Ještě než zítra odjedu na sever za letošním posledním festivalem, švihnu sem nějaké to info o Bistro Fifties, kde jsem dnes posvačil se synem a dcerou, nikoliv Jakuba Skláře, ale s mým synem a mojí dcerou. O této restauraci jsem se dozvěděl od takzvaného starého fotra, což je kulinářský youtuber, který jezdí po hospodách a žere a hodnotí žrádlo, nebo dělá srovnávací testy a podobně. Jeho videa jsou zajímavá a díky němu jsem už vyzkoušel dvě místa. Jedním z nich bylo EB Diners o kterém se můžete dočíst tady a tím oním druhým místem je právě Bistro Fifties, kam jsem zavítal dnes. Obě místa starej fotr hodnotil velmi kladně. Jenže já jsem patrně z jiného těsta a na všem hledám nějaké chyby. Nějaké ty chyby jsem našel i dnes. Velká výhoda je, že v podstatě hned u stolů, kde se rozkydnete a budete do sebe ládovat kalorie, se nachází parkoviště. Je sice pravda, že pokud se chcete dostat až na něj, musíte ignorovat značku zákaz vjezdu s výstražnou tabulkou odtahové služby a nápisem Soukromý Pozemek, vjezd povolen pouze pro rezidenty, nebo něco v tom smyslu. Když tu značku ignorujete a pojedete dál, zjistíte, že tím, že se jedete nažrat, stáváte se i vy těmi, kdo má vjezd povolen. Také by to chtělo nějaké výraznější označení, že tam ta hospoda, dá-li se to tak nazvat, vůbec je. Jediná cedule je až přímo na místě. Dobrá tedy, zaparkováno jest, upozorním děcka, že se budou chovat slušně a ne jak pičouni a jdeme zaujmout naše místa. Restaurace je venkovní, otevřená jen na sezonu, a dnes v ní bylo celkem živo. Sedáme tedy ven na terasu k pidistolečku, který už také zažil svá lepší léta dříve. Je oprýskaný, malý a hlavně se nepříjemně viklá. Jsou u něj malé židličky. Nechápu, jak do nich mohl starej fotr zabořit tu svoji tlustou prdel, když já, atletické postavy, jsem to měl jen tak tak... Sedíme a čekáme. A čekáme. Čekáme. Stále čekáme. Čekáme dál a po nějakých skoro dvaceti minutách se u nás objeví servírka. Přišla mi trochu ušmudlaná, ale to dělala nevzhledná zástěra, kterou měla na sobě. Jinak holčina byla hezká, příjemná, usměvavá. Objednáváme si dva burgery, jeden bez píčovin, které můj synátorek nesežere, tedy rajčete, cibule a dresingu, což z burgeru dělá karbanátek v žemli, dcera si dává nějakej sladkej toust s borůvkama a zmrzlinou, ledovou kávu, já domácí limču a kluk cherry colu. Čekáme. Čekáme. Chudák holka je na všechno sama a řekl bych, že v kuchyni je taky jen jedna holčina - zahlédnul jsem ji oknem, když jsem šel na inspekci sociálního zařízení. Takže čekáme. Po nějaké (delší) chvíli nám na stole přistály naše nápoje, kromě dceřiného ajskafé. Takže cherry cola byla normální plechovka Coca Coly fialové barvy. S papírovým brčkem samozřejmě. Nemůžeme přeci tu planetu oddělat umělohmotnými. Moje domácí limonáda s příchutí meruňka a tymián byl v podstatě obyčejný sirup s perlivou vodou, ledem a navrchu plaval nějaký bordel, který mi silně připomínal uschlý květ nějaké kytky. A samozřejmě nemohlo chybět papírové brčko, které bylo hádám ještě před chvílí pečlivě zataveno v plastovém obalu. Aby se mi brčko nerozmočilo, tak jsem ho vyndal, protože nikdo nevěděl, jak dlouho budeme čekat na jídlo, když na pití jsme čekali přes půl hodiny. Jenže bez brčka zase nechtěně do pusy dostávám ten nadrcenej usušenej květ. Takže místo abych si limču, ehm, tedy obyčejnou třetinku šťávy za 65 káblí vychutnával, musel jsem to do sebe oklopit, abych z toho za chvíli neměl nějakou celulózu z papírového brčka.
Po nějaké době jsme se dočkali svých pokrmů. Syn se do svého karbanátku za 210 KáČé pustil s chutí a ohodnotil ho zdviženým palcem. Stejně tak já musím pochválit burger, který byl výborný. K burgrům jsme dostali hrstičku hranolek, ale spíš jsme si je připlatili, protože se nás slečna ptala, jestli je chceme. Ale hlavně!!! já měl ke svému burgru za 270Kč ještě chedarovou omáčku, na kterou jsem se opravdu těšil. A chcete říct pravdu? Kdybych si dal pořádnou porci hranolků a k tomu tuhle jejich chedarovku, nic víc bych nepotřeboval. Vynikající!! Nikdy jsem žádnou takovou blbost neměl, takže jsem byl nadšen. Dokonce i syn ochutnal a samozřejmě dcera, která na sýrech ujíždí. Napiču bylo, že těch hranolků bylo málo na množství omáčky a namáčet burger, který jsem měl problém udržet v ruce aby se mi nerozpadl, se mi fakt nechtělo. Sladká blbost, kterou si objednala dcera byla prý také dobrá. Aby taky ne za stodvacet. Fakt hodně napiču bylo, že svého ajskafé se dočkala až když měla své jídlo z polovičky zbouchnuté. Takže nějaká fotka dohromady jídla a nápoje nepřicházela v úvahu. Trochu trapas...
Každopádně všichni jsme si náramně pochutnali, i když se nám nepohodlně sedělo na nepohodlných židličkách u nepohodlného malého stolečku. K burgru jsem dostal i gumové rukavice, ale nepoužil jsem je. Vystačil jsem si s papírovými ubrousky. Starej fotr dole ve videu dále obdivuje freakshaker, který je podle něj obrovský a monstrózní. Takže jsem si to nemohl nechat ujít a objednal jsem čokoládovou verzi. Protože jsem byl již poučen, že v těchto končinách slovo rychlost nic neznamená, zašel jsem na inspekci sociálního zařízení, které bylo, jak bych to zaonačil kulantně, no bylo tam. Na WC, které je společné pro obě pohlaví (CHÁPEME VY KRETÉNI? ŽÁDNÝ JINÝ POHLAVÍ NENÍ! JSOU JEN DVĚ, VY VYLÍZANÝ NEBINÁRNÍ BEZPOHLAVNÍ DEMENTI!!!!!) se vchází starými oprýskanými dveřmi, které doporučuji nezavírat, neboť z druhé strany se jaksi nenachází klika. Jak jsem zmínil, WC je společné a představuje jednu záchodovou mísu, která pamatuje soudruha Husáka, ještě když nebyl prezidentem. Všechno ošuntělé, zašlé, oprýskané, takové umolousané, tmavé, nevzhledné. Myslím, že podnik, kde necháte za svačinu nemalý peníz, by si zasloužil nějakou tu investici i do prostředí. To samé platí i o sprše, která je hned vedle.
Vraťme se ale k předposlední akci tohoto výletu a tím byl dle starého fotra abnormálně velký monstr šejk, dle mě malinkatý předražený tintítko. Ono to na fotce opravdu vypadá, že je to velký, ale ve skutečnosti se jednalo o malého ušáka, hádám o objemu 0,3l na kterém byly naskládané dva malé donuty, jedna Oreo sušenka, dva kousky nějakého zákusku, koktejlová třešeň, lžička šlehačky uvnitř a trochu čokoládového mléka, které chutí až moc nápadně připomínalo Ice Caffe z papírové krabice. Všemu samozřejmě vévodilo nechutné papírové brčko.
Nevim no, představoval jsem si to větší a chutnější. Asi přestanu starýmu fotrovi věřit ty jeho kladný hodnocení, protože přeci když je něco naprosto průměrné, neřeknu národu, že je to skvělé a velké jenom proto, že se mi líbí servírka. Když jsem tedy dvakrát nasál brčkem, s klukem si rozdělili minidonuty a minizákusky, lžičkou jsme vybrali šlehačku, zůstala sklenice prázdná a byl čas na poslední akci, a tou bylo placení. Nechtěl jsem čekat další třičtvrtěhodinu než se někdo ozve o mé peníze, tak jsem zašel k okénku a zaplatil. Za dva burgry, dvoje hranolky, chedarovou omáčku, jednu sladkou píčovinu, tři nápoje a jeden freakshake mi bylo naúčtováno 1015Kč. Nemyslím si, že by to bylo málo. Navíc to prostředí, nad kterým se starý fotr také rozplýval, nebylo nejlepší (to že sedím venku v přírodě ještě z hospody nedělá africký safari) a pak to čekání, já vám nevím. Není nic, co by mě sem znovu lákalo. Sorry. Ale dětem se tam líbilo takže tam nejspíš ještě někdy vyrazíme....
PS: Ty hnusný papírový brčka, který vám přinesou ve šťávě, lze použít i na bagrování chedarové omáčky, která vám zbyde.
Žádné komentáře:
Okomentovat