Většinou, když chce moje milovaná žena Filoména někam jet autem, tak žadoní abych ji tam odvezl a většinou jsou to pro mě muka pekelná, neboť se většinou jedná o návštěvu Auparku nebo Futura v Hradci Králové, tedy míst, která opravdu nemám rád a která jsou plná buzerantů. Nic proti buzerantům. Sám jsem byl na buzerantský svatbě a bylo to fajn. Ale všeho moc škodí žejo. Dneska si ale drahá choť vymyslela, že bychom se mohli jet podívat do podniku s názvem EB DINERS ve Svobodných Dvorech, což je vlastně skoro Hradec Králové. A poněvadž jsem potřeboval doplnit šatník o nové boty a žena o nové nevím co si to vlastně koupila, stejně tak dcera, tak jsme vyrazili nejdřív směr nákupní zóna Březhrad. Bez synátorka, neboť jsme ho nechali doma, protože nepřiměřeně zlobil. Když jsem přijel před prodejnu Sportisimo, hned jsem se nasral. Stříbrné esúvéčko s ukrajinskou značkou zaparkované na prázdném parkovišti pomalu přes tři místa, dveře spolujezdce otevřené dokořán a uvnitř sedí silně nalíčená typická Ukrajinka v teplákách a svetru rolákového typu. Pak vylezu z auta a vidím hošana v jasně růžovém tričku a sněhově bílých kalhotách jak cupitá za nákupním vozíkem do přilehlého obchodního domu Tesco. Vítejte v dnešním světě dámy a pánové... Vlezu do obchodu Daichmann a zalíběji se mi tam jedny Adidasy. Koukám ale, že nemají tu správnou velikost, rozuměj 45, ale mají pouze podřadné velikosti 39, 40, 41, a 42. Slečna za pokladnou prohledala databázi a byla ochotná zařídit, aby mi z prodejny v Trutnově ty boty do druhého dne přivezli. Asi si myslela, že tam na ně počkám, nebo si pro ně zase jen tak mírnix týrnix pojedu do Hradce. Tak jsem vlezl do Sportisima a tam zase bylo všechno moc barevný a extravagantní a umělohmotný. Vážně si tohle někdo koupí? Nakonec jsem se vysral na zazobaný značky jako jsou Nike, Fila, Adidas a podobný píčoviny a zakoupil krásné černé boty pro mě neznámé značky Crossroad, za krásných 9 stovek. Pak jsem šel do auta čekat na ženský, který se přehrabovaly ve stojanech s hadrama ve vedlejším Takko. Dlouhou chvíli jsem si krátil poslechem skvostu Sloughter Of The Soul a pozorováním lidí. Moje pozornost padla hlavně na hezkou zrzku z vedlejšího auta.
Taky jsem se dozvěděl z auta, co stálo přede mnou, že Pepa je prase, že majitel fakuje
Grétu a že zmíněná je píča.
Po nějakých dvaceti minutách přiběhly i holky ověnčený jednorázovými papírovými taškami nacpanými upgradem jejich šatníku. A pak se konečně mohlo do
EB DINERS. Cestou jsme potkali možná deset fakt krásnejch starejch americkejch aut. Nejspíš se chystá někde sraz. Nevěřím totiž, že by se tahle krásná auta sjížděla kolem jen proto, že EB Diners je burgrárna v americkém stylu. Vždycky jsem si přál v takovém podniku jíst. Sice jsem sníval o snídani, které v EB také provozují, ale nepohrdl jsem ani burgrem ve čtyři odpoledne. Když jsme vešli dovnitř, překvapilo mě krásné, barevné, čisté prostředí v americkém střihu let padesátých. Palec určitě nahoru. Když jsme si sedli do koženého boxíku, ucítil jsem smrad zpoceného nemytého chlapa. Buď tam někdo seděl předemnou a smrděl potem a neumyli to tam po něm, nebo měli nějaký problém s odpady. Stejný smrad mě fláknul do nosu i po mém příchodu z naprosto parádně vytuněných záchodů, takže buď odpady, nebo zkažený maso.
Po chvilce k nám přišla usměvavá, potetovaná servírka blonďaté hřívy a jala se přijímat naši objednávku. Já si dal cheesburger, žena Jack Daniels burger a dcera nějaký kuřecí stripsy, protože ona takový věci jako je burger, zelenina, dresing a podobný, nežere. K pití jsem si objednal chlazený birell Grepomelo, který ale byl až nehezky teplý. Žena měla Cocacolu a dcera nějakou šílenost s čokoládou a šlehačkou. Na jídlo jsme čekali nějakou chvíli. Nevím jestli to bylo hodně nebo akorát. Ale protože jsme měli první objednávku - v době objednání jsme v lokále byli sami - tak si myslím, že to mohlo být trochu rychlejší. Zvlášť když odněkud hrála až dost nepříjemně hlasitá hudba. Ke cti provozovatele, že nebylo puštěné trapné rádio, ale hrály tam různé hity, které se v rádiích slyší pomálu. K talířům s našimi pokrmy jsme dostali talířek s příbory a každý ještě jeden zabalený navlhčený ubrousek. Jelikož mi poslední dobou habruje můj krásný maličkatý telefonek a občas neuloží fotky, nemám k dispozici svůj cheesburger, ale on v podstatě podobně vypadal jako Jack burger mojí milované ženy, který si ona vyfotila. Blbé je, že moje žena neumí zpívat, pískat, házet a jak jsem se právě přesvědčil, tak ani fotit...
Fotku jsem musel oříznout, protože pokračovala dolů až pod stůl, kde byly vidět její nohy, a to není na pořadu dne. Můj cheesburger byl pro mě docela zklamání za dvěstěpadesát nebo kolik to stálo. Jednak hranolky byly tvrdý a jednu, kterou chtěla moje krásná žena napíchnout na vidličku, napíchnout nešla a odlétla někam pod stůl. A hlavně samotný burger byl prostě takový nijaký. Neslaný, bez chuti, houska byla sice pěkná, ale přišla mi trochu nahořklá. Maso bylo určitě kvalitní, ale jeho potenciál zůstal nevyužit. Dresing chutnal jako obyčejná tatarka a sýr sice stékal, ale než nám to donesly, tak ztuhnul a chuťově to nebylo nic, co by vybočovalo z řady v mikrovlnce rozteklých třicetiprocentních ejdamů. Takže veškerou chuť zachránila jen rajčátka a cibule, které byly na celé té srandě nejchutnější. A to je krutě málo za ty prachy. Pokud tam ještě někdy pojedu, o čemž nepochybuju, protože tam budou chtít jet moje zlobivá dětiska, určitě si cheesburger už neobjednám. Když jsem šel k baru a servírce jsem hlásil doobjednávku s sebou domů, aby taky můj zlobivej parchant hošíček měl svůj burgřík s kuřecími stripsy obalenými v kukuřičných lupínkách, ukazovala servírka pánovi, co přijel s naprosto neuvěřitelně krásným černým starým americkým autem, že mu může zarezervovat velký box v rohu a zvednutím ruky ukázala tím směrem. Protože jsem jí celou dobu čuměl na kozy, tak jsem si všiml, že když zvedla ruku, měla v podpaží její uniformy asi pěticentimetrovou díru, kterou bylo vidět, že o své podpaží dbá a nenechává ho obrůst jako je to teď moderní u levičáckých aktivistek a feministických krav. Nakonec jsem byl z platební karty vyinkasován o 1300Kč (domů jsme brali ještě i jeden burger mé matce) a výlet do Hradce se docela slušně prodražil. Peníze budou, my nebudem...
Žádné komentáře:
Okomentovat