Páni meteorologové věští, že dnes byl poslení letní den a že i ten bude na večer utnut tornády a hypercelami, takže jsem nelenil a rychle osedlal své kolo značky Author a vyrazil na inspekci zmrzliny v patnáct kilometrů vzdáleném Chlumci nad Cidlinou. Foukal vítr a já to naschvál abych se vyhnul husté dopravě proti větru, vzal přes pole a louky a po lesních cestách. Vyjel jsem u nádraží a hned se můžu stavit na zmrzlině ve Sport Baru, ale nedělám tak a jedu dál. Mým prvním cílem je CAFFE BAR ALEGRIA naproti základní škole. Sesedám z kola a okamžitě se začínám potit. Není to proto, že bych byl vyžraný jako prase, ale proto, že se potí každý kdo sleze z kola. Za pultíkem s kopečkovými zmrzlinami, které mě absolutně nezajímají, sedí a čeká na mě hrozně příjemná usměvavá paní. Mají tam i točenou. Mají vanilkovou, citronovou, čokoládovou a jahodovou. Nechávám si od ní namíchat vanilkovou s citronovou. Dostávám to v křupavém afroamerickém kornoutku s příchutí čokokávy. Zmrzlina stála 30Kč (malá porce) a byla vynikající. Citronová byla vodová a měla výraznou citrochuť. Byla extrémně osvěžující a vynikající. Vanilkova byla jak od maminky. Sladká, smetanová, mixarová. Mezi kopečkovou nabídkou zmrzlin vidím příchutě jako mák, lentilka, kaktus, milka a jiné píčoviny. Ty mě nezajímají. Moje citrovanilka byla TOP!!
Když ji s chutí dojím, mířím na další zmrzlinu, tentokrát na vyhlášenou, do vyhlášené cukrárny, konkrétně do Cukrárny Josef Dašek, kde si dávám malou jahodovanilkovou za 30Kč. Jiná točená v nabídce není. Ovšem na to, že je to vyhlášená cukrárna s vyhlášenou zmrzlinou, kterou mi doporučil již kdekdo, tak zmrzlina nebyla nijaká. Taková nemastná neslaná. Bylo to natočené do obyčejné oplatky bez chuti. Vanilková téměř bez chuti, skoro jako nízkotučné mléko a ještě trochu naředěné vodou. Jahodová nebyla úplně marná, ale žádnej výstřel to nebyl. V kombinaci s oplatkovou miskou, ze který se to navíc blbě žralo nevim proč, mi z vyhlášené zmrzliny vyšel docela propadák. Obsluha středněletá, normální.
Trochu zklamanej popojdu asi o třicet metrů dál a jsem u Dvořákovy zmrzliny. Tam obvykle zastavuju, když zrovna nemám v plánu místo zmrzliny pivo. Obsluhuje mě usměvavá blondýnka s vysokým chcaním. Příjemná s hezkejma nohama, které se spojovaly pod titěrnými kraťásky. Ta by se mi líbila doma. Natočila mi malou citronomangovou za 35Kč a hned na první bliz jsem cítil chemii. Bavíme se o blizu zrmzliny a ne o blizu toho, co má v kraťasech zmrzlinová slečna za pultem, chápeme? Mango jako mango moc nechutnalo, ale barvu to mělo pěknou. Citronová, ze které byla cítit ta chemie, nebyla ani z polovičky tak výrazná, jako u první zmrzliny. Našprkané to bylo v jakoby vaflovém kornoutku, který krásně křupal. V nabídce měli mezi točenými ještě vanilkovou a jahodvou. Mezi kopečkovými spoustu příchutí.
Na tom samém chodníku mají o pár metrů dál ještě další dvě točené v kebabárně a v pizzárně, ale na ty kašlu. Potkal jsem tam totiž kámoše, který mi doporučil zmrzlinu u sportbaru u nádraží, jako tu nejlepší v Chlumci. No tak neplánovaně jedu ještě k nádraží ke sportbaru. V nabídce byla pouze vanilka a dračí ovoce. Malá za 35Kč. Slečna za zmrzlinářskou pípou byla milá a buď se smála mně, nebo na mě. To není podstatné... Dračí ovoce jsem nikdy neměl. Ani jako ovoce, ani nic z něj. Ani nevim jak to vypadá a z který díry to drakovi leze. Chutnalo to čerstvě ovocně. Aby ne, když je to ovoce. Dračí. S nádechem mentolu. Je to možné? Nevím. Cejtil jsem ho v tom. Byla to zvlášní chuť. Jako když si vezmete pomeranč, dáte na něj trošku pasty na zuby a šoupnete to do huby. Vanilková nebyla nic extra. Prostě opočenská klasika. V obyčejném kornoutku, který byl ale díky klasickému tvaru použitelnější než u zmrzliny z cukrárny od pana Daška. Každopádně ani dračí ovoce nebylo lepší, než první vzorek z kavárny Algeria. Tipoval jsem, že nejlepší zmrzlina bude od pana Dvořáka od vysokého chcaní, kde jsem nedávno měl višňovou, ale dnes mě mangová zklamala. Vítězem se tedy stává Caffe Bar Algeria naproti škole.
Ještě malý postřeh. Je zajímavé, že po čtyřech malých zmrzlinách, jejichž celkové množství nebylo ani půllitr, jsem se cítil žaludečně naplněn. Ovšem když do sebe kopnu 7 piv, tak furt nemám dost.... :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat