Osud tomu chtěl, že jsem si po nějaký době dal zase jednou dvojáčka. S celým nápadem přišel Cica, SODík se toho chytnul a já se svezl. Ostatně jako vždycky. V pátek jsme teda vyrazili za panem farářem Jirkou na jeho akci do divadla v Boleslavi, přespali jsme na severu, kde cikáni nedávaji dobrou noc a v sobotu se přesunuli o 250 kilometrů zpět na východ do Svitav. A všimněte si, ač žánrově docela bohaté akce, ani jedna blackmetalová kapela... i když...
Jak hlásá původní plakát na mladoboleslavskou akci, jako první předkapela měli zahrát pražští The Black Mary. Jenže pár dní před akcí se objevilo na modré sociální síti, že MOŽNÁ v pátek zahrají Ondfodt. A to by byla pecka... Po několika desítkách hodin se z "možná" stalo "stopro" a radost byla na světě. O víkendu neplánovaně uvidím blackmetalovou kapelu...
... a finální plakát se tedy změnil na tento výtvor.
Cica pro mě domů přijel dle domluvy až po desáté hodině, neboť jsem potřeboval aspoň tři hodiny spánku po noční směně. Spolu jsme pak vyrazili směr Ústí nad Labem do hotelu Sever, kde se k nám přidal ještě SODík. Cica si jen tak odskočil ještě do Teplic něco si vyřídit. Já zatím se SODíkem zevloval na terase pod střechou. Na stůl se naskládaly klobásy a zelenina a pivka a gin z azorských ostrovů. Přidal se k nám i prašivej kocúr, kterej měl místo srsti dredy a vypadal trochu blbě, no trochu víc blbě, asi jako Ivan Bartoš v dobách jeho největší slávy, když posral ve vládě co mohl. Za chvíli se u dveří objevil navrátivší se Cica a my všechno naházeli na gril, teda až na kocoura. Toho jsme ušetřili. Po vydatném posilnění jsme si jen tak odskočili do Mladé Boleslavi. Jelikož Cica u Faráře na žádné akci ještě nebyl a zajímalo ho, jestli je pravda co se říká, ujistil jsem ho, že je to pravda ať už slyšel cokoli neuvěřitelného. A přesně jak jsem vyprávěl, že organizačně je to jeden velkej chaos, že tam přijde málo lidí, že zvuk nebude nic moc, že tam bude vedro a že objekt je na spadnutí, to všechno se tam dělo. Hrát se mělo začít v 18:30 hodin, ale jak už jsme si zvykli, začalo se třičtvrtěhodinovou sekerou. Dáváme teda zatím pivo. Na výběr bylo mezi Plzeňským a Krakonošovým. My dali přednost Krakonošovu nápoji za 45, tedy za 50 korun. Pivo nám moc nechutnalo, ale bylo studený a to se v tom předbouřkovým vedru počítalo. První kapelou toho večera byli KRUTON, jejichž krásné dvojLP zdobí moji skrovnou sbírku a muzika na něm je ač místy komplikovaná, těžce vynikající. Ovšem zahrát takovou věc živě tak aby to zaujalo, není samozřejmostí. Kruton se s tím poprali a i když to nebylo zvukově úplně ideální, ze začátku setu ani moc sehraní nebyli a ve druhé písni dokonce chybu udělali, postupně se rozjeli a koncert vygradoval do skvělého finiše. Ke konci setu se po pavoučím vlákně přisnoval Pavouk Karel (dobře si toto sousloví zapamatujte, bude o něm (mimojiné) řeč v jednom budoucím povídání o umělé inteligenci), pro kterého Kruton nepředstavoval pěkný zážitek. Přeci jenom jeho doména je někde jinde. Každopádně mě, Cicovi i SODíkovi se Kruton krutě líbili.
Jen kdyby nebylo takový šílený vedro. Když jsem natáčel druhou písničku, pot ze mě místy neodkapával jako tuk ze škvařícího se bůčku, ale tekl po mě potůčky, jak kdyby si hledal cestičku někam do výrobny mýdla. A podobně to měl i Cica. Taky se potil jako maturant když si vytáhne nevhodnou otázku. Takže chyba tentokrát nebyla na mé straně, pokud by snad nějaký škarohlíd narážel na moji otylou postavu, která má o třicet kilo tuku víc, než by měla mít. Když si Kruton začali balit svá fidlátka, zajdeme ven na vzduch, kterej ale jakoby ani nebyl. Všude kolem se honí mraky, ale nad kulturákem jako kdyby byl deštník, spadlo jen pár kapek. Popíjíme pivko z Krakonoš, pokuřujem cíga z Egypta a já stíhám ještě s votevřenou hubou slintat na místní omladinu, konkrétně na děvčata v rozpuku, samozřejmě jen ty nad patnáct let, jak jsou krásná a mladá a svěží a umí to prodat. Nějakou takovou mít doma přikovanou řetězama ke stěně a denně ji prznit všechny tři díry... A když by se nějaká díra zanítila, vyrobil bych si do ní nožem novou díru. Samozřjemě by měla uřezaný nohy hned pod tříslama aby mi nemohla utýct. Jéééé to by bylo... Jenže pak si vzpomenu, že s takovouhle žabkou bych si udělal jen akorát ostudu v mejch letech, takže polknu slinu a smutně se přikloním ke klukům a řešíme chlapská témata, jako jsou výlety, jídlo a auta. Když dotůrujeme, dojíme a dojezdíme, chystáme se na nejočekávanější kapelu víkendu, a tou se stali finští ONDFODT.
Někteří z naší party je už viděli, já ne a styděl jsem se za to. A taky jsem se trochu styděl za účast, která hojná rozhodně nebyla, neboť bylo prodáno 40 vstupenek v ceně 550Kč. Zaplatilo se to farářovi? To by musel mít hádám těžce přesvědčivé metody, jak mezi tři kapely, z nichž jedna je ze skandinávské prdele a jedna z mexické prdele, rozdělit nějakých 20 tisíc vybraných na vstupu, zaplatit nájem, pohoštění pro kapely a ubytování. Zvukaře farář Jirka platit nemusí, neboť už od dob Farářovy sluje (RIP) zvukařům do řemesla fušuje svým roztomilým chaotickým způsobem a je k nevíře, že to pokaždý dokáže dotáhnout do konce. Jinej na jeho místě by se vším praštil a šel by radši nadávat na prezidenta do hospody. Těch nervů co s tím má, jednou nohou namočenej v provaru, i když spíš dvouma nohama, prostě absolutní respekt před tímhle chlapem a pokud zase doveze nějakou pěknou kapelu a já budu mít volno, rád přijedu. Ale teď k těm Finům. Byli naprosto úžasní!! A tady bych mohl skončit. Nic víc se k jejich setu napsat nedalo. Zvuk se vydařil, i když při zvučení zaznělo klení jako "Ty vole tak já už fakt nevim co s tim... To je takhle a to je takhle. Už mě to sere...". Jako jo, zvuk nebyl excelentní, ale v těch podmínkách v jakých to tam panuje s vybavením jaký je k dispozici, to dopadlo na výbornou. Ovšem nutno podotknout, že nebýt basáka z předešlé kapely Kruton, který uměl anglicky a domlouval s Finama nastavení mašinek, myslím, že tentokrát by to Jirka farář sám nezvládnul. Byl tam prostě chaos, který vyústil v parádní vystoupení.
Konečně zase jednou blackmetal. Fakt mě sere, jak je tenhle styl metalu v mých končinách koncertově opomíjen. Když si vezmu, že tam vlastně ani původně neměli hrát, je to prostě k smíchu a pláči zároveň. Během setu farář ještě něco doladil na svém retro zvukovém minipultíku, ale proběhlo vše v pořádku. A ta hudba!! Jééééžiš mě bylo zase jednou krásně když jsem to slyšel/viděl. Dokonce i na zpěv, který byl trochu netypický, jsem si zvykl. Vrchol celého koncertu byla píseň "Stormin", krásná epická skladba, která vyčnívvala nad ostatními. Myslím že nakonec i samotní muzikanti byli spokojeni s celou tou akcí. Bylo na nich vidět, že je baví hrát v takový divadelní díře za takových podmínek. Po každé písni totiž od těch čtyřiceti přítomných hlav sklidili slušný aplaus. Když dohrajou, opět se mi teplem lepí koule na stehna a opět jdeme ven. Ač už večer, venku pořád vedro, dusno, hnusno. Čekáme na poslední kapelu, kterou byli mexikánci VULGAR ADDICTION, o kterých jsem nikdy neslyšel ani půl slova. Opět nastává chaos. Tentokrát se řeší nějaký kabel. Nevím, nebyl jsem se tam podívat. Vyslal jsem tam Pavouka Karla a ten to tak naznačil, že to tam vypadá, jako kdyby do elektroauta chtěli natankovat naftu. To přirovnání napadlo teď mě, ve skutečnosti to znamená, že Mexičani mají moderní kabely a všechno a nejde to napojit na Jirkovy mašinky třicet let starý.
Nakonec se to ale nějak podaří a asi po hodince družného hovoru, slintání nad mladoboleslavskou omladinou (nemějte mi to za zlý, jenže když za mých mladých let tohle nebylo - holky tenkrát smrděly, byly chlupatý, mastný, bezprsý a když dostaly krámy, neboli menstruaci, vědělo se o tom až v sousedním městě), se začalo hrát. Jeden mlaďák k nám chvíli před začátkem přišel, nemohlo mu být víc než patnáct, protože vypadal téměř totožně jako můj syn, kterému patnáct je a prej: "Dobrý den, nechcete to dohulit? Já už jsem na sračku.." a v ruce mi ukazuje asi půlku travní cigarety. Byl trochu zklamanej, když zjistil, že nehulíme a odešel. Sympatickej hoch.. Za chvilku jsem ho viděl s jednou z těch slintacích dívek. Kdybych věděl že na to holky letěji před třiceti lety, nechal bych se ostříhat na čuráka, oblíknul bych se jak buzerant a hulil trávu. To ale odbočuju od mexických přátel, kteří to nakonec vyladili, ovšem rozhodně ne tak, jak bychom si my, kteří máme rádi hlasitý a kvalitní zvuk, představovali. Ono co taky naladit, když v kapele je jen jedna kytara, i když uznávám, osmistrunná a navíc obsluhovaná fakt šikovným kytaristou, pak vzadu bicmen a zpěvák, který spíš než zpíval, tak vykřikoval nějaká slova v mexičtině. Nebudu lhát, když tu napíšu, že zklamání z toho bylo velké. Znělo to jako kdyby nějaká kapela měla zkoušku, nepřišel jim basák a druhej kytarista, tak si prostě zahráli jen takhle ve třech. Takže neskutečný množství hluchých míst, když kytarista onanoval prstama po pražci svoje krkolomný sóla. V jeden moment byla v nějaké písni pasáž, když i kytara neměla své party a byl to vlastně jen chaotický řev a vzadu nedokonale nazvučené bicí. I kdyby měl na kytaře šestnáct strun, nic by tím nezachránil. Prostě tam chyběla druhá kytara. A basa. Jak říká Medvěd, Basa tvrdí muziku. Je to pravda a v metalu to platí dvojnásob.
Vzhledem k tomu, že Vulgar Addiction začali hrát až v půl jedenáctý, a vzhledem k výslednému, těžko stravitelnému efektu jejich vystoupení, rozhodli jsme se rozloučit s mladoboleslavským kulturákem a odjeli jsme do Ústí, které leží nad Labem, zpět do hotelu Sever, kde jsme se naládovali utopenci a vepřovým bůčkem tak, jak by to Muslimové chtěli dělat, ale protože jsou dementi, tak to nedělají. Cestou do Ústí na silnici málem sejmeme odrostlejší sele, lišku, srnky, mravenečníky, žirafy, zajace, kocúry, feťáky a jednoho mrože. Safari bylo tentokrát velmi výživné. Já po noční byl utahán jak cikánská frnda, teda vlastně to bych byl vytahán, to ne... byl jsem utahán jak děcko po výšlapu na Sněžku, Cica byl utahán z najetých tří set kilometrů a SODík byl unavený, protože už není nejmladší.
Nevím jak ostatní, ale já se vyspal parádně. Ráno jsem prolítnul hajzlem, sprchou a koupelnou a posnídal královsky a pak jsme koukali na tydlivizi a pak jsme poobědvali víc než královsky a za to patří paní SODíkové obrovský dík. Nebudu vypisovat všechny chody, které jsme do sebe nasoukali, bylo to prostě skvělé. Ale honem honem, není času nazbyt. Čekalo nás totiž 260 kilometrů do Svitav po okreskách. Krásné čtyři hodiny v prostorném autě v klimatizaci za zvuků vybraných kapel rockového typu. Ve Svitavách na nás čekalo parádní počasí. Cestou jsme totiž chytli několikrát déšť. Také jsme na jedné neplacené dálnici, bylo to mezi Hořicemi a Hradcem Králové, narazili na kripla v oranžové dodávce, který nás dvakrát vybrzdil, respektive nenechal nás předjet a vjížděl před námi naschvál do našeho pruhu. Prostě debil. No a v obci Úlibice, tam kde se sjíží od Konecchlumí a je tam čtyřicítka, dvě auta v sobě, policajti, záchranka. Jedno auto na odpis, ale tak šikovně, že normálně nemělo motor. Auto končilo předním sklem. To při čtyřicítce nedokážeš. Sakra lidi, jezděte jak lidi a ne jak debilové! Stejně si nepomůžete když někam přijedete o čtyři minuty dřív. Akorát jsou pak problémy, v tom lepším případě, nebo doživotní trauma že někoho zabijete, v případě horším. Fakt mě sere tohleto.
Ve Svitavách Cica zařídil ubytování, které nemělo obdoby. O tomhle se nám ani ve snu nemohlo zdát, protože bylo prostě neuvěřitelné. Parkování na hezkém náměstí přímo u vchodu také potěšilo. Většinou takhle když jedeš na fesťáček, nepotřebuješ jít do hotelu, ale stačí ti postel a hajzl. No tak my těch postelí měli k dispozici šest ve dvou parádních pokojích, záchody dva, sprchy dvě, televize dvě, koupelny dvě, kuchyňka s mikrovlnkou a lednicí... Vše v podstatě nové, čisté, krásné, parádní. A historicky vyhlížející poctivá budova s točitými pískovcovými schody, to nemělo chybu!! Přijeli jsme načas, takže rychlá sprcha, rychlej samoser do hajzlu a od ubytování jsme prošli kolem nějakého kostela nebo co to bylo, skrz parčík, přešli jsme přes ulici a už jsme slyšeli dunění bicích, které se zrovna zvučily. Celý festiválek se konal hned vedle budovy církve Jehovovy na zahrádce pivnice Mrtvola, kde to bylo jedním slovem úžasný. Přesně takhle si představuju pohodový místo pro pohodový lidi poslouchající pohodovou muziku. Hospůdka útulná a to co měli ve výčepu mi vyrazilo dech. Ale totálně. A nebyl jsem sám. Každý kdo tam přišel, čuměl na to jak na zjevení. Celá jedna stěna byla ozdobena metalovými vinyly hodnoty nevídané. Zahlédl jsem tam Mortician, Samael, Bathory, Incantation, Helloween... Pecka!
Pak jsme ochutnali dvanáctistupňové pivko značky Rychtář za 40Kč, které bylo fakt dobré, i když zlí jazykové tvrdí, že dobré není. Všechno klaplo načas a tak jdem s pivkama ven sednout si k jednomu volnýmu stolu a asi pět minut na to, pod stromy na malém pódiu začne dunět URBURA. Jdem mrknout na kapelu a jsme ohromeni zvukem. Takhle dobrej zvuk? Na takový malý akci? Jen tak, u silnice, kde bicyklisté, kteří jezdili kolem, nechápavě kroutili hlavami, kde za pódiem zevlovaly tři kozy a kde sousedi Jehovovi hořeli v plamenech pekelných z muziky, která burácela nejspíš až do Olomouce. Zvuk byl opravdu hlasitý a čistý. Samozřejmě tou dobou jsme nemohli tušit, jaký zvuk nás čeká později. Urbura nebyl můj šálek vymačkaných borůvek, ovšem jako první kapela, hrající agresivní HC punkrock metal, mě vůbec neurážela a dobře se u ní popíjelo. Za zmínku rozhodně stojí malá scénka, kdy se chtěl zpěvák napít. V jedný ruce drží mikrofon, druhou rukou rozdělal malou PETku s vodou a snažil se napít, jenže to zkruvené přidělané víčko mu furt překáželo. Nakonec musel mikrofon položit, napít se obouruč, aby pak pronesl větu: "Kdo tohle vymyslel...", čímž jasně a definitivně potvrdil zbytečnost EU, EK a EP.
Zvláštností tohoto festiválku bylo, že jak jsme byli daleko od domova, potkal jsem tam jen málo povědomých xichtů. Konkrétně to byly čtyři povědomé obličeje, které potkávám i na jiných akcích. Druhou kapelou, která vyskočila na pódium byli DRUTTY. A měli excelentní zvuk. To jsem ještě ovšem netušil, co za zvuk mě čeká později. Druty hráli parádní extreme-grind-gore-gutural-slam-black-stoner/experimental-metal. No tak se uklidníme, ti chytřejší z vás jistě pochopili moji narážku na správný tvar podstatného jména po desetinných čárkách, ti méně bystří, kteří nevládnou českému pravopisu asi nepojali v podezření moji zábavnou parafrázi ke stylu muziky, kterou Drutty hráli. Samozřejmě nehráli ani grind, ani black ani nic podobnýho, ale podle zmíněného skloňování číslovek, hráli experimental-metal. Pokud nechápete minulých několik řádků, nesnažte se pochopit moje myšlenkové pochody, není to důležité. Důležité je, že jsem si Drutty na doporučení Cici poslechl doma, jednalo se o nesoustředěný poslech z notebooku, a vůbec se mi to nelíbilo. Naživo to ale ruku v ruce s perfektním zvukem bylo výtečné. A vůbec mi nevadilo, že to není absolutně můj styl, že se nejednalo o tvrdou muziku, kde jsou kytary podladěny proklatě nízko a zpěvákovi nestříkaji z hrdla hlasivky. Ne. Drutty zahráli parádně a velkou pochvalu zaslouží zpěvák, který dával všechno s přehledem.
Kdyby náhodou někomu vyhládlo z těch kapel, zvuku, koz, cyklistů a jehovistů, na jídelním lístku byl řízek s bramborovým salátem (!!!), česnečka a zahlédl jsem tam ještě klobás obecný. My nic z toho nevyužili, neboť jsme měli s sebou Cicu, který obětoval své síly a peníze a zašel k nějakému cizinci zakoupit lahodný pokrm typu hranolkovitého, masového, zeleninového, chilliového. Poníženě se tímto Cicovi klaním a děkuji, jednak za sehnání parádního ubytování, jednak za tisíc kilometrů, které o víkendu najezdil a jednak za tu výbornou baštu, kterou jsme zhltli po konci festivalu. Všechno si to tam tak sedlo, že mám nemalý pocit, že by se z toho mohla stát do budoucna tradiční akce. Né hele jako fakt, ten festival měl absolutní kouzlo, všechno si tam sedlo a genius loci toho prostoru byl úžasnej. To už se ale připravují SOUL MASSACRE, toho času deathmetalová kapela. Bohužel nehráli oldschoolovej death, takže mě to moc nebavilo a vlastně se pro mě stali nejslabší kapelou festu. Ale jak jako nejslabší, když ta akce jak jsem se zmínil, byla skvělá? Lidi začínali být opilí, takže se i začínalo pařit a myslím že i Soul Massacre se tam cítili skvěle a názor jednoho debila, kterej tady teď píše, že byli nejslabší, je jim upřímně u prdele.
Snad jedinou kaňkou na celém tom všem byla fronta na pivo, která se začala tvořit, když dorazili všichni návštěvníci, kteří dorazit chtěli. Nejednou byla fronta přes celou hospodu až ven na schody. Ale zase ono to celkem ubíhalo. Nebylo to nic, co by se nedalo vydržet. Navíc odměnou čekání té fronty byla strašně příjemná a pěkná servírka. Co se týká děvčat, mě osobně tam zaujaly tři. Již zmíněná servírka, pak jedna hezká opálená dredařka a nakonec jedna luxusní dívka krev a mlíko, krásně opálená, celý večer usměvavá, voňavá v nádherných zelených šatech. Jůůů ta by se mi líbila doma, aby mi vařila, uklízela, prala, atd. bohužel jsme nepřijeli do Svitav lovit ženy, ale za muzikou. Jinak bych ji samozřejmě už měl doma.
Následující kapela BODYBAG byla opět z úplně jiného soudku než to co běžně poslouchám. Když začali hrát, všiml jsem si, že zmíněné slečně v zelených šatech se regulérně ztopořily bradavky. A vzhledem k tomu, že neměla podprsenku (řekl bych že ani kalhotky, anebo měla jen takový ty provázky přes píču a čokovoko), byl to pohled jen pro vyvolené slintoše, kteří na ni zrovna zírali. Tedy pro mě. A Bodybag? Strašně příjemný punk ve stylu Mysfits, který měl opět excelentní zvuk a jak jsem se již zmínil nenápadně, to jsme ještě nevěděli, co za zvuk nás čeká později.
No a právě teď přichází to "později", protože na přechrast přichastili chrastit ENTRAPPED se svým chrastivým HM-2 deathmetalem a tady musím prostě dát absolutorium. Jak zvuku, tak muzice. To byl tak neskutečnej nářez. Kytara chrastila ty vole snad až na Slovensko. Basa? Dopiči kdy naposledy jsem slyšel takovou jebu na tak malý akci? Naprosto neskutečný, co tam zvukař dokázal. Jejich set neměl slabý místo. Všechny skladby mě, jako člověka, který deathmetal nevyhledává, naprosto odrovnaly. Všechno to byly hity do rádia jak vyšitý. A kdo to neslyšel, měl by si nechat do uší nachcat od neposkvrněné dívky panenskou močí. Entrapped rozsračkovali Svitavy na mrdku takovým způsobem, jakým jsem snad ještě neviděl. A ta holka se zrzavejma vlasama v titěrných kraťasech, ze kterých jí lezly špeky všemi směry, jak na ně pařila ty vole, pivo vylejvala, skákala, tančila, na prdel padala, zádama tam vymetla bláto, bylo jí to jedno. Entrapped v tu chvíli působili jak kapela z jinýho vesmíru. Ty vole kam se serou všechny ty Dismembery, Entombedy a jiný chrastící kraviny. Entrapped jim ve Svitavách ukázali kde má kozel píču. A rozhodně teď nemám na mysli kozí píči koz, který byly asi metr za pódiem a poslouchaly zač je toho deathmetal. Perfektní!!
Uf! Můžete mě mít díky mým přirovnáním a hodnocením za debila, nebudete sami a je mi to jedno. Všechno co tu píšu, odráží pouze a jenom můj názor na danou věc v danou chvíli. Chápeme? A víte jak se říká, že nejlepší pivo je z osmýho schodu? Tak my jsme nechlastali z osmýho schodu, ale z osmýho sudu. Tou dobou totiž SODík vystál frontu na pivo a zrovna se narážel osmý sud. A pivo furt chutnalo. Sice jsme jich nevypili tolik, protože dvanáctka je na koncertě vždycky ošemetná. Každopádně další kapela, zkušení harcovníci hrající už snad dvěstě let, mi připravili menší větší zklamání. Zmíněnou kapelou byli INGROWING, ne které jezdím již přes dvě dekády a tohle bylo asi jejich nejslabší vystoupení co jsem zažil. Ano, měli technické problémy, měli zvukové problémy, měli zpoždění. Oni odehráli všechno nejspíš jako vždycky, s nasazením, rychle, brutálně, ale nějak mi tomu něco chybělo. Ono taky hrát po geniálních Entrapped nebylo asi moc ideální pro hudbu, která se vyznačuje arcigrindchaosem. Na druhou stranu SODíkovi se to prej celkem líbilo a i Cica se vyjádřil obdobně.
Takže asi sto uší, sto chutí. No jo, jenže pak se to stalo... Nemožné se stalo možným. Pokud jsem se o zvuku při Entrapped rozepsal v superlativech, poslední kapela YUA ho měla ještě zvukovější. Ty vole! Ta basa když zaduněla, nechvělo se na nás jen oblečení, jak je to zvykem u některých kapel, tady se regulérně chvěla zem pod nohama. Kdyby ty stromy, pod kterými jsme stáli, měly nějaké ovoce na sobě, věřím tomu, že to všechno opadá. Když se k tomu přidal jednoduchý, ale velmi precizní bubeník, který před setem vypadal absolutně nezúčastněně, pak dvě kvílivé kytary a hysterický řev, na který jsme zvyklí z depressive blackmetalu, všechno dohromady to bylo já nevim jakým slovem to popsat. Ona ta kapela je neznámá, má snad jen pět písniček ale oni byli jednoznačně nejlepší kapelou. Možná to vůči Entrapped nebude spravedlivý, ale já to tak slyšel.
Původně jsme měli v plánu po první písni odejít podívat se na konečné řešení. Samozřejmě na konečné řešení o třetí místo v MS ve fotbale vy kreténi levičácký, neustále někoho obviňující z náckovství!! Po první písni ale bylo rozhodnuto, že je nemyslitelné odejít z tak skvělého koncertu. Myslím, že kapela překvapila úplně všechny, kdo byl přítomen. Nejvíc asi mě. A čímže se prezentovali? Hráli jakýsi post metal, nebál bych se k tomu přidat ještě přídomek atmosférický a díky zpěvu i blackmetal. Takže si to představte. Čtvrt na dvanáct, tma, naprosto hutnej geniální zvuk, hlasitej (!!) - žádný tintítko jak z bedýnek od Vietnamců, kapela v tranzu, zpěvák řve, basa vytváří malý zemětřesení...
Pokud tenhle víkend nějaká kapela někomu ukázala, kde má kozel píču, byli to YUA. Jen velká škoda, že moje záznamové zařízení je kvality ultranízké a absolutně nic z toho co tu v superlativech popisuju, nedokáže zaznamenat. Kdo tam nebyl a nevěří, nechť laskavě drží hubu! Děkuji.
