RAFFAELO

 

Můžete si o maloměstě Nový Bydžov myslet co chcete, že je to cikánov, že to tam smrdí, že tam zkrachovala většina hospod, že tam při špičce krutě zaostává plynulost dopravy a nebo třeba že politická příslušnost ve vedení města není pro město samotné to nejlepší. A budete mít ve všem pravdu. Pravda ale taky je, že například téměř veškeré papírování zvládnete a doklady pořídíte právě v cikánově. Našinec by mohl říct, že mu vůbec nic nechybí, co se služeb týká. Snad jen dobrá restaurace. A to už taky není pravda. Skrz jedničky a nuly se ke mě ve formě videa dostala informace, že na náměstí má nově otevřeno restaurace - pizzeria Raffaelo. S pizzou je to v Novém Bydžově a okolí hodně špatný. Jediný, kde se pizza dala objednat - pouze rozvážka nebo si pro ni dojít, byl Turek v kebabárně, možná ještě v druhým kebabu na stojáka a možná i ve Veneto Burger, čímž si ale vůbec nejsem jistej. Jenže ani jeden podnik se pizze nevěnuje naplno a podle toho to taky vypadá. Pak je ve městě ještě jeden podnik, Pizza Ponte, který se pizze věnuje, ale to fakt nedoporučuju. Hnusnější pizzu jste nikdy nejedli. A opět jen rozvážka. Kdysi, ještě když jsem byl mladý junák, tak pizzeria v Bydžově fungovala. Jakou tam měli pizzu nevím, ale vím že pivo Lobkowitz mi tam chutnalo a sekaná v housce se sterilovanou zeleninou za 18Kč v hladovým vokně vedle vchodu, byla TOP. To je ale všechno pryč a nyní máme konečně zase možnost dát si pizzu a posedět u ní.

Hned jak vejdeme dovnitř, ptá se nás obsluhující pán, jestli máme rezervaci. Přikyvujeme, že máme, takže nás jde usadit k našemu stolu a odchází. A asi na nás zapomněl, protože čekáme docela dlouho a nic se neděje. Pak přišla jiná obsluha a ptá se nás, jestli už máme objednáno. Sděluju mu, že u nás zatím nikdo nebyl, čiliže objednáno nemáme. Pán v černých kalhotách to rychle napraví a přináší nám jídelně nápojové lístky, ze kterých si vybereme nápoje. Já, protože jsem se chopil dobrovolně volantu, jsem si dal Birella. Bohužel neměli grepomelového točeného, ale pouze lahvového. Dcera si dala aperol spritz, synátorek lahvovou Plzeň a ženuška moje nějaké talijánské pivo, také v láhvi. Čepované budou mít až po novém roce. Naše lahve a sklenky nám přistály na stole po dalších několika minutách od nesmělého klučíka, který sotva unesl tác. Trochu mě zarazilo, že se jednalo o objem 0,33l. Nejsem si jistý, jestli měli v nápojovém lístku uveden objem, ale třeba gramáž u jídla uvedena nebyla, což mi přišlo trochu špatně. No nic hele, tak prostě nebudeme tak nachlemstaný no. Přišli jsme se přeci nažrat ne? Rozhlížím se po lokále a vidím, že je to tam pěkný. Jo, je to nový všechno, ale myslím že je to prostě pěkný a příjemný. Měl jsem strach ze židlí, které na promovideu co jsem viděl, vypadaly tak, že se do nich moje monstrózní řiť nemá šanci vejít. A víte co? Vešla! Jen tak tak, ale vešla. Takže u stolu se nakonec sedělo dobře. Co mě sralo asi nejvíc, bylo, že pizzerie je v prostorech bývalého knihkupectví, takže místo nějakých diskrétních oken, jsou tam dvě velké výlohy, kde před lety byly vystaveny knížky.

Takže jakmile se trochu setmělo, každej kdo šel kolem, tak čuměl vejlohou na nás, jak žereme pizzu za 280Kč. To asi není málo na tak malé město, zvlášť když ta od Pizza Ponte, která sídlí na druhé straně náměstí, je o dost levnější. Ale zase si ji musíš strčit do batohu, nebo nechat přivézt za poplatek až pod rypák a ještě je navíc velmi nelahodná. Nejsem si úplně jistej, jestli budou Bydžováci ochotni tohleto akceptovat. Myslím ty vyšší ceny a jestli svým nezájmem neodsoudí tuhle pizzerii k záhubě. Já tam samozřejmě taky nebudu chodit každej tejden. Ale už jen ten dobrej pocit, že vím, že MÁM konečně kam jít na jídlo, mě hřeje. A teď se dostáváme k jídlu samotnému. To nám přinesli natřikrát. Jak jsem psal, obsluha trochu vázla. Patrně málo zkušeností. První přinešení obsluha ani nevěděla, co nese. Vlastně se nás ptala, která pizza je čí, což určit jen tak podle pohledu je absolutní blbost. Kdybych já na té své neměl olivy, díky nimž jsem si ji poznal, protože jsem jedinej, kdo má olivy rád, tak tam stojí ještě teď a neví co to vlastně drží v rukách. Druhou si tipla dcera že by mohla být její. Pak přinesli pizzu ženě a od našeho stolu diskrétně zvolal servír na svého kolegu, ať přinese tu poslední, která ležela na pultu před oknem do kuchyně, u elektrické pece, ve které mistr kuchařského cechu pizzu pro nás připravoval. Jídelní lístek samozřejmě nenabízel pouze pizzu, ale i těstoviny, rizoto a světe div se, i burgery.

Když se pustíme do svých kulatých jídel, slyším z druhé strany od stolu: "Hm, problém, ta pizza není nakrájená." Odpověděl jsem tomu hlasu, který vyprodukoval můj syn, že "Si to nakrájej." Takže ano, pizza nebyla nakrájená a ano, byl to trochu problém, protože nám byly přineseny pouze příbory, s tupými příborovými noži. Ostrost těchto nožů si vůbec netykala s těstem pizzy. A proč nebyla pizza nakrájená? "Protože neapolská se nekrájí." vysvětluje mi dcera a mě napadlo, že obyvatelé Neapole patrně nebudou nejostřejší tužky v penále. No nic, jde se na to. Zakrojím do těsta, jde to ztuha, blbě, na hovno!!, ale přeci jen se mi podaří ukrojit kousek, který jsem si vložil do úst a tam nastala exploze. Výborná chuť! Jasně, je to jen pizza, ale tahle byla fakt dobrá. Snad nikdy jsem neměl takhle dobrou pizzu s takhle dobrým těstem. Bylo slanější než jsem zvyklej (doufám že je to standard a že to kuchař nepřesolil a já tu teď nechválím něco, co by nemělo být). Stejné pocity měl i zbytek rodiny. Všech těch pár ingrediencí, které na pizze byly použity měly své místo a svou chuť. Žádnej rozbředlej rozkydlej hnůj, jak jsme na to někdy zvyklí (u Pizza Ponte standard). Synátorek, který to většinou nedojí, svůj koláč také spořádal. Moje drahá choť, to je ta, co drží dietu do plavek už dvacet let a furt nic, to samozřejmě nedojedla. No a dcera, ta vyžrala jen vnitřek a na talíři nechala okraje. Kdybych nebyl přežranej, tak to po nich dojedu, ale moje porce mě zasytila. Jak byla pizza slanější a nápoje menší, tak nám samozřejmě v průběhu jídla tekutiny došly. A jak jsem psal, že ta obsluha nebyla to pravý vořechový, tak teď napíšu, že byla vyloženě jalová. Chodili kolem a úplně ignorovali to, že se nám práší od huby a že máme na stole prázdné sklenice. Pan Pohlreich by jim zvednul mandle. Až po nějaké chvíli patrně šéf celého podniku, snad by to měl být Albánec, nevím, přišel k našemu stolu a zeptal se, jestli máme vše co potřebujeme. Hlásím mu, že bych rád zapil svůj lék na cholesterol, ale nemám čím, načež mi nabídl vodu z kohoutku - on vůbec nepojal podezření, že bychom si třeba chtěli dát ještě další předražený nápoj, který nám po chvíli po mém upřesnění požadavků na zapití léku, ten mlaďák, co byl menší než tác, který nosil, přinesl druhou várku pitiva. Celou dobu v restauraci hrála muzika, na můj vkus trochu vtíravá, ale pořád tisickrát lepší, než kdyby bylo puštěné rádio. To brnkání klasických italských melodií na kytaru, které tam hrálo, bylo na pozadí asi správné. Dopili jsme si tedy svoje nápoje, z mojí karty odešlo nějakých 1450Kč a vyjdeme ven do studeného večera. Řekl bych že spokojeni. Jo, byly tam nedostatky v obsluze, ale pizzu měli fakt dobrou. A o to tady šlo. Až se to všechno doladí, je šance, že se z toho stane vyhlášený podnik. A tento kulinářský žblund se stal posledním žblundem letošního roku. Uvidíme se tady v příštím roce, hned jak uzraje čas, možná až v březnu. Do té doby sledujte hudební středy, čekají vás samý lahůdky.