Jak jste si mohli všimnout, dlouho jsem nikde na žádném koncertu nebyl. Ne že by nic kolem nebylo, ale pořadatelé si už tradičně vybrali svoji dávku škodolibosti, když zajímavé akce pořádali v dny, kdy jsem musel do práce. A když už se něco objevilo na mé volno, nestálo mi za to projet pohonné hmoty kvůli kapelám, které jsem viděl už několikrát. Jiná situace ovšem nastala i 16.11. Opět jsem měl pracovní víkend, ale jiné to bylo v tom, že jsem si vzal předposlední den dovolené na noční směnu a vyrazil do nedalekého Hradce Králové na Schwarzes Königgrätz. Sice se ve stejný čas o dvacet kilometrů dál konala jiná akce, kde zahráli Mallephyr, Crippled Fingers, Warfield, Okult a The Book, ale já dal přednost lízátkům před oschlým pardubickým perníkem. Jen velká škoda, že se akce z Country clubu Lucie, kde se konala minulý rok, přesunula do Infinity Music Baru. Nejspíš v tom byly finance, což chápu, protože ruku na blackmetalový péro, kolik lidí přijde v Hradci na Trautenauer 666, Wyrm, Bohemyst a Moonlight Seance? Po návštěvním fiasku z minulého roku se vlastně není co divit, že pan pořadatel přesunul svoji akci do jiných prostor. Bohužel já osobně si myslím, že toto místo není na koncerty moc stavěné. V případě větší návštěvy, se fanoušci tísní na malém plácku na konci klubu, což jsem tam zažil při mé minulé návštěvě, kdy byl klub zaplněn po čárku. Při placení vstupného třistapadesát Kaček si všímám papírku, na kterém je 28 čárek, pokud jsem dobře počítal. Takže zatím celých 28 hlav si našlo cestu a přišlo podpořit blackmetal v Hradci. To je ostudné číslo. Dávám si Birella, ale přes hluk neslyším obsluhu, kolik stojí, tak jí nechávám na baru padesátikorunu a odcházím na první kapelu večera, kterou byli MOONLIGHT SEANCE odněkud z ostravské prdele.
Ten výraz "z ostravské prdele" jsem použil záměrně, ne proto, abych urážel naše moravské kamarády, ale proto, že hned jak začali v 19 hodin a 6 minut řezat do svých nástrojů, abych mohl přirovnat jejich zvuk. Ten totiž moji milí byl právě přesně jak z nějaké ostravské prdele. Nic proti klukům mlaďákům, rozhodně jim nechybělo nadšení, ale bicmen byl podle mého hudebního mínění úplně mimo rytmus a navíc hudba kapely nějak výrazně nedovolovala mu vyniknout v jeho umu. Naštěstí. Hrálo se povětšinou ve středním až pomalém tempu. Zpěvák nás informoval, že má ochuravělý krk, ale já si ničeho nevšiml. Krákoral a zpíval velmi čistě. Občas mu pomáhal kytarista. Zvukově to nebylo vůbec dobré jak jsem zmínil, ale to se změnilo při skvěle zahraném a zazpívaném coveru od kolegů z Finska, Beherit, kde se konečně daly rozlišit hudební nástroje. Písnička od Beherit byla v podání ostravaku kratkych zobaku perfektni. Všechno ostatní od nich mi ale znělo chaoticky, jako kdyby to bylo první demo nějaké začínající kapely úplně nového hudebního stylu nahrávané na kazeťák přes mikrofon někdy ke konci vosumdesátek. Prostě totální dřevní oldschool. Myslim ale že kluci maji tolik nadšení, že když se svojí hudbě budou věnovat a vychytají zvukové neduhy, budou jednou určitě dobří. Anebo taky ne.
Moonligh Seance hráli jen krátce a to zahráli jednu píseň dvakrát. Lidi si stále nenašli cestu za černočernou kulturou. Zjišťuju, že aby akce nebyla prodělečná, je potřeba 60 platících blackmetalu chtivých hlav. To zatím není... Už při zvukovce následující kapely WYRM je vidět, respektive slyšet, diametrálně odlišná dynamika zvuku a um bubeníka. Tohle bude jiná písnička než první kapela.
Bális (pan bubeník) do toho řezal jak smysluzbavený, až mu z toho v půlce setu odpadl mikrofon od jednoho bubnu. Ondra si rval hlasivky skrz oční bulvy, Alsius hobloval struny na maximum a Mormo s basou v ruce mručel a vrněl a duněl. Vynikající kapela a jako vždy vynikající koncert plný brutálních a rychlých písní. Zpomalilo se jen na pár mžiků pro slečinky. Vyškemrali jsme si přídavek, kterým se stala nejstarší skladba kapely. Wyrm se loučí a mě píská v uších, protože zvuk byl silně dynamický a hlasitý. Paráda!! V pauze kecám s kámošem o všemožných tématech, hlavně si pak oba stěžujeme na předražené hudební nosiče. Kurva dávat za desku devět stovek, to je prostě strašně moc a dost lidí si rozmyslí, jestli koupit nebo ne. Kdyby to prodávali za dvě kila, koupili by si to všichni. My bychom byli šťastní, že máme nové kousky do sbírek a oni by vydělali tak jako tak. Zmrdi. Jdu si pro druhého Birella a opět jsem přes hukot v klubu neslyšel kolik stojí, tak jsem opět položil padesátikorunu na bar a čekal co se bude dít. Slečna za barem přinesla nazpět jednu korunu českou a položila ji na bar. Abych ze sebe neudělal kolenovrta, tak jsem předstíral, že se upřeně dívám na animovaný obraz Mony Lisy, jak chlemstá Redbull a korunové mince si nevšímal. No aspoň jsem zjistil, že v Infinity music baru chtějí za lahvového Birella v hodnotě dvaceti korun, krásných 49 Kaček. Tou dobou jsem zahlédl v davu nějakých padesáti (??) lidí bubnobijce následující kapely. Jak jsem zmínil, aby akce byla alespoň na nule, bylo potřeba šedesát platících hlav, což se myslím nesplnilo ani poté, co do klubu přišlo několik fanoušků blackmetalu zaměřeného trutnovským směrem. Na pódiu se objevují kozlí lebky, svícny a další různé hezké propriety.
Zvuková zkouška trvala o něco déle, než by si kapela typu TRAUTENAUER 666 zasloužila, ale výsledek byl uspokojující. Trautenaueři zněli výborně! Bubeník to tam mastil jak pominutej, byly ohně, bylo jejich plivání, pěkná image, krásné písně, všechno jak má být! Opravdu výborné! Dokonce se i několik hlav z publika rozhodlo, že protočí své krční závity. O nějakém opravdovém kotli ale nemůže být řeč. V davu jsem zahlédl i několik něžných pohlaví, které se kroutilo a tančilo na líbezné tóny pánů z Trautenberka. Opět jsme si vyfňukali přídavek a pak byl konec. Byli jsme upozorněni, že kapela má k dispozici nějaká CDčka a trička, což mě potěšilo, protože při mém minulém setkání s nimi, neměli nic. Už už jsem se viděl v krásném novém rohatém tričku s logem kapely, ale nikde jsem je nenašel. Asi ze sebe smývali všechny ty šminky... A následuje poslední kapela páteho Švarcesového kénigrecu, a tou jsou BOHEMYST.
Žádné komentáře:
Okomentovat