Jak jste si mohli všimnout, dlouho jsem nikde na žádném koncertu nebyl. Ne že by nic kolem nebylo, ale pořadatelé si už tradičně vybrali svoji dávku škodolibosti, když zajímavé akce pořádali v dny, kdy jsem musel do práce. A když už se něco objevilo na mé volno, nestálo mi za to projet pohonné hmoty kvůli kapelám, které jsem viděl už několikrát. Jiná situace ovšem nastala i 16.11. Opět jsem měl pracovní víkend, ale jiné to bylo v tom, že jsem si vzal předposlední den dovolené na noční směnu a vyrazil do nedalekého Hradce Králové na Schwarzes Königgrätz. Sice se ve stejný čas o dvacet kilometrů dál konala jiná akce, kde zahráli Mallephyr, Crippled Fingers, Warfield, Okult a The Book, ale já dal přednost lízátkům před oschlým pardubickým perníkem. Jen velká škoda, že se akce z Country clubu Lucie, kde se konala minulý rok, přesunula do Infinity Music Baru. Nejspíš v tom byly finance, což chápu, protože ruku na blackmetalový péro, kolik lidí přijde v Hradci na Trautenauer 666, Wyrm, Bohemyst a Moonlight Seance? Po návštěvním fiasku z minulého roku se vlastně není co divit, že pan pořadatel přesunul svoji akci do jiných prostor. Bohužel já osobně si myslím, že toto místo není na koncerty moc stavěné. V případě větší návštěvy, se fanoušci tísní na malém plácku na konci klubu, což jsem tam zažil při mé minulé návštěvě, kdy byl klub zaplněn po čárku. Při placení vstupného třistapadesát Kaček si všímám papírku, na kterém je 28 čárek, pokud jsem dobře počítal. Takže zatím celých 28 hlav si našlo cestu a přišlo podpořit blackmetal v Hradci. To je ostudné číslo. Dávám si Birella, ale přes hluk neslyším obsluhu, kolik stojí, tak jí nechávám na baru padesátikorunu a odcházím na první kapelu večera, kterou byli MOONLIGHT SEANCE odněkud z ostravské prdele.
Ten výraz "z ostravské prdele" jsem použil záměrně, ne proto, abych urážel naše moravské kamarády, ale proto, že hned jak začali v 19 hodin a 6 minut řezat do svých nástrojů, abych mohl přirovnat jejich zvuk. Ten totiž moji milí byl právě přesně jak z nějaké ostravské prdele. Nic proti klukům mlaďákům, rozhodně jim nechybělo nadšení, ale bicmen byl podle mého hudebního mínění úplně mimo rytmus a navíc hudba kapely nějak výrazně nedovoloval mu vyniknout v jeho umu. Naštěstí. Hrálo se povětšinou ve středním až po malém tempu. Zpěvák nás informoval, že má ochuravělý krk, ale já si ničeho nevšiml. Krákoral a zpíval velmi čistě. Občas mu pomáhal kytarista. Zvukově to nebylo vůbec dobré jak jsem zmínil, ale to se změnilo při skvěle zahraném a zazpívaném coveru od kolegů z Finska, Beherit, kde se konečně daly rozlišit hudební nástroje. Písnička od Beherit byla v podání ostravaku kratkych zobaku perfektni. Všechno ostatní od nich mi ale znělo chaoticky, jako kdyby to bylo první demo nějaké začínající kapely úplně nového hudebního stylu nahrávané na kazeťák přes mikrofon někdy ke konci vosumdesátek. Prostě totální dřevní oldschool. Myslim ale že kluci maji tolik nadšení, že když se svojí hudbě budou věnovat a vychytají zvukové neduhy, budou jednou určitě dobří. Anebo taky ne.
Moonligh Seance hráli jen krátce a to zahráli jednu píseň dvakrát. Lidi si stále nenašli cestu za černočernou kulturou. Zjišťuju, že aby akce nebyla prodělečná, je potřeba 60 platících blackmetalu chtivých hlav. To zatím není... Už při zvukovce následující kapely WYRM je vidět, respektive slyšet, diametrálně odlišná dynamika zvuku a um bubeníka. Tohle bude jiná písnička než první kapela.
Bális (pan bubeník) do toho řezal jak smysluzbavený, až mu z toho v půlce setu odpadl mikrofon od jednoho bubnu. Ondra si rval hlasivky skrz oční bulvy, Alsius hobloval struny na maximum a Mormo s basou v ruce mručel a vrněl a duněl. Vynikající kapela a jako vždy vynikající koncert plný brutálních a rychlých písní. Zpomalilo se jen na pár mžiků pro slečinky. Vyškemrali jsme si přídavek, kterým se stala nejstarší skladba kapely. Wyrm se loučí a mě píská v uších, protože zvuk byl silně dynamický a hlasitý. Paráda!! V pauze kecám s kámošem o všemožných tématech, hlavně si pak oba stěžujeme na předražené hudební nosiče. Kurva dávat za desku devět stovek, to je prostě strašně moc a dost lidí si rozmyslí, jestli koupit nebo ne. Kdyby to prodávali za dvě kila, koupili by si to všichni. My bychom byli šťastní, že máme nové kousky do sbírek a oni by vydělali tak jako tak. Zmrdi. Jdu si pro druhého Birella a opět jsem přes hukot v klubu neslyšel kolik stojí, tak jsem opět položil padesátikorunu na bar a čekal co se bude dít. Slečna za barem přinesla nazpět jednu korunu českou a položila ji na bar. Abych ze sebe neudělal kolenovrta, tak jsem předstíral, že se upřeně dívám na animovaný obraz Mony Lisy, jak chlemstá Redbull a korunové mince si nevšímal. No aspoň jsem zjistil, že v Infinity music baru chtějí za lahvového Birella v hodnotě dvaceti korun, krásných 49 Kaček. Tou dobou jsem zahlédl v davu nějakých padesáti (??) lidí bubnobijce následující kapely. Jak jsem zmínil, aby akce byla alespoň na nule, bylo potřeba šedesát platících hlav, což se myslím nesplnilo ani poté, co do klubu přišlo několik fanoušků blackmetalu zaměřeného trutnovským směrem. Na pódiu se objevují kozlí lebky, svícny a další různé hezké propriety.
Zvuková zkouška trvala o něco déle, než by si kapela typu TRAUTENAUER 666 zasloužila, ale výsledek byl uspokojující. Trautenaueři zněli výborně! Bubeník to tam mastil jak pominutej, byly ohně, bylo jejich plivání, pěkná image, krásné písně, všechno jak má být! Opravdu výborné! Dokonce se i několik hlav z publika rozhodlo, že protočí své krční závity. O nějakém opravdovém kotli ale nemůže být řeč. V davu jsem zahlédl i několik něžných pohlaví, které se kroutilo a tančilo na líbezné tóny pánů z Trautenberka. Opět jsme si vyfňukali přídavek a pak byl konec. Byli jsme upozorněni, že kapela má k dispozici nějaká CDčka a trička, což mě potěšilo, protože při mém minulém setkání s nimi, neměli nic. Už už jsem se viděl v krásném novém rohatém tričku s logem kapely, ale nikde jsem je nenašel. Asi ze sebe smývali všechny ty šminky... A následuje poslední kapela páteho Švarcesového kénigrecu, a tou jsou BOHEMYST.
Pokud měli Wyrm dobrej zvuk a Trautenauer 666 ještě lepší, pak Bohemyst byli zvukovými králi večera. Dle zvukovky teda. Ovšem realita při samotném vystoupení byla trošku jinde. Nechápu co se mohlo posrat od zvukovky, ale začalo se s mizerným zvukem, kdy kytary nebyly slyšet a naopak bicí, zpěv a nasamplované občasné klávesy trhaly uši, jak byly hlasité. Postupně se to trochu vyrovnávalo, ale prostě, nebylo to ono. Z obecenstva zmizeli ti, kteří dorazili na předchozí kapelu, takže nás tam zase bylo jako prstů na malomocném. Když jsem Bohemyst viděl v září, tak jsem kromě prvních tří písniček byl z jejich vystoupení nadšený. Jenže to jsem měl pod čepicí galon piv. Tady jsem měl pod čepicí dva Birelly a Bohemyst mi přišli takoví nějací nemastní neslaní. Asi se mi automaticky zařadili mezi kapely, u kterých vyžaduji nějaké to promile v krvi, aby se mi líbili. S kámošem jsme se nemohli pohledem dopátrat, jestli je jejich kytarista panem kytaristou, nebo slečnou kytaristkou. Svojí vizáží a ladnými pohyby dokonale maskoval své pohlaví. Když se ale teď dívám na fotky na Síti, tak mi přijde jako normální chlap... Asi už mi fakt mrdá. Nic na tom ale nemění, že muzikant je to výtečný. Ostatně jako všichni v kapele. Vždyť je to vlastně all star projekt zkušených metalových bardů, kteří nám už dlouhé roky činí potěšení z poslechu muziky. Jako u předchozích kapel, i Bohemyst museli jednu píseň přidat. Ta skončila asi pět minut po půlnoci a byl konec. Pátý ročník Schwarzes Königgrätz se stal minulostí. Cestou z tanečního parketu hledám Trautenauer 666 s CDčkama a tričkama, ale nikde jsem je nezahlédl. Škoda... Loučím se s panem pořadatelem, s kámošem a jeho drobnou ženou, kterou jsem během večera dvakrát málem zašlápl (promiň) a mizím směr domů. Celkově bych akci hodnotil pozitivně. První kapela mladíčci, kteří hráli pro pár nadšenců a nabrali cenné zkušenosti. Druhá kapela ostřílení harcovníci, kteří mě svojí muzikou baví od prvního poslechu alba "Purge", které mi kdysi věnoval SODík. Třetí kapela, dle všeho hlavní tahoun celého večera, s parádní vizáží a ohníčky u odposlechů ukázala, co je to trutnovské peklo. Čtvrtá kapela zkušení profíci. Co víc si přát? Větší účast. Mám takové tušení, že příští ročník se už konat nebude a není se co divit. Ale rád bych se mýlil...
PS: Pokud vám nepůjde stáhnout, nezoufejte a vraťte se sem jindy. Nastal nějaký problém se zabezpečením stránky a někdy to stahovat jde, někdy ne. Nejsem ajťák, takže s tím nehodlám nic dělat. Sorry, chyba není na mé straně...
PS: Pokud vám nepůjde stáhnout, nezoufejte a vraťte se sem jindy. Nastal nějaký problém se zabezpečením stránky a někdy to stahovat jde, někdy ne. Nejsem ajťák, takže s tím nehodlám nic dělat. Sorry, chyba není na mé straně...
Tajemným intrem odněkud z hlubin oceánu podpořené jemnou klávesovou linkou a mužským přednesem začíná toto monstrdílo. Hlas odpočítává "four, three, two, one lets go" a může se začít. Hned první velká skladba (skoro 14 minut) se vám vryje do střev svojí vtíravou melodií a nebudete ji moct po celý zbytek dne pustit z hlavy. A přitom taková blbost ty vole!! Zpěv se po chvilce přidá v plné síle, zní trochu histericky, trochu zoufale, ale rozhodně. Slyšel jsem toto album snad tisíckrát a stále mě nepřestává ani na okamžik překvapovat. Je neuvěřitelné, že může tak jednoduchá hudba se skladbami od stopáží 8 až 14 minut, vůbec nenudit. Asi v polovině skladby nastoupí jakýsi monolog, který se projevem a i hlasem podobá Adolfu Hitlerovi. Dokonce pamatuju na rozhovor, který s kapelou prováděl webzin Mortemzine, kde se právě ptají, proč použili do písně Hitlerův projev. Odpovědí kapely bylo, že to není Hitler. Po nějakém čase jsem zjistil, že se jedná o jakýsi monolog Klause Kinského, který se dal dohledat na youtube. Co se Švédům honilo hlavou, když dokáží použít zdánlivě nepoužitelné a nudné do písně tak, aby to vyznělo skvostně a vytěžili z toho vrchol písně, když se po monologu opět ozve nářez, je mi záhadou. První skladba je prostě vražedná od začátku do konce. Přínáší nám zvraty v aranžmá, rychlosti,.. jak na houpačce. Všemu ale vévodí počáteční melodická linka, která je tak geniální, že si vystačí na celých skoro čtrnáct minut, aniž byste si vyrvali slezinu skrz močovou trubici. Dokonce i na krátké jednoduché heavymetalové kytarové sólo dojde. Jsem nadšen, hýkám nadšením. Jenže hned v závěsu je skladba číslo dvě, která je dlouhá jen jedenáct minut a jedná se možná o ještě tvrdší kalibr. Když jsem ji slyšel poprvé, myslel jsem si, že Bloodline udělali coververzi skvělé písně "Quintessence" od Darkthrone. Začíná totiž podobnou melodií. Nutno podotknout, že jednoduchou. Po chvilce ale zjišťuju, že se o žádný cover nejedná. Zpěv opět na blackmetal netypický, ale je Bloodline vůbec blackmetal? Na prvním albu a singlu snad ano. Na tomto albu už ne. Každopádně opět nasraný, hrubý, syrový a znechucený zpěv, který vás nutí zamyslet se nad tím, co se vám na tom vlastně sakra tak líbí? Pomalá písnička, která je opět "narušena" jakýmsi monologem, který nezní ani jako pan Hitler ani jako pan Kinski. Jedenáct minut uteče jak voda a vy zjišťujete, že ještě jednu takovou skladbu a vyškrábete si oči. Druhá strana vinylu jednoho z nejgeniálnějších hudebních děl metalové historie nás naladí tajemným intrem, zaznamenaného jakoby odněkud z vesmíru a podpořeného jednoduchou melodií. Jakmile skončí intro, jsme svědky pomalu valící se hradby kytar a bicích, aby se k nim po chvíli připojil i zpěv. Na první poslech máme pocit, že se bude jednat o blackmetalový výplach, ale ten se nekoná, protože po několika okamžicích skladba sklouzne do středních až pomalých vod, kde se drží po většinu písně, aby v závěru nastolila opět tempo jako na začátku s tím, že kytary s hradbou bicích se nepřibližují, ale vzdalují. Druhá píseň na straně B začíná nasraným vyprávěním, aby po slově "pornographic" muzika valivého rychlého metalu smetla ze stolu všechny zaschlé zvratky. Dokonce i ty perfektní píšťalové klávesy nebo co to je k tomu sedí jak hrnec na prdel. Rytmika bicích je v této písni geniální a po dobu rychlé pasáže nepřipouští sebemenší kompromis mezi čímkoliv. Stejně jako předešlá píseň, i tato se zmrdne do tahavého houpavého tempa, kde vydrží až do konce. Zpěv je takový obyčejný, melodie jednoduchá jak předsedkyně poslanecké sněmovny parlamentu České republiky, madam Markéta Adamová Pekarová. Ono celkově je toto dílo vystaveno na ultrajednoduchých melodiích. Písničky jsou minimalistické, dlouhé a prostě z prdele vytažené, jenže je to všechno tak skvěle promyšlené. Však kdyby nebylo, nepořídil bych si to jak na LP, které nám label Blut and Eisen Productions vyplivl ve verzi gatefold, s vnitřním papírovým obalem s texty, tak v době vydání na CD. Rozhodně to není hudba pro každého, ale kdo není ortodoxní maniak do klasicky podaného metalu, je šance, že by si mohl Bloodline oblíbit. U vinylové verze jsem se dokonce dočkal bonusu, který jsem na CD neslyšel, nebo spíš jsem nikdy nevydržel čekat na hidden track, který se na CD vžycky nachází po několika minutách ticha. Možná, že je i na CD...
PS: Pokud vám nepůjde stáhnout, nezoufejte a vraťte se sem jindy. Nastal nějaký problém se zabezpečením stránky a někdy to stahovat jde, někdy ne. Nejsem ajťák, takže s tím nehodlám nic dělat. Sorry, chyba není na mé straně...
PS: Pokud vám nepůjde stáhnout, nezoufejte a vraťte se sem jindy. Nastal nějaký problém se zabezpečením stránky a někdy to stahovat jde, někdy ne. Nejsem ajťák, takže s tím nehodlám nic dělat. Sorry, chyba není na mé straně...
Tajemné intro jak z osumdesátkového erotického hororu dává zvukově tušit, že se bude jednat o chlív. Jakési rezonování tónů nás připravuje na underground v té nejryzejší možné podobě. A po prvních tónech druhé stopy budete doma. Nekřesťansky nihilistický blackmetalový hnus s ukázkovým hysterickým řevem, skřekem, jekotem, jednotvárné bicí, které ani vlastně nejsou moc slyšet přes zboostrovaně jako hovno znějící kytary. Nevím, jestli je to jen můj pocit, ale řekl bych že snad i rychlost kolísá. A nejlepší je, že je to všechno takhle schválně. Na co udělat album plné krásných melodií a křišťálového zvuku a dokonalých čistých zpěvů, když můžu jít do bazaru, koupit tu nejhorší možnou bicí soupravu, porouchanou kytaru, kterou proženu nějakým efektem co ze zvuku kytary udělá zvuk fekálního vozu, vožeru se abych měl hlas jak rezavou žiletku a všechno to naflákám doma na diktafon. Vyjde to levněji a bude to kurva TRVE!! Nicméně třetí stopa, tedy po intru druhá "normální" píseň se nese v duchu mainstreamu v tom smyslu, že se nejedná o výplach, ale o ploužák, za který by se nestyděla nejedna popová vykopávka. Jen ten zvuk a zpěv, které dohromady z písničky dělají depresivní sebevražedný návod na vyrvání jater nosní dírkou, může za to, že tuto píseň dnes a denně neslyšíme na radiu Kiss. Překrásných šest a půl minuty v kolísavé rychlosti desky (jestli tohle nebyl záměr, tak už ničemu nerozumím), v rytmu ploužících se zombies za svojí dávkou syrového mozku, utne minuta padesát dlouhý song hodný opovržení vším, co jste doposud ve svých životech slyšeli. Na primitivní bicí sólo se nabalí primitivní štěkání zpěváka připomínající rozzuřeného útočícího psa i jeho skučící oběť. Absence kytar písničce dodává punc škaredosti, kterou už nikdy nechcete slyšet, ale zároveň si přejete, aby ještě nekončila. Následná píseň se nese na vlně Armanenschaftího přednesu blackmetalu. Opět prasácký zpěv, jednoduchá kytarová linka a bicí, které jednodušší už být ani nemůžou. Normální člověk by si patrně řekl, že What the fuck? My, co rozumíme muzice jdeme a koupíme si tuhle sračku na vinylu za mrzký peníz. Finále strany A obstarává punkově znějící píseň s trochu jiným zvukem, takovým jakoby čistším, avšak co se hudební produkce týká, pranic si nezadá s těmi předchozími. Dalo by se ale říct, že se jedná o hitovku, pokud budeme brát v potaz nějakou melodii. Pořád vám to nestačí? Jak je libo! Stačí otočit desku na stranu B a vnořit se do prvních zvuků, které by mohly v klidu být součástí nějaké noisecorové kapely. Po chvíli se přidá skřípavý přednes zpěváka podpořený brnkáním na struny kytary elektrického typu. Čtyři a půl minuty týrání "nepísní" které vám z nervové soustavy udělá hromádku neštěstí, utne kratičká písnička, která zní, jako by ji někdo pustil pozpátku, jak trefně kdysi zmínil SODík, když jsem ho na tuto nahrávku upozornil. Následná píseň "Funeral Fungy" je to "hlavoapatovější" (to jako že to má hlavu a patu) a společně s ploužákem ze strany A, co na nahrávce s příhodným názvem "Psychedelic Winter", můžeme slyšet. Opět se z běsnícího tempa posouváme do klidnějších vod. Zvuk je řekl bych trochu čitelnější než u předchozích písní. Ale pozor! Žádní Dimmu Borgir se nekonají!! V další písni můžeme opět obdivovat zběsilost toho nejšpinavějšího blackmetalu doprovázené naprosto krutopýrským vokálem. Takhle nějak musí znít levičáci smažící se v pekelném kotli. Agónie střídá histerii. Krásná písnička. Melodii nehledat prosím pěkně. Žádná tam není. A pokud se vám dvě a třičtvrtě minuty monotónních netónů zdálo málo, přídavek v další skladbě, který zní úplně stejně blbě jako předešlá, trvá nějakou minutku a třičtvrtě. Pokud někdo zvládnul všechno tohle až sem, bude odměněn nádhernou skladbou "Eight Bottles Of Wine" ve které se dočká i krásné melodické linky, čistého zpěvu a až ta písnička ukončí pětatřicetiminutové trápení vaší hudební morálky, garantuju, že to budete chtít slyšet znovu. Né hned. Hned to dám jen já a mě podobní dementi. Ale někdy v budoucnu určitě. Ne nadarmo má momentálně tahle deska jediné hodnocení 100% na metalových archivech. Za mě rozhodně palec nahoru. Stejně tak za minimalismus použitý na provedení LP a snad nějakým dítětem namalovaný obal. Mistrovské dílo!!
K hnusu a podřezání poslechněte Armanenschaft na přiloženém videu.
PS: Pokud vám nepůjde stáhnout, nezoufejte a vraťte se sem jindy. Nastal nějaký problém se zabezpečením stránky a někdy to stahovat jde, někdy ne. Nejsem ajťák, takže s tím nehodlám nic dělat. Sorry, chyba není na mé straně...
Všechny rasistické a politické urážky, narážky a podobné zhovadilosti v tomto reportu jsou myšleny ze srandy a pokud se někoho dotknou, tak je vůl. Jsou to jenom slova...
První festivalový den pro mě tradičně začal už v noci. Tentokrát se mi nezdálo, že jsem někomu řezal hlavu, ani jsem žádnému štěněti nevypíchl oko "omylem". Tentokrát se mi nezdálo nic, ale o svá práva se přihlásil až po čárku naplněný močový měchýř. V tu nejnemožnější vy-PÍ-čenou hodinu, tedy ve 3:14h. Samozřejmě člověk pak už nezabere, když ví, že ho čeká skvělý festival. Počkal jsem tedy do světla a pak se doprozevloval do odjezdu. Tentokrát pouze s Amorfisem. Cestou jsme se stavili na oběd a hned jak jsme za dvě hodiny dorazili do Bajtlichu, kde se festík konal, jsme ho začali splachovat jedenáctkou od Březňáka, oproti některým jiným festům, ještě stále za rozumnou cenu 50 korun českých. Pro tento víkend byly všechny tekutiny po padesáti korunách. Rychle jsme nakoupili vstupenky na jarní Nice To Eat You Festival za směšných 1200Kč. Během chvíle byla první edice sta lístků vyprodaná. Strašně zamrzel fakt, že přijelo málo lidí. Bez návštěvníků to nejde dělat. Nedivím se pořadatelům, že pár hodin po festivalu vyšli s prohlášením, že United In Brutality už příště nebude. Pro mě dvojnásobná škoda, protože zmizel festival, kde mohl hrát blackmetal. Sice mám ohlášené Tsatthoggua na Nice To Eat You, ale stát se do té doby může ledacos a případná jiná blacková náhrada na tento festival nehrozí. A přitom tak komorní atmosféra, dalo by se říci až rodinná (dle počtu lidí). Tenhle festival mi bude chybět.
Ale pojďme se stručně ohlédnout za právě skončivším, třetím, posledním Junajtydinbrutalitem. První kapela, mě známá, OKULT zahrála parádní blackdeath. Trochu mi do jejich satanistické image neseděl basák s trikem Malibu bo co to měl na sobě. Shodli jsme se, že jsou hodně dobří. Chvíli jsem v tom slyšel Deicide. Dobrá práce Okulte!!
Tou dobou se dozvídáme, že náhrada za slovenské Infer se nedostaví, stejně jako Mater Monstifera, a že program skončí ve 23 hodin. Když se daří, tak se daří, žejo. Je třeba zmínit, že v chatě se mnou přebýval ještě Jirka Karel Tarantulák Pavouk Spajdrmen a SODík. Dále na festivalu byli přítomni Éda Kemlink, Antonín Bejval... Teda Malej Jára a Velkej Jára. A ještě nějací známí z různých festů. Opravdu rodinná atmosféra. Druhá kapela, která zahrála na prknech co do budoucna neznamenají United ani Brutality, byla MILLIGAN. Již jsem měl tu čest je vidět párkrát a řekl bych, že se zlepšují. Ale prosím vás, berte moje slova s rezervou. Né že někdo vytroubí do světa, že si doma pouštím Milligan když napouštím manželku. Zas tak moc se nezlepšili. Jen jsem tím chtěl říct, že se mi líbili. Dobrá práce Mylygene!!
Zatímco ještě hraje Milligan, za pódiem se rozcvičuje banda nasraných myslivců v kloboucích s péry vztyčenými proklatě pevně, vousy načesanými, xichty počmáranými. Samozřejmě se jednalo o kapelu VARULV, kterou jsem od začátku bral jako osobního headlinera. Všichni pekelní myslivci od Vídně po Salzburg při mě stáli, protože jakmile hrábli Varulv do strun, pedálů a hlasivek, nad hlavou se nám všem rozblikal zelený neonový nápis "Ou máj gád vot t fak". Oni zahráli tak výborně kurva!! Takhle černej rokenrol jsem dlouho neslyšel. A neviděl. Myslivecké vestičky měli našňořené, klobouky načechrané, péra, pravda nevypadala čerstvě, a do toho drtili primitivní melodický blekmetál. Moje černé srdíčko vystříklo dávku krvavých spermií do komory a chlopeň (ta pravá samozřejmě jak jinak) poslala krvavý výstřik do mých uší. Všichni kdo tam v tu chvíli byli, tak vypadali šťastně, nadšeně a blaženě. Moje nadšení nenacházelo mezí. Co na tom, že mám plnej močák, až mi chcanky prosakují do břicha? Tohle si nemůžu nechat ujít. Slyšel jsem v tom všechno podstatný. Starej Gorgoroth, Walknut, Elvise Presleyho... Okamžitě po skončení je jdu otravovat, že chci jejich CD a LP. LP s sebou nemají, ale dali mi odkaz na vydávající firmu, která jak se ukázalo později už má LP vyprodané. Kupuju teda jen dvě CDčka. Stejně tak Amorfis, kterej bere i triko a i SODík si pořídil triko. Nejlepší na tom tričku je, že není vůbec jasné, co je to za kapelu, neboť jakési kostěné písmeno a krysí logo nebo co to je, opravdu můžete vzít do divadla nebo kostela a nikdo vás nemůže nařknout z ničeho. Varulv se pro mě stali nejlepší kapelou festu. Dobrá práce Varulfe!
Nákup u Varulv neprobíhal lehce. Já na ně německo česko anglicky, oni na mě polsko anglicky. Nakonec jsme skončili u google translatoru. Myslím ale že mému "Fuck Englis, Fuck Deutsch, Fuck Euro" rozuměli celkem dobře. No a aby toho nebylo náhodou málo, nějaký klučina u jejich auta zkolaboval na hypoglykémii. Když se pak fotíme s kapelou, smějou se mému foťáku, stařičkému digitálu kapesního typu, značky Kodak, a také nemohou rozdýchat velikost mého telefonu. Na oplátku se jich ptáme, proč nemaji v merchandise i myslivecké klobouky. Jazyková bariéra způsobila to, že jsem vůbec nerozuměl tomu, co nám na to odpověděli. Odnáším si CDčka do chaty a zastavuju se u prodejního stolu Naurrakar. Bohužel nemají nic, co bych potřeboval a dokonce ani to, co by potřebovali oni sami. Mám na mysli fyzický nosič výborného nového EP na jiném formátu než na kazetě, neboť kazetu bych si mohl pouštět maximálně tak z balkonu. Chápu že vydat takovou blbost jakou Naurrakar je, pro 99,9% populace euromuslimského kontinetu, na LP, je jako vsadit si na svoje koleno a pak si ho prostřelit brokovnicí. Ale když oni jsou tak dobří!! Zjistili, že jsem TA růžová veverka a požádali mě o foto, prý na profil. Tak snad si to rozmysleli a nebo ztratili telefon nebo prostě jen tu fotku rovnou smazali, bo su ošklivy a pořad červeny a tlusty a ružovy veverčak. Radši jsem si strčil prst do nosu při focení, aby (ne)bylo vidět jaký jsem vidlák. A pamatujte: "Praha je jen místo!!" Nikdo ji nemá rád. Když jdu na další kapelu, ASPERATUS, chci stáhnout Járu o cígo: "Dej mi cígo vole." "Nemám. Musím pro ně do auta." Slyšela to zrzavá holčina stojící kousek od nás, vyndala krabičku, rozbalila ji a nabídla mi. Tímto bych jí chtěl poděkovat, že podanou pomocnou cigaretou odvrátila můj plicní šok. Velkej Jára má nové brýle!! Teprve si na ně zvyká, ale slušeji mu. Vypadá v nich tak nějak seriozně a ne jako seschlý nevrlý dědek od sousedů. Asperatus hrají deathetal. A hrají ho dobře. Ale po Varulv, takže pro mě tak trochu sešup dolů. Jenže můj názor se nemusí nutně shodovat s názory ostatních lidí. Mějte to na prosím na paměti při čtení těch mých výplodů tady na blogu. Dobrá práce Asperátusi!!
Na scéně se rozbřinkávají NAURRAKAR a když je vše připraveno, pronese zpěvák znepokojivou větu: "Za tři minuty přijdem a ať je tady plno čmoudu." Cukaly mi koutky úst, protože v našich hlavách jsme slyšeli Ať je tady plno čmoudů. A to si přeje jen pan Vít Rakušan, toho času strašnej čurák. Hoši od Naurrakaří řeky z Prahy, co je jenom místo, který nemá nikdo rád, zase předvedli, zač je toho Černobyl. Stále se ale nemůžu zbavit dojmu, že jejich čmoud by měl mít výhradně zelenou radioaktivní barvu. Barevná světla při jejich vystoupení dělají z bílého čmoudu čmoud zbarvený často dorůžova, což mi přijde trochu gay a není to vůbec to pravé naurrakarské. Vyřešil by to Trinoxin z filmové série Return Of The Living Dead, který sice není úplně zelený, ale je zlověstně hustý a na starých videokazetách vypadal zeleně. To by byla jiná sranda. Bysme se nadejchali té zelené sračky a pak si všichni navzájem vykousali díry do lebek. A pak bysme vzali útokem Prahu, ale tam bysme pochcípali hlady, protože po trinoxinu se žerou jenom mozky. Ale to už zase fantazíruju nad touto mojí oblíbenou filmovou sérií a to sem nepatří. Toto je seriózní blog se seriózními reporty a recenzemi. Kluky, kteří Naurrakar neznali, jsem upozorňoval, že oni jsou peklo a že TOTO bude dobré, mi pak s čmoudem v očích říkali, že TOTO bylo opravdu dobré. A zároveň pro mě druhá nejlepší kapela festu. Dobrá práce Naurakare!!
Než se vrhneme na další kapelu, mám poznamenané, že mám do reportu propašovat odkaz na Levné vaření a Jdeme srát. Levné vaření doporučuji díly, ve kterých je hlavní surovinou gothajl. Ale to jsou skoro všechny.
Následující kapela SABIENDAS měla na kytaře starou rašpli s účesem alá dlouhosrstý pudlík. Ale ona to valila jako cyp dámy a pánové. A vůbec ten jejich deathmetal je přesně ten, co chci slyšet. Občas teda. Žádnej Dájyng Fýtus ani Kenybl Korps, ale Sabiendas. Dobrá práce Sabyjendasy!!
Další černotou zasmrádlá kapela byli BOHEMYST. První tři songy (nebo dva??) mě vyloženě sraly. Ale od čtvrté písně to bylo výborné. Nevim proč mi to tak přišlo. Možná ty první tři písničky byly na můj vkus moc progresivní a já jsem člověk rozumu mdlého, složitou hudbu nechápající. Každopádně od čtvrtého songu Dobrá práce Bohemyste!!
A jdeme do finále prvního dne, o které se postarali pardálové INGROWING. Samozřejmě že svojí hudbou si namazali ostatní kapely na chleba a rozdrtili všechno a všechny, ale tak zase oni hraji poctivý grindcore a všichni víme co je to za hudbu. Tak poctivě ho hráli, že i do kotle jsme se SODíkem zaběhli rozproudit krev v našich stárnoucích tělech. Trochu jsme si zapařili, poposlouchali, kvitovali jak jim to šlape a byl konec. Dobrá práce Ingrovyngu!!
A zaplať čmoudům, že se na to poslední dvě kapely vysraly. Počet vypitých piv s množstvím (ne)naspaného času se projevil na utuchající aktivitě našich tučných muskulatur, takže jsme byli rádi, když jsme naše cholesterolem a cukrovkou a alkoholismem a dnou a vysokým tlakem prolezlá těla flákli na postele a usli spánkem spravedlivých. Dobrá práce páteční programe Junajtydynbrutalityfestu!!
Sobotní ráno tradičně patří Amorfisovi, který ani nestačil vystřízlivět a už od osmi hodin hrne hrnek za hrnkem. Ten zase bude vypadat... My ostatní projdeme rutinou sobotního rána. Za přítomnosti WC, sprchy, utopenců, kávy, léků, atd. SODík se svěřil, že na podzim absolvuje degustační menu zážitkového charakteru v luxusní restauraci a uvažuje, že si vezme tričko Varulv. Reaguji větou hodnou filosofa: "Čím méně, tím více." No a pak se to stalo. Malej Jára nás všechny poučil, jak se to má dělat, když nás seznámil s přelomovým objevem. Přátelé a kamarádi, nyní nastává pasáž, kterou když jsem psal, tak jsem se upřímně bavil. Je ovšem třeba, abyste četli pozorně, soustředili se a zapojili trochu fantazii a představivost. Malej Jára nás uzemnil větou: "Když se učíš a žvejkáš při tom žvejkaču a pak při zkoušení u tabule taky žvejkáš, tak si pamatuješ co ses učil." Teď by mohlo nastat několik situací:
1. Jako v dobách století minulých, bych s chladným pokrfejsem zavolal Žána Čmouda, který by přinesl dřevěnou krabičku vykládanou sametem a v ní bílou rukavici. Opatrně bych krabičku otevřel, vzal rukavici do ruky a vlepil bych Járovi rukavifacku. Nějak takhle...
2. Pod Járou se rozevřela zem, objevil se růžový čert, napíchnul Járu na vidle a jebnul s ním do pekelného kotle.
3. Celá Chřibská propukla v hurónský smích zhudebněný Michalem Davidem.
4. Svět kolem se zastavil. Ptáci přestali mávat křídlama a popadali na zem. Naprosté ticho a vákuum. Mě tiká tvář pod okem. Je slyšet jak pod oknem nejistě cvrká cvrček. Z dáli zaznívá zvuk cirkulárky...a Járovo "Kluci co je vám? Nechte toho. Já se bojím" zatímco my máme pěnu u huby a jednomu po druhém nám z té přelomové myšlenky explodují hlavy. Naše mozky to prostě nedokázaly vstřebat.
5. Pátá situace je ta, která opravdu nastala - nastalo hrobové ticho. Všechno kolem se zastavilo. Skelnýma očima nehybně civím na Járu, SODík pomalu rozvážně prstem posunul brýle ze špičky nosu ke kořenu (stále se bavíme o nosu), Pavouk vykoukl zpoza dveří s rozcuchanou hlavou, bezzubou hubou, přidržuje se futer čtyrapůlprstovou rukou, Amorfis něco mumlá v rohu do kouta. Civíme na něj jakože "Ty vole kdes to slyšel?" "Ty píčo co to bliješ?" Místo toho prolomím hrobové ticho větou: "Eště jednou řekneš takovou píčovinu, tak máš zákaz všeho." Pavouk se probral z kómatu vzniklým restartováním šedé kůry mozkové a vyštěkl: "Tý vole! Kde já moh bejt kdybych tohle věděl za totáče?!" Všichni z toho máme prdel. Kromě malýho Járy...
Postupně se doprokecáváme na první kapelu, kterou jsou M.O.R.. Jejich píseň "Metoda otvírání rakví" nám bude v hlavě znít ještě dlouho. Kecám. Hned s dalším songem jsem ji zapomněl. Ale byla fakt parádní. Basák vypadal jako pan hokejista Voráček. Jejich uštěkaný devadesátkový thrashcore ne nepodobný starému Kryptoru (Já to tam slyšel!!), nás bavil. Dobrá práce More!! Né po kóm deš gádžo bješ makat more....
CRYPTIC REMAINS, maďarská banda se dvouma kytarama, třema zpěvama, basou se sedmi strunama, bubeníkem se sluchátkama a hlavním zpěvákem s metrákem svalové hmoty, zahrála hutný deathmetal. Měli na můj vkus zbytečně dlouhé songy. Ale i tak Dobrá práce Kryptykurýmejnsy!! Při této kapele vznikla fotka nazvaná "Kluci v akci". Zleva: Antonín Bejval, Čeněk Jirsák, Zilvar z chudobince, Éda Kemling.
Amorfis v první lajně vydatně imaginárně vypomáhal kytarou, basou i bicími. Také si fotil boty zpěvákovy, ale fotku prej už smazal. Jojo, když je člověk na kaši, fotí ledacos... Potom vylil jedné holce pivo do Steelky a odvrávoral pryč.
Další kapelou byli jako špinaví Taliáni vypadající němečtí GRAVEHAMMER. Hrubě to tam rozčísli svým deathmetalem. Nevím o čem zpívali, ale cítil jsem v tom satanismus, kterému přispívala i image špinvaců. Dobrá práce Grejvhemre!!
A jedeme z kopce vážení! Další byli RADIATION hrající metalický speed thrash. Pro 40 lidí? Kurva!! Dobrá práce Radyjejšne!!
NECROBLASPHEMY mě zaujali svým krásným jménem. Myslel jsem, že budou hrát nějakou krvavou kozí prasečinu ve stylu Archgoat, ale mrskali bum čvacht deathmetal. Dobrá práce Nekroblasfeme!!
Pak to znovu rozsekl malej Jára hláškou, že si chce koupit žvýkačku, aby si prej pamatoval Assassin. Svět jde do sraček...
NAHUM - najednou kde se vzali, tu se vzali, lidi!! Hezky se zaplnil stan. A ještě jedna dobrá zpráva tou dobou, Fiala ve volbách dostal přes piču a snad už definitivně půjde do hoven, kam patří s celou svojí zkurvenou bandou zoufalců z pětikoalice. Nahum se nám líbili, takže Dobrá práce Nahume!!
ANASARCA - ti byli supr jak cyp. Dokonce do té doby nezvěstný Amorfis na ně přivrávoral. Dobrá práce Anasarko!!
A po Anál sakra zahráli Helloween. Bohužel jen z CD ale bylo to i tak boží. Píseň Ride the sky patří ke klenotům metalové hudby. Nikomu se moc nechtělo ven, chtěli si užít písničku. Anebo možná spíš teplo stanu. Venku totiž na Bajtlich padla zima jak Fialova zkorumpovaná vlastizrádná vláda.
Poté zahráli ASSASSIN, což byla legenda trešového pidlikání. Na pohled bylo plno, ale i tak spousta volného místa pro ty, kteří nepřišli. Ale dobrá práce Asasyne!!
Amorfis má vypito na pětiletku a plán plní na 127%. A hledá telefon. Pavouk neohroženě hlídá setlisty a každému, kdo se k němu přiblíží, utrhne koule i s kouskem prdele.
EMBRIONAL - Výborné to bylo!! Amorfis je provrávoral. Sotva mu k tomu stačil celý stan když odcházel hledat telefon. Dobrá práce Embyjonale!!
Poslední kapelou která zahrála poslední hrací den na posledním United In Brutality byli Bolt Thrower revival, neboli SPEARHEAD. První píseň, pomalá ve valivém tempu se mi hodně líbila. Užil jsem si ji úplně vepředu. Pak jsem se přesunul dozadu a nějak mě to přestalo bavit. A rozbolela mě záda a nohy a byla najednou zima i mě, kterému většinou zima nebývá. Tak jsem to zabalil. O tom, že podzim vystrkuje růžky a ukazuje zač je toho léto, svědčí i to, že venku nikdo nebyl. Anebo to svědčí spíš o tom, že všichni chtěli vidět Spearhead. Dobrá práce Spírhede!!
Noc byla opravdu chladná, měsíc svítil jak čerstvě oholená píča a v tu chvíli si člověk začne uvědomovat, jak rychle to všechno zase uteklo. Léto v hajzlu, festivaly v píče, spoře oděné dívky nikde, jen ten fialovej hnus to tu bude ještě rok kurvit. Měl jsem v plánu příští rok vynechat jeden festival a rozhodl jsem se, že to bude Death Coffee Party. Bohužel vynechám dva. United In Brutality končí. Byl jsem na všech třech ročnících a byl to pro mě nejlepší festival. Bude mi chybět tento způsob zakončení léta.
Pro pár nicneříkajících fotek klikni na "Další informace". Pokud ti někdo poslal odkaz přímo na tento rasistický hnus, nikam klikat nemusíš.
PS: Pokud vám nepůjde stáhnout, nezoufejte a vraťte se sem jindy. Nastal nějaký problém se zabezpečením stránky a někdy to stahovat jde, někdy ne. Nejsem ajťák, takže s tím nehodlám nic dělat. Sorry, chyba není na mé straně...
PS: Pokud vám nepůjde stáhnout, nezoufejte a vraťte se sem jindy. Nastal nějaký problém se zabezpečením stránky a někdy to stahovat jde, někdy ne. Nejsem ajťák, takže s tím nehodlám nic dělat. Sorry, chyba není na mé straně...
Člověk by nevěřil jaká já jsem piča. Teda věřil by tomu leckdo, obzvláště ti, kteří mě znají, ale já to myslím obrazně a hned vysvětlím proč. Sedmého devátý dva tisíce dvacet čtyři jsem měl možnost mít krásný den na festivalu rituálů na trutnovském Bojišti, kde bych mohl sledovat různé přednášky o jánevim vlastně čem, a celý den bych mohl zakončit koncerty opravdu zajímavých kapel, ze kterých budu jmenovat pro mě ty nejzajímavější, což jsou Zeal And Ardor a Borknagar. Hlavní hvězdou byli Heilung. Ale né, to já radši půjdu na trapnou firemní pidiakci, kde se potkám s lidmi, z nichž polovičku vidím a jsem nasranej. Ale víte jak. Jsem prvotřídní masochista a svůj pohár sraček se snažím vypít do dna. Jak se to tedy stalo, že jsem se radši dostavil na akci honosící se názvem TRIVIUM FEST? Historie praví, že jsem se této akce, respektive jí vůbec nepodobné, účastnil pravidelně dobrých 15 let?? Nevím kolik ročníků bylo opravdu skvělých za účasti zahraničních hostů a různých celebrit u nás na hřišti, spojené s hlavní náplní sportovního dne, jak se to dřív jmenovalo, turnajem v malé kopané. O jednom ročníku jsem tady na blogu už psal. Koho to opravdu zajímá, tak si to najde. Akce se účastnili pravidelně ze zpřátelených firem Italové, Maďaři, Němci, Holanďani, Ukrajinci, Angličani, Teplice, Znojmo a dívky. Vždycky to bylo zakončené velikou pařbou v obecním dělnickém domě s živou hudbou. Všechno tohle přerušila vymyšlená pandemie Covidu. A jak už to bývá, vedení naší firmy, která se jmenuje Trivium, se toho chytla, úzkostlivě dbala na vládní restrikce a to dokonce tak, že i dala výpověď, pokud si někdo nenasadil v práci roušku. Byla to doba temná a doufám, že všichni z vedení, kdo chodil a kontroloval všechny ty debilní nařízení, se teď aspoň trošku styději. No, i když.... Nic hele od covidu už se sportovní den nekoná, v HR oddělení se objevily tři baby, které si akci vzaly pod patronát a dělají to podle sebe, takže třeba vloni bylo hlavní náplní vaření guláše a pečení koláče. Hustýýýýý. Ideální pro zaměstnance, převážně chlapy, kteří makaji ve vedru hnusu špíně smradu. Naštěstí jsem se neúčastnil, neboť jsem byl na festivalu v severních Čechách. Report z předloňské firemní akce, která se konala v zámeckém parku, je také na tomto blogu. Najděte si to. Stačí vpravo ve výčtu kapel kliknout na Alchymie. Hele zkrátím to. Letošní Trivium fest byl cajk. Přesně to jsem odpověděl, když za mnou přišla jedna z pořadatelek a zeptala se mě jaký to tam je. Odpověď ji nijak moc neuspokojila, ale taky ji nenasrala. Doplnil jsem totiž, že já hned tak něco nepochválím a slovo Cajk v sobě rozhodně nemá žádné negativní vlny. Do areálu MEKKY (Městský kulturní klub alternativ), kde jsem mimochodem byl na svém prvním tvrděmetalovém koncertě (Parricide), se vcházelo zadním vchodem do zahrady, což nám bylo oznámeno u předního vchodu.
Dostali jsme festivalovou pásku, která nás opravňovala využívat výdobytky kapitalistické gastronomie. Hned jak jsem zaparkoval svůj velocyped, započal jsem tyto výdobytky využívat ve prospěch svého žaludku. Na čepu byl Bernard. Nebyl to žádný zázrak, ale na takový to chlemstání to stačilo. Hlavním mým cílem účasti byl samozřejmě šipkařský turnaj. Zároveň probíhal i turnaj ve hře petanque, ale to je hra pro buzeranty, tak jsem ji přenechal jiným. V šipkovém sportu jsem byl násilně přeřazen mezi profesionály, i když jsem se přihlásil do amatérů. V zahradě, která byla připravena pro větší počet návštěvníků než nakonec přišlo, se ještě nacházel skákací hrad pro mrňata, bylo k dispozici malování na obličej, tuším tam vzduchem lítaly bubliny a snad tam i děti něco mohly vyrábět a v něčem soutěžit, ale kecal bych, kdybych si pamatoval, co tam bylo, respektive není si co pamatovat, protože jsem se po celou dobu držel poblíž výčepu a šipek. K dispozici byl též raut, u jehož blízkosti jsem se také zdržoval. A také se grilovaly stejky. Kuřecí a prasátkový.
Nejprve byly stejky vydávány jeden kus na osobu, ale když se zjistilo, že přišlo méně lidí, než se nahlásilo (proč to kurva děláte vy dementi?) tak se to pak rozdávalo po stolech. Stoly se prohýbaly pod palačinkami s různými náplněmi, obloženými talíři, řízky, chleby se škvarkovou pomazánkou, byly tam i melouny, hroznové víno atd atd. Ochutnávka piva probíhala tím způsobem, že jeden zaměstnanec firmy nalil zájemcům do skleničky trochu piva a zájemce měl podle chuti poznávat o jaký pivovar se jedná. Mohl si vsadit žetony a položit je na fotku pivovaru, které byly umístěny na stole. Pokud byl problém s poznáním, dostali jste nápovědu. Výherce získával různé pochutiny. Jak probíhala ochutnávka vín netuším, protože jsem neměl dostatek času na to zjistit, kde ona ochutnávka probíhá. Nějaké víno jsem si nechal nalít u výčepu. Bylo dobré. Ještě jsme si mohli dát kofolu, nebo grepomelového birella. Co se týká občerstvení, myslím, že firma udělala maximum. A jak jsem dopadl v šipkovém turnaji?
Já jsem to hovado uprostřed, zaujímající druhé místo v turnaji profesionálů. Nejdřív mi bylo řečeno, že jsem to celé vyhrál, ale pak že prý díky horšímu vzájemnému zápasu, byl jsem odsunut na místo druhé. Pro mě úspěch jako píča. Získal jsem pohár a igelitku, v níž se nacházela lahev vína, petka Mžanského piva, firemní notýsek s tužkou, plátěná nákupní taška, šputny do uší a reflexní proužek. Hurá! Po celou dobu akce na zahradě békala nějaká kapela převzaté písničky. Zpěvačka občas vřískala, jak kdyby ji někdo tahal kombinačkama za stydký pysky. Je třeba také uvést, že možná polovičku přítomných tvořili naši azbukou hovořící soudruzi z východu, o kterých jsem se přesvědčil, že nejsou z nejbystřejších. To když mu řekneš: "Zmáčkni dvakrát modrý talčítko" a on zmáčkne jednou červený a ještě se cítí uražený. Je to prostě elita, která pomalu a jistě přebírá dělnické a už i vyšší profese v naší firmě. Když se setmělo a začali žrát komáři, zasyčel sud. Nevím kolikátý, každopádně již nebylo dovoleno narážet nový, protože společnost se pomalu rozcházela a bylo téměř jisté, že by se ze sudu odpilo jen pár piv. Na stole se tedy objevilo i poslední víno a nějaké pet-piva. Já už ale jel domů, neboť jsem ráno potřeboval usednout za volant a já když usedám za volant, snažím se být ve střízlivém stavu bez zbytkového alkoholu v krvi. Jak to nějak zhodnotit? Za mě cajk, jak jsem uvedl výše. Ne, fakt se mi to tam líbilo. Ono to prostředí je parádní a když se vám někdo stará o žaludek a játra, tak je to vždycky hezké. Spousta zaměstnanců se ale na tuhle akci těch čůráků vysrala, nebude tam přeci nikomu dělat debily. Na to nejsou zvědavý. I kdyby měli doma sedět na prdeli a chlastat lahváče u televize.
PS: Pokud vám nepůjde stáhnout, nezoufejte a vraťte se sem jindy. Nastal nějaký problém se zabezpečením stránky a někdy to stahovat jde, někdy ne. Nejsem ajťák, takže s tím nehodlám nic dělat. Sorry, chyba není na mé straně...
A teď začíná série Metal Hammerů a i když byla československá mutace tohoto celosvětově známého magazínu opravdu hodně špatná, má svoje kouzlo. A to i za předpokladu, že nesnášíte Slovenštinu tak jako já a že si chcete přečíst mnoho nepravd.
PS: Pokud vám nepůjde stáhnout, nezoufejte a vraťte se sem jindy. Nastal nějaký problém se zabezpečením stránky a někdy to stahovat jde, někdy ne. Nejsem ajťák, takže s tím nehodlám nic dělat. Sorry, chyba není na mé straně...
Docela nedávno jsem si nechal opravit prastaré domácí kino, na které mám napojený gramofon. Jedná se o výrobek značky Philips. Nutno podotknout, že o starý dobrý kvalitní výrobek. Oprava byla nutná, neboť se přidřel nějaký větráček, nebo já nevim co, takže vyčištění, výměna ložisek a větráčků byla nutná k poslechu bez různých rušivých zvuků. Pobláznění audiofilové by nejspíš namítli, že jsem debil, když proháním gramofon přes domácí kino, ale já mám audiofily a jejich sestavy za třičtvrtě milionu upřímně v prdeli. Jako první muziku po opravě jsem si pustil BURZUM, album "Filosofem". O tomhle albu můj bratranec z Prahééé když byl ještě v hovězích letech prohlásil, že je to strašné, že to zní jako vysavač. Samozřejmě po letech obrátil a teď na Burzum nedá dopustit. My, obyčejní kluci z vesnice, prokoukli genialitu alba Filosofem hned. A že se jedná o počin ojedinělý a naprosto bezkonkurenční, o tom není pochyb. Už jen obal je z říše těch nejgeniálnějších a hrdě tento motiv občas nosím na mikině do hospody. Obraz pojmenovaný Op Under Fjeldet Toner En Lur od malíře Theodora Kittelsena zdobí obal tohoto nádherně udělaného dvojvinylu. Geniální dílo pro geniální muziku. Album samotné vyšlo v době, kdy Varg, jediný člen projektu, bručel za vraždu Euronyma, svého přítele a vydavatele a spoluhráče ze slovutných MAYHEM. To se tak občas přihodí, že kudlou zasadíte skoro dvacet ran svýmu kámošovi... První, pomalá skladba, jako by nás chtěla navnadit na druhou rychlou. Obě absolutně jednoduché a geniální. Neustále se dokola opakující hudební motiv v tak zasraným a zpraseným zvuku, který je to největší svinstvo, jaký kdo kdy na hudební nosič zaznamenal. Hýkám nadšením, když tohle album slyším. Absolutní strop. A že se jede furt dokola? Koho to sere? Mě teda ne. Strana A prvního vinylu tedy nabízí dvě zmíněné skladby. Jedna pomalá, jedna svižná. Ani se nenadějete a otáčíte desku na stranu B a tam přijde něco, co mě posadilo na prdel okamžitě po prvním poslechu. Skladba "Erblicket Die Töchter Des Firmaments" je ztělesněním jednoduchosti a geniality zároveň. Všechno na této skladbě je absolutně perfektní!! Od skvělých bicích, které zní jak hovno, přes Vargův vokál ne nepodobný zmíněnému vysavači, který právě z koberce sebral hromádku okousaných nehtů, až po praskající podladěnou kytaru, kterou doplňují jemné klávesy a dunící basa. UFF! Tohle je prostě nadpozemská muzika. Samozřejmě ne pro každého. Už z mého popisu nejeden z vás protočí oči o 360 stupňů. A když si to pak poslechnete, zjistíte, že jsem nekecal, že to opravdu zní jak hovno. Ale tady pozor!! Jako geniální hovno... A tím by se dalo skončit. Další písně jsou totiž tak trochu z jiného ranku. Stranu B tedy zakončuje Vargův "vysavačový" zpěv podpořený nádhernými, dalo by se říct dnes už legendárními klávesami a skřípající kytarou. Opět se jedná o skladbu, která obsahuje snad jen jeden riff, jestli se to za riff vůbec dá považovat. Při poslechu si budete říkat, že je urychleně potřeba někoho zabít. Drásající atmosféra zapříčiněná chybějící bicí rytmikou je zvláštní a vyloženě sere. Parádní píseň!! Na řadu přichází vinyl číslo dvě a první strana a to je zase prasárna a útok na vaše nervy. Představte si 25 minut pořád dokola poslouchat tři jednoduchý tóny. Uznávám, že v polovině skladby přijde maličká změna, a pak se pokračuje dál, ale dopiči pořád je to dvacetpětminut monotónních zvuků. Tohle kdyby znala inkvizice, nikdy by nepoužila mučící nástroje mačkající palce. Stačilo by pustit písničku "Rundang Um Die Transzendentale Säule Der Singularität" a všichni by dobrovolně naskákali na hranici a ještě se sami zapálili. Ale zase by to bez mučení mistrem katem asi nebyla taková švanda žejo... Posluchač, který zvládne tuhle skladbu celou, už nikdy nebude normální, což je ostatně vidět na mě. Poslední písnička tohoto díla je druhá část druhé písně prvního vinylu strany B a pro mě osobně funguje jako dlouhé outro. Jedná se o ambient na jednoduché piáno a jakýsi dunivý zvuk podpořený jiným šelestivým zvukem, ke kterému se po chvíli z dálky připojí ta hnusná skřípavá kytara, která se z počátku tváří jako že nic, ale postupně přibírá na síle, až převezme iniciativu... Moje vydání 2LP od Back On Black má rozevírací obal, kde uvnitř jsou texty písniček v Angličtině, Norštině a Němčině. Na zadní straně obalu je seznam skladeb v Němčině a informace o tom, že muziku a texty má na svědomí Varg Vikernes a dole pak něco nečitelného... Já jen ještě doplním, pozor na Facebook a jiné různé takové tydlety. Na svém profilu jsem kdysi sdílel videoklip k písni "Dunkelheit" z tohoto alba a dostal jsem BAN a byl oheň na střeše. Tak bacha na to! Cenzura funguje.
Původně jsem na letošní ročník Death Coffee Party neměl potřebu jet, ale když byli ohlášení Suffocation, přehodnotil jsem plány a vstupenku zakoupil. Stejně tak SODík. Ostatním z naší party, kovaným deathmetalistům, patrně Safokejšn, parkování a stanování zdarma hned u areálu a vstupenka za hubičku, nepřišly jako dost dobré důvody utrhnout se od lahváčů a jet na pořádnou muziku. Samozřejmě je to jejich věc... Směr Litoměřice jsem nabral hned, jak jsem odvezl ženu s dětmi na vlak do Pardubic mířící do Tater, kde oni strávili víkend podle svých představ. Já pátek a sobotu strávil podle svých představ v areálu Zahrady Čech, kde se tradičně konal tenhle komorní festiválek plný nekomorní muziky. Meteorologové strašili s přívalovými dešti a napršenými litry vody na centimetr čtvereční v severočeském kraji, ale nakonec to nebylo až tak hrozné. I když ta dvojice, která stavěla v dešti stan když jsem přijel a zrovna fakt pěkně pršelo, si určitě nemyslela, že to zas tak hrozné nebylo. Po chvíli trápení to vzdali. Já chvíli počkal, než se to trochu uklidní a pak šel do areálu ochutnat pivo (slabota), zkontrolovat počet lidí (málo), děvčat (téměř žádná) a hlavně mrknout na zahaj(l)ovací kapelu INCARNATE, ve které zpívá můj známý, který hned jak mě viděl, tak si postěžoval že Magi nepřijel, a to i když měl možnost volného vstupu. Já samozřejmě věděl, že Magi nepřijel, neboť kdyby přijel, tak by přijel se mnou. Nyní do světa vytroubím výmluvu, jakou si Magi přichystal, aby nemusel na festival jet. Na tohle by nepřišel ani Eric Cartman. Dámy a pánové, Magi nejel na festival, poněvadž musel doma hlídat psa. Asi aby ho někdo neukradl nebo já nevim. Každopádně letos tedy ještě více okleštěná sestava než obvykle. Zmínil jsem tu pivo. To bylo v areálu k dispozici značky Malá Strana. Jedenáctka za šedesát. Pak tam byla ještě IPA a polotmavá třináctka. Ta byla trochu dražší. Točený neochucený Birell, točený Cider, a žlutá a červená limoška. V nabídce pak byly i destiláty a nápoje míchaného typu. Do žaludků jsme si mohli za férové ceny (za opravdu férové ceny, ne jako ty férové co jsou na Obscene Extreme festivalu) pořídit nemálo krásně vypadajících pokrmů od prachobyčejné bagety přes klasiku typu sekané v housce (ta byla fakt skvělá!!) až po fazole. V tomto směru nebylo co vytknout. Sekanou v housce tam žrali všichni. I tenhle debil.
Déšt chvíli po začátku kapely Incarnate ustal a už se nevrátil. Incarnate, i když se asi dost lidem nelíbí, mi vůbec nevadí a rád se na ně podívám. Jejich písničky mají romantické názvy. Ne každý den slýcháte romantické písně jmenující se Zvratky, Bublající vřed, Hemeroidy a podobně. Nejvíc se mi ale líbil duet se zpěvákem ze spřátelené kapely Crow To Crow. Když hraje druhá kapela, SOMETHING LIKE, přijíždí duo Jára a Jára a dostavil se z pracovního procesu také SODík. Aspoň jsem se mohl někomu svěřit, že druhá kapela mě vůbec neoslovila, jinými slovy, nelíbila se mi. Upozorňuji, že moje reporty vyjadřují pouze a jen můj momentální názor a stav, a že ne všichni a pokaždé se mnou budou souhlasit. Nehněvejte se na mě tedy, když o vaší oblíbené kapele napíšu, že hráli sračku. Třeba nehráli, ale já ji v tom momentálně slyšel. Something Like mi přišli jako jakýsi hárdkórmetal, melodický, s občasnými sóly, které jakoby z prdele vypadly trochu známějším kolegům Helloween. Čtyři pětiny headlinerů Suffocation se na ně přišlo podívat a zahoupat se.
Další kapelou, v pořadí třetí, byli AD VICTIM z vysočiny s basákem z Brna. Hráli satanistický deathmetal s přesahem maličko do blackmetalu. Za mikrofonem stojí samotný rohatý Belezebub a hraje na "zvonkohru", která do jejich muziky seděla jako hrnec na prdel. Troufám si tvrdit, že nebýt té zvonkohry, nebyli bychom z nich odvaření. Ale vizáž zpěváka a ten skvělý nápad použít zdánlivě nepoužitelné do deathmetalu bylo prostě boží. Na konci setu došlo na obligátní nabízení kapelního merche, kdy většinou nějaký člen do hlediště řekne, že kdo by měl zájem, máme támhle v rohu nějaký cédéčka a trička... Ne tak Ad Victim. Ti to naprosto zabili "Jestli chcete nějaký cédéčka, klíčenky, trička nebo tak něco, tak nemáme nic." Pivo jsem tu zmínil už dvakrát a do třetice všeho ne moc dobrého a zlého: pivo nebylo moc dobré, ale ani zlé. Třeba první mě vůbec nekoplo. Měl jsem žízeň po dvouhodinové cestě autem, takže ve mě zasyčelo. A to druhé, jestli jsem nějak špatně polkl nebo něco, zkrátka jsem si trošku nablil do úst, jak mě to koplo. Pak se to nějak ustálilo, možná jen v mojí hlavě, že "lepší to stejně nebude tak nebuď piča a chlastej co je" a nakonec jsem jich tam v pátek poslal 15 kusů. Na víkendového pivaře slušný.
Tohle udělá z dementů pár Malých Stran. Rozmazaný dementy.
No tak jsme se zasmáli a vrátíme se k muzice. Na řadě jsou WE ALL GONNA DIE kteří hráli deathcore nebo tak něco. Já těmhle škatulkám nerozumím. Každopádně na poslech u pivka dobrý, ale doma bych si to nepustil. Jednak proto, že deathcore neposlouchám a taky proto, že mi zrovna teď hraje Sturmwächter, což může malej Jára a SODík brát jako doporučení. No ale pak to přišlo. Na scéně se objevují Émerykánci NECROT a ti nám ukázali jak se má hrát deathmetal! Parádní Oldschool fajny jako cyp cypovity. Pro mě osobně nejlepší kapela celého festu. Tou dobou se předemnou objevil nějaký sympatický mladík a dává se se mnou do řeči. Nedokázal jsem si ho nikam zařadit, takže jsem mu podal ruku a dělal že ho znám, třeba z nějakého z minulých festivalů? Nemám pamatováka na xichty, takže je dost možný, že se s někým první den festivalu bavím třeba hodinu a druhej den když jde proti mě, tak si to vůbec nepamatuju. To je někdy strašná výhoda, když se vám takhle odmazávají zbytečnosti z hlavy. Tentokrát ale moje hlava správně vyhodnotila, že toho mladíka vůbec neznám. No co vám mám povídat... Byl to přítel holčiny, kterou jsem si chvíli předtím vyfotil (vyfotil jsem si ji i loni, neboť tento festival je na dívky poněkud skoupý a je třeba chytit se každé příležitosti), a požádal mě, že jestli bych ty fotky nemohl vymazat. Nejdříve se mě tedy zeptal, proč si fotím holky (asi abych si pak u nich mohl strkat klacek do prdele, ne? To dá rozum přece...) a pak začal vypravovat, že ona se fotit nechce (podle toho jak pokaždé když si ji někdo fotí pózuje tipuju že jí to dělá dobře) a že mu pak brečí na rameni, že je vyfocená. Hele já nemám vůbec problém cokoliv co nafotím nebo nafilmuju vymazat. Je to napsaný i v pravo nahoře tady na blogu. Když člověk přijde a požádá, je to tak v pořádku. Jenom nevím kámo, co bys dělal na festivalu Obscene Extreme, protože tam fotí každej všechno, a děvčata jsou focena úplně nejvíc. Ty tři nekvalitní fotky jsem tedy před přítelem oné dívky poslal do koše a abych mu ukázal jaký jsem kabrón, protože z koše v telefonu se fotky dají přeci obnovit, vysypal jsem před ním i koš a jeho přítelkyně si s mým telefonem už netykala. Ale co jsem viděl později, přívětivě pózovala dalším strkačům klacků do prdele a třeba při kapele Čad, která hrála druhý den, skákala do lidí, kde si každý chtěl sáhnout a taky sáhl a mám takové tušení, že se jí to líbilo. Ale třeba se pletu a třeba vlastně vůbec nechtěla vylézt na pódium a skákat do natažených rukou. Možná by si mohla sama sáhnout do kalhotek a nedělat z komára verblouda, když si ji někdo vyfotí. Mír s vámi!!
Další kapela se jmenuje EXTINCTIONIST a mám u ní poznamenané, že to byla mrdka. Opět upozorňuju, že co je mrdka pro mě, nemusí zákonitě být mrdka pro ostatní a naopak. Naopak TORTHARRY zahráli opravdu výborný set. Psal jsem to tu už několikrát. Oni zrají jako víno. Tahle kapela je naživo prostě skvělá. Záměrně píšu naživo, protože doma podobnou muziku neposlouchám. Při Tortharry jsem zahlédl v kotli plešatého junáka, který si sám sobě nadělil hlavou o podlahu. Snad to nebude mít spouštěcí vliv na započetí jeho tranzice. GUTALAX tradičně poslední roky přenecháváme jiným. Také jsme byli mladí a líbilo se nám houpat se v rytmu hoven, ale už jsme jich přejedeni. Kapely. Né těch hoven. Musím ale vzdát hold, že hovnama se dokážou živit jen dvě organizace. První jsou firmy zabývající se pronájmem přenosných kadibudek a druzí jsou Gutalax. Je neuvěřitelné, že pokaždé dokážou zaplnit celý festival, ať už se jedná o nějaký vesnický Kombajn fest v Horní Dolní, Obscene Extreme fest nebo Brutal Assault. Za to mají můj respekt. Nikomu je nehaním, hrajou sračku a zpívaji o hovnech. Přeberte si to jak chcete.
Hlavní hvězdou letošní Zahrady Čech byli USÁci SUFFOCATION. Zahráli fakt výborně. Zvukově to bylo super, lidí bylo dostatek, všichni museli být spokojeni. Ale stejně u mě na pomyslné misce vah byli těžším kalibrem Necrot. Následní DOOMAS se svým deathdoomem měli po Suffo hodně těžkou úlohu, ale zhostili se jí s grácií Slovákům vlastní. Na piču, že po Suffo se to vylidnilo a Doomas hráli pro pár lidí. Dopiče to jako fakt? Vždyť oni zahráli úplně výborně! Nechápu některé typy, které přijedou na festival kvůli jedné kapele a zbytek prochlastaji někde na lavičce. VULVATHRONE jsem nedával moc šancí, ale jejich šance se rapidně zvedly v přímé souvislosti se zvedající se hladinou piva v krvi a nakonec se mi to libilo. FOB je kapela, jejichž CD vozím v autě, občas ho i vsunu do přehrávače ale že bych byl jejich muzikou nějak uspokojován, to se říct nedá. Na druhou stranu když už tam hráli a pivko bylo v ruce, tak to nebylo špatný. Jenomže pak přišlo něco uplně skvělýho. Scéna potemněla, na tempu se ubralo a atmosféra zhoustla. Okloboukovaná zpěvačka, spousta kouře, pomalé rify a nervydrásající muzika THE CORONA LANTERN. Zpvěvačka Dahlien je fakt dobrá a Coroní muzika se mi líbila už loni na Czech Death Festu. Jenže tam hráli odpoledne za bílého dne. Tady ve dvě v noci to mělo ten správný genius loci. Opravdu výborné a kdo říká, že ne, tak říká že ne. A tím skončil první festivalový den. Bylo to pěkné a bylo toho dost. Sobotní dopoledne a poledne jsem strávil u SODíkových, kde jsem si vyžíral jako král a pochlastával jako Vůdce, takže první kapela promine, ale nestihli jsme ji a druhá kapela promine, ale byla na můj vkus šíleně uječená. Naštěstí jsme přišli na poslední dvě písničky. Znělo to jako kdyby Bruce Dickinson zpíval thrashmetal. Třetí kapela se jmenovala PYROMANN a hráli deathcore. Byli to hodní kluci z Budějic, jak se nám pochlubili. A já se teď chlubím, že mi pivo nechutnalo a proto jsem ho přestal pít. Němci VELOCYRAPTOR předváděli slam kripl core. Na můj vkus zpěvák moc žvanil, takže jsem si zašel pro točeného Cidera. V plánu byl pak už jen jeden, protože jsem byl rozhodnut večer festival opustit a sednout za volant. A alkohol za volant co? Nepatří. Po velocypedních raptorech naskákali na pódium PSY:CODE a já je pasoval do role nejhorší kapely. Znělo mi to jako falešně zazpívaný Paradise Lost mixnutý deathcorem. Ovšem následní ENRAGEMENT ze země tisíců jezer to byla jiná třída. Jen škoda, že měli problém se zvukem mikrofonů. Jeli totiž na tři zpěvy a slyšet dobře byl jednom jeden. Druhý zpěv byl slyšet trošku a třetí projistotu vůbec. Snažili se na nás hovořit naší mateřštinou a z jejich úst věty jako "Ahoj jak se máš udělej bordel" nebo "Kůrva dobré pivo" zněly roztomile. Hudebně to bylo také výborné. Pěkně to valili Fini.
Co se mi naopak nelíbilo, byli následní STAB, kteří hráli opět nějaký slam core. Tahle muzika není pro mě. Ale tak zase lepší než drátem do oka žejo. Pak hráli CREPITATION, což byl hanebný grindcore, který by snad byl i dobrý, kdyby hráli o dvacet minut méně a kdyby byly slyšet oba zpěvy. Opět to zvukař nějak nedomrdal do konce. Ale je zvláštní, že když zpěvák, který nebyl při písních slyšet, mluvil mezi písněmi k obecenstvu, slyšet byl dobře. Pak zahráli ANIME TORMENT a jako vždycky se mi líbili. A pak zahráli ČAD, kterým to opět posral zvukař, tentokrát byly přepáleny bicí a naopak úplně utopena kytara. Divím se pánům zvukařům, že je to nesralo. Možná sralo, ale nic s tím nehodlali udělat. A pak už pro mě nezahrál nikdo, neboť jsem se sebral a odjel k nám do piče, tedy do východních Čech. Samozřejmě jsem to tak měl v plánu odjet večer, ale je pravda, že původní plán počítal ještě s dalšími kapelami. Moje ubohá muskulatura a staré vrásčité tělo plné tuků a jedů však bylo rezolutně proti. Nevadí! Důležité je, že jsem dojel domů v pořádku a nesejmul jsem ani ty tři srnky co pobíhaly po silnici, ani ty dva jeleny, který se parožili v příkopu kousek od kapoty mého vozu a dokonce ani lišku, která mi přeběhla pár metrů před předními koly. Nějaké hodnocení na závěr? Death Coffee je pohodový festival s komorní atmosférou v areálu se sociálním zařízením, které bylo neustále uklízeno a doplňováno o toaletní papír, mycí gel a papírové ručníky. Absence sprch nikomu nevadila asi. Dvojdenní špína ještě nikoho nezabila...
V pondělí jsem se byl podívat na cizokrajnou zvěř v Chlebské ZOO. Byl jsem tam naposledy v době, kdy tam měli v podstatě jen kozy a velblouda. To bylo někdy před deseti lety. Teď už je zahrada pěkně rozrostlá a jediný co mě tam nasralo bylo, že na parkovacím lístku nebylo napsané, že si ho máme vzít s sebou k pokladně ZOO. Na moji otázku na pana pokladního Kurva tak proč to na to nenapíšete? mi odpověděl že je to napsané na parkovacím automatu u závory. Ano je. Ale když sedíte za volantem, informace o tom, že parkovací lístek po vás budou chtít u poklady, je to poslední, čeho si z pozice řidiče všimnete. Všechno ostatní v ZOO už bylo v normálu. Největší slávu tam stále dělají kozičky a kozy a daňci, které pobíhají přímo u vás, můžete si je hladit, koupit jim krmení a pro děti je to prostě to nejlepší na ZOO. Společně s velkým dětským hřištěm a skákací plochou. Malé děti nezajímají koule, které na nás vystrkoval lev, co se válel uprostřed výběhu, a druhej uvnitř v boudě za sklem. Malé děti nezajímá ani opička, která leze po stromě a přitom chčije. Malé děti trochu zaujal velbloud líně se rochnící v písku, který asi půl minuty prděl tak, že se mu prdel nestačila zavírat. Myslím, že ani zebry, medvěd, ryby, ptáci, želvy, surikaty, lemuři a další nebezpečná a roztomilá havěť není to pravé pro dnešní děti zkažené mobilními aparáty a dementní společností. Vstupné pro dva dospělé, jednoho puberťáka a malé děcko bylo 750Kč. Zamrzelo, že nešlo zaplatit benefit kartou, kterou mám z práce nabitou na dvacet takových návštěv. Občerstvení v zahradě bylo uspokojivé. Několik budek se zmrzlinami za cenu větší, než bylo potřeba, to jest 55Kč za ne moc dobrou točenou vanilkovomeruňkovou, ze které chemie sálala jak radiace nad Černobylem. Kopečkové zmrzlině neholduji. Slaná pizzapalačinka za 165Kč ve které bylo přesně to, co vám doma zbyde v neděli v ledničce a vy si to rozpečete do toustu, taky nebyla nic moc. Na výběr toho samozřejmě bylo mnohem víc, i tolik oblíbené smažené sračky, za festivalové ceny.
V úterý jsem vyrazil na kole. Jelikož jsem ale byl ještě pořád lazar z toho jak jsem ofoukl a zablokoval se mi krk, tak jsem si dal jen krátkou, čtyřicetikilometrovou trasu, kterou jsem spláchl sedmi pivky. Sluníčko mě tradičně sežehlo na spálenou sračku, ale tomu se podivují už jen ti, kteří mě neznají. Kdyby na středu nebyl v plánu výlet na rytířský turnaj, seděl bych v hospodě ještě teď. Rytířský turnaj v Dětenickém areálu jsem absolvoval už dvakrát se svými dětmi. Teď, když mám na týden půjčené dítě cizí, nabízelo se navštívit turnaj znovu. Kdo má rád koně a hezké kostýmy, divadlo a humor, měl by se na to jet podívat. Představení plné zábavy a rytířských soubojů zahrála skupina Ordo Kromen, která vystoupení pojala jako takový malý mix Krále Artuše a Excaliburu a Pána Prstenů. Zajímavé divadlo hlavně pro děti, kdy se děti mohly přímo účastnit děje a po konci se i za malý poplatek svézt na koníkovi. Celé vystoupení začínala česky zpívaná rytířská verze písničky od Within Temptation. Bylo to fajn. A taky nešlo zaplatit benefitní kartou... Pak jsme zašli do dětenické středověké krčmy, kde jsme se přežrali. Jak jinak žejo...
(Přátelé, toto píšu již na novém notebooku. Všechno na něm vypadá jinak, tak nevím jestli to od tohoto okamžiku na blogu nebude nějaké jiné...)
Jinak kdo nebyl nikdy v Dětenicích a neví o co jde, rozhodně se vyplatí zajet tam. Resort nabízí dostatek kulturního vyžití od prohlídky zámku, pivovaru a pekla, až po víkendové food festivaly a samozřejmě to nejlepší, večerní program a hromada žrádla a dobrého piva, dobové kostýmy a parádní atmosféra v obrovské středověké hospodě... Celý týden jsem měl dovolenou. Nebývá zvykem abych si bral takhle tejden jen tak, ale ono se toho prostě sešlo trochu víc, a zrovna mi vycházel dlouhý týden v práci, takže bez dovolené bych to nedal. Takže hned jak jsme přijeli z Dětenic, hodil jsem se trochu do gala, a vyrazil za písničkou, tentokrát sám, do Přelouče, na můj oblíbený POLYMETAL.
O tom, že Polymetal hraje na náměstí v Přelouči, zadarmo prosím pěkně, nás informovala samotná kapela na svém facebooku několik hodin před začátkem akce. Naštěstí se mi to zobrazilo a já se o akci dozvěděl a mohl jsem vyrazit. Přeci jenom Polymetal není kapela, která hraje každej den, novinky od nich jsou na slovo skoupé, merchandize na bodu těsně před mrazem, takže jsem byl rád, že můžu hezkou středu zakončit právě Polymetalem. Zaparkoval jsem takticky pár kroků od služebny místních městských policistů a asi třista metrů došel pěšky. Na náměsti byly připraveny umělohmotné židle, pódium, jeden výčep. Zašel jsem si pro grepomelo do hospody a protože bylo vedro jako v želví kundě, ani jsem si ho nestačil vychutnat. Chvíli jsem pokoukal po násměsti co se kde píše a co tam mají a když kostelní hodiny odbily sedmou hodinu večerní a utichla reprodukovaná nějaká SKA hudba, rozhlédl jsem se a zjistil, že židle se obsadily lidmi staršího data narození a že celkově se sešlo docela dost lidí. Na pódiu probíhá poslední kapelní porada, obecenstvo všech věkových kategorií vzrušeně šumí. Z davu slyším "Jaktože nejseš na Slávii? Ty nechceš vidět postižený no jo..." To bylo 4 minuty po devatenácté hodině, tedy v čase, kdy se do toho Polymetal pustil první písničkou, která mi přišla nezajímavá. Možná lepší, protože zvukově to nebylo ideální a kdyby začali hrát nějakou pecku a zvuk byl na piču, fanoušky by to akorát nasralo. Záměrně píšu fanoušky, protože ani náhodou lidi kolem fanoušky kapely nebyli. Přišli prostě jen proto, že byl teplý večer, náměstí v Přelouči je příjemné a bylo to zadarmo. Zvuk jak jsem psal, nebyl moc dobrý. Plno basů, zpěvák byl slyšet jen v sykavkách a kytary skoro vůbec. Druhá píseň Noční víly, byla zvukově lepší a v půlce asi i kytaristům došlo, že to není ideální a po chvíli dohadů během písně, otočil kytarista čudlem a najednou byly kytary na světě!
Další píseň Štvanice, jako kdyby byla vypůjčená od dýňových kolegů z Německa, a pak už to jelo: Pohřeb v bílém, Nevidomá, Na cestu se dej (poprvé se objevila nějaká divná holka s batohem na zádech a uplně normálně chodila mezi lidma a v rachodu metalu cvičla psa v umění chodit těsně u nohy), Ples upírů (jestli až do teď lidi seděli, tak tato píseň je přiměla k pohybu - malé děti skákaly, starouškové srandovně tančili, opilci pařili a všichni včetně mě si spokojeně klepali nohou. Těžce návyková věc.), Ikaros, Noc patří kráskám (od fanouška nadšené děkování Díky Díky Díky, od kapely se strhaným úsměvem na tváři Děláme co můžem, zdrchlaný fanoušek My takýýý...), Balada o růži (chtěl jsem si zajít pro další grepomelo, ale to by znamenalo vystát si frontu z hospody až ven, bylo opravdu dost lidí, i když to podle fotky nevypadá), poté anglicky zpívaná Out int the fields (strašná výslovnost zpěvákova), Šest tisíc křížů, A co s tím? (Cover písně Its a Sin, který je ale zkoverován od coveru Gamma Ray. Zpěvák to chvílemi nedával.) Následují Bílí andělé, Lásky básníků, Jezdci z pekel, Sedni a saj, motorheadí cover Aces of Spades, ten se mi hodně nelíbil, protože jakýkoliv metalový cover od Motorhead nemá bez nějakého náznaku Lemmyho imitace žádný smysl. Opak si asi myslel do půl těla svlečený, celý potetovaný starý scvrklý ožralý santus, který se přišoural, udělal kříž z rukou, chvíli pozevloval a zase zmizel. Pak přichází písně Šílenství, jestli jsem dobře slyšel a Šílenci nestárnou. Pak se naoko nekompromisně kapela loučí a čeká až si je vyvoláme zpět. Takže přeloučským náměstím zní Ještě jednu ještě jednu!, načež potěr s jednociferným věkem posouvají toto o level vejš, a dožadují se Ještě dvě ještě dvě! Polymetal tedy zahrají pecku Alkoroll, kdy největší kotel udělaly právě děti ve věku 3 až 8 let (jedno děcko tam pařilo v plínce). Opět stylově přivrávoral potetovaný bezdomovecky vypadající opilec. Asi vycítil, že se zpívá o něm. Od pódia po písničce odešel po čtyřech, respektive po dvou kolenech a dvou dlaních. Chodit už nezvládal. A protože si děti vyřvaly přídavky dva, tak kapela, která neměla už nic připraveného, dala ještě jednou Na cestu se dej, symbolicky, aby nás vypoplonkovala z náměstí. Po téměř dvou hodinách, ve 20:57 hodin přeloučského času zazní poslední tóny, kapela se loučí, já odcházím spokojený z náměstí a v podstatě neplánovaný koncert mě krutě uspokojil u srdíčka. Cestou domů, se blýskalo, s Fialovou vládou a diktátem EU to rozhodně nebylo na lepší časy. Po příjezdu ke Chlumci nad Cidlinou blesky už docela budily respekt, ale nic, až na pár hřmotů a trochu vody, z bouřky nakonec nebylo.
Čtvrteční den se nesl v duchu šipkového turnaje a popíjení dvanáctistupňového Rádochlastu. Abych toho náhodou neměl málo minulý týden, tak jsem vyrazil ještě na jeden den na Brutal Assault, kde jsem byl naposledy v roce 2017. Přiznám se bez mučení, že kdyby mi nenapsal kamarád, že mě nutně potřebuje vidět a že si dáme spicha právě na Brutal Assaultu, vůbec bych neuvažoval, že bych se tam jel podívat. Zajel jsem tedy na páteční program, který mi přišel pro mě jako nejlepší z toho důvodu, že z kapel, které jsem chtěl vidět, jsem ještě nikdy neviděl a už nikdy neuvidím. Například mnou milovaní Ved Buens Ende nebo mnou ignorovaní Laibach a Jinjer (které jsem nakonec neviděl). Sešli jsme se tedy v Josefově, dali si spolu pivko a po letech pokecali. Pak jsme vyrazili na Brutal Assault. Před vstupem mi nějaký norský vozíčkář chválí tílko a kérku Isengard. Chtěl si se mnou evidentně pokecat, ale jeho norsky znějící angličtina byla na mnohem vyšší úrovni než moje česky znějící angličtina, takže mu dávám sbohem... Pro páteční den festivalu jsem si vygeneroval plakát s kapelami, které jsem měl v plánu shlédnout a které jsem také shlédl.
Ještě bych zde mohl zmínit, že po minulém snu, kdy jsem vykrvácel, jak se můžete na blogu dočíst, mi před brutálním assaultem utkvěly v paměti dva sny. V jednom jsem omylem vypíchnul oko roztomilému pejskovi přítele mé dcery a ve druhém snu jsem uřezal hlavu naší dosluhující logističce paní Donátové z práce a po zbytek snu jsem hledal, kde zakopat její mrtvolu tak, aby ji nikdo aspoň dvacet roků nenašel. Když nad tím člověk přemejšlí, ono by asi nebylo od věci mít pro strejčka příhodu připravené nějaké takové místo, kam případně uklidit mrtvolu, když už se nějaká naskytne. A to se také stalo brzo ráno v pátek, kdy jsem se probudil a bylo jasné, že spát už nebudu, tak jsem přemýšlel nad nějakým dobrým místem. Nic pořádnýho mě nenapadlo. Ve snu už jsem jednou před hromadou let vraždil a mrtvolu jsem zakopal ve svahu v lese za hájovnou. Zatím se mi nezdál sen, že by ji někdo vykopal. Tak třeba je to dobrý místo. Cesta na Brutal Assault po staré cestě byla plná mlhy, která se během dopoledne rozpustila a vyšlo slunko, které mě později sesmahlo na škvarek jak jinak žejo. Zaparkovat před léty na Brutal Assaultu přímo v Josefově bylo docela nesnadné. K mému údivu bylo ale míst k parkingu dostatek.
S kámošem Peterem, který po letech vyrazil na velkou akci procházíme areál, protože se ještě nehraje. Ukazuje mi uličky a různá zákoutí a výstavy a právě na výstavě nějakých úchylných obrazů jsem objevil jeden, kterej mě do jistý míry nasral, neboť se tam na tom uměleckém díle nějakej gay s okovaným pérem dělá na demo od Darkthrone. Vole tohle se nedělá! Kdyby na obrazu byl nějaký gay, který se s okovaným pérem dělá na demo od Dimmu Borgir, nebo Cradle Of Filth, asi by to nikoho včetně mě nepřekvapilo. Ale proč na Darkthrone? To nedává smysl. Tahle kapela je uznávaná napříč žánry. Když to všechno prolezeme a já zjišťuju, že se to za těch sedum roků docela změnilo, zamíříme na první kapelu, kterou jsem měl v plánu vidět a tou byli PARTY CANNON. Očekával jsem srandu a gore, ale dostal jsem monontónní kvičárnu s nafukovacíma píčovina. Někomu to možná na party stačí, těch pár nafukovaček. Nás to docela sralo, tak jsme šli do pivního stanu. Pak přijel Amorfis. Potkávám se pak s dávným přítelem Dufaqem, se kterým chvíli kecáme a už se připravují DISTANT, což byl se skvělým zvukem brutal slam.
Moc příjemné, ale doma bych si takové věci nepustil. Po nich se přesouváme trochu blíže na další kapelu, ROTTEN SOUND. Chvíli tam kecám s nějakým týpkem, a ten mi po chvíli řekne: "Moravák?" Ptám se ho: "Mám přízvuk?"
On: "No trošku."
Já: "A nejseš ty z Prahy?"
On: "Jsem."
Já: "Tak to ledacos vysvětluje..."
Je zajímavé, že za Moraváka mě považují povětšinou lidé z Prahé. Z předních pozic jsem po chvíli odešel dozadu, protože vepředu ten zvuk prostě nebyl to pravý kokosovoořechový. Následní LIK mají stokrát lepší soud než měli Hnijící Zvuk. Po nich dáme kousek SVALBARD, ale nelíbí se nám to, tak zajdeme do hospody na pivo do skleněného krýglu. Bylo dobré a bylo hlavně v chládku. Já tou dobou byl už červenej jak rak. V hospodě zaujmeme místo u stolu vedle nějakých Slováků a ani už nevim proč a jak jsme se dali do řeči, vylezlo ze mě, že jsem si vzal Slovenku. A po vzoru Slováků, se kterými jsme kecali na jarním festivalu v Chřibské, tak i tento mi na to odpověděl Upřímnou soustrast. Jestli ono nebude cosi prohnilého na těch Slovenkách. Dopíjíme s Marjánem pivko a jdem mrknout na KALMAH. Tam to zvukař trochu posral, neboť jaksi opomněl, že kapela má i klávesáka. Nejlepší bylo, když kamera zabírala na velkoplošnou obrazovku klávesáka a ten vůbec nebyl slyšet. Kapela se prezentovala takovým tím skočným heavyblackem. Nic co bych potřeboval k životu. Jedním z důvodů, proč jsem přestal jezdit bylo i to, že se program vždycky tak dojebal, že se vám kryly dvě kapely, který byste rádi viděli. Jasně, pořadatelé nemůžou počítat s tím, že se najde někdo, kdo poslouchá nesmysly od Ulver až po noisebordel, takže předpokládali, že když bude hrát na hlavním pódiu ČAD a na menším zadním pódiu UFOMAMMUT, že je to tak v pořádku. Není. Ale protože jsem ČAD viděl předešlý víkend, dostal přednost Ufomammut. Ti hráli jakýsi psyche prog stoner. Tohle by se hodilo víc do klubu nebo aspoň do tmy a ne abych se smažil ve vlastní šťávě na spalujícím slunci.
Pak jsem zašel na IMPERIAL TRIUMPHANT. Ty vole co to bylo? Takovou sračku nezvládnul ani vedle mě stojící Peter. Jdeme pryč a zdravím krásnou opilou dívku válející se v cizích zvratkách. Mávám na ni a ona se na mě hezky usmívá a mává mi také. Kdybych na ni skočil a šoupnul jí ho do... no prostě šoupnul jí ho tam, nejspíš by neprotestovala. Miluju ji!! Pak byli v plánu ABORTED, které si užil nejvíc Peter, jež odešel do kotle a z něj se vrátil poloviční a o třicet let starší. Během vystoupení proběhla na pódiu žádost o ruku, která byla přijata kladně. Pak zavoněly chcanky z přilehlých raket a rozněžnění blbečci si dávali trička na nosy, jak kdyby tam hnila mrtvola. Od fanoušků Aborted, kteří právě nějaké mrtvoly měli přímo na pódiu, bych očekával trochu více loajality vůči kvasící moči. Aborted rozproudil krev snad v každém, kdo se na ně přišel podívat, protože kažou chvíli mi nad hlavou plula tu noha, tu prdel, tu kozy, tu celý člověk. Nejsem na to zvyklý, vždycky se těmto aktivitám vyhýbám, ale tady jich bylo tolik, že i já se musel zapojovat do ručního posouvám plavců. S mojí ubohou tělesnou schránkou a nulovou svalovinou mě to dost vyčerpalo.
Po skončení rychle opláchnout stále se smažící xicht na sluníčku a honem honem na nejmenší pódium nazvané Oktagon, kde program začínali moji oblíbení MALLEPHYR. Xicht, ramena a krk podle tílka mě pálí od té kurvy tam nahoře. Jako bych nebyl zvyklej. Pár minut na sluníčku a je ze mě grilovaná klobása. Vždycky lituju, že si Mallephyr naprosto nerozvážně vybrali tak na piču image, jakou si vybrali. Přeci jenom někde v přetopeném klubu, nebo jako teď ve třicetistupňovém vedru, nejsou mikiny s kapucou, dlouhé kalhoty a kožené bundy něco, co bych chtěl mít na sobě počas hraní. Samotní Mallephyr dobrý, ale zvukař to zabil. Nevim jestli to bylo tím prostorem, nebo prostě byl zvukař sjetej, Mallephyr nevyzněl tak jak by potřeboval... Tou dobou objevuji, a teď prosím o fanfáry za největší palec nahoru, PITNOU VODU ZDARMA. Ano, na festivalu, kde se platí úplně za všechno a to v cenách nemalých, byla k dispozici pitná voda zdarma. Smekám klobouk i se zbytkem šedých vlasů, protože tohle se na festivalech obvykle neděje. Balená voda se dá koupit za "malý poplatek" na OEF, ale natočit si do kelímku z bezdotykového zařízení, studenou pitnou vodu v tomhle vedru, prostě pecka! Voda byla chutná, neměla žádný ocas, byla krásně průzračná, bez jakéhokoliv znečištění a vůbec jsem se po ní neposral... Na další kapelu mě upozornil Peter, že je to srašně skvělý, ale že mi dává tak dvacet vteřin, než otamtud uteču. A víš co? Měl pravdu. Stačilo mě bohatě těch dvacet vteřin, abych si udělal obrázek o celé tvorbě. Rychle utíkám pryč a bohužel na hlavním pódiu hraje JINJER, kapela, která kdyby neměla na postu mikrofonu docela hezkou paní, tak by po nich neštěkl ani pes. Takže jednou ti hrajou dvě kapely najednou který chceš vidět a pak v celým areálu není nic co by tě zajímalo. Následuje LEFT TO DIE. Bylo hezký sledovat jak všichni kolem mě zpívaji Chuckovy texty a já neznal ani jeden, ale melodie mi přišly povědomé. Patrně pozůstatek z mých "středních" let. Bohužel po necelé půlhodince mám naplánované UNTO OTHERS. Tohle částečné krytí kapel, které chcete vidět je snad ještě horší, než když se vám krejou úplně.
Docela zajímavá kapela tihleti Unto Others. Co to vlastně hráli? Gothic rock punk? Já nevim, ale líbilo se mi to čertovsky!! Po nich jsem přeběhl na hlavní prostor a tam hráli CANDLEMASS. Ty jsem měl v plánu, ale začala mě bolet lýtka a záda, takže jsem si šel na chvíli sednout do pivního stanu k nějakým padesátníkům, nadávající na Fialu, negry a EU. Takovej evrgrýn. Jen pořadatelé festivalu si pořád myslí, že podporujeme migraci, chceme žrát trávu, vrátit se do středověku, vydělávat na nemakačenka a jezdit hromadnou dopravou. Pravda je tam, kde začíná dezolátství, náckovství, populismus a proruskost. A pak se to stalo přátelé!! To, co jsem očekával, že by se mohlo podařit, se opravdu podařilo. Lejdýz en džentlmen KULT OHNĚ!!
Naprosto precizní zvuk od prvních tónů. Kolik bylo lidí? Nevim, ale bylo plno. Ou máj gád to bylo skvělý! S otevřenou hubou jsem koukal na videoprojekci umístěnou za pražským symfonickým orchestrem a poslouchal skvěle namíchaný blackmetal norského střihu s krásnými melodiemi, ktoré zložil súdruh Smetana. Na projekci byly podmanivé záběry krás Čech z dronů, hrady, zámky, lesy, louky, hory, skály... a samozřejmě řeka. To nejnádhernější a nejskvělejší a nejlepší co mi kdy Brutal Assault, potažmo nějaká kapela dala, byla skladba Vltava. Jakmile se rozezněly smyčce, na obrazovce se klikatila krajinou a městy řeka, přidaly se kytary a bicí, naběhly mi slzy do očí, na rukách mi naskočila husí kůže a v těle taková hrdost, že jsem Čech, až to hezký nebylo. Nebyla to samozřejmě hrdost na momentální hovna, který v naší krásné zemi jsou, ale hrdost na můj národ, na mé předky, na naše umělce. Ne na řízenou islamizaci, ne na zkorumpované politiky, ne na připitomnělé youtubery, ne na dementní genderdebily. Tohle byla hrdost uplně jiná. Vltava regulerně rozmrdala celej Brutal Assault. Pan Bedřich Smetana může spokojeně hnít ve své kobce. Nadšeně tleskám, utírám si oči a potkávám Marjána, který měl husí kůži ještě po skončení koncertu. Málokdy se s klukama shodneme, že je něco skvělý, protože každý jsme z jiného těsta, ale tady jednoznačně všichni palec nahoru. O to víc zamrzí, když se pak po skončení festivalu můžeme dočíst na novinkách.cz od nějakého zasraného pisálka tohle:
No ale co chtít od člověka, který si plete blackmetal s deathmetalem... Pak mě čekal KHOLD na oktagonském pódiu. Postavil jsem se doprostřed, abych měl nejlepší výhled a čekal až se všechno přichystá. Najednou mě oslovili dva Poláci. Líbilo se jim moje tílko Isengard a kérka toho samého. Pak se mi svěřili, že se byli podívat na Kultu Ohně a vysvětloval mi rukama, angličtinou a polštinou, jak měl ruce pokryté pupínky (husí kůže) a jak brečel dojetím jak malej kluk. A to ani není Čech kurva!! Takovou sílu mělo ono vystoupení. Samotný Khold mě nudil svým houpavým tempem a opět zpraseným zvukem, který když jsem zašel do podloubí úplně stranou, byl paradoxně lepší než před kapelou. Pak jsem měl v plánu už jen dvě kapely. Obě kapely hrály u zadního východu na menším pódiu, ale protože na hlavní produkci už nic nehrálo, tak KAMPFAR měli natřískáno. Zvukově to zpočátku nebylo uplně ideální. Po dvouch písních se se mnou rozloučil Peter, který toho měl za předcházející dny už plný kecky a já osamotněl. Zvuk se stále zlepšoval, zpěvák překvapivě precizně dával i čisté zpěvy. Zazněly skladby z poslední desky, ale i ty z devadesátých let a po celou dobu co hráli, což bylo víc než hodinu, jsem si spokojeně broukal melodie s nimi. Vedle mě stojící Norové zpívali s kapelou. To je docela výhoda, když vládnete mateřským jazykem kapely. Chtěl bych je vidět, jak by si zabékali třeba na ČAD...
Na náramku jsem měl posledních 105Kč, takže jsem zašel na klobásku za kilo. Ve stejném stánku jsem i za bílého dne hodoval, a sice škvarkovou placku se smaženou cibulkou a takzvaný kvášák, neboli máčenku, což je vlastně obyčejný okurek, ale neobyčejně dobrý. Navíc placka stála nějakých šedesát korun a okurek dvacetpět korun. Ty vole za to na Obscene Extreme festivalu nepořídím ani tatarku na hranolky. Samozřejmě ne všechny pokrmy na Brutal Assaultu jsou v takto příjemné cenové hladině. O kousek dál jsem zaregistroval kuřecí burger za tři kila a ještě o kus dál korejské rizoto v misce za 345 korun českých. Na výběr bylo nepřeberné množství a druhů pokrmů. Jen mít prachy, žaludek a střeva na všechno ochutnat to. Mylím, že jsem udělal jak jsem nelépe mohl. Klobása za cenu klobásy někde na vesnickým fotbale a placka, která mě zasytila na celý den, sice chutnala obyčejně, ale ne špatně, k tomu ta okurka. No fajné!
A na řadě byl můj osobní headliner, VED BUENS ENDE. Tuhle lahůdku jsem vždycky chtěl vidět naživo. Legendy praví, že někdy třeba udělají i druhé album hehe... I když jim Kampfar nenechali moc času na zkoušení, Ved Buens Ende začali načas a světe div se, parádní zvuk!! Stál jsem pár metrů od pódia nadšeně sledoval Czrala na speciálně upravené židli, neboť po jeho dlouhé nemoci zapřičiněné pádem ze čtvrtého patra, se nepohybuje moc dobře. Na pódiu se pohyboval na kolečkové barovce, hrál na kytaru a naprosto absolutně čistým zpěvem mě odzbrojil. Ani jednou mu to neujelo. Je to znamenitý zpěvák. Vedle něj stojící Vicotnik obsluhující též kytaru, je pro mě osobně zpěvák s tím nejskřehotavějším blackmetalovým vokálem jaký lze na scéně slyšet. Znalci jeho tvorby mi jistě dají zapravdu. Nenazpíval toho moc, ale když už se ozval, bylo to jak když vám nasranej havran vyklovává dlouhým zobákem uchem mozek. Perfektní!! Ostatní dva členové kapely prominou, nejsou pro mě známou natolik, abych o nich mohl něco napsat. Hudba Ved Buens Ende se nedá jen poslouchat. Je to hudba, které se musí člověk věnovat déle, kterou musí pochopit a pro kterou musí mít v hlavě skříňku, kde si je bude hýčkat. Na všechno tohle jsem měl čas na střední škole, kde jsem je slyšel poprvé a byla to láska na celý život. Bohužel vydali jen jednu desku a ta v podstadě celá zazněla i v Josefově. Včetně coversongu od Celtic Frost. Czral, který se ustavičně mračil, v jednu chvíli zvedl hlavu a podíval se do davu lidí, kolik se jich přišlo podívat, krátce se usmál, lehce pokýval hlavou a opět nahodil svůj pokrfejs a pekelně se soustředil na kytaru a zpěv. Když bych měl přirovnat k něčemu muziku, kterou hrajou, popsal bych ji jako jamovací brnkání někde na zkoušce s občasnými blackmetalovými výplachy, se spousty změn temp a nálad. Co chceš víc?? Před poslední písní Vicotnik předstoupil před mikrofon a pronesl: "Hello. Last song. Goodbye." ...a spustili takovou vypalovačku, že i za pódiem připravující se kapela Akhlys začala pařit a lítat sem a tam. Vicotnik svými skřeky rozseknul celou zadní část areálu na dvě půlky, skladba skončila, já podruhé během několika hodin zamáčkl slzu s vědomím, že tuhle kapelu už nejspíš nikdy neuvidím a odcházím z místa dění. Na Akhlys už nemám sílu. Zkouším jít zadním východem ale blbeček v mikině Security mi řekl, že je to východ pouze pro VIP, stánkaře a tak. Řikám mu, že je to píča že kvůli němu musím obcházet celý areál a město abych se dostal k autu, které mám pár metrů od zadního východu. Když odcházím, otočím se a vidím, jak pouští ven skupinku fanoušků, kteří ještě před chvílí stáli vedle mě v hledišti. Asi VIP, stánkři a tak... Tak takovýhle jsem měl já po letech Brutal Assault. Celý festival bych nedal ani fyzicky, ani finančně. Je to prostě už moc.
Kdyby se třeba někomu zdálo, že jsem toho měl za ten tejden pomálu, tak se může hodit do klidu, protože v sobotu jsem vyrazil na třetí festival během uplynulého týdne. Tentokrát na heavymetalovou benefici do Třtěnic.
Na parádní místo konání, které je kompletně zastřešené jsem přijel pět minut před začátkem. Platím tisícovkou šest stovek vstupný a paní mi vrací nazpět a švitoří u toho Pár drobných nazpátek... Já si je beru do ruky, dávám do připravené benefiční butele a švitořím Pár drobných pro děti. Jsem opáskován a už se hrnu k výčepu. Chtěl jsem požívat pivo Kácov, ale když jsem viděl jak to pění a piva jsou předem roztočená, šel jsem k druhému výčepu na Kozla jedenáctku. Pivko bylo za padesát. Ještě mi nestačí spadnout pěna a už to všechno začíná. První přišla na řadu kapela ROXOR. O zvuk se starali profesionálové, takže to podle toho vypadalo. Byl čistý, hlasitý. Snad jen zpěváka mohli trochu stáhnout, protože chvílemi to bylo až nepříjemné. Kapela se prezentovala stylem, jež se zove heavymetal. K přirovnání bych použil kapely jako Accept, Manowar, Saxon. A víte co? Bylo to fakt dobrý!!
Jako druzí přišli na paškál veleznámí KRLEŠ. Kapela kterou podle jména zná každý, i já, ale nikdy jsem ji neslyšel. Měl jsem ji zařazenou do škatulky nějakého středoproudého mainstreamu, který se hraje v rádiích. Mé domněnce napomohl i fakt, že se na pódiu objevila zpěvačka a mladý kytarista. Když ale hrábli do strun, bylo všechno jinak. Opět heavymetal jak cyp, opět zvuk nahlas a dobře a opět zpěvačka až moc nahlas. Dvakrát během setu jsem musel sklonit hlavu, protože z té síly zvuku už mě bolela ušiska. Né že bych si tyhle kapely pustil doma, protože co se týká heavymetalu, vystačím si bohatě s Helloween a Gamma Ray, ale fakt se mi to líbilo.
Třetí kapelou třtěnické slávy byla DIVÁ BÁRA. A opět jsem celý svůj život žil v omylu. Tentokrát jsem měl tuhle kapelu zařazenou do škatulky stylu, který dělají Dymytry a jim podobní neumělci. Z omylu mě vyvedla jejich muzika, která když jste zavřeli oči, jako by z prdele vypadla o maličko známějším Australanům AC/DC. Revival jako kráva!! Zpěvák konečně netrhal uši ale vše bylo nazvučeno perfektně. Na Divou báru zašly zapařit malé děti, důchodci, rockeři, metalisti. Moc pěkné to bylo!
Po Báře, která byla divá, se instaluje pyrotechnika pro kapelu HLAHOL. Srali se tam s tim, a uplně nesmyslně to dali pod pódium a kolem natáhli pásku, která zakazovala k ohňům přibližovati se. Řikám si: Byla by prdel, kdyby do toho někdo spadnul po držce. A za chvíli pořadatel hlásí: Ať vás nikoho nenapadne jít za ohrazení a spadnout na to držkou. A co myslíte? Opravdu se našel debil ožralej, kterej na to málem spadnul. Nicméně ohňů bylo poskrovnu na můj vkus. Když už to tam bylo, tak měly Třtěnice lehnout popelem. Samotná hudba Hlaholu, který slaví 40 let na scéně, pokud jsem se nepřeslechl, je ne nepodobná té, kterou dělá Kabát.
Po hlaholení naběhla pořadatelská kapela DWTK, která se prezentovala jakýmsi mixem crossoveru, hardcore a rapu. Například píseň s názvem "Loko" byla víc než podobná Clawfinger. Kapela je složená z lidí z všemožných prdelí, ano i z Prahé. Jinak jsem v jejich tvorbě slyšel ještě Rage Against The Machine. Nicméně stylově působila tahle kapela na tomhle festivalu jako hovno v napoleonce. Oni si toho byli vědomi a zpěvák sám několikrát připomněl, že je rád, že jsme je neposlali do prdele a že jsme boží. Po skončení většině účastníků spadl balvan z jater. Následovala samotná benefice, kdy od začátku akce do19ti hodin bylo vybráno pro tři nemocné děti pro každého 15000Kč. Na scéně se objevuje několik motorkářů se svými stroji, kteří přivezli také nějakou tu korunu a začala dražba předmětů, které tam zanechaly kapely, které ten den vystupovaly, nebo vystupovaly minulý ročník, nebo budou vystupovat za rok, atd. Takže tričko Niakara 400Kč, tričko a CD Niakara 700Kč, ale kupující dává 1000Kč. CD Krleš 200Kč. Tričko Hypnos 600Kč. Tričko Roxor 700Kč. Tričko Traktor + náramek Aleš Brichta 600Kč, tričko Seven 400Kč, CD Hlahol 400Kč, tričko Niakara + náramek 800Kč, hezká kabela Purnama obsahující 2 CD, tričko a hrnek 1000Kč, kabela Black/Death 700Kč, balík patnácti CDček 400Kč, obraz Purnama 600Kč, prastaré džíny Levis z Jugoslávie, 40 let staré 400Kč, motorkáři přihodili litr za to, že jsme tam byli, sbírka Naděje z kamionu vybrala 1800Kč a pak tam prostě ještě lidi chodili a dávali nějakou tu korunu. Celkem se tedy vybralo 66000Kč, které si děti rozdělily stejným dílem, jen ta sbírka Naděje z kamionu byla určená přímo jednomu z nich. Já myslím že dobrý!!
Hlavní hvězdou byla kapela NIAKARA, což jak mi bylo řečeno před několika měsíci, je bývalý člen Arakain se svou kapelou. Hráli jak Arakain. Nejsem znalec Arakainu, ale mám podezření, že to byly normálně arakajní písně s nearakajnovskými texty. Ale můžu se mýlit. Mýlit se, je totiž lidské!! Zpěvák navíc zněl tak trochu jako Aleš Brichta, takže kdo ještě nepřekousl odchod Brichty z Arakainu, může si zalepit prdel Niakarou. Pro mě osobně to byla ale nejslabší kapela celého festivalu.
Po skoroarakajnu byli na řadě další exoti (myšleno pro tamní heavymetalově zaměřené obecenstvo), blackmetalová PURNAMA. Tuhle kapelu jsem už viděl a nevim proč, asi to bylo celkovou spokojeností, oni se mi krutě líbili! Měli naprosto perfektní zvuk. Došlo na circlepit, wall of death a takové ty věci, které se běžně na heavymetalu nevídají. Překvapivě na ně přišli zapařit jako o život ti samí lidé, kteří pařili na Hlahol. Došlo samozřejmě na nějaké ty zapálené kříže a divadýlko. Bylo to moc pěkné, ale taky dost krátké. Ještě jedna písnička by tomu slušela.
No a jdeme do finále, neboť poslední kapelou, kterou jsem během minulého, na muziku plodného týdne viděl, byli DONOR. A tý vole ti byli dobří!! Sice začátek jedné písně, to byly normálně vypůjčené akordy od Helloween a pak ještě jeden moment a další a další. A vlastně celkově to bylo rychlé a heavy jako Helloween. Zpěv byl opět přepálený ale to bylo asi tím, že občas zpívali i čtyři zpěváci najednou. Donor také propadl kouzlu ohňů a i on měl nainstalované ohňomrdy. A měl je přímo na pódiu. Ne jako Hlahol dole pod pódiem. Donor se mi líbil. Celý festival se mi líbil. Prostředí skvělé, protože nebýt areál zastřešený a my tam celé odpoledne být na slunci, večer je ze mě regulerně škvarek už. Kdyby se někomu zdálo, že tenhle report je odfláknutý, žádná sranda, žádný zážitek a podobně, tak se mu to nezdá. Je to proto, že jsem si taky jednou chtěl užít kapely a nestarat se o to, jestli mám roztřesené video té které bandy, jestli jsem si zapsal správně název, jestli jsem si poznamenal, že támhleta holka se drbala na píče... Nic. A víte co? Užil jsem si to mnohem víc, než s tužkou a poznámkovým bločkem. Jo, dělal jsem si poznámky, ale jenom bodově, takže žádná velká dřina, jako třeba na předchozích festivalech... Díky za pozornost a mír s vámi vy tupci!!
