Na tenhle festival bych nikdy nejel, kdybych nedostal dvě vstupenky zdarma. A taky kdybych neměl rád starý desky od Manowar. Podívat se na Tarju by taky nemuselo bejt špatný. Hm, k tomu Edguy a Rage, a Rhapsody. Víc jsem toho vidět nechtěl, víc jsem toho taky neviděl. Když mi bratr přinesl dva volňásky, kontaktoval jsem kámoše, kterej má tyhle kapely v malíčku a mohli jsme vyrazit. Odvoz zajistil on, s nějakým neznámým týpkem z Pardubic. Takže vlakem do Pardubic a pak nasednout do cizího auta s cizím člověkem, kterej jel tak příšerně pomalu. To bylo hrozný. Ale nakonec jsme se do Vizovic dokodrcali. Stan jsme postavili za úplatek na zahradě nějakého soukromého pozemku pár minut chůze od areálu, který stál pěkně za prd. Točili tam teplou Plzeň, nikde žádný stín, takový divný to bylo. Stejně jako lidi tam. Už se nedivím, že všichni řikaji, jaký jsou metalisti vylízanci. Tam to byl samej vylízanec. (možná jsem potkal nesprávný týpky) Tolik negativity jsem z lidí na žádným jiným koncertě nezažil. Když do někoho vrazíte na Brutal Assaultu, zasmějete se tomu a jdete na panáka a stanou se z vás přátelé. Když do někoho vrazíte na Obscene Extreme festivalu, jdete se spolu ožrat a za chvíli spolu paříte v kotli. Když do někoho vrazíte na Masters Of Rock, je to samý co děláš ty debile, si mě pocuchal vlasy, jsem si je onduloval celý dopoledne, ti dám do držky hajzle zasranej… Zvuk celýho festivalu stál za hovno. V té době menší kapely jako Edguy a Hammerfall, to byli uplně normální buzíci. Aby bylo jasno. Mám rád heavymetal, ale trochu vyšší level. Nightwish jsem neměl nikdy v lásce, dalo by se říct, že mě sere. Ale Tarja je kus krásný ženský tak proč se na ni nemrknout, když už tam jsme za cesťák. Během koncertu třikrát změnila outfit, pokaždé jiné barvy, a pokaždé to byla pastva pro oči. Myslím, že muzika šla v tu chvíli stranou, všichni slintali na Tarju i když to nakonec neznělo vůbec špatně. Hlavní hvězdou celýho festu byli Manowar. Vždycky jsem je chtěl vidět, protože jsem nikdy nemohl pochopit, jak mohli být kdysi označováni za nejhlasitější kapelu na světě. Dle mého chabého chápání za hlasitost může přeci zvukař, kterej to buď vohulí nebo to nevohulí. Musím ale uznat, že ten zvuk byl jinej. Bylo to jako když skrz vás projede buldozer. Manowar hráli snad čtyři hodiny. No hráli, velkou část hracího času prokecali, promachrovali a proonanovali na svoje nástroje. Ne, opravdu dvacetiminutová sóla na bicí, kytaru a basu nemohly zaujmout možná už ani před dvaceti lety v době jejich největší slávy. Koncert byl za doprovodu symfonického orchestru, který ale vůbec nebyl slyšet, kapela přijela na pódium na svých čoprech a protože mají s naší malou zemí velmi vřelý vztah, zazněla i premiéra písničky King Of The Kings, pojednávající o Karlu IV. Hrálo se z většiny dosavadních alb, kdy nejlépe vyzněly písničky ze zlatých osumdesátých let. Spousta lidí má tuhle kapelu za šaškárnu, ale to jsou ti, co na nich nevyrůstali. Je třeba poznamenat, že to je tahle kapela která stvořila skvělá alba v 80kách a začátkem 90tek. To jí nikdo neodpáře. Já byl nakonec s jejich šaškárnou spokojenej. Ne ale s festivalem. Nemyslím si že bych se tam ještě někdy jel podívat.
Žádné komentáře:
Okomentovat