Tenhle report se mi v hlavě honí od úterního odpoledne, to když mě v práci začal generální ředitel mrdat za to, že mám v ruce telefon. Zrovna jsem si totiž psal s provozovatelem novobydžovské Nádražky, což je nádražní hospoda v Novém Bydžově. Vyměňovali jsme si názory na moje neopodstatněné hodnocení jeho podniku, ale žádné urážky, žádné výbušné zprávy, nic takového. V minulém reportu jsem se totiž zmínil, že za poslední tři roky jsem v Nádražce nebyl, protože prošla změnami, které mi nejsou příliš po srsti. Pak mi došlo, že jsem vůl, a že to není můj styl, něco odsoudit, aniž bych to nevyzkoušel. Takže v době, kdy mě pan ředitel mého kapitalistického chlebodárce mrdal rouška nerouška (to jako že on roušku měl a já ne), já byl myšlenkama už na kole s Lencfeldem a vymejšlel jsem, jak to zaonačit, abychom prostě jen nepřijeli do Nádražky a lemtali. Vymyslel jsem to takhle:
Tenhle ručně načmáraný plán cesty jsem vnutil Lencfeldovi do jeho vrásčitých pazour když jsem šel kolem jeho linky zchladit si prdel do klimatizace. Lencfeld byl tak nadšený, že mě vroucně objal a později mi napsal, že jezdit se mnou na kole je to nejlepší, co ho za poslední roky potkalo.... :-)
Takže srazit jsme se měli ve 13 hodin v Lužci na křizovatce ale musel jsem na Lencfelda čekat až do 13:02 hodin. Taková nedochvilnost!! Když jsem čekal, projížděla kolem ve stříbrný oktávce cvičená opice s rouškou na xichtě až pod oči. Demence... Hned jak dorazil Lencfeld, vyjeli jsme směr Radegast. Už za Lužcem bylo vidět, jak se v nedaleké dáli kumulují mraky a když jsme vyjeli na kopec v Převýšově, kumulace oblak pokračovala. Bylo skoro jistý, že suchou prdelí to dneska nedáme.
kumulace oblak nad Městcem Králové
V Žiželicích na náměsti komediantská lůza stavěla svoje oprýskané atrakce a těšila se na tučné výdělky z kapes poctivě pracujících. Na terase zrekonstruované restaurace jsme si dali konečně to, co je hlavním tématem tohoto cykloreportu. Radegastskou dvanáctku. Dost mě zajímalo, jestli laťka nasazena vysoko z minule bude alespoň udržena. Nebyla. Byla totiž překonána. Tamní pivo bylo prostě naprosto bezchybné, excelentní, dokonalé. Zasyčelo v nás během chvilky a já šel pro další, neboť obsluha byla formou polosamoobsluhy - pro pivo jsme si museli chodit do lokálu. Druhý pivko tak rychle už nesyčelo, neboť bylo našimi chřtány poctivě vychutnáváno. Asi v polovině druhýho kousku se přihnalo tornádo. Kolem chodila krásná děvčata v minišatech, které jim nadzvedával vítr. Fotil jsem si to, ale poněvadž jsem od přírody blbý, měl jsem na telefonu nastavenou kvalitu fotek na HD, což znamená, že se focený objekt nesmí hýbat, jinak bude mít výsledná fotografie duchy. Což se také stalo.
Život je hořký. Bohudík.
birell s příchutí pomelo/grep
a pak že to bez tý zkurvený evropský unie nejde...
tornádo se blíží
sportovní hala vedle hospody - geniální
duch krásné zrzavé komediantky
toto postavil svými chlupy extrémně ochlupený kolotočář
duch krásné dívky
Takže mraky se z tmavě modré přeměnily na zlověstně šedivou, vítr se zvednul jak to před bouřkou bývá, kolotočářovi s chlupatými zády málem uletěly labutě někam do prdele. Donesli jsme si tedy kola přes přísný zákaz nahoru na terasu pod deštníky aby nám to nezmoklo a objednali si třetí božskou lahůdku jménem Radegast. Začalo pršet. Přestalo pršet. Spadlo asi 12 kapek a bylo po dešti. Po třetím pivku jsme to zabalili a vyrazili vstříc Radegastu do Bydžova. Vybral jsem cestu kde nejezdí žádná auta, takže jsme se prosmýkli kolem Cidliny přes hřebčín Ostrov, kde nás nabádala cedule abychom nekrmili koně a kde se na nádvoří objektu proháněl bernardýn, který mi přišel oňufat nohu, možná ji chtěl jen ochutnat a pak ukousnout, dále tam pobíhal nabroušenej pitbul s náhubkem na tlamě a vlčák s klackem v tlamě. A samozřejmě kolem plno krásných koníčků a několik krásných slečen na koníčcích. Na čumendu dobrý. Příště vyzkoušíme pohostinnosti zdejšího občerstvení.
Tou dobou začínalo poprchávat a zprávy od našich blízkých informovaly o šílené průtrži nad Bydžovem a Skřivanama. V obci Vysočany jsme začali moknout už i my. Ale jelikož nejsme z cukru jeli jsme neohroženě dál, neboť na nás čekala druhá část hlavního cíle, Radegast v Nádražce. Na kraji Bydžova jsem se s Lencfeldem na chvíli rozloučil, neboť si jel do jiné části Bydžova koupit auto poněvadž o to své přišel po veselé příhodě s panem Kloboukem, který přehlédl stopku na křižovatce a z Lencfeldovýho Opla udělal hromádku šrotu. Na Nádražku jsem tedy přijel značně promoklý sám. Převlíknul jsem se do suchého a objednal dvanáctistupňového Radegasta. Vyslechl jsem si řeči o tom, že takovou průtrž jaká tam byla před chvílej snad ještě neviděli ale já už se těšil na pivo. Přinesla mi ho usměvavá holčina, bylo dobře vychlazené a chutnalo taky dobře. Ne tak dobře jako v Žiželicích, ale bylo dobré. Možná to bylo způsobený tím, že zatímco v Žiželicích byla větší žízeň a letnější počasí, v Bydžově mi mrzly promoklé nohy v sandálech a teplota o pár stupňů klesla. Na zahřátí jsem si dal ještě i kávu a velkou zelenou. V tu dobu přijel Lencfeld z autosalonu a započal mě co se týká piva napodobovat. Také on tvrdil, že v Žiželicích bylo lepší. Co se týká prostředí, jasně, v Žiželicích je to po rekonstrukci, na kterou obec dostala dotace. Nádražka snad nikdy rekonstrukcí neprošla a všechno si musí majitel platit svépomocí. Proto jsem také kromě opraveného WC nenašel nic co by se lišilo od doby před třemi roky, kdy jsem tam jezdil pravidelně. Nutno podotknout, že jsem nic extra nehledal. Opravený hajzlík je ale paradoxně mínusem, protože dřív se do žlábku vychcali pohodlně čtyři lidé najednou, teď můžou naráz močit pouze dva. Ale mě je to jedno, protože můj chcací blok způsobuje, že pokud vedle mě někdo stojí, tak se nevychčiju ani do pozlacenýho pisoáru. Nápojový lístek je v Nádražce víc než dostačující a samotná zahrádka nemá v Bydžově konkurenci. Co je lepšího, než v klidu sedět pod střechou a pozorovat krásná děvčata spěchající na vlak nebo z vlaku na autobus žejo. Trochu mi tam chyběla nějaká muzika, rádio nebo něco. Nic sračkoidního kde hrajou pořád do posrání Chinaski a Mirai, ale něco decentního, třeba Beat, Country nebo prostě jen český rozhlas. Takhle je slyšet z nádraží hlášení o zpoždění a to nemá u pivka asi nikdo zapotřebí. U pivka jsem si pokecal s bubeníkem místní goregrindové kapely Hystos (to bude srandy kopec až (jestli) tam tahle kapela zahraje :-) ), pak se synovcem výrobního ředitele našeho kapitalistického chlebodárce, zanadával jsem si na neznámého architekta inženýra z komunity LGBT který navrhoval hrníček v němž jsem měl kávu a jehož ouškem, které bylo vytvořeno za účelem prostrčení prstu, jsem prst prostrčit nemohl, protože skrz ouško vedla jen malá díra. Shrnutí na závěr? Výborný. Krásná trasa s minimem aut na silnici. Vynikající pivo, proměnlivé počasí, krásné ženy, ušlechtilá zvířata, houpací koník....
Žádné komentáře:
Okomentovat