11. 6. 2013 EXPEDICE SAPA

:-)

Na expedici SAPA 2013 přišel můj bratranec (zdravím Jirku), který to celé zorganizoval a tak v sobotu 11.6.2013 před sedmou hodinou ranní přifrčel na svém bílém oři aby mě vyzvednul a odvezl naše zadky do Chlumce nad Cidlinou na vlakové nádraží, odkud nás pan řidič rychlejedoucí lokomotivy odtáhl ve vagonu na hlavní nádraží do Prahy. Povšimněte si, jak krásně to zní bez Havla Vaška. PRAHA HLAVNÍ NÁDRAŽÍ. A ne žádné hloupé VÁCLAV HAVEL BAHNHOF.

VÁCLAV HAVEL BAHNHOF

Taky si povšimněte, že jsem celkem nenápadně přeskočil tu hodinu a půl dlouhou část, kterou jsme strávili ve vlaku. Ono se tam totiž nic nestalo. Někdo by mohl namítnout, že je to ticho před bouří a taková ta předzvěst toho, že se stane něco velkého. Ale nestalo. Jak jsem psal na začátku, Expedice SAPA 2013 neměla žádný zvláštní bod. Nic. V Praze nemohl nejdřív bratrabec najít WC a když už ho našel, tak za vychcání vysolil dvacet korun českých. Ale v ceně zase byl orální sex se starým pánem, jenž vybíral poplatek za použití WC. V tu chvíli mi došlo, proč ve vlaku chodili všichni každou chvíli chcát. Nechtělo se jim platit 20Kč za vyprázdnění močové měchuřiny. Naskočili jsme na metro a frkali na Kačerov, kde jsme naskočili na autobus. Vlezli jsme do něj, když řidič telefonoval a na náš dotaz, jestli můžem do autobusu reagoval tak, že volajícímu řekl, že zavolá za chvíli. Nicméně hovor neukončil, nám nic neřekl a tak jsme si sedli na zadní sedadla jako správný frajeři ze sedmý třídy a čekali až se vyjede. Člověče, paráda, uplně prázdnej autobus.

Není nad to, nastoupit do autobusu už na parkovišti :-)

Řidič ve správnou chvíli nastartoval, objel budovu a tam byla autobusová zastávka, kde na autobus čekalo asi 20 lidí. :-) Jen my 2 blbý vidláci nastoupili do autobusu už na nějakým odpočívadle bo co to bylo. Pan řidič zaslouží palec nahoru za to že nás nevyplonkoval. Cestou do autobusu nastupovali šikmoocí lidé a my měli stále větší jistotu, že jedeme správným směrem. Některý šikmooký byli vyloženě exoti, jiný, hlavně pak děvčata, byla opravdu krásná.

Když jsme dosáhli cíle, tedy SAPY, vzpomněli jsme si, že máme hlad, a tak jsme zamířili do druhé restaurace v pořadí, že si dáme nějakou baštonádu.

Před restaurací s cool názvem NHÁ HÁNG

Cožpak o to, já si dal slušný rizoto s kočičím masem a Plzeň, ale Jirka musí mít neustále něco extra a tak si objednal zeleninový salát s kuřecím masem.

Rizoto s kočičím masem.

Plzeň made in Vietnam. MŇAM!

Jeden by mohl tvrdit, že na zeleninovým salátu s kuřecím masem se nedá nic moc zkazit, ovšem to co mu přinesli, to by se hodilo spíš jako rekvizita do filmu, protože to vypadalo pěkně, ale poživatelné to nebylo. Nejdřív jsem se musel smát, protože Jirka dostal salát, kterej byl navrchu celej posypanej burskými oříšky. Jirkovi, jako silnýmu alergikovi na jakýkoliv oříšky to zas až tak moc k smíchu nepřišlo. Nabídnul jsem se, že si to s ním vyměním, ale naštěstí odmítl. Protože od rána nic nejedl, tak vybral oříšky a tak se na ten zkurvenej salát těšil, ale jak si dal do huby první sousto, úsměv na tváři mu zmizel uplně. On tam teda už po tom fó pá s oříškama žádnej nebyl, ale teď byl jeho úsměv v prdeli uplně. Chuť onoho pokrmu popsal jako nahřátý lepidlo. Prostě takovej kanagom ve třicetistupňovým vedru. Dal mi ochutnat, protože jsem kanagom ještě nejedl, a člověče nic moc. Honem jsem to musel zajíst pořádnou dávkou svýho rizota a zapít pivem, protože hrozilo protrhnutí hráze a následné vyvrhnutí obsahu žaludku. Jirka to tam teda nechal na stole, a když přišla sličná, asi s dvouma kilama pudru na xichtě, šikmooká holčina pro prázdnej můj talíř a pro bratrancův plnej talíř, ptala se co se stalo a Jirka jí řekl, že mu to moc nejede, načež ona s úsměvem od ucha ke kundě odpověděla "Nejedeeeeeee." Ale Jirkovi to bylo stejně jedno, protože on se nepřijel do SAPY nažrat, ale jako obdivovatel šikmookých žen přijel se tam pokochat pohledem na krásné, i méně krásné Větnamky. V tomhle SAPA určitě nezklamala. Jinak kdo tam nebyl, tak je to šíleně obrovskej prostor o rozloze menšího města plnej trhovců, restaurací a všeho možnýho i nemožnýho. Když jsme se dosyta najedli, tak jsme teda vyrazili do tý veleslavný tržnice a řeknu vám bez mučení, je to síla. Jednak tam zabloudíte hned za první zatáčkou, druhak absolutně nemáte šanci to celý projít, protože to buď přestane bavit nebo to nestíháte z časových důvodů. A hlavně když už si tam něco vyberete, tak vám potom větnamec řekne, že po jednom kusu neprodává. Třeba jako zelenej lejzr, kterej chtěl Jirka. Kokot větnamskej. A nebyl sám. Hodně trhovců ale i kamenných obchodů se chovalo jako obchody Makro, kdy si musíte koupit karton kuřat, krabici jogrutů apodobně. Ovšem co bysme dělali s dvaceti zelenými lejzry, to nám už pan Větnamec neprozradil. Jirka si potom dal u rychlýho občerstvení gyros s hranolkama smažených v oleji, který nebyl vyměňován od války v Perském zálivu a já si dal pivko. Pak jsme pokračovali v tom bludišti, kde to všudypřítomně smrdělo těma jejich žrádlama a hovnama a myšinou a zvratkama a zdechlinou. Nechci ani pomyslet na to, jak to tam musí vypadat když jsou vedra. Nic pro našince. Našel jsem tam dokonce i obchůdek s metalovejma tričkama, ale měli jenom černý a já černou už nějak nemusím. Jednak zeštíhluje, což samozřejmě vůbec nepotřebuju :-) a druhak černý hadry už mezi metalistama nejsou tak moc IN. Taky jsem tam potkal rapera Rytmuse.

 Aspoň už všichni víme, odkud kupuje ty směšný hadry co furt nosí. Tohle je jasnej důkaz!!

Všude tam byl zákaz focení, mastrubování, znásilňování a podobnejch kokotin, ale když potkáte takovou celebritu, jakou Rytmus bezesporu není, na takový megatržnici, tak se prostě jeden ze zákazů porušit musí!! Po zakázaném vyfocení jsme se dali na chvatný úprk, neboť si nás všimnul jeden kriploidní Větnamec, kterej nás nahlásil stádu dalších Větnamců a ty vzali do rukou vidle a cepíny a začali nás honit po celý tržnici. Naštěstí jsme se nacházeli relativně blízko východu z celého objektu, kde jsme se schovali na vrátnici a Větnamci už po nás jenom házeli vidlema a stáli a něco tou jejich šílenou řečí na nás hodně nasraně pořvávali ale dál se neodvážili. Bylo to jako domorodý kmen v Brazílii, který střílí ze svých primitivních luků na helikoptéru při prvním shledání s civilizací. Rychle jsme naskočili do busu a fofrem na metro a metrem na Hlavní nádraží. Vidíte to zase? Jak nádhernej název HLAVNÍ NÁDRAŽÍ. A ne žádný zkurvený zasraný přiteplený NÁDRAŽÍ VÁCLAVA HAVLA!! Cesta ocelovým ořem do Chlumce byla stejně nudná jako cesta do Práglu. Tak takhle skončila expedice SAPA 2013. Kdo neviděl, neuvěří. Navečer jsem ještě skočil na fotbal a kdo neviděl tak by asi taky neuvěřil. Člověče v jednom zápase 4 góly, tři červený karty na straně hostů a výsledek 2:2. 4 pivka co jsem tam vylemtnul byly ale těžce v pohodě. Po fotbale i když to nebylo vůbec v plánu, zašel jsem pro jistou ještě na čtyři do hospody abych trochu propláchl ledviny.  Velký den s expedicí SAPA 2013 byl u konce. Zaplať Pánu Bohu za to...