16. 12. 1994 KABÁT



Dojímá mě docela, jak všichni v dobách začátků Kabátů nám nadávali, co to posloucháme za píčovinu a jaký jsme to zmrdi zkurvení a teď když je Kabát slavnej, tak si u toho půlka národa mrská vocasy. Aby bylo jasný, mě KABÁT jako jedna z mála českých tvrděnemetalových kapel vůbec nevadí. Neposlouchám je, ale nevadí mi. Vlastně se mi od nich líbí jen zatím poslední deska a pak Děvky ty to znaj. Když jsem byl na střední, tak jsem ale neřešil co se mi líbí a co ne (z toho důvodu jsem se taky dostal i na koncert Chinaski, za což bych si nejenže nejradši nafackoval, ale snad i uříznul koule, abych si zapamatoval, že takový kokotiny nemám už nikdy dělat) a proto jsem na Kabáty vyrazil do sedumnáct kilometrů vzdálenejch Hořic. Se spolužákem (zdravím Martina) jsme nasedli do vlaku a vyjeli do zasněženýho města trubiček plněných mrdkou  za dalším spolužákem (zdravím Karla), u kterého jsme měli zajištěn nocleh. Samozřejmě si toho moc nepamatuju. Nepamatuju si předkapelu, protože my kurva přijeli na Kabát rozumíš vole a ne na nějakou sračku co hraje před nima vole!! Jó vole! Ale pamatuju si, že v davu proběhlo spousta ostrých loktů od smradlavých umaštěných ožralých hovad, rozuměj tehdejší fanouškovská základna kapely. Ale i tak jsem s klukama uhájil první a později druhou řadu. Pamatuju si, jak  Pepa Vojtek (pro absolutní debily, to je zpěvák!) na pódiu při textu "Kdyby ženský nebyly, chlapi by se nemyli, od rána až do noci, čuráky si honili" vytáhl z riflí od větnamců svoji kládu a začal si ji regulerně honit... Kecám :-) Jen to jako naznačil v prostoru a přítomné patnáctileté dívky zvlhly v místech mezi prdelní dírou a chlupama pod pupkem. Kabáti vzhledem k tomu, že měli venku nové CD Colorado hráli samozřejmě nejvíc z této desky, ale došlo i na Děvky a Motorovou. Po skončení koncertu jsem si koupil nášivku s logem Kabát, která pak několik sezon zakrývala fixou hovadsky načmáranou lebku na mé riflové bundě zakoupené též u větnamců. Jo jo, byli jsme to pořádný hovada. Po skončení jsme se sešli se spolužačkou, kterou jsem vždycky chtěl hrozně mrdat (zdravím Lenku). Bohužel k tomu nikdy nedošlo a mrdal ji někdo jinej. Zasněžený v nočním světle Hořice byly nádherný. Začali jsme dovádět jak zhulená americká mládež a jali jsme se koulovati za pomoci čerstvě nakydanýho sněhu. Když už jsem nemohl spolužačku vopíchat, tak jsem jí aspoň vochmatal kozy, když jsem jí za svetr kladl sníh. Do paneláku ke spolužákovi jsme přiběhli promáchaní a unavení, takže jsme během chvíle usli a spali spánkem spravedlivých. Bohužel jediné, co se k této události dá na netu vyštrachat, je datum konání. Jinak absolutní hovno. Ani leták, ani fotky, ani video. Takže video odjinud.






Žádné komentáře:

Okomentovat