Opět mi přišla spousta e-mailů od čtenářů mých reportů. Tentokrát si stěžujete, že jsem v podstatě nenapsal žádnej report, kterej by byl kritickej. Report na Chinaski se nepočítá. Tam to jinak než kriticky nejde. Jenže když já jsem tak strašně kulturně otevřený, co se hudby týká, že se mi líbí kdejaká píčovina. A nejinak tomu bylo i včera ve Třtěnicích. Tím nechci světu sdělovat, že vystupující kapely byly píčoviny. Spíš naopak. Co jsem viděl, tak to byli všechno sympatičtí lidé... Letošní ročník mě stejně jako ten minulý lákal jedním jménem na soupisce a to byli samozřejmě ROOT. A pak taky Aleš Brichta. A trochu Vitacit, z pocitu "legendářství". Taky mě trochu zajímala Alžběta, protože jsou příliš oblíbení na to abych je ignoroval a o Rimortisu jsem šlyšel že jsou dobří. Takže nakonec mě toho tam vlastně zajímalo povícero. Dopoledne jsem vyrazil na kole podívat se do Třtěnic, abych zkontroloval areál, jestli je všechno na svém místě, jak hrdě hlásil facebookový profil festivalu. Zkonstatoval jsem, že je všechno cajk a jel domů. Těch 33 km mě docela znavilo. Přeci jenom nejsem nejmladší a atletickou postavou také neoplývám... Ve správný čas mě můj osobní řidič dovezl limuzínou značky Dacia Sandero před areál, kde jsem zaplatil vstupné 500Kč a vkročil do krásného zastřešeného areálu. Ani nevím, jestli kromě Rockových Třtěnic je areál využíván ještě i na jiné akce. Ale to není moje starost. Pivo bylo k dispozici v jedenáctistupňové svijanské verzi a byla to lahoda za 35Kč. Opravdu výborné! Fronty se vůbec netvořily, osoby za čepem dělaly svoji práci rychle, pivo bylo studené, mělo míru a hlavně jak jsem zmínil, bylo opravdu chutné. K uspokojení chuťových pohárků byly k dispozici následující pokrmy:
Celým festivalem nás provázel sympatický chlapík z TV Óčko Star, který byl mnohem lepší než ten co tam byl před dvouma rokama. Před čtrnáctou hodinou uvedl na scénu ALEŠ BRICHTA TRIO a my koukali, jak Aleše, toho času zdravotně velmi indisponovaného, odvedli na židličku. Aleš působil velmi roztřeseně, slepě, nemocně. Když ale zaměstnal svoje hlasivky, byl to ten Aleš Brichta, na kterýho všichni čekali. Jisté potíže s výslovností mu prominu. Aleš měl mezi písničkami krátké monology, šprýmoval a byl strašně milý. Až to nejednoho nutilo zamáčknout slzu, když ho viděl. Zvukově byl celý festival zaštítěn opravdovými profesionály. Zvuk byl perfektní na každou kapelu od začátku do konce. Škoda jen, že Aleš Brichta Trio používají samplované bicí, které jsou prostě špatné. Aleš měl k dispozici ještě akustickou kytaru, se kterou si ale moc netykal, tak ji po několika písničkách odložil a dohrálo se bez ní. Žádný nářez z dob ranných Arakainů se nekonal a asi to ani nikdo nečekal, ale zazněly i prastaré písničky, například Ztráty a nálezy. Nejvíc se mi líbila písnička Cizinec ve vlastní zemi. Aleš sklidil velký aplaus, odvedli ho z pódia a já jsem rád, že jsem ho viděl. Během jeho vystoupení jsem do sebe kopnul tři piva. Tak moc dobrý bylo. Abych to udejchal, tak jsem zmírnil nastolené tempo. Nakonec jsem jich za večer dal jen deset. Tak moc jsem se brzdil. Nemám tušení kolik mohlo být přítomno lidí. 250? Sešla se tam všehochuť. Od důchodců přes začínající šedivce až po miminka. Při setu Aleše Brichty jsem si všiml, že se tam sešla opravdu směska maniaků, kteří měli na sobě klasické džísky s nášivkami Arakain, Zetor a podobně, ale také fanoušci v tričkách Burzum, Czech Death Fest, Death, Kataklysm...
Druhou kapelou, kterou uvedl černě obrýlený konferenciér, byli TINNITUS. Ti už hráli se živým bicmenem a měli v sestavě dvě kytary. A jak se mi to líbilo? Hele, po čtyřech pivech dobrý. Jejich písničky byly krátké, úderné, spíše rockověji laděné s uřvaným zpěvem. Snad až poslední song se mi nelíbil. Jakoby zpěvák zpíval něco jiného než co měl. Ale to je pouze můj osobní dojem člověka, který má za sebou 21 ročníků Obscene Extreme Festivalu, což je tak trochu jiný svět.
Třetí v pořadí vystoupili RIMORTIS, o kterých jsem slyšel že jsou fakt dobří a že hrajou speedmetal. Po instalaci dvojkopáku na nás kapela spustila rychlý speed, ne nepodobný tomu, co si představuju, že hrajou Edguy. Výbornej zpěvák, výborní muzikanti. Škoda že kapela hraje jen s jednou kytarou. Kdyby místo toho nesmyslu alá Michal David, použili druhou kytaru, udělali by líp. Při sólech by nevznikala hluchá místa.
Regionální hvězdy ALŽBĚTA jsem nikdy neslyšel. A to hrajou každou chvíli někde v okolí. Zpěvák Radek, bratr mé spolužačky, byl oděn do černého outfitu, na kterém měl půlku železářství. Chvílemi mi zněl jako pěvec z kapely XIII. Století, což potvrdila písnička Čachtická paní, která jako by třináctýmu století z prdele vypadla. Už při zvukovce měli velký ohlas. Při jejich setu plného hevíku vznikla šarvátka mezi dvěma kokotama, kterou ale bystří a drsní securitas rychle utli tím, že se do šarvátky přidali. Po nějaké chvíli došlo ke druhé potyčce, která už přerušila koncert a konferenciér doporučil krvechtivým aktérům, že pokud si chtějí rozbít tlamy, nechť tak učiní mimo areál. Stalo se tak při písničce Mám chuť se rvát. Jak typické...
Po Alžbětě byla na řadě legenda VITACIT. Legenda, kterou jsem taky nikdy neslyšel. Kapela zvučila na můj vkus strašně dlouho, ale výsledek byl znát. Naprosto precizní křišťálový zvuk se na nás spustil hned od úvodních tónů. To samozřejmě ale na videu přiloženém níže nelze poznat. Vitacit měl obrovský úspěch, nicméně pro mě to byla nejméně poslouchatelná kapela. Sorry.
Legenda dohrála a na řadu přišel můj headliner ROOT. Už jsem je letos jednou viděl na Czech Death Festu, kde hlavní persóna, zpěvák Jirka, působil jak kdyby ho hned po koncertu měli naložit do rakve. Ne tak ve Třtěnicích. Oproti minule vypadal o stodvacet procent zdravěji. Dokonce ani mezi písničkama moc nežertoval a hrnul to do nás od začátku do konce s jednou přestávkou na ladění kytar a na občerstvení. Nejvíce opět zafungovaly staré skladby. Bylo by velmi milé, kdyby Root udělali vzpomínkové turné, kde by se hrálo výhradně z prvních dvou desek. To se s největší pravděpodobností ale nestane. Zvuk byl opět v pořádku, jenom jak měl Jirka hubu daleko od mikrofonu, tak nebyl moc slyšet. Je to jeho nešvar, ale co už v jeho letech žejo.
Rootí vystoupení uteklo jako voda, Jirka slezl ze židličky, za pomoci svého asistenta odbelhal někam dozadu a byl konec. V žaludku mi žbluňkalo deset jedenáctek, v nohách bolelo 33 kilometrů, tak jsem se rozhodl zavolat osobního řidiče s limuzínou a zbývající dvě kapely Mira Šmajdu and Terrapie a pak jednu, která do soupisky vystupujících přibyla dodatečně a na plakátech nebyla a její jméno jsem zapomněl dřív než jsem ho na facebooku přečetl. Miro Šmajda a ten druhej mi tedy prominou. Tak. A příště bych si dal TORR prosím pěkně.
Žádné komentáře:
Okomentovat