No konečně. To to trvalo kurva! Konečně zase nějaká akce, kde není samej deathmetal. A stačilo málo k tomu, abych se mohl zúčastnit. A sice mým kapitalistickým chlebodárcem nařízená povinná dovolená, anžto logistika nebyla schopna pracovat s nedostatkem EKOlaků a materiálu, což mělo ve výsledku ten výsledek, že nebyla zajištěna práce. Nejeden by se mohl domnívat, že je to překážka v práci zaměstnavatele z čehož vyplývá, že né povinná dovolená, ale že volno bez dovolený za 70% platu, což byl dotaz, který jsem položil vedoucímu našeho oddělení. Odpovědí mi bylo: "Přečtěte si zákoník práce." No comment. Ale co se divit, když ten samý vedoucí si stěžuje, že nevykonáváme práci s nadšením a že se ve svém volném času neúčastníme firemních akcí a nestmelujeme kolektiv. Pojeď se mnou na koncert vole, se tam stmelíme, že ti prasknou uši pičo. Chvíli jsem byl nasranej, protože dva dny dovolený vyplácaný na víkend, když už takhle mám dovolenou téměř celou rozplánovanou, není zrovna malý zásah do plánů. Ale pak jsem juknul jaké jsou možnosti a spojil příjemný s užitečným. Ve čtvrtek turnaj v šipkách, v pátek ráno burza, pak food festival v Dětenicích, večer turnaj v šipkách a v sobotu hááálelůůůja, koncert výtečných kapel. Do Pardubic, města lidí, kteří si myslí, že vyhrají hokejový titul, a já jim to přeju, protože kdo je má furt poslouchat žejo, jsem vyrazil sám. Opět. Medvěd se omluvil, neboť v tento termín se nacházel na renovaci kožichu, Marján s Kocourama vyrazili do posraný Prahy na jejich srdcovku LIK, Amorfis vedl patrně bitvu s lahváčema poněvadž se mi vůbec neozval jestli by třeba nejel, a všichni ostatní, kteří přicházeli v úvahu, dali přednost nedaleké velikonoční veselici za účasti Debustrolu a několika nezajímavých kapel. Teď popíšu, jak probíhal čtvrteční turnaj v šipkách v Novém Bydžově. Byla to katastrofa. Byl to první turnaj, který se započítával do nové sezóny a skončil jsem předposlední. Dobrá zpráva je, že je mi to jedno, poněvadž v uplynulé sezoně jsem se umístil na parádním pátém místě. Teď se podíváme, jaká byla sváteční burza v Tuhani. Byla to bída. Lidi si myslí, že jejich desky v žalostném stavu jsou zlatý důl a nestydí se i na vesnické burze požadovat za zničené kusy komoušských zpěváků horentní sumy. Jeden pán mi dokonce vykládal, jak jsou jeho desky v TOP stavu (nebyly, ani jedna z mých desek ve sbírce není ani z deseti procent v tak mizerným stavu, co nabízel on) a že ta japonská verze Yoko Ono je obrovská rarita. Našel jsem jeho raritu na discogs za 3 Eura a bylo po vychloubání. Jinak mě tam nezaujalo vůbec nic. Nyní se podíváme na zub pátečnímu food festivalu v Dětenicích, kam jsem se zajel mrknout s ženskou částí mé rodiny. Nabídka vypadala lákavě. Dětenický resort znám dobře, ale na food festivalu jsem nikdy nebyl. Když jsme se začali blížit k Dětenicím, po pravé straně jsem uviděl asi 500 zaparkovaných aut tam, kde je obvykle louka. "No do píči vole", zaklel jsem za volantem a polilo mě horko. Nemám rád davy a všechna ta krásná auta naznačovala, že se davům nevyhnu. Parkovné stálo 50Kč (vynásobte si to počtem aut), vstupné stálo 185Kč (vynásobte si to počtem lidí, kterých bylo určitě víc než tisíc, děti do 15 let zdarma). Nevím proč, ale nešlo zaplatit benefit kartou, na který mi smrdí patnáct tisíc. Škoda že nejsem hádavý, protože jinak bych se tam s nima hádal ještě teď, že Dětenice jsou na seznamu Benefit plus a nechápu tedy, proč nejdou benefity použít. Místo toho jsme to zaplatili normální kartou. Fronta u vstupu odsejpala plynule.
Areál naflákanej lidma, pobíhaly a vřískaly tam děti, dementní lidi si tam brali svoje psy. A nebylo jich málo. To pro pejsky muselo bejt peklo všechny ty vůně jídel, kterých na jednu stranu nebylo málo, ale zase nazývat to festivalem, to taky asi ne. Největší fronta, která v podstatě ani na chvíli neustoupila, byla na obyčejné palačinky s marmeládou. Dále bylo v nabídce na rožních rožnící se prase, kýta, krocan, beran. Podle čuchu menstruační vůně jste spolehlivě našli nabídku mořských plodů. Ty vole kdo na českém venkově ve středověku žral olihně a chobotnice? Jako první se ovšem vyprodaly koláče. Dále pak byly k dispozici bramboráky, se zelím, uzeným, guláš, hovězí jazyk, a to bylo vlastně tak nějak všechno. Člověk by čekal nějakou středověkou pochoutku, nějakou placku potřenou česnekem, něco co se dřív fakt jedlo, když se Dětenický resort pyšní středověctvím. Po celou dobu byl pro děti i dospělé připravený program ve formě bojujících rytířů, divadla, akrobati, bla bla bla, všechno zajímavý asi jako beďar na prdeli. Byl tam k dispozici drezér dravých ptáků, se kterými jste se za sto korun českých mohli vyfotit. Nabídka nápojů byla uspokojující. Od točené kofoly, přes vomrd alá domácí limonáda, pivo, tvrdý alkohol, vína a míchané nápoje. Platilo se tam žetonama. Jeden žeton byl za 35Kč a za jeden žeton se tam dalo koupit toto: koláč (proto byly vyprodané jako první), grilovaná kukuřice, pecínek chleba, později půl pecínku chleba. Takže když jsem si po příjezdu zašel na uzený hovězí jazyk s křenem a okurkem a chlebem, v přepočtu za 280Kč, byl k tomu chléb celý, rozuměj malý kulatý pecínek. Celkově jsem nabyl dojmu, že celý ten festival je jeden velký předražený ojeb na lidi. Tak třeba ten můj uzený hovězí jazyk. Slečna ho z umělohmotné misky nakrájený na plátky jebla na gril, kde se škvařily jitrnice a jelita a všechen ten jazyk mi vyráchala v jitrnocovojelitovým tuku. Pak mi to bouchla na papírový tácek, přidala křen z pixly (to vážně na takový akci za takový prachy nemohli mít čerstvě nastrouhaný křen??), šoupla na to dvě čtvrtky nakládané nedobré okurky, celý pecínek chleba a táhni hajzle. A nyní se dostáváme k jednomu z největších výserů. Absolutně poddimenzovaná místa k sezení. Tolik lidí si prostě ten svůj kus předraženýho masa nemělo kde sežrat. Mě jako stolek na stojáka posloužil sloup od plotu. Lidi se váleli všude, po trávě, na lavičkách, křesílkách, na stojáka, prostě všude bylo plno. Když jsem ochutnal obsah svého papírového tácku, litoval jsem že jsem si to koupil. Hnusný to bylo jak komouš na Hradě. Nechutný. Představ si omastek z jitrnice na používaným nečištěným grilu, vytřený kouskem uzeného jazyka. Prostě hnus. Ale stálo to jako oběd v dobré restauraci, tak jsem to do sebe naházel. Hnusnou chuť jsem přebíjel křenem, kterého mi dala slečna dostatek. Vyhodil jsem papírový tácek do jednoho z přeplněných košů a šel na kofolu do papírového kelímku za sedumdesát. Pak jsem našel dceru se ženou, které čekaly půlhodinovou frontu na palačinku. Na obyčejnou, normální, palačinku. S marmeládou za sedumdesát.
Snědenou na bobku na trávě pod stromem. Pak moje žena čekala dvacet minut na pečeného krocana za 250 (krocan) plus 35 (miniaturní pecínek chleba rozkrojený na dvě půlky). Krocan byl vynikající, ale zase, co je to kurva za umění naložit ptáka do marinády, napíchnout na vidlici a zatopit pod ním? Zašel jsem si pro další kofolu a žena si dala pivo. Celou akci holky zakončily úplně absolutně největším výserem celého festivalu a tím se staly fronty na chcaní a sraní. Jako sorry pane pořadateli majiteli, toho času o jedno mega denně bohatší, ale tři TOIky a jedny WC pro takové množství lidí je opravdu málo. Poté jsme se chvíli procházeli po zámeckém parku a sledovali trochu program, který ale dost nudil. Blížil se čas odjezdu, takže jsem zašel koupit náš čtvrtý chod a tím se stala grilovaná kýta s chlebem.
Mělo to být za 7+1, v přepočtu tedy za 280, ale slečna chtěla 8+1, tedy 315Kč. A to ještě toho chleba byla jen půlka. Asi jim docházel, protože jsem je pak viděl jak ty pecínky krájeli na čtvrtky. A samozřejmě vždy byl brán jeden kus chleba za jeden žeton, tedy 35Kč. Takže já na začátku celý krásný kulatý vynikající chlebík za 35Kč, ke konci čtvrtka toho samého za téže cenu. Tácek s kýtou jsem musel dalších dvacet minut držet v ruce, poněvadž se ženský rozhodly jít si opět vyždímat svoje krocany na WC a na WC byla po palačinkách druhá nejdelší fronta, která nikdy neubejvala. Takže si to shrňme. Co se mi tam líbilo? Několik hezkých děvčat v davu. Co mě tam sralo? Všechno ostatní. No neber to, za 17 stovek plus benzin (60km). Aspoň jsem si mohl odškrtnout další akci, které se už nikdy nikde nemusím účastnit, a sice food festivalu. A nyní bych se krátce zmínil o pátečním turnaji v šipkách ve Pšánkách. Díky šipkařům, kterých se tam sešlo 27, byla hospoda plná. Na čepu byl Mustang jedenáct nebo Mustang dvanáct. Dvanáctka byla výborná. Chutnala mi tak, že jsem se začal nekontrolovatelně potit jak prase a být červený jako sovětská vlajka, až se mě hezká servírka ptala, jestli nechci led nebo něco.
Mezi návštěvníky hospody se nacházelo 8 kusů fakt krásných mladých holek. Kde se to kurva vzalo v takový díře jako jsou Pšánky, kde ani není mobilní signál? Na turnaj jsme přijeli s tím, že si zahrajeme taky s někým jiným než s lidmi, se kterými běžně hrajeme na turnajích u nás. Jeli jsme tam s tím, že nám tam ukážou kde má kozel píču. Nakonec to nedopadlo tak strašně. Posádka našeho auta skončila na těchto místech: 7-8 řidič, 9-12 já, 13-16 spolujezdec. A to mezi těmi blázny, kteří zavírají šestá kola, bylo dobrý. Ono se nedalo moc soustředit, protože nejdříve tam buráceli pardubiční hokejoví fanoušci, pak tam burácel Dalibor Janda z repráku, se kterým zpívala celá hospoda "Hrááááli sme kličkovanou dyť to znáš...." a to člověka, kterej na pardubickej hokej sere a Dalibora jandu neposlouchá, trošku rozesere. A do toho ta krásná děvčata vyzívavě oblečená, hlavně ta v zelených legínách pod kterými se rýsovala tanga, anebo zrzavá pořadatelka, ze které její zrz sálal na desítky metrů. Radost pohledět. Byl jsem velmi překvapený, kde se to tam všechno vzalo. A ještě jedno překvapení mě čekalo při placení, kdy po mě pan hostinský za 5 dvanáctek, chtěl 175 korun českých. Děláš si prdel? Za tak dobrou dvanáctku třicetpět kaček? To je o dvanáct korun míň než platím v mojí domovské hospodě za dvanáctku od Radegastu. Je pravda ale, že Mustanga tam měli pouze na velikonoční víkend. Jak píšou na svém facebooku: Někdo má zelený pivo, my máme Mustanga...
A nyní se již vrhněme na sobotní koncert v Pardubicích. Po příjezdu před klub si jdu ověřit parkovací automat. Píše se tam že v sobotu je poplatek za parkování vybírán jen do dvanácti hodin. Mám tušení, že dřív vyžadovali parkovné do deseti do večera i v sobotu. Ale jistý si tím nejsem. Stačilo by dohledat zde v nějakém reportu. Na zahrádce mě přivítala typická vůně zapálených travních palic. Po otevření dveří do hospody na mě jukne klasický hukot plné místnosti. Vypadá to, že by na parketu nemuselo být prázdno. Zaplatím přijatelných 250Kč vstupné, sednu si na bar a popíjím Birella za 40. Z reproduktorů nám pan zvukař pouští Insanii. Na pódiu panuje mumraj, ve kterém se míhají členové kapely DARK METHODISM a zvukař. Všechno jim ale trvá trochu déle než by bylo potřeba a tak nervózní typický metalový fanoušek vyššího věku v kožené bundě od baru poznamená "Ježíš už hrajte, jste jak děcka." To bylo v době, kdy se mělo už 22 minut hrát. Konečně si pan zvukař stoupne za svůj pultík a začíná zvuková zkouška. Když je tak nějak hotovo, tak vyzve kapelu, aby něco zkusili společně. Kytara se zpěvem a s bicíma spustí ale basák nepřítomně brnká a na ně kouká a smutně prohlásí "Já nevim co hrajem." Přišlo mi to docela komické. A taky mi přišlo že byl basák malinko v jiném stavu. No a když už tu zmiňuju basáka, byl to právě jeho nástroj, který vévodil výslednému zvuku. Nebo mě to aspoň tak přišlo. Možná je to tím, že jsem v poslední době doma poslouchal samý opravdupíčoviny s šíleně plesnivým zvukem a teď najednou slyším dunění. Samotná hudba Dark Methodism mi přišla jako blackmetalový ekvivalent k Iron Maiden v tom smyslu, že je to jednoduché bum čvacht s občasnými zajímavými momenty. Ale jsou to kolíci bych řekl. Kytarista představil kapelu "My jsme Dark Methodism z Prahy a Hradce ale to tady radši řikat nebudeme." A já dodám jen tady na blogu "Obzvlášť když Pardubice půl hodiny předtím prohráli s Pražany." Cestou do klubu jsem jich potkal tisíce. Vypadali jak zmoklé slepice v dresech s velkým Déčkem na hrudích. Dark Methodism hráli půl hodiny a pokud bicmen zrovna použil kopák, což nebylo úplně často, tak to bylo zvukově takový jakoby přijatelnější. Po většinu času mě to ale nudilo. Sorry kluci...
Když kapela ukončila produkci a věnovala se balení fidlátek, sedám si na bar a objednávám si dalšího Birella u sympatické barmanky, která zrovna dávala lekci slušného chování již zmíněnému typickému metalovému vagabundovi v kožené bundě, který obtěžoval svojí existencí ostatní návštěvníky koncertu. Uběhne nějakých 40 minut (příprava kapely trvá dýl než samotné hraní, dobře jako...) a začíná zkoušet banda 1000 BOMBS. Už zvukovka dávala tušit lepší a hutnější zvuk. Dvě kytary jsou znát no. Moje předtucha se vyplnila a 1000 Bombs se do nás pustili svým vynikajícím thrashmetalem s parádním zvukem. Nečekal jsem to, protože tomuto druhu muziky neholduji, ale tohle se vážně povedlo. Nevím co víc bych k tomu světu sdělil. Prostě perfektní!! A zase hráli na můj vkus krátce. 35 minut mi jako krátká doba přijde. Přídavek nepřidali, neboť jim bylo řečeno, že není čas.
U baru je plno, tak se jdu opřít o sloup a popíjím si svého Birella, když zaslechnu od stolu halekat nějakého opilého fanouška: "Teď chceme vidět parádní výkon. Máte laťku nasazenou vysoko." Jeho halekání směřovalo ke kytaristovi následující kapely IDENTITY. Ten s rozhodným klidem flegmatického sebevědomého kytaristy odvětí: "To si jen myslíš." Podle mě ale moc dobře věděl, že má opilý fanoušek pravdu. A na řadu přichází třetí čekání. Jdu se ven vychcat a nadejchat čerstvýho vzduchu a informuju se u vstupu. Na akci dorazilo něco mezi šedesáti a sedmdesáti lidí. A to je dobrá návštěva. Čekání na Identity je nekonečné a ani po třičtvrtěhodině se ještě nezvučí. Hlavně že 1000 Bombs nemohli dát ještě jednu písesň protože není čas žejo. Teprve po hodině příprav začala zvukovka. Všichni členové mají v uších sluchátka. Asi to bude nějaká technická záležitost jejich muzika. Je čtvrt na dvanáct pryč a řeší se problém s bezdrátovým mikrofonem. Je to fakt nekonečný tohle. A jsou kolem toho zmatky. Jeden ze zmatků budiž na přiloženém videu, které znázorňuje úplný začátek Identitího vystoupení.
Když se konečně po víc jak hodině čekání začíná hrát, zvuk není z nejlepších. A basa má navíc takový ten dominantní zvuk, trochu jako měl Lemmy v Motorhead nebo jako má DeMaio v Manowar. Zpěv je obyčejný deathový a kytara přes rachot bicích a basy není pořádně slyšet. Naopak kytarová sóla trhala uši jak byla nahlas. Možná to bylo jen v místě kde jsem zrovna stál, možná ne. Každopádně to asi slyšel i zvukař, protože později už i kytara dostala svůj prostor. Ale furt ten zvuk třeba oproti předchozí kapele nebyl ideální. No a že by hudba Identity byla nějaká technická onanie, to bych taky neřekl. Podle mě obyčejný deathmetal s přesahem do jiných škatulek. Je možný že jsem v tom slyšel trochu i pokus o Impaled Nazarene? Nevím. Každopádně to nebylo nic pro mě a kdyby hráli jako poslední, tak bych po dvou písních jel domů. Byl to ale asi jen můj problém, protože ze všech kapel měli největší účast pod pódiem. Je také ale pravda, že se fanoušci postupně vytráceli. Poslední písnička Identity byl možná nějaký cover, protože mi přišla dost povědomá. Líbila se mi. Celkově jsem čekal od Identity asi něco jiného...
Já se jdu připravit na další nekonečné čekání. Naštěstí v případě DARK SEAL je na co se koukat i když nehrajou. Ne, nemají v sestavě žádnou ženu. To, na co se dá koukat, jsou různé serepetičky, které si připravili během večera. Různé stojany a držáky a lebky a svícny a dřevěné runy a dvě velké plachty. Všechno moc hezky vyvedené. Říkal jsem si, že kam to kurva chtějí na to malý pódium všechno dát. Vůbec mě nenapadlo, že by to nastrkali před pódium. Možná si to mohli všechno odpustit, když je to v Ponorce tak malý, ale zase je to jejich xicht všechny ty píčovinky. Opět to trvá hodinu, než se začne hrát. Bohužel jen asi pro 25 lidí. Většina odešla někam do prdele. A přitom Dark Seal byli tak výborní! Tohle je prostě nemoc posledních kapel v klubu Ponorka. Začnou hrát v jednu ráno a lidi prostě nejsou ochotni čekat tak dlouho. Viděl jsem Dark Seal potřetí a byl to pro mě jejich nejlepší koncert. Zvukově to mělo rezervu, ale šlo to. Aspoň to znělo pěkně syrově. Nutno podotknout, že všechny kapely měly velmi vlažnou odezvu od publika a třeba některé písně nebyly fanoušky oceněny téměř vůbec. A přitom zrovna Dark Seal hráli skvělý blackmetal. Nevim co víc by lidi jště chtěli. U poslední písně se v klubu snad někdo posral. Minimálně si musel trochu nasrat do trenek, protože takovej puch jakej se tam objevil, to byl pořádnej kekel. Přesunul jsem se na druhou stranu klubu a Dark Seal skončili. Jen tak naoko. Čekali jestli se někdo ozve na přídavek. Prozradím, že přídavek se nakonec konal a kolik se ozvalo lidí se můžete podívat ve videu dole, které je již tradičně trapné a nekvalitní. Tím oním přídavkem byla skvělá píseň "Beltain".
Někteří se při ní opilecky motali až jsem se divil, že vůbec své tělo ukočírovali ve vzpřímené poloze. Někteří usnuli s hlavou na stole a ani smrad z něčí prdele je nerozházel. Když před druhou hodinou ranní dozněla "Beltain", politoval jsem v duchu kapelu, která to musí teď všechno zase pouklízet a vydat se na cestu do Brna, protože jak nám jeden ze zpěváků sdělil, oni jsou ti čůráci z Brna, co prohráli s Pardubicema hokej. A můj konečný verdikt? Tahle sympatická akce byla spíš o čekání než o muzice. Škoda. Nejvíc se mi líbili 1000 Bombs a Dark Seal. Jestli na příští ročník pozvou zase nějaký blackmetal a budu mít volný víkend, tak určitě přijedu.
Několik tradičně nepoužitelných fotek tradičně tady.
Žádné komentáře:
Okomentovat