Cože? Malignant Tumour se starou sestavou a se starejma songama? No ty vole, to musím vidět!! Viděl jsem to sice v rámci afterparty minulý rok v Trutnově, ale protože pro příště by se už nic podobnýho nemuselo opakovat, tak jsem neváhal ani chvilku, posháněl kámoše a ve správný čas nastartoval auto a vyrazili jsme. Cesta ke klubu proběhla bez problémů, no cesta přímo do klubu se bez bloudění neobešla. Vsadím se, že jsme byli jediní tak blbí, kdo nemohl klub najít a obcházeli v Jaroměři kde co. Když už nám to bylo samotným hloupé, zeptal jsem se jedný paní co zrovna byla na zahrádce nějaké chajdy, jestli neví kde je ten klub. Paní vypadala docela normálně, ale normální rozhodně nebyla, protože místo odpovědi něco divně zahuhlala přičemž jí slina ukápla z tlamy a odešla domů. Naštěstí jsme potkali mýho kámoše, kterej nás navedl na správnou cestu a my mohli po pro ochlasty velmi nebezpečných schodech doklopýtat do chodby vedoucí do klubových prostor. Přivítal nás prostorný bar a pár hlav, které sem přispěchali za stejným účelem jako my. Pivo měli prý docela pitelné, Birel byl víc než v pohodě. Bylo tam hnusný vedro. To mě sralo. Ale s prvníma tónama jsem se přestal potit a odebral se do hlediště před vyvýšené pódium a začal v hlukové kouli rozeznávat něco co by mi připomínalo, že jsem na koncertě a ne někde pod železničním mostem. Kapela ČLOVĚK V PLÍSNI produkovala pro mě ne moc přitažlivou muziku se zvukem na píču. Špatný zvuk jsem přičítal spíše počátečnímu nedoladění než neschopnosti zvukaře. Člověk v plísni zklamal i kamarády, kteří, když jsem se po třetí písničce otočil, už za mnou nestáli. Proběhlo další pito a já se těšil na další bandu. Co kdysi bylo kapelou Murrain, nyní vystupuje pod názvem DOBYTČÍ MOR. Odlepil jsem se tedy od stolu v baru a šel před pódium. Co to kurva je? Ty vole co je to za chlív? To jako vážně? To je zvukař debil bo co? Dobytčí mor mě trochu zklamal svojí monotónností a zpraseným zvukem samozřejmě a když už jsem poznal jeden song, tak jejich set končil. Smůla pánové. Říkal jsem si, že se to určitě vylepší na hlavní hvězdy večera kterými byli Malignant Tumour a Ahumado Granujo, střídající se v pozici headlinera dle jednotlivých zastávek. V Jaroměři tedy jako třetí v pořadí naběhli MALIGNANT TUMOUR. Musím říct, že se zvuk trochu vylepšil, ale pořád to nebyl žádnej zázrak. Možná za to mohly klubové prostory, možná za to mohl špatný aparát. Nevím. Každopádně trojice sympatických lidí BBC (Bílek-Beran-Cichý) to do nás začali ládovat pod tlakem od začátku. Jeden starej song střídal druhej starej song a bylo to prostě výborné. Nějak se nemůžu zbavit dojmu, že právě tohle je tvář kapely, která by měla fungovat i dnes. Škoda že tomu tak není. Každopádně Malignanti zaslouží pochvalu stejně jako ten, kdo s tímhle nápadem, že po hromadě let zahrají songy, které hráli před hromadou let, přišel. Rychle na Pito a zase zpátky nenechat si ujít ani vteřinu z Ahumádů. Po tom, co se do sestavy vrátil původní zpěvák, tak pro mě kapela začala pódiově zase existovat, protože co si budem povídat, je to právě on, který dává a vždycky dával skupině ten správnej xicht. Viděl jsem v minulosti AHUMADO GRANUJO už několikrát. Dvakrát s jiným zpěvákem. Asi jsem čekal něco lepšího, možná za to mohl opět zvuk na píču, možná dlouhé pauzy mezi jednotlivými písničkami, zkrátka si myslím, že nebyli ve formě. Takže tak trochu rozporuplný pocity. Až mi bylo líto kamaráda, který jel přes třista kilometrů ze severu aby byl svědkem tohoto. Jakoby kurva nemohlo existovat nějaký místo který by bylo výhradně pro koncerty, s dobrým pivem, s dobrým zázemím, dobrou aparaturou. Patrně to možné není. Z akce tedy nakonec převládá spíše rozporuplný pocit a sám za sebe můžu říct, že se tomuhle místu budu vyhýbat jak Ukrajinci od nás z fabriky celní správě.
Žádné komentáře:
Okomentovat