STŘEDA...

STŘEDA...

25.10.2025 SADISTIC NIGHT ( V.A.R. / Sadistic Hannibal / La Petite Mort / Wietrator )

Ještě než jsem se vydal na tuhle thrashovou malou akci, zastavil jsem se na turnaji v šipkách, kde jsem si poctivě prohrál dva zápasy, (což znamená vyřazení z turnaje), jelikož moje forma z před pár týdny je tatam, a hned potom jsem mohl vyjet do Hradce Králové do vysokoškolského klubu AC klub. Očekával jsem nehezký klub, málo lidí, zimu a špatný zvuk. A co se mi dostalo? Už podle zaplněného parkoviště, kde jsem uzmul poslední místo, naznačovalo, že to s tou mizernou návštěvností nebude zas až tak hrozný. A nebylo. Když jsem otevřel dveře co znamenají AC klub, docela to tam hučelo. Když jsem byl na tomhle místě naposledy, sešlo se nás tam asi deset na koncert. Nevím, jestli za to mohl headliner V.A.R. kteří v Hradci nehráli snad dvacet let (ale vlastně hráli, jak poznamenal pan zpěvák, každou chvíli hrajou v Pardubicích, ale Pardubice vlastně neexistují, takže je to Hradec Králové, kde každou chvíli hrajou). U hradeckých fanoušků opravdu člověk neví, kdy přijdou na metalovou akci a kdy se na to vyserou. Jednou je plno, podruhé je neplno. Mě přišlo, že tam mohlo být tak 50 lidí. Většina z nich seděla u stolů a popíjela. Zaplatil jsem vstupné a rovnou šel k baru, dokud tam byla fronta jen tří lidí. Přeci jenom po zkušenosti z minula jsem neponechal nic náhodě a čímdřív se dostanu na řadu tímdřív si sednu na prdel. A udělal jsem dobře. Čekáním na drink jsem strávil slabých dvacet minut. Tak dlouho totiž trvalo obsloužit ty tři lidi předemnou mladému pánovi, od pohledu levičákovi generace Z. Řekl bych dle pohybů a mluvy, že patřil i do skupiny těch lidí, kteří používaji zadní vchod i k jiným účelům než k vyprázdnění. To je mi samozřejmě uplně jedno. Co mi ale jedno není, že to byl totální brzda. Takhle pomalou obsluhu jsem snad ještě neviděl. 

Výzdoba klubu byla v halloweenském duchu (abyste se z toho jůesej svátku všichni neposrali), čiliže od stropu visely papíroví duchové, umělé pavučiny s umělými (naštěstí) pavouky, dýňové balonky, různé srandovní ukazatelé jako třeba Ksichtokoutek,  Zombie WC a podobné nesmysly. Jestli to tam mají takhle vysokoškoláci vyzdobené pro sebe, tak potěš prdel, v budoucnu nás nečeká nic dobrého. Tohle není "kdo si hraje, nezlobí", tohle je demence. Ovšem pokud tam předchozí večer měli třeba nějakou dětskou párty, tak OK. To potom není ani "kdo si hraje, nezlobí", ani demence, ale úplně normální lenost po sobě ten bordel uklidit. V klubu hraje Manowar a je tam veselo. Na koberci se válí různé smetí malého typu, spíš asi bordel po dětech, papírky atd..., dlažba je ulepená, ubrusy špinavé, roztrhané, a všechno mi to tam přišlo takové zasmrádlé. Nevim no. Když se konečně dostala řada na člověka předemnou, který si žádal grepomelového birella v plechovce, obsluha ani nevěděla kde ho má hledat, a když ho našla, nadšeně s úsměvem na rtech zazpívala "Tak to vypadá, že máš posledního koloušku, další už není." Ty vole kam jsem se to dostal... Potom nám zazpívala obsluha "tady v tom soudku (teatrálně ukazuje ukazováčkem dolů před sebe) je už míň než polovina Mustanga. Až dojde, tak vám narazím Plzeň." Zamrkal očima, udělal svůdný obličej a pokračoval. "Já už to chápu, teď budete všichni pít abyste si mohli vychutnat Plzničku." Hahaha asi se poseru smíchy vole. Ježííííš to jsou kecy!! Když se dostala řada na mě, stálo za mnou už asi dalších deset lidí, kterým se prášilo od huby. Jelikož nabídka čepovaných nealkoholických nápojů byla nulová, musel jsem si vzít něco v lahvi. A něco v lahvi rovnáse prachy. Takže 250ml lahvová Pepsi mě vyšla na krásných 50Kč. Chce se mi zvracet, jak by řekl klasik... Nebo spíš Jdu blejt velebnosti, jak by řekl jiný klasik. 

Sedám si k jednomu z posledních volných míst a čekám co se bude dít. Hrát se mělo začít ve 20 hodin. Nakonec se začíná o nějakou čtvrthodinku déle. A začíná se kapelou LA PETITE MORT, což je stále ještě nová deathová (??) kapela, která v těchto dnech vydala své první CD. Zvukově to bylo na úrovni a hudebně to mým uším lahodilo. Obyčejně takovou muziku neposlouchám (však víte, blackmetal...), ale v živé produkci mám tyhle bandy rád. Co mě sralo, tak bylo, že nikoho nenapadlo zhasnout světla v sedící zóně nad stoly. Vypadalo by to mnohem lépe. A co mě sralo ještě víc, že většina lidí zůstala sedět, nezvedla prdel a nepřišla se podívat na kapelu před kapelu.

Jdu vrátit prázdnou flašku od Pepsi a koukám, že za barem se objevila hezká černovlasá dívka. Od pohledu také podporovatelka atomové rakety na štítku s Danou Drábovou, která má rozmetat imperialistické Rusko na prach. Ty vole ještěže jsem si nevzal mikinu Sekhmet. By mě hnali vidlema jak doktora Frankensteina. Když se vrátím na plac, zpěvák plácá něco v tom smyslu, že Dlouho jsme se rozhodovali, jestli to udělat nebo ne, ale nakonec to uděláme. Jak víte máme nové, první CD a chtěli bysme ho pokřtít, a když jsou tady VAŘi, tak pojďte sem, nebo aspoň jeden, pojďte nám to pokřtít. Zcela evidentně nikdo z V.A.R. netušil, že budou hrát hlavní úlohu. Této role se ujal bubeník, který hned jak vyskočí na pódium pronese Jsem překvapenej jak hrajete dobře. Zpěvák mu podává CDčko a bubeník-křtitel se ptá Mám to pochcat? Pak se na scéně objeví levný sekt z Billy, jak nám prozradil pan zpěvák, zatřepe flaškou, odkorkuje a gejzír bublin vystříknul do repráku a na křtitele a na basáka Vole teď tím budu smrdět. Doufám že to nezajiskří... Pan bubeník ještě pronese CD poselství o tom, že si myslel, že z prodeje CD budou žít, ale protože hovno kupujem, tak musí chodit do práce a někteří už jsou v důchodu. Za obecného jásotu seskakuje ladným skokem z pódia a La Petite Mort pokračují v hraní a znělo to kurva dobře. Líbilo se mi to víc než minule v Paviánský hospodě. Obzvláště rychlejší skladby byly dle mého gusta.

 

Druhou kapelou, která ten večer zahrála, byli pořádající SADISTIC HANNIBAL. Jsem rád, že je tahle kapela z mého okolí aktivní. Aspoň je občas nedaleko kam zajet za živou muzikou. A sláva hurá, někoho napadlo zhasnout světla nad stoly a hned to bylo všechno víc sexy tam. Míň světla, míň viditelných negativ. Bylo to stejně sexy intimní, jako jsou sexy romantické písně kapely. Kluci se v pěti sotva vešli na pidipódium, které jim znemožňovalo téměř jakýkoliv pohyb, což vypadalo trochu divně. Najednou se tam objevilo "pět samyc" které rozvlnily své boky a rozhodily husté hřívy v rytmu sadistických melodií. A pak se přidala další děvčata a já se vůbec nedivím. 

       

Písně Sadistic Hannibal, ač některé jsou si dost podobné, jsou velmi chytlavé. Děvčat a dívek a žen tam bylo hodně a já jim za jejich krásu a to, že chodí na koncerty upřímně děkuju. Ale abych tady jen nevylizoval sadistické řitě, je třeba zmínit, že zvuk nebyl ideální. Rozhodně horší než u první kapely. Sadistic Hannibal zakončili svá jatka nevyvolaným přídavkem "Krteček a panda". A to je píseň která co? To je píseň, která vždycky potěší vy tupci...

 

Když se Sadistici odkurvili z pódia, na scénu se připravuje domov důchodců. Hahahaha tak jsme se zasmáli. Opak je pravdou. Ač mají členové V.A.R. nejlepší léta už dávno za sebou, jsou v extrémně dobré kondici, až nejednomu přechází zrak. Člověk by si mohl myslet, že po těch letech na scéně a galonech vychlastaných piv, se budou sotva hýbat, ale třeba takový bubeník, ty vole!! On je prostě frajer! To samý zpěvák a jeho tanečky, pohybové kreace a smysl pro kontakt s fanouškama. Prostě úžasný. A teď do toho zvuk, jakej tam ve spolupráci s panem zvukařem vyrobili, mě normálně spadla čelist. Absolutní absolutorium si za ten zvuk zvukař zaslouží. A kapela? Tak si zaslouží absolutně absolutní absolutorim za svůj výkon. Nebylo pochyb, kdo se stal králi večera jak zvukově tak hudebně. Tohle byl tak vymazlenej koncert, až jsem měl husinu nad prdelí. Dalo by se říct, že oni zrajou jako víno. No vzhledem k tomu kolik mají na svých bedrech už křížků bych řekl, že oni jsou už archivní víno. Prostě vynikajicí.

Zazněly písně staré, novější, ale i úplně ty pračlověčí. Děvčata tančila, chlapci pařili, nikdo nebyl v klidu a nějakým způsobem se pohyboval, ať už to bylo jen podupávání nohou, pokyvování hlavou, nebo regulerní pogo, které předváděli dva mladí sympaťáci kousek ode mě. Všechny nás VAŘí rokenrol chytl za srdíčko. Prostě výborné pěkné skvělé. Když propocení V.A.R. končí, jsem rozhodnut opustit místo konání ještě před poslední kapelou. Únava se dostavila, přeci jen den před tímhle koncertem jsem byl na jiném a tam jsem si mohl trochu popít a hovno jsem naspal, takže WIETRATOR prominou, že o nich nic nenapíšu. Hele kluci, třeba byste to posrali a akorát bych vás tu pomlouval. Ale třeba taky ne. To je jedno. Někdy ve čtvrt na půlnoc odjíždím, a ještě o dvacet minut později jsem stále v Hradci. Já bych nemohl žít ve městě... A jen vyjedu z Hradce, srnky všude kolem, snad i po stromech ty kurvy kopytaté lezly. Do silnice se ale žádná neodvážila. Byl to dobrej víkend!

24.10.2025 HYPNOS / NEUROTIC MACHINERY / POPPY SEED GRINDER

Pár dnů před vypuknutím tohoto deathmetalového večírku nám bylo prostřednictvím modré sociální sítě oznámeno, že z důvodu nemoci se nemohou zúčastnit Sceletons. Náhrada hledána nebyla. Nevadí. Ale kdyby odstoupila některá z ostatních kapel, už by pro mě účast neměla smysl. Začátek akce byl posunut o hodinu, počet kapel se ustálil na čísle tři, výše vstupného zůstala nezměněna.

 

A jak jsem si minule stěžoval, že se mnou nikdo u nás nechce jezdit na koncerty a že musím furt jezdit sám a řídit, tak člověče, stavil se za mnou v práci Amorfis a prej: "Hele vole, já na ty Hypnos pojedu taky a klidně vemu auto." No jéééje. Takže po dlouhých dvaceti letech jsem mohl v Ponorce popít víc než jedno pivo. Naposledy jsem tam měl pivko na této krvavé akci. V domluvený čas se u mě Amorfis stavil, a společně jsme se pak ještě stavili pro Medvěda a vyrazili vstříc deathmetalovému běsnění. Po příjezdu jdu na pěstní souboj s parkovacím automatem, do kterého vhazuji 70Kč, abych po chvíli zápolení získal papírový lístek, který nás opravňoval k parkování až do půl desáté. Parkovné totiž ta pardubická hovada vyžadují až do dvaadvaceti hodin. Běžte do hoven kokotsky perníkářští radní!! Uklidňuji se až když v ruce držím pivo, konkrétně desítku od Arnošta. Za krásných 39, tedy 40Kč. Pivo bylo překvapivě pitelné. Pak se zdravíme s šedivákem a Klárkou a po chvilce dorazil i Marján, byla nás tam celá hromada prdelí. Když si jdu pro druhé pivo, oslovuje mě u baru cizí muž mým rodným příjmením. Dám se s ním do hovoru, odkud že mě zná a vylezlo z něj, že díky mě měli v devadesátkách na gymplu hromadu kazet s metalovou hudbou, kterou jim tam dodával můj kámoš, který je měl ode mě. Tak přeci jenom nejsem úplně k hovnu...

Jelikož jak jsem zmínil v úvodu, Sceletons se nekonali, jako první obsadili pódium POPPY SEED GRINDER. S půlhodinovým zpožděním. Ale to mi bylo co? To mi bylo úplně u prdele, neboť jsem měl pivo a kolem kamarády, takže čas ubíhal velmi rychle. Chvilku jsem se bavil s hlavní postavou kapely (pokud to tak můžu napsat o jediném zakládajícím členovi), Jardou, který mi sdělil, že tahle sestava, kterou teď mají je prostě boží a že si strašně sedli a že budu čumět. A víte co? Fakt jsem čuměl. Hned první píseň je vynikající. A druhá taky! Zpěvák výbornej, basovka nasamplovaná, Jarda za kytarou hobluje a ovousený bicmen drží rytmus. Nevim jestli jsem se na ně těšil, nebo čím to bylo, ale ty dva první songy to byla prostě lahůdka. Ne že bych je měl naposlouchaný. Jako koupím si jednou za deset let když vydají nové album jejich CDčko, mám zimní čepici s logem Poppy Seed Grinder, ale naposlouchaný je nemám. Anebo mi přišlo, že ty písničky naživo znějí úplně jinak. Možná díky stále měnícímu se zpěvákovi. Odbíhám rychle pro další pivo, už třetí. Ale tak je to desítka. Budu chodit chcát akorát... a honem zpátky před kapelu. Přišlo mi, že nehráli nic starýho, nebo jsem to nepoznal. Takovej fanda já jsem. Ale Jardy jsem se na to po skončení neptal, protože by zjistil jaká piča to vlastně jsem. I když on to zjistí i tak až si to přečte, popřípadě už to ví dlouho... Zvuk se mi zdál celkově dobrý, jen bych dal volume maličko doprava. Na můj vkus to bylo docela potichu. Poppy Seed Grinder se mi kurevsky líbili, kecy o tom, že si sestava sedla, se potvrdily a je téměř zázrak, že bývalou zpěvačku Báru dokázal někdo na postu zpěváka nahradit, ba co víc, že ji dokázal překonat. Se vší úctou k Bářině slavíkovi v hrdle, nynější zpěvák má v hrdle koule, které Bára neměla. Dál bych to v dnešní hyperkorektní době nerozváděl.

   

Ano, a už je tady nejvyšší čas, aby Amorfis zaběhl doplatit půlhodinu parkovného. Ty vole to je fakt demence: před hudebním klubem vybírat výpalný za parkování v den konání akce, s nemožností parkovat zdarma jinde. To můžou vymyslet fakt asi jen v Pardubicích... Když si jdu pro další pivo, ptám se u vstupu na počet prodaných vstupenek a milá malá usměvavá dívka mi hlásí, že 59 lidí si našlo cestu do Ponorky. Asi nějaký magický číslo říjnový, protože 59 bylo i minulý týden v Litoměřicích... Kdo mě zná tak ví, že jsem velmi plachý a stydlivý. Za střízliva. Ovšem když mám pár piv, tak jsem přátelský a komunikativní. No a tak se dávám do řeči s kapelou NEUROTIC MACHINERY, kteří se rozcvičovali, o kapele Neron, kterou jsem kdysi měl od jednoho ze zpěváků vypálené na CDR. Naše debata vyústila v to, že by nebylo od věci hudbu Neron někdy šoupnout k poslechu na síť. Já už si nepamatuju jak to znělo, CDčko už samozřejmě nemám, tak bych byl docela zvědav. 

Pokud se mi hlasitost Poppy Seed Grinder moc nepozdávala, pak ve 21:45 hodin ponorkového času, kdy Neurotic Machinery spustili, byl zvuk asi tak o 40 procent hlasitější. Až to bylo trochu nepříjemný. Kapelu Neurotic Machinery jsem už párkrát viděl ale nikdy jsem si je nijak zvlášť nepamatoval. Však víte, já jsem spíš na ten blackmetal zaměřený východočech. Jejich hudba v sobě asi i nějaké blackové prvky má (zpěv a samply), ale kytary a celý feeling mi zněly spíš do deathcore. Hudebně se mi to samozřejmě líbilo méně než předchozí Poppy Seed Grinder, které sleduji od úplných začátků. Ale to neznamená, že to bylo špatný. Rozhodně ne. Jen to prostě nebyl úplně můj šálek, což je samozřejmě můj problém... Ještě taková malá švanda, když zpěvák přemýšlí nahlas do mikrofonu že Ani nevim, jestli jsme tu někdy hráli, a jestli jo, tak je to sakra dlouho. Načež se baskytarista ozve Hráli, támhle máme nálepky a ukazuje někam na bar nebo na sloup, kde asi byla samolepka Neurotic Machinery. A teď pozor, vyvrcholení a pointa celé této veselé historky přijde opět od zpěváka: Ty jsme tam dali dneska...

Tou dobou si uvědomuji, že moje levačka nabírá svalovou hmotou, neboť pivo se v Ponorce lemtá z krýglů, neboli ušáků, neboli z půllitrů s uchem. A ty jsou na moji chabou muskulaturu příliš těžké. Zlaté kelímky na festivalech!! Venku vyžebrám od šediváka cígo a pak chvíli kecám s Jardou, panem zakladatelem Poppy Seed Grinder a doporučuju mu, že by měli udělat krátkou, dvojminutovou písničku, která by byla šíleně rychlá a šíleně blackmetalová, neboť jednou z bývalých kapel pana zpěváka byli Immortal Tears, což byla ve své době oblíbená kapela na vzestupu, která se prezentovala vampířím romantickým blackmetalem. Takže předpoklad ke krákoravému zpěvu by tam byl. Ale shodli jsme se na tom, že by asi blackmetal nedokázal zahrát a že jsem kovaný debil.

Úplně ztrácím pojem o čase. Kdybych neměl u sosáčku pivo, tak bych se tu rozepisoval o tom, jaké je to martýrium v Ponorce, než se připraví další kapela. Ale já pivo u sosáčku měl, takže všechno tak rychle utíkalo, až to hezký nebylo. Poslední kapelou večera byli hvězdní HYPNOS. Hypnos vsadili i trochu na pódiový design, když používali osvětlené kouřotvory, které vypadají vždycky efektně, obzvlášť v malém temném klubu. Brunovy vlasy (pro neznalé, to je zpěvák a basák v jedné osobě) se vznášely ve víru ventilátoru, až mi to přišlo tak trochu gay nebo glam nebo hair. Skoro jako pavučina ve větru. Zvukově to bylo celkem vymazlené jak po technické stránce, tak po "hlasitostní" stránce. Hudebně asi tolik, že jsem je nikdy neposlouchal, ale předloni jsem k nim našel cestu a naživo se mi fakt líbí. A přitom deathmetal ty vole žejo. Pořád se musím dívat na ty Brunovy prořídlé dlouhé vlasy, které se vznáší v chomáčích ve tvaru chapadel nekontrolovatelně v prostoru, což působí dost komicky. Kam se na něj sere cthulhu. Ovšem hudba byla dobrá. Například ale Medvědovi chyběly takový ty Krabathorský sypačky, tah na bránu, jak by řekl Jaromír Bosák. Ale rozhodně Hypnos, který Medvěd nemá rád, nijak neosoudil. Amorfis pozorně sledoval Hypnosí set, a CDčko si koupil a byl maximálně spokojený, neboť na rozdíl od nás je v učivu Hypnos vzdělanější. Já byl s Hypnosem taky spokojený. Jenže byli to Poppy Seed Grinder, kteří mě namleli do tatarského bifteku. Stejně tak to cítil i Medvěd, jeden z těch, kterým se na Czech Death Festu Poppy Seed Grinder nelíbili a shodli jsme se tedy, že Poppy Seed Grinder byli pro nás ten večer jasně nejlepší. Až si tohle přečte Jarda, snad mu nestoupne pýcha za uši a zůstane nohama na zemi. Nejlíp mimo Prahu samozřejmě. Protože Praha je jen místo...

Loučíme se se všemi kdo je po ruce a mizíme v automobilu směrem k nám. Cestou se musí Medvědovi zastavovat, neboť jeho močový měchýř hrozil protrhnutím. Jak jsem psal. Prostě desítka... A kdo za to může? Fiala!!

STŘEDA...

18.10.2025 LEITMERITZER NACHTFALTER 6.

Sychravej podzim, dovolená v sobotu, cesta na sever a tři kapely v klubu se SODíkem. To se stalo 18.10.2025. Jak je zmíněno, musel jsem si  vzít den dovolené, protože z nějakého důvodu mají pořadatelé potřebu koncerty zajímavých kapel pořádat v termínech mých pracovních víkendů anebo v Praze. Obětoval jsem tedy jeden den dovolené, abych po páteční noční uštědřil tělu odpočinek v podobě tří hodin spánku a po procitnutí jsem vypálil směr severní Čechy na koncert černého trojlístku. Cestou jsem potkal řidiče jak pospíchající, tak zpomalující. Obě sorty byly na ránu mezi oči. Obzvláště pak řidič Hjůndaje stříbrné barvy a řidič černé Oktávky kombi, by zasloužili za svou demenci vykastrovat. Že jsem kousek od Ústí nad Labem, prozrazovaly čimdálvětší díry v silnici a stále inteznivnější zápach. Po zabydlení v Hotelu SOD, jsem rozhodl, že půjdu s přáteli na pivo do jedné výborné hospody v Ústí, které leží nad Labem. Dávám si dvanáctku Mazel a jsem okouzlen. Jednak výbornou chutí chmelového moku, ale mnohem víc servírkou, která mi ho přinesla. Okamžitě jsem se do ní zamiloval. Do jejich okatých očí a zubatých úst. Chtěl jsem si ji inkognito vyfotit, ale byl jsem tak vykolejený z jejího teen svěžího vzhledu, že jsem nedokázal vůbec telefon odemknout. Nevadí, vždycky když kolem nás prošla, pozorně jsem si ji prohlížel. Naštěstí svůj pohled na mě neopětovala, protože kdyby jo, tak bych se roztekl potem na té židli. Každopádně tuto hospodu jsem navštívil podruhé a podruhé maximální spokojenost. Takhle by měla vypadat každá putyka a na světě by bylo zase krásně. Když se nachýlil čas, můj hoteliér zavelel, že cestou na nádraží mi ukáže několik krás města. I když bylo venku světlo i tak tam byla všude tma. Měli by si to tam už konečně pořešit trochu. 

Do Litoměřic jsme se dokodrcali s Českými drahami. Následovala čerstvá procházka po městě do klubu Baronka, kde se akce konala. Po příchodu zjišťujeme, že jsme prvními platícími fanoušky blackmetalu. Snad to nebude návštěvní fiasko. Dáváme si po žejdlíku. Kvalita obsluhy, chmelomoku, jeho cena i  prostředí rapidně klesla v porovnání s hospodou, kde jsme ještě před hodinou a půl seděli.  Popíjíme Svijanskou jedenáctku, hovoříme a popíjíme až se propijeme a prohovoříme do hodiny dvacáté, kdy vstupujeme do koncertního sálu, páchnoucím vlhkostí a zatuchlinou, jako v nějakém nevětraném sklepení. První kapela, jmenovala se GOAT CULT, doladila své nástroje a ještě na chvíli seskočí z pódia, co znamená vlhko a smrad, a já sleduju krysu, která přiskákala odněkud zezadu a po hlavě to zalomila do štěrbiny mezi pódiem a reprákem. Asi to byla blackmetalová krysa.

Ve 20:10 hodin litoměřického času nastupují GOAT CULT, kteří byli na letácích označováni jako blackened thrash death. Nikdy předtím jsem o nich neslyšel a jelikož nemám ve zvyku naposlouchávat neznámé kapely předem, trochu mě překvapilo co vlastně hrajou. Moc thrashe, deathu ani blacku v tom nebylo. Stejně tak mě překvapil zvuk, který byl opravdu dobrý. Byla to moje třetí zkušenost se zvukem v tomto místě, takže můžu porovnávat. Oproti dvoum předchozím mým návštěvám, kdy byl zvuk buď špatný, nebo přepálený nebo obojí, byl rozdíl, jako dívat se na gay porno mentálně postižených vs. šoustání holky od vedle. Tím jsem chtěl říct, že zvuk se opravdu povedl. Ovšem hudebně mě to moc nebavilo. Přišlo mi to jako taková Ironmaidenní bumčvacht zprzněnina všeho možnýho. Každopádně odezva u lidí byla, takže dobrý. Nakonec já hudebně nikdy nic nedokázal, takže můžu držet maximálně tak hubu a krok. Dnes budu hodnotit číslama a z mého pohledu-poslechu si GOAT CULT zaslouží 5/10. Jedna píseň mi zněla jako nějaký politický hardcore a to já nemám rád. Ale měl jem už pět piv tak Alláhví co jsem to slyšel. Ke konci kapela děkuje, že jsme přišli v tak hojném počtu. Odhaduju tak 40 lidí. Na tenhle klub je to opravdu hodně, pokud mám porovnávat s předchozíma mejma dvouma návštěvama.

 

Tou dobou si uvědomuju, že abych si mohl na malém koncertě dát pivo, musím jet 200km, vzít si den dovolené a zařídit ubytování. A ještě noční odvoz po skončení. V mém rodném kraji se mnou na koncerty nikdo jezdit nechce většinou. Všichni mají moc práce nebo potřebujou nutně odpít ten večer pár lahváčů ze sklepa. U vstupu jsem zjistil, kolik je prodaných lístků a fanfára TAMTADADÁ!! 59 platících člověků!! Tolik se přišlo podívat na druhou kapelu, TRAUTENAUER 666, kterážto není moc často vidět.

Člověk by mohl říct: "Ty píčo, vyplatilo se ti to se tam srát takovou dálku?" a já můžu s čistým svědomím odpovědět "Píčo, vyplatilo píčo." Ve 21:10 hodin začínaji zvučit páni z Trauče, na pódiu se objevují nějaké svícny, lebky lidské i zvířecí, kostěné kříže. Outfity kapelních Trautenberků doznaly oproti předchozí kapele podstatných změn o nábojové pásy, řetězy, zlověstné šminkování, zkrátka všechno bylo jak má být. Vše nasvědčovalo tomu, že je kapela připravena vrazit nám Krakonošovu blackmetalovou berli do našich páchnoucích prdelí. Začíná se středověkým intrem (jak to nazval SODík), které je zakončené vyplivnutím ohně do obecenstva a popliváním hořlavou tekutinou těch, kteří stáli poblíž. I já schytal pár kapek. Páni ministři zdravotnictví v covidových dobách nedávno minulých, by z toho měli hlavu jak pátrací balon. A pak si někdo zákeřně v tom nevětraném vlhkém prostoru usral. Bylo to nechutný, ale TRAUTENAUER 666 hráli tak skvělý rokenrol, že smrad z něčí prdele ignoruju a jako přikován vychutnávám Krakonošovu černou mši. Jednoznačně skvělý a nejlepší Trautenauer v mojí Trautenaueří kariéře. Možná to bude vypadat, že jim lezu do prdele nebo tak něco, ale nemám proč.  Jejich set byl perfektní. Nevim jestli to vůbec můžu napsat, abych se nerouhal, ale jasný: Marduk na CZDF byli Marduk na CZDF. Impaled Nazarene tamtéž, byli Impaled Nazarene tamtéž. Enthroned v Ostravě, Tsatthoggua na NTEY... mám tyhle kapely fakt rád a poslouchám je třicet let, ale TRAUTENAUER 666 si ten večer všema vytřeli svoje trutnovský prdele. Jak se mi svěřil SODík u čtvrtého songu: "Nic lepšího už nebude." I on vnímal vystoupení TRAUTENAUER 666 jako velmi povedené. Mě to chvílemi znělo jako blacková verze punkových alb od Darkthrone a například píseň "Destrukce", jako by Darkthrone z kundy vypadala. A kdo mě zná, tak ví, že Darkthrone co? Že Dakrthrone obdivuji od svých čtrnácti let. Nemám co bych dodal. TRAUTENAUER 666 hodnotím maximálním počtem 11/10 a třeba se poserte.

 

Venku vyžebrám cígo (díky kámo!) a dávám další pivo a je mi tááááák dobře. Je na piču, že u nás díky tomu v jaký prdeli žiju, nejsou noční spoje a nemůžu si tedy dát na koncertech pivo, protože musím řídit. S pivem je to vždycky tak nějak lepší no... KRAAKE zahajují svojí havraní show ve 22:40 hodin.

Zpěvák oděn v kápi s mumií nějakého klacku nebo kořene  v ruce, s pařáty pověšenými na krku, kráká do mikrofonu jak zběsilý, kytaristi drhnou struny ve stylu Sonog a Fram a vzadu v krysím doupěti jede pan bubeník škopky jak čipmánek na speedu. Hned druhá píseň "Samota severu" mě posílá do kolen a definitivně lapen havraním pařátem jsem u třetí písně, která pochází z aktuálního alba. Jsem naměkko. Ovšem musím bez přehánění sdělit pracujícímu lidu, že TRAUTENAUER 666 se pro mě ten večer stali vítězy. Sorry Kráákové... Když byl ohlášen konec show, přídavek se sice vyvolával, ale ne dostatečně silně, jak by si pan bubeník přál, tak vyběhl z krysího hnízda a do mikrofonu zvolá "Tak já se tady potim a vy nic jo?" Ozve se smích a následuje poslední song večera, píseň "Fram" z alba "Fram" a je konec. KRAAKE si u mě vykraakali 10/10.

 

Po skončení chvíli kecám s kytaristou Trautenauer 666 o kapele Trautenauer 666, ale protože na mě nedočkavě mává čarodějnice Jana a její druh, kteří se stali naším taxikem a já jim za to upřímně děkuji, opouštíme Baronku do chladného pozdního večera. Byla to kurva dobrá sejšn!! Jen ten návrat v neděli v podvečer na noční šichtu nebyl nic moc...

Pár dalších fotek pod čarou, když klikneš sem... 

STŘEDA...

TEMUSAMKEIT

Pamatujete si, jak jsem tady rozebíral to ohavné internetové tržiště TEMU, které nenávidí všichni ti zmrdi, kteří nám nabízí své zboží, kolikrát stejně pochybné kvality, jako TEMU, akorát že pětkrát dražší a s mnohem menším výběrem? No tak o tom samém strašně nebezpečném TEMU, kterému chce EU utnout tipec, bude řeč i dneska. To jsem tam totiž nedávno zase zavítal a aniž bych cokoliv hledal, na základě minulého mého vyhledávání (metalový merch), na mě vykouklo tričko. Ty vole tričko z Číny? Běž se vysrat pičo... Ne hele, jako normální tričko by mě nezaujalo, ale tohle bylo něco jinýho. Z černé látky se na mě totiž koukal nějaký pán. Strašně mě to zaujalo, tak jsem na to kliknul, A hele! to vypadá kurevsky dobře. Přesně to co potřebuješ mít ve skříni. Juknul jsem, jestli mají velikost 3XL, A hele! Mají! Né že bych potřeboval tři ixel, to vůbec ne. Ale po zkušenostech vím, že čínské 2XL je málo. Takže jukám na to tričko a strašně mě zajímá co to na něm vlastně je. 

No řekněte sami. Nezamilovali jste se okamžitě do těch motivů? Já jo. Teď ještě zjistit, jestli to není nějaká blbost. Takže jsem nelenil a postahoval si dvacet nahrávek bandy z trička, která se zove GRAUSAMKEIT. Zjistil jsem dle komentářů na síti, že se jedná docela o známý kousek ve svém hudebním oboru a jakousi legendu.  To, že jsem si postahoval těch dvacet kazet, byl výsledek potichého poslechu ve sluchátkách při prohlížení zboží na TEMU. Poslouchal jsem to z vydavatelského Bandcampu a byl jsem nadšen!! Jak je možný, že se to ke mě nikdy nedostalo? Ano, je to primitivní, ano má to příšernej, ale naprosto tragickej zvuk, ale je to boží vole. To jsem ještě nevěděl, že to co jsem si v těch sluchátkách labužil, mělo zvuk relativně dobrej a oproti jiným, je to i velmi složitá muzika. No co vám mám povídat. Tři dny jsem chodil po loukách a lesích a poslouchal ten hluk. Každej normální by to vzdal. Ne tak já. Poctivě jsem to všechno poslechl jako správný masochista a abyste neřekli že jsem zmrd, vybral jsem to, co má i pro normální smrtelníky, rozumějte vás, aspoň trochu hlavu a patu. Tedy že zvuk není uplná žumpa a hudba nezní jak retardace. Vzpomínáte si na legendární a naprosto ojedinělé a geniální album "Transilvanian Hunger" od DARKTHRONE a na jeho zvuk a primitivitu, kterou třeba deathmetalisti navyklí na precizní zvuk a krkolomá kytarová sóla nemohou přenést přes srdce? Tak tohle je trochu jinej level. V porovnání s Grausamkeit jsou Darkthrone Dimmu Borgir. Některá dema měla tak špatný zvuk, že pauzy mezi písničkami byly hlasitější než samotná hudba. Podobný jev se stával kdysi u jednohlasého rychlodabingu na VHSkách. Pro ty, kdo neví co je to VHSka a jednohlasý rychlodabing, rozhodně doporučuju film Králové Videa, kde se všechno dozvíte. Nejlepší je, že ani jedna kazeta nezní stejně. Zpěv, produkce, zvuk kytar, bicí, všechno je taková sračka, že to budete milovat do morku kostí. Z těch dvaceti kazet jsem teda vybral to, co má trochu lepší zvuk a nějaké melodie a dá se poslouchat. Bude se vám zdát, že ty krásné melodie odněkud znáte, že jste je slyšeli už dřív, ale protože to má tak dojebanej zvuk, tak si budete řikat, že to asi není to co jste už slyšeli. V diskuzích se často objevuje že THIS IS REAL BLACKMETAL. Ale piču, jak by řekl strejda z Ostravy. Takovej zvuk měly noisegrind kapely na demáčích v polovině devadesátých let. Se slzou v oku vzpomínám na mé demokazety kapel Oral Climax, Impregnate Trichomonas, Christ Snack, Cunt´n´Bananaaz, Final Exit, Anal Massaker, Excreted Alive, Fear Of God a další. Všechny tyhle bandy měli zvuk podobný Grausamkeit. Jenže Grausamkeit není noisegrind, ale blackmetal. Dovedu si představit, že s dobrým zvukem by z toho byl hit. Kdo by měl zájem, v komentářích zanechám odkaz na stažení devíti záseků Grausamkeit. Kdo zájem nemá, je to jeho boj. Některé písničky jsou fakt povedené. Ale co bych si třepil hubu. Je to na vás... 

PS: Coververze písně od Darkthrone nemá chybu!!

STŘEDA...

3.10.2025 METALOVÝ DÝCHÁNEK

Na poslední chvíli se vyměnil headliner, neboť Torharry ohlásili nemoc v kapele a místo nich se na plakátu objevili staří známí Fleshless. Pro mě osobně je to lepší varianta i když mám Torharry naživo rád. Hlavním důvodem toho, že jsem se po denní směně, vhození volebního lístku a vidinou toho, že ráno musím do práce, zúčastnil této akce, byla nová hradecká kapela LA PETITE MORT, v níž hraje jeden můj známý a dosud mi jejich živá produkce unikala. Samozřejmě INPAIN se mi posledně líbili a čtvrtými do necelé pětice byli RADIO JEREVAN, které jsem vůbec neznal. Stejně tak hradecký Pavija'n Pub  byl pro mě neznámým místem. Po práci jsem hodil koupel, pak jsem do sebe hodil smaženici z hřibů, pak jsem se hodil do gala, pak jsem hodil volební lístek do krabice k tomu určené, pak jsem hodil do navigace Paviánovu hospodu a pak jsem hodil volantem směr Hradec Králové. Ke klubu přijíždím čtvrt hodiny před avizovaným začátkem, který byl ve 20 hodin. Parkování je zajištěno spousty míst placeného parkování, avšak parking automat mě informoval, že od 18ti hodin se už neplatí. Ne jako v Pardubicích, kde město parkové vyžaduje až do 22h. Zaparkuju kousek dál od klubu, aby mi případný opilec nepoblil auto a rozhodně si to šinu po schodech do budovy. Zaplatím přijatelné vstupné 250Kč a koukám, že v hospodě to pěkně hučí. 

Rozkoukávám se v klubu, ve kterém jsem nikdy předtím nebyl. Nejdřív ale žadoním u příjemné a hezké obsluhy lahvového Birella za 45Kč, neboť mi cestou vyschlo hrdlo. Po pravé straně se nachází dlouhý bar s nabídkou nápojů, která je  řekl bych dostatečná. Obsluha se skládala ze dvou sympatických mladých pánů a již zmíněné hezké slečny. Po stěnách visí hezké obrazy s certifikáty pravosti. Po stranách stoly, židle lavice. A přímo na lokál navazuje koncertní sál.

Teď už zbývá jen aby byl dobrý zvuk, protože dobrý zvuk je na koncertu jakéhokoliv druhu zásadní. Jak už to bývá u klubových akcí, nezačalo se přesně a nejinak tomu bylo i v Pavijánovi. To je nemilé vzhledem k tomu, že bylo v plánu končit o půlnoci. Do postele bych se dostal někdy před jednou hodinou ranní a za nějaké 4 hodiny budíček do roboty. To je tak nějak jen tak tak.  A proto jsem učinil rozhodnutí: Nejpozději v půlnoci opustím klub i kdyby hrála teprve druhá kapela... Ale nepředbíhejme. První banda dle harmonogramu jsou RADIO JEREVAN, kteří začínají zvučit ve čtvrt na devět, aby  před půlou měli hotovo. Ale ještě si v klidu odloží nástroje, slezou z pódia a jdou na cígo nebo na panáka nebo na něco, i když je půlhodinové zpoždění už před začátkem.  To bych asi i chápal ovšem moc pochopení pro to nemá řidič s Birellem v ruce (já), který ráno musí do práce (já). Naštěstí se za tři minuty cígo nebo panák nebo něco stalo minulostí a Jerevani se do nás pustili se svojí hárdkorovou vervou. Zvuk se během první písně vyladil a musím uznat, že byl fakt výbornej. Kapela předváděla umění klasického HC, kterého nejsem fanoušek, i když uznávám, některé pasáže mi přišly povedené. Přirovnal bych to k hardcore verzi alba "Roots¨ od Sepultury. A možná s trochou Korn, i když já vlastně vůbec nevim, jak Korn hrajou. Písně měly podobnou strukturu a rytmus, takže mi přišly dost podobné. Díky dunivému, fakt výbornému zvuku, to bylo docela návykové a nejednou jsem se přistihl, jak si poklepávám spokojeně nohou do rytmu. A například písnička s názvem Exodus, byla vyloženě dobrá.

 

Dávám si druhého Birella. Ten už byl za 50Kč. Nevadí. Slečna za barem byla hezká a milá. Moji pětikorunu si zasloužila. Celou akci pořádali, nebo spolupořádali, nevím přesně, kapela LA PETITE MORT, kterou jsem ještě nikdy neviděl z části proto, že jsou relativně nová banda a z části proto, že když hráli někde poblíž, byl jsem na jiném místě. Takže mé odpanění touto kapelou proběhlo v Hradci. Za bicími můj dlouholetý známý, za basou neustále vysmátý sympaťák a za kytarou a mikrofonem, když jste přivřeli oči, stál Lemmy. Zvuk byl oproti předešlé kapele chudší o jednu kytaru a jednu basu. Ano, basák tam byl a hrál na basovku, ale svůj nástroj naučil znít jako to, co zní někdy v Manowar, takový ten řezavý zvuk. Prostě nezní jako klasická basa, ale trochu jako kytara. Na rozdíl od basy předchozí kapely, která duněla až do Pardubic. A o to dunění byl právě zvuk chudší. Musím ale zdůraznit, že se mi jejich deathmetal okořeněný hardcorem líbil. A brzo na ně pojedu znova, heč! Zpěv mi někoho připomínal, ale vůbec nevim koho. Ptal jsem se kámoše a ten řekl, že takhle zněl kdysi zpěvák z Kryptor. Nevim no, spíš bych ho řadil jinam. Jdu si pro třetího Birella za pade a je jasný, že mě čeká už jen jedna kapela pokud chci o půlnoci zmizet, neboť FLESHLESS s novým bubeníkem začínaji zvučit 15 minut před koncem jejich avizovaného hracího času. Zajdu se trochu vyvětrat, protože v klubu se vydýchalo dost teplo. Na schodech a před klubem je rušno, probíhají politické debaty a hádky a já si řikám, jestli to mají ti mladí usměvaví lidé zapotřebí.

 

Pokud Radio Jerevan měli skvělou basu, La Petite Mort měli jinou basu, tak Fleshless  pro změnu neměli žádnou. Ale i kdyby měli, nic by to nezměnilo na tom, že to zvukař nehorázně dosral. První písnička byla vyloženě tragická po zvukové stránce. Během druhé byla vůle vyladit to, jak je možná slyšet v přiloženém videu. Při třetí si to už trochu sedlo, ale definitivně perfektní zvuk byl až od čtvrtého songu. A jakej byl Fleshless? No výbornej... Jezdím na něj už přes dvě desítky let. A už jsem to tu psal v jiném reportu z Pardubic. Fleshless jsou mnohem lepší v malém klubu než na festivalu. A co předváděl mlaďák za bicíma, klobouk dolů. Přesnej jak hodinový stroj značky Rolex a krutě rychlej. Fleshless hráli z aktuálního EP, staré písně, prostě  písničky. Nebudu se tu kasat za jejich fanouška. Nejsem a neposlouchám je. Jen naživo, takže vlastně nevím co všechno hráli. Set zakončili noiseovkami jako obvykle, kdy jednu odvřískl syn zpěváka, jednu odvřískl kytarista a jednu odvřískl bubeník. Syn a bubeník ale nebyly slyšet. Asi nemají zkušenosti s mikrofonem v případě syna a čas při bubnování blastbeatu v případě bubeníka. Je jasné, že INPAIN nedám ani kousek. Než se připraví, bude půl jedný, takže Inpain prominou. Nakonec nebudou to oni, kdo bude ráno před pátou vstávat  a stejně tak to nebudou oni, kdo bude 12 hodin hákovat ve fabrice. Budu to totiž já. Takže se loučím s Velkým Járou, který dělal Fleshlessům takzvaného ČUKRa (čurák k ruce) a ve třičtvrtě na půlnoc opouštím velmi příjemné překvapení v podobě paviánský hospody a asi 90ku různě opilých, usměvavých a spokojených  lidí. Inpain si dám někdy jindy a někde jinde.

STŘEDA...

KRÁLÍK NA ČESNEKU S ČERVENÝM ZELÍM A BRAMBOROVÝM KNEDLÍKEM

Nedávno jsme se v práci bavili o tom, že takovej králík na česneku s červeným zelím a bramboknedlíkem u babičky, to byla mňamka. No a z tohodle tématu už byl jen kousek k upravenýmu večerníčku o králíkách Bobovi a Bobkovi. Jak to dopadlo, čtěte níže...

Bob a Bobek visí přivázaní za zadní nohy na bidle. Už asi tuší co se s nima stane, ale protože jsou ve večerníčku pro děti, nedávaji na sobě nic znát. Až když Bobek zahlídne jak se k nim blíží Ája s maxipsem Fíkem, strachy se počůrá. A jak visí hlavou dolů, tak si chčije na držku. Když se Ája přiblíží ke králíkům, vytáhne z podvazku násadu od sekery a ukáže střídavě na králíky: "Enyky benyky králíky, kterýho asi sejmu prvního? A budeš to ty!" ukáže na Boba, z jehož prdele začaly strachy lítat bobky všemi směry. Ája se napřáhne a švihne Boba násadou za uši. Jenže se nějak netrefí a tak se Bob zmítá v bolestech a kvičí jak novodobí evropští progresivisté, když jim řeknete, že jsou jen dvě pohlaví. Bob křičí, houpe se v křečích za přivázané zadní packy tak, že mu jedna praskne a kost vykoukne z kožíšku. Fík to flegmaticky sleduje zpovzdálí a líže si koule, na které je patřičně pyšný. Ája se napřahuje podruhé a tahle trefa byla do černého. Teda do bílého. Do bílého kožíšku za ušima Boba, který po ráně přestal kvičet a už se jen lehce pohupoval za tichého čvachtání krve, která mu z čumáčku vytékala na zem. Když to Bobek uviděl, jen hlesl: "No brácho, to asi už nerozdejcháš." Ani nevíte milé děti, jakou měl Bobek pravdu. V Ájině ruce se totiž blýskl malý ostrý nožík, se kterým Bobovi nařízla kůži u zadních tlapek a začala ho stahovat z kůže. Pomaličku po centimetrech pěkně odřezávala tuk od kůže, kterou nakonec přetáhla přes hlavu, stejně jako včera Fíkovi jeho kůžičku přes péro, na které si potom nasedla. Když kůže držela už jen za hlavu, tak s ní prudce škubla, v Bobovi to luplo a dílo bylo dokonáno. Bobek visící vedle, celou tu scenérii pozoruje. Ví že to samý čeká i jeho. No co, jednou tam musíme všichni, pomyslí si, a jen se mu to v hlavičce rozleží, dostává takovou ránu za uši, že by to položilo prase. Ája si tentokrát na úderu dala záležet. Když stáhne z kůže i Bobka, poodstoupí kousek a pochvalně si kýve hlavou, jak se jí to povedlo. A měla pravdu milé děti. Na bidlu teď visí dvě masem potažené králičí kostry Boba a Bobka, lesknoucí se zkrvavenou syrovostí. Radost pohledět. Ája ukroutila Bobovi hlavu a hodila ji Fíkovi, který ji chňapnul ve vzduchu do své obří tlamy a snad ji ani nerozkousal a rovnou polkl. Pak odvázala nebohé králíky a hodila je do hrnce s vařící se vodou. Když je vytáhla, maso pěkně odpadávalo od kostí, bylo měkoučké a chutňoučké. Ládovala se jejich masem, hubu měla upatlanou, kosti házela Fíkovi. Jenže když oba králíky spořádala, měla furt hlad. Podívala se na nicnetušícího Fíka. který se soustředil na Bobovy kosti a aniž by nějak dlouze přemýšlela, švihla Fíka přes jeho mohutnou hlavu. Ten na ni kouká s kusem bobkovy kosti zadní nohy v koutku huby a neví co si má myslet. To už ale Ája napřahuje svoji trénovanou paži s násadou na sekeru a opět jebne Fíka do hlavy. A znovu a znovu. Mlátí ho tak dlouho, dokud mohutné zvíře nepadne s na kaši rozmlácenou hlavou mrtvé na zem. Věděli jste milé děti že psům se lesknou koule? Ano, i Fíkovi se leskla varlata jako psí kulky. Ája vzala nožík a pěkně pomaličku ještě zatepla Fíkovi koule uřízla i s pérem a nacpala si je do pusy. To vám byla taková lahoda! Hned jak dokousala Fíkovo mužství, tedy psovství, taky ho stáhla z kůže, naporcovala a dala vařit. Celýho ho sežrala. I s kostma!! Byl to přeci jenom její největší kamarád... nutno podotknout, že vzrůstem byl Fík fakt veliký. Ne nadarmo se mu říkalo maxipes. A když malá holčička sní takového maxipsa, musí ho nějak zapít. A proto odešla k rybníku Brčálníku, aby se napila jeho vody. Když k němu přišla, zjistila, že na hladině plave mrtvá ryba. Nechtělo se jí pít vodu z hladiny, a tak si  vyrobila brčko, kterým měla v plánu pít vodu pěkně ode dna, kde mrtvé ryby neplavou. A protože měla velkou žízeň, vyrobila si brčko z napojených umělohmotných vodovodních trubek. Ponoří teda to brčko hluboko do vody a začne nasávat. Jenže nevěděla, že dole si zrovna na kanapi honí péro Rákosníček, který v rybníku bydlí. Když uviděl to trubkové brčko, strčil péro do brčka a jak Ája saje, tak mu pěkně podtlakem dohonila rákospéro. Rákosníček jí do brčka napumpoval mrdku, která skončila Áje přímo v puse. Když Ájá zjistí, že vypila Rákosníčkovu mrdku, je tak nasraná, že zavolá Macha a Šebestovou, kteří mají kouzelné sluchátko, do kterého Mach řekne: "Haló, my bysme potřebovali, aby měl Rákosníček obrovský péro, aby ho mohla Ája za něj vytáhnout z rybníčku." a ze sluchátka se ozval hlas Petra Nárožného: "Ale samozřejmě, jak je libo." A najednou se hladina rybníku Brčálník zčeří a vykoukne zelený žalud, pak předkožka. Péro je tak velký, že do něj Ája může zasunout zavřený deštník, a když z močové trubice Rákosníčkova péra kouká jen rukověť deštníku, Ája zmáčkne čudlík, deštník se otevře a Ráskosníčkův čurák praskne jak stehenní kost v lisu na hroznové víno. Pak Ája deštník zavře a utržený žalud sjede z deštníku do vody a plave si po hladině zalité zelenou krví. Ája ho vezme, olízne a šup do pusy, slupne ho jak olivu. To se ale najednou v zemi objevila hromádka hlíny a z tý hromádky hlíny vystrčil hlavu Krtek, přesně mezi Ájinýma nohama. Krtek koukne nahoru Áje pod sukni, poňufe čumáčkem a zhodnotí situaci: "Jééé!" Vezme do ruky lopatku a začne Áju mlátit přes frndu, protože si myslel, že je to nějaká ryba nebo predátor a chtěl to zabít. Ája když ucítila lopatku na píče, rozdupla podpadkem Krktovi jeho černou tlamu. Krtek huláká, že prý rasismus nebo co tak nahlas, že se to dostane až k Jájovi a Pájovi, kteří si nedaleko rybníčku hráli na Rusáky a Ukrajince, a tak se jdou podívat co se to děje. Když přijdou k rybníčku, vidí tam holku v sukni a hned jsou oba nadržení jak inženýři z Afriky. Pája popadne Áju za vlasy, jebne s ní o zem a drží ji. Jája na ni skočí a mrdá ji Krtkem rozbitou píču ostošest. Krev a chlupy z její kundy lítaji na metry od nich, jak do ní Jája buší. Pak se prohodili a mrdá ji Pája. Nejdřív do kundy, pak do prdele takovým způsobem, že hovna stříkaji všude kolem. Nakonec vytáhne péro a vystříká se jí na obličej. Pak svým zahovněným pérem setře mrdku z Ájina xichtu a narve jí čuráka až po koule do pusy a krku. Ale to neměl dělat, protože Ája je šikovná mladá dívka, na nic nečekala a Pájovi jeho smrdutý oslizlý penis ukousla hned u kořene. Pája řve jak spoluobčan na sociální pracovnici, ale je mu to hovno platný. Ája rychle vytáhne z pusy jeho péro dokud ještě trochu stojí a narve ho Pájovi celý do prdele. Mach a Šebestová na to koukají opodál s otevřenými ústy se sluchátkem v ruce, ze kterého vykoukl Petr Nárožný podívat se co je to venku za bordel a který řekl, že tohle by měl nějakej debil sepsat, že by bylo škoda, kdyby  nebyly tyhle myšlenky zaznamenaný. Petr Nárožný ze sluchátka od Macha a Šebestové, co řekne, to se stane. A jak tedy řekl, tak se taky stalo, a proto teď jeden debil sedí za klávesnicí a blije prstama tuhle sračku. A nejlepší na tom je, že se určitě najde aspoň jeden retard, kterej to dočte až do konce.

STŘEDA...

 

STŘEDA...

R.I.P. Thomas...

METAL SAVAGE 4/92

 

METAL SAVAGE 4/92 STAHUJ TADY.

PS: Pokud vám nepůjde stáhnout, nezoufejte a vraťte se sem jindy. Nastal nějaký problém se zabezpečením stránky a někdy to stahovat jde, někdy ne. Nejsem ajťák, takže s tím nehodlám nic dělat. Sorry, chyba není na mé straně...

STŘEDA...

 

6.9.2025 METAL!!! BARRÁK MUSIC HRAD

 

Kdybych na modré sociální síti nesledoval kapelu Samael, patrně bych se o tomhle festivalu s fakt hodně blbým názvem vůbec nedozvěděl. Ale jelikož nýbrž poněvadž Samael sleduju, jak na síti tak všeobecně už přes třicet let, tak jsem se dozvěděl o tomto festivalu a zavčasu jsem zakoupil vstupenku. Stejně tak učinil i Amorfis, se kterým jsme se v inkriminovanou dobu, rozuměj ráno v den konání, sešli na nádraží a já zase po dvaceti dvou letech vyrazil do Ostravy. Autobusem a vlakem. Na otočku prosím pěkně. V mém kmetském věku vykon nevydany, jak by řekli kluci Ostravaci kratke ostre zobaci. Jen tak mimochodem, minule jsem do Ostravy zavítal také vlakem, také na otočku a také v tom měl tenkrát prsty Samael a další. Cestou k nám do vozu českých drah přistoupil ještě Marján. Aby taky ne, když sestava byla naprostá pecka. A cena za vstupenku v předprodeji za třináct stovek? To chceš ty vole.

Ovšem ne vše probíhalo dle mých představ. Například noc před odjezdem jsem toho mnoho nenaspal, neboť venku chcalo jako kráva, mě to vzbudilo a od tří hodin jsem čuměl do stropu nemohoucí zavřít oči natož usnout. Teplo ráno taky žádný nebylo a když jedete na celej den trajdat někam do prdele, tak řekněme si to moji milí, potřebujete nějaké to pohodlí. Na konec i přes nejasnou předpověď počasí, která se měnila ze dne na den z palerma po sychravo a déšť, bylo tak nějak akorát. Cesta byla také bez problémů. Tytam jsou doby, kdy České dráhy byly vážně otřesné, jejich vlaky špinavé, hlučné a nebezpečné. Nyní si našinec vozí prdel v moderních vozech, hezká, sympatická, pronikavě modrooká stewardka roznáší pivo, kávu a jiné pochutiny. Ve vlaku jsme slyšeli vlastního slova a považte, že s námi v kupé v klidu podřimovala, no spíš chrápala jak tele, plnoštíhlá dívka a my slyšeli, jak si pochrupuje. Pan průvodčí nebyl ani ožralý, smradlavý vagabund, jak jsme na to byli zvyklí z dob dávno minulých, ale byl to čistý, střízlivý a upravený mladý muž, jehož kontrola jízdenek nesnesla jakékoliv debaty. Říkali jsme si, že jakou musí mít ten člověk paměť na xichty, aby nezapomněl naskenovat každému přistupujícímu jízdenku. No i když zrovna nás se to netýkalo, protože třeba Amorfisův xicht jen tak někdo nezapomene. Za příjemné debaty jsme se vlakem prodebatili až do te skurvene Ostravy. A teď zhluboka nadechnout, protože tohle město je síla. Jejich vlakové hlavní nádraží musel navrhovat patrně nějaký inženýrský retard, který si právě něco šňupnul. To jdete od vlaku po schodech nahoru, pak po schodech dolů, pak po schodech zase nahoru, křížíte různě trasy jiným, až nakonec vylezete ven před nádraží, kde je to hnusný jak prdel vašeho šéfa. Architektura která pamatuje Husáka, všude bordel, smrad a špína. Jdeme rychle na tramvajovou zastávku s tím, že tam bude automat na jízdenky. Byl. 

Ale nějak jsme nepobrali, jak ten jejich dementní systém funguje. Tak jsme zašli do prodejny Relay na nádraží, kde jsme se obsluhy zeptali, jestli mají jízdenky na tramvaj. Nasraná obsluha, které asi vadilo, že musí otevřít hubu, nám arogantně sdělila, že jízdenky se už sedum roků neprodávaji a ať si zajdem do automatu. Tam jsme teď byli ty krávo!! No nic, jdeme tedy ven k automatu, se kterým tam zápasí další dva ogaři. Ani boha pojebanýho nemůže absolutně nikdo normální, kdo nejezdí pravidelně, nebo mu někdo nevysvětlí ten dementní jejich systém, pochopit. A jak to teda funguje? Z automatu každopádně v žádném případě nevyleze žádná fyzická jízdenka. Platit se dá kartou, nebo i bankovkami. Jenže!! Těma prachama si předplatíte virtuální kartu s nabitým kreditem. Nebo aspoň tak jsem to pochopil. Jak tak karta funguje pak, jestli přiložíte telefon v tramvaji, fakt nevim. A není to tím, že bych byl retard. Nechápali jsme to prostě nikdo. Ledaže bychom byli retardi všichni. No nic, jdeme na tramvaj s tím, že v tramvaji bude třeba nějaké jiné zařízení na zaplacení jízdného. Bylo. Ještě méně srozumitelné. Platit se tam samozřejmě dalo už jen bezhotovostně. Marján přikládal kartu a mačkal displej jak zběsilej, ten nám hlásil, že máme jízdné zaplacené, ale... kurva kde? jak? a co? Z účtu mu žádná platba neodešla. Žádný doklad o zaplacení nemáme. Dva ogaři, kteří zápasili s automatem venku, to po chvíli vzdali, stejně jako my. Prostě bylo nad naše síly zaplatit za služby. Když přijde revizor tak ho buď vyhodíme z vozu nebo to nějak uhádáme. Hned na další zastávce s rachotem sobě vlastním nastoupilo několik tmavych ostravskych domorodcu, kdy jejich nejsilnější hlas, patřící ženě, láteřil na celou tramvaj "Héj, móre, choď do piči zkurvysyne abys chcípl!" Na dalších zastávkách vždycky pak nastoupila dvojce mladistvých domorodců stejného druhu, aby obhlídli situaci uvnitř vozu a na té samé zastávce zase vystoupili, když zjistili, že v tramvaji skoro nikdo není a šance na lup by byla mizivá. A tím na dlouhých třináct hodin skončila Ostrava hnusná... 

Dostali jsme se totiž do podhradí místa konání festivalu. A tam se mi to líbilo. Udržované trávníky, parčík, asfaltové cesty. Než se pustím do samotného festivalu, musím se ještě zmínit o jedné věci... Asi v polovině srpna se mi ozvala jedna má polská kamarádka, že má možnost zařídit mi volný vstup. Prostě bych byl na seznamu hostů kapely Samael. No to bych byl kurva blbé kdybych do toho nešel. Moji předprodejovou vstupenku jsem pak vetřel Marjánovi. Na ruku jsem dostal žlutou pásku, zatímco většina ostatních, rozuměj obyčejných návštěvníků festivalu, měla bílou. Připadal jsem si hodně důležitě. Honem na první kapelu, která hrála na V podhradí stejdži, což byla stage, která se nacházela v podhradí na travnaté loučce, která byla zprava doleva z kopce. Na Czech Death Festu je to z kopce zleva doprava. "Od novýho roku budem mít nohy srovnaný." pronesl Amorfis. "Ty budeš srovnanej už za dvě hodiny vole." odvětil jsem mu, neboť pivo tam měli chutné a nám v té šalině docela vyprahlo. Já popíjel Ratara za 65, kluci mlsali dvanáctku od Radegastu. Honem omrknout kapelu, která se jmenovala INFESTED ANGEL a která drtila deathmetal. Bohužel to zvukaři nedotáhli do uspokojivého konce a tak se z jejich deathmetalu stala hluková koule. Když Infested Angel dohráli, přesouváme se na asi hlavní stage, která je na nádvoří. Za plotem na nás jako na opičky někde v ZOO zírají turisté zrovna procházející kolem. Divim se že si nás nefotili... K hlavní scéně se jde hezkou podloubní uličkou, za kterou hned v pravo byl prostor vyhrazen pro chcaní, sraní a mytí rukou. Po pravé straně pak vedlo dřevěné molo, po kterém jste se mohli dostat pod střechu, kde byla odpočinková zóna, která čítala několik stolů a lavic. A výčep. 

Naproti je hradní věž, také s nějakým prostorem, který jsme ale byli líní prozkoumat. Po pravé straně pódium a ulička s pokrmy, které se stávali z nevim čeho. Já si vystačil s počesnekovanou škvarkovou plackou a kvášákem. Ulička na druhé straně slibovala stánek s kaplením merchem, nealkoholickými nápoji, alkoholickými nápoji a úplně vzadu probíhaly snad nějaké přednášky. Nevim, nezájem. Jelikož na tomhle festivalu jedna kapela skončí, a druhá začne hrát téměř okamžitě, vrháme se před prkna co znamenají thrashmetal na kapelu AWRIZIS. A víte co? Awrizis je patrně jediná thrashmetalová kapela na světě, která hraje melodický death/black. A hraje ho naprosto skvěle! Zvuk páni zvukaři dohnali k dokonalosti a tohle se mi fakt líbilo. Jestli to bylo tím, že měli o jednu kytaru víc, než kapela na vedlejším pódiu, nebo jestli to bylo tím, že jsou to lepší muzikanti, nebo mají lepší vybavení, netuším. Jen vím, že jsem byl okouzlen! Tou dobou poprvé politováváme, že jsme u vstupu nedostali nějaký malý tištěný program. Ano, bylo několik míst, kde byl program přehledně vytištěný, ale každý to řešil tím, že si to vyfotil. Stejně tak i já. Jenže v telefonu už to tak přehledně nevypadalo. Zvlášť ne v tom mém miniaturním. Bylo to tak nepřehledné, že jsem dokonce jednou mystifikoval kluky, že asi musí být nějaká změna, protože hraje něco jiného, než je v programu.

Také zjišťujeme, že od příštího roku tahle akce už nebude jednodenní, ale dvojdenní, proběhne 28 kapel, z nichž čtyři už jsou známé, ovšem mě zajímají jen dvě, a sice Cult Of Fire a Memoriam. Hlavně ta první v prostředí hradu bude dozajista skvěle vypadající. Jedna z mála věcí, která je na Ostravě vývozním artiklem, jsou CARNAL DIAFRAGMA. Parádní grinding cyping gore pičing. Po skotačivém grindu rychle seběhnem do podhradí na GORGATRON. A teprve teď můžeme posoudit, jestli to po našem příjezdu posral zvukař, nebo kapela. Bylo to to první. Gorgatron to do nás valili fajně nadprůměrně. Hned jak skončili tak nohy na ramena a poklusem v trysk na hlavní scénu na dalši kratke zobaky, konkrétně úderku NAHUM. Hele tohle není úplně můj šálek ústřicové omáčky, ale vůbec mi to nevadilo. Absolutně nic mi tam nechybělo. Pivo v ruce, nepřelidněno, krásné prostředí, parádní zvuk, několik známých, prostě pohodička. Po Nahumech jsem se klepal na CIEŃ. Polský to blackmetal ale přes veškerou jejich snahu mě nenadchli tak, abych se z nich posral. Jako image měli fakt přítulnou. Vypadali jako kdyby právě vylezli ze septiku, ale hudebně mi v tom něco chybělo. Nějaký tah na bránu, nebo něco ve zvuku, já nevim. Zvukově to v první lajně nebylo nic moc. Před zvukařem to bylo celkem dobrý, ale jak píšu, něco tomu chybělo. Hráli povětšinou v pomalém a středním tempu a vlastně mě fakt zaujala jen předposlední píseň. A to mám tenhle druh muziky, sucide blackmetal, fakt rád. Možná že i fakt, že hráli za denního světla tomu moc nepřidal. Nevim. Asi jsem čekal něco lepšího.

KAŽDOPÁDNĚ!! Díky tomu, jak jsem byl chvíli v první lajně, jsem zjistil, jednu důležitou věc. Můj žlutý náramek mě opravňoval vstupvat i tam, kam to bylo ostatním zapovězeno. Takže jsem mávl na securiťáka, ten mi otevřel dvířka a šup, už jsem mohl líbat nohy tu kytaristovi, tu zpěvákovi. Víš co, já jak jsem tupej jak majzlik a neumím v takových věcech chodit, tak jsem prostě netušil, že kromě volného vstupu mám i tuhle výhodu. A teď si mě tam představte. Vošklivej, obézní, krátkovlasej prošedivělej idiot s třípalcovým telefonem hrdě pořizuje nekvalitní snímky hned vedle novinářů a profesionálních fotografů, kteří měli k dispozici vybavení za statisíce s objektivy za miliony. No k popukání! Ale jelikož jsem člověk nenáročný, na žádnou kapelu jsem tam neopruzoval déle než pět minut. Ono taky co tam, když zvuk je tam jak z prdele, lidi z hlediště na vás čuměji jak na vraha a vám samotnýmu tam taky není dvakrát příjemně. A nyní je třeba zmínit jednu ošemetnou a rozhodně mínusovou záležitost tohoto festivalu. Nevím kolik tam vlastně mohlo být lidí, ale tři srací ToiToiky a dvě chcací rakety pro chlapy, které byly k dispozici, bylo žalostně málo. Najednou tedy mohly srát pouze tři ogaři a chcát o pět ogarů víc. Nehledě na to, že to byly nějaké miniaturní připrclé rakety, takže nejenže se tvořily dlouhé fronty na chcaní, ale chcanky už za denního světla začaly vytékat pěkně ven a jejich rozklad se čpavkovou vůní nesl po celém hradu. 

Jo a taky došel Ratar. Kurva to je snad nějaká nemoc v posledních letech, že dojde na festivalu pivo. Když se to stalo v Modré Opici někdy před dvacetidvouma rokama, tak jsem se zařekl že tam už nikdy nepůjdu. A zatím to dodržuju. Tak bacha milí pořadatelé festivalů, abych se nezařekl i proti vám. Měli byste hned o jednoho platícího blbce míň!! Kurva tohle se nesmí stát aby došlo pivo!! Co naplat, když je zle a koza dojí krev, musí se jednat. Dál jsem pil dvanáctku. Pak fajně zabékali ROTTEN SOUND, ale zdálo se mi že hráli jen krátce. Skončili o deset minut dřív než bylo v programu uvedeno a když se lidi sebrali a odkvačili na vedlejší pódium pod hrad, tak začali znova hrát. Ach jo. Taková amatérská chyba. O tom, že i v podhradí umí zvukaři udělat hlasitý a ostrý zvuk, nás nadobro přesvědčil ORIGIN. Marján sice prskal, že to trhá uši, že jsou tam samé výšky, ale já myslím, že to Marján jen nějak špatně slyšel, protože mě se zvuk líbil hodně. Každý to máme holt nastavené jinak. A jako vždy (dvakrát) tak i tentokrát se mi Origin líbili jak cyp, jak výstižně říkají místní bílí domorodci. Hele co tam vyváděl jejich basák, nad tím zůstával rozum stát. A pak to přišlo. Ještě teď se tomu musím smát, když přemýšlím nad absurditou celé záležitosti. Potkávám se s mojí zmíněnou polskou kamarádkou, která mi zařídila abych se ocitl na quest listu jedné z hlavních kapel. Po uvítacím ceremoniálu, kdy se s ní a dalším polským kamarádem pozdravím, dáváme se do řeči, abych si po nějaké konverzaci, která proběhla před translatory a chat AI, protože jak víte angličtina je gay a polština je směšná, si všímám, že ona, která mi zařídila žlutou pásku, má na ruce jen pásku bílou, tedy pásku normálních smrtelníků. Chvíli o tomto stavu debatujeme, protože ona nevěděla, že je to nějak rozlišené a měla za to, že oni mají tu správnou pásku. Vedli jsme o tom rozhovor plný smichu a překladatelských oříšků, až jsem navrhl, že to půjdu zjistit ke vstupu. A teď pozor, teď přijde rozuzlení celé této veselé příhody z natáčení.... Přijdu ke vstupu a říkám ostrafskemu ogarovi: "Hej, kemo, tady kámoši jsou na stejným questlistu jako já ale já mám žlutou pásku a oni bílou, proč to tak je?" "Jo tohle no, my jsme ti omylem dali žlutou, VIP. Tys měl dostat taky bílou jako oni." Celé moje vnitřnosti se mohly posrat smíchy, ale navenek jsem nedal nic znát, protože jsem položil zásadní otázku: "A ty mi tu žlutou teď sebereš?" Aha?? No? To je ale nervák co? Tak si nejdřív přečtěte tenhle vtip a teprve pak se dozvíte jak to celé dopadlo...

Manželé jsou na večeři v luxusní ostravské restauraci. 

Najednou ona během jídla bezděčně olízne nůž.

Manžel jí okamžitě vlepí facku a zařve na ni: "Bonto pičo, bonton!"

No tak jsme se zasmáli, ale protože je tenhle vtip tak trochu suchej a někteří voliči Petra Fialy by ho nemuseli pochopit, tak si dáme ještě jeden.

Přijde Ostravák s manželkou do obchodu v Praze a vybíraji si lednici.

Když si vyberou, přijdou za prodavačem a Ostravák povídá: "Fofrem mi zabal tu Calexku, pičo."

Prodavač balí Calexku a přitom se ptá: "Vy jste z Ostravy, že jo?"

Ostravák: "Jasně, jak jsi to poznal?"

Prodavač: "No podle té piči."

Ostravák se otočí na manželku a říká: "Sem ti řikal, abys zustala doma."

Nooo, tak ten byl hnusnej. Ale mám takový tušení, že bude nad chápání voličů Víta Rakušana, tak přihodím ještě jeden, ten snad už bude pro všechny pochopitelnej.

Indiáni zajmou Pražáka, Brňáka a Ostraváka. Přijde náčelník a povídá: "Máte to špatný, pánové, zabijeme vás a z vašich kůži si naděláme kánoe...ale že jste cizinci, můžete si vybrat jak umřete." Pražák se zamyslí, řekne si o dvě krabičky rohypnolu, všechny ty prášky sní, usne a tiše umře. Brňák se zamyslí, řekne si o pět litrů slivovice, vypije to na ex, upadne do bezvědomí a umře na selhání jater. Ostravák se zamyslí, řekne si o vidličku a začne se s ní bodat všude, po celém těle... Už je samá díra, krev stříká, Ostravák pomalu vypouští duši, ale z posledních sil se ještě vzchopí, koukne na náčelníka a povídá: "A máš po kánoi, pičo."

Hahahahahahaha. No a co mi odpověděl ten výběrčí vstupného u brány? "Ne." Uplně normálně mi tu pásku, která mě opravňovala k volnému pohybu po celé Ostravě, od ministra zdravotnictví až po audienci u Jeho svatosti papeže ve Vatikánu, nechal. Když jsem to pak vytlumočil mým polským přátelům, všichni tři jsme vyprskli smíchy. Kámoška mi řekla, že management Samael zjezdí jak prašivýho psa a asi se tak i stalo, protože když později dorazila kapela Samael, viděl jsem jak jí zpěvák dává backstage pas. Tím skončila moje slavná éra žlutého VIP náramku. 

Na pódiu na nádvoří burácí PUNGENT STENCH, chcanky z raket vycucává automobil k tomu určený, počasí je absolutně ideální, zvuk skvělý, hrad krásný, lidi kolem mě pohodoví, muzika vynikající, dvanáctka chlazená. Dopiče no nemáme se dobře? Nezařídil to ten nejlepší světový leader skvěle? Po Pungent Stench ale nabíhá v podhradí můj osobní co-headliner, belgičani ENTHRONED. A přátelé, můžu potvrdit slova našeho milého benjamínka Malýho Járy, který sice v Ostravě s námi nebyl, ale proklamoval dopředu, že se mi to bude líbit, ano, tak poslušně hlásím, že líbilo. A dokonce tak moc, že fanfára TaTaDaDaaaaa!! Enthroned se stali v mých uších nejlepší kapelou celého tohoto sympatického festivalu. Jejich projev byla čistokrevná jízda černé belgické mrdky stékající po rohách kozlí hlavy. Naprosto vynikající a odzbrojující show, na kterou jsem čuměl s otevřenou hubou nejen já, ale i ostatní. Opět jsem využil výdobytku žluté barvy náramku na jednu písničku a vrátil se před zvukaře obdivovat skvělý výkon kapely. Jedinou kaňkou na celém jejich setu bylo, že se mi naplnil močák na 110% a hrozilo protržení. Na čele mi blikala červená kontrolka s nápisem FULL PISS takže Enthroned a jejich černá mše, neEnthroned a jejich černá mše, musel jsem jít odpustit. Naštěstí nebyla žádná fronta, takže jsem mohl jít hned nachcat půl rakety. Chčiju si a najednou koukám přiřítil se Amorfis, který ale už byl asi třetí v pořadí. Chčiju a koukám, Amorfis u druhé rakety taky chčije. Já chčiju dál a najednou koukám, Amorfis už odešel. A já furt chčiju a chčiju, a furt to ze mě stříká a teče proudem. Tohle asi nebylo moc zdraví prospěšné nechávat to na poslední chvíli. Jenže když ono si to tam všechno tak pekelně sedlo, to dobrý pivo a hudba a prostředí, myslel jsem, že vydržím až do konce. Nevydržel. Hned jak jsem dokončil vypuštění močového měchýře, pospíchal jsem honem zpět na Enthroned a vychutnával si jejich skvělý set až do konce. 

Co naplat, dávám si poslední pivo, protože mě za pár hodin čekal volant. Koukám na ASSASSIN, kteří mě zaujali hlavně písničkou "Kurva", kterou si z plna hrdla všichni zazpívali a byla to švanda. ATHEIST vynechávám a jdu si pro podpis. Kapele Carcass světla totiž obsluhuje bývalý člen Samael, Masmiseim, takže si od něj nechávám podepsat dvousetkorunovou bankovku. Ne, nejsu blbý. Bankovka je neplatná, má úzký proužek a do banky s ní nepoběžím... Zbytek Samaelu jsem ani nesháněl. Pokud by chtěli mezi lidi, tak by přišli. Jenže hráli až jako poslední, takže pokud po koncertě přišli pozdravit fanoušky, my už tam nebyli. Každopádně nás čekal hlavní headliner, slovutný CARCASS, legenda, na kterou přísahá nejeden fanoušek tvrdé hudby. A můžete si být jisti, že Carcass neponechali nic náhodě a jejich zvuk, světla a hudba byly vynikající. Hele doma bych si to nepustil. Ale na koncertě to oni dokážou vždycky rozbalit, že je z toho nejednomu chvějno po těle. Zvukově to v prostoru přímo u kapely ze strany bylo uplně na hovno. Vlastně vůbec nevim, co z toho ti lidé mají, že odtamtud koukají na kapely. Tam bych si nevychutnal ani pouličního harmonikáře, natož Carcass. Když dohráli, jdu si koupit tričko Samael a honem do podhradí, kde už kvičí, vříská, ryčí a sýpá pan Lutinen se svojí družinou IMPALED NAZARENE. 

Opět se na ně jdu podívat do zapovězeného prostoru ale je tam tak špatnej zvuk, že tam vydržím opět jen jednu písničku a mizim před zvukaře. A víte co? Ono to nebylo ideální ani v hledišti. Navíc po Carcassu někteří odešli, takže dav před kapelou velmi prořídl a neprojevoval tolik emocí, kolik by si Finové přáli. Jenže ono to nebylo jenom fanoušky. Podle mě za to mohl výběr písní. Když jsem viděl Impaled Nazarene naposledy, jejich set jsem znal téměř nazpaměť, protože hráli hlavně ze starých desek. V Ostravě jsem nerozpoznal ani hovno. Buď to bylo tak zprasený zvukem, nebo prostě jen setlist byl z novějších pecek, které nemám naposlouchané. Takže pro většinu z nás když zazněla píseň z alb Ugra-Karma nebo Suomi Finland Perkele, odezva nějaká byla. Ale jinak musím říct, že kapela byla přijata vlažně. Stejně tak tomu bylo i u mě... Když jsem chodil na nádvoří do VIP, používal jsem k tomu jakousi jídelnu nebo co to bylo, kterou se dalo projít ke kapele. V té jídelně se podávala nějaká rýže nebo co já vim a byl tam kávovar, asi všechno zdarma, hele, já z toho nic nevyužil. Nemám na takový věci prostě vlohy, někde se napchávat zadarmo. A to ani když jsem zjistil kolem půl jedenácté, že kavárna je už zavřená a já měl takovou chuť na kafe. Chodil jsem tam kolem toho kávovaru s papírovými kelímky, ale myslíš že jsem tam zmáčkl ten čudl? Ani píču vole. Nebo že jsem se tam nažral? Ne. Takhle mě to nebaví. Jsem prostě zvyklý za věci a služby platit. Tak takový ogar su ja. A jde se do finále lejdýzendžentlmen. Na řadě byla moje srdcová záležitost, kapela ze Šwajcu, SAMAEL. A navíc si pro nás připravili jejich legendární album "Ceremony Of Opposites", což je album někdy z roku 1994 a byla to první věc, kterou jsem od nich slyšel. Okamžitě jsem v tom objevil lásku na celý život. To už je 31 let. A stále mě to drží. I když dnes je kapela někde úplně jinde. K jejich setu asi tolik, že pokud bych to album neznal nazpaměť, z větší části i slova, i když angličtina je gay a anglicky neumím, slova znám, hudbu znám do posledního detailu, tak bych to naživo snad ani nepoznal. Jednak byl zprasenej zvuk, kdy nebyly téměř žádné výšky, což u alba, které má ostrý řezavý zvuk, je problém a jednak živá část bicích, která byť byla používána jen sporadicky, nebyla nazvučená vůbec. O zvuku za bariérou, kam jsem mohl díky žluté omylové pásce, nemá vůbec cenu se bavit. Ono to ve výsledku bylo jedno, protože to co se hraje na ty živé bicí, je i naprogramované v automatu, ale z minulých koncertů Samael vím, že to má znít úplně jinak. Mohutněji, dynamičtěji, hlasitěji. 

Nebo třeba industriální vložka v písni "Son Of Earth", ta jakoby jela jen z odposlechů. Ta část skladby je uplně vynikající, dunivá, house techno část, která musí svým zvukem rozhrnout celý náměstí a ne ty vole že bude slyšet jen takové mělké -puc-puc-puc... Škoda. Když zazněla poslední píseň přehrávaného alba, následovaly přídavky. Zazněly písně z alb "Passage", "Eternal", "Lux Mundi", "Hegemony" a "Solar Soul". A tam si to všechno sedlo. Zvuk byl najednou takovej jakej má bejt, přeci jenom se jedná o novější písně, které mají na albech jiný zvuk než deska z roku 1994. Takže nakonec jsem vlastně byl spokojený, tak vůbec nevim co tu pičuju. Ale jak se nenápadně zmiňuju výše. Kdybych to neměl naposlouchané, asi by mě to sralo, takže chápu, když někdo, kdo Samael zná jen z rychlíku, bude říkat že to byla sračka. Pro něj ano. Pro mě ne. Ale i tak kdybych měl vyhodnotit pořadí nejlepších kapel v mých uších, nebude to Samael kdo bude na špici. Nejlepší byl jednoznačně ENTRHONED, jako druhé bych umístil CARCASS, a třetí místo by si rozdělili AWRIZIS, SAMAEL a ORIGIN. Ano prosím, a tady končí krásná ostravská pohádka. Skvělé místo, skvělé kapely, výborné pivo. 

Teď nás čeká porod, tedy pochod noční Ostravou a tím se dostáváme k hnusu ty vole jakej našinec u nás nezažije. Pěšky jsme šli na hlavní nádraží. Nejenže tam v Ostravě navigace nějakým zvláštním způsobem byly něčím rušeny, nebo opožďovány, takže orientovat se podle nich dalo jen fakt s největším úsilím a přemýšlením, ale ono je to tam tak hnusný ty vole. Když se projdeš v Hradci Králové, nebo v Pardubicích u Hradce (zdravím fanoušky pardubického hokeje), nebo kdekoliv jinde, v Jičíně, Hořicích, Kolíně, Poděbradech, Městci Králové, Chlumci nad Cidlinou, prostě tady "u nás", tak vidíš upravené trávníky, nepotkáš pořádně žádné odpadky, silnice jsou nové, chodníky opravené, budovy zateplené, fasády neposprejované. Ne tak v Ostravě. To byl jeden velkej hnus, co jsme za tu hodinovou procházku viděli. A to byla ještě tma! Nechci ani vidět, jak to vypadá za denního světla. Hele to že tam cikáni dělaji bordel, to je asi normální. Dělají ho ve všech městech, OK, zvykli jsme si. Ale to že v chodníku je najednou díra, místo dlažby hlína nebo drn, vyvyklanej kanál, baráky vypadaji neutěšeně, šedivě, SMRDÍ TO TAM!!, silnice samá záplata v lepším případě, všude prach a špína, feťáci se plazeji po zemi, vožralí cikáni hulákaji po sobě přes silnici, most pod kterým jsme prošli a na kterém jezdí vlaky, vypadal, že každou chvíli spadne, koukaly z něj roxory, osvětlení často nefunguje, prostředí neupravené neutěšené, budova radnice města Ostrava jako kdyby vypadla ze sci-fi románu napsaném na začátku dvacátých let minulého století, budovy s komunistickým designem, a do toho všeho ty pokurvený automaty na jízdné, kterým rozumí asi jen Ostraváci, nádraží na kterým, než najdeš svoje nástupiště, tak zabloudíš a v automatu s bagetama jsou tam světe div se, bagety od firmy Frencl. A všichni víme, jak hnusný tyhle bagety jsou. Uf! Tak aspoň kafe z vedlejšího automatu, ve kterém se dalo platit hotovostí, jsem si dal. Ne, fakt, Ostravu nebrat. Můžete si o mě myslet co chcete, možná to tam místní takhle mají rádi, ale já jsem zvyklý na trochu jiný standard. Když jsme se vykulili v Hradci Králové před nádražím, řikám Amorfisovi a ukazuju rukou do prostoru: "Ty vole podivej se na to, no není to krásný? A to tu straší ještě ten hnusnej Černigov, kterej měl jít k zemi už před deseti lety." Přátelé, nechápejte mě špatně. Ostraváci jsou určitě milí lidé, kteří jsou na svůj kraj  hrdí, ale my to tu u nás ve východních Čechách prostě máme nastavený trochu jinak. Domů jsem dorazil 24 hodin a 10 minut od odjezdu z předešlého dne. Na můj věk, fyzičku a vkus dost dlouhej den. Každopádně si nejsem jistej, jestli to takhle ještě někdy chci. A nejsem si jistej, jestli ještě někdy chci jet do Ostravy. Bejt tam o pár hodin dýl, tak mám deprese. Původně jsme byli nadšeni pro příští ročník, ale fakt nevim, jestli to dáme. Mám takový tušení, že spíš asi ne.

Pro nějaké další krutě nekvalitní fotky klikni sem.