EJÁJ - Deset sraček od AI

Po nějaký době se hlásím s recenzí, tentokrát ještě víc netradiční než v minulých úvahách nad hudebními alby. Ovšem hned na začátku musím dát varování pro všechny aktivní hudební umělce a skladatele, kteří tráví týdny, měsíce i roky psaním svých písní a pak čekají měsíce na vydání vytouženého alba, které je finančně zruinuje. A vím, že sem pár hudebníků chodí. Pro vás je tedy toto varování:

☠️ WARNING ☠️

NEČTĚTE TO! JEDNÁ SE O TOTÁLNÍ DEHONESTACI VAŠÍ PRÁCE, AŤ UŽ TO SLOVO ZNAMENÁ COKOLIV. LIDSKÝ MOZEK A NADÁNÍ SE NEDÁ NIČÍM NAHRADIT, NATOŽ PAK HLOUPOU UMĚLOU INTELIGENCÍ.

☠️ WARNING ☠️

Ano, dnes budu recenzovat desku vytvořenou umělou inteligencí. Deska vznikla během deseti dnů a je až neuvěřitelné, co se dá zadarmo během tak krátké doby vytvořit několika údery do klávesnice... Nedávno za mnou přišel spolupracovník a řiká: "Hele vole, poslouchej." a z jeho ajfounu mi pustil hloupý song o šipkařích jeho ligového týmu. "To je umělá inteligence vole." Jako ten jeho song byl blbej ale mě napadlo, že bych mohl něco taky vytvořit, takže jsem se do toho ještě ten den pustil. A protože jsem línej něco vymejšlet sám, tak jsem prostě rozhodl, že téma té desky bude naše parta, se kterou jezdím na festival Nice To Eat You. Na každého člena party byla v plánu jedna píseň. Tedy i na mě. Texty písní pojednávají o našich různých bolístkách, zálibách, úchylkách, chybách, přednostech... prostě je to deska pro nás o nás. Jedné umělé inteligenci jsem zadal o čem by to mělo být a ta mi vytvořila text, který jsem si trochu poupravil. Jiná umělá inteligence dostala text, zadání o jakou muziku by mělo jít. Plán byl takový, že každý z nás by měl dostat to, co má nejraději. Tedy já blackmetalový song, Medvěd deathmetalový atd. Jenže umělá inteligence zase tak inteligentní není a prostě nedokáže věrně vytvořit například gore grind, nebo primitivní blackmetal. Ne tedy v té verzi zadarmo, kterou jsem použil a která má víc omezení než funkcí. Paradoxně nejsložitější bylo vytvořit metalové logo. "Kapelu" jsem nazval EJÁJ (pro hlupáky, to jako že fonetický přepis označení umělé inteligence, tedy AI). Původně to mělo být logo mě nejbližšímu hudebnímu stylu, tedy blackmetalové logo, Ale furt z toho všem třem umělým inteligencím, které mám nainstalované v telefonu, vycházela nicneříkající sračka, až jsem teda úplně obrátil a požadavek byl, aby to vypadalo jako kdyby to kreslilo malé dítě ve škole. Nápad se mi zalíbil a tak vznil booklet a zadní strana CD namalované dětskou umělou inteligencí.

Výsledek? Geniální! Anebo úplně stupidní. To je na každém ať si vybere. Jak je vidět na zadní straně bookletu, písně jsou opravdu o nás, o našich touhách a příbězích zakončené true story. Původně jsem měl v plánu vypálit to na CD, vytisknout k tomu texty a dát to Malýmu Járovi na Brutal Assaultu s tím, že by o tom nikomu neřekl a s Velkým Járou by si to naposlouchali do té doby, než o tom tady já napíšu. Když jsem ale dneska vytáhnul svůj starý notebook, který má ještě vypalovačku, tak jsem zjistil, že nemám prázdná CDR, jenom DVDR. Takže z krásného finiše "mojí" desky a originálního daru, se bohužel stane jen digitální neosobní shluk jedniček a nul. Nevadí, stejně to ocení tak dva až tři lidi. Už teda víme, že nahrávka kapely EJÁJ je o naší partě. Už teď, než se vrhnu na jednotlivé písně, můžu prozradit, že z těch deseti je minimálně šest opravdu silných skladeb s hitovými ambicemi. Dvě dokonce vyčnívají tak, že když jsem slyšel poprvé výsledek, byl jsem nadšen. Nejlepší na albu je, že každá píseň zní jinak. Jak jinak taky, když jsem se snažil, aby každý měl písničku podle svého gusta. No nakonec podle toho co posloucháme, se na výbornou povedla jen jedna, a sice písnička Magiho, který jistě ocení brutal slam deathcore v podání jeho písně. Možná už ale neocení její text, který trochu přehání. Ale vrhněmež se tedy na jednotlivé tracky. 

První písnička je o mně a o mé slabosti ke krásným zrzavým dívkám a blackmetalu. Jmenuje se Danník a zrzka. Po umělé inteligenci jsem chtěl, aby vymyslela text, ve kterém budu já na koncertě a potkám tam zrzku. Dáme se do řeči a nakonec skončíme u ní doma. Jenže ona mě omámí, spoutá a mučí mě. Ne tak že by mi trhala nechty ale tím, že mě nutí dívat se na projev prezidenta Petra Pavla. A všichni víte, jak toho člověka nenávidím. Takže trochu masochistický, nadržený ale hlavně úplně nerealizovatelný text, protože já nikdy žádnou zrzku neoslovil a nejspíš už ani neoslovím. Zadání na druh hudby bylo Primitivní blackmetal, rychlé tempo, žádný sračičky. A vznikl z toho jakýsi hybrid blackmetalu a možná trochu core. Samozřejmě jsem si nechal vyrobit, stejně jako od každé další písně, 8 verzí, což je maximální počet zadarmo vyrobených písní na jeden den. Z těch osmi jsem vybral tu mě nejbližsí. Ano, jak už to bývá u něčeho zdarma, program mi nabídl dvě další ukázky, jak by to mohlo vypadat, kdybych si připlatil za PRO verzi. A to samozřejmě bylo přesně podle mého gusta. Já ale nic platit nehodlám za muziku, kterou nesloží člověk. Písnička, kterou jsem nakonec po docela dlouhém vybírání zařadil jako úvod alba "Deset sraček od AI" má docela hitové ambice ale hlavně velmi zábavný text. Zkuste si představit, kdybyste nevěděli dopředu o čem ten text je, a pak uprostřed blacmetalu zazní "Nebyl to horor, nebyl to démon, nebyl to Satan, byl to nekonečný projev prezidenta Petra Pavla" stejně jako já, vyprskli byste smíchy. Já jsem se svojí skladbou spokojený, i když nevzniklo to, co bych si přál. Darovanýmu koni za chrup nehleď jak se řiká...

A hned druhý song je hit jako kráva. Je to o našem kamarádovi Pavoukovi, který celým svým tělem i duší miluje deathmetal. Kdo ho nezná, absolutně neví, co je to oddanost k deathmetalu. A ke guláši. A to jsem chtěl aby v té písničce bylo. A ono to v ní taky je. Zadání pro textaře bylo, že píseň bude o pavoukovi Karlovi, který se láduje gulášem s deseti knedlíkama v pohodě v jeho pavoučí síti a poslouchá u toho deathmetalová CDčka, ale najednou letí masařka a tou sítí mu proletí a zůstane po ní díra a pavouk Karel musí přestat žrát guláš a musí si síť opravit a když si ji opraví, tak je spokojenej. S deathmetalem a gulášem. Mělo to být zabaleno do totálního oldschoolového deathmetalu. A víte co? Z těch osmi písní co vznikly, se do užšího výběru probojovaly dvě a rozhodl jsem téměř okamžitě o vítězi. Ta druhá obsahovala pár moderních elementů a to nebylo žádoucí. Píseň Pavoučí král přesně vystihuje pavouka, pohodáře a kliďase samotáře. Jeho píseň zní jako prastarý oldschool deathdoom shit. A zní skvěle!

Třetí písnička je Marjánova písnička. Ze dvou hlavních kandidátů jsem vybral tu měkčí verzi, neboť ta tvrdší inklinovala trochu do deathcoru a to nebylo na pořadu dne. Na pořadu dne bylo vyrobit deathmetalový song na způsob švédského deathmetalu a zadání pro text bylo, že Marján jde na derby Sparta-Slavia, cestou se popere s chuligánama, Sparta na hřišti nepředvádí dobrej výkon a prohrává a tak zbývá jediná věc, která ji může zachránit. Marján vytahuje mobil nacpanej švédským deatmetalem, připojí obří repráky na stadionu a pouští deathmetal, který má takovou moc, že Sparta zápas otočí a vyhraje. Píseň Deathmetalová moc je řekl bych ale jedna z těch slabších. Ano, mohl jsem jí věnovat i druhý den a vyrobit dalších 8 verzí, ale to by nebylo spravedlivé. Každý z nás měl na svoji píseň jen jeden den zdarma. Třeba se ale bude líbit Marjánovi, protože se v ní zpívá o švédském deathmetalu a výtězné Spartě. A to se počítá!

A jsme u dalšího vrcholu alba a tím je píseň o Cicovi, který má rád progresivní onanie. Tam to byl docela oříšek z toho důvodu, že já vlastně nevím, jak by měla taková písnička znít. Vím, že se to nedá poslouchat a že je to nekonečné. Jenže EJÁJ vymyslela parádní, ale opravdu parádní píseň, nad kterou deathmetalisti z naší party nejspíš ohrnou nos. Nebude to od nich kolegiální a ani chytré, neboť písnička Festivalové peklo má vynikající námět na text, tak trochu obšlehnutý z historie. Ale na to sere pes. Zadání bylo, že Petr se celý rok těší na festival a když už teda má jet, tak se dozví, že musí do lesa rubat dřevo. Samozřejmě se mu to nelíbí a chtěl by na festival za kámošema a tak sepíše smlouvu s ďáblem a na festival jede. Petr je mezi svejma šťastnej a spokojenej, ale když dohraje headliner Dream Theater, přijde čert za Petrem, aby splatil dluh. Jenže to se nelíbí Petrovým kámošům a tak čerta uchlastají k smrti. No není to krásný příběh? Je v něm všechno. Slabost, peklo, chlast, metal, ponaučení. A hudba samotná, jasně je to kopírka všeho možnýho co se zkopírovat dá s veškerými klišé, ale na to já seru. Písnička se mi líbí a považuju ji za tu povedenější. Prozradím, že největší hity teprve přijdou...

A jeden z těch hitů, možná největší, se jmenuje Poslední mejl a je to SODíkova písnička. U téhle písně jsem řešil obrovské dilema. Vzniklo totiž 8 verzí a z nich minimálně 6 bylo opravdu dobrých. Zadání pro text bylo jednoduché. SODík v pátek v práci čeká až mu skončí směna a těší se domů, až rozdělá flašku rumu a napije se. Finýto vole. Prostě absolutně geniální a jednoduchej text. Protože SODík není co se hudebního stylu týká vyhraněný, zadal jsem, aby píseň vznikla jako tradiční doommetal, potom jako stoner, potom jako blackmetal a taky jako hiphop smíchaný s blackmetalem. Vlastně jsem trochu zkoušel co všechno jde vytvořit. Se ženským zpěvem. Který je jen tak mimochodem nemálo podobný Lence Dusilové v dobách Čechomoru. Každopádně!! Ta písnička je neskutečná pecka. Rádiový hit ve stylu Within Temptation a The Gathering. Je prostě k nevíře, že něco takového vzniklo během několika desítek vteřin. Tato doomová verze vyhrála souboj nad verzí, která až moc zněla jako Candlemass a Avatarium. Stoner verze byly výborné obě, blackmetalové verze průměrné, ale kurva ty zprzněniny hiphop a blackmetalu, které ve výsledku znějí jako industriální punk, ty jsou boží obě. Jedna z nich je  jako poslední bonusová jedenáctá skladba. Když jsem na noční směně poslouchal pořád dokola tuhle desku, u této písně jsem měl co se výběru týká, největší dilema. Vybral jsem tu nejjednodušší a nejhitovější.

Další písničkou trochu přitvrdíme a dostáváme se k nejbrutálnějšímu songu, v úvodu zmíněnému, Už nejsem nejmladší. Pojednává o Magim, který jednou za rok vyjede na festival a strašně se ožere a už ve čtyři odpoledne ožralej míří do chatky do postele. Druhej den vydrží chlastat až do sedmi a pak zase zalomí do postele. A třetí den na to jde pomalu a vydrží chlastat až do devíti. Po festivalu se za pár tejdnů sejde s kámošema u piva a povídají si o zážitcích z festivalu ale Magi si nic nepamatuje, protože byl vožralej a celou diskuzi uzavře jeho tradiční hláškou "Však víte co, už nejsem nejmladší." To jsem chtěl, aby v písni bylo řečeno normálně tak aby to bylo slyšet, což se nepovedlo. Nevadí, od toho máte dole pod recenzí texty. Text je to samozřejmě nadsazený a přehnaný. Magi sice občas prochrápe na festivalu půlku dne, ale nikdy ne až tak hodně. Píseň se nese na vlnách jeho oblíbeného stylu brutal slam deathcore, a tady umělá inteligence vystihla hudbu tak jak měla. Možná jí to nedělalo problém, že je to až příliš jednoduchá hudba. Výsledek zní rozhodně věrohodně.

A dostáváme se k absolutně největší pecce tohoto alba, k písni Žvejkačková medicína. Jak už obrázek  a název napovídá, je to písnička Malýho Járy. Původně tam neměly být žvýkačky, nýbrž cigarety, jenže umělá inteligence odmítla "dětskou rukou" namalovat cigarety. Je zajímavý, že pivo jí nevadilo. Nevadí, nakonec ty žvejkačky aspoň připomenou Járův majstrštyk, který se mu jednou povedl a který je tu na blogu už několikrát zmíněný. Písnička to měla být goregrindová, ale to se jaksi vůbec nedařilo a furt z toho lezl mix metalcoru a thrashmetalu. Změnil jsem tedy zadání na vychlastaný metalový hit. A víš co? To co z toho vzniklo, je absolutní pecka, která kdyby se objevila na debutu Alkeholu nebo pozdějším Torru, hrajou ji dodnes na koncertech. Zadání pro text bylo, že Malej Jára, který je čerstvě dospělý, na festivalu pije pivo a kouří cigarety a paří na kapely a má tam přítelkyni, kterou večer obšťastní. Celej den chlastá, ale druhej den mu vůbec není špatně, protože je mladej a umí se rychle opravit. A když festival skončí, Jára si vezme žvejkačku a celej festival si v hlavě přehraje znova. Kdo neví o čem je řeč, nemůže text chápat, ale i tak ta píseň zní výborně a můj první dojem z ní byl "Dopiči to je šleha!" Tam si sedlo úplně všechno a věřím že i když to není goregrind který by Jára ocenil víc, že si tuhle skladbu taky užije.

Jak napovídá medvídek na obrázku, další písnička je o našem Medvědovi. Medvěd má rád deathmetal a tak písnička prostě deathmetalová být musela. Medvěd taky rád chytá ryby a i to je v textu písničky Medvěd a ryba. Zadání pro hudbu bylo jasné. Brutal US deathmetal. Zadání pro text byl, že Medvěd sedí u rybníka před karavanem, chytá ryby a chlastá Radegast, ale za celej den mu ryba ani neťukne, až večer když začne balit tak něco zabere. Medvěd tahá rybu, ale jak je z těch Radegastů zmoženej, tak mu uklouzne noha a spadne do vody. Nahmatá rybu pod vodou a umlátí ji svojí obrovskou tlapou. Umělá inteligence si k tomu dodělala ještě i závěr, který je fakt vtipný a který by třeba mě nikdy nenapadl. Deathmetal pro Medvědovu písničku taky nezní vůbec špatně, i když zase se tam procpalo pár moderních elementů.

Předposlední píseň Vrata od pískovny patří Velkému Járovi. Zadání pro text bylo neurčité, pouze jen že Velkej Jára jezdí náklaďákem a doma na něj čekaji vrata od pískovny. Jen několik málo vyvolených víc, co to vrata od pískovny jsou. Vím to já, ví to Jára a ví to ti, kdo zrovna byli kolem a zaslechli, když mi o tom Jára vypravoval. Umělé inteligenci jsem neprozradil co to vrata od pískovny jsou, jen jsem požadoval důraz právě na výraz vrata od pískovny, a tak vznikl text, který vlastně vůbec nedává smysl. Zadání pro hudbu bylo thrashmetal. Dopadlo to tak jak to dopadlo. Když jsem slyšel písničku poprvé, musel jsem se smát, i když text je v podstatě nepoužitelnej, nebo jak to napsat.

A jde se do finále. Poslední písničkou je ta, která vznikala jako první. Pojednává o Amorfisovi a je to taková ta klasická poslední písnička na albu. Krásná, epická. I když zadání tomu neodpovídalo, protože znělo klasický blackmetal. Opět vzniklo několik použitelných verzí. Zadání pro text písně Festivalová noc bylo podle true story, kdy se Amorfis na festu tak zhulákal, že z festivalu odešel sám na chatu. Cestou se několikrát vyboural, klátil se jak zombie, čepici Slayer ztratil, ale nakonec se v pořádku dostal do postele. Písnička je až moc pěkná ale zase stačí jen tahle jedna v tomhle stylu. Ta další už by mě nudila.

Na závěr jak jsem zmínil je ještě bonusová skladba. Nevím jak se bude tohle album líbit klukům o kterých je. Já jsem s ním nadmíru spokojen. A že umělá inteligence má v některých písních problém s českou výslovností (nejvíc je to slyšet ve slově chatka, kdy to vyslovuje jako čatka a pak taky slovo neexistuje, které zní jako neexistuhe). Tohle rozhodně promíjím, protože jinak je to podle mě skvělá nahrávka a určitě si ji dám do auta a ještě nějaký čas s ní budu trávit příjemné chvíle nočních směn. Všichni kdo to dočetli až sem, můžou si celé album poslechnout teď a tady, ale doporučuju neposlouchat to jen tak přes notebook nebo počítač, ale pěkně do sluchátek, nebo s nějakým normálním zvukem. Doporučuju si na poslech udělat čas a poslouchat pozorně, třeba u nějakýho drinku po práci. Můžete si to taky stáhnout, když kliknete SEM. Heslo pro rozbalení je: 88   

A pro všechny budiž k dispozici texty pod videem.

PS: Vrabci na střeše si čviřikali, že EJÁJ už maká na nové desce, která bude textově z básniček a pohádek, které jsem vymejšlel na střední škole a hudebně to bude mix hiphopu, folku a metalu. Recenzi na to ale psát nebudu, jen to sem hodím do placu k poslechu.

TEXTY:

DANNÍK A ZRZKA:  Pod pódiem plály černé stíny / vzduch byl cítit pivem a kouřem / Bicí drtily poslední zbytky ticha / noc teprve začínala. Daník zvedl kelímek k nebi / v davu zahlédl rudý plamen. / Zrzavé vlasy / úsměv ostrý jako nůž / oči temnější než klub samotný / Slovo dalo slovo / pivo dalo pivo / Smích přehlušil poslední riff / noc otevřela další bránu. Ulice byly prázdné / měsíc se schovával za mraky / Dveře bytu tiše zaklaply / svět venku přestal existovat / Ve sklenici cosi zaplavalo / hlava ztěžkla / kolena změkla / tma všechno pohltila. Když procitl / ruce měl pevně svázané / Provazy řezaly do zápěstí / židle se ani nepohnula. / Zrzka se usmála „Teď poznáš...co je skutečné utrpení.“ / Obrazovka se rozzářila / Nebyl to horor / Nebyl to démon / Nebyl to satan / Byl to nekonečný projev / prezidenta Petra Pavla. / Minuta. / Druhá. / Desátá. / Daník řval, / prosil, / cukal provazy, / ale televizor dál neúprosně mluvil. / Každé slovo / bylo další ranou / do jeho příčetnosti. Když svítalo / provazy konečně povolily / Daník mlčky odešel. / Od té noci / už nikdy neoslovil / žádnou krásnou zrzku / na blackmetalovém koncertě.

PAVOUČÍ KRÁL: Ticho v rohu starýho pokoje / Prach / Tma / Klid / Jen osm nohou a jeden pavouk. / Pavouk Karel ve svým doupěti / na stropě má pevnej hrad / Upletená síť jak pevnost / tam ho nikdo neruší. CDčko hraje v malým koutě / death metal řeže temnej vzduch / Na stole mísa plná guláše / deset knedlíků mizí v břichu. Karel! Pavoučí král! / Ve svojí síti je pán! / Karel! Osm nohou má! / Nikdo mu klid nevezme! / Najednou... BZZZZZZZZ! / Vzduchem letí zvuk jak pila / Něco smrdí pod stropem / Něco hnusnýho se blíží / Masařka / Tlustá. Mrcha mastná. Odporná / Křídla řvou jak motor starýho stroje / Nabírá rychlost, smradu jako z hnoje.../ A míří přímo na síť. / LETÍ! / LETÍ! / LETÍ! / NÁRAZ! / Síť praská! / Vlákna padají! / Masařka proletěla dál! / A Karel zůstává stát! / Nasranej kouká na díru v síti / Jeho hrad je roztrhanej / Místo klidu, místo pohody / teď opravuje celej bejvák / Ale v reprácích duní death metal / bicí ženou osm rukou vpřed / Jedno vlákno, druhý vlákno / Karel maká jako stroj / Karel! Pavoučí král! / Znovu postaví svůj hrad! / Karel! Síť se vrací zpět! / Ani masařka ho nezlomí! / Poslední uzel. / Poslední vlákno. / Hotovo. / Karel si lehne doprostřed sítě / Vymění CDčko / Guláš čeká / A pavouk Karel... / má konečně klid.

DEATHMETALOVÁ MOC: Praha hoří, noc se chvěje / rudá krev a bílé stíny / dneska žádná pravidla neplatí / dneska píšou dějiny! / Marián kráčí ulicí / šála pevně kolem krku / Sparta volá z dálky jeho jméno / dneska stojí v prvním šiku. / Cesta na stadion, napětí ve vzduchu / tisíce hlasů, bouře v každém ruchu / Z jedné strany rudí, z druhé strany bílí / dva světy proti sobě, co nikdy nezmizí / Sirény křičí, ulice duní / pěsti létají, dav se bouří / Chuligáni řvou pod noční oblohou / derby začalo svou válkou. / ZVEDNI HLAS! / SPARTA BOJUJE, NEZLOMÍ NÁS! / KDYŽ PADÁME, ZNOVU VSTANEME / V RYTMU KOVU VYHRAJEME! / TVŮJ ČAS PŘIŠEL / V SRDCI OHEŇ, V ŽILÁCH KOV / KDYŽ ZNÍ DEATH METAL Z REPRÁKŮ / SPARTA VSTÁVÁ Z POPELA! / Tribuny řvou jako hromobití / vlajky létají nad hlavami lidí / Ale na tabuli svítí krutá zpráva / Sparta prohrává – naděje padá / Minuty běží, soupeř slaví / rudé srdce ale nikdy nezradí / Marián se usměje, vytáhne zbraň / telefon v ruce – poslední plán. / Připojit kabel! / Zapnout proud! / Ať slyší celý stadion ten zvuk! / Švédský death metal řeže nocí / kytary pálí, bubny ničí moc. / Monstra ze severu otevřela bránu / rudá armáda vstává k útoku! / ZVEDNI HLAS! / SPARTA BOJUJE, NEZLOMÍ NÁS! / KDYŽ PADÁME, ZNOVU VSTANEME, / V RYTMU KOVU VYHRAJEME! / LEGENDOU SE STAL / KDYŽ METALOVÝ HROM ZAZNÍVAL / ZTRACENÝ ZÁPAS OBRÁTIL / A CELÝ STADION EXPLODOVAL! / Poslední útok, poslední gól / Praha slyší vítězný tón / Slavia padá, Sparta žije / rudá vlajka nad městem vlaje! / Až jednou budou vyprávět / co se stalo téhle noci / řeknou jen jediné jméno / MARIÁN A JEHO DEATHMETALOVÁ MOC!

FESTIVALOVÉ PEKLO: Celej rok Petr jen odpočítává / v kalendáři křížky přibývaj / Festival je skoro na dosah / pak všechno jednou ranou padá / Les je plnej mokrých kmenů / co se samy nepokácí / Místo riffů jen praskání dřeva / Petr vztekem zatíná pěst / Ne! Tohle není můj osud. / Ne! Tohle není můj svět! / Radši peklo než zmeškat festival! / Ať si Satan pošle pro mě! / Z mlhy vystoupí cizí postava / úsměv ostřejší než pila. / "Podepiš... a dřevo zmizí. / Festival bude jen tvůj." / Inkoust černý jako noc, / smlouva leží na pařezu / Sekera padá do mechu / ďábel rubá místo Petra. / Ne! Tohle není můj osud! / Ne! Tohle není můj svět! / Festival volá hlasitěji než peklo! / Dneska jedu za kamarády! / Prach pod pódiem. / Pivo v ruce. / Smích. / Konečně je mezi svejma. / Pak zhasnou světla... / headliner DREAM THEATRE! / Každej tón projede až do morku kostí. / Petr jen stojí a nevěří vlastním očím. / Po koncertě v moři lidí / zahlédne známou tvář. / Její oči se rozsvítí rudě. / Kůže praská. / Rohy rostou. / Křídla trhají vzduch. / To nebyl člověk. / To byl ďábel. / "Přišel čas splatit dluh." / Peklo čeká! / Petr v šoku! / Kámoši se schází! / Pivo střídá pivo / Panák střídá panák / Ďábel nestíhá / Připíjí / Padá / Zvedá se / Padá znovu / A nakonec.../ chcípne vožralej mezi metalistama / Žádný peklo! / Žádnej dluh! / Když stojí parta pohromadě / ani samotnej ďábel nemá šanci. / Ráno vyšlo slunce nad festivalem / V lese leželo dokonale narubaný dřevo / A v pekle.../ chyběl jeden čert.

POSLEDNÍ MEJL: Pátek. Čtyři nula nula / Poslední mail. Poslední podpis / Šéf mele svoje kecy dál / ale Sodík už má v hlavě rum / Brýle na stůl. Vlasy do očí / Dveře kanceláře se zavřou / Osm hodin pekla skončilo / teď začíná jeho vlastní válka / Láhev na stole. Ticho v bytě / Celý týden spláchne do skla / Každý doušek říká: „zítra“ / ale zítřek dneska neexistuje...

UŽ NEJSEM NEJMLADŠÍ: Brána se otevírá / První pivo syčí / Festival začíná / Celej rok čekal na ten den / parta vyráží plná plánů / První kapela ještě ladí / Magi už zvedá další pivo / Jedno střídá druhý / smích je slyšet přes celej kemp / Slunce ještě ani nezapadlo... / ...a Magi už sotva stojí / Ve čtyři odpoledne / Chata. Postel / Ze spaní mumlá: / *„Nejsme tady na borůvkách.“* / A první den festivalu / prospí až do rána / Pivo za pivem / Festival utíká / Kapely hrajou / Magi spí / Pivo za pivem / Čas mizí / Kamarádi paří / Magi chrápe / Druhý ráno není veselý / Hlava tluče jako kopák / Říká si, že nejlepší lék / je zase jedno studený / Tentokrát je opatrnější / Vydrží... / Až do sedmi večer / Pak se svět zase roztočí / Chata / Postel / Tma / Pivo za pivem / Festival utíká / Kapely hrajou /Magi spí / Poslední den už nic nehrotí / V ruce drží nealko / Kamarádi jen nevěřícně koukaj / "Tak přece ses poučil." / Odpoledne... / Jedno pivo / Pak druhý / A dál už si nic nepamatuje / V devět večer / zase usíná. / První den... pryč! / Druhej den... pryč! / Třetí den... taky pryč! / Festival skončil / O pár týdnů později sedí parta v hospodě / Vzpomínají na koncerty / Na holky / Na historky / Na kapely / Na šílenosti / Magi jen poslouchá / Nemá moc co vyprávět / Když nespal... / Byl vožralej. / *„Však víte co, nejsem už nejmladší.“*

ŽVEJKAČKOVÁ MEDICÍNA: Prach. Smrad. Vedro / První pivo. První cígo / Festival začíná / Malej Jára,  čerstvě vosumnáct / v batohu trenky a deset piv / Jedno cígo za druhým mizí / popel padá do rozšlapaný hlíny / Kelímky křupou pod botama / ve stanu už smrdí ponožky / Mastný vlasy, černý triko / festival je jeho domov / Jedno pivo za druhým! / Jedno cígo za druhým! / Prach v plicích! Chmel v krvi! / Grind nikdy nespí! / Circle pit dojebal kolena / loket do zubů? To nic není / Backstage je mu u prdele / pod pódiem je jeho království / Večer sotva trefí do stanu / jazyk těžkej jak olovo / Přítelkyně se jen usměje / a pak ji Jára zrajtuje. / Jedno pivo za druhým! / Jedno cígo za druhým! / Festival se točí dál! / Mozek vaří na plnej plyn! / Ráno otevře oči / Hlava drží / Žaludek drží / Je mu osmnáct a rychle se umí opravit... / Takže zase pivo / A zase cigáro / Někdo sbírá motýly / Jára sbírá modřiny / V bahně našel jednu botu / druhou nechal pod pódiem. / BLAST! / PIVO! / D-BEAT! / CÍGO! / BLAST! / POT! / BLAST! / SMRAD! / Poslední kapela / Poslední pivo / Poslední cigareta / Stan smrdí jak biologická zbraň / Boty by se daly klasifikovat jako toxický odpad / Hlas zmizel někde mezi první a poslední kapelou / Domů odjíždí špinavej, rozbitej, ale spokojenej / Pak si vzal žvejkačku a celej festival si přehrál v hlavě ještě jednou.

MEDVĚD A RYBA: Ráno nad rybníkem / Mlha. Ticho / Jen karavan... / a první otevřenej Radegast. / Medvěd vyleze ven jak tank / protáhne záda do novýho dne / Dva pruty nahohdí / rybník ještě spí / V reprácích duní death metal / basa vibruje až na druhý břeh / Jedno pivo za druhým mizí / slunce stoupá výš. / Celej den čeká / Celej den hledí / Ani jedno ťuknutí / Ani jedna ryba / Radegast teče proudem / Death metal burácí dál / Medvěd jen sedí... / a čeká. / Poledne. Vedro / Další prázdná hodina / Mouchy otravujou víc než komunisti / ale Medvěd se nevzdává / Bedna piv je skoro prázdná / slunce pálí do ksichtu / Pruty mlčí jako hrob / rybník si z něj dělá srandu / Večer / Stačí sbalit věci / První prut... / Nic. / Druhej prut.../ PRÁSK! / Naviják začne řvát! / TAHEJ! / TAHEJ! / TAHEJ! / TAHEJ!!!! / Medvěd zabere.../ Jenže nohy už neposlouchaj. / Pivo bylo silnější. / Zavrávorá... / A letí do vody. / Pod hladinou není vidět nic / Jen bahno... a vztek / Prut zmizel / Ryba taky / Medvěd ale šmátrá dál / Najednou... / Šupiny / Ploutev / MÁ JI! / Několika ranami svojí obrovskou tlapou / umlátí rybu přímo pod vodou / Kdo potřebuje pruty? / Kdo potřebuje naviják? / Když má Medvěd dvě ruce / a dvě obrovský tlapy! / Death metal hraje dál / Radegast pořád chutná / A rybník konečně pochopil / kdo je tady pán. / Večer sedí před karavanem / Na roštu syčí obrovská ryba / Medvěd otevře posledního Radegasta / Podívá se na pruty.../ a prohodí: / *"Příště je ani nebudu vybalovat."*

VRATA VOD PÍSKOVNY: Celý týdny mezi čárama / Evropa se ztrácí v mlze / Na budíku další hodina / na zádech další den / Hrnek kafe. Studený ráno / Motor zase polyká svět / Kilometr za kilometrem / není kam spěchat. / **Vrata od pískovny...** / Velký dost, abych se trefil. / **Vrata od pískovny...** / Na konci každýho turnusu / Žádnej strach. Jen couvat pomalu / Motor konečně zmlkne / Za těma vratama dneska končí / celej můj svět / Navigace mlčí víc než já / Cedule jen mizí za zády / Domov je zase o kus dál / ale cesta už se krátí / Ruce znají každej pohyb / volant ani nemusí mluvit / Ještě posledních pár metrů / pak bude klid. / **Vrata od pískovny...** / Velký dost, abych se trefil / **Vrata od pískovny...** / Nikdy mě nenechaly venku / Stačí jen srovnat soupravu / zatáhnout brzdu a vypnout svět / Za těma vratama čeká / obyčejnej klid / Žádný fanfáry / Žádný potlesk / Jen syčení vzduchu... / a ticho / **Vrata od pískovny...** / Nejhezčí pohled po dlouhý cestě / **Vrata od pískovny...** / Vždycky jsou otevřený / Zaparkuju. Zavřu dveře / Otevřu lahváče / A na jeden večer / už nemusím nikam / Zítra budou čekat další kilometry / Ale dnes... / jsou tu jen... / **vrata od pískovny.**

FESTIVALOVÁ NOC: Festival se topil v hluku a světlech / Miloš se smál, první pivo zmizelo / Druhé, třetí.../ Pak už nikdo nepočítal. / Kelímek střídal kelímek / noc se rozlévala po louce / Známé tváře se měnily v přeludy / smích zněl jako vzdálené zvony / Každý přípitek byl hlasitější / každý krok o něco nejistější / Když hudba konečně umlkla / vydal se sám směrem k chatě / Cesta se vlnila pod nohama / kámen střídal kámen / Jednou klopýtl / podruhé zaklel / potřetí zmizel v příkopu / Bláto na bundě / tráva ve vlasech / někde cestou zůstala / čepice Slayer / Nikdo ji už té noci nenašel. / Mlha tiše stoupala z luk / noc všechno proměnila / Z dálky se mezi stromy / kolébala osamělá postava / Nevypadal jako člověk / spíš jako unavená zombie / která zapomněla / proč ještě kráčí / Jen mlha byla svědkem / jeho pomalé pouti domů / Ještě jeden pád / ještě jedno klopýtnutí / smích střídal vztek / země znovu vítězila / Ale cesta ještě nekončila. / Schody byly poslední zkouškou / každý krok těžší než ten předchozí / Z posledních sil / se vyškrábal až nahoru / Dveře zaklaply /Ticho / Postel ho přijala / noc skončila / a ráno zůstaly jen špinavé boty / ztracená čepic / a vzpomínky / které si nikdo nebude pamatovat stejně.

Z VÝCHODU NA SEVER, DO BOLESLAVI A PŘES ÚSTÍ DO SVITAV

Osud tomu chtěl, že jsem si po nějaký době dal zase jednou dvojáčka. S celým nápadem přišel Cica, SODík se toho chytnul a já se svezl. Ostatně jako vždycky. V pátek jsme teda vyrazili za panem farářem Jirkou na jeho akci do divadla v Boleslavi, přespali jsme na severu, kde cikáni nedávaji dobrou noc a v sobotu se přesunuli o 250 kilometrů zpět na východ do Svitav. A všimněte si, ač žánrově docela bohaté akce, ani jedna blackmetalová kapela... i když...

 

Jak hlásá původní plakát na mladoboleslavskou akci, jako první předkapela měli zahrát pražští The Black Mary. Jenže pár dní před akcí se objevilo na modré sociální síti, že MOŽNÁ v pátek zahrají Ondfodt. A to by byla pecka... Po několika desítkách hodin se z "možná" stalo "stopro" a radost byla na světě. O víkendu neplánovaně uvidím blackmetalovou kapelu...

... a finální plakát se tedy změnil na tento výtvor.

Cica pro mě domů přijel dle domluvy až po desáté hodině, neboť jsem potřeboval aspoň tři hodiny spánku po noční směně. Spolu jsme pak vyrazili směr Ústí nad Labem do hotelu Sever, kde se k nám přidal ještě SODík. Cica si jen tak odskočil ještě do Teplic něco si vyřídit. Já zatím se SODíkem zevloval na terase pod střechou. Na stůl se naskládaly klobásy a zelenina a pivka a gin z azorských ostrovů. Přidal se k nám i prašivej kocúr, kterej měl místo srsti dredy a vypadal trochu blbě, no trochu víc blbě, asi jako Ivan Bartoš v dobách jeho největší slávy, když posral ve vládě co mohl. Za chvíli se u dveří objevil navrátivší se Cica a my všechno naházeli na gril, teda až na kocoura. Toho jsme ušetřili. Po vydatném posilnění jsme si jen tak odskočili do Mladé Boleslavi. Jelikož Cica u Faráře na žádné akci ještě nebyl a zajímalo ho, jestli je pravda co se říká, ujistil jsem ho, že je to pravda ať už slyšel cokoli neuvěřitelného. A přesně jak jsem vyprávěl, že organizačně je to jeden velkej chaos, že tam přijde málo lidí, že zvuk nebude nic moc, že tam bude vedro a že objekt je na spadnutí, to všechno se tam dělo. Hrát se mělo začít v 18:30 hodin, ale jak už jsme si zvykli, začalo se třičtvrtěhodinovou sekerou. Dáváme teda zatím pivo. Na výběr bylo mezi Plzeňským a Krakonošovým. My dali přednost Krakonošovu nápoji za 45, tedy za 50 korun. Pivo nám moc nechutnalo, ale bylo studený a to se v tom předbouřkovým vedru počítalo. První kapelou toho večera byli KRUTON, jejichž krásné dvojLP zdobí moji skrovnou sbírku a muzika na něm je ač místy komplikovaná, těžce vynikající. Ovšem zahrát takovou věc živě tak aby to zaujalo, není samozřejmostí. Kruton se s tím poprali a i když to nebylo zvukově úplně ideální, ze začátku setu ani moc sehraní nebyli a ve druhé písni dokonce chybu udělali, postupně se rozjeli a koncert vygradoval do skvělého finiše. Ke konci setu se po pavoučím vlákně přisnoval Pavouk Karel (dobře si toto sousloví zapamatujte, bude o něm (mimojiné) řeč v jednom budoucím povídání o umělé inteligenci), pro kterého Kruton nepředstavoval pěkný zážitek. Přeci jenom jeho doména je někde jinde. Každopádně mě, Cicovi i SODíkovi se Kruton krutě líbili.

 Jen kdyby nebylo takový šílený vedro. Když jsem natáčel druhou písničku, pot ze mě místy neodkapával jako tuk ze škvařícího se bůčku, ale tekl po mě potůčky, jak kdyby si hledal cestičku někam do výrobny mýdla. A podobně to měl i Cica. Taky se potil jako maturant když si vytáhne nevhodnou otázku. Takže chyba tentokrát nebyla na mé straně, pokud by snad nějaký škarohlíd narážel na moji otylou postavu, která má o třicet kilo tuku víc, než by měla mít. Když si Kruton začali balit svá fidlátka, zajdeme ven na vzduch, kterej ale jakoby ani nebyl. Všude kolem se honí mraky, ale nad kulturákem jako kdyby byl deštník, spadlo jen pár kapek. Popíjíme pivko z Krakonoš, pokuřujem cíga z Egypta a já stíhám ještě s votevřenou hubou slintat na místní omladinu, konkrétně na děvčata v rozpuku, samozřejmě jen ty nad patnáct let, jak jsou krásná a mladá a svěží a umí to prodat. Nějakou takovou mít doma přikovanou řetězama ke stěně a denně ji prznit všechny tři díry... A když by se nějaká díra zanítila, vyrobil bych si do ní nožem novou díru. Samozřjemě byl měla uřezaný nohy hned pod tříslama aby mi nemohla utýct. Jéééé to by bylo... Jenže pak si vzpomenu, že s takovouhle žabkou bych si udělal jen akorát ostudu v mejch letech, takže polknu slinu a smutně se přikloním ke klukům a řešíme chlapská témata, jako jsou výlety, jídlo a auta. Když dotůrujeme, dojíme a dojezdíme, chystáme se na nejočekávanější kapelu víkendu, a tou se stali finští ONDFODT. 

Někteří z naší party je už viděli, já ne a styděl jsem se za to. A taky jsem se trochu styděl za účast, která hojná rozhodně nebyla, neboť bylo prodáno 40 vstupenek v ceně 550Kč. Zaplatilo se to farářovi? To by musel mít hádám těžce přesvědčivé metody, jak mezi tři kapely, z nichž jedna je ze skandinávské prdele a jedna z mexické prdele, rozdělit nějakých 20 tisíc vybraných na vstupu, zaplatit nájem, pohoštění pro kapely a ubytování. Zvukaře farář Jirka platit nemusí, neboť už od dob Farářovy sluje (RIP) zvukařům do řemesla fušuje svým roztomilým chaotickým způsobem a je k nevíře, že to pokaždý dokáže dotáhnout do konce. Jinej na jeho místě by se vším praštil a šel by radši nadávat na prezidenta do hospody. Těch nervů co s tím má, jednou nohou namočenej v provaru, i když spíš dvouma nohama, prostě absolutní respekt před tímhle chlapem a pokud zase doveze nějakou pěknou kapelu a já budu mít volno, rád přijedu. Ale teď k těm Finům. Byli naprosto úžasní!! A tady bych mohl skončit. Nic víc se k jejich setu napsat nedalo. Zvuk se vydařil, i když při zvučení zaznělo klení jako "Ty vole tak já už fakt nevim co s tim... To je takhle a to je takhle. Už mě to sere...".  Jako jo, zvuk nebyl excelentní, ale v těch podmínkách v jakých to tam panuje s vybavením jaký je k dispozici, to dopadlo na výbornou. Ovšem nutno podotknout, že nebýt basáka z předešlé kapely Kruton, který uměl anglicky a domlouval s Finama nastavení mašinek, myslím, že tentokrát by to Jirka farář sám nezvládnul. Byl tam prostě chaos, který vyústil v parádní vystoupení.

 Konečně zase jednou blackmetal. Fakt mě sere, jak je tenhle styl metalu v mých končinách koncertově opomíjen. Když si vezmu, že tam vlastně ani původně neměli hrát, je to prostě k smíchu a pláči zároveň. Během setu farář ještě něco doladil na svém retro zvukovém minipultíku, ale proběhlo vše v pořádku. A ta hudba!! Jééééžiš mě bylo zase jednou krásně když jsem to slyšel/viděl. Dokonce i na zpěv, který byl trochu netypický, jsem si zvykl. Vrchol celého koncertu byla píseň "Stormin", krásná epická skladba, která vyčnívvala nad ostatními. Myslím že nakonec i samotní muzikanti byli spokojeni s celou tou akcí. Bylo na nich vidět, že je baví hrát v takový divadelní díře za takových podmínek. Po každé písni totiž od těch čtyřiceti přítomných hlav sklidili slušný aplaus. Když dohrajou, opět se mi teplem lepí koule na stehna a opět jdeme ven. Ač už večer, venku pořád vedro, dusno, hnusno. Čekáme na poslední kapelu, kterou byli mexikánci VULGAR ADDICTION, o kterých jsem nikdy neslyšel ani půl slova. Opět nastává chaos. Tentokrát se řeší nějaký kabel. Nevím, nebyl jsem se tam podívat. Vyslal jsem tam Pavouka Karla a ten to tak naznačil, že to tam vypadá, jako kdyby do elektroauta chtěli natankovat naftu. To přirovnání napadlo teď mě, ve skutečnosti to znamená, že Mexičani mají moderní kabely a všechno a nejde to napojit na Jirkovy mašinky třicet let starý. 

Nakonec se to ale nějak podaří a asi po hodince družného hovoru, slintání nad mladoboleslavskou omladinou (nemějte mi to za zlý, jenže když za mých mladých let tohle nebylo - holky tenkrát smrděly, byly chlupatý, mastný, bezprsý a když dostaly krámy, neboli menstruaci, vědělo se o tom až v sousedním městě), se začalo hrát. Jeden mlaďák k nám chvíli před začátkem přišel, nemohlo mu být víc než patnáct, protože vypadal téměř totožně jako můj syn, kterému patnáct je a prej: "Dobrý den, nechcete to dohulit? Já už jsem na sračku.." a v ruce mi ukazuje asi půlku travní cigarety. Byl trochu zklamanej, když zjistil, že nehulíme a odešel. Sympatickej hoch.. Za chvilku jsem ho viděl s jednou z těch slintacích dívek. Kdybych věděl že na to holky letěji před třiceti lety, nechal bych se ostříhat na čuráka, oblíknul bych se jak buzerant a hulil trávu. To ale odbočuju od mexických přátel, kteří to nakonec vyladili, ovšem rozhodně ne tak, jak bychom si my, kteří máme rádi hlasitý a kvalitní zvuk, představovali. Ono co taky naladit, když v kapele je jen jedna kytara, i když uznávám, osmistrunná a navíc obsluhovaná fakt šikovným kytaristou, pak vzadu bicmen a zpěvák, který spíš než zpíval, tak vykřikoval nějaká slova v mexičtině. Nebudu lhát, když tu napíšu, že zklamání z toho bylo velké. Znělo to jako kdyby nějaká kapela měla zkoušku, nepřišel jim basák a druhej kytarista, tak si prostě zahráli jen takhle ve třech. Takže neskutečný množství hluchých míst, když kytarista onanoval prstama po pražci svoje krkolomný sóla. V jeden moment byla v nějaké písni pasáž, když i kytara neměla své party a byl to vlastně jen chaotický řev a vzadu nedokonale nazvučené bicí. I kdyby měl na kytaře šestnáct strun, nic by tím nezachránil. Prostě tam chyběla druhá kytara. A basa. Jak říká Medvěd, Basa tvrdí muziku. Je to pravda a v metalu to platí dvojnásob.

 Vzhledem k tomu, že Vulgar Addiction začali hrát až v půl jedenáctý, a vzhledem k výslednému, těžko stravitelnému efektu jejich vystoupení, rozhodli jsme se rozloučit s mladoboleslavským kulturákem a odjeli jsme do Ústí, které leží nad Labem, zpět do hotelu Sever, kde jsme se naládovali utopenci a vepřovým bůčkem tak, jak by to Muslimové chtěli dělat, ale protože jsou dementi, tak to nedělají. Cestou do Ústí na silnici málem sejmeme odrostlejší sele, lišku, srnky, mravenečníky, žirafy, zajace, kocúry, feťáky a jednoho mrože. Safari bylo tentokrát velmi výživné. Já po noční byl utahán jak cikánská frnda, teda vlastně to bych byl vytahán, to ne... byl jsem utahán jak děcko po výšlapu na Sněžku, Cica byl utahán z najetých tří set kilometrů a SODík byl unavený, protože už není nejmladší. 

Nevím jak ostatní, ale já se vyspal parádně. Ráno jsem prolítnul hajzlem, sprchou a koupelnou a posnídal královsky a pak jsme koukali na tydlivizi a pak jsme poobědvali víc než královsky a za to patří paní SODíkové obrovský dík. Nebudu vypisovat všechny chody, které jsme do sebe nasoukali, bylo to prostě skvělé. Ale honem honem, není času nazbyt. Čekalo nás totiž 260 kilometrů do Svitav po okreskách. Krásné čtyři hodiny v prostorném autě v klimatizaci za zvuků vybraných kapel rockového typu. Ve Svitavách na nás čekalo parádní počasí. Cestou jsme totiž chytli několikrát déšť. Také jsme na jedné neplacené dálnici, bylo to mezi Hořicemi a Hradcem Králové, narazili na kripla v oranžové dodávce, který nás dvakrát vybrzdil, respektive nenechal nás předjet a vjížděl před námi naschvál do našeho pruhu. Prostě debil. No a v obci Úlibice, tam kde se sjíží od Konecchlumí a je tam čtyřicítka, dvě auta v sobě, policajti, záchranka. Jedno auto na odpis, ale tak šikovně, že normálně nemělo motor. Auto končilo předním sklem. To při čtyřicítce nedokážeš. Sakra lidi, jezděte jak lidi a ne jak debilové! Stejně si nepomůžete když někam přijedete o čtyři minuty dřív. Akorát jsou pak problémy, v tom lepším případě, nebo doživotní trauma že někoho zabijete, v případě horším. Fakt mě sere tohleto. 

Ve Svitavách Cica zařídil ubytování, které nemělo obdoby. O tomhle se nám ani ve snu nemohlo zdát, protože bylo prostě neuvěřitelné. Parkování na hezkém náměstí přímo u vchodu také potěšilo. Většinou takhle když jedeš na fesťáček, nepotřebuješ jít do hotelu, ale stačí ti postel a hajzl. No tak my těch postelí měli k dispozici šest ve dvou parádních pokojích, záchody dva, sprchy dvě, televize dvě, koupelny dvě, kuchyňka s mikrovlnkou a lednicí... Vše v podstatě nové, čisté, krásné, parádní. A historicky vyhlížející poctivá budova s točitými pískovcovými schody, to nemělo chybu!! Přijeli jsme načas, takže rychlá sprcha, rychlej samoser do hajzlu a od ubytování jsme prošli kolem nějakého kostela nebo co to bylo, skrz parčík, přešli jsme přes ulici a už jsme slyšeli dunění bicích, které se zrovna zvučili. Celý festiválek se konal hned vedle budovy církve Jehovovy na zahrádce pivnice Mrtvola, kde to bylo jedním slovem úžasný. Přesně takhle si představuju pohodový místo pro pohodový lidi poslouchající pohodovou muziku. Hospůdka útulná a to co měli ve výčepu mi vyrazilo dech. Ale totálně. A nebyl jsem sám. Každý kdo tam přišel, čuměl na to jak na zjevení. Celá jedna stěna byla ozdobena metalovými vinyly hodnoty nevídané. Zahlédl jsem tam Mortician, Samael, Bathory, Incantation, Helloween... Pecka!

 Pak jsme ochutnali dvanáctistupňové pivko značky Rychtář za 40Kč, které bylo fakt dobré, i když zlí jazykové tvrdí, že dobré není. Všechno klaplo načas a tak jdem s pivkama ven sednout si k jednomu volnýmu stolu a asi pět minut na to, pod stromy na malém pódiu začne dunět URBURA. Jdem mrknout na kapelu a jsme ohromeni zvukem. Takhle dobrej zvuk? Na takový malý akci? Jen tak, u silnice, kde bicyklisté, kteří jezdili kolem, nechápavě kroutili hlavami, kde  za pódiem zevlovaly tři kozy a kde sousedi Jehovovi hořeli v plamenech pekelných z muziky, která burácela nejspíš až do Olomouce. Zvuk byl opravdu hlasitý a čistý. Samozřejmě tou dobou jsme nemohli tušit, jaký zvuk nás čeká později. Urbura nebyl můj šálek vymačkaných borůvek, ovšem jako první kapela, hrající agresivní HC punkrock metal, mě vůbec neurážela a dobře se u ní popíjelo. Za zmínku rozhodně stojí malá scénka, kdy se chtěl zpěvák napít. V jedný ruce drží mikrofon, druhou rukou rozdělal malou PETku s vodou a snažil se napít, jenže to zkruvené přidělané víčko mu furt překáželo. Nakonec musel mikrofon položit, napít se obouruč, aby pak pronesl větu: "Kdo tohle vymyslel...", čímž jasně a definitivně potvrdil zbytečnost EU, EK a EP.

 Zvláštností tohoto festiválku bylo, že jak jsme byli daleko od domova, potkal jsem tam jen málo povědomých xichtů. Konkrétně to byly čtyři povědomé obličeje, které potkávám i na jiných akcích. Druhou kapelou, která vyskočila na pódium byli DRUTTY. A měli excelentní zvuk. To jsem ještě ovšem netušil, co za zvuk mě čeká později.  Druty hráli parádní  extreme-grind-gore-gutural-slam-black-stoner/experimental-metal. No tak se uklidníme, ti chytřejší z vás jistě pochopili moji narážku na správný tvar podstatného jména po desetinných čárkách, ti méně bystří, kteří nevládnou českému pravopisu asi nepojali v podezření moji zábavnou parafrázi ke stylu muziky, kterou Drutty hráli. Samozřejmě nehráli ani grind, ani black ani nic podobnýho, ale podle zmíněného skloňování číslovek, hráli experimental-metal. Pokud nechápete minulých několik řádků, nesnažte se pochopit moje myšlenkové pochody, není to důležité. Důležité je, že jsem si Drutty na doporučení Cici poslechl doma, jednalo se o nesoustředěný poslech z notebooku, a vůbec se mi to nelíbilo. Naživo to ale ruku v ruce s perfektním zvukem bylo výtečné. A vůbec mi nevadilo, že to není absolutně můj styl, že se nejednalo o tvrdou muziku, kde jsou kytary podladěny proklatě nízko a zpěvákovi nestříkaji z hrdla hlasivky. Ne. Drutty zahráli parádně a velkou pochvalu zaslouží zpěvák, který dával všechno s přehledem. 

Kdyby náhodou někomu vyhládlo z těch kapel, zvuku, koz, cyklistů a jehovistů, na jídelním lístku byl řízek s bramborovým salátem (!!!), česnečka a zahlédl jsem tam ještě klobás obecný. My nic z toho nevyužili, neboť jsme měli s sebou Cicu, který obětoval své síly a peníze a zašel k nějakému cizinci zakoupit lahodný pokrm typu hranolkovitého, masového, zeleninového, chilliového. Poníženě se tímto Cicovi klaním a děkuji, jednak za sehnání parádního ubytování, jednak za tisíc kilometrů, které o víkendu najezdil a jednak za tu výbornou baštu, kterou jsme zhltli po konci festivalu. Všechno si to tam tak sedlo, že mám nemalý pocit, že by se z toho mohla stát do budoucna tradiční akce. Né hele jako fakt, ten festival měl absolutní kouzlo, všechno si tam sedlo a genius loci toho prostoru byl úžasnej. To už se ale připravují SOUL MASSACRE, toho času deathmetalová kapela. Bohužel nehráli oldschoolovej death, takže mě to moc nebavilo a vlastně se pro mě stali nejslabší kapelou festu. Ale jak jako nejslabší, když ta akce jak jsem se zmínil, byla skvělá? Lidi začínali být opilí, takže se i začínalo pařit a myslím že i Soul Massacre se tam cítili skvěle a názor jednoho debila, kterej tady teď píše, že byli nejslabší, je jim upřímně u prdele. 

Snad jedinou kaňkou na celém tom všem byla fronta na pivo, která se začala tvořit, když dorazili všichni návštěvníci, kteří dorazit chtěli. Nejednou byla fronta přes celou hospodu až ven na schody. Ale zase ono to celkem ubíhalo. Nebylo to nic, co by se nedalo vydržet. Navíc odměnou čekání té fronty byla strašně příjemná a pěkná servírka. Co se týká děvčat, mě osobně tam zaujaly tři. Již zmíněná servírka, pak jedna hezká opálená dredařka a nakonec jedna luxusní dívka krev a mlíko, krásně opálená, celý večer usměvavá, voňavá v nádherných zelených šatech. Jůůů ta by se mi líbila doma, aby mi vařila, uklízela, prala, atd. bohužel jsme nepřijeli do Svitav lovit ženy, ale za muzikou. Jinak bych ji samozřejmě už měl doma. 

Následuje kapela BODYBAG byla opět z úplně jiného soudku než to co běžně poslouchám. Když začali hrát, všiml jsem si, že zmíněné slečně v zelených šatech se regulérně ztopořily bradavky. A vzhledem k tomu, že neměla podprsenku (řekl bych že ani kalhotky, anebo měla jen takový ty provázky přes píču a čokovoko), byl to pohled jen pro vyvolené slintoše, kteří na ni zrovna zírali. Tedy pro mě. A Bodybag? Strašně příjemný punk ve stylu Mysfits, který měl opět excelentní zvuk a jak jsem se již zmínil nenápadně, to jsme ještě nevěděli, co za zvuk nás čeká později. 

No a právě teď přichází to "později", protože na přechrast přichastili chrastit ENTRAPPED se svým chrastivým HM-2 deathmetalem a tady musím prostě dát absolutorium. Jak zvuku, tak muzice. To byl tak neskutečnej nářez. Kytara chrastila ty vole snad až na Slovensko. Basa? Dopiči kdy naposledy jsem slyšel takovou jebu na tak malý akci? Naprosto neskutečný, co tam zvukař dokázal. Jejich set neměl slabý místo. Všechny skladby mě, jako člověka, který deathmetal nevyhledává, naprosto odrovnaly. Všechno to byly hity do rádia jak vyšitý. A kdo to neslyšel, měl by si nechat do uší nachcat od neposkvrněné dívky panenskou močí. Entrapped rozsračkovali Svitavy na mrdku takovým způsobem, jakým jsem snad ještě neviděl. A ta holka se zrzavejma vlasama v titěrných kraťasech, ze kterých jí lezly špeky všemi směry, jak na ně pařila ty vole, pivo vylejvala, skákala, tančila, na prdel padala, zádama tam vymetla bláto, bylo jí to jedno. Entrapped v tu chvíli působili jak kapela z jinýho vesmíru. Ty vole kam se serou všechny ty Dismembery, Entombedy a jiný chrastící kraviny. Entrapped jim ve Svitavách ukázali kde má kozel píču. A rozhodně teď nemám na mysli kozí píči koz, který byly asi metr za pódiem a poslouchaly zač je toho deathmetal. Perfektní!! 

Uf! Můžete mě mít díky mým přirovnáním a hodnocení za debila, nebudete sami a je mi to jedno. Všechno co tu píšu, odráží pouze a jenom můj názor na danou věc v danou chvíli. Chápeme? A víte jak se říká, že nejlepší pivo je z osmýho schodu? Tak my jsme nechlastali z osmýho schodu, ale z osmýho sudu. Tou dobou totiž SODík vystál frontu na pivo a zrovna se narážel osmý sud. A pivo furt chutnalo. Sice jsme jich nevypili tolik, protože dvanáctka je na koncertě vždycky ošemetná. Každopádně další kapela, zkušení harcovníci hrající už snad dvěstě let, mi připravili menší větší zklamání. Zmíněnou kapelou byli INGROWING, ne které jezdím již přes dvě dekády a tohle bylo asi jejich nejslabší vystoupení co jsem zažil. Ano, měli technické problémy, měli zvukové problémy, měli zpoždění. Oni odehráli všechno nejspíš jako vždycky, s nasazením, rychle, brutálně, ale nějak mi tomu něco chybělo. Ono taky hrát po geniálních Entrapped nebylo asi moc ideální pro hudbu, která se vyznačuje arcigrindchaosem. Na druhou stranu SODíkovi se to prej celkem líbilo a i Cica se vyjádřil obdobně.

 Takže asi sto uší, sto chutí. No jo, jenže pak se to stalo... Nemožné se stalo možným. Pokud jsem se o zvuku při Entrapped rozepsal v superlativech, poslední kapela YUA ho měla ještě zvukovější. Ty vole! Ta basa když zaduněla, nechvělo se na nás jen oblečení, jak je to zvykem u některých kapel, tady se regulérně chvěla zem pod nohama. Kdyby ty stromy, pod kterými jsme stáli, měly nějaké ovoce na sobě, věřím tomu, že to všechno opadá. Když se k tomu přidal jednoduchý, ale velmi precizní bubeník, který před setem vypadal absolutně nezúčastněně, pak dvě kvílivé kytary a hysterický řev, na který jsme zvyklí z depressive blackmetalu, všechno dohromady to bylo já nevim jakým slovem to popsat. Ona ta kapela je neznámá, má snad jen pět písniček ale oni byli jednoznačně nejlepší kapelou. Možná to vůči Entrapped nebude spravedlivý, ale já to tak slyšel. 

Původně jsme měli v plánu po první písni odejít podívat se na konečné řešení. Samozřejmě na konečné řešení o třetí místo v MS ve fotbale vy kreténi levičácký, neustále někoho obviňující z náckovství. Po první písni ale bylo rozhodnuto, že je nemyslitelné odejít z tak skvělého koncertu. Myslím, že kapela překvapila úplně všechny, kdo byl přítomen. Nejvíc asi mě. A čímže se prezentovali? Hráli jakýsi post metal, nebál bych se k tomu přidat ještě přídomek atmosférický a díky zpěvu i blackmetal. Takže si to představte. Čtvrt na dvanáct, tma, naprosto hutnej geniální zvuk, hlasitej (!!) - žádný tintítko jak z bedýnek od Vietnamců, kapela v tranzu, zpěvák řve, basa vytváří malý zemětřesení... 

Pokud tenhle víkend nějaká kapela někomu ukázala, kde má kozel píču, byli to YUA. Jen velká škoda, že moje záznamové zařízení je kvality ultranízké a absolutně nic z toho co tu v superlativech popisuju, nedokáže zaznamenat. Kdo tam nebyl a nevěří, nechť laskavě drží hubu! Děkuji.

OBSCENE EXTREME 2026, aneb už fakt asi naposledy...

 

Letos poprvé od roku 2000, kdy jsem byl na OEF poprvé, jsem se na něj netěšil. Na druhou stranu jsem ale ani nebyl zklamanej, že tam "musím" jet. Jen to pro mě už nebyly druhý vánoce, tak jako v minulých letech. OEF se vyvíjí směrem, který se mi moc nezamlouvá. V podstatě tam není žádná brutální muzika (ne, deathmetal za brutální opravdu nepovažuju), rozuměj opravdovej nasranej grindcore (jo je tam, ale málo nebo nějakej divnej), žádný noise bordel, žádný blackmetal (hehe), šíleného selfie klauna už taky nikdo nikdy překonat nemůže. Navíc zlí jazykové tvrdí, že ta skvělá podpora města a výborné vztahy s radnicí Trutnova, zas až tak výborné nebyly a festival se asi bude stěhovat někam jinam. Takže pokud se přestěhuje z Bojiště někam do prdele, i kdyby to mělo bejt do Hradce, kterej mám mnohem blíž, je na 99% jisté, že už nepojedu. Pokud tam teda nebude přibývat blackmetal (muhehe), nebo něco co by mě nadzvedlo ze židle. No a pokud festival zůstane na Bojišti, zvážím svou účast. No zkrátka letošní ročník beru prostě tak nějak s prstem v nose. Žádný nadšení jsem před festivalem neprožíval, všechny ty deathmetalové a thrashmetalové kapely mi byly ukradené, předražené pivo a jídlo mě sralo, nohy mě bolely, záda mě bolely, dva dny dovolený na to padly, léčit se budu ještě celej příští tejden... Zkrátka, takhle velká akce už není pro mě. Bejt to dva dny jako před dvaceti pěti léty, nebo ještě líp jeden den, bylo by to skvělý. Akorát že fanouškům z druhý strany zěměprdele by se sem na dva dny asi nechtělo. Začarovanej kruh tohleto. 

Když se podívám na středeční program, znám z celého dne 6 kapel. A z těch šesti mě zajímal snad jen Bad Acid Trip. Čtvrtek nabízel stejné množství kapel, které jsou mi nějak známé a nejvíc jsem se těšil na Fredag Den 13-E. A teď ale pozor, pátek, tak ten nabízí až 7 jmen, které znám!! Bohužel jsem všechny už několikrát viděl, nebo je vlastně vidět vůbec nepotřebuju. No a sobota je opět jen o šesti jménech, které jsou mi povědomé. A z nichž je 6 co nepotřebuju nutně vidět. Anebo jsem viděl. Samozřejmě jsou tam i právě ty neznámé kapely, které většinou bývají lepší než kdejaký headliner. Jenže ty hrajou v tak napiču čase, že skloubit to tak, abychom se my staří bardi trochu vyspali, viděli headlinery a vydrželi celý den, je v našem věku téměř nemožné. Celoživotní špatná životospráva, galony vychlastaných piv, vrozená lenost a těžká obezita si na mě vybíraji svoji daň a dát víc než dva dny tak abych festival viděl celej, je nemyslitelné. Takže se nabízí možnost, že prostě co uvidím, to uvidím. Ale vám to může bejt jedno, protože se to stejně v reportu nedozvíte. Tenhle krátkej report nebude vůbec o kapelách. O těch bylo napsáno dost, navíc deathu, thrashi, crustu, punku a podobným nerozumím. Tenhle report bude o tom co ses děje kolem.

Letos jako každý rok nechávám auto na parkovišti. Letos poprvé to ale byly nervy. Přijel jsem tam a všechna místa byla obsazena. Tak jsem objel těch pár metrů a znovu vjedu na parkoviště, jestli se třeba někdo neodporoučel do hajzlu. Jenže nikdo se do hajzlu neodporoučel. Tak jsem to znova objel, v tom provozu, který tam panuje, jedno objetí těch pár metrů zabere klidně i pět minut. A zase furt plno. Tak jsem to šoupnul do místa, kde se asi parkovat nemá s tím, že třeba dostanu botičku. Vylezu, že půjdu na festival, ale v tom vidím, jak se někdo poroučí do hajzlu. Sednu za volant a honem to objet. Jenže jako naschvál snad deset minut nejde vjet do silnice. Bylo téměř jisté, že než se dostanu znovu na pakroviště, někdo mi tam vjede. Stáli za mnou asi všichni patroni parkovišť, protože mi tam nikdo nevjel a já tak ukořistil poslední místečko. A honem do areálu, vyhledat Marjána a kluky a honem pivko. Loni jsem neměl ani jedno pivo, protože mi habrovala pumpa, tak jsem se docela těšil na Ratara. Ale za 80Kč? A kurva... Prší. A kurva... Když trochu přestalo pršet, šli jsme omrknout novou hospodu Trautenberk. Dobře jako!! Parádní fancy prostor, velkej, světlej, fakt pěkný. Ceny jídel už moc pěkný nebyly. Rizoto za 250Kč a dle kluků bylo mdlé, takové jakoby školní. Já si dal gulášovku za šedesát. Ta byla poctivá, hustá, avšak překořeněná. Ale dobrá. Jeden krajíček tmavé veky k polévce si pán z Krkonoš počítá na 10Kč. Pivko tam měli pouze Trautenberk, a sice 11, 10 summer ALE, 13, 14 APA. Jedenáctka měla barvu ranní moči důchodce, ale chuť byla v pohodě. Trochu mě zarazil počet personálu, jehož bylo 7 kusů. Na to že po celou dobu festivalu tam téměř nikdo nechodil, myslím že trochu naddimenzovaný počet. Jde se popíjet na festival. Prší, ale pod pivními stany je sucho a útulno. Když jsem se šel vyčůrat, zjistil jsem, že dle vzorníku, který vydala naše úžasná a skvělá světová nejlepší firma, můj kapitalistický chlebodárce plný inženýrů a odborníků na slovo vzatých, bych měl více pít. Byl jsem zkrátka podvyživenej z hlediska chlastu.

Další chcaní o pár minut déle, dle firemního vzorníku hlásí: Pozor! Piješ moc!!... Ještěže tu naši firmu máme, jinak bych vlastně vůbec netušil, kdy si mám dát pivo... Když hraje kapela co se mi nelíbí, jdu si projít distra. Bylo jich tam celkem dost, jako každý rok. Já měl jediný cíl, koupit si LP DEMIMONDE. Když si ho kupuju, ptá se mě nějaký týpek, jestli tu desku znám. "Abych neznal vole. CDčko mám doma už třicet roků. Hele tohle je fakt dobrý. Kup si to taky." No nakonec z něj vyleze, že to album zná dobře, že ho nabubnoval... Vrátím se k pivu. Ač Ratar, byl pěkně hnusnej. Během jedný minuty bylo bez pěny. Sorry, ale za 80 kaček bych čekal lepší pivko. Zkouším tedy Cider, suchej, ujištěn, že je skvělý, přímo od pěstitele jablek. Za 85Kč dostávám hnusnej, po myších smradlavej, nechlazenej drink. Paráda. Díky!! To byl vždycky můj sen... Když to znechuceně dopiju, za ty prachy jsem to vylejvat nechtěl, jdu si spravit chuť na kafe. Řikám slečně "Ahoj, hele já tomu vůbec nerozumím, doma si melu arabicu, takže chci velký černý kafe." Slečna úslužně "Ale zajisté, jak je libo mladý krásný pane..." Odcházím s na můj vkus malou kávou v papírovém kelímku za devadesát korun českých, čísly 90Kč. Ceny jídel snad ani nemá cenu komentovat...

Nevím jestli na fotce je něco vidět, ale ceny nebyly navrženy pro našince. A to se tam pak nacházela ještě ulička s jinými různými pochutinami, kde byly ceny ještě trochu vyšší. Naopak pizza mi přišla přiměřeně drahá. Zkrátka nejeden by se z těch cen posral. A to čekalo také mě a poprvé v životě jsem využil výdobytku moderně pospolné společnosti, konkrétně VIP hajzly. Přijdu k obsluze a ptám se: "Ahoj, jak to tady funguje?" Sympatický mladík vysvětluje: "Zaplatíš a sereš." Paráda! Konečně někdo, kdo nazývá věci pravými jmény. Takže jsem zaplatil 25Kč a sral jsem. Na festivalu do porcelánové mísy. To je k nezaplacení vysrat se v klidu a pohodlí. Přátelé, tohle byly nejlíp investovaný prachy v mým zbytečným životě.

Kolem festivalového areálu neustále pendlovali fízlové. Jedny jsem potkal s Amorfisem, když jsme šli ve čtvrtek na ranní kapely. To hovado policajtský úplně normálně s klidem na motorce jelo po chodníku. Do mě vjel takovej vztek, že jsem musel jednat a když fízl zastavil svůj dvojkolový křáp a začal sundávat helmu, hlasitě a zřetelně na něj výskám: "To se dělá, jezdit po chodníku??" Pan policista nereagoval, ale z pod helmy se mu začalo kouřit, jak se v něm vařila krev. Zvýšil jsem na něj tedy hlas ještě víc: "Po chodníku se na motorce nejezdí!!" Nasranej fízl procedil mezi zubama: "Tahle motorka může." Kokot jeden ty vole... "Jo píču vole. Kdybych to udělal já, tak mi dáš flastr!" Tak takhle jsem byl já drsným festivalovým návštěvníkem, kterému ten pán v uniformě, co jel na motorce po chodníku, pomohl a ochránil mě. Cestou dál k areálu na první kapely taxikář málem sejmul běžce a na třicítce naopak mě málem sejmula nějaká píča v oktávce. Ještě snad i přidala na šedesát, aby mě stihla na silnici při přecházení. To že na maximální třicetikilometrové rychlosti si to tam kamiony haseji devadesátkou a ani jedna policejní hlídka ani jednou nezareagovala tak jak by měla, jen dokazuje zoufalost jejich hlesla Pomáhat a chránit. Další den se s oteplením také objevily první kozičky krásných děvčat, kterých bylo na festivalu opravdu mnoho. Za nejhezčí považuji ty nejvíc potetovaný, propíchaný, barevný, otrhaný. Zkrátka crusterky opět vyhrály ve svém půvabu. Co na tom, že hned první den se vyválely v blátě a byly špinavý a neustále pařily a chlastaly a hulily. I tak to byly nejhezčí holky. Jasně, doma bych to asi nechtěl, ale na pohlazení oka byly nejvíc. 

Jelikož pivo je hnusný a drahý a cider od soukromníka ještě hnusnější a dražší, využívám možnosti popíjet zázvorové pivo, které je skvělé a také jsem objevil čepovanýho grepomelovýho Birella, který v kombinaci s ledem neměl absolutně chybu. Hned vedle zkouším jiný Cider a ten byl také vynikající. Dostali jsme chuť na polévku gulášového typu. Ovšem ne takovou tu, co má cenovku jak v Alcronu, ale takovou tu obyčejnou dělnickou. A tak zajdem na benzinku ONO, kde je obsluha příjemná jak drobečky v posteli. Patrně nasraný pán, že musí makat ausgerechnet když je festival. Byl podrážděný jak zapařená píča a řval na každého, kdo se odvážil říct, že k polévce chce rohlík, že žádné rohlíky nemá, že "kdo kurva moch tušit že se prodá šestset rohlíků". No podle mě se to čekat dalo. Navíc stačilo vzít auto a jet do nejblížšího obchoďáku koupit dalších šestset rohlíků, nebo chleba a všechno by prodal. Takhle ten socialismus nevybuduješ soudruhu!! Také jsem na druhou benzinku zašel na kafe do automatu za 25Kč. A rozdíl mezi tím včerejším v areálu a tím dnešním z automatu? V ceně? 65Kč. V chuti? Žádný... Co se kotlení pod kapelama týká, letos to bylo střídavě oblačno. Byly kotle, kdy se tam jako motalo pár ožralů ale taky megacircle, kde řádili crusteři a crusterky a vytahovaly kozy a pinďoury. Největší kotel celýho festivalu byl při jedný kapele, která do setu zařadila pásmo coverů od kapely QUEEN. Tolik šťastných upocených lidí pohromadě těžko pohledat... V rámci programu bylo i několik specialit. Nebudu jmenovat přímo, ale na konci jedné fakt speciální věci zbyl čas i pro noiseovou vsuvku, která mě krutě zaujala. Ta vsuvka mi dala vzpomenout na dobu dávno minulou, kdy jsem viděl NAPALMED, jak Radek Kopel řádí se svými mašinkami. Když to skončilo, vyhledal jsem svého kámoše a řikám mu: "Ty vole Radek by měl radost." Ten se na mě podívá a řiká: "Ty vole ty nevíš kdo to byl? To BYL Radek vole!" Já ho nepoznal. Naposled jsem ho viděl jako dlouhovlasého kučeravého usměvavého mladíka. Takže nebyla šance že bych ho mohl teď po letech poznat. Každopádně při jeho kratičkém běsnění mi naskočila husí kůže na rukách. Zkouším pivko a zjišťuju, že se zlepšilo, takže si žaludek po všech těch sladkejch dobrůtkách léčím hořkým Ratarem. V pátek jsme zašli do města na tradiční pizzu. Za 280Kč s diškrécií, jsem dostal vynikající pizzu, která se dala sníst jen s velkým úsilím a čepovanou malinovku. V sobotu jsme zašli o pár metrů dál do restaurace Jednička, která se teda moc nepochlapila. Za pouze o 40Kč menší útratu s diškrécií, jsem dostal holandský řízek, ve kterém chyběl sýr, trošku bramborové kaše, která byla plná hrudek a polita nějakým zpěněným máslem. Navíc to bylo silně nedochucené. K tomu lahodný grepomelový Birell, podáváno v nevětrané místnosti ve vedru, kde se okna nedala otevřít, protože to by kurva museli vyházet všechny ty píčoviny z parapetu co tam měli zaprášený. Vedle mě sedící kámoš si dal výpečky s bramborovým knedlíkem. Ty knedlíčky byly fakt malý a úzký. Absolutní nepoměr vůči zelí a masu. Na dotaz, jestli by nebylo možné dostat ještě dva bramboknedle, servírka odpověděla že rozhodně ne, že "To byste si musel objednat další celou porci." No pááánové teda... Oni ty naše prachy v hospodách snad nechtěji nebo já nevim. Každopádně za mě rozhodně nespokojenost. Pak si chci dát na náměstí zmrzlinu. Já se z těch podnikatelů poseru. Ty vole sobota poledne, festival ve městě a zmrzka zavřená. Jdu teda aspoň na benzinku na kafe. Jako naschvál, když už se to sere, mi automat vydá děravý kelímek. A za chvíli se opatrně přibelhá nějaký pán. Zcela evidentně není návštěvníkem festivalu a prosí, jestli bysme nebyli tak hodní (mezitím se z restaurace vrátil k benzince i Magi), a nedali mu pár drobných. Že je to kamioňák, kterému nezpalatili a že má už 26Kč, že on si nechce koupit alkohol, ale párek v rohlíku. A mě se na čele téměř okamžitě rozsvítil neonový nápis Matka Tereza. Z peněženky jsem vytáhnul stovku a dal jsem mu ji. Týpek měl nějakou zakrvavenou nohu a byl celej takovej jako že má strach z lidí. V ruce žmoulal těch pár mincí co mu už asi dal někdo jiný. Když jsem dopil kafe, tak jsme šli s Magim do areálu a onen obdarovaný chlápek si opravdu lačně vychutnával párek v rohlíku. Popřáli jsme mu dobrou chuť a já měl takovej příjemnej pocit, že jsem udělal něco správně. Stejně jako když jsem den předtím šel od auta zpět na festival a nějaký potetovaný svalnatý chlap, který seděl na podezdívce plotu se najednou zvednul a nechal tam ležet telefon, peněženku a nějaké drobnosti a odcházel pryč. Tak na něj houknu když už byl na druhé straně silnice a on přicupital zpět a hrozně děkoval a podával mi ruku... V sobotu v podvečer jsem zjistil, pokud mě zrak nešálil, že to byl zpěvák goregrindové kapely Rectal Smegma. Poslední věcí, kterou zmíním v tomhle buznareportu je, že na můj vkus bylo letos až moc problémů s kabelama a bicíma soupravama. Jednomu bubeníkovi odlétl činel, několika bicmenům povolily držáky nebo stojany, a dokonce i jeden buben se při hraní sesul k zemi. Stejně tak problémy s kabelama k mikrofonům nebo ke kytarám probíhaly po celou dobu festivalu. A když jsem se šel podívat na čínskou kapelu barevnovlasých punkérek, řikal jsem kámošovi, že by byla prdel, kdyby měly nějaký jiný, čínský koncovky na kabelech. A když už se mělo hrát, jdu se podívat blíž a ty vole oni tam fakt řešili nějakou redukci na naši evropskou zásuvku. To nevymyslíš...

Moje hudební TOPy festivalu.

Středa: 

1. HIDEOUS DIVINITY

2. GUTURAL DISGORGE

3. PAEDIATRICAN

Čtvrtek:

1. PRO-PAIN

2. SEASON OF THE DEAD

3. INSANITY ALERT

Pátek:

1. RADEK KOPEL

2. MORTA SKULD

3. FLESHCRAWL

Sobota:

1. RECTAL SMEGMA

2. MACERATION

3. SOCIAL SHIT

Jako celkový výtěz v mých uších vyšli HIDEOUS DIVINITY a můžou si všichni políbit prdel.