Osud tomu chtěl, že jsem se minulý týden na čtyři dny ocitl na Slovensku za účelem, který je naznačený v názvu tohoto blábolu. Chytřejším to dojde, voliči Pirátské strany se zeptají těch chytřejších. Výlet na Slovensko byl neplánovaný, zblindovaný narychlo. Vlastně mi moje drahá polovička oznámila se slzami v očích, že potřebuje jet domů. Na východní Slovensko. No a já teda že ji tam odvezu, protože jsem věděl co je ve věci. Koupil jsem dálniční známky, sbalili jsme si pár věcí a vlastně za nějakou půlhodinu jsme vyjeli. Jaká byla cesta? Hele jo, šlo to. Na české straně určitě. Části dálnic, které se loni stavěly, nebo opravovaly, byly zprůjezdněny a byla radost konečně bez jediného omezení rychlosti nebo objížďky bez bloudění dojet bezpečně na místo určení, kterým se stala benzinová stanice v obci Horní Bečva. Tam proběhla káva, neboť jsem byl po noční a naspal necelé tři hodiny, takže jsem potřeboval trochu nakopnout, neboť mikrospánek, nebo nějaká jiná podobná ošemetnost za volantem, nebyla žádoucí. Česká strana, co se týká komunikací, tedy na jedničku. Ovšem jak překročíš hranice, jakoby ses vrátil do devadesátek. Nejhůř se jelo ve vyjetých kolejích v silnici a nástrahou mi byly každou chvíli nepříjemné výmoly. Taktéž chaotické značení a vůbec jejich dopravní značky, které mají malinko jiný design, což na první pohled nemusí působit špatně, ale pokud jste v neznámé krajině, ve tmě, máte za sebou čtyři hodiny jízdy a před sebou dalších pět, oslňují vás protijedoucí auta svými xenony, jakožto nezkušenému řidiči se mi tam prostě nejelo dobře. A v Žilině? Ty vole, tam by si inženýři, kteří plánovali napojení na dálnici na dálný východ, měli navzájem rozbít držky. Takovej chaos se jen tak nevidí. Co ale musím pochválit a od čeho bychom se mohli, ... né mohli, ale měli!! přiučit, jsou jejich semafory. Hele jsou to úplně normální semafory, které svítí stejnými barvami jako ty naše, ale je tu jedno velký ALE! vlastně ty velký ALE! jsou tu dvě. První velký ALE! je, že když svítí na semaforu červená, vedle běží časomíra směrem k nule, kdy červená končí. Poprvé jsem tohle viděl v Turecku před lety a už tenkrát mě to nadchlo. A druhý velký ALE! je uplně boží. Když se totiž blíží konec zelené a připravuje se oranžová, na kterou když u nás projedete, hrozí vysoká pokuta, tak se jim ta zelená rozbliká a řidič ví, že i když je ještě zelená, že má přibrzdit, že už by to nemusel stihnout. Proč tohle kurva nejde u nás? Nebo jestli to někde u nás je, nevim. Na Slovensku to taky nebylo všude, ale často jsem se s tím cestou setkal. Tyhle dvě věci fakt super. Největším výserem Slovenska jsou ale řidiči. Všem jim pak vévodí namarchrovanej debílek na dálnici, kterej.... ále, nebudu se rozčilovat a převypravovat to, jak jsem díky němu málem skončil v náklaďáku předemnou. Od nového roku jsem si dal předsevzetí, že se rozčilovat nehodlám. Malinko jsem to porušil až cestou zpátky a opět u toho byl slovenský řidič, opět u toho byl kamion a opět šlo o život čtyř milých lidí v malém bílém automobilu značky Ford. To si totiž takhle jedu v hlavním pruhu a zprava z připojovacího pruhu se do toho mého humpolácky začal srát kamion takovým způsobem, že mě uplně normálně vytlačil do protisměru přes dvě plné čáry. Nezbývalo tedy než prudce zabrzdit. A nebylo to tím, že mě neviděl, protože jsem byl na úrovni kabiny. Prostě se zachoval jako čurák. Moje prudké brzdění samozřejmě ohrozilo auto za mnou a pak ty další. Ta frustrace z toho, že mu za to nemůžete rozbít hubu a jediný co můžete je vytroubit ho a zanadávat si, je strašná. A nic na tom nezmění ani fakt, že mě asi za třicet kilometrů ochotně pouštěl předjet ho. Jak tohle může udělat řidič kamionu, hádám že řidič z povolání, jenom proto, aby nemusel zastavit v napojovacím pruhu, to člověk žasne. To bylo cestou zpátky asi padesát kilometrů od Litomyšle. My jsme ale v dnešním povídání teprve dorazili skoro až tam, kde lišky dávají dobrou noc. Nyní se přesuneme do druhého dne, kdy jsem si dal několikakilometrovou procházku ze čtvrtého patra paneláku sídliště, abych zjistil, že na východním Slovensku mají stejně debilní majitele psů, jako u nás, protože v bílém sněhu na chodnících svítí svojí barevnou škálou od žluté, přes hnědou a černou až po bílou s plísňovým kožíškem, psí hovna. Všude. Nejvíc se mi líbila ta psí hovna, do kterých zcela evidentně už někdo šlápl a roztahal ho botou na několika metrech chodníku. Nejdřív byly otisky hovna velmi výrazné, a postupně se s dalšími kroky zmenšovaly a zmenšovaly, až úplně vymizely. Pak jsem potkal dvě maminky s kočárky. Šly proti mě po celé šíři chodníku vedle sebe. Byly to bezohledné arogantní slovenské svině, které mi neuhly a já jak se nerozčiluju od novýho roku, tak jsem je vůbec neposlal do prdele, ale udělal jsem úkrok stranou, vstoupil do nahrnutého sněhu u kraje silnice a uvolnil cestu jejich malým debilním dětem slintajícím v kočárcích. Zajímavý na mé procházce byl krámek Cannabis Shop, před kterým zevlovala trojice romského kulturního obohacení.
Prošel jsem kolem pivního medvěda na pěší zónu, která v pozdním odpoledni působila dost depresivně. A ne jen pěší zóna. Jako celej ten chudej kraj plnej milých a pohostinných lidí. Jen ty chodníky by mohli opečovávat lépe. Nebylo příjemné jít přes velmi frekventovaný most pouze ve vyšlapané úzké cestičce, kde led je to nejlepší, co vás může jako chodce potkat.
Obešel jsem co se dalo a vracel se zpět kolem Cannabis Shopu, kde se za rohem lačně a nedočkavě skláněla trojice kulturního obohacení cikánského typu nad cigaretovým papírkem a balili špeka, rozuměj marihuanu. Jen tak na chodníku u silnice. Dobře jako, vy kluci kulturní! Jeden by se mohl zamysliti: "Jaktože ti kluci, mladí, pěkní, plní síly, nejsou v robotě?" Ale to by byl čirý rasismus a to tu podporovat nebudu. Jelikož moje drahá choť měla spoustu zařizování se svým otcem a moje děti trávily čas u mojí švagrové asi 2 kilometry od sídliště, mého dočasného zevloviště, nezbylo mi nic jiného než buď chlastat, nebo se dívat na televizi. Chlastání mě nelákalo, tak jsem zapnul televizi. A myslím, že všichni ti lidé z těch sídlišťových králíkáren celý dny nedělaji nic jinýho než právě že chlastaji, nebo čuměji na bendu, popřípadě dělají obojí zároveň. V televizi bylo samozřejmě hovno a bylo to dané skladbou kanálů, které tam jsou ve free verzi k dispozici. Většina programů byly buď zprávy, nebo východňárská "hudba", nebo cigoši. Ovšem nejvíc kanálů tam bylo náboženských kde od nevidim do posrání probíhaly všeljaké náboženské píčoviny. Takže jsem se po nekonečném přepínání programů přistihl, že koukám na Teletubbies, popřípadě na nějaký křesťanský sbor. A to prostě nechceš. Na moji obhajobu asi tolik, že v křesťanské kapele vyskytovaly se dívky půvabné, po mrdu lačnící.
Nechápu jak takový pěkný mladý holky můžou být posedlé věčně tajtrlikovat v kostelích, s od svých rodičů vymytými mozky.
A zmíním ještě jeden kanál, který měl název Náš region a ten nabídl pásmo cikánských písní Awer Čawe.
S jakou úlevou jsem se dopopřepínal i na několik českých filmových kanálů. Je zvláštní, že doma na ně moc nekoukám (Filmbox, CS Film), ale jak to řikal Josef Švejk, když se zakousl do pečené kachny paní baronky? "Když je nouze nejvyšší..." Komická situace nastávala při upoutávkách na filmy nebo při zprávách na stanici Nova International, kde se často objevovala tato hláška.
Dokonce i na SAT1 a Pro7 jsem se dopřepínal. Kanály, které jsem sledoval naposledy jako dítě školou povinný před více než třiceti léty na satelitu Astra 1A...
Nyní se tu zmíním o jednom podniku (Off Road), který jsme navštívili za účelem napojení a nasycení. Ten podnik se na první pohled tvářil velmi profesionálně a přívětivě, čemuž odpovídalo velmi pěkné prostředí, kdy zdi zdobily nadživotně velké podobizny rockových mohykánů, jako Metallica, Guns n´Roses, Black Sabbath, Aerosmith, Rolling Stones, Queen. I WC byla vyhotovena ve velmi pěkném designu, i když narovinu, chcalo se mi do toho blbě. Ale vypadalo to cool, to musím uznat.
A tím bych zakončil pozitiva na tomto podniku. Obsluha byla katastrofa. Né katastrofa, ale K A T A S T R O F A. Nejenže popletla objednávku (místo střední pizzy malá, místo druhé střední pizzy velká, místo jedněch kuřecích křídel pečená žebra) ale co je nejhorší, byla abnormálně pomalá. Než se něco začalo dít, vyrostl venku za oknem kedluben. A když mi přinesla dvanáctku od Budvaru, málem jsem vrhl. Hnusný teplý pivo. Jak kdybyste si vzali v samoobsluze toho nejlevnějšího lahváče pochybné značky a v pokojový teplotě ho začali pít. Prostě kentus. Nechápu jak se mohla ta hlučná skupinka hloupých slovenských šamponů u vedlejšího stolu opít do takové nálady, že halekali na celý lokál, když já na druhé pivo čekal 20 minut. A opět bylo teplé a hnusné. Pak za námi dorazila malá neteřinka se svým tátou a učinili jsme objednávku. Pro neteř, která má různé alergie, byla objednána pizza, kde jsme prosili, aby na ní bylo minimum sýra a více rajčatového základu. A co po více než hodinovém čekání přišlo? Pizza, na které sýr plaval a přetékal přes okraje. Jako kdyby to udělali schválně. K jídlu asi tolik, já si objednal tu největší blbost, tedy pizzu Kaťuša, na které bylo snad všechno. Fakt, všechny možný ingredience, který se dávaji na ostatní pizzy. Bylo to celkem dobrý, ale šíleně slaný, protože se sýrem s modrou plísní nešetřili.
Jako hele zapil bych tu slanost, kdyby bylo čím a když už to přinesly tak aby to mělo aspoň o 15 stupňů menší teplotu. Další jídla u stolu, kuřecí křidýlka, ty prej byly luxusní, burgery vypadaly taky pěkně. Grepový nealkoholický budvarový nápoj byl krásně hořký a lahodný. Po tý pizze ve mě zasyčel jak lejzr, když odpaluje nateklý hemoroid. Holky ještě popíjely nějaké panáky, synátorek pochlastával Svijanského máze, prý byl dobrý. Na omluvu obsluhy asi tolik, že ten podnik je opravdu velký a návštěva ten večer byla nemalá. To už ale neomlouvá pana majitele, že na páteční večer není schopný na čtyři hodiny sehnat a zaplatit dvě brigádnice. Za mě rozhodně veliké zklamání a kdybych byl vysírač, udělil bych na google recenzích velmi negativní hodnocení. Kurva člověk jim tam nechá 200 eur a odchází nasranej, to možná ne, ale rozhodně znepokojenej. O dalších okolnostech mého výletu na Slovensko se tu zmiňovat nebudu, neboť je to ryze soukromá záležitost.
Žádné komentáře:
Okomentovat