Páni meteorologové věští, že dnes byl poslení letní den a že i ten bude na večer utnut tornády a hypercelami, takže jsem nelenil a rychle osedlal své kolo značky Author a vyrazil na inspekci zmrzliny v patnáct kilometrů vzdáleném Chlumci nad Cidlinou. Foukal vítr a já to naschvál abych se vyhnul husté dopravě proti větru, vzal přes pole a louky a po lesních cestách. Vyjel jsem u nádraží a hned se můžu stavit na zmrzlině ve Sport Baru, ale nedělám tak a jedu dál. Mým prvním cílem je CAFFE BAR ALEGRIA naproti základní škole. Sesedám z kola a okamžitě se začínám potit. Není to proto, že bych byl vyžraný jako prase, ale proto, že se potí každý kdo sleze z kola. Za pultíkem s kopečkovými zmrzlinami, které mě absolutně nezajímají, sedí a čeká na mě hrozně příjemná usměvavá paní. Mají tam i točenou. Mají vanilkovou, citronovou, čokoládovou a jahodovou. Nechávám si od ní namíchat vanilkovou s citronovou. Dostávám to v křupavém afroamerickém kornoutku s příchutí čokokávy. Zmrzlina stála 30Kč (malá porce) a byla vynikající. Citronová byla vodová a měla výraznou citrochuť. Byla extrémně osvěžující a vynikající. Vanilkova byla jak od maminky. Sladká, smetanová, mixarová. Mezi kopečkovou nabídkou zmrzlin vidím příchutě jako mák, lentilka, kaktus, milka a jiné píčoviny. Ty mě nezajímají. Moje citrovanilka byla TOP!!
Když ji s chutí dojím, mířím na další zmrzlinu, tentokrát na vyhlášenou, do vyhlášené cukrárny, konkrétně do Cukrárny Josef Dašek, kde si dávám malou jahodovanilkovou za 30Kč. Jiná točená v nabídce není. Ovšem na to, že je to vyhlášená cukrárna s vyhlášenou zmrzlinou, kterou mi doporučil již kdekdo, tak zmrzlina nebyla nijaká. Taková nemastná neslaná. Bylo to natočené do obyčejné oplatky bez chuti. Vanilková téměř bez chuti, skoro jako nízkotučné mléko a ještě trochu naředěné vodou. Jahodová nebyla úplně marná, ale žádnej výstřel to nebyl. V kombinaci s oplatkovou miskou, ze který se to navíc blbě žralo nevim proč, mi z vyhlášené zmrzliny vyšel docela propadák. Obsluha středněletá, normální.
Trochu zklamanej popojdu asi o třicet metrů dál a jsem u Dvořákovy zmrzliny. Tam obvykle zastavuju, když zrovna nemám v plánu místo zmrzliny pivo. Obsluhuje mě usměvavá blondýnka s vysokým chcaním. Příjemná s hezkejma nohama, které se spojovaly pod titěrnými kraťásky. Ta by se mi líbila doma. Natočila mi malou citronomangovou za 35Kč a hned na první bliz jsem cítil chemii. Bavíme se o blizu zrmzliny a ne o blizu toho, co má v kraťasech zmrzlinová slečna za pultem, chápeme? Mango jako mango moc nechutnalo, ale barvu to mělo pěknou. Citronová, ze které byla cítit ta chemie, nebyla ani z polovičky tak výrazná, jako u první zmrzliny. Našprkané to bylo v jakoby vaflovém kornoutku, který krásně křupal. V nabídce měli mezi točenými ještě vanilkovou a jahodvou. Mezi kopečkovými spoustu příchutí.
Na tom samém chodníku mají o pár metrů dál ještě další dvě točené v kebabárně a v pizzárně, ale na ty kašlu. Potkal jsem tam totiž kámoše, který mi doporučil zmrzlinu u sportbaru u nádraží, jako tu nejlepší v Chlumci. No tak neplánovaně jedu ještě k nádraží ke sportbaru. V nabídce byla pouze vanilka a dračí ovoce. Malá za 35Kč. Slečna za zmrzlinářskou pípou byla milá a buď se smála mně, nebo na mě. To není podstatné... Dračí ovoce jsem nikdy neměl. Ani jako ovoce, ani nic z něj. Ani nevim jak to vypadá a z který díry to drakovi leze. Chutnalo to čerstvě ovocně. Aby ne, když je to ovoce. Dračí. S nádechem mentolu. Je to možné? Nevím. Cejtil jsem ho v tom. Byla to zvlášní chuť. Jako když si vezmete pomeranč, dáte na něj trošku pasty na zuby a šoupnete to do huby. Vanilková nebyla nic extra. Prostě opočenská klasika. V obyčejném kornoutku, který byl ale díky klasickému tvaru použitelnější než u zmrzliny z cukrárny od pana Daška. Každopádně ani dračí ovoce nebylo lepší, než první vzorek z kavárny Algeria. Tipoval jsem, že nejlepší zmrzlina bude od pana Dvořáka od vysokého chcaní, kde jsem nedávno měl višňovou, ale dnes mě mangová zklamala. Vítězem se tedy stává Caffe Bar Algeria naproti škole.
Ještě malý postřeh. Je zajímavé, že po čtyřech malých zmrzlinách, jejichž celkové množství nebylo ani půllitr, jsem se cítil žaludečně naplněn. Ovšem když do sebe kopnu 7 piv, tak furt nemám dost.... :-)
A je to tady! Druhá deska uměle inteligentní nekapely EJÁJ se jmenuje "Ulepené zpívánky". Jsou to zhudebněné básničky, které jsem vymejšlel na střední škole před třiceti lety. Jsou to totální píčoviny, ale po zhudebnění ve stylu hiphopu, folku, diska a podobných kravin, dostávají úplně jiný rozměr. Z píčovin se staly echt píčoviny :-) Ovšem velice poslouchatelné, nutno podotknout. A pro koho to je určené? Dovedu si představit, že některé hitovky by mohly hrát někde na soukromé akci, když jsou už všichni nalitý. Uplně vidím vožralý městský holky jak se kroutí do rytmu disca při textu ve kterém moucha žere hovno, popřípadě elektroswingu s textem o souloži ježka s žábou. Nebo třeba pompézní popová balada s popisem přejeté kočičky by mohla zaujmout. Dále tu pak máme hiphop, krtečka v horrorcoru, slečnu Dagmaru ve folkmetalu atd... A že některé texty budou pro většinu nesrozumitelné, protože mají reálný základ a vystupují v nich lidi z mého okolí před třiceti lety? Na to sere pes. Šmouly, Karkulku, Sněhurku, Popelku, Včelku máju, Štaflíka a Špagetku, Jáu a Páju a další, by měl znát každý. Česká výslovnost je taková jaká je, takže třeba místo slovo "blaze" to AI zazpívala jako "blezo", nebo místo "shejbla" jako "šejbla", místo "bible" jako "bibl". S tím nic nenaděláš... Jasně že to není pro každodenní poslech, i tak si myslím, že z toho AI udělala hodinu a půl poslouchatelných hitů. Pro všechny fajnšmekry, odkaz na stažení tady, pro notorické videaře, video z jůtůbu dole. Doporučuju neposlouchat jen tak z notebooku ale šoupnout to pěkně do uší.
79% vysoldovanejch vstupenek, hlásala oficiální facebooková stránka festivalu Brutal Assault tejden před festivalem. Da dny před festivalem bylo ohlášeno Vyprodáno. Mě to bylo u prdele, neboť v tu dobu jsem nevěděl, jestli se zúčastním jen středečního programu na který jsem si vstupenku již zakoupil, nebo jestli se náhodou neobjevím na guest listu kapely Samael. A víš co? Já se tam náhodou objevil. Ze všech těch pro mě zbytečných kapel, kterých letos na Brutalu vystoupilo víc než dost, jsem si vypsal, co potřebuju nutně vidět a mohl jsem vyrazit. Jen tak mimochodem, z celý festivalový soupisky bych si dokázal představit parádní jednodenní festival s kapelama, který bych vybral. No ale takhle to nefunguje. Takže po noční směně jsem na tři hodiny zavřel oči a když jsem je otevřel, vyrazil jsem směr Josefov pln očekávání, co se tam od předloni, kdy jsem tam byl naposledy, změnilo.
Ještě jsem ani nedorazil do místa konání a už mě čekal výser od silničářů. Uzavírka silnice s objížďkou na Černožice. Objížďka samozřejmě vedla přes dálnici, která v tu dobu není zpoplatněná, jenže to jsem já nevěděl, takže jsem se zajel jako kráva. No ale dorazil jsem. U vstupu jsem se nahlásil jako ten týpek se zkomoleným jménem na guest listu. Holky u vstupu byly příjemné a chápavé a na základě seznamu hostů, mě dali celofestivalovou vstupenku. Hurá! Já jsem tu svoji jednodenní středeční tak mohl věnovat Amorfisově dcerce. Jen tak mimochodem, to že jsem byl hostem si pořadatelé ocenili na 250Kč, které jsem musel zaplatit. Co to dneska je dvěstěpáďo? Tři pivka v areálu... Nabíjím si náramek za tisíc korun českých a dávám si grepomelového Birella, za nějž bych položil život. Je to nejskvělejší věc od vynálezu žárovky. Birell byl za sedumdesát. Ovšem pitná voda, které jsem si pozdějji dopřával po litrech, byla zdarma. Obrovský dík pořadatelům za tohle. Protože v tom vedru k doplňování tekutin nestačí jen tak sem tam se napít, ale pít furt. A to by při dnešních cenách čehokoliv na festivalu bylo finančně devastační. V areálu bylo několik pítek, kde se dalo občerstvit. Za vše ostatní se už platilo. Než začala hudební produkce, zašel jsem se podívat na výstavu obrazů. U jednoho obrázku nějaká paní řekla své kámošce: "Tohle vypadá jak kdyby to kreslila moje malá dcera." A měla pravdu. Byla to čmáranice. Mě ale zaujal jeden malý zelený démon.
Po výstavě jsem se šel juknout, co nám Brutal Assault letos nabízí ke kulinářským zážitkům. A musím uznat, bylo toho opravdu hodně. Vše od chleba s pomazánkou, přes korejskou, japonskou, vietnamskou, malajskou, řeckou, italskou, mongolskou a další světové kuchyně až po burgery, kebab a veganské dobroty. Zajímavá věc, v žrádelní uličce jsem u jednoho stánku viděl bramborák za 42 korun českých a o dva stánky dál ten samý, stejně velký, avšak pojmenovaný jako "pravý staročeský bramborák", měli za 119 korun českých. Tak teď nevim jestli jsem blbej já že mám oči šejdrem, nebo ten první, že ho měl tak levně, nebo ten druhej, že ho měl tak draze. Obyčejné pivo, které se pohybovalo v rozmezí od 70ti do sta korun českých jsem si nedal, ale zázvorovým jsem nepohrdl. Jako vždy, bylo excelentní. Všude chodí krásné dívky v krásných outfitech. Nevim kam kouknout dřív a snažit se nezírat, tak jsem to vyřešil tím, že jsem šel na kapelu. První bandou co zahlédnu je BELZEBONG, kteří drtí to svoje psyche sedumdesátkový, který mě vůbec nebaví, tak utikám pryč. Chčije ze mě pot. Jdu se schladit dozadu na odpočinkovou louku, která se změnila v odpočinkové prachoviště. Brouzdám po distrech a zjišťuju, že jak furt nadávám na ceny vinylů některých prodejců, že se pomaličku stává standardem, že se deska prodává za devět stovek. Až se jednou lidi naserou a přestanou to kupovat, tak budete čumět. Nic si nekoupím. Ne že bych neměl prachy nebo nechtěl něco do sbírky. To ne. Ale teď si představ, že bych si koupil tři desky a musel bych v tom vedru přes celej areál plnej lidí zpátky do města a ve městě další asi dva kilometry k autu, tam bych je dal do rozpálenýho auta, kde by se mi mohly zkurvit a pak absolvovat celou cestu zpátky zase. Furt v tom vedru hnusným. To jsem si radši nechal zajít chuť a pravidelně proplachuju ledviny chutnou studenou vodou. Ceny jídel mi narozdíl od cen desek přišly celkem v pohodě. Za 230 korun byste se dokázali najíst uplně v pohodě. Když půjdete do restaurace, bude vás večeře stát stejně.
Když hraje kapela ONSLAUGHT, která koketuje s heavy a thrash metalem, schovávám se propocený ve stínu. V tom vedru tuhle kapelu prostě jen přijímám a čekám až skončí. Beztak jsem ze svého úkrytu viděl jen kytaristu a ještě jen jedním okem. Před druhým okem mi překážela bouda s občerstvením. Zmíněné dvě kapely, jsem neměl v plánu sledovat. Až teprve 200 STAB VOUNDS. Kurva. Žádnej stín k dispozici. Škvařím se ve vlastním tuku, kterého mám po těle dostatek. Ovšem rozhodně déle jsem na ně čekal, než jsem je dokázal poslouchat. Malej Jára nebude souhlasit, protože od prvních tónů hází hlavou jak pominutej, ale já se po nekonečném instrudementálním intru přistihl, že sleduji krásnou exotickou dívku za kamerou na pravé straně pódia, a to by asi člověk, který jde na kapelu, neměl. Zvuk vepředu byl o hovně. Jen basa a bicí. Nechápu co z toho ty lidi mají, že chodí dopředu, když i oni ví, že je tam zvuk jak z prdelní díry. Zašel jsem si pro vodu a chvíli sleduju kapelu zezadu. Ne, nevyplatí se mi na takovejhle agro bum čvacht death v té výhni stát. Asi jsem nebyl při smyslech, když jsem si vypisoval kapely, co bych chtěl vidět a zařadil jsem tam i tuhle. Takže rychle do stínu pevnosti, kde je asi o pět stupňů míň. I tak mi pot chčije všude. Kdybych začal chcát do trenek, nikdo si toho nevšimne jak jsem mokrej. Ale nejsem sám. Polovička lidí trpí jak já. Ta druhá si to užívá. A někteří fajnšmekři aby neporušili svůj image styl, chodí nastrojení třeba jak ve středověku, nebo celí v černém dlouhém. V té době si to ke mě přivalil silně zapáchající zpocený špinavý chlápek a sednul si vedle mě na zem do prachu. Mizim pryč od něj. Kdo smrdí, nezaslouží slitování.... Stejně tak jako ten, kdo se potí... Přecházím na hlavní pódium, kde akorát končí UNEARTH a z toho co jsem viděl, měli parádní zvuk. Hudba samotná by se mi asi taky líbila, ale třeba se šetřit na moji hlavní kapelu, kvůli které jsem vlastně na Brutal Assault přijel. Záchranky mají napilno. Lidi kolabují jak na běžícím pásu. Ty se nejspíš podařilo všechny zachránit, ale ten co skočil z mostu ve městě do řeky, už nevyplaval. RIP...
Hasiči kropí vodou přehřáté fanouškovstvo a stylově na to navazuje kapela s názvem H2O, hned jak přestali kropiti. H2O hráli jakýsi hybrid punku a hardcore. Maličko mi to připomnělo Insanity Allert s tím, že H2O neměli vůbec žádnou show a kouzlo. Prostě jen shluk tónů poskládaných do písně. Jako deathmetal bez krve, punk bez politiky a blackmetal bez pekla. Ovšem cover od Black Sabbath byl zábavnej. Zajdu si teda na kafe, protože na mě padala únava, anžto jsem spal jen ty tři hodiny a dva dny předtím byl na nočních dvanáctkách ve fabrice, která vyrábí víčka na konzervy, abyste si vy šmejdi mohli koupit Trenčianské párky s fazuľou. Když jsem v kavárně vyvoslil, že nechci žádný jejich expresní píčoviny, ale uplně obyčejnýho turka s logrem, kterej budu plivat ještě před půlnocí, zeptala se mě slečna, jestli do toho chci led, aby se to dalo pít. Směju se naoko až se za břicho popadám a myslim si "Vyliž si prdel krávo, potřebuju kafe a ne led." Sednu si s ním do pivního stanu, kde je frmol. Lidi do sebe ládujou všeljaké pochutiny a uličkou mezi stoly proudí davy lidí. A spousta krásných dívek. Je naprosto úžasné, kolik děvčat si přijelo poslechnout ten metál. A většina z nich byly fakt kočky. Obzvláště ty, co na sobě skoro nic nemají a skrz to nic jim prosvítají opearcingované bradavky. To je jedna z nejvíc sexy věcí co existuje. Propíchaný ženský kozy. Yeah! Cucám svý kafe, potím se u toho víc než u práce a zajdu se podívat na NOVEMBERS DOOM. Hráli moc příjemný doomdeath. A naštěstí už je tam trochu stín. Bohužel těch pár desítek minut co jsem strávil na slunci mi z xichtu a krku udělaly jeden velkej spálenej škvarek. Další kapelu kterou vidím, jsou GUILT TRIP a ty vole! už při intru začínají nabušení mladíci cripplepit kotlit jako kráva, karate a pogo zároveň a takový jakoby hopsání co předvádí zfetovaní hausáci na svých akcích. Takže se hned utvořil velký cripple platz a ze stínu nás vyhnali tito mistři kung-fu svými krabími karatistickými kopy a skoky, smažit se na slunce. Hudba byla ovšem výborná!! Mohutný HC s takzvanými hnědými tóny, které rozdunily každou chvíli celý areál. A mělo to perfektní zvuk. Jak vepředu u cripplů, tak zezadu zestrany, kam jsem utekl před těmi křepčícími blázny. Pro mě osobně velmi příjemné překvapení. A taky hurá, objevil se první mrak, který odjebal tu zpíčenou zkurveninu, které se říká slunce. Bejt na něm ještě chvíli, tak je to moje kremace zaživa. I když za chvíli ten zmrd pálivej zase vylezl, bylo mi to jedno, protože na řadě byla moje druhá nejoblíbenější kapela (tou první vždycky byli, jsou a budou Helloween). Tou druhou nejoblíbenější kapelou jsou:
Na tuhle bandu jezdím od roku 2003 a jejich dvě alba mi naprosto změnila můj hudební život. Těmi alby jsou samozřejmě "Ceremony Of Opposites" a "Passage". A víš, co? Celý setlist sestával právě z těchto dvou alb plus dvě nové písně. Hůůůstýýýý vole! Tohle byl setlist jako ze sna dámy a pánové. Zvukově to nebylo úplně ideální, ale špatně to taky nebylo. Každopádně právě díky setlistu byl tohle jeden z mých nejlepších koncertů Samael, ne-li nejlepší. Nejvíc se mi líbila nová píseň, "Hail to the Sun", opět jak typické, když jsme se pod jedním takovým Sun odšťavňovali. Vzhledem k tomu, že i další dvě písně, které v nedávnu vyšly jako singly jsou výtečné, myslím, že se máme s novou deskou na co těšit. Poctivě jsem si se zpěvákem Vorphem odzpíval většinu textů. A nebyl jsem sám. Skupinka španělsky hovořících fans vedle mě si rvala hlasivky Samaelíma textama. Měl jsem z toho všeho husí kůži na rukách. Když jsem se po skončení setu dozvěděl, že pár metrů ode mě si Samael užívali i tihle dva političtí čuráci, naskočila mi husí kůže i na žaludku 🤮.
Hned po skončení jdu dozadu na "malou" stage a cestou si kupuju jediné jídlo toho dne a tím je vynikající škvarková placka s česnekem za 75 korun (velká asi jako klasická velikost langoše) a kvášák za 30 korun. Jen malá poznámka ke kvášáku, což je kvašená okurka, pokud to někdo neví, kvášáky se obvykle dělají z velkých okurek a ne z těch malých, co se cpou do zavařovacích sklenic. Za třicet korun by se to někomu (mě) mohlo zdát předražené... Kvášák polknu téměř bez kousání, žužlám placku a jdu na kapelu COVEN, kterou jsem měl také napsanou, že ji potřebuju nutně vidět. Ovšem to co jsem viděl, to jsem fakt vidět nepotřeboval. To bylo tak strašný. TO BYLA TAKOVÁ MRDKA!! Největší mrdkou v COVENu byla paní zpěvačka. Celej ten jejich ansámbl vypadal jako nějaká zhulená hipísácká sekta. Ty vole strašný. Zpěvačce bych utrhnul koule za její falešný nezvládnutý zpěv. Tak hnusně halekala, divně odhulákávala. Ne, tohle nebyl zpěv a nechápu nadšení lidí. Velký špatný. Tady malá ukázka. Zrovna jí tam ale pomáhá zpěvák, takže její hnusozpěv není moc slyšet.
Zašel jsem se podívat na malou stage pojmenovanou Octagon. Mezi námi, tuhle hovadinu bych zrušil. Je to až příliš malý prostor pro tolik lidí na to aby tam něco hrálo. Člověk by tam musel čekat dlouho před začátkem, aby měl nějaký výhled a trochu ucházející zvuk. Chtěl jsem se tam podívat na CRIPPLING ALCOHOLISM. No, vůbec jsem se před ně nedostal a měl jsem problém vůbec davem projít pryč. Co jsem tak zaslechl, Crippling Alcoholism plně korespondovali se svým jménem. Zněli jako vožralí kriplové. Rychle pryč na KYLESU. Potkávám další blilkající záchranku. Kolikátou už ten den? Sedmou? Osmou? Na Kylesu koukám z dálky. Opět strašná hromada lidí na menším prostoru. Je to peklo a pokud tam nestojíte už při zvukovce, není šance bez bezohledného prodírání se mezi lidma, dostat se blíž. Škoda. Hudba se mi líbila. Věřím, že mé druhy v metalu by Kylesa srala, ale já na mé druhy v metalu seru, bo oni chtějí slyšet převážně jen deathmetal, který já převážně slyšet nechci. Konečně přestalo svítit to pojebané slunce. Teď svítím hlavně já a můj spálený xicht.
Jdu se mrknout na SÓLSTAFIR, na které naštěstí nebylo úplně narváno a já mohl stát s kámošem Lukášem, kterého jsem neviděl snad 25 let, kousek od zvukaře. Hned jak hrábli do strun, věděl jsem že se mi to bude líbit. No do pííííči to byla krása!! Tady se zpívalo a ne jak zmíněná blonďatá čarodějnice z Coven. Zpěvák měl krásný čistý zpěv, do toho absolutně naprosto precizní zvuk, mocné tklivé melodie, prostě nádhera. Jedna z nejlepších kapel celýho festu. Dokonce i ovečky pasoucí se vysoko nahoře nad hlavami fanoušků se přišly podívat na Sólstafir.
Po Sólstafir zůstávám, protože má naběhnout jakýsi KIM DRACULA, kterého jsem měl také napsaného že bych ho potřeboval vidět. Bohužel se to krylo s další kapelou která hrála na zmíněném Octagonu mix diskotéky a blackmetalu, tak jsem dal přednost většímu prostoru. A jaký byl Kim Dracula? Tak tohle jsem ještě nezažil. Takovej maglajz těžko pohledat. V prvním songu byl numetal, blackmetal, blastbeaty, slam... Druhá píseň zněla zase jako Devin Townsend stříklej Kornem a metalcorem... Vole a najednou saxofon, jazz, do toho blackcore, deathcore, psycho rock... mě poser a vřískající Japonka za basou, a najednou čistej rap, kterej přechází do numetalu, kterej sjede do deathcoru a najednou hiphop vole a pak zase saxík a disko a pak to zní jako Ghostemane a pak jako Ulver a horrorcore... Uff!! Totální bramboračka. Zpěváci bez problémů dávali všechny polohy. Pro mě obrovské překvapení. Z tohohle by deathmetalistům nejspíš praskl čurák od Prahy až po Karlovy Vary. Další bandou, kterou jsem nutně potřeboval vidět, byli AMENRA, na kterou jsem zašel, ale zklamalo mě to. Hráli jakýsi post doom, ale byla to nuda. Sympatická byla jejich minimalistická image v černobílé barvě bez světel. V jejich písničkách než se začne něco dít, tak člověk usne. Obzvlášť člověk jako já, který má úpal, úžeh a ještě po noční spal tři hodiny. Jdu se osvěžit zázvorovou limonádou. Za 90Kč. Slovy DEVADESÁT KORUN ČESKÝCH. Dobře jako ty vole. To už je maličko přesraná cena asi ne? Další kapelou na paškál jsou BATUSHKA. A ještě než začnou jsem rozhodnut, že po nich pojedu domů. Nebudu čekat na krvavý blackmetalový holky (což mě teď mrzí víc než Evropskou unii migrace frau Merkel). Sice se jedná jen o půl hodiny čekání ale zase hrajou vzadu a už toho chození mám plný trenky. Tyhle multistage jsou peklo. Batushka mě trochu zklamala. Na můj vkus to bylo moc potichu, moc přebasovaný a čekal jsem větší nářez. Ale to už si asi vymejšlím píčoviny protože od třetí písně mi to zase přišlo v pohodě. Nevím, možná blouznění z únavy a celodenního slunce. Takže beru nohy na ramena a asi deset minut před koncem setu jdu k autu a šup domů dospat deficit.
Samozřejmě jak je u mě zvykem, spal jsem sotva čtyři hodiny a víc to nešlo. Ráno jsem vysmrkal skleničku josefovského prachu. A jelikož jsem měl celofestivalovou vstupenku jak jsem zmínil v úvodu, odtrhl jsem ve třináct hodin pneumatiky od asfaltu a vyrazil zpátky brutalit. Čtvrtečním hlavním cílem bylo exkluzivní vystoupení Waltari s albem "Yeah Yeah Die Die" a pražským symfonickým orchestrem. Tohle album jsem poprvé slyšel v rádiu. Tuším to bylo pardubické rádio Panag, kde byl metalový pořad, a teď už fakt nevim jestli nekecám, Metaliště s panem Hanzlíkem a on tam celé to album pustil bez přerušení. Ale možná to byl Jaroslav Špulák v Pařníku... Na tom nezáleží. Důležitý je, že jsem si to album tenkrát nahrával na kazetu a byl jsem jím tak nadšený, že ještě ten týden jsem jel do Hradce Králové, kde na nádraží za výlohou knihkupectví to CDčko měli. Ani jsem nemusel do Sheer Records, metalového obchodu na Velké náměstí. Koupil jsem si ho na nádraží ty vole. No a příštích třicet let jsem měl sen, že to někdy uvidím naživo. A ten sen se mi měl splnit za pár hodin. Když přijedu do Josefova, tak poprchává. A je tam jak ve skleníku. Takže co? Takže se okamžitě začínám potit. Doplňuju tekutinu zázvorovým pivem levnějším než limonádou a z dálky v klidu stínu sleduju ILLDISPOSED. Fajný deathmetal. Všude tři prdele lidí a možná ještě o jednu prdel víc. A krásný holky. Jééééjej... Ovšem zrzeček nespravedlivě málo. Potkávám se tam se zpěvákem z kapely Infernal Cult. Teda on potkává mě, protože já bych ho v civilu vůbec nepoznal. Mluvíme spolu jen chvíli, protože já jsem prostě už takovej. Jsem stydlivé dítko z vesnice, které má rádo samotu, klid, a stydí se oslovit kohokoliv cizího. A když mě osloví někdo cizí, tak mám problém udržet konverzaci smysluplnou, hodnou mé inteligence a plácám nesmysly. Každopádně jsem potěšen, neboť mi bylo řečeno, že prý moje recenze na koncerty jsou legendární. Dík vole a zdravím!! Pospíchám koupit dcerce tílko Brutal Assault a pak honem na BLACKBRAID, indiánský blackmetal. Bohužel pro ně, za denního světla ztratilo jejich vystoupení to pravý blackmetalově indiánský kouzlo. Škoda. Jinak muzika byla fakt dobrá. Slyšel jsem v tom starý Gorgoroth, novější Immortal, Bahtory kolem alba "Black Fire Death". A zdálo se mi to, nebo pravá kytara naskočila až při poslední písni? Nikdo kolem si nestěžoval, takže asi se mi to zdálo. Po Blackbraid Amorfis zavelí, že se jdem nažrat. Do města. No tak jsme šli. Jen taková masna to byla, kde nevyvařujou, ale měli tam dobroty. Já jsem si dal pečené koleno takových rozměrů, že nejsem schopen to sníst. Se dvěma chleby, hořcicí a okurkem. Za 160Kč. Kolik by taková bašta stála na festivalu? Neodhaduju. Pivo Rampušák jedenáctka za pade se stalo jediným normálním pivem, které jsem během festivalu vsáknul.
A pak honem na deathcore. Týpkovi co mě prohledává řikám jestli náhodou není píča. Jen tak jsem mu to samozřejmě neřekl. Až poté, co mi přitáhnul náramek. Vůbec mu nevadilo, že mu vysvětluju, že jdu ráno do práce a tam že nesmíme nic mít a že si ho chci sundat a po práci zase nandat a jít na festival a proto jsem si ho nechal na ruku nasadit na volno. Všichni předním to chápali, jen tenhle exot ne. V hlavě mi běží scéna, jak mě v práci chytne nějaká rolna za náramek a utrhne mi to ruku a sešrotuje, jak mu ji přinesu tu utrženou ruku a nacpu mu ji do prdele debilovi. Víš jak... aktivní blbec je horší než třídní nepřítel... Když se dostatečně vynadávám do všeljakých píč a kreténů, jdeme se podívat na THY ARTS MURDER, což je klasický deathcore pro mladý. Takže Malej Jára v první lajně, poněvadž on je mladej. My staří kokoti to sledujeme z povzdálí. Ale to už se připravují na vedlejším pódiu WALTARI s orchestrem, aby nám přehráli, exkluzivně prosím pěkně, naprosto zásadní desku. A jak to dopadlo? Na výbornou. Je mi ale jasný, že pokud šel kolem někdo zrovna na začátku setu, kde je pouze vážná hudba, nebo uprostřed setu, kde se rapuje, nebo na konci setu kde se tancuje, tak si musel myslet, že co je to za píčovinu. Pak je tady skupina lidí, která na to zašla a zklamaně nebo neutrálně hodnotila. To jsou ti, co se narodili později a nechápou tu desku a nemají ji naposlouchanou. No a pak jsou tu nadšenci jako já, kteří ještě před festivalem objednali za nemalý peníz limitovanou červenou verzi dvoj LP této lahůdky, a kteří po skončení měli v očích vlhkost štěstí a na zádech vlhkost potu, protože ke konci setu zase vysvitlo slunko. Ale koncert to byl boží a kdo chtěl tak si to užil. Znám to album od prvního do posledního tónu a byla to láska na první poslech. U mě nebylo co řešit. Ano zvuk maličko kolísal mezi výborným a dobrým, ano zpěvačka to zpočátku nedávala a zpívala jakoby o tón níž a ano Koivusaari vypadal až příliš flematicky. Ale byl tam taky úžasnej Kärsty a neméně skvělý orchestr. Hudba, která je zaznamenána na albu, a která v polovině devadesátých let minulého století ukázala všem deathmetalovým kapelám kde má kozel píču, v živém provedení dostala ještě větší šmrnc. Bylo to tak živočisné a skvělé, chtělo se mi brečet. Fakt. A to se mi stalo tuším jen jednou, taky na Brutalu, když jsem poprvé viděl ruskou Arkonu. Společně se Samael se Waltari stali mými TOP festivalu.
Hned po Waltari začínají SEPTIC FLESH, ale znějí mi až příliš jako Crematory, tak jdu koupit synátorovi tričko Brutal Assault a pak hned na DRACONIAN na zadním pódiu. Draconian hráli klasický doommetal ve stylu kráska a zvíře a bylo na nich poměrně málo lidí. A na můj vkus mohl zvukař dát volume víc doprava. Pokud tam teda nemá levotočivej závit. Boleji mě nohy a záda. Jasný důkaz že vícedenní festival rozměru Brutal Assault už není nic pro starýho debila s nevalnou fyzickou kondicí, jako jsem já. Draconianní doommetal byl na můj vkus až moc utahaný a jednotvárný. Jediný co to drželo nad vodou a mě před nima, byl ženský zpěv, který byl výborný. Jinak si myslím, že tahle hudba nemá v dnešní době na růžích ustláno. To by možná vysvětlovalo slabší návštěvnost. I přes krásný zpěv po pár písních odcházím. Stavím se na speciální kryté scéně, která zove se KAL, kde hrají OVO, a kdyby tam bylo o 15 stupňů míň, asi bych tam i vydržel. On je to totiž parádní prostor, leč fungující jako pec. Totální vedro.
Pak pokračuju kolem hlavní scény, kde hraje BODYCOUNT a kde mi na botu vyleje neznámá dívka neznámý obsah kelímku. U Bodycountu je lidí jak najebáno. V tu chvíli mě napadne, "kolik asi kusů hoven a hektolitrů chcanek odsud odpluje?" Bodycount není nic co bych si pouštěl před spaním. A že bych na to musel koukat ze sta metrů, to taky ne. A protože tu furt nadávám na deathmetal, tak prcám do ucha i DEICIDE a nečekám na ně. Beztak je Benton (zpěvák Deicide) prolhaný deathmetalista, neboť slíbil že se zasebevraždí ale vyměknul a nezasebevraždil se. Lhát se nemá. Kdo lže, ten krade a kdo krade, ten může i zabít a proto raději beru čáru, aby mě pan Benton neokradl, popřípadě nezavraždil. Hlavním důvodem samozřejmě byl budíček ráno před pátou a dvanáct hodin hnusu v práci. Nakonec, co jsem vidět potřeboval, tedy Waltari a Blackbraid, to jsem viděl. Cestou domů jsem potkal srnku. Co srnku ty vole to bylo hovado!! Rozhodlo se, že mi z auta udělá hromadu šrotu, ale naštěstí to byla asi příbuzná zmíněného Glena Bentona, protože si to rozmyslela a když jsem se jí z půl metru díval do očí, kterými jsem pomáhal brzdit, tak se srnec otočil a odhopkal zpátky na pole. Ale kdybych ho sejmul, nejenže bych měl auto na sračku, protože to byl opravdu výstavní kus ze kterýho by se najedla průměrná vesnice v Ugandě, ale hlavně bych neměl čím vrátit se na páteční program Brutal Assaultu. A to by byla škoda.
Po příjezdu do Josefova, jelikož jsem ten den přijel až po práci v půl osmý večer, se nedá nikde nic moc zaparkovat. Takže po chvíli hledání místa v centru, nakonec parkuju až na konci u lesního kempu, který ústí do zadního vchodu areálu. A honem na vynikající zázvorové pivo. Právě hrají CLAWFINGER. Kouknu na dvě písničky a z nudy mrknu do programu. Zjišťuju že na KAL hraje jakýsi DRAUGVEIL. Má to blackmetalový jméno, ale neznám to, tak mrknu na internet a zjišťuju, že je to blackmetal z Prahy. Pospíchám teda na Draugveil. Je tam neuvěřitelný vedro. A úplně narváno. Ne tak velký vedro a hnus jako v práci, ale dobrých 35 stupňů pana Celsia tam určitě bylo. Pomaličku postupuju jak se hejbe dav směrem dopředu, až se dostanu asi na deset metrů od kapely. Předemnou stojí nějaká maličká holka. Zleva je otevřené okno, ze kterého vane příjemně chladný vzduch. Zprava mě ovívá vějířem nějaká dívka exotického vzhledu, která samozřejmě ovívá sebe, ale část jejího ovívání končí na mě, takže jsem to vedro docela nakonec snášel. Ale co mě tam drželo nejvíc, byla hudba Draugveil. Skvělá kapela a muzika. Parádní dřevní postblack? Nevim, jako kdyby ranný Mayhem s Deadem za mikrofonem hráli post blackmetal (teď mi to hraje ve sluchátkách a zní to úplně jinak). Vynikající! A skvělej zvuk!! A asi 500 lidí. A půllitr potu za minutu ze mě, protože jsem se dostal z dosahu svěžího vánku z venku a vějíře. Atmosféra byla díky vedru vskutku pekelná. Jediná škoda, že hráli jen třicet minut. Anebo začali dřív a já viděl jen půl hodiny. Každopádně podle programu měli hrát do 20:50h a končili ve 20:30. Když skončí, tak těch třicet metrů ven z "klubu" postupujeme několik minut, jak tam bylo narváno. A venku? No ty vole, měl tam byla zima! Naskočila mi husí kůže. Ne taková jako ze Samael nebo Waltari, ale ze zimy. To to trvalo.... Rychle pro vodu doplnit tekutiny a šup na GRAVE, legendární deathmetal. No i když to je hodně silný a zavádějící spojení slov. Ne "na Grave" ale "hooooodně před Grave." Éto mnógo lidí... Grave mě moc nebaví, tak pozoruju děvčata než se setmí. Byla to pastva pro oči. Díky holky za to, že jste tam byly😍. Ještě než půjdu na to, na co jsem hlavně přijel, vracím se na KAL scénu a vidím, že na pódiu je nějaký pultík s efektama a kytary. Že by se konal nějaký noise? Podle programu bude NADJA z Kanady. Že to bude totální nihilismus napovídalo tričko kytaristy s motivem filmu Begotten. Pokud jste neviděli, tak rozhodně (ne)doporučuju. Když už tam jsem, tak se jdu mrknout blíž a ty dva metry co jsem byl od pódia, byly ideální na ohluchnutí. Kolem mě si všichni instalovali šputny do uší. Já jedu na přírodno. Nadja byl zvukovej masakr kytar, samplů bicích, hluku, hučení, praskání.... Když jsem se po chvíli přestěhoval dozadu, tak to zas tak chaoticky neznělo. Takový jakoby ambient dron. Nic moc co bych vyhledával. Mám takový tušení, že by se u toho dobře hulilo. Kdybych holdoval marihuaně, určitě bych poslouchal Nadju. Ovšem teď už honem na třetího mého headlinera a tím byli MYSTHYRMING, kteří s Nergalem za mikrofonem přehrávali první album Behemoth. A víš co? Bylo to uplně skvělý! Ono samo o sobě je to album vynikající a ještě když ho slyšíš celý naživo, prostě paráda. Jen zvuk mohl být čitelnější. Tohle kdyby hráli Behemoth, tak je klidně zase začnu poslouchat. Po skončení je v plánu jet domů conejdřív. Jdu se ještě podívat na KAL, kde tam dle programu právě vystupuje DJ JADRAN, který mixuje ambient, techno a digital hardcore. Hustýýý vole!! Mám rád takovýhle nelogický píčoviny. Škoda že musím ráno do práce. Zajdu utratit poslední prachy z náramku a když jdu kolem vietnamského občerstvení, vidím, že se tam něco děje. Ve stánku tam vietnamec brnká na kytaru a zpívá české písničky Rosa na kolejích, Bednu od Whiskey, Stánky a podobné a sklízí obrovský aplaus asi 80ti lidí, kteří ho tam sledují. Já jen chvíli a zajdu ještě mrknout kousek na MARDUK, ale pořadatelský přešlap v podobě umístění Marduk do zadních, menších prostor, byl prostě přešlap. Ne to nebyl přešlap, to bylo šlápnutí do hovna. A nebylo jediné. Tohle se prostě takovým kapelám nedělá. Takhle jsem viděl Marduk z dálky. Zvuk to tam mělo jak z plechovky Luxolu, vidět nebylo nic. Všude tisíce lidí.
Jdu teda do hajzlu zpátky tím lesním kempem a cestou vidím a slyším Marduk ještě jednou. Paradoxně mimo areál jsem byl blíž kapele a měl lepší zvuk, než jsem mohl mít v areálu.
Poslední festivalový den vynechávám (náramek za pomocí mýdla sundám a věnuju jedné holčině z ulice, která se jela podívat na sobotní večerní program), protože po třech hodinách spánku a sobotních dvanácti hodinách v práci, bych další kapely až do rána a nedělní budíček před pátou do práce už fakt nedal. Nic mě nepřesvědčí o tom, že mít na festivalu 5 pódií, kde se může klidně stát, že ve stejnou dobu na třech z nich bude hrát něco, co nutně potřebujete vidět, je dobrej tah. Není. Je to zkurvenej totální ojeb na fanoušky. Pořadatelé by měli zvážit dvě věci. Buď změnu místa konání, což bych rozhodně nedoporučoval. Nebo snížit počet prodaných vstupenek tak o pět tisíc. Jenže to asi zase nebudou chtít oni. Každopádně nejsem si jistej, jestli je v silách pořadatelů ještě přivézt kapelu, která by mě natolik navnadila, že bych na Brutal Assault ještě někdy jel. Ano, je tu několik věcí, jako například Darkthrone (nereálné), Samael s projektem WAR, kdy hrajou písně z prvních dvou alb (téměř nereálné), Ulver s metalovou tvorbou (nereálné), a možná by se ještě něco našlo. Uvidíme s čím přijdou a vůbec nevylučuju jednodenní návštěvu příští rok.
Na festival jsem si s sebou nebral záznamové zařízení, takže kromě první ukázky z KALu, pochází všechno z telefonu páně Amorfisa.
A pokud chce někdo vidět několik trapných, nekvalitních fotek, stačí kliknout SEM, za překpokladu, že vám někdo neposlal odkaz přímo na tenhle slint.
Po nějaký době se hlásím s recenzí, tentokrát ještě víc netradiční než v minulých úvahách nad hudebními alby. Ovšem hned na začátku musím dát varování pro všechny aktivní hudební umělce a skladatele, kteří tráví týdny, měsíce i roky psaním svých písní a pak čekají měsíce na vydání vytouženého alba, které je finančně zruinuje. A vím, že sem pár hudebníků chodí. Pro vás je tedy toto varování:
☠️ WARNING ☠️
NEČTĚTE TO! JEDNÁ SE O TOTÁLNÍ DEHONESTACI VAŠÍ PRÁCE, AŤ UŽ TO SLOVO ZNAMENÁ COKOLIV. LIDSKÝ MOZEK A NADÁNÍ SE NEDÁ NIČÍM NAHRADIT, NATOŽ PAK HLOUPOU UMĚLOU INTELIGENCÍ.
☠️ WARNING ☠️
Ano, dnes budu recenzovat desku vytvořenou umělou inteligencí. Deska vznikla během deseti dnů a je až neuvěřitelné, co se dá zadarmo během tak krátké doby vytvořit několika údery do klávesnice... Nedávno za mnou přišel spolupracovník a řiká: "Hele vole, poslouchej." a z jeho ajfounu mi pustil hloupý song o šipkařích jeho ligového týmu. "To je umělá inteligence vole." Jako ten jeho song byl blbej ale mě napadlo, že bych mohl něco taky vytvořit, takže jsem se do toho ještě ten den pustil. A protože jsem línej něco vymejšlet sám, tak jsem prostě rozhodl, že téma té desky bude naše parta, se kterou jezdím na festival Nice To Eat You. Na každého člena party byla v plánu jedna píseň. Tedy i na mě. Texty písní pojednávají o našich různých bolístkách, zálibách, úchylkách, chybách, přednostech... prostě je to deska pro nás o nás. Jedné umělé inteligenci jsem zadal o čem by to mělo být a ta mi vytvořila text, který jsem si trochu poupravil. Jiná umělá inteligence dostala text, zadání o jakou muziku by mělo jít. Plán byl takový, že každý z nás by měl dostat to, co má nejraději. Tedy já blackmetalový song, Medvěd deathmetalový atd. Jenže umělá inteligence zase tak inteligentní není a prostě nedokáže věrně vytvořit například gore grind, nebo primitivní blackmetal. Ne tedy v té verzi zadarmo, kterou jsem použil a která má víc omezení než funkcí. Paradoxně nejsložitější bylo vytvořit metalové logo. "Kapelu" jsem nazval EJÁJ (pro hlupáky, to jako že fonetický přepis označení umělé inteligence, tedy AI). Původně to mělo být logo mě nejbližšímu hudebnímu stylu, tedy blackmetalové logo, Ale furt z toho všem třem umělým inteligencím, které mám nainstalované v telefonu, vycházela nicneříkající sračka, až jsem teda úplně obrátil a požadavek byl, aby to vypadalo jako kdyby to kreslilo malé dítě ve škole. Nápad se mi zalíbil a tak vznil booklet a zadní strana CD namalované dětskou umělou inteligencí.
Výsledek? Geniální! Anebo úplně stupidní. To je na každém ať si vybere. Jak je vidět na zadní straně bookletu, písně jsou opravdu o nás, o našich touhách a příbězích zakončené true story. Původně jsem měl v plánu vypálit to na CD, vytisknout k tomu texty a dát to Malýmu Járovi na Brutal Assaultu s tím, že by o tom nikomu neřekl a s Velkým Járou by si to naposlouchali do té doby, než o tom tady já napíšu. Když jsem ale dneska vytáhnul svůj starý notebook, který má ještě vypalovačku, tak jsem zjistil, že nemám prázdná CDR, jenom DVDR. Takže z krásného finiše "mojí" desky a originálního daru, se bohužel stane jen digitální neosobní shluk jedniček a nul. Nevadí, stejně to ocení tak dva až tři lidi. Už teda víme, že nahrávka kapely EJÁJ je o naší partě. Už teď, než se vrhnu na jednotlivé písně, můžu prozradit, že z těch deseti je minimálně šest opravdu silných skladeb s hitovými ambicemi. Dvě dokonce vyčnívají tak, že když jsem slyšel poprvé výsledek, byl jsem nadšen. Nejlepší na albu je, že každá píseň zní jinak. Jak jinak taky, když jsem se snažil, aby každý měl písničku podle svého gusta. No nakonec podle toho co posloucháme, se na výbornou povedla jen jedna, a sice písnička Magiho, který jistě ocení brutal slam deathcore v podání jeho písně. Možná už ale neocení její text, který trochu přehání. Ale vrhněmež se tedy na jednotlivé tracky.
První písnička je o mně a o mé slabosti ke krásným zrzavým dívkám a blackmetalu. Jmenuje se Danník a zrzka. Po umělé inteligenci jsem chtěl, aby vymyslela text, ve kterém budu já na koncertě a potkám tam zrzku. Dáme se do řeči a nakonec skončíme u ní doma. Jenže ona mě omámí, spoutá a mučí mě. Ne tak že by mi trhala nechty ale tím, že mě nutí dívat se na projev prezidenta Petra Pavla. A všichni víte, jak toho člověka nenávidím. Takže trochu masochistický, nadržený ale hlavně úplně nerealizovatelný text, protože já nikdy žádnou zrzku neoslovil a nejspíš už ani neoslovím. Zadání na druh hudby bylo Primitivní blackmetal, rychlé tempo, žádný sračičky. A vznikl z toho jakýsi hybrid blackmetalu a možná trochu core. Samozřejmě jsem si nechal vyrobit, stejně jako od každé další písně, 8 verzí, což je maximální počet zadarmo vyrobených písní na jeden den. Z těch osmi jsem vybral tu mě nejbližsí. Ano, jak už to bývá u něčeho zdarma, program mi nabídl dvě další ukázky, jak by to mohlo vypadat, kdybych si připlatil za PRO verzi. A to samozřejmě bylo přesně podle mého gusta. Já ale nic platit nehodlám za muziku, kterou nesloží člověk. Písnička, kterou jsem nakonec po docela dlouhém vybírání zařadil jako úvod alba "Deset sraček od AI" má docela hitové ambice ale hlavně velmi zábavný text. Zkuste si představit, kdybyste nevěděli dopředu o čem ten text je, a pak uprostřed blacmetalu zazní "Nebyl to horor, nebyl to démon, nebyl to Satan, byl to nekonečný projev prezidenta Petra Pavla" stejně jako já, vyprskli byste smíchy. Já jsem se svojí skladbou spokojený, i když nevzniklo to, co bych si přál. Darovanýmu koni za chrup nehleď jak se řiká...
A hned druhý song je hit jako kráva. Je to o našem kamarádovi Pavoukovi, který celým svým tělem i duší miluje deathmetal. Kdo ho nezná, absolutně neví, co je to oddanost k deathmetalu. A ke guláši. A to jsem chtěl aby v té písničce bylo. A ono to v ní taky je. Zadání pro textaře bylo, že píseň bude o pavoukovi Karlovi, který se láduje gulášem s deseti knedlíkama v pohodě v jeho pavoučí síti a poslouchá u toho deathmetalová CDčka, ale najednou letí masařka a tou sítí mu proletí a zůstane po ní díra a pavouk Karel musí přestat žrát guláš a musí si síť opravit a když si ji opraví, tak je spokojenej. S deathmetalem a gulášem. Mělo to být zabaleno do totálního oldschoolového deathmetalu. A víte co? Z těch osmi písní co vznikly, se do užšího výběru probojovaly dvě a rozhodl jsem téměř okamžitě o vítězi. Ta druhá obsahovala pár moderních elementů a to nebylo žádoucí. Píseň Pavoučí král přesně vystihuje pavouka, pohodáře a kliďase samotáře. Jeho píseň zní jako prastarý oldschool deathdoom shit. A zní skvěle!
Třetí písnička je Marjánova písnička. Ze dvou hlavních kandidátů jsem vybral tu měkčí verzi, neboť ta tvrdší inklinovala trochu do deathcoru a to nebylo na pořadu dne. Na pořadu dne bylo vyrobit deathmetalový song na způsob švédského deathmetalu a zadání pro text bylo, že Marján jde na derby Sparta-Slavia, cestou se popere s chuligánama, Sparta na hřišti nepředvádí dobrej výkon a prohrává a tak zbývá jediná věc, která ji může zachránit. Marján vytahuje mobil nacpanej švédským deatmetalem, připojí obří repráky na stadionu a pouští deathmetal, který má takovou moc, že Sparta zápas otočí a vyhraje. Píseň Deathmetalová moc je řekl bych ale jedna z těch slabších. Ano, mohl jsem jí věnovat i druhý den a vyrobit dalších 8 verzí, ale to by nebylo spravedlivé. Každý z nás měl na svoji píseň jen jeden den zdarma. Třeba se ale bude líbit Marjánovi, protože se v ní zpívá o švédském deathmetalu a výtězné Spartě. A to se počítá!
A jsme u dalšího vrcholu alba a tím je píseň o Cicovi, který má rád progresivní onanie. Tam to byl docela oříšek z toho důvodu, že já vlastně nevím, jak by měla taková písnička znít. Vím, že se to nedá poslouchat a že je to nekonečné. Jenže EJÁJ vymyslela parádní, ale opravdu parádní píseň, nad kterou deathmetalisti z naší party nejspíš ohrnou nos. Nebude to od nich kolegiální a ani chytré, neboť písnička Festivalové peklo má vynikající námět na text, tak trochu obšlehnutý z historie. Ale na to sere pes. Zadání bylo, že Petr se celý rok těší na festival a když už teda má jet, tak se dozví, že musí do lesa rubat dřevo. Samozřejmě se mu to nelíbí a chtěl by na festival za kámošema a tak sepíše smlouvu s ďáblem a na festival jede. Petr je mezi svejma šťastnej a spokojenej, ale když dohraje headliner Dream Theater, přijde čert za Petrem, aby splatil dluh. Jenže to se nelíbí Petrovým kámošům a tak čerta uchlastají k smrti. No není to krásný příběh? Je v něm všechno. Slabost, peklo, chlast, metal, ponaučení. A hudba samotná, jasně je to kopírka všeho možnýho co se zkopírovat dá s veškerými klišé, ale na to já seru. Písnička se mi líbí a považuju ji za tu povedenější. Prozradím, že největší hity teprve přijdou...
A jeden z těch hitů, možná největší, se jmenuje Poslední mejl a je to SODíkova písnička. U téhle písně jsem řešil obrovské dilema. Vzniklo totiž 8 verzí a z nich minimálně 6 bylo opravdu dobrých. Zadání pro text bylo jednoduché. SODík v pátek v práci čeká až mu skončí směna a těší se domů, až rozdělá flašku rumu a napije se. Finýto vole. Prostě absolutně geniální a jednoduchej text. Protože SODík není co se hudebního stylu týká vyhraněný, zadal jsem, aby píseň vznikla jako tradiční doommetal, potom jako stoner, potom jako blackmetal a taky jako hiphop smíchaný s blackmetalem. Vlastně jsem trochu zkoušel co všechno jde vytvořit. Se ženským zpěvem. Který je jen tak mimochodem nemálo podobný Lence Dusilové v dobách Čechomoru. Každopádně!! Ta písnička je neskutečná pecka. Rádiový hit ve stylu Within Temptation a The Gathering. Je prostě k nevíře, že něco takového vzniklo během několika desítek vteřin. Tato doomová verze vyhrála souboj nad verzí, která až moc zněla jako Candlemass a Avatarium. Stoner verze byly výborné obě, blackmetalové verze průměrné, ale kurva ty zprzněniny hiphop a blackmetalu, které ve výsledku znějí jako industriální punk, ty jsou boží obě. Jedna z nich je jako poslední bonusová jedenáctá skladba. Když jsem na noční směně poslouchal pořád dokola tuhle desku, u této písně jsem měl co se výběru týká, největší dilema. Vybral jsem tu nejjednodušší a nejhitovější.
Další písničkou trochu přitvrdíme a dostáváme se k nejbrutálnějšímu songu, v úvodu zmíněnému, Už nejsem nejmladší. Pojednává o Magim, který jednou za rok vyjede na festival a strašně se ožere a už ve čtyři odpoledne ožralej míří do chatky do postele. Druhej den vydrží chlastat až do sedmi a pak zase zalomí do postele. A třetí den na to jde pomalu a vydrží chlastat až do devíti. Po festivalu se za pár tejdnů sejde s kámošema u piva a povídají si o zážitcích z festivalu ale Magi si nic nepamatuje, protože byl vožralej a celou diskuzi uzavře jeho tradiční hláškou "Však víte co, už nejsem nejmladší." To jsem chtěl, aby v písni bylo řečeno normálně tak aby to bylo slyšet, což se nepovedlo. Nevadí, od toho máte dole pod recenzí texty. Text je to samozřejmě nadsazený a přehnaný. Magi sice občas prochrápe na festivalu půlku dne, ale nikdy ne až tak hodně. Píseň se nese na vlnách jeho oblíbeného stylu brutal slam deathcore, a tady umělá inteligence vystihla hudbu tak jak měla. Možná jí to nedělalo problém, že je to až příliš jednoduchá hudba. Výsledek zní rozhodně věrohodně.
A dostáváme se k absolutně největší pecce tohoto alba, k písni Žvejkačková medicína. Jak už obrázek a název napovídá, je to písnička Malýho Járy. Původně tam neměly být žvýkačky, nýbrž cigarety, jenže umělá inteligence odmítla "dětskou rukou" namalovat cigarety. Je zajímavý, že pivo jí nevadilo. Nevadí, nakonec ty žvejkačky aspoň připomenou Járův majstrštyk, který se mu jednou povedl a který je tu na blogu už několikrát zmíněný. Písnička to měla být goregrindová, ale to se jaksi vůbec nedařilo a furt z toho lezl mix metalcoru a thrashmetalu. Změnil jsem tedy zadání na vychlastaný metalový hit. A víš co? To co z toho vzniklo, je absolutní pecka, která kdyby se objevila na debutu Alkeholu nebo pozdějším Torru, hrajou ji dodnes na koncertech. Zadání pro text bylo, že Malej Jára, který je čerstvě dospělý, na festivalu pije pivo a kouří cigarety a paří na kapely a má tam přítelkyni, kterou večer obšťastní. Celej den chlastá, ale druhej den mu vůbec není špatně, protože je mladej a umí se rychle opravit. A když festival skončí, Jára si vezme žvejkačku a celej festival si v hlavě přehraje znova. Kdo neví o čem je řeč, nemůže text chápat, ale i tak ta píseň zní výborně a můj první dojem z ní byl "Dopiči to je šleha!" Tam si sedlo úplně všechno a věřím že i když to není goregrind který by Jára ocenil víc, že si tuhle skladbu taky užije.
Jak napovídá medvídek na obrázku, další písnička je o našem Medvědovi. Medvěd má rád deathmetal a tak písnička prostě deathmetalová být musela. Medvěd taky rád chytá ryby a i to je v textu písničky Medvěd a ryba. Zadání pro hudbu bylo jasné. Brutal US deathmetal. Zadání pro text byl, že Medvěd sedí u rybníka před karavanem, chytá ryby a chlastá Radegast, ale za celej den mu ryba ani neťukne, až večer když začne balit tak něco zabere. Medvěd tahá rybu, ale jak je z těch Radegastů zmoženej, tak mu uklouzne noha a spadne do vody. Nahmatá rybu pod vodou a umlátí ji svojí obrovskou tlapou. Umělá inteligence si k tomu dodělala ještě i závěr, který je fakt vtipný a který by třeba mě nikdy nenapadl. Deathmetal pro Medvědovu písničku taky nezní vůbec špatně, i když zase se tam procpalo pár moderních elementů.
Předposlední píseň Vrata od pískovny patří Velkému Járovi. Zadání pro text bylo neurčité, pouze jen že Velkej Jára jezdí náklaďákem a doma na něj čekaji vrata od pískovny. Jen několik málo vyvolených víc, co to vrata od pískovny jsou. Vím to já, ví to Jára a ví to ti, kdo zrovna byli kolem a zaslechli, když mi o tom Jára vypravoval. Umělé inteligenci jsem neprozradil co to vrata od pískovny jsou, jen jsem požadoval důraz právě na výraz vrata od pískovny, a tak vznikl text, který vlastně vůbec nedává smysl. Zadání pro hudbu bylo thrashmetal. Dopadlo to tak jak to dopadlo. Když jsem slyšel písničku poprvé, musel jsem se smát, i když text je v podstatě nepoužitelnej, nebo jak to napsat.
A jde se do finále. Poslední písničkou je ta, která vznikala jako první. Pojednává o Amorfisovi a je to taková ta klasická poslední písnička na albu. Krásná, epická. I když zadání tomu neodpovídalo, protože znělo klasický blackmetal. Opět vzniklo několik použitelných verzí. Zadání pro text písně Festivalová noc bylo podle true story, kdy se Amorfis na festu tak zhulákal, že z festivalu odešel sám na chatu. Cestou se několikrát vyboural, klátil se jak zombie, čepici Slayer ztratil, ale nakonec se v pořádku dostal do postele. Písnička je až moc pěkná ale zase stačí jen tahle jedna v tomhle stylu. Ta další už by mě nudila.
Na závěr jak jsem zmínil je ještě bonusová skladba. Nevím jak se bude tohle album líbit klukům o kterých je. Já jsem s ním nadmíru spokojen. A že umělá inteligence má v některých písních problém s českou výslovností (nejvíc je to slyšet ve slově chatka, kdy to vyslovuje jako čatka a pak taky slovo neexistuje, které zní jako neexistuhe). Tohle rozhodně promíjím, protože jinak je to podle mě skvělá nahrávka a určitě si ji dám do auta a ještě nějaký čas s ní budu trávit příjemné chvíle nočních směn. Všichni kdo to dočetli až sem, můžou si celé album poslechnout teď a tady, ale doporučuju neposlouchat to jen tak přes notebook nebo počítač, ale pěkně do sluchátek, nebo s nějakým normálním zvukem. Doporučuju si na poslech udělat čas a poslouchat pozorně, třeba u nějakýho drinku po práci. Můžete si to taky stáhnout, když kliknete SEM. Heslo pro rozbalení je: 88
A pro všechny budiž k dispozici texty pod videem.
PS: Vrabci na střeše si čviřikali, že EJÁJ už maká na nové desce, která bude textově z básniček a pohádek, které jsem vymejšlel na střední škole a hudebně to bude mix hiphopu, folku a metalu. Recenzi na to ale psát nebudu, jen to sem hodím do placu k poslechu.
TEXTY:
DANNÍK A ZRZKA: Pod pódiem
plály černé stíny / vzduch byl
cítit pivem a kouřem / Bicí drtily
poslední zbytky ticha / noc teprve
začínala. Daník zvedl
kelímek k nebi / v davu zahlédl
rudý plamen. / Zrzavé vlasy / úsměv ostrý
jako nůž / oči temnější
než klub samotný / Slovo dalo
slovo / pivo dalo pivo / Smích přehlušil
poslední riff / noc otevřela
další bránu. Ulice byly
prázdné / měsíc se
schovával za mraky / Dveře bytu tiše
zaklaply / svět venku
přestal existovat / Ve sklenici
cosi zaplavalo / hlava ztěžkla / kolena změkla / tma všechno
pohltila. Když procitl / ruce měl pevně
svázané / Provazy řezaly
do zápěstí / židle se ani
nepohnula. / Zrzka se
usmála „Teď poznáš...co je skutečné
utrpení.“ / Obrazovka se
rozzářila / Nebyl to horor / Nebyl to démon / Nebyl to satan / Byl to
nekonečný projev / prezidenta
Petra Pavla. / Minuta. / Druhá. / Desátá. / Daník řval, / prosil, / cukal provazy, / ale televizor
dál neúprosně mluvil. / Každé slovo / bylo další
ranou / do jeho
příčetnosti. Když svítalo / provazy konečně
povolily / Daník mlčky
odešel. / Od té noci / už nikdy
neoslovil / žádnou krásnou
zrzku / na
blackmetalovém koncertě.
PAVOUČÍ KRÁL: Ticho v rohu
starýho pokoje / Prach / Tma / Klid / Jen osm nohou a
jeden pavouk. / Pavouk Karel ve
svým doupěti / na stropě má pevnej
hrad / Upletená síť
jak pevnost / tam ho nikdo
neruší. CDčko hraje v
malým koutě / death metal
řeže temnej vzduch / Na stole mísa
plná guláše / deset knedlíků
mizí v břichu. Karel! Pavoučí
král! / Ve svojí síti
je pán! / Karel! Osm
nohou má! / Nikdo mu klid
nevezme! / Najednou... BZZZZZZZZ! / Vzduchem letí
zvuk jak pila / Něco smrdí pod
stropem / Něco hnusnýho
se blíží / Masařka / Tlustá. Mrcha
mastná. Odporná / Křídla řvou jak
motor starýho stroje / Nabírá
rychlost, smradu jako z hnoje.../ A míří přímo na
síť. / LETÍ! / LETÍ! / LETÍ! / NÁRAZ! / Síť praská! / Vlákna padají! / Masařka
proletěla dál! / A Karel zůstává
stát! / Nasranej kouká
na díru v síti / Jeho hrad je
roztrhanej / Místo klidu,
místo pohody / teď opravuje
celej bejvák / Ale v reprácích
duní death metal / bicí ženou osm
rukou vpřed / Jedno vlákno,
druhý vlákno / Karel maká jako
stroj / Karel! Pavoučí
král! / Znovu postaví
svůj hrad! / Karel! Síť se
vrací zpět! / Ani masařka ho
nezlomí! / Poslední uzel. / Poslední
vlákno. / Hotovo. / Karel si lehne
doprostřed sítě / Vymění CDčko / Guláš čeká / A pavouk
Karel... / má konečně
klid.
DEATHMETALOVÁ
MOC: Praha hoří, noc
se chvěje / rudá krev a
bílé stíny / dneska žádná
pravidla neplatí / dneska píšou
dějiny! / Marián kráčí
ulicí / šála pevně
kolem krku / Sparta volá z
dálky jeho jméno / dneska stojí v
prvním šiku. / Cesta na
stadion, napětí ve vzduchu / tisíce hlasů,
bouře v každém ruchu / Z jedné strany
rudí, z druhé strany bílí / dva světy proti
sobě, co nikdy nezmizí / Sirény křičí,
ulice duní / pěsti létají,
dav se bouří / Chuligáni řvou
pod noční oblohou / derby začalo
svou válkou. / ZVEDNI HLAS! / SPARTA BOJUJE,
NEZLOMÍ NÁS! / KDYŽ PADÁME,
ZNOVU VSTANEME / V RYTMU KOVU
VYHRAJEME! / TVŮJ ČAS
PŘIŠEL / V SRDCI OHEŇ, V
ŽILÁCH KOV / KDYŽ ZNÍ DEATH
METAL Z REPRÁKŮ / SPARTA VSTÁVÁ Z
POPELA! / Tribuny řvou
jako hromobití / vlajky létají
nad hlavami lidí / Ale na tabuli
svítí krutá zpráva / Sparta prohrává
– naděje padá / Minuty běží,
soupeř slaví / rudé srdce ale
nikdy nezradí / Marián se
usměje, vytáhne zbraň / telefon v ruce
– poslední plán. / Připojit kabel! / Zapnout proud! / Ať slyší celý
stadion ten zvuk! / Švédský death
metal řeže nocí / kytary pálí,
bubny ničí moc. / Monstra ze
severu otevřela bránu / rudá armáda
vstává k útoku! / ZVEDNI HLAS! / SPARTA BOJUJE,
NEZLOMÍ NÁS! / KDYŽ PADÁME,
ZNOVU VSTANEME, / V RYTMU KOVU
VYHRAJEME! / LEGENDOU SE
STAL / KDYŽ METALOVÝ
HROM ZAZNÍVAL / ZTRACENÝ ZÁPAS
OBRÁTIL / A CELÝ STADION
EXPLODOVAL! / Poslední útok,
poslední gól / Praha slyší
vítězný tón / Slavia padá,
Sparta žije / rudá vlajka nad
městem vlaje! / Až jednou budou
vyprávět / co se stalo
téhle noci / řeknou jen
jediné jméno / MARIÁN A JEHO
DEATHMETALOVÁ MOC!
FESTIVALOVÉ
PEKLO: Celej rok Petr
jen odpočítává / v kalendáři
křížky přibývaj / Festival je
skoro na dosah / pak všechno
jednou ranou padá / Les je plnej
mokrých kmenů / co se samy
nepokácí / Místo riffů jen
praskání dřeva / Petr vztekem
zatíná pěst / Ne! Tohle není
můj osud. / Ne! Tohle není
můj svět! / Radši peklo než
zmeškat festival! / Ať si Satan
pošle pro mě! / Z mlhy vystoupí
cizí postava / úsměv ostřejší
než pila. / "Podepiš...
a dřevo zmizí. / Festival bude
jen tvůj." / Inkoust černý
jako noc, / smlouva leží na
pařezu / Sekera padá do
mechu / ďábel rubá
místo Petra. / Ne! Tohle není
můj osud! / Ne! Tohle není
můj svět! / Festival volá
hlasitěji než peklo! / Dneska jedu za
kamarády! / Prach pod
pódiem. / Pivo v ruce. / Smích. / Konečně je mezi
svejma. / Pak zhasnou
světla... / headliner DREAM
THEATRE! / Každej tón
projede až do morku kostí. / Petr jen stojí
a nevěří vlastním očím. / Po koncertě v
moři lidí / zahlédne známou
tvář. / Její oči se
rozsvítí rudě. / Kůže praská. / Rohy rostou. / Křídla trhají
vzduch. / To nebyl
člověk. / To byl ďábel. / "Přišel
čas splatit dluh." / Peklo čeká! / Petr v šoku! / Kámoši se
schází! / Pivo střídá
pivo / Panák střídá
panák / Ďábel nestíhá / Připíjí / Padá / Zvedá se / Padá znovu / A nakonec.../ chcípne
vožralej mezi metalistama / Žádný peklo! / Žádnej dluh! / Když stojí
parta pohromadě / ani samotnej
ďábel nemá šanci. / Ráno vyšlo
slunce nad festivalem / V lese leželo
dokonale narubaný dřevo / A v pekle.../ chyběl jeden
čert.
POSLEDNÍ MEJL: Pátek. Čtyři
nula nula / Poslední mail.
Poslední podpis / Šéf mele svoje
kecy dál / ale Sodík už má
v hlavě rum / Brýle na stůl.
Vlasy do očí / Dveře kanceláře
se zavřou / Osm hodin pekla
skončilo / teď začíná jeho
vlastní válka / Láhev na stole.
Ticho v bytě / Celý týden
spláchne do skla / Každý doušek
říká: „zítra“ / ale zítřek dneska neexistuje...
UŽ NEJSEM
NEJMLADŠÍ: Brána se
otevírá / První pivo
syčí / Festival
začíná / Celej rok čekal
na ten den / parta vyráží
plná plánů / První kapela
ještě ladí / Magi už zvedá
další pivo / Jedno střídá
druhý / smích je slyšet
přes celej kemp / Slunce ještě
ani nezapadlo... / ...a Magi už
sotva stojí / Ve čtyři
odpoledne / Chata. Postel / Ze spaní mumlá: / *„Nejsme tady
na borůvkách.“* / A první den
festivalu / prospí až do
rána / Pivo za pivem / Festival utíká / Kapely hrajou / Magi spí / Pivo za pivem / Čas mizí / Kamarádi paří / Magi chrápe / Druhý ráno není
veselý / Hlava tluče
jako kopák / Říká si, že
nejlepší lék / je zase jedno
studený / Tentokrát je
opatrnější / Vydrží... / Až do sedmi
večer / Pak se svět
zase roztočí / Chata / Postel / Tma / Pivo za pivem / Festival utíká / Kapely hrajou /Magi spí / Poslední den už
nic nehrotí / V ruce drží
nealko / Kamarádi jen
nevěřícně koukaj / "Tak přece
ses poučil." / Odpoledne... / Jedno pivo / Pak druhý / A dál už si nic
nepamatuje / V devět večer / zase usíná. / První den...
pryč! / Druhej den...
pryč! / Třetí den...
taky pryč! / Festival
skončil / O pár týdnů
později sedí parta v hospodě / Vzpomínají na
koncerty / Na holky / Na historky / Na kapely / Na šílenosti / Magi jen
poslouchá / Nemá moc co
vyprávět / Když nespal... / Byl vožralej. / *„Však víte co,
nejsem už nejmladší.“*
ŽVEJKAČKOVÁ
MEDICÍNA: Prach. Smrad.
Vedro / První pivo.
První cígo / Festival
začíná / Malej
Jára, čerstvě vosumnáct / v batohu trenky
a deset piv / Jedno cígo za
druhým mizí / popel padá do
rozšlapaný hlíny / Kelímky křupou
pod botama / ve stanu už
smrdí ponožky / Mastný vlasy,
černý triko / festival je
jeho domov / Jedno pivo za
druhým! / Jedno cígo za
druhým! / Prach v
plicích! Chmel v krvi! / Grind nikdy
nespí! / Circle pit
dojebal kolena / loket do zubů?
To nic není / Backstage je mu
u prdele / pod pódiem je
jeho království / Večer sotva
trefí do stanu / jazyk těžkej
jak olovo / Přítelkyně se
jen usměje / a pak ji Jára
zrajtuje. / Jedno pivo za
druhým! / Jedno cígo za
druhým! / Festival se
točí dál! / Mozek vaří na
plnej plyn! / Ráno otevře
oči / Hlava drží / Žaludek drží / Je mu osmnáct a
rychle se umí opravit... / Takže zase
pivo / A zase cigáro / Někdo sbírá
motýly / Jára sbírá
modřiny / V bahně našel
jednu botu / druhou nechal
pod pódiem. / BLAST! / PIVO! / D-BEAT! / CÍGO! / BLAST! / POT! / BLAST! / SMRAD! / Poslední
kapela / Poslední pivo / Poslední
cigareta / Stan smrdí jak
biologická zbraň / Boty by se daly
klasifikovat jako toxický odpad / Hlas zmizel
někde mezi první a poslední kapelou / Domů odjíždí
špinavej, rozbitej, ale spokojenej / Pak si vzal
žvejkačku a celej festival si přehrál v hlavě ještě jednou.
MEDVĚD A RYBA: Ráno nad
rybníkem / Mlha. Ticho / Jen karavan... / a první
otevřenej Radegast. / Medvěd vyleze
ven jak tank / protáhne záda
do novýho dne / Dva pruty
nahohdí / rybník ještě
spí / V reprácích
duní death metal / basa vibruje až
na druhý břeh / Jedno pivo za
druhým mizí / slunce stoupá
výš. / Celej den čeká / Celej den
hledí / Ani jedno
ťuknutí / Ani jedna ryba / Radegast teče
proudem / Death metal
burácí dál / Medvěd jen
sedí... / a čeká. / Poledne. Vedro / Další prázdná
hodina / Mouchy
otravujou víc než komunisti / ale Medvěd se
nevzdává / Bedna piv je
skoro prázdná / slunce pálí do
ksichtu / Pruty mlčí jako
hrob / rybník si z něj
dělá srandu / Večer / Stačí sbalit
věci / První prut... / Nic. / Druhej prut.../ PRÁSK! / Naviják začne
řvát! / TAHEJ! / TAHEJ! / TAHEJ! / TAHEJ!!!! / Medvěd
zabere.../ Jenže nohy už
neposlouchaj. / Pivo bylo
silnější. / Zavrávorá... / A letí do vody. / Pod hladinou
není vidět nic / Jen bahno... a
vztek / Prut zmizel / Ryba taky / Medvěd ale
šmátrá dál / Najednou... / Šupiny / Ploutev / MÁ JI! / Několika ranami
svojí obrovskou tlapou / umlátí rybu
přímo pod vodou / Kdo potřebuje
pruty? / Kdo potřebuje
naviják? / Když má Medvěd
dvě ruce / a dvě obrovský
tlapy! / Death metal
hraje dál / Radegast pořád
chutná / A rybník
konečně pochopil / kdo je tady
pán. / Večer sedí před
karavanem / Na roštu syčí
obrovská ryba / Medvěd otevře
posledního Radegasta / Podívá se na
pruty.../ a prohodí: / *"Příště
je ani nebudu vybalovat."*
VRATA VOD
PÍSKOVNY: Celý týdny mezi
čárama / Evropa se
ztrácí v mlze / Na budíku další
hodina / na zádech další
den / Hrnek kafe.
Studený ráno / Motor zase
polyká svět / Kilometr za
kilometrem / není kam
spěchat. / **Vrata od
pískovny...** / Velký dost,
abych se trefil. / **Vrata od
pískovny...** / Na konci
každýho turnusu / Žádnej strach.
Jen couvat pomalu / Motor konečně
zmlkne / Za těma vratama
dneska končí / celej můj svět / Navigace mlčí
víc než já / Cedule jen mizí
za zády / Domov je zase o
kus dál / ale cesta už se
krátí / Ruce znají
každej pohyb / volant ani
nemusí mluvit / Ještě
posledních pár metrů / pak bude klid. / **Vrata od
pískovny...** / Velký dost,
abych se trefil / **Vrata od
pískovny...** / Nikdy mě
nenechaly venku / Stačí jen
srovnat soupravu / zatáhnout brzdu
a vypnout svět / Za těma vratama
čeká / obyčejnej klid / Žádný fanfáry / Žádný potlesk / Jen syčení
vzduchu... / a ticho / **Vrata od
pískovny...** / Nejhezčí pohled
po dlouhý cestě / **Vrata od
pískovny...** / Vždycky jsou
otevřený / Zaparkuju.
Zavřu dveře / Otevřu lahváče / A na jeden
večer / už nemusím
nikam / Zítra budou
čekat další kilometry / Ale dnes... / jsou tu jen... / **vrata od
pískovny.**
FESTIVALOVÁ NOC: Festival se
topil v hluku a světlech / Miloš se smál,
první pivo zmizelo / Druhé, třetí.../ Pak už nikdo
nepočítal. / Kelímek střídal
kelímek / noc se
rozlévala po louce / Známé tváře se
měnily v přeludy / smích zněl jako
vzdálené zvony / Každý přípitek
byl hlasitější / každý krok o
něco nejistější / Když hudba
konečně umlkla / vydal se sám
směrem k chatě / Cesta se vlnila
pod nohama / kámen střídal
kámen / Jednou klopýtl / podruhé zaklel / potřetí zmizel
v příkopu / Bláto na bundě / tráva ve
vlasech / někde cestou
zůstala / čepice Slayer / Nikdo ji už té
noci nenašel. / Mlha tiše
stoupala z luk / noc všechno
proměnila / Z dálky se mezi
stromy / kolébala
osamělá postava / Nevypadal jako
člověk / spíš jako
unavená zombie / která
zapomněla / proč ještě
kráčí / Jen mlha byla
svědkem / jeho pomalé
pouti domů / Ještě jeden
pád / ještě jedno
klopýtnutí / smích střídal
vztek / země znovu
vítězila / Ale cesta ještě
nekončila. / Schody byly
poslední zkouškou / každý krok
těžší než ten předchozí / Z posledních
sil / se vyškrábal až
nahoru / Dveře zaklaply /Ticho / Postel ho
přijala / noc skončila / a ráno zůstaly
jen špinavé boty / ztracená čepic / a vzpomínky / které si nikdo
nebude pamatovat stejně.
