Strávil jsem tam celý týden a všechno by se to dalo shrnout do dvou fází. Chlast a vedro. Cesta nočním rychlíkem byla šílená. Víc jak jedenáct hodin ve vlaku není žádnej med. Někde na Slovensku k nám do kupé přisednul dědek už od pohledu nepříjemnej. Nepozdravil, nezeptal se jestli tam je volno, prostě si sednul a začal funět. O stanici dál přisedla jedna taková udržovaná panička která mu těžkou taškou zavadila o nohu. Děděk ji tam zjezdil že je uplně blbá a že když tu tašku nedokáže zvednou do takový vejšky aby se ho nedotkla tak ať laskavě nejezdí vlakem. Čuměli jsme na toho čuráka všichni jak opařený. Prostě starej nevrlej děděk. To naproti mě si sedla paní, který bylo kundou vidět málem až do žaludku.
Jakmile prohodila nohy, vykoukla na mě její kunda. Neměla kalhotky a tak to vždycky trochu zasmrdělo zapařeninou, ale nebylo to nic hroznýho co by se nedalo vydržet. Za pohled na kundu v jinak nudným kupé bez klimatizace to stálo. Nad ránem, když lidi jezdili do práce a do škol tak přistoupila jedna fešná bloncka. Šprtala se nějaký mě nesrozumitelný píčoviny, ale když už se mi nedalo spát, tak jsem ji aspoň očima svlíkal.
Ve stejným vagonu cestovala i skupinka cyklistů který celou noc chlastali jedno pivko za druhým. Docela jsem jim nezáviděl když v Humenném vystupovali a měli nasedat na kola :-) Zjistil jsem jednu věc. Člověk když potřebuje chcát ve vlaku tak si prostě dojde a vychčije se. Jenže já mám problém se vychcat když je na blízku někdo třeba na hajzlech v hospodě, natož pak na záchodě ve vlaku kterej sebou hází sem a tam. 2x jsem to zkusil a 2x to nešlo. A přitom jsem měl močák už k prasknutí. V Košicích na nádraží to hodinu stálo, takže jsem skočil pro pivko. Ptám se prodavačky: "Máte to pivko chlazený?" Málem uraženě mi odpověděla: "Ta héj, to samozréme." Jsem teda vytáhnul jedno zkurvený euro a že si dám plechovku gambáče. Samozřejmě to bylo jako chcanky. Když jsem ho do sebe nadvakrát otočil, šel jsem k vedlejšímu krámku, kde nepříjemná babka dávala cenovky na bagety a absolutně si mě nevšímala. Po pěti minutách zjistila že na ni koukám a práší se mi z huby od žízně. Na její "páči sa" jsem se jí zeptal na to samý co vedle: "Máte to pivko chlazený?" Odpověď stejná jako vedle: "Ta héj, to samozréme." Bohužel tam neměla Gambáče, takže jsem zkusil Corgoně. Samozřejmě teplý jako chcanky. A co z toho plyne? Že starý smradlavý kurvy v Košicích na nádraží maji jinou představu o významu slova CHLAZENÉ. Každopádně po těchhle dvouch pivech jsem se i já dokázal vychcat v jedoucím vlaku. Takže vlastně jsem udělal něco pro svoje zdraví, protože zadržovat moč se nemá. V Humenném na mě už čekala manželka s výborně vychlazeným plechovkovým Šarišem. Třešnička na schnilým dortu mojí cesty na Slovensko. V tu dobu bylo na Slovensku 35-37 stupňů Celsiových, což pro člověka, kterej se potí jako kůň není žádná hitparáda. A takovej pobyt na sídlišti v pátým patře zkurvenýho paneláku v tomhle vedru kde teplota neklesne ani v noci pod 40 stupňů, to je fakt jen pro otrlý. První večer jsme vyrazili na pizzu a pivko. Pizza byla fakt vynikající. Objednal jsem si pivo. Jsem Čech odkojený na Gambrinusu tak proč bych měl lemtat něco jinýho. Objednal jsem si teda Gambáče, ochutnal ho a povídám servírce: "Tohle není Gambrinus." Odpověděla: "Hej hej, je, však viem čo som čapovala." Řikám ji: "No když víte, tak víte, ale tohle Gambrinus není." Dal jsem si ještě 2 od ní. Pak přines pivo někdo jinej a samozřejmě až v tom čtvrtým jsem poznal svoje milovaný géčko. Ta servírka byla prostě normální píča. Kudrnatá. Vohrnutá. Druhej den po obědě jsem s tchánem vyrazil na mysliveckou chatu doprostřed skoroukrajinských lesů. Už vloni jsem tam byl. Letos k nám přibyl ještě jeden sympatickej pán. Ještě než jsme vyrazili, vylemtli jsme u pratchýně 4 slivovice a pivko. Kdybych věděl do čeho jdu tak jsem se na to vykašlal. Když jsme totiž dorazili na tu chatu, tak se otevřela flaška slivovice, která se zapíjela jedním teplým lahváčem za druhým a najednou slivovice zmizela, tak se načnul padesátiprocentní rum a ten se taky vychlastal a piva a žrádlo a zase pivo a zase žrádlo. Zní to idylicky. A byla by to idylka, kdyby kurva nebylo zkurvenejch 35 zkurvenejch stupňů ve zkurvenýcm stínu!! Druhej den jsme si tohle zopakovali, ale už v menší míře. Přeci jenom tělo si potřebuje trochu odpočinout. No když jsme se vraceli domů a došli jsme do Zbudské Belé na jedno uplně skvělý chlastací místo u potůčku, který vlastní ten sympatický pán co s náma byl na chajdě, tak na tom místě byl další pán, se kterým jsem se ožral neskutečným způsobem někdy před čtyřma rokama. Otevřel do půlky vypitou flašku domácí hruškovice a započali jsme opět píti. Tentokrát ale bez piva. Zapíjeli jsme to tou vodou z potůčku. V tu dobu mě napadla myšlenka, jestli by moje zvratky hořely když v sobě mám asi galon kořalky. Když jsme viděli flašce na dno, tak se najednou objevila další flaška, který jsme se po půlhodince popíjení taky podívali na dno. Ty vole! Na to že jsem pivař a tvrdej alkohol moc nemusím, tak mi to zachunalo jako svině. Ani jsem se necejtil moc opilej i když počasí bylo jak na Sahaře. Večer jsme vyrazili na pivo. Dal jsem ale jenom jedno a druhý jsem nedopil. Udělalo se mi nějak mdlo. Tchán v hospodě zůstal a vycucnul tam 12 piv. Aby taky ne, když na chatě po prvním chlastání zbytek času prochrápal... V hospodě byla nějaká nová servírka a řeknu vám, takový úžasný kozy jsem neviděl ani v tom nejkozatějším snu!! Jakože ve xichtě ta holčina nebyla nic moc, ale ten plnej vejstřih kterej se jí houpal při každým kroku, to byla nádhera. Pokoušel jsem se pořídit i nějaký foto z mého pratelefonu značky Sony Ericcson k610i, ale jak jsem psal, udělalo se mi mdlo, nebo mi teprve v tu dobu všechen ten chlast stoupnul do palice, prostě jsem nebyl schopnej téměř na cokoliv reagovat natož pak zamířit foťák na koziska a zmáčknout čudl. Takže jsem místo toho vyfotil pána co si přisednul k nám naproti mě a pak i trochu tu servírku ale je hrozně rozmazaná.
A celkově v tý části Slovenska jsou strašně nádherný holky. Zato kluci, to je fakt extra homoušská třída. Neskutečný čuráci. Ale proč se bavit o hovnech, když můžeme o nádhernejch, suprově oblečenejch Slovenkách, který se tam nacházely na každým kroku. A voni ty kurvy v tom vedru na sobě skoro nic neměly. Tílko a kraťasy který spíš jakoby říkaly - lízni si, vraž ho do mě - prostě čurák vám tam vibruje v jednom kuse. Nevíte kam se dřív podívat. A přitom tyhle samý krásný holky choději do kostela modlit se k nějakejm pobožnejm pedofilním homosračkám. Tam do kostela chodí každej. Důkaz budiž na fotkách který jsem pořídil když jsem se šel projít dopoledne do města.
hejno Slováků se žene z kostela (v tomhle kostele jsem se ženil :-) )
město naprosto prázdné, neboť všichni se modlili... Asi za víc chlastu nebo já nevim za co. Nechápu to.
Když jsem šel asi po dvou hodinkách zpátky na sídliště tak do toho samýho kostela nastupovala další smečka Slováků který se tam šli modlit. Jakoby neměli nic jinýho na práci. Jedna holčina v šatech od krku až po kotníky která vystupovala z auta před kostelem šlápla do psího hovna. Když jsem procházel kolem ní když si otírala botu o obrubník tak jsem zaslechl: "Pojebaný zasratý pes skurvený..." Pak nahodila ta kráva úsměv a šla vstříc pánu Bohu. Já si jen tak pomyslel DOBŘE TI TAK TY PÍČO. Taky jsem zjistil, že v městě Humenné neexistuje žádný metalista. Aby taky jo když je tam samej teplouš v růžovejch tričkách a košilích. Všude tam hraje zkurvený rádio, ve kterým hrajou furt dokola ty samý zasraný buznasračky. Nevim jestli je to i na našich Českejch rádiích páč je neposlouchám, ale za ten tejden jsem toho měl fakt plný kecky. Další den jsem si do města vzal na sebe tričko Obscene Extreme na kterým je přes celý břicho torzo jeptišky v plynový masce a zbytek trička představuje krev. Potkat jeptišku na Slovensku, to není žádnej problém. Jednu jsem teda potkal i já a když jsem kolem ní procházel, tak se pokřižovala. Pán co na moje tričko zíral jak kokot a jel kolem mě na kole si málem rozbil hubu když to viděl. Jsou to blbci z kostelů vygumovanejma mozkama. Tohle nikdy nepochopím. Ale holky tam jsou pěkný. Škoda jen těch blbejch věřících (99% obyvatelstva) a toho zkurvenýho všudypřítomnýho rádia a televizních sračkoidních realityshow. Den před odjezdem jsme vypili další flašku a ráno do Košic na vlak. Naštěstí byl klimatizovanej ale i tak jsem se potil jak prostor pod ňadry. A řeknu vám s dvouma malejma děckama z nichž jedno je rozmazlený a neposlušný a druhý je ještě malý na to aby poslouchalo, je to fakt síla. Klimatizace sice fungovala ale přinášela s sebou do vagonu hnusnej smrad vařícího se květáku nebo kysanýho zelí nebo něčeho podobnýho, taky trochu čerstvě naplněnému fekálu podobný to bylo. S dětma a manželkou v kupé mi cesta utekla rychlejc než když jsem jel tam ale i tak to nebyl žádnej med. Tak takhle jsem já trávil několik dní v červenci 2013....
Žádné komentáře:
Okomentovat