Strašně moc vás mi poslalo e-mail, že proč kurva nepíšu víc nekoncertních reportů. Já samozřejmě jsem rád za vaši přízeň a neměl jsem ani ponětí o tom, že by někdo ty moje každodenní bláboly chtěl číst. Inu proti gustu žádnej dišputát, takže dnešní report bude report ze dne 5.2.2022. Proč ne? Moje milovaná žena včera odcestovala na východní Slovensko a vzala s sebou i synátorka, což ve výsledku znamená, že tu nikdo nevříská (absence mojí choti) a že se tu nikdo nehádá s mojí dcerou (absence mého syna). A ještě ve větším výsledku to znamená naprostý klid a volnost. Tak jsem se rozhodl, že poctím svojí návštěvou hospodu, kam jezdívám obvykle na kole. Dnes jsem se ovšem rozhodl, že půjdu pěšky. Ono se to může zdát, že jsem úplný debil (jasně že jsem), když jdu pěšky do hospody vzdálené 3km, když můžu zajít na pivko do hospody vzdálené minutu chůze od domova. Jenže jezděte Škodovkou, když můžete osedlat Bentley žejo... Takže jsem se tedy ve třičtvrtě na tři vydal pěškobusem do Nového Bydžova do Nádražky, pro dříve narozené ke Křemílkovi. Sice mi přišla zpráva, že bych se měl dostavit na dopití sudu u kámoše v ulici, ale i tak jsem radši volil půlhodinovou chůzi. Proč? Jednak proto, že pivo v bydžovské nádražce, Radegast dvanáctka, je prostě jedinečné. A také jsem měl echo, že obsluhovat bude Zuzka, což je vlhký sen každého správného pivaře.
Vydal jsem se tedy netradičně Smetanovou ulicí, kolem přítele Barváka, abych se po chvíli napojil na hlavní silnici, která vede do zmíněného Bydžova. Vítr foukal jako kráva ty vole... Potkal jsem dceru s kámoškou, ale nic nedbaly na moji výzvu ať jdou se mnou. Asi to na ně bylo daleko dát si takovou procházku. Kolem sochy panenky Marie, kde se běžně říká U křížku, jsem si to štrádoval směr Bydžov. Do uší mi teskně pěl Garm, a teď nemám na mysli chlupatého pejska mého věrného severského přítele SODíka, ale zpěváka kapely Ulver. Po chvíli jsem dorazil ke sloupenskému hřbitovu, kde fízlové ukázňovali neukázněného řidiče.
Dobře mu tak zmrdovi. Nemá lítat jak hovado. Je zajímavé, že všichni najednou jezdili sotva třicítkou v místech, kde se to běžně pálí devadesátkou. Tak velkou moc mají majáky na střeše policejního auta. Pokračuju dál přes Sloupno do Bydžova, kde přecházím u tamního sila silnici a mašíruju si to kolem pro mě památné zdi. To jako že pamatuju, když na ní ještě nebylo nic namalovaného a po převratu (pro blbé a později narozené) se tam objevilo Lego, Transformers a Matchbox. Už mi zbýval jen kousek do mojí oblíbené hospody na moje oblíbené pivko a moji nejoblíbenější servírku Zuzku. Když jsem uzřel novobydžovské vlakové nádraží, moje srdce zaplesalo. Jsem "doma".
Když jsem vstoupil do lokálu pravé čtvrté cenové, přivítal mě vlídný úsměv a ještě vlídnější hrudník Zuzky. Obdaroval jsem ji dvěma bonbony ze sbírky mých dětí. Moje děti prominou. Bonbony slupla jak kdyby to byla jitrnice. Pivo od ní bylo jako vždycky naprosto bezchybné. Jedinou nevýhodou bylo, že tam byla jen ona a já. Zdejší ouchylové jistě mohou podotknout, že jsem se na ní mohl vrhnout a využít tak nastalé situace, ovšem kdo mě zná, ten ví, že jsem slušně vychovaný křesťan a za žádných okolností neextistuje!!!!!!!, abych jakýmkoliv způsobem znesvětil svátost slibu manželského, který jsem dal své ženě.
Takže v klidu si popíjím a když mám na lístku třetí pivko, najednou se otevřou dveře a do hospody vstoupí muž velkého nosu a malého kufříku. Samozřejmě nemluvím o nikom menším, než o obrovské legendě českého punku Štěpánovi, bývalém zpěvákovi NVÚ, nynějším zpěvákovi VVÚ. Mimojiné. Zbyl mu čas do odjezdu vlaku, tak jsem si ho odchytil a nenápadně přivlastnil k pozdějším chvílím, neboť neexistuje, abych nepotkal tohoto pána a neudělal jsem si s ním společnou fotku v této hospodě. A to myslím smrtelně vážně. Potkám ho tam tak jednou dvakrát do roka a pokaždé z toho je parádní fotka.
Tentokrát na fuckerský způsob. Štěpán trpělivě odpovídal na mé všetečné otázky ohledně NVÚ a VVÚ a rozhovor s ním byl opravdu příjemný. Je vidět, že je to velmi vzdělaný člověk a navíc kulturního nadání. Bohužel musel po dvouch pivech, jednom panákovi a dvouch telefonátech spěchat na vlak. Nevadí. Já si dal ještě jedno pivko (pátý), poklábosil jsem s omladinou, která přišla mezitím o tom, jak Slavia prohrála nula jedna s Karvinou. Zaplatil jsem Zuzce a vyrazil jsem domů, neboť jsem měl objednané dvě pizzy ze skřivanské hospody. Žádná pizza, ani ta od Talijánů, jak psala moje žena ze Slovenska když na ní byli s mým synátorkem, nesahá ani po kotníky pizze od našeho Honzy. Ta od Honzy byla skvělá ty vole jako vždycky. K ní jsem vycucnul ještě 4 piva v podobě obří plechovky od Svijan a kdyby to věděl můj proktolog, který mi zakázal chlastat, tak by se z toho asi otelil.
Při pojídání (borůvkové pizzy, jak říká můj severský přítel SODík) olivové pizzy jsem shlédl film Cabin Fever, abych se znovu ujistil, že je to naprostá sračka a protože mi zbývalo dopít trochu piva, rozhodl jsem se, že napíšu takovejhle píčuskej report pro honimíry, kteří si o něj napsali. Poslouchám při tom jak jinak Ulver (sorry, mám prostě ulveří období). Je neskutečný, jak se tahle kapela hudebně vyvinula. Ale to je téma, které mi nepřísluší hodnotit...
Žádné komentáře:
Okomentovat