Pro ty, kteří mě znají je asi překvapení, že jsem se rozhodl vyrazit na tuhle akci, protože je o mě všeobecně známo, že thrash metal je z metalů pro mě ten méně oblíbený. Jenže když ono se nabízelo už jen v rodné vsi zábava Jirka Shelinger revival, což považuju ještě víc úchylné než Vaťák (Kabát revival). Třetí možností byli Waltari v Pardubicích. Takže náhražku Jirky Schelingera fakt nechci, Waltari se mi až na dvě deathmetalové opery nelíbí, je logické, že trešmetal byla jasná volba! Navíc thrash naživo je většinou zábavný, stejně tak death. Když jsem se blížil k Jičínu, bylo stále více šero a stěrače stíhaly stále méně. V Jičíně pak chcalo jako kráva a já, protože řidič nezkušený a neznalý města Jičínského, zaparkoval jsem tam, kde to znám, tedy u nemocnice a chvíli čekal v autě, než se déšť maličko umoudří. Netrvalo dlouho a bylo to trochu lepší, takže jsem pěšky došel k místu konání, kde jsem si myslel, že je BAR NA STARYM. Jenže nikde nikdo, žádní vlasatí vagabundi opilí, kteří by mě nasměrovali na koncert. Zapnul jsem tedy navigaci v mém krásném minitelefonu a po zadání polohy jsem si připadal jako debil, když na mě svítilo: Cíl cesty: 8 metrů. Potřebný čas: 1 sekunda. Z toho by se dalo usuzovat, že průměrný metalista v dešti ujde 8 metrů za sekundu. Pro mě to znamenalo otočení hlavy doprava do průchodu, kde byla cedule jako kráva s nápisem BAR NA STARYM se šipkou nahoru. Po nepříjemnejch schodech jsem se dobelhal k výběrčím vstupeného, zaplatil požadovaný obnos 200Kč a vešel do sympatických prostorů baru. Lahvový birell byl za čtyřicet, obsluha baru pohlaví mužského vlastností sympatických (2ks) a pohlaví ženského vlastnosti krásné (1ks). Pozdravím se s kámošem a jak jsem se předem informoval, v kolik začíná hrát první kapela, v 17:45 hodin řáholeckého času, tak přesně v 17:45 hodin, asi pět minut po mém příchodu, se opravdu hrát začalo. Jako první vystoupili kluci ze základní školy z Berouna se svojí kapelou DESTROY!, která byla na letáku označena jako crossover. Destroy! mi zněli jako Metallica ve voslích letech, kdy nevěděla co se sebou, s výjimkou jednoho těžkotonážního deathmetalového songu, kterej byl vyloženě skvělej. Zpěvák lomeno kytarista byl výbornej a vůbec všichni tři působili hrozně sympaticky. Aby taky ne, když jsou to mlaďáci a každej mlaďák v jejich jalových letech, který se chopí hudebního nástroje a produkuje hudbu proti proudu, je sympaťák. Mají před sebou ještě kus práce než se dostanou mezi elitu, zatím bych to viděl na takovou tvrdší vesnickou tancovačku, nebo jako předkapela na malém koncertě. Jednou o nich možná budeme číst palcové titulky v rockovém magazínu Spark. Možná. Ale možná taky ne. Za mě rozhodně palec nahoru.
Druhá kapela, na letáku psána jako thrash se mi z celého večera líbila nejmíň. Ne kvůli tomu, že zvučili na můj vkus dost dlouho a že výsledný zvuk nebyl nic moc extra a to i přes to, že v sestavě jsou dvě kytary, ale prostě mě jejich pojetí treše ničím nezaujalo. Zvuk z aparatury, která by se vyjímala spíše v něčím obýváku, než na metalovém koncertě snad ani dobrý být nemohl (mohl a později i byl). Hudba mi přišla opět jako taková zábavová jistota, která se snaží napodobit své vzory a podobně to asi cítili i ostatní, neboť oproti předchozímu babymetalu a následným ostříleným bardům měli Spite Inc. nejvlažnější odezvu vole a pak zahrajou tak skvělou vypalovačku na tři zpěvy, že vůbec nevim jak zhodnotit jejich koncert. Prostě chvíli mě to asi nudilo, chvíli to bylo v pohodě a chvíli - zmíněná vypalovačka - to bylo skvělý. Si to přeberte. Dokonce i malý kotlík třech bukanýrů se zrodil při jejich pidlikání a ještě jednou dokonce i malý, asi pětiletý bukanýrek v doprovodu tatínka na ně přišel zapařit. Jako poslední song do nás navalili pecku od Motorhead a to vyprovokovalo nejodvážnější ke zformování asi desetihlavového kotle šťastných lidí. Lemmy je nesmrtelný!
A pak jsem si toho všiml... Nic se na mě nelepilo, nic mi nestékalo po tváři nebo z nosu po zádech směrem dolů k prdelnímu žlábku a to ani když jsem na sobě měl mikinu. Sláva!! Konečně místo, kde netopí jako praštění. Jak příjemně tam bylo v nějakých dvaceti stupních. To je snad poprvé, co jsem se na koncertě nemusel odstrojovat a nebyl jsem propocenej jak čůrák. Velký dík za to!! V objektu se mimo hezkého jednoho ženského kusu obsluhy pohybovalo i několik dalších krásných Jičíňanek. Děvčata byla jste nádherná a úžasná! Páni pořadatelé SADISTIC HANNIBAL to rozbalili chvíli po Spitech a byl to hukot ty vole. Ač se na letáku prezentují škatulkou thrash, nic takového se nekonalo. Podle mě to byl death jak víno. Ani na chvíli se nezpomalilo, zvuk byl o dva levely výš co se hlasitosti a řezavosti týká, než u předchozích kapel. Písničky byly rychlé, krátké a brutální. Bylo to parádní a i lidi se rozpohybovali a vytvořili tak slušný kotel, do kterého vlezla i některá krásná děvčata. Obzvláště ta ňadratá blondýnka se silně namalovanými rty měla půvabný styl paření. Kombinovala tanec s jakýmsi hopkáním a klasickým házením hlavou. Název kapely Sadistic Hannibal přesně vystihuje jejich muziku. Prostě prasárna první kategorie. Na konci setu se losovala tombola, ve které byly vstupenky na Sadistic fest. Jako první bylo vylosováno číslo 3739. Na mém náramku se samozřejmě skvělo číslo 3738. A vlastně já nikdy nic pořádně nevyhrál, tak proč bych měl něco vyhrát teď žejo... Dále byla za přítomnosti notáře tažena tato čísla: 3745, 3741, 3705, 3736, 3729, 3788, 3777, 3740, 3711, 3720, 3746 a 3712. Která čísla vyhrála a která propadla, protože se nikdo nepřihlásil, mi známo není.
U vstupného stolečku jsem se informoval o počtu platících návštěvníků, a byl jsem ubezpečen, že nějakých 55 hlav zaplatilo vstupné. To si myslím, je slušné. A prostory Baru na Starym tomuto počtu náramně vyhovovaly. To znamená, že kapela si nepřipadala že by hrála pro prázdný taneční koberec (ano, ani parket, ani beton či dlaždice, ale koberec pokrýval podlahu celého koncertního sálu), ani jsme se tam o sebe netřeli nedostatkem místa, všichni si měli pohodlně kde sednout... Jak jsem psal na začátku, velmi příjemný prostor!! Poslední kapelou a hlavní hvězdou večera byli DYSANGELIUM, kteří rozpoutali deathmetalovou smršť s parádním zvukem. Kytarista odehrál set pod silnými sedativy, neboť ho skolila rýmička a všichni dobře víme, jaké svinstvo rýmička představuje pro mužský organismus.
Co napsat k téhle kapele? Jen to, že byli opět vynikající. A to píše člověk, který má na těle čtyři tetování od black/popových Ulver, dvě od black/rockových Darkthrone a po jednom od folkových Isengard a black/industriálních Samael. Tím chce básník říct, že deathmetal nevyhledávám. Dysangelium ale prostě umí a divím se, že třeba Medvěd nebo Amorfis se mnou na tyhle malý akce, kde deathmetal je skoro vždycky, nejezdí. Když sympatický zpěvák ohlásil poslední písničku, zašel jsem si koupit LP Entrails a pomalu v dešti vyšel směr nemocnice k autu. Nevídané neslýchané, neboť bylo chvíli před desátou hodinou večerní. V tu dobu by například v pardubické Ponorce začínala zvučit druhá kapela... Velký dík Sadistic Hannibal za tuhle akcičku na tak parádním místě! Do rodné vsi jsem dorazil kolem půl jedenáctý a myšlenku, že bych se zašel podívat ještě i k nám na zábavu, kde to v tu chvíli patrně roztáčel hologram Jirky Schelingera, jsem okamžitě zapudil. Kurva to je takovej bizár, že by to nedala nejspíš ani moje tolerantní kulturní nátura.
Kdo by chtěl vidět nějaké další obrázky z téhle akce, tak u mě na zdi najdete všechny kapely v malých albech :-) Zde pořádající SH
OdpovědětVymazathttps://www.facebook.com/media/set/?set=a.6069869409759551&type=3