V jednu červnovou sobotu roku dvoutisícíhotřináctého jsem se byl podívat v Ohnišťanech na posledním zápase tehdejší pralesní fotbalové sezony. Příjemnej ohnišťanskej areál, pěkný hřiště, prasátko se točilo na grilu, pivíčko se točilo do půllitrů, spousta lidí, prostě pohoda. Sednul jsem si na lavičku, pivko před sebou, nějaká paní vedle mě. Po ochutnání piva se mi zježily chlupy na chodidlech. No ty vole on to byl Braník!! Okamžitě jsem se z preventivních důvodů rozhlížel, kde se nachází WC v očekávání střevních potíží v nedaleké budoucnosti. Naštěstí se mé obavy ukázaly jako liché a záchod jsem vyhledat nemusel. To pivo bylo hnusný, sladký, odporný a drahý (Braník za 22,--). Nechápu jak to mohli všichni kolem lemtat. Takže první zklamání. A to druhý, který narozdíl od vypití piva netrvalo chvíli ale celou dobu zápasu, byla právě ta paní vedle mě, která celou dobu žvanila a žvanila. A žvanila. Žvanila pouze a jenom o fejsbůku. A jak kolem ní chodili její přátelé, tak každýmu vysvětlovala, že si psala s nějakejma dětma (dle hovoru jsem usoudil, že to byly její dvě neteře) a že jí napsaly jak se má. Ona jako že se má dobře a že jestli náhodou neseději vedle sebe. Ty vole a ty děti odepsaly, jaktože to ví. No a teď kurej závěr - paní jim odepsala že na ně kouká oknem. Megasmích jako kdyby právě prožila multiorgasmus. Tuhletu hurónskou scénku jsem si vyslechl 4x!! A pokaždé se paní smála až se jí předkus v ústech leskl na všechny strany. Nakonec přišla taky ona dvě děvčata a jedna z nich začala tu samou situaci popisovat z pohledu druhé strany. Ty vole. To byla fakt síla. Není rozhodně nad to, založit si facebookový profil, abych mohl psát své milované ženě že seru a ona mi odepíše jestli to bylo hovno nebo průjem a jakou to mělo barvu a já jí odepíšu že jsem sral krev a pak to budu napotkání každýmu vtírat. Připadal jsem si stejně jako s kuřákama. Ti mě také otravují neustále svými smrdutými odfuky kouře. Tahle paní mi skoro dvě hodiny znepříjemňovala život fejsbůkem. A nejhorší na všem bylo to, že si ta paní neuvědomila, že by mohla svým vyprávěním někoho srát. Nejspíš si myslí, že úplně každý občan zasrané České republiky visí denně 15 hodin na facebooku. Na jednu stranu mě srala, na druhou stranu mi jí a jejích přátel bylo upřímě líto. No aspoň že fotbal jsme vyhráli 1:3.
Žádné komentáře:
Okomentovat