18. 11. 2024 VÝLET DO XXXLUTZ

 Tuhle jsem se díval na televizi. Nedělám to zas tak často, protože je v ní docela hovno. A i když mám k dispozici Netflix a T-mobile TV, většinou skončím u nějakého donekonečna opakovaného sitcomu, nebo čumím na relaci, kde stárnoucí obchodník se starožitnostmi prolejzá haraburdí za účelem přeprodání se ziskem. No a při jednom takovém sledování podobného pořadu na mě vyskočila reklama na nově otevřenou prodejnu XXXLutz v Hradci Králové. To jsou ti kreténi s tou velkou židlí, jak se zpívá v reklamě. No a mě napadlo, že bych vyvezl rodinu na výlet, podívat se do toho zázraku, a pak třeba ještě něco nakoupit, když se blíží ten Děda Mráz a když už tam budem, že se stavíme na baštu v Mekáči. Samozřejmě se to ujalo s nadšením. Děti měly slíbeno každý patnáct stovek z mojí karty, tak coby ne žejo... Kolem budovy XXXLutz, těch čuráků s tou velkou židlí, jsem jel dva dny předtím na koncert a docela mě udivila monstróznost celého objektu a jeho megalomanské nasvícení. Velká čínská zeď z vesmíru není tak vidět, jako XXXLutz v Hradci Králové. Na druhou stranu, já su blbý vidlák z vesnice, kde podobné XXXLutzy, hovada s velkou židlí co svítí až na Pluto, nemáme, takže mi to přišlo jako zjevení. Škoda, že můj krásný piditelefon nefotí tak hezky jako Epl děvky Pekarový... 

První foto je foceno mým malým telefonním aparátem a druhá fotka je z dceřiného Ajfounu. Ani jedna fotka věrně nedemonstruje monstróznost a absolutní zbytečnost celého objektu. Však počítejte se mnou. Pár metrů před touhle budovou se nachází relativně nedávno otevřená obří pobočka Skonto nábytek. Ještě kousek před ní se nachází Hornbach, ve kterém se dá pořídit spousta věcí, které jsou i v prodejnách nábytku. No a teď tam vyrostl mega XXXLutz, to jsou ti zmrdi s tou velkou židlí, které se dělí o budovu s nábytkem Möbelix, na kterou bude v brzké budoucnosti navazovat propojení do nákupní zóny, která jen tak mimochodem obsahuje i velkou prodejnu Asko. Já vím, do Aska chodí jen tupec. Také jsem tam dvakrát byl a dvakrát jsem nepořídil. A jednou mě vyhodili, protože přijít do Aska čtyřicet minut před zavíračkou považovali za trestný čin. Tak kurva to si jako mysleji, že se tam všechny ty nábytkový centra uživěji? Leda hovno. Kdykoliv jsem přijel do Skonta, na parkovišti stály tři auta. Na to jsem ale moc malý mocipán a cílem našeho výletu nebylo Skonto, ale XXXLutz, dementi s tou velkou židlí. To že je hned vedle nich i Möbelix, jsem se dozvěděl až na místě. Zaparkoval jsem před Möbelixem a šli jsme dovnitř. Slušně vychovaný stevard za vchodem nás pozdravil a dál si nás nevšímal. Slušnej džob tohleto!! Hele, prodejna je to hezká, nábytek pěknej, všechno voní novotou, ale pořád si řákám PROČ? Však je to uplně zbytečný. Nejvíc mě zaujalo malý otočný křesílko, který by se mi fakt hodilo. Děti se zase nemohly nabažit masážních kožených křesel. Ani cenově to nebylo nic mimo realitu, ale jsou to věci, které nejsou potřeba. Já potřebuju nový nábytek do koupelny v dohledné době...

Podobný nápad jako já, jet se podívat do nově otevřené prodejny XXXLutz, těch dementů s tou velkou židlí, jsem neměl sám. Po prodejně Möbelixu podle na zemi nasvícených šipek bloudilo více návštěvníků, kteří se jen dívali, sedali na židle a křesla, lehali do postelí, koukali na ceny a šli dál. Podle šipek. Sem tam si někdo koupil nějakou blbost za stovku, aby si nepřipadal blbě. Stejně jako my. Když jde člověk do prodejny nábytku, měl by mít seriozní zájem koupit kuchyňský stůl, nebo sedací soupravu. A ne že si domů poveze šest kávových lžiček, deštník, polštářek, povlak na polštářek a růžový plechový hrneček, tak jako my. U pokladny jsme si založili zákaznickou kartičku se slevou 750Kč při příštích nákupech, nevím přesně jak to funguje, tyhlety věci jdou mimo mě a kromě slevové kartičky do lékárny odmítám veškeré jiné blbosti. Naházeli jsme ty cetky za pár stovek do auta a směřujem si to konečně do XXXLutz, k těm hovadům s tou velkou židlí. Můj syn je v hovězích letech a všude musí být první a všechno musí komentovat a vůbec prostě puberťák, takže šel napřed, a zatímco já si fotím dceru na velké židli před prodejnou, vrací se syn s výrazem ukřivděného zpráskaného poníka, že prý je zavřeno, že prý ho vyhodili. "Vyhodili?" Ptám se ho. "Jo. Nějakej týpek tam na mě řval ať vypadnu že maji zavřeno." Tak hele, nechtěl jsem si kazit výlet do XXXLutzu, k těm zasranejm kokotům s tou rozvrzanou velkou židlí, takže jsem polknul žluč a nechal to plavat, ale ten týpek, co na kluka řval ať vypadne má velký štěstí, že jsem do tý zasraný nově zkurveně otevřený zavřený prodejny XXXLutz, k těm debilním mrdkám s tou na sračku rozštípanou velkou židlí, nevlezl první já. Dopiče tak když mám zavřeno, tak proč mám otevřeno? To nepochopíš. Reklama samozřejmě hlásala, že nemají otevřeno, ale že brzy otevírají, což ze mě tady tak trochu (víc) dělá teď debila, ale mě je to jedno. Já su vidlák a my vidláci prostě debilové jsme. Takže jsme naskákali do auta, protože děcka už se viděla u Mekáče, ale ještě jsme zajeli do Decathlonu, New Yorkeru a Sportissima maličko utrhat drápky mojí platební kartě. Když jsme nakoupili nějaký hadry, tak jsme konečně mohli jít do toho všemi milovaného Mekáče. Cestou přes velké parkoviště jsme potkali dva buzeranty v luxusním BMW, kterak tůrují silný motor, nebezpečně se rozjíždějí a zase zastavují, z otevřených okýnek za zvuků dunivé hudby výskají do prázdnoty večera a spolujezdec si to natáčí na svůj buzerantský telefon aby se mohl pochlubit na síti, že má kámoše s nabušenou károu. Byli divný. Snad se později večer někde vybourali... Já jsem v Mekáči byl naposledy před dvaadvaceti lety v Německu, když jsme se vraceli z Norska. Od té doby jsem se mu úspěšně vyhýbal. Od různých recenzentů a jůtůberů všude slyším, jaká je to sračka a hnus předraženej a kdesi cosi, ale chtěl jsem to prostě vyzkoušet, tak jsem to navrhnul. Objednávku jsme udělali na velkých interaktivních obrazovkách a šli si sednout a čekat, než nám to připraví. V provozovně to smrdělo přepáleným tukem a bylo tam docela dost lidí. Jako kdyby nikde poblíž nebyla jiná možnost, než dát si toho zkurvenýho Mekdonalda. Všechno co jsme si objednali se vešlo na dva tácy a stálo to tisícčtyřicet korun českých. První fotka focená čínským malým sráčem Unihertz Jelly 2. Druhá fotka, focená z druhé strany, v Číně vyrobeným Iphonem 13.

Když na to člověk koukne, tisíc korun za tohle se mu zdá  hodně. Já pro sebe si objednal čedarové hranolky se slaninou, wrap a big tasty. Zbytek byl zbytku stolu. Co považuju za velký průser je, že do Mekdonaldu ještě nedošla zmínka o bezedném kelímku, takže půllitr kokakoly za 52 v dnešním předraženém, duševně narušeným panem premiérem Fialou vyřešenou drahotou, Česku, sice není uplně největší skandál, ale myslím že by to klidně mohlo být v bezedném automatu ke každé objednávce. S chutí jsem se pustil do čedarových hranolek a po prvním soustu jsem si pomyslel: "Ty vole proč na to každej nadává? Vždyť je do kurva dobrý!!" 

Pak jsem se pustil do double burgru a já jak to neumím jíst, tak jsem samozřejmě byl po chvíli upatlanej až za ušima, v ruce se mi to rozpadalo, omáčka mi tekla po prstech, no zkrátka jako vidlák. A nestydím se za to!! Ubrousků na poutírání papuly jsme dostali dost, i když kdyby se zaprasili i ostatní, bylo by jich málo. Burger mi chutnal. Nebyl tak dobrej jako z burgrárny, nebo z nějaké lepší restaurace, ale taky nebyl tak drahej jako v burgrárně nebo lepší restauraci. Opět na to nemůžu říct půl slova. 

Když jsem ho dojídal, říkal jsem si že bych klidně už nic dalšího nemusel, protože jsem byl už zasycen. No ale abych ze sebe nedělal zaměstnance XXXLutz, toho monstrčuráka s velkou židlí, tak jsem se pustil ještě i do wrapu a celej jsem ho vyžral a náležitě si na něm pochutnal. Postupně úplně všechno zmizelo z našich táců v našich žaludcích a já možná budu fakt za uplnýho kreténa, jestli to ještě více jde, ale já byl prostě spokojenej. V porovnání s KFC bych to okomentoval takto: Proti hovnu, jako med.

Samozřejmě mám teď zase na nějakej čas vybráno. Asi to nebude dalších 22 roků, ale myslím, že příští rok se tam zase zajedu juknout. WC tam mají maličké a když si myjete ruce (já doufám, že všichni kdo chodí na tento blog, jsou čistotní slušní lidé, kteří si po vykonání i jen malé potřeby myjí ruce), musíte se uhnout nově příchozímu, WC chtivému pánovi, aby vás nesmetl dveřmi, které jsou hned u umyvadla. Když se dožvejkala poslední hranolka a strips, odnesl jsem tácy na místo k tomu určené a vyšli jsme ven na čerstvý vzduch, který po půlhodině strávené v nevětraných prostorech uvítá asi každý. Nechtěl bych tam pracovat. Cestou k našemu automobilu potkáváme na parkovišti dalšího umělce, respektive jeho vůz. Otočím hlavou na druhou stranu a tam druhý vůz slabomyslnce. Na tohle je člověk prostý slov...

Celý nákupně gastronomický výlet mě vyšel na krásných pět a půl tisíce a víte co? Vůbec mi to nevadilo. Po dlouhý době mi nevadila všudypřítomná nevkusná muzika v obchodech a v restauraci a na záchodě v restauraci, nevadilo mi lesklé nehezké, rozuměj moderní oblečení v regálech, nevadily mi vysoké ceny značkových výrobků vyráběných v zemích třetího světa za pomoci dětí. Asi stárnu. Prostě úplně na pohodu. A pak že se máme za Fialy špatně. Vůbec ne!! No tak se uklidníme žejo....