14. 11. 2025 BJES / ETERNAL DAMNATION / NAURRAKAR
Původně jsem řešil dilema, neboť jsem byl pevně rozhodnut zajet se podívat do města perníku na sličnou zpěvačku a zaposlouchat se do jejího školeného hlasu v kapele Emrei´s. Jenže pak jsem si poslechl Eternal Damnation a najednou jsem vůbec rozhodnutý nebyl. Naopak, byl jsem velmi nerozhodnutý. Svěřil jsem se s mým problémem v práci Amorfisovi a ten kluk vousatá povídá: "Nebuď buzík a jeď do Kolína." No a já se rozhodl, že nebudu buzík a do toho Kolína jsem jel.
Kolín je město, kam zas tak často nejezdím, vlastně autem jsem tam byl dvakrát, z toho jednou na nádraží a jednou někde v okrajový části. No a teď mám jet (sám) rovnou do centra, kde to vůbec neznám. A taky to tak dopadlo. I když jsem si doma prohlížel mapu kudy pojedu a ještě jsem měl navigaci, stejně jsem pobloudil. Ale ne mojí vinou. Navigace v tom nejlepším prostě začala stávkovat a naváděla mě furt dokola bez cíle. To jsem zjistil až když jsem podruhé projel po jednom okruhu, shodou okolností asi patnáct metrů od místa konání akce, což jsem ovšem zjistil až později. Takže když jsem už potřetí objížděl celý Kolín, zastavil jsem u nějakýho supermarketu, navigaci vyresetoval a bylo všechno v pořádku. Ale to jsem už ztratil dobrých dvacet minut, takže do Baru pod hodinama přicházím deset minut po začátku. Kdyby navigace fungovala tak, že na druhý straně přenosu dat sedí nějakej zhulenej týpek a radí kudy mám jet, ještě teď se musí smíchy popadat za břicho jak se mnou vyjebal. Když jsem zaparkoval a vylezl z auta, šel jsem směrem ke klubu, šli přede mnou nějací místní domorodci, říkal jsem si Do piče kam jsem se to dostal? Domorodci totiž strašně smrděli čerstvým kravím průjmem. Naštěstí se mé podezření ukázalo jako liché, neboť když odbočili jiným směrem, čerstvý kraví průjem na rozdíl od nich nezmizel. Do Baru pod hodinama tedy přicházím deset minut po začátku, kde už drtí BJES svoje bjesy do postblackového pohřebního rituálu.
Po zaplacení dvousetkorunového vstupného a zběžného okouknutí hospůdky s malým prostorem pro koncerty se nechávám vcucnout do víru bjesů. Na první pohled bylo zaplněno tak napůl. Jako vždy, jsem se ve vydýchaném vzduchu začal nesmyslně potit, takže mikina jde dolů a věnuju se kapele, která byla vynikající. Oni mají svůj design našlapanej a funguje to. Černé kápě, spousta kouře, světla, stroboskopy...perfektní zvuk!! a skvělé písně. Rozhodně nejlepší Bjes co jsem měl možnost shlédnout. Na parketu to rozjela skupinka mladíků, kteří bych řekl nepatřili mezi "naše". Hopkali jak koloušci, drže se za ramena a skandovali "Davide my tě milujeme" a vůbec si z toho dělali prdel. Ale asi se jim to líbilo, protože celkem hlasitě si vyřvali přídavek, kterým se stala písnička Morana. Bjes po každé skladbě sklidili v rámci možností ohlušující aplaus a zaslouženě. Byl to opravdu skvělý koncert.
Hned jak dohrají, začínám jednat. Jednak si jdu pro něco k pití (Birella v lahvi za čtyřicetdevět rovnáse padesát, který se třeba tady dá pořídit za sedumnáct) protože mi při tom bloudění řádně vyschlo v hrdle a jednak si jdu koupit svoje předposlední tričko letos, tričko následující kapely NAURRAKAR. Na chvíli si sednu a fakt to netrvalo dlouho, ozve se ohlušující zkouška Naurrakarů. Jdu se podívat, a zvuk který se linul byl uplně šílený. Strašně nahlas to bylo. Napadlo mě jen Ty vole snad to pak trochu stáhnou, ale nestalo se tak. Naurrakar se do nás pustili s takovou brutalitou a brutálním zpěvem, až to zdravý nebylo jak to bylo nahlas. A do toho se ještě něco posralo kytaristovi, nějaká zeleně svítící píčovina, co měl přidělanou na kytaře, takže mu to vynechávalo a pískalo. Na videu to moc poznat není, protože na mých videích není poznat nikdy nic, ale bylo to opravdu nahlas.
Když jsem se po dvou písničkách přesunul dozadu, tedy o dva metry dál, bylo to o trochu lepší. Ale rozdíl nebyl moc velkej. Koloušci co bjesnili na Bjes, po Bjesu odhopkali někam do piče, takže nás Naurrakar sledovalo asi patnáct hlav. Škoda. Dokonce ani přídavek se nijakým zvlášť mocným způsobem nevyvolával, neboť nás tam bylo málo. Jenže kapela škodolibě chtěla, abychom nasralali kytaristu, který bojoval s tou zeleně svítící píčovinou na kytaře a už nechtěl hrát, tak jsme teda jako ten přídavek vyvolali. No když jsem viděl jak kytarista zápasí s nefunkčním zařízením, už jsem myslel, že po vzoru slavnějších kolegů jako jsou Motley Crue, Manowar nebo AC/DC tu kytaru sundá a rozmlátí ji o pódium. Nakonec se tak nestalo a Naurrakar slézají z pódia řekl bych celkem rozpačitě, se všemi kytarami nerozmlácenými. Asi si představovali, že to bude lepší, nebo já si to tak představoval, i když vlastně za přepálený zvuk nevím jestli mohli oni, technické problémy také nebyly asi moc jejich vina a návštěvnost už vůbec ne. A aby toho nebylo málo, zahlédl jsem později bubeníka, jak něco se svítícím mobilem hledá. A nemůže najít... když se daří, tak se daří žejo...
Možná by bylo dobré objasnit, jak jsem se vlastně ocitl na tomto koncertě. Věc se má tak. Podruhý v životě jsem byl "za školou". Poprvé to bylo v roce 1998 v mém maturitním ročníku, kdy jsem místo školy šel do hospody sledovat semifinále Nagana. Kdo neví, co znamená pojem Nagano, který se vysloví v Česku, nechť si doplní znalosti. No a podruhý jsem byl "za školou", tedy "za prací", včera na koncertě. Měl jsem jít totiž na noční. Jenže firma s námi tak trochu vyjebala. V létě nám dovolenou nechtěli pořádně dávat, protože nedostatek pracovní síly a takový kecy. V říjnu přišli s tím, že si do konce roku musíme vybrat všechnu dovolenou s tím, že to musí být nahlášené do čtrnácti dnů. No a když už si to teda člověk naplánuje, stráví nad tím třičtvrtě hodiny tak, aby své dny volna co nejlépe rozvrhl, tak přijde befel zvrchu, že je přísný zákaz vybírání dovolených, protože se očekává, že od polovičky prosince nebude práce a budeme doma za 80% procent platu. Samozřejmě ti, kteří už nemají žádnou dovolenou. Já mám ještě 5 dnů a byl jsem tak nasranej, že ti, co dovolenou už nemají, se budou válet doma za pěkný peníze a mě to sežere dovolenou, že jsem vymyslel toto malé zadostiučinění, anžto jsem zavolal administrátorovi, že od rána seru a bliju a že teda nepřijdu na noční směnu a beru si den dovolený. A v klidu jsem jel na koncert. Tak takovejhle lump já jsem... Ještě než začne hrát poslední kapela, jdu si koupit poslední tričko letošního roku, tričko BJES se starým logem, které je jedním slovem GENIÁLNÍ. Kdyby to někoho zajímalo, letos jsem si koupil víc triček než za posledních několik let. Byly to motivy Aggressive Tyratns, Bjes, Tsatthoggua, Polymetal, Sól, Necromanth, Bloodline, Samael, 2x Grausamkeit, Kraake a včera Naurrakar a zase Bjes. Když si odnáším trička do auta, opět cítím čerstvý kraví průjem. Vracím se na sál pln očekávání kapely ETERNAL DAMNATION.
Obvykle to nedělám, ale tyto rarachy jsem si naposlouchal předem. Zjistil jsem totiž, že hrají výbornou muziku. Online jsou k dispozici čtyři písně (jedno demo a jeden singl) a ty jsem za posledních 14 dnů slyšel celkem hodněkrát. Velká škoda, že zatím není k dispozici žádný fyzický nosič, který bych mohl zakoupit a použít k poslechu. Zvuková zkouška dává tušit kvalitní kulturní zážitek. A opravdu mě to mile překvapilo. Jejich hudba mi přišla jako takovej melodickej starej Gorgoroth. Koloušci prohloupili, že po Bjesu odhopkali někam do piče. Bohužel nás tam bylo ještě méně než na Naurrakar. Takže chvílemi před kapelou stálo 8 lidí, chvílemi dokonce i 12. Záleželo na tom, jak zrovna kdo procházel kolem na záchod, nebo jak šel někdo kolem baru a chtěl nakouknout co se tam děje když už se neplatí vstupné. Anebo si občas nějaký opilec vzpomněl, že je vlastně na koncertě, tak by mohl jít na chvíli otravovat před kapelu, aby se po půl písničce zase odsral odkud přišel. Z materiálu, který kapela zahrála bude jednou výborná deska. Blackové smrště střídaly střední a pomalá tempa a vše protkané melodiemi. Opravdu výborné a hned jak to vyjde, jdu do toho. Všechno hezký jednou končí a i Eternal Damnation se nachýlili ke konci. Obšťastnili nás coverem od kapely Mayhem. Nejsem mayhemomaniak ale řekl bych že to byla písnička Freezing Moon, která sklidila největší úspěch. Dokonce se na ni přišlo podívat i víc lidí. Když se skončí, zaslechnu cestou ven z hospody "Ty vole to byla jízda" a "Tak tohle se povedlo" a jo. Byla to jízda a povedlo se to. Fakt. Venku lačně nasávám čerstvý kraví průjmový vzduch a pousměju se nad myšlenkou, že Kolín už budu mít asi nadosmrti spojený právě se zmíněným zápachem čerstvě nasranýho kravskýho hovna.
8. 11. 2025 SCHWARZES KÖNIGGRÄTZ VI.
Tenhle den jako kdyby se pořadatelé akcí zbláznili. Však posuďte sami. V mém kraji, tedy královehradeckém, který je na metalové akce všeho druhu často dost skoupý, se na sobotu v mé dojezdové vzdálenosti sešlo několik akcí na kterých bych chtěl být. Že bylo tolik akcí dokazuje i to, že ve dvou řádkách mám tvar slova "akce" pětkrát. Tak například v Kutné hoře se konalo pozdvižení U KOŘENŮ HORY kde mimo jiné zahráli moji oblíbení Mallephyr.
V legendárním pardubickém Žluťáku slavila legendární česká kapela Needful Things své třicáté narozeniny po boku legendárních Rotten Sound. Tahle akce určitě byla legendární.
Jak už název dnešního reportu a minulý čas zmíněných Kutných Hor a Žluťáků napovídá, vybral jsem si to nejčernější co jsem mohl, můj milovaný blackmetal. A nezměnilo na tom nic ani to, že ve stejný den se moje bývalé spolužačky rozhodly pořádat první třídní sraz po třicetidvouch letech od ukončení základní školy. Možná kdyby spolužačkám voněly jejich kundy sírou, plivaly oheň, jezdily na bradatých kozlech s ňadry odhalenými a uctívaly Satana, že bych se k nim přidal. Ale popíjet Sračkopramen v místní hospodě a navzájem předstírat zájem o fotky dětí těch druhých, to fakt ne. A aby byl výčet úplný, nesmím zapomenout na šipkový turnaj, který potěším svojí návštěvou vždy, když se nikde nic neděje. Pomyslný jazýček vah se přehoupl ve prospěch SCHWARZES KÖNIGGRÄTZ.
Jediná pravidelná čistě blackmetalová sešlost v mém kraji. Na piču, že moji kámoši do metalové zbraně se blackmetalu bojí a jezdí jen na uhlazené deathové koncerty a thrashové pidlikání, takže jsem opět musel vyrazit sám. Budiž jim to ale odpuštěné, neboť se vydali do zmíněného Žluťáku na zmíněnou akci, kde bych taky skončil, kdybych si nevybral černou muziku. Ještě než jsem vyrazil do Hradce, stavil jsem se na turnaji v šipkách kde jsem skončil někde uprostřed. A ještě že tak, protože kdybych ještě jednou vyhrál, už bych musel odstoupit z turnaje, abych stihl šestý Švarcesový Kénigrac. No i když... Do Pavijána přijižídím asi deset minut před plánovaným začátkem blackmetalového večírku. Platím vstupné 300Kč (podle mě to bylo málo a myslím, že pan pořadatel na tom zase prodělal bačkory). Pak podporuju kapelu Sukkhu a kupuju si jejich LP. Chtěl jsem i tričko, ale to se mi nelíbilo. A to že se mi nelíbilo, se zase nelíbilo jejich basačce. Upřímně, bylo jí to uplně jedno, jestli se zrovna mě líbí nebo nelíbí jejich tričko, ale i tak promiň že se mi nelíbí. Cestou s deskou do auta podporuju kapelu Kraake a kupuju si jejich tričko. Protože se mi líbí. Pak se konečně porozhlídnu po klubu, jestli tam není někdo známej. Kromě několika členů kapel a pana pořadatele nikdo. Ale jinak bylo zaplněno pěkně na první pohled. Téměř všechna místa k sezení byla obsazena povětšinou černě oděnými xichty, jak doporučuje etika na slušný blackmetalový koncert. Zajdu si pro pomelovýho Birella a víš co? Nebejt toho hnusnýho vedra, který tak nenávidím, tak by mi nechybělo vůbec nic.
Vlastně jedna věc mi chyběla, a sice začátek podle plánu. Vysvětlím, aby nedošlo k nějaký mejlce. Vždycky tady prskám na to, že se začátek koncertu posune tu o půl hodiny, tu o hodinu. Začínat se podle informací na facebooku mělo v 19:30 hodin. Když se nic nedělo, sednul jsem si ke dvoum takovým postraším sympaťákům, kteří jak jsem pochopil, přišli už v hodin 18, neboť prý "Na plagátu bylo napsaný vod šesti." Nevim, plakát jsem neviděl, řídím se tím, co se objeví na sociální síti. Dědkové pokračují: "Vono by to už začlo, ale vedle hraje nějaká filharmonie, tak se musí počkat až dofidlaji." Ty vole to si děláš prdel!! Proč kurva nepočkaji filharmonisti až skončí Schwarzes Königgrätz? Už od 5. března věděli, že tam budeme mít černou mši. A pak jsme to my, kdo musí pokorně sklopit hlavy, držet hubu a krok? FUCK!! Ovšem pokud filharmonie svoje fidlání ohlásila již před pátým březnem, naše ponížená pozice byla na místě. Je zajímavé, že docela hlučná dětská diskotéka s trdelníkem a skákacím hradem, která probíhala na druhém břehu řeky, jim nevadila... No nic, budem doufat, že houslistům popraskaly smyčce, dirigent dostal uprostřed představení průjem a flétnistky měly akutní záchvat zvracení. Naše černé hodování tedy začalo v půl deváté kapelou DARK METHODISM. Je zajímavé, že tahle banda má z vystupujících kapel co do počtu nejvíc vydaných CD, na scéně je už relativně dlouho a dostali pozici otvíráku. Jak jsem záhy zjistil, pozice to byla asi oprávněná. Musím trochu kritizovat. Né že by se mi to nelíbilo, a možná že můj úsudek je ovlivněn tím, že jsem se začal nekontrolovatelně potit, kdy se moje chabá tělesná schránka patrně rozhodla vyloučit všechny sračky co jsem za poslední měsíc vstřebal ve formě potu, ale nějak mě jejich hudba, kterou bych označil za black´n´roll nebo punk´n´black, navíc s takovým zasviněným zvukem, zkrátka mě to nějak zvlášť na prdel neposadilo. Jenže co já vim o blackmetalu. Vlastně dohromady nic. Třeba právě takhle to má znít. Kapela to určitě takhle chtěla, protože jinak by po čtyřech vydaných CD něco vymyslela. Když ke mě později před třetí kapelou přišel mladý sympatický muž s tím, že ho neznám, ale on že moc rád čte tyhle moje blitky, tak on to vystihnul naprosto přesně, když jsme se chvíli bavili právě o Dark Methodism. Prohlásil totiž "Hele, snažili se, no..." A přesně tohle to vystihuje. Mě samotnýho by tenhle výraz hodnocení nikdy nenapadl, takže jsem mu rovnou vpálil, že jeho hodnocení použiju. Díky kámo, vytrhnul jsi mi trn z prdele!
Hned jak dohrají, jdu se vyvětrat a cestou podporuju kapelu Necromanth a kupuju si jejich tričko. A posílám jedno veliký sorry týpkovi, co tam kvůli mě prohrabal a přeházel celou bednu triček, než našel XL, který se mi ale zdálo malý, takže jsem škemral o 2XL, který se ve výsledku vůbec nemuselo hledat, protože jeden exemplář visel na ramínku jako předváděcí kousek, a které když jsem si zkusil, tak jsem zjistil, že je mi velké (sláva, ještě nejsu takový vypíčený tlustý kokot), takže jsem zase pak vysíral, že chci XL. Tyhlety velikosti, kdy každý výrobce má tričko jinak veliký, je peklo. Chtěl jsem pak ještě podpořit samotný festival koupí festivalového trička, ale měli už jen velikost L, a to by nebylo nic pro mě. V tom bych už vypadal jak vypíčený tlustý kokot. Tak snad příští rok a předobjednávám si bílou verzi. Děkuji. Když se vrátím do víru dění, rozcvičují se KRAAKE a dle zvukové zkoušky to bude zvukově i hudebně jiná liga. Ale úplně jiná! Pan zpěvák Ježek si vyzul svá bagančata, poté sundal ponožky, načež se objevily jeho trollí ladné nožky, čímž bylo potvrzeno, že je vše připraveno a může se začít hrát, což se po krátkém krákajícím intru také stalo. V porovnání s předchozí kapelou vás při poslechu Kraake MUSELO napadnout Ty vole tohle je blackmetal! Mnohem hlasitější než předchozí kapela, mnohem rychlejší než předchozí kapela. A taky mnohem lepší. Kurva to byla taková smršť! Nevim co se divím, však jsem je před měsícem viděl v Litoměřicích a tuším měli i stejný setlist, ale tam se mi zdáli pomalejší. Možná to bylo pivem, které jsem si v Litoměřicích dopřával oproti hradeckému koncertu, kde jsem si pivo nedopřával. Kraake v mých uších bez debat kraakají vyšší příčky blackmetalové extraligy. A třeba se poserte. A nemyslel jsem si to sám. Odezva od lidí byla velká a dokonce došlo i na pařbu v první lajně, včetně kudrnaté sympaťačky, která své kadeře ani na chvíli nenechala v klidu a celý set poctivě proházela hlavou. Dobře ty!!
Ty vole to je strašný ty moje fotky :-) Už bych asi fakt měl zakoupit nový aparát na pořizování fotek. Hele jednou možná. Ale spíš ne. Jsem srdcař a telefon s třípalcovým displejem kterým to fotím, prostě nic nepřekoná. Vždycky mám velký problém najít nějakou použitelnou fotku. Když si vezmete tu co vidíte výše, že je nejpovedenější a nejostřejší ze všech co jsem s Kraake vyfotil, tak si asi plácnete o čelo jako tihle magoři. To už se ale po lokálu začínají pohybovat zmalované dívčí xichtíky a chlapské xichty z kapely SUKKHU. Vypadají všichni skvěle, nicméně zpěvačka svou vizáž dotáhla k dokonalosti. Nádhera!! A pokud mě zrak nešálil, tak zrzavá!! Teď by tu měl být slintající smajlík ale taková věc se k blackmetalovému koncertu nehodí. (Kdo holduje zrzkám, nechť se podívá na tenhle jinej můj blog.) Vizuálně dokonalá zpěvačka, později za mikrofonem perfektní, pohybově bych to nejlépe ohodnotil udiveným obličejem a zdviženým obočím. Stejně jako všichni z kapely. UFF! SODík mi psal, že jsme Sukkhu s touto zpěvačkou už jednou viděli u Faráře, já si myslím, že neviděli, takže jsem bral tuhle sestavu Sukkhu pro mě jako novou. Začátek koncertu měli vyveden dramatickým nástupem z útrob hospody, kdy svižnou chůzí jeden po druhém neohroženě přišli na pódium. V tu chvíli mě napadlo, jak by podobný nástup provedli třeba na Wackenu, mezi 80ti tisícema lidí... Co se týká designu, měli to fakt vymazlený. A nyní nastává opět kritická chvilka mého telefonu, který si vybral stávkující chvíli v tu nejnevhodnější chvíli, protože si na chvíli vyměnila zpěvačka pozici s kytaristou a já měl chvíli na to, abych si ji vyfotil z blízka. Jenže v tu chvíli na chvíli prostě telefon vypověděl poslušnost. Takže máte peška. Najděte si to na síti od profesionálních fotografů. Stojí to za to!! A při tom si můžete poslechnout velmi pěkný rozhovor se třemi členy Sukkhu. Myslel jsem si, že Kraake ten večer nebudou mít už konkurenci, ale hele je Sukkhu! Jeden neví, co se mu líbilo víc. Šlapalo jim to neskutečně a snad kromě jakéhosi rušivého pískání v začátku setu, byli absolutně boží... tedy čertí... Však i tympány byly KONEČNĚ výborně nazvučené. Více slov netřeba.
Když Sukkhu sklidili svoje fidlátka, naběhnou čerti z planety NECROMANTH. Oni byli jedinou kapelou večera, která měla v sestavě dvě kytary. Hned jak spustí, tak si člověk vybaví devadesátkový ranný Gorgoroth, který všichni tak milujeme. Hudba Necromanth se nese právě v duchu prvních třech gorgorotích alb. Nebo aspoň mě to tak přišlo. Trochu mě nasralo, že se oddělilo zrno od plev a dav asi padesáti lidí na poslední kapelu prořídl zhruba na polovičku. Ti co odešli neměli možnost shlédnout čiré nasrané zlo vložené do rychlých, syrových songů, které byly proložené pomalými epickými pasážemi. Valím uši jak hrajou dobře. Jedna píseň, tuším čtvrtá nebo pátá od konce, to byl vyloženě rituál. Vole to by filharmonici čuměli!! A stejně jako Sukkhu měli nástup na pódium, Necromanth měli obdobný výstup, kdy jeden po druhém opustili prkna co znamenají peklo a nechali tam jen kytaristu, který dorifoval do finále a stylově tak zakončil šestý ročník Schwarzes Königgrätz. Velká škoda, že Necromanth nemají žádné LP a dokonce ani CD. Mají jen MC a to je pro mě KO. Tak snad se brzo dočkám a budu si moct něco koupit do mé skromné sbírky. Velký dík panu pořadatelovi za to, že do toho zase šel a že na tom zase nejspíš prodělal trenky nebo bačkory, nebo něco jinýho. Potlesk ve stoje kámo!!
A pro zasmání několik párů fotek pro představu, z čeho jsem vybíral ty výše... Stačí kliknout sem.
25.10.2025 SADISTIC NIGHT ( V.A.R. / Sadistic Hannibal / La Petite Mort / Wietrator )
Ještě než jsem se vydal na tuhle thrashovou malou akci, zastavil jsem se na turnaji v šipkách, kde jsem si poctivě prohrál dva zápasy, (což znamená vyřazení z turnaje), jelikož moje forma z před pár týdny je tatam, a hned potom jsem mohl vyjet do Hradce Králové do vysokoškolského klubu AC klub. Očekával jsem nehezký klub, málo lidí, zimu a špatný zvuk. A co se mi dostalo? Už podle zaplněného parkoviště, kde jsem uzmul poslední místo, naznačovalo, že to s tou mizernou návštěvností nebude zas až tak hrozný. A nebylo. Když jsem otevřel dveře co znamenají AC klub, docela to tam hučelo. Když jsem byl na tomhle místě naposledy, sešlo se nás tam asi deset na koncert. Nevím, jestli za to mohl headliner V.A.R. kteří v Hradci nehráli snad dvacet let (ale vlastně hráli, jak poznamenal pan zpěvák, každou chvíli hrajou v Pardubicích, ale Pardubice vlastně neexistují, takže je to Hradec Králové, kde každou chvíli hrajou). U hradeckých fanoušků opravdu člověk neví, kdy přijdou na metalovou akci a kdy se na to vyserou. Jednou je plno, podruhé je neplno. Mě přišlo, že tam mohlo být tak 50 lidí. Většina z nich seděla u stolů a popíjela. Zaplatil jsem vstupné a rovnou šel k baru, dokud tam byla fronta jen tří lidí. Přeci jenom po zkušenosti z minula jsem neponechal nic náhodě a čímdřív se dostanu na řadu tímdřív si sednu na prdel. A udělal jsem dobře. Čekáním na drink jsem strávil slabých dvacet minut. Tak dlouho totiž trvalo obsloužit ty tři lidi předemnou mladému pánovi, od pohledu levičákovi generace Z. Řekl bych dle pohybů a mluvy, že patřil i do skupiny těch lidí, kteří používaji zadní vchod i k jiným účelům než k vyprázdnění. To je mi samozřejmě uplně jedno. Co mi ale jedno není, že to byl totální brzda. Takhle pomalou obsluhu jsem snad ještě neviděl.
Výzdoba klubu byla v halloweenském duchu (abyste se z toho jůesej svátku všichni neposrali), čiliže od stropu visely papíroví duchové, umělé pavučiny s umělými (naštěstí) pavouky, dýňové balonky, různé srandovní ukazatelé jako třeba Ksichtokoutek, Zombie WC a podobné nesmysly. Jestli to tam mají takhle vysokoškoláci vyzdobené pro sebe, tak potěš prdel, v budoucnu nás nečeká nic dobrého. Tohle není "kdo si hraje, nezlobí", tohle je demence. Ovšem pokud tam předchozí večer měli třeba nějakou dětskou párty, tak OK. To potom není ani "kdo si hraje, nezlobí", ani demence, ale úplně normální lenost po sobě ten bordel uklidit. V klubu hraje Manowar a je tam veselo. Na koberci se válí různé smetí malého typu, spíš asi bordel po dětech, papírky atd..., dlažba je ulepená, ubrusy špinavé, roztrhané, a všechno mi to tam přišlo takové zasmrádlé. Nevim no. Když se konečně dostala řada na člověka předemnou, který si žádal grepomelového birella v plechovce, obsluha ani nevěděla kde ho má hledat, a když ho našla, nadšeně s úsměvem na rtech zazpívala "Tak to vypadá, že máš posledního koloušku, další už není." Ty vole kam jsem se to dostal... Potom nám zazpívala obsluha "tady v tom soudku (teatrálně ukazuje ukazováčkem dolů před sebe) je už míň než polovina Mustanga. Až dojde, tak vám narazím Plzeň." Zamrkal očima, udělal svůdný obličej a pokračoval. "Já už to chápu, teď budete všichni pít abyste si mohli vychutnat Plzničku." Hahaha asi se poseru smíchy vole. Ježííííš to jsou kecy!! Když se dostala řada na mě, stálo za mnou už asi dalších deset lidí, kterým se prášilo od huby. Jelikož nabídka čepovaných nealkoholických nápojů byla nulová, musel jsem si vzít něco v lahvi. A něco v lahvi rovnáse prachy. Takže 250ml lahvová Pepsi mě vyšla na krásných 50Kč. Chce se mi zvracet, jak by řekl klasik... Nebo spíš Jdu blejt velebnosti, jak by řekl jiný klasik.
Sedám si k jednomu z posledních volných míst a čekám co se bude dít. Hrát se mělo začít ve 20 hodin. Nakonec se začíná o nějakou čtvrthodinku déle. A začíná se kapelou LA PETITE MORT, což je stále ještě nová deathová (??) kapela, která v těchto dnech vydala své první CD. Zvukově to bylo na úrovni a hudebně to mým uším lahodilo. Obyčejně takovou muziku neposlouchám (však víte, blackmetal...), ale v živé produkci mám tyhle bandy rád. Co mě sralo, tak bylo, že nikoho nenapadlo zhasnout světla v sedící zóně nad stoly. Vypadalo by to mnohem lépe. A co mě sralo ještě víc, že většina lidí zůstala sedět, nezvedla prdel a nepřišla se podívat na kapelu před kapelu.
Jdu vrátit prázdnou flašku od Pepsi a koukám, že za barem se objevila hezká černovlasá dívka. Od pohledu také podporovatelka atomové rakety na štítku s Danou Drábovou, která má rozmetat imperialistické Rusko na prach. Ty vole ještěže jsem si nevzal mikinu Sekhmet. By mě hnali vidlema jak doktora Frankensteina. Když se vrátím na plac, zpěvák plácá něco v tom smyslu, že Dlouho jsme se rozhodovali, jestli to udělat nebo ne, ale nakonec to uděláme. Jak víte máme nové, první CD a chtěli bysme ho pokřtít, a když jsou tady VAŘi, tak pojďte sem, nebo aspoň jeden, pojďte nám to pokřtít. Zcela evidentně nikdo z V.A.R. netušil, že budou hrát hlavní úlohu. Této role se ujal bubeník, který hned jak vyskočí na pódium pronese Jsem překvapenej jak hrajete dobře. Zpěvák mu podává CDčko a bubeník-křtitel se ptá Mám to pochcat? Pak se na scéně objeví levný sekt z Billy, jak nám prozradil pan zpěvák, zatřepe flaškou, odkorkuje a gejzír bublin vystříknul do repráku a na křtitele a na basáka Vole teď tím budu smrdět. Doufám že to nezajiskří... Pan bubeník ještě pronese CD poselství o tom, že si myslel, že z prodeje CD budou žít, ale protože hovno kupujem, tak musí chodit do práce a někteří už jsou v důchodu. Za obecného jásotu seskakuje ladným skokem z pódia a La Petite Mort pokračují v hraní a znělo to kurva dobře. Líbilo se mi to víc než minule v Paviánský hospodě. Obzvláště rychlejší skladby byly dle mého gusta.
Druhou kapelou, která ten večer zahrála, byli pořádající SADISTIC HANNIBAL. Jsem rád, že je tahle kapela z mého okolí aktivní. Aspoň je občas nedaleko kam zajet za živou muzikou. A sláva hurá, někoho napadlo zhasnout světla nad stoly a hned to bylo všechno víc sexy tam. Míň světla, míň viditelných negativ. Bylo to stejně sexy intimní, jako jsou sexy romantické písně kapely. Kluci se v pěti sotva vešli na pidipódium, které jim znemožňovalo téměř jakýkoliv pohyb, což vypadalo trochu divně. Najednou se tam objevilo "pět samyc" které rozvlnily své boky a rozhodily husté hřívy v rytmu sadistických melodií. A pak se přidala další děvčata a já se vůbec nedivím.
Písně Sadistic Hannibal, ač některé jsou si dost podobné, jsou velmi chytlavé. Děvčat a dívek a žen tam bylo hodně a já jim za jejich krásu a to, že chodí na koncerty upřímně děkuju. Ale abych tady jen nevylizoval sadistické řitě, je třeba zmínit, že zvuk nebyl ideální. Rozhodně horší než u první kapely. Sadistic Hannibal zakončili svá jatka nevyvolaným přídavkem "Krteček a panda". A to je píseň která co? To je píseň, která vždycky potěší vy tupci...
Když se Sadistici odkurvili z pódia, na scénu se připravuje domov důchodců. Hahahaha tak jsme se zasmáli. Opak je pravdou. Ač mají členové V.A.R. nejlepší léta už dávno za sebou, jsou v extrémně dobré kondici, až nejednomu přechází zrak. Člověk by si mohl myslet, že po těch letech na scéně a galonech vychlastaných piv, se budou sotva hýbat, ale třeba takový bubeník, ty vole!! On je prostě frajer! To samý zpěvák a jeho tanečky, pohybové kreace a smysl pro kontakt s fanouškama. Prostě úžasný. A teď do toho zvuk, jakej tam ve spolupráci s panem zvukařem vyrobili, mě normálně spadla čelist. Absolutní absolutorium si za ten zvuk zvukař zaslouží. A kapela? Tak si zaslouží absolutně absolutní absolutorim za svůj výkon. Nebylo pochyb, kdo se stal králi večera jak zvukově tak hudebně. Tohle byl tak vymazlenej koncert, až jsem měl husinu nad prdelí. Dalo by se říct, že oni zrajou jako víno. No vzhledem k tomu kolik mají na svých bedrech už křížků bych řekl, že oni jsou už archivní víno. Prostě vynikajicí.
Zazněly písně staré, novější, ale i úplně ty pračlověčí. Děvčata tančila, chlapci pařili, nikdo nebyl v klidu a nějakým způsobem se pohyboval, ať už to bylo jen podupávání nohou, pokyvování hlavou, nebo regulerní pogo, které předváděli dva mladí sympaťáci kousek ode mě. Všechny nás VAŘí rokenrol chytl za srdíčko. Prostě výborné pěkné skvělé. Když propocení V.A.R. končí, jsem rozhodnut opustit místo konání ještě před poslední kapelou. Únava se dostavila, přeci jen den před tímhle koncertem jsem byl na jiném a tam jsem si mohl trochu popít a hovno jsem naspal, takže WIETRATOR prominou, že o nich nic nenapíšu. Hele kluci, třeba byste to posrali a akorát bych vás tu pomlouval. Ale třeba taky ne. To je jedno. Někdy ve čtvrt na půlnoc odjíždím, a ještě o dvacet minut později jsem stále v Hradci. Já bych nemohl žít ve městě... A jen vyjedu z Hradce, srnky všude kolem, snad i po stromech ty kurvy kopytaté lezly. Do silnice se ale žádná neodvážila. Byl to dobrej víkend!
24.10.2025 HYPNOS / NEUROTIC MACHINERY / POPPY SEED GRINDER
Pár dnů před vypuknutím tohoto deathmetalového večírku nám bylo prostřednictvím modré sociální sítě oznámeno, že z důvodu nemoci se nemohou zúčastnit Sceletons. Náhrada hledána nebyla. Nevadí. Ale kdyby odstoupila některá z ostatních kapel, už by pro mě účast neměla smysl. Začátek akce byl posunut o hodinu, počet kapel se ustálil na čísle tři, výše vstupného zůstala nezměněna.
A jak jsem si minule stěžoval, že se mnou nikdo u nás nechce jezdit na koncerty a že musím furt jezdit sám a řídit, tak člověče, stavil se za mnou v práci Amorfis a prej: "Hele vole, já na ty Hypnos pojedu taky a klidně vemu auto." No jéééje. Takže po dlouhých dvaceti letech jsem mohl v Ponorce popít víc než jedno pivo. Naposledy jsem tam měl pivko na této krvavé akci. V domluvený čas se u mě Amorfis stavil, a společně jsme se pak ještě stavili pro Medvěda a vyrazili vstříc deathmetalovému běsnění. Po příjezdu jdu na pěstní souboj s parkovacím automatem, do kterého vhazuji 70Kč, abych po chvíli zápolení získal papírový lístek, který nás opravňoval k parkování až do půl desáté. Parkovné totiž ta pardubická hovada vyžadují až do dvaadvaceti hodin. Běžte do hoven kokotsky perníkářští radní!! Uklidňuji se až když v ruce držím pivo, konkrétně desítku od Arnošta. Za krásných 39, tedy 40Kč. Pivo bylo překvapivě pitelné. Pak se zdravíme s šedivákem a Klárkou a po chvilce dorazil i Marján, byla nás tam celá hromada prdelí. Když si jdu pro druhé pivo, oslovuje mě u baru cizí muž mým rodným příjmením. Dám se s ním do hovoru, odkud že mě zná a vylezlo z něj, že díky mě měli v devadesátkách na gymplu hromadu kazet s metalovou hudbou, kterou jim tam dodával můj kámoš, který je měl ode mě. Tak přeci jenom nejsem úplně k hovnu...
Jelikož jak jsem zmínil v úvodu, Sceletons se nekonali, jako první obsadili pódium POPPY SEED GRINDER. S půlhodinovým zpožděním. Ale to mi bylo co? To mi bylo úplně u prdele, neboť jsem měl pivo a kolem kamarády, takže čas ubíhal velmi rychle. Chvilku jsem se bavil s hlavní postavou kapely (pokud to tak můžu napsat o jediném zakládajícím členovi), Jardou, který mi sdělil, že tahle sestava, kterou teď mají je prostě boží a že si strašně sedli a že budu čumět. A víte co? Fakt jsem čuměl. Hned první píseň je vynikající. A druhá taky! Zpěvák výbornej, basovka nasamplovaná, Jarda za kytarou hobluje a ovousený bicmen drží rytmus. Nevim jestli jsem se na ně těšil, nebo čím to bylo, ale ty dva první songy to byla prostě lahůdka. Ne že bych je měl naposlouchaný. Jako koupím si jednou za deset let když vydají nové album jejich CDčko, mám zimní čepici s logem Poppy Seed Grinder, ale naposlouchaný je nemám. Anebo mi přišlo, že ty písničky naživo znějí úplně jinak. Možná díky stále měnícímu se zpěvákovi. Odbíhám rychle pro další pivo, už třetí. Ale tak je to desítka. Budu chodit chcát akorát... a honem zpátky před kapelu. Přišlo mi, že nehráli nic starýho, nebo jsem to nepoznal. Takovej fanda já jsem. Ale Jardy jsem se na to po skončení neptal, protože by zjistil jaká piča to vlastně jsem. I když on to zjistí i tak až si to přečte, popřípadě už to ví dlouho... Zvuk se mi zdál celkově dobrý, jen bych dal volume maličko doprava. Na můj vkus to bylo docela potichu. Poppy Seed Grinder se mi kurevsky líbili, kecy o tom, že si sestava sedla, se potvrdily a je téměř zázrak, že bývalou zpěvačku Báru dokázal někdo na postu zpěváka nahradit, ba co víc, že ji dokázal překonat. Se vší úctou k Bářině slavíkovi v hrdle, nynější zpěvák má v hrdle koule, které Bára neměla. Dál bych to v dnešní hyperkorektní době nerozváděl.
Ano, a už je tady nejvyšší čas, aby Amorfis zaběhl doplatit půlhodinu parkovného. Ty vole to je fakt demence: před hudebním klubem vybírat výpalný za parkování v den konání akce, s nemožností parkovat zdarma jinde. To můžou vymyslet fakt asi jen v Pardubicích... Když si jdu pro další pivo, ptám se u vstupu na počet prodaných vstupenek a milá malá usměvavá dívka mi hlásí, že 59 lidí si našlo cestu do Ponorky. Asi nějaký magický číslo říjnový, protože 59 bylo i minulý týden v Litoměřicích... Kdo mě zná tak ví, že jsem velmi plachý a stydlivý. Za střízliva. Ovšem když mám pár piv, tak jsem přátelský a komunikativní. No a tak se dávám do řeči s kapelou NEUROTIC MACHINERY, kteří se rozcvičovali, o kapele Neron, kterou jsem kdysi měl od jednoho ze zpěváků vypálené na CDR. Naše debata vyústila v to, že by nebylo od věci hudbu Neron někdy šoupnout k poslechu na síť. Já už si nepamatuju jak to znělo, CDčko už samozřejmě nemám, tak bych byl docela zvědav.
Pokud se mi hlasitost Poppy Seed Grinder moc nepozdávala, pak ve 21:45 hodin ponorkového času, kdy Neurotic Machinery spustili, byl zvuk asi tak o 40 procent hlasitější. Až to bylo trochu nepříjemný. Kapelu Neurotic Machinery jsem už párkrát viděl ale nikdy jsem si je nijak zvlášť nepamatoval. Však víte, já jsem spíš na ten blackmetal zaměřený východočech. Jejich hudba v sobě asi i nějaké blackové prvky má (zpěv a samply), ale kytary a celý feeling mi zněly spíš do deathcore. Hudebně se mi to samozřejmě líbilo méně než předchozí Poppy Seed Grinder, které sleduji od úplných začátků. Ale to neznamená, že to bylo špatný. Rozhodně ne. Jen to prostě nebyl úplně můj šálek, což je samozřejmě můj problém... Ještě taková malá švanda, když zpěvák přemýšlí nahlas do mikrofonu že Ani nevim, jestli jsme tu někdy hráli, a jestli jo, tak je to sakra dlouho. Načež se baskytarista ozve Hráli, támhle máme nálepky a ukazuje někam na bar nebo na sloup, kde asi byla samolepka Neurotic Machinery. A teď pozor, vyvrcholení a pointa celé této veselé historky přijde opět od zpěváka: Ty jsme tam dali dneska...
Tou dobou si uvědomuji, že moje levačka nabírá svalovou hmotou, neboť pivo se v Ponorce lemtá z krýglů, neboli ušáků, neboli z půllitrů s uchem. A ty jsou na moji chabou muskulaturu příliš těžké. Zlaté kelímky na festivalech!! Venku vyžebrám od šediváka cígo a pak chvíli kecám s Jardou, panem zakladatelem Poppy Seed Grinder a doporučuju mu, že by měli udělat krátkou, dvojminutovou písničku, která by byla šíleně rychlá a šíleně blackmetalová, neboť jednou z bývalých kapel pana zpěváka byli Immortal Tears, což byla ve své době oblíbená kapela na vzestupu, která se prezentovala vampířím romantickým blackmetalem. Takže předpoklad ke krákoravému zpěvu by tam byl. Ale shodli jsme se na tom, že by asi blackmetal nedokázal zahrát a že jsem kovaný debil.
Úplně ztrácím pojem o čase. Kdybych neměl u sosáčku pivo, tak bych se tu rozepisoval o tom, jaké je to martýrium v Ponorce, než se připraví další kapela. Ale já pivo u sosáčku měl, takže všechno tak rychle utíkalo, až to hezký nebylo. Poslední kapelou večera byli hvězdní HYPNOS. Hypnos vsadili i trochu na pódiový design, když používali osvětlené kouřotvory, které vypadají vždycky efektně, obzvlášť v malém temném klubu. Brunovy vlasy (pro neznalé, to je zpěvák a basák v jedné osobě) se vznášely ve víru ventilátoru, až mi to přišlo tak trochu gay nebo glam nebo hair. Skoro jako pavučina ve větru. Zvukově to bylo celkem vymazlené jak po technické stránce, tak po "hlasitostní" stránce. Hudebně asi tolik, že jsem je nikdy neposlouchal, ale předloni jsem k nim našel cestu a naživo se mi fakt líbí. A přitom deathmetal ty vole žejo. Pořád se musím dívat na ty Brunovy prořídlé dlouhé vlasy, které se vznáší v chomáčích ve tvaru chapadel nekontrolovatelně v prostoru, což působí dost komicky. Kam se na něj sere cthulhu. Ovšem hudba byla dobrá. Například ale Medvědovi chyběly takový ty Krabathorský sypačky, tah na bránu, jak by řekl Jaromír Bosák. Ale rozhodně Hypnos, který Medvěd nemá rád, nijak neosoudil. Amorfis pozorně sledoval Hypnosí set, a CDčko si koupil a byl maximálně spokojený, neboť na rozdíl od nás je v učivu Hypnos vzdělanější. Já byl s Hypnosem taky spokojený. Jenže byli to Poppy Seed Grinder, kteří mě namleli do tatarského bifteku. Stejně tak to cítil i Medvěd, jeden z těch, kterým se na Czech Death Festu Poppy Seed Grinder nelíbili a shodli jsme se tedy, že Poppy Seed Grinder byli pro nás ten večer jasně nejlepší. Až si tohle přečte Jarda, snad mu nestoupne pýcha za uši a zůstane nohama na zemi. Nejlíp mimo Prahu samozřejmě. Protože Praha je jen místo...
Loučíme se se všemi kdo je po ruce a mizíme v automobilu směrem k nám. Cestou se musí Medvědovi zastavovat, neboť jeho močový měchýř hrozil protrhnutím. Jak jsem psal. Prostě desítka... A kdo za to může? Fiala!!
18.10.2025 LEITMERITZER NACHTFALTER 6.
Sychravej podzim, dovolená v sobotu, cesta na sever a tři kapely v klubu se SODíkem. To se stalo 18.10.2025. Jak je zmíněno, musel jsem si vzít den dovolené, protože z nějakého důvodu mají pořadatelé potřebu koncerty zajímavých kapel pořádat v termínech mých pracovních víkendů anebo v Praze. Obětoval jsem tedy jeden den dovolené, abych po páteční noční uštědřil tělu odpočinek v podobě tří hodin spánku a po procitnutí jsem vypálil směr severní Čechy na koncert černého trojlístku. Cestou jsem potkal řidiče jak pospíchající, tak zpomalující. Obě sorty byly na ránu mezi oči. Obzvláště pak řidič Hjůndaje stříbrné barvy a řidič černé Oktávky kombi, by zasloužili za svou demenci vykastrovat. Že jsem kousek od Ústí nad Labem, prozrazovaly čimdálvětší díry v silnici a stále inteznivnější zápach. Po zabydlení v Hotelu SOD, jsem rozhodl, že půjdu s přáteli na pivo do jedné výborné hospody v Ústí, které leží nad Labem. Dávám si dvanáctku Mazel a jsem okouzlen. Jednak výbornou chutí chmelového moku, ale mnohem víc servírkou, která mi ho přinesla. Okamžitě jsem se do ní zamiloval. Do jejich okatých očí a zubatých úst. Chtěl jsem si ji inkognito vyfotit, ale byl jsem tak vykolejený z jejího teen svěžího vzhledu, že jsem nedokázal vůbec telefon odemknout. Nevadí, vždycky když kolem nás prošla, pozorně jsem si ji prohlížel. Naštěstí svůj pohled na mě neopětovala, protože kdyby jo, tak bych se roztekl potem na té židli. Každopádně tuto hospodu jsem navštívil podruhé a podruhé maximální spokojenost. Takhle by měla vypadat každá putyka a na světě by bylo zase krásně. Když se nachýlil čas, můj hoteliér zavelel, že cestou na nádraží mi ukáže několik krás města. I když bylo venku světlo i tak tam byla všude tma. Měli by si to tam už konečně pořešit trochu.
Do Litoměřic jsme se dokodrcali s Českými drahami. Následovala čerstvá procházka po městě do klubu Baronka, kde se akce konala. Po příchodu zjišťujeme, že jsme prvními platícími fanoušky blackmetalu. Snad to nebude návštěvní fiasko. Dáváme si po žejdlíku. Kvalita obsluhy, chmelomoku, jeho cena i prostředí rapidně klesla v porovnání s hospodou, kde jsme ještě před hodinou a půl seděli. Popíjíme Svijanskou jedenáctku, hovoříme a popíjíme až se propijeme a prohovoříme do hodiny dvacáté, kdy vstupujeme do koncertního sálu, páchnoucím vlhkostí a zatuchlinou, jako v nějakém nevětraném sklepení. První kapela, jmenovala se GOAT CULT, doladila své nástroje a ještě na chvíli seskočí z pódia, co znamená vlhko a smrad, a já sleduju krysu, která přiskákala odněkud zezadu a po hlavě to zalomila do štěrbiny mezi pódiem a reprákem. Asi to byla blackmetalová krysa.
Ve 20:10 hodin litoměřického času nastupují GOAT CULT, kteří byli na letácích označováni jako blackened thrash death. Nikdy předtím jsem o nich neslyšel a jelikož nemám ve zvyku naposlouchávat neznámé kapely předem, trochu mě překvapilo co vlastně hrajou. Moc thrashe, deathu ani blacku v tom nebylo. Stejně tak mě překvapil zvuk, který byl opravdu dobrý. Byla to moje třetí zkušenost se zvukem v tomto místě, takže můžu porovnávat. Oproti dvoum předchozím mým návštěvám, kdy byl zvuk buď špatný, nebo přepálený nebo obojí, byl rozdíl, jako dívat se na gay porno mentálně postižených vs. šoustání holky od vedle. Tím jsem chtěl říct, že zvuk se opravdu povedl. Ovšem hudebně mě to moc nebavilo. Přišlo mi to jako taková Ironmaidenní bumčvacht zprzněnina všeho možnýho. Každopádně odezva u lidí byla, takže dobrý. Nakonec já hudebně nikdy nic nedokázal, takže můžu držet maximálně tak hubu a krok. Dnes budu hodnotit číslama a z mého pohledu-poslechu si GOAT CULT zaslouží 5/10. Jedna píseň mi zněla jako nějaký politický hardcore a to já nemám rád. Ale měl jem už pět piv tak Alláhví co jsem to slyšel. Ke konci kapela děkuje, že jsme přišli v tak hojném počtu. Odhaduju tak 40 lidí. Na tenhle klub je to opravdu hodně, pokud mám porovnávat s předchozíma mejma dvouma návštěvama.
Tou dobou si uvědomuju, že abych si mohl na malém koncertě dát pivo, musím jet 200km, vzít si den dovolené a zařídit ubytování. A ještě noční odvoz po skončení. V mém rodném kraji se mnou na koncerty nikdo jezdit nechce většinou. Všichni mají moc práce nebo potřebujou nutně odpít ten večer pár lahváčů ze sklepa. U vstupu jsem zjistil, kolik je prodaných lístků a fanfára TAMTADADÁ!! 59 platících člověků!! Tolik se přišlo podívat na druhou kapelu, TRAUTENAUER 666, kterážto není moc často vidět.
Člověk by mohl říct: "Ty píčo, vyplatilo se ti to se tam srát takovou dálku?" a já můžu s čistým svědomím odpovědět "Píčo, vyplatilo píčo." Ve 21:10 hodin začínaji zvučit páni z Trauče, na pódiu se objevují nějaké svícny, lebky lidské i zvířecí, kostěné kříže. Outfity kapelních Trautenberků doznaly oproti předchozí kapele podstatných změn o nábojové pásy, řetězy, zlověstné šminkování, zkrátka všechno bylo jak má být. Vše nasvědčovalo tomu, že je kapela připravena vrazit nám Krakonošovu blackmetalovou berli do našich páchnoucích prdelí. Začíná se středověkým intrem (jak to nazval SODík), které je zakončené vyplivnutím ohně do obecenstva a popliváním hořlavou tekutinou těch, kteří stáli poblíž. I já schytal pár kapek. Páni ministři zdravotnictví v covidových dobách nedávno minulých, by z toho měli hlavu jak pátrací balon. A pak si někdo zákeřně v tom nevětraném vlhkém prostoru usral. Bylo to nechutný, ale TRAUTENAUER 666 hráli tak skvělý rokenrol, že smrad z něčí prdele ignoruju a jako přikován vychutnávám Krakonošovu černou mši. Jednoznačně skvělý a nejlepší Trautenauer v mojí Trautenaueří kariéře. Možná to bude vypadat, že jim lezu do prdele nebo tak něco, ale nemám proč. Jejich set byl perfektní. Nevim jestli to vůbec můžu napsat, abych se nerouhal, ale jasný: Marduk na CZDF byli Marduk na CZDF. Impaled Nazarene tamtéž, byli Impaled Nazarene tamtéž. Enthroned v Ostravě, Tsatthoggua na NTEY... mám tyhle kapely fakt rád a poslouchám je třicet let, ale TRAUTENAUER 666 si ten večer všema vytřeli svoje trutnovský prdele. Jak se mi svěřil SODík u čtvrtého songu: "Nic lepšího už nebude." I on vnímal vystoupení TRAUTENAUER 666 jako velmi povedené. Mě to chvílemi znělo jako blacková verze punkových alb od Darkthrone a například píseň "Destrukce", jako by Darkthrone z kundy vypadala. A kdo mě zná, tak ví, že Darkthrone co? Že Dakrthrone obdivuji od svých čtrnácti let. Nemám co bych dodal. TRAUTENAUER 666 hodnotím maximálním počtem 11/10 a třeba se poserte.
Venku vyžebrám cígo (díky kámo!) a dávám další pivo a je mi tááááák dobře. Je na piču, že u nás díky tomu v jaký prdeli žiju, nejsou noční spoje a nemůžu si tedy dát na koncertech pivo, protože musím řídit. S pivem je to vždycky tak nějak lepší no... KRAAKE zahajují svojí havraní show ve 22:40 hodin.
Zpěvák oděn v kápi s mumií nějakého klacku nebo kořene v ruce, s pařáty pověšenými na krku, kráká do mikrofonu jak zběsilý, kytaristi drhnou struny ve stylu Sonog a Fram a vzadu v krysím doupěti jede pan bubeník škopky jak čipmánek na speedu. Hned druhá píseň "Samota severu" mě posílá do kolen a definitivně lapen havraním pařátem jsem u třetí písně, která pochází z aktuálního alba. Jsem naměkko. Ovšem musím bez přehánění sdělit pracujícímu lidu, že TRAUTENAUER 666 se pro mě ten večer stali vítězy. Sorry Kráákové... Když byl ohlášen konec show, přídavek se sice vyvolával, ale ne dostatečně silně, jak by si pan bubeník přál, tak vyběhl z krysího hnízda a do mikrofonu zvolá "Tak já se tady potim a vy nic jo?" Ozve se smích a následuje poslední song večera, píseň "Fram" z alba "Fram" a je konec. KRAAKE si u mě vykraakali 10/10.
Po skončení chvíli kecám s kytaristou Trautenauer 666 o kapele Trautenauer 666, ale protože na mě nedočkavě mává čarodějnice Jana a její druh, kteří se stali naším taxikem a já jim za to upřímně děkuji, opouštíme Baronku do chladného pozdního večera. Byla to kurva dobrá sejšn!! Jen ten návrat v neděli v podvečer na noční šichtu nebyl nic moc...
Pár dalších fotek pod čarou, když klikneš sem...
TEMUSAMKEIT
Pamatujete si, jak jsem tady rozebíral to ohavné internetové tržiště TEMU, které nenávidí všichni ti zmrdi, kteří nám nabízí své zboží, kolikrát stejně pochybné kvality, jako TEMU, akorát že pětkrát dražší a s mnohem menším výběrem? No tak o tom samém strašně nebezpečném TEMU, kterému chce EU utnout tipec, bude řeč i dneska. To jsem tam totiž nedávno zase zavítal a aniž bych cokoliv hledal, na základě minulého mého vyhledávání (metalový merch), na mě vykouklo tričko. Ty vole tričko z Číny? Běž se vysrat pičo... Ne hele, jako normální tričko by mě nezaujalo, ale tohle bylo něco jinýho. Z černé látky se na mě totiž koukal nějaký pán. Strašně mě to zaujalo, tak jsem na to kliknul, A hele! to vypadá kurevsky dobře. Přesně to co potřebuješ mít ve skříni. Juknul jsem, jestli mají velikost 3XL, A hele! Mají! Né že bych potřeboval tři ixel, to vůbec ne. Ale po zkušenostech vím, že čínské 2XL je málo. Takže jukám na to tričko a strašně mě zajímá co to na něm vlastně je.
No řekněte sami. Nezamilovali jste se okamžitě do těch motivů? Já jo. Teď ještě zjistit, jestli to není nějaká blbost. Takže jsem nelenil a postahoval si dvacet nahrávek bandy z trička, která se zove GRAUSAMKEIT. Zjistil jsem dle komentářů na síti, že se jedná docela o známý kousek ve svém hudebním oboru a jakousi legendu. To, že jsem si postahoval těch dvacet kazet, byl výsledek potichého poslechu ve sluchátkách při prohlížení zboží na TEMU. Poslouchal jsem to z vydavatelského Bandcampu a byl jsem nadšen!! Jak je možný, že se to ke mě nikdy nedostalo? Ano, je to primitivní, ano má to příšernej, ale naprosto tragickej zvuk, ale je to boží vole. To jsem ještě nevěděl, že to co jsem si v těch sluchátkách labužil, mělo zvuk relativně dobrej a oproti jiným, je to i velmi složitá muzika. No co vám mám povídat. Tři dny jsem chodil po loukách a lesích a poslouchal ten hluk. Každej normální by to vzdal. Ne tak já. Poctivě jsem to všechno poslechl jako správný masochista a abyste neřekli že jsem zmrd, vybral jsem to, co má i pro normální smrtelníky, rozumějte vás, aspoň trochu hlavu a patu. Tedy že zvuk není uplná žumpa a hudba nezní jak retardace. Vzpomínáte si na legendární a naprosto ojedinělé a geniální album "Transilvanian Hunger" od DARKTHRONE a na jeho zvuk a primitivitu, kterou třeba deathmetalisti navyklí na precizní zvuk a krkolomá kytarová sóla nemohou přenést přes srdce? Tak tohle je trochu jinej level. V porovnání s Grausamkeit jsou Darkthrone Dimmu Borgir. Některá dema měla tak špatný zvuk, že pauzy mezi písničkami byly hlasitější než samotná hudba. Podobný jev se stával kdysi u jednohlasého rychlodabingu na VHSkách. Pro ty, kdo neví co je to VHSka a jednohlasý rychlodabing, rozhodně doporučuju film Králové Videa, kde se všechno dozvíte. Nejlepší je, že ani jedna kazeta nezní stejně. Zpěv, produkce, zvuk kytar, bicí, všechno je taková sračka, že to budete milovat do morku kostí. Z těch dvaceti kazet jsem teda vybral to, co má trochu lepší zvuk a nějaké melodie a dá se poslouchat. Bude se vám zdát, že ty krásné melodie odněkud znáte, že jste je slyšeli už dřív, ale protože to má tak dojebanej zvuk, tak si budete řikat, že to asi není to co jste už slyšeli. V diskuzích se často objevuje že THIS IS REAL BLACKMETAL. Ale piču, jak by řekl strejda z Ostravy. Takovej zvuk měly noisegrind kapely na demáčích v polovině devadesátých let. Se slzou v oku vzpomínám na mé demokazety kapel Oral Climax, Impregnate Trichomonas, Christ Snack, Cunt´n´Bananaaz, Final Exit, Anal Massaker, Excreted Alive, Fear Of God a další. Všechny tyhle bandy měli zvuk podobný Grausamkeit. Jenže Grausamkeit není noisegrind, ale blackmetal. Dovedu si představit, že s dobrým zvukem by z toho byl hit. Kdo by měl zájem, v komentářích zanechám odkaz na stažení devíti záseků Grausamkeit. Kdo zájem nemá, je to jeho boj. Některé písničky jsou fakt povedené. Ale co bych si třepil hubu. Je to na vás...
PS: Coververze písně od Darkthrone nemá chybu!!
3.10.2025 METALOVÝ DÝCHÁNEK
Na poslední chvíli se vyměnil headliner, neboť Torharry ohlásili nemoc v kapele a místo nich se na plakátu objevili staří známí Fleshless. Pro mě osobně je to lepší varianta i když mám Torharry naživo rád. Hlavním důvodem toho, že jsem se po denní směně, vhození volebního lístku a vidinou toho, že ráno musím do práce, zúčastnil této akce, byla nová hradecká kapela LA PETITE MORT, v níž hraje jeden můj známý a dosud mi jejich živá produkce unikala. Samozřejmě INPAIN se mi posledně líbili a čtvrtými do necelé pětice byli RADIO JEREVAN, které jsem vůbec neznal. Stejně tak hradecký Pavija'n Pub byl pro mě neznámým místem. Po práci jsem hodil koupel, pak jsem do sebe hodil smaženici z hřibů, pak jsem se hodil do gala, pak jsem hodil volební lístek do krabice k tomu určené, pak jsem hodil do navigace Paviánovu hospodu a pak jsem hodil volantem směr Hradec Králové. Ke klubu přijíždím čtvrt hodiny před avizovaným začátkem, který byl ve 20 hodin. Parkování je zajištěno spousty míst placeného parkování, avšak parking automat mě informoval, že od 18ti hodin se už neplatí. Ne jako v Pardubicích, kde město parkové vyžaduje až do 22h. Zaparkuju kousek dál od klubu, aby mi případný opilec nepoblil auto a rozhodně si to šinu po schodech do budovy. Zaplatím přijatelné vstupné 250Kč a koukám, že v hospodě to pěkně hučí.
Rozkoukávám se v klubu, ve kterém jsem nikdy předtím nebyl. Nejdřív ale žadoním u příjemné a hezké obsluhy lahvového Birella za 45Kč, neboť mi cestou vyschlo hrdlo. Po pravé straně se nachází dlouhý bar s nabídkou nápojů, která je řekl bych dostatečná. Obsluha se skládala ze dvou sympatických mladých pánů a již zmíněné hezké slečny. Po stěnách visí hezké obrazy s certifikáty pravosti. Po stranách stoly, židle lavice. A přímo na lokál navazuje koncertní sál.
Teď už zbývá jen aby byl dobrý zvuk, protože dobrý zvuk je na koncertu jakéhokoliv druhu zásadní. Jak už to bývá u klubových akcí, nezačalo se přesně a nejinak tomu bylo i v Pavijánovi. To je nemilé vzhledem k tomu, že bylo v plánu končit o půlnoci. Do postele bych se dostal někdy před jednou hodinou ranní a za nějaké 4 hodiny budíček do roboty. To je tak nějak jen tak tak. A proto jsem učinil rozhodnutí: Nejpozději v půlnoci opustím klub i kdyby hrála teprve druhá kapela... Ale nepředbíhejme. První banda dle harmonogramu jsou RADIO JEREVAN, kteří začínají zvučit ve čtvrt na devět, aby před půlou měli hotovo. Ale ještě si v klidu odloží nástroje, slezou z pódia a jdou na cígo nebo na panáka nebo na něco, i když je půlhodinové zpoždění už před začátkem. To bych asi i chápal ovšem moc pochopení pro to nemá řidič s Birellem v ruce (já), který ráno musí do práce (já). Naštěstí se za tři minuty cígo nebo panák nebo něco stalo minulostí a Jerevani se do nás pustili se svojí hárdkorovou vervou. Zvuk se během první písně vyladil a musím uznat, že byl fakt výbornej. Kapela předváděla umění klasického HC, kterého nejsem fanoušek, i když uznávám, některé pasáže mi přišly povedené. Přirovnal bych to k hardcore verzi alba "Roots¨ od Sepultury. A možná s trochou Korn, i když já vlastně vůbec nevim, jak Korn hrajou. Písně měly podobnou strukturu a rytmus, takže mi přišly dost podobné. Díky dunivému, fakt výbornému zvuku, to bylo docela návykové a nejednou jsem se přistihl, jak si poklepávám spokojeně nohou do rytmu. A například písnička s názvem Exodus, byla vyloženě dobrá.
Dávám si druhého Birella. Ten už byl za 50Kč. Nevadí. Slečna za barem byla hezká a milá. Moji pětikorunu si zasloužila. Celou akci pořádali, nebo spolupořádali, nevím přesně, kapela LA PETITE MORT, kterou jsem ještě nikdy neviděl z části proto, že jsou relativně nová banda a z části proto, že když hráli někde poblíž, byl jsem na jiném místě. Takže mé odpanění touto kapelou proběhlo v Hradci. Za bicími můj dlouholetý známý, za basou neustále vysmátý sympaťák a za kytarou a mikrofonem, když jste přivřeli oči, stál Lemmy. Zvuk byl oproti předešlé kapele chudší o jednu kytaru a jednu basu. Ano, basák tam byl a hrál na basovku, ale svůj nástroj naučil znít jako to, co zní někdy v Manowar, takový ten řezavý zvuk. Prostě nezní jako klasická basa, ale trochu jako kytara. Na rozdíl od basy předchozí kapely, která duněla až do Pardubic. A o to dunění byl právě zvuk chudší. Musím ale zdůraznit, že se mi jejich deathmetal okořeněný hardcorem líbil. A brzo na ně pojedu znova, heč! Zpěv mi někoho připomínal, ale vůbec nevim koho. Ptal jsem se kámoše a ten řekl, že takhle zněl kdysi zpěvák z Kryptor. Nevim no, spíš bych ho řadil jinam. Jdu si pro třetího Birella za pade a je jasný, že mě čeká už jen jedna kapela pokud chci o půlnoci zmizet, neboť FLESHLESS s novým bubeníkem začínaji zvučit 15 minut před koncem jejich avizovaného hracího času. Zajdu se trochu vyvětrat, protože v klubu se vydýchalo dost teplo. Na schodech a před klubem je rušno, probíhají politické debaty a hádky a já si řikám, jestli to mají ti mladí usměvaví lidé zapotřebí.
Pokud Radio Jerevan měli skvělou basu, La Petite Mort měli jinou basu, tak Fleshless pro změnu neměli žádnou. Ale i kdyby měli, nic by to nezměnilo na tom, že to zvukař nehorázně dosral. První písnička byla vyloženě tragická po zvukové stránce. Během druhé byla vůle vyladit to, jak je možná slyšet v přiloženém videu. Při třetí si to už trochu sedlo, ale definitivně perfektní zvuk byl až od čtvrtého songu. A jakej byl Fleshless? No výbornej... Jezdím na něj už přes dvě desítky let. A už jsem to tu psal v jiném reportu z Pardubic. Fleshless jsou mnohem lepší v malém klubu než na festivalu. A co předváděl mlaďák za bicíma, klobouk dolů. Přesnej jak hodinový stroj značky Rolex a krutě rychlej. Fleshless hráli z aktuálního EP, staré písně, prostě písničky. Nebudu se tu kasat za jejich fanouška. Nejsem a neposlouchám je. Jen naživo, takže vlastně nevím co všechno hráli. Set zakončili noiseovkami jako obvykle, kdy jednu odvřískl syn zpěváka, jednu odvřískl kytarista a jednu odvřískl bubeník. Syn a bubeník ale nebyly slyšet. Asi nemají zkušenosti s mikrofonem v případě syna a čas při bubnování blastbeatu v případě bubeníka. Je jasné, že INPAIN nedám ani kousek. Než se připraví, bude půl jedný, takže Inpain prominou. Nakonec nebudou to oni, kdo bude ráno před pátou vstávat a stejně tak to nebudou oni, kdo bude 12 hodin hákovat ve fabrice. Budu to totiž já. Takže se loučím s Velkým Járou, který dělal Fleshlessům takzvaného ČUKRa (čurák k ruce) a ve třičtvrtě na půlnoc opouštím velmi příjemné překvapení v podobě paviánský hospody a asi 90ku různě opilých, usměvavých a spokojených lidí. Inpain si dám někdy jindy a někde jinde.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře (Atom)