Dvacátého pátého pátý dvatisícedvacetčtyři jsem si večer měl poklepávat nohou v Pardubicích na blackmetalové kapele Sezarbil. Tato kapela byl pro mě hlavní tahoun, díky kterému bych byl ochoten investovat do pohonných hmot a oželet turnaj v šipkách. Ovšem dva dny před akcí jsme se dozvěděli, že Sezarbil bohužel kvůli vážnému onemocnění člena nepřijedou. Jako adekvátní náhrada byli pozváni Sceletons, což bez urážky jak jistě sami uznáte není adekvátní náhrada. Thrashmetal totiž NIKDY nemůže být adekvátní náhradou za blackmetal, což jsem ostatně napsal pod oznámení.
Vzhledem k tomu, že nikdo nereagoval, je to každému asi u prdele... Mě ne. Několik hodin před začátkem akce navíc bylo oznámeno, že odpadají i Pikodeth. Takže jsem přehodnotil plány a už od dopoledních hodin jsem se věnoval pivu na hasičské soutěži ve Skřivanech, která se konala u příležitosti stotřiceti let od založení sboru dobrovolných hasičů. Celá akce se konala v areálu zámeckého parku. Pořadatelé měli všechno pěkně připravené, počasí přálo, ceny byly příznivé, lidé usměvaví, hasičky krásné, mladé, pevných a pružných těl. Co víc si přát? Jak to vypadalo na soutěži, ukazuje video níže. Pro hnidopichy, kteří by snad mohli namítat, že video není dobré kvality bych podotkl, že ano, video opravdu není dobré kvality, neboť můj miniaturní telefon, vyrobený čínskými soudruhy, prostě nedisponuje kvalitním fotoaparátem a navíc dostává všeobecně dost zabrat nešetrným zacházením. Ovšem na druhou stranu můžu říkat, že je to rozmazané schválně, aby nebyly vidět xichty lidí a nemusel jsem tak řešit GDPR.
Na soutěži jsem nebyl až do konce samozřejmě, neboť se blížila hodina H, jako hokej. Semifinále s modrožlutými prasaty (né těmi ukrajinskými ale švédskými) jsem si nemohl nechat ujít. Vyrazil jsem tedy do páté cenové do Nádražky v Novém Bydžově. V kapse mi cinkaly šipky, protože plán byl takový, že si na Nádražce dám dvě pivka a přesunu se na turnaj, který začínal v jiné hospodě od 16 hodin. U hokeje si ke mě sedla dvě děvčata, Alča a Zuzka. Přinesly s sebou déšť, zimu a bouřku. Když jsem odcházel, tak mi popřály, abych turnaj vyhrál, což jsem reálně odmítal, neboť nejsem dobrý hráč. Odcházel jsem za stavu 2:2 v době, kdy přestalo na chvíli pršet. A než jsem se přemístil do druhé hospody, což byla asi desetiminutová procházka po městských chodnících, stačilo naše mužstvo vstřelit tři góly. Takže jsem prosral třikrát nasraný švédský tlamy. Nevadí... Turnaj v šipkách byl posunut až na po hokeji. Když mě začal tlačit močák, šel jsem se vychcat. A samozřejmě jsme dali další gól. Pak jsem už radši nechodil, abych zase něco neprosral. Turnaj tedy začal s hodinovým zpožděním, ale nic nám nechybělo. Venku se grilovalo, všude teklo pivo a jiné tekutiny proudem a když jsem šel hrát první zápas, měl jsem v sobě 7 piv. Naštěstí ke mě byl los milosrdný a jako první jsem hrál s holčinou, kterou jsem o malinkatý fous dokázal porazit. S holkama se obecně hraje na hovno a navíc tahle to docela umí a ještě svoji skvostnou prdelku nasoukala do úzkých džín. No a hrajte si pak s tímhle žejo... Můj druhý zápas opět neměl valnou úroveň, neboť jsem hrál s člověkem, který byl uplně na šlupky. Dokonce jsem mu musel vysvětlovat pravidla. To snad radši dostat nakládačku než hrát s podobně upraveným šipkařem. Třetí můj zápas jsem byl už trochu rozházený, takže jsem porazil tatíka holčiny, kterou jsem porazil jako první. Marně žadonila Tatíí pomsti mě... Byl jsem neomylný. A tím moje tažení šipkovým turnajem skončilo, neboť pak jsem prohrál se svým spolupracovníkem o kousek a pak jsem prohrál s jedním, se kterým mám skóre 2:2. A světe div se, ty tři moje usmrkaný výhry stačily na to, abych se umístil na třetím místě. Dobře já!!
Žádné komentáře:
Okomentovat