EJÁJ - Deset sraček od AI

Po nějaký době se hlásím s recenzí, tentokrát ještě víc netradiční než v minulých úvahách nad hudebními alby. Ovšem hned na začátku musím dát varování pro všechny aktivní hudební umělce a skladatele, kteří tráví týdny, měsíce i roky psaním svých písní a pak čekají měsíce na vydání vytouženého alba, které je finančně zruinuje. A vím, že sem pár hudebníků chodí. Pro vás je tedy toto varování:

☠️ WARNING ☠️

NEČTĚTE TO! JEDNÁ SE O TOTÁLNÍ DEHONESTACI VAŠÍ PRÁCE, AŤ UŽ TO SLOVO ZNAMENÁ COKOLIV. LIDSKÝ MOZEK A NADÁNÍ SE NEDÁ NIČÍM NAHRADIT, NATOŽ PAK HLOUPOU UMĚLOU INTELIGENCÍ.

☠️ WARNING ☠️

Ano, dnes budu recenzovat desku vytvořenou umělou inteligencí. Deska vznikla během deseti dnů a je až neuvěřitelné, co se dá zadarmo během tak krátké doby vytvořit několika údery do klávesnice... Nedávno za mnou přišel spolupracovník a řiká: "Hele vole, poslouchej." a z jeho ajfounu mi pustil hloupý song o šipkařích jeho ligového týmu. "To je umělá inteligence vole." Jako ten jeho song byl blbej ale mě napadlo, že bych mohl něco taky vytvořit, takže jsem se do toho ještě ten den pustil. A protože jsem línej něco vymejšlet sám, tak jsem prostě rozhodl, že téma té desky bude naše parta, se kterou jezdím na festival Nice To Eat You. Na každého člena party byla v plánu jedna píseň. Tedy i na mě. Texty písní pojednávají o našich různých bolístkách, zálibách, úchylkách, chybách, přednostech... prostě je to deska pro nás o nás. Jedné umělé inteligenci jsem zadal o čem by to mělo být a ta mi vytvořila text, který jsem si trochu poupravil. Jiná umělá inteligence dostala text, zadání o jakou muziku by mělo jít. Plán byl takový, že každý z nás by měl dostat to, co má nejraději. Tedy já blackmetalový song, Medvěd deathmetalový atd. Jenže umělá inteligence zase tak inteligentní není a prostě nedokáže věrně vytvořit například gore grind, nebo primitivní blackmetal. Ne tedy v té verzi zadarmo, kterou jsem použil a která má víc omezení než funkcí. Paradoxně nejsložitější bylo vytvořit metalové logo. "Kapelu" jsem nazval EJÁJ (pro hlupáky, to jako že fonetický přepis označení umělé inteligence, tedy AI). Původně to mělo být logo mě nejbližšímu hudebnímu stylu, tedy blackmetalové logo, Ale furt z toho všem třem umělým inteligencím, které mám nainstalované v telefonu, vycházela nicneříkající sračka, až jsem teda úplně obrátil a požadavek byl, aby to vypadalo jako kdyby to kreslilo malé dítě ve škole. Nápad se mi zalíbil a tak vznil booklet a zadní strana CD namalované dětskou umělou inteligencí.

Výsledek? Geniální! Anebo úplně stupidní. To je na každém ať si vybere. Jak je vidět na zadní straně bookletu, písně jsou opravdu o nás, o našich touhách a příbězích zakončené true story. Původně jsem měl v plánu vypálit to na CD, vytisknout k tomu texty a dát to Malýmu Járovi na Brutal Assaultu s tím, že by o tom nikomu neřekl a s Velkým Járou by si to naposlouchali do té doby, než o tom tady já napíšu. Když jsem ale dneska vytáhnul svůj starý notebook, který má ještě vypalovačku, tak jsem zjistil, že nemám prázdná CDR, jenom DVDR. Takže z krásného finiše "mojí" desky a originálního daru, se bohužel stane jen digitální neosobní shluk jedniček a nul. Nevadí, stejně to ocení tak dva až tři lidi. Už teda víme, že nahrávka kapely EJÁJ je o naší partě. Už teď, než se vrhnu na jednotlivé písně, můžu prozradit, že z těch deseti je minimálně šest opravdu silných skladeb s hitovými ambicemi. Dvě dokonce vyčnívají tak, že když jsem slyšel poprvé výsledek, byl jsem nadšen. Nejlepší na albu je, že každá píseň zní jinak. Jak jinak taky, když jsem se snažil, aby každý měl písničku podle svého gusta. No nakonec podle toho co posloucháme, se na výbornou povedla jen jedna, a sice písnička Magiho, který jistě ocení brutal slam deathcore v podání jeho písně. Možná už ale neocení její text, který trochu přehání. Ale vrhněmež se tedy na jednotlivé tracky. 

První písnička je o mně a o mé slabosti ke krásným zrzavým dívkám a blackmetalu. Jmenuje se Danník a zrzka. Po umělé inteligenci jsem chtěl, aby vymyslela text, ve kterém budu já na koncertě a potkám tam zrzku. Dáme se do řeči a nakonec skončíme u ní doma. Jenže ona mě omámí, spoutá a mučí mě. Ne tak že by mi trhala nechty ale tím, že mě nutí dívat se na projev prezidenta Petra Pavla. A všichni víte, jak toho člověka nenávidím. Takže trochu masochistický, nadržený ale hlavně úplně nerealizovatelný text, protože já nikdy žádnou zrzku neoslovil a nejspíš už ani neoslovím. Zadání na druh hudby bylo Primitivní blackmetal, rychlé tempo, žádný sračičky. A vznikl z toho jakýsi hybrid blackmetalu a možná trochu core. Samozřejmě jsem si nechal vyrobit, stejně jako od každé další písně, 8 verzí, což je maximální počet zadarmo vyrobených písní na jeden den. Z těch osmi jsem vybral tu mě nejbližsí. Ano, jak už to bývá u něčeho zdarma, program mi nabídl dvě další ukázky, jak by to mohlo vypadat, kdybych si připlatil za PRO verzi. A to samozřejmě bylo přesně podle mého gusta. Já ale nic platit nehodlám za muziku, kterou nesloží člověk. Písnička, kterou jsem nakonec po docela dlouhém vybírání zařadil jako úvod alba "Deset sraček od AI" má docela hitové ambice ale hlavně velmi zábavný text. Zkuste si představit, kdybyste nevěděli dopředu o čem ten text je, a pak uprostřed blacmetalu zazní "Nebyl to horor, nebyl to démon, nebyl to Satan, byl to nekonečný projev prezidenta Petra Pavla" stejně jako já, vyprskli byste smíchy. Já jsem se svojí skladbou spokojený, i když nevzniklo to, co bych si přál. Darovanýmu koni za chrup nehleď jak se řiká...

A hned druhý song je hit jako kráva. Je to o našem kamarádovi Pavoukovi, který celým svým tělem i duší miluje deathmetal. Kdo ho nezná, absolutně neví, co je to oddanost k deathmetalu. A ke guláši. A to jsem chtěl aby v té písničce bylo. A ono to v ní taky je. Zadání pro textaře bylo, že píseň bude o pavoukovi Karlovi, který se láduje gulášem s deseti knedlíkama v pohodě v jeho pavoučí síti a poslouchá u toho deathmetalová CDčka, ale najednou letí masařka a tou sítí mu proletí a zůstane po ní díra a pavouk Karel musí přestat žrát guláš a musí si síť opravit a když si ji opraví, tak je spokojenej. S deathmetalem a gulášem. Mělo to být zabaleno do totálního oldschoolového deathmetalu. A víte co? Z těch osmi písní co vznikly, se do užšího výběru probojovaly dvě a rozhodl jsem téměř okamžitě o vítězi. Ta druhá obsahovala pár moderních elementů a to nebylo žádoucí. Píseň Pavoučí král přesně vystihuje pavouka, pohodáře a kliďase samotáře. Jeho píseň zní jako prastarý oldschool deathdoom shit. A zní skvěle!

Třetí písnička je Marjánova písnička. Ze dvou hlavních kandidátů jsem vybral tu měkčí verzi, neboť ta tvrdší inklinovala trochu do deathcoru a to nebylo na pořadu dne. Na pořadu dne bylo vyrobit deathmetalový song na způsob švédského deathmetalu a zadání pro text bylo, že Marján jde na derby Sparta-Slavia, cestou se popere s chuligánama, Sparta na hřišti nepředvádí dobrej výkon a prohrává a tak zbývá jediná věc, která ji může zachránit. Marján vytahuje mobil nacpanej švédským deatmetalem, připojí obří repráky na stadionu a pouští deathmetal, který má takovou moc, že Sparta zápas otočí a vyhraje. Píseň Deathmetalová moc je řekl bych ale jedna z těch slabších. Ano, mohl jsem jí věnovat i druhý den a vyrobit dalších 8 verzí, ale to by nebylo spravedlivé. Každý z nás měl na svoji píseň jen jeden den zdarma. Třeba se ale bude líbit Marjánovi, protože se v ní zpívá o švédském deathmetalu a výtězné Spartě. A to se počítá!

A jsme u dalšího vrcholu alba a tím je píseň o Cicovi, který má rád progresivní onanie. Tam to byl docela oříšek z toho důvodu, že já vlastně nevím, jak by měla taková písnička znít. Vím, že se to nedá poslouchat a že je to nekonečné. Jenže EJÁJ vymyslela parádní, ale opravdu parádní píseň, nad kterou deathmetalisti z naší party nejspíš ohrnou nos. Nebude to od nich kolegiální a ani chytré, neboť písnička Festivalové peklo má vynikající námět na text, tak trochu obšlehnutý z historie. Ale na to sere pes. Zadání bylo, že Petr se celý rok těší na festival a když už teda má jet, tak se dozví, že musí do lesa rubat dřevo. Samozřejmě se mu to nelíbí a chtěl by na festival za kámošema a tak sepíše smlouvu s ďáblem a na festival jede. Petr je mezi svejma šťastnej a spokojenej, ale když dohraje headliner Dream Theater, přijde čert za Petrem, aby splatil dluh. Jenže to se nelíbí Petrovým kámošům a tak čerta uchlastají k smrti. No není to krásný příběh? Je v něm všechno. Slabost, peklo, chlast, metal, ponaučení. A hudba samotná, jasně je to kopírka všeho možnýho co se zkopírovat dá s veškerými klišé, ale na to já seru. Písnička se mi líbí a považuju ji za tu povedenější. Prozradím, že největší hity teprve přijdou...

A jeden z těch hitů, možná největší, se jmenuje Poslední mejl a je to SODíkova písnička. U téhle písně jsem řešil obrovské dilema. Vzniklo totiž 8 verzí a z nich minimálně 6 bylo opravdu dobrých. Zadání pro text bylo jednoduché. SODík v pátek v práci čeká až mu skončí směna a těší se domů, až rozdělá flašku rumu a napije se. Finýto vole. Prostě absolutně geniální a jednoduchej text. Protože SODík není co se hudebního stylu týká vyhraněný, zadal jsem, aby píseň vznikla jako tradiční doommetal, potom jako stoner, potom jako blackmetal a taky jako hiphop smíchaný s blackmetalem. Vlastně jsem trochu zkoušel co všechno jde vytvořit. Se ženským zpěvem. Který je jen tak mimochodem nemálo podobný Lence Dusilové v dobách Čechomoru. Každopádně!! Ta písnička je neskutečná pecka. Rádiový hit ve stylu Within Temptation a The Gathering. Je prostě k nevíře, že něco takového vzniklo během několika desítek vteřin. Tato doomová verze vyhrála souboj nad verzí, která až moc zněla jako Candlemass a Avatarium. Stoner verze byly výborné obě, blackmetalové verze průměrné, ale kurva ty zprzněniny hiphop a blackmetalu, které ve výsledku znějí jako industriální punk, ty jsou boží obě. Jedna z nich je  jako poslední bonusová jedenáctá skladba. Když jsem na noční směně poslouchal pořád dokola tuhle desku, u této písně jsem měl co se výběru týká, největší dilema. Vybral jsem tu nejjednodušší a nejhitovější.

Další písničkou trochu přitvrdíme a dostáváme se k nejbrutálnějšímu songu, v úvodu zmíněnému, Už nejsem nejmladší. Pojednává o Magim, který jednou za rok vyjede na festival a strašně se ožere a už ve čtyři odpoledne ožralej míří do chatky do postele. Druhej den vydrží chlastat až do sedmi a pak zase zalomí do postele. A třetí den na to jde pomalu a vydrží chlastat až do devíti. Po festivalu se za pár tejdnů sejde s kámošema u piva a povídají si o zážitcích z festivalu ale Magi si nic nepamatuje, protože byl vožralej a celou diskuzi uzavře jeho tradiční hláškou "Však víte co, už nejsem nejmladší." To jsem chtěl, aby v písni bylo řečeno normálně tak aby to bylo slyšet, což se nepovedlo. Nevadí, od toho máte dole pod recenzí texty. Text je to samozřejmě nadsazený a přehnaný. Magi sice občas prochrápe na festivalu půlku dne, ale nikdy ne až tak hodně. Píseň se nese na vlnách jeho oblíbeného stylu brutal slam deathcore, a tady umělá inteligence vystihla hudbu tak jak měla. Možná jí to nedělalo problém, že je to až příliš jednoduchá hudba. Výsledek zní rozhodně věrohodně.

A dostáváme se k absolutně největší pecce tohoto alba, k písni Žvejkačková medicína. Jak už obrázek  a název napovídá, je to písnička Malýho Járy. Původně tam neměly být žvýkačky, nýbrž cigarety, jenže umělá inteligence odmítla "dětskou rukou" namalovat cigarety. Je zajímavý, že pivo jí nevadilo. Nevadí, nakonec ty žvejkačky aspoň připomenou Járův majstrštyk, který se mu jednou povedl a který je tu na blogu už několikrát zmíněný. Písnička to měla být goregrindová, ale to se jaksi vůbec nedařilo a furt z toho lezl mix metalcoru a thrashmetalu. Změnil jsem tedy zadání na vychlastaný metalový hit. A víš co? To co z toho vzniklo, je absolutní pecka, která kdyby se objevila na debutu Alkeholu nebo pozdějším Torru, hrajou ji dodnes na koncertech. Zadání pro text bylo, že Malej Jára, který je čerstvě dospělý, na festivalu pije pivo a kouří cigarety a paří na kapely a má tam přítelkyni, kterou večer obšťastní. Celej den chlastá, ale druhej den mu vůbec není špatně, protože je mladej a umí se rychle opravit. A když festival skončí, Jára si vezme žvejkačku a celej festival si v hlavě přehraje znova. Kdo neví o čem je řeč, nemůže text chápat, ale i tak ta píseň zní výborně a můj první dojem z ní byl "Dopiči to je šleha!" Tam si sedlo úplně všechno a věřím že i když to není goregrind který by Jára ocenil víc, že si tuhle skladbu taky užije.

Jak napovídá medvídek na obrázku, další písnička je o našem Medvědovi. Medvěd má rád deathmetal a tak písnička prostě deathmetalová být musela. Medvěd taky rád chytá ryby a i to je v textu písničky Medvěd a ryba. Zadání pro hudbu bylo jasné. Brutal US deathmetal. Zadání pro text byl, že Medvěd sedí u rybníka před karavanem, chytá ryby a chlastá Radegast, ale za celej den mu ryba ani neťukne, až večer když začne balit tak něco zabere. Medvěd tahá rybu, ale jak je z těch Radegastů zmoženej, tak mu uklouzne noha a spadne do vody. Nahmatá rybu pod vodou a umlátí ji svojí obrovskou tlapou. Umělá inteligence si k tomu dodělala ještě i závěr, který je fakt vtipný a který by třeba mě nikdy nenapadl. Deathmetal pro Medvědovu písničku taky nezní vůbec špatně, i když zase se tam procpalo pár moderních elementů.

Předposlední píseň Vrata od pískovny patří Velkému Járovi. Zadání pro text bylo neurčité, pouze jen že Velkej Jára jezdí náklaďákem a doma na něj čekaji vrata od pískovny. Jen několik málo vyvolených víc, co to vrata od pískovny jsou. Vím to já, ví to Jára a ví to ti, kdo zrovna byli kolem a zaslechli, když mi o tom Jára vypravoval. Umělé inteligenci jsem neprozradil co to vrata od pískovny jsou, jen jsem požadoval důraz právě na výraz vrata od pískovny, a tak vznikl text, který vlastně vůbec nedává smysl. Zadání pro hudbu bylo thrashmetal. Dopadlo to tak jak to dopadlo. Když jsem slyšel písničku poprvé, musel jsem se smát, i když text je v podstatě nepoužitelnej, nebo jak to napsat.

A jde se do finále. Poslední písničkou je ta, která vznikala jako první. Pojednává o Amorfisovi a je to taková ta klasická poslední písnička na albu. Krásná, epická. I když zadání tomu neodpovídalo, protože znělo klasický blackmetal. Opět vzniklo několik použitelných verzí. Zadání pro text písně Festivalová noc bylo podle true story, kdy se Amorfis na festu tak zhulákal, že z festivalu odešel sám na chatu. Cestou se několikrát vyboural, klátil se jak zombie, čepici Slayer ztratil, ale nakonec se v pořádku dostal do postele. Písnička je až moc pěkná ale zase stačí jen tahle jedna v tomhle stylu. Ta další už by mě nudila.

Na závěr jak jsem zmínil je ještě bonusová skladba. Nevím jak se bude tohle album líbit klukům o kterých je. Já jsem s ním nadmíru spokojen. A že umělá inteligence má v některých písních problém s českou výslovností (nejvíc je to slyšet ve slově chatka, kdy to vyslovuje jako čatka a pak taky slovo neexistuje, které zní jako neexistuhe). Tohle rozhodně promíjím, protože jinak je to podle mě skvělá nahrávka a určitě si ji dám do auta a ještě nějaký čas s ní budu trávit příjemné chvíle nočních směn. Všichni kdo to dočetli až sem, můžou si celé album poslechnout teď a tady, ale doporučuju neposlouchat to jen tak přes notebook nebo počítač, ale pěkně do sluchátek, nebo s nějakým normálním zvukem. Doporučuju si na poslech udělat čas a poslouchat pozorně, třeba u nějakýho drinku po práci. Můžete si to taky stáhnout, když kliknete SEM. Heslo pro rozbalení je: 88   

A pro všechny budiž k dispozici texty pod videem.

PS: Vrabci na střeše si čviřikali, že EJÁJ už maká na nové desce, která bude textově z básniček a pohádek, které jsem vymejšlel na střední škole a hudebně to bude mix hiphopu, folku a metalu. Recenzi na to ale psát nebudu, jen to sem hodím do placu k poslechu.

TEXTY:

DANNÍK A ZRZKA:  Pod pódiem plály černé stíny / vzduch byl cítit pivem a kouřem / Bicí drtily poslední zbytky ticha / noc teprve začínala. Daník zvedl kelímek k nebi / v davu zahlédl rudý plamen. / Zrzavé vlasy / úsměv ostrý jako nůž / oči temnější než klub samotný / Slovo dalo slovo / pivo dalo pivo / Smích přehlušil poslední riff / noc otevřela další bránu. Ulice byly prázdné / měsíc se schovával za mraky / Dveře bytu tiše zaklaply / svět venku přestal existovat / Ve sklenici cosi zaplavalo / hlava ztěžkla / kolena změkla / tma všechno pohltila. Když procitl / ruce měl pevně svázané / Provazy řezaly do zápěstí / židle se ani nepohnula. / Zrzka se usmála „Teď poznáš...co je skutečné utrpení.“ / Obrazovka se rozzářila / Nebyl to horor / Nebyl to démon / Nebyl to satan / Byl to nekonečný projev / prezidenta Petra Pavla. / Minuta. / Druhá. / Desátá. / Daník řval, / prosil, / cukal provazy, / ale televizor dál neúprosně mluvil. / Každé slovo / bylo další ranou / do jeho příčetnosti. Když svítalo / provazy konečně povolily / Daník mlčky odešel. / Od té noci / už nikdy neoslovil / žádnou krásnou zrzku / na blackmetalovém koncertě.

PAVOUČÍ KRÁL: Ticho v rohu starýho pokoje / Prach / Tma / Klid / Jen osm nohou a jeden pavouk. / Pavouk Karel ve svým doupěti / na stropě má pevnej hrad / Upletená síť jak pevnost / tam ho nikdo neruší. CDčko hraje v malým koutě / death metal řeže temnej vzduch / Na stole mísa plná guláše / deset knedlíků mizí v břichu. Karel! Pavoučí král! / Ve svojí síti je pán! / Karel! Osm nohou má! / Nikdo mu klid nevezme! / Najednou... BZZZZZZZZ! / Vzduchem letí zvuk jak pila / Něco smrdí pod stropem / Něco hnusnýho se blíží / Masařka / Tlustá. Mrcha mastná. Odporná / Křídla řvou jak motor starýho stroje / Nabírá rychlost, smradu jako z hnoje.../ A míří přímo na síť. / LETÍ! / LETÍ! / LETÍ! / NÁRAZ! / Síť praská! / Vlákna padají! / Masařka proletěla dál! / A Karel zůstává stát! / Nasranej kouká na díru v síti / Jeho hrad je roztrhanej / Místo klidu, místo pohody / teď opravuje celej bejvák / Ale v reprácích duní death metal / bicí ženou osm rukou vpřed / Jedno vlákno, druhý vlákno / Karel maká jako stroj / Karel! Pavoučí král! / Znovu postaví svůj hrad! / Karel! Síť se vrací zpět! / Ani masařka ho nezlomí! / Poslední uzel. / Poslední vlákno. / Hotovo. / Karel si lehne doprostřed sítě / Vymění CDčko / Guláš čeká / A pavouk Karel... / má konečně klid.

DEATHMETALOVÁ MOC: Praha hoří, noc se chvěje / rudá krev a bílé stíny / dneska žádná pravidla neplatí / dneska píšou dějiny! / Marián kráčí ulicí / šála pevně kolem krku / Sparta volá z dálky jeho jméno / dneska stojí v prvním šiku. / Cesta na stadion, napětí ve vzduchu / tisíce hlasů, bouře v každém ruchu / Z jedné strany rudí, z druhé strany bílí / dva světy proti sobě, co nikdy nezmizí / Sirény křičí, ulice duní / pěsti létají, dav se bouří / Chuligáni řvou pod noční oblohou / derby začalo svou válkou. / ZVEDNI HLAS! / SPARTA BOJUJE, NEZLOMÍ NÁS! / KDYŽ PADÁME, ZNOVU VSTANEME / V RYTMU KOVU VYHRAJEME! / TVŮJ ČAS PŘIŠEL / V SRDCI OHEŇ, V ŽILÁCH KOV / KDYŽ ZNÍ DEATH METAL Z REPRÁKŮ / SPARTA VSTÁVÁ Z POPELA! / Tribuny řvou jako hromobití / vlajky létají nad hlavami lidí / Ale na tabuli svítí krutá zpráva / Sparta prohrává – naděje padá / Minuty běží, soupeř slaví / rudé srdce ale nikdy nezradí / Marián se usměje, vytáhne zbraň / telefon v ruce – poslední plán. / Připojit kabel! / Zapnout proud! / Ať slyší celý stadion ten zvuk! / Švédský death metal řeže nocí / kytary pálí, bubny ničí moc. / Monstra ze severu otevřela bránu / rudá armáda vstává k útoku! / ZVEDNI HLAS! / SPARTA BOJUJE, NEZLOMÍ NÁS! / KDYŽ PADÁME, ZNOVU VSTANEME, / V RYTMU KOVU VYHRAJEME! / LEGENDOU SE STAL / KDYŽ METALOVÝ HROM ZAZNÍVAL / ZTRACENÝ ZÁPAS OBRÁTIL / A CELÝ STADION EXPLODOVAL! / Poslední útok, poslední gól / Praha slyší vítězný tón / Slavia padá, Sparta žije / rudá vlajka nad městem vlaje! / Až jednou budou vyprávět / co se stalo téhle noci / řeknou jen jediné jméno / MARIÁN A JEHO DEATHMETALOVÁ MOC!

FESTIVALOVÉ PEKLO: Celej rok Petr jen odpočítává / v kalendáři křížky přibývaj / Festival je skoro na dosah / pak všechno jednou ranou padá / Les je plnej mokrých kmenů / co se samy nepokácí / Místo riffů jen praskání dřeva / Petr vztekem zatíná pěst / Ne! Tohle není můj osud. / Ne! Tohle není můj svět! / Radši peklo než zmeškat festival! / Ať si Satan pošle pro mě! / Z mlhy vystoupí cizí postava / úsměv ostřejší než pila. / "Podepiš... a dřevo zmizí. / Festival bude jen tvůj." / Inkoust černý jako noc, / smlouva leží na pařezu / Sekera padá do mechu / ďábel rubá místo Petra. / Ne! Tohle není můj osud! / Ne! Tohle není můj svět! / Festival volá hlasitěji než peklo! / Dneska jedu za kamarády! / Prach pod pódiem. / Pivo v ruce. / Smích. / Konečně je mezi svejma. / Pak zhasnou světla... / headliner DREAM THEATRE! / Každej tón projede až do morku kostí. / Petr jen stojí a nevěří vlastním očím. / Po koncertě v moři lidí / zahlédne známou tvář. / Její oči se rozsvítí rudě. / Kůže praská. / Rohy rostou. / Křídla trhají vzduch. / To nebyl člověk. / To byl ďábel. / "Přišel čas splatit dluh." / Peklo čeká! / Petr v šoku! / Kámoši se schází! / Pivo střídá pivo / Panák střídá panák / Ďábel nestíhá / Připíjí / Padá / Zvedá se / Padá znovu / A nakonec.../ chcípne vožralej mezi metalistama / Žádný peklo! / Žádnej dluh! / Když stojí parta pohromadě / ani samotnej ďábel nemá šanci. / Ráno vyšlo slunce nad festivalem / V lese leželo dokonale narubaný dřevo / A v pekle.../ chyběl jeden čert.

POSLEDNÍ MEJL: Pátek. Čtyři nula nula / Poslední mail. Poslední podpis / Šéf mele svoje kecy dál / ale Sodík už má v hlavě rum / Brýle na stůl. Vlasy do očí / Dveře kanceláře se zavřou / Osm hodin pekla skončilo / teď začíná jeho vlastní válka / Láhev na stole. Ticho v bytě / Celý týden spláchne do skla / Každý doušek říká: „zítra“ / ale zítřek dneska neexistuje...

UŽ NEJSEM NEJMLADŠÍ: Brána se otevírá / První pivo syčí / Festival začíná / Celej rok čekal na ten den / parta vyráží plná plánů / První kapela ještě ladí / Magi už zvedá další pivo / Jedno střídá druhý / smích je slyšet přes celej kemp / Slunce ještě ani nezapadlo... / ...a Magi už sotva stojí / Ve čtyři odpoledne / Chata. Postel / Ze spaní mumlá: / *„Nejsme tady na borůvkách.“* / A první den festivalu / prospí až do rána / Pivo za pivem / Festival utíká / Kapely hrajou / Magi spí / Pivo za pivem / Čas mizí / Kamarádi paří / Magi chrápe / Druhý ráno není veselý / Hlava tluče jako kopák / Říká si, že nejlepší lék / je zase jedno studený / Tentokrát je opatrnější / Vydrží... / Až do sedmi večer / Pak se svět zase roztočí / Chata / Postel / Tma / Pivo za pivem / Festival utíká / Kapely hrajou /Magi spí / Poslední den už nic nehrotí / V ruce drží nealko / Kamarádi jen nevěřícně koukaj / "Tak přece ses poučil." / Odpoledne... / Jedno pivo / Pak druhý / A dál už si nic nepamatuje / V devět večer / zase usíná. / První den... pryč! / Druhej den... pryč! / Třetí den... taky pryč! / Festival skončil / O pár týdnů později sedí parta v hospodě / Vzpomínají na koncerty / Na holky / Na historky / Na kapely / Na šílenosti / Magi jen poslouchá / Nemá moc co vyprávět / Když nespal... / Byl vožralej. / *„Však víte co, nejsem už nejmladší.“*

ŽVEJKAČKOVÁ MEDICÍNA: Prach. Smrad. Vedro / První pivo. První cígo / Festival začíná / Malej Jára,  čerstvě vosumnáct / v batohu trenky a deset piv / Jedno cígo za druhým mizí / popel padá do rozšlapaný hlíny / Kelímky křupou pod botama / ve stanu už smrdí ponožky / Mastný vlasy, černý triko / festival je jeho domov / Jedno pivo za druhým! / Jedno cígo za druhým! / Prach v plicích! Chmel v krvi! / Grind nikdy nespí! / Circle pit dojebal kolena / loket do zubů? To nic není / Backstage je mu u prdele / pod pódiem je jeho království / Večer sotva trefí do stanu / jazyk těžkej jak olovo / Přítelkyně se jen usměje / a pak ji Jára zrajtuje. / Jedno pivo za druhým! / Jedno cígo za druhým! / Festival se točí dál! / Mozek vaří na plnej plyn! / Ráno otevře oči / Hlava drží / Žaludek drží / Je mu osmnáct a rychle se umí opravit... / Takže zase pivo / A zase cigáro / Někdo sbírá motýly / Jára sbírá modřiny / V bahně našel jednu botu / druhou nechal pod pódiem. / BLAST! / PIVO! / D-BEAT! / CÍGO! / BLAST! / POT! / BLAST! / SMRAD! / Poslední kapela / Poslední pivo / Poslední cigareta / Stan smrdí jak biologická zbraň / Boty by se daly klasifikovat jako toxický odpad / Hlas zmizel někde mezi první a poslední kapelou / Domů odjíždí špinavej, rozbitej, ale spokojenej / Pak si vzal žvejkačku a celej festival si přehrál v hlavě ještě jednou.

MEDVĚD A RYBA: Ráno nad rybníkem / Mlha. Ticho / Jen karavan... / a první otevřenej Radegast. / Medvěd vyleze ven jak tank / protáhne záda do novýho dne / Dva pruty nahohdí / rybník ještě spí / V reprácích duní death metal / basa vibruje až na druhý břeh / Jedno pivo za druhým mizí / slunce stoupá výš. / Celej den čeká / Celej den hledí / Ani jedno ťuknutí / Ani jedna ryba / Radegast teče proudem / Death metal burácí dál / Medvěd jen sedí... / a čeká. / Poledne. Vedro / Další prázdná hodina / Mouchy otravujou víc než komunisti / ale Medvěd se nevzdává / Bedna piv je skoro prázdná / slunce pálí do ksichtu / Pruty mlčí jako hrob / rybník si z něj dělá srandu / Večer / Stačí sbalit věci / První prut... / Nic. / Druhej prut.../ PRÁSK! / Naviják začne řvát! / TAHEJ! / TAHEJ! / TAHEJ! / TAHEJ!!!! / Medvěd zabere.../ Jenže nohy už neposlouchaj. / Pivo bylo silnější. / Zavrávorá... / A letí do vody. / Pod hladinou není vidět nic / Jen bahno... a vztek / Prut zmizel / Ryba taky / Medvěd ale šmátrá dál / Najednou... / Šupiny / Ploutev / MÁ JI! / Několika ranami svojí obrovskou tlapou / umlátí rybu přímo pod vodou / Kdo potřebuje pruty? / Kdo potřebuje naviják? / Když má Medvěd dvě ruce / a dvě obrovský tlapy! / Death metal hraje dál / Radegast pořád chutná / A rybník konečně pochopil / kdo je tady pán. / Večer sedí před karavanem / Na roštu syčí obrovská ryba / Medvěd otevře posledního Radegasta / Podívá se na pruty.../ a prohodí: / *"Příště je ani nebudu vybalovat."*

VRATA VOD PÍSKOVNY: Celý týdny mezi čárama / Evropa se ztrácí v mlze / Na budíku další hodina / na zádech další den / Hrnek kafe. Studený ráno / Motor zase polyká svět / Kilometr za kilometrem / není kam spěchat. / **Vrata od pískovny...** / Velký dost, abych se trefil. / **Vrata od pískovny...** / Na konci každýho turnusu / Žádnej strach. Jen couvat pomalu / Motor konečně zmlkne / Za těma vratama dneska končí / celej můj svět / Navigace mlčí víc než já / Cedule jen mizí za zády / Domov je zase o kus dál / ale cesta už se krátí / Ruce znají každej pohyb / volant ani nemusí mluvit / Ještě posledních pár metrů / pak bude klid. / **Vrata od pískovny...** / Velký dost, abych se trefil / **Vrata od pískovny...** / Nikdy mě nenechaly venku / Stačí jen srovnat soupravu / zatáhnout brzdu a vypnout svět / Za těma vratama čeká / obyčejnej klid / Žádný fanfáry / Žádný potlesk / Jen syčení vzduchu... / a ticho / **Vrata od pískovny...** / Nejhezčí pohled po dlouhý cestě / **Vrata od pískovny...** / Vždycky jsou otevřený / Zaparkuju. Zavřu dveře / Otevřu lahváče / A na jeden večer / už nemusím nikam / Zítra budou čekat další kilometry / Ale dnes... / jsou tu jen... / **vrata od pískovny.**

FESTIVALOVÁ NOC: Festival se topil v hluku a světlech / Miloš se smál, první pivo zmizelo / Druhé, třetí.../ Pak už nikdo nepočítal. / Kelímek střídal kelímek / noc se rozlévala po louce / Známé tváře se měnily v přeludy / smích zněl jako vzdálené zvony / Každý přípitek byl hlasitější / každý krok o něco nejistější / Když hudba konečně umlkla / vydal se sám směrem k chatě / Cesta se vlnila pod nohama / kámen střídal kámen / Jednou klopýtl / podruhé zaklel / potřetí zmizel v příkopu / Bláto na bundě / tráva ve vlasech / někde cestou zůstala / čepice Slayer / Nikdo ji už té noci nenašel. / Mlha tiše stoupala z luk / noc všechno proměnila / Z dálky se mezi stromy / kolébala osamělá postava / Nevypadal jako člověk / spíš jako unavená zombie / která zapomněla / proč ještě kráčí / Jen mlha byla svědkem / jeho pomalé pouti domů / Ještě jeden pád / ještě jedno klopýtnutí / smích střídal vztek / země znovu vítězila / Ale cesta ještě nekončila. / Schody byly poslední zkouškou / každý krok těžší než ten předchozí / Z posledních sil / se vyškrábal až nahoru / Dveře zaklaply /Ticho / Postel ho přijala / noc skončila / a ráno zůstaly jen špinavé boty / ztracená čepic / a vzpomínky / které si nikdo nebude pamatovat stejně.