Když se blíží ten émerický svátek halloween tak tu nesmí chybět reportík z kapely, která mě nasměrovala na správnou hudební cestu. Helloween je totiž úplně první metalová kapela, kterou jsem slyšel už jako dítko základní školou povinné. Moje sbírka čítá víc jak 50 vinylů této kapely a jsem strašně rád, že se aktuální členové přestali hádat s těmi bývalými a že udělali to co udělali, a sice vyjeli na turné s původním zpěvákem Michaelem Kiskem a Kaiem Hansenem. Kdysi jsem prohlásil, že na jejich koncert pojedu pouze tehdy, když tam bude Kiske a Hansen. Všechny dýně svaté mě vyslyšely a já se ocitnul v Tipsport Aréně v Praze pln očekávání. Ale popořadě... Do Prahy jsme jeli autem já s manželkou, kominík a spolupracovník. Na něm také spočívalo břímě šoférského umu, poněvadž já jsem jako řidič neschopná mrdka, řídit motorové vozidlo mě nebaví. Přenechal jsem tedy tuto milou povinnosti na spolupracovníkovi Milošovi. Takže autem jsme se dokodrcali na parkoviště na kraji Prahy a pak metrem přibližně půlhodinky. Pak půlhodinky pěšky k Tipsportaréně. Pak jsme se jali hledat hospodu na pivko, což bylo beznadějné. Všechno obsazené Pak jsme si zastepovali hodinu a půl ve frontě než začali pouštět dovnitř. Pak dvě hodiny stepu uvnitř než se hala naplní. Mělo se začít ve 20 hodin, začalo se o půl hodiny dýl. Měli jsme nejobyčejnější vstupenky na stání doprostřed. Stáli jsme asi metr od zátarasu, který dělil dražší vstupenky nazvané jako stání pod pódiem. Koncert byl vyprodaný, tedy 12 tisíc hlav. Kapela tam natáčela DéVéDé a modrý paprsek. Celkem zaznělo 25 songů a bylo to velice pěkné. Za bicmenem byla instalována velká obrazovka na kterou bylo neustále něco promítáno v nějakém 4D nebo v čem, protože to vypadalo skvěle. Koncert začal intrem k písničce Halloween s tím, že kapela byla připravena za průhlednou obrovskou vlajkou, která se prvním úderem bubeníka spustila rychle dolů, jak je vidět na videu dole. Tisíce mobilů vylítlo do vzduchu a lidi natáčeli s přestávkama až do konce. V sestavě původní zpěvák Hansen, božský Kiske, nynější zpěvák Deris, původní basák Grosskopf, původní kytarista Weikath, nynější kytarista Gernstner a vynikající nynější bubeník Löble. Nezapomnělo se ani na zesnulého bubeníka Schwichtenberga v asi pětiminutovém vzpomínkovém okénku. Výběr songů excelentní! Zvuk mohl být trochu vymazlenější, hlavně pak písničky z období Keeprů zanikaly v rachotu kopáků, které měl Dani celkem 4. Když přišla série písniček z období 1984-5, hala explodovala. Zvukově to byl masakr přesně jak to mohlo bejt před těma třiceti rokama nebo kolik to je. Zpíval pouze Kai Hansen (mezi námi, byl to ten večer nejlepší zpěvák) a vysekl prastarý songy Starlight, Ride The Sky, Judas, Heavy Metal. Škoda jen, že to bylo meddley, takže songy nebyly celé ale jen jejich části a navazovaly na sebe. Ale vidět to a slyšet, pecka!! Až teda na jednoho ožralého debila, který se rozhodl uprostřed haly při Hansenových skladbách srát každého kolem a dupal kolem sebe a strkal do nás. Škoda že ten dvojmetrový ogar, který stál kousek ode mě a do kterého onen debil také vrážel, vydržel s nervama a nezahodil ho někam do prdele. Když jsem zmínil zpěv Hansena, tak ono to bylo asi takhle. Kiske, ano ten Kiske, který nazpíval Keepry, ano ty Keepry, už prostě není ten Kiske, co nazpíval Keepry. Nějakou dobu mu trvalo, než se dostal do toho správnýho rytmu. Jako kdyby mu narostly za ty roky koule a on ztratil svůj ječák. Chtělo by mu je zase trochu podříznout. Ten večer to byl asi nejhorší zpěvák. I když How Many Tears v jeho podání bylo neopakovatelné až božské!! Některé písničky zpíval jako duet s Andim Derisem. Ano s tím Andim Derisem, který ho nahradil po albu Chameleon a o kterém se dodnes říká, že zpívá falešně. To je samozřejmě pravda, ale je taky třeba říct, že se opravdu hodně zlepšil a písničky od Helloween zpívá svým stylem, zpěv má položený trochu níž, občas až chrčí. Když zpíval společně s Kiskem starý songy z osumdesátek, byl čas na porovnání obou zpěváků. Výsledek? Kiske šišlá, je obtloustlý, vejšky už nedává. Ale je to nedotknutelný Kiske!! Deris je obtlouslý, zpívá si po svém, a kupodivu to funguje... Při posledním songu, profláklým I Want Out se aninevimodkud objevilo snad padesát obrovských nafukovacích balonů barvy oranžové a černé s namalovanými dýněmi. Vypadalo to super. Vzpomněl jsem si na Obscene Extreme, kdy nad hlavama lidí lítaji nafukovací panny, krokodýli, kajaky a podobně. Po I Want Out bylo outro a pak už nic. Tři hodiny Helovínů utekly. Já si to užil. Půlhodinka na metro, půlhodinky metrem, hodinu a půl domů autem. Dvě objížďky, jedno bloudění. Ve dvě ráno jsem byl doma jak na koni. Spokojenej...
Největší pecky v mých uších: I´m Alive, Perfect Gentleman, songy z období Walls Of Jericho, Why, Power, Eagle Fly Free, I Want Out a druhá, neakustická část ploužáku Forever and One.
Největší mrdky: Pořadatelská služba, která dělala rozdíl mezi vstupenkama na stání pod podiem, u podia, volné stání, takže někteří, kteří čekali před halou hodinu ve frontě byly vraceni k jiné frontě o dva metry vedle k jinému vstupu. My jsme se naštěstí náhodou postavili ke správnému chodu.. Hnusné pivo Radegast do čtvrtinky za pětačtyřicet nebo kolik to stálo.
Helloween
Haemorrhage vs. Helloween :-)
Kiske vs. Deris
Žádné komentáře:
Okomentovat