14.10.2023 POLYMETAL / IMPROVIZÁRIUM

Tenhle termín byly další tři akce a možná zajímavější než Polymetal. Hlavně ta v Litoměřicích, kde Kraake křtili svoje nové CD mě mrzí, že jsem nebyl, nebo celodenní festival ve Vysokém Mýtě anebo Malignant Tumour v Pardubicích. Zvítězila nostalgie a taky to, že mi Polymetal letos třikrát utekli, když hráli ve dny, kdy jsem byl v práci, nebo na jiné akci. Navíc Starý Bydžov mám asi šest kilometrů od domova, takže když by mě to tam mělo srát, můžu jít kdykoliv domů. Zábava se konala v hospodě, ve které jsem nikdy nebyl. Celý den jsem sledoval mračna valící se nad naším krajem, protože plán byl jasný. Kolem šesté večer počkat na Inženýra, nasednout na kola a vyrazit do nádražní hospody, kde si dáme tři pivka a před osmou hodinou večerní vyrazíme směr Starý Bydžov. A jak to bylo? Protože nakonec nepršelo, před šestou přivalil Inženýr ke Křízku, kde jsme měli spicha a vyrazili na dvanáctku od pána Radegasta k nádraží do Nového Bydžova. Kopli jsme do sebe dle plánu tři a dle plánu jsme se před osmou hodinou přemístili do sousední vísky Starý Bydžov, kde se zábava konala. Kola jsme si schovali k Amorfisovi, se kterým už na nás čekal i Medvěd, jeho žena Filoména a jejich kámoška blonďatého typu. Pěšky potom vytrpíme kopec k hospodě, zaplatíme netradiční vstupné 230Kč a mě to tam začalo srát. Bylo tam až nepřiměřeně vedro. Naštěstí to bylo jen tím, že se mi jako silně obéznímu člověku rozproudila krev v těle a já se začal potit jak prase. Ničemu nepřidala ani desítka od Radegastu, která byla, řekněme si to moje milé polymetalové hlavy, nedobrá. Nebyla řádně vychlazena a měla smrdutý ocas co se chuti týče. Myslel jsem, že je to jen přechodem z dvanáctky na desítku a že při dalším pivu si můj mlsný jazýček přivykne. Ale ne hele. Každé to pivo chutnalo stejně blbě jako to předešlé, akorát že po třetím už je to tak nějak jedno. 

Začátek akce byl naplánovaný na dvacátou hodinu. Začalo se s půlhodinovým zpožděním, ale nikomu to nevadilo, ani mě tentokrát ne vzhledem k tomu, že jsem tam nemusel sedět na nealkoholické sucho, a také proto, protože obecní hospoda ve Starém Bydžově nabízí velmi příjemné zázemí. Jako první kapela byla v plánu banda s názvem IMPROVIZÁRUM, o níž jsem si chtěl něco najít, ale google mlčel jak partyzán. Vůbec žádné info, nic. Buďto jsem hovno googlista, nebo opravdu nic nemají. Ale vzhledem k tomu, že se zpěvák na konci zmínil, že "Fotka se objeví na našem fejsbůku", tak hádám že spíš jsem hovno googlista než cokoliv jiného. Hudba Improvizária se nesla v rockovém, střednětempovém duchu a mě to nic moc neříkalo. Mělo to ale dobrý zvuk a to se počítá. Zpěvák neustále nabádal prořídlé obecenstvo ať přijde blíž k pódiu a když už to prořídlému obecenstvu bylo blbé, několik kmetů zvedlo svá vrásčitá těla a zašlo si zakřepčit před kapelu. K nim se postupně přidali i později narození a nakonec před Improvizáriem byl slušný kotel, samozřejmě v rámci typu zábavové vesnické akce. Zpěvák ohlásil nářezovou písničku a řeknu vám, byla to smršť neskutečná!! Kam se na to hrabou leckteré deathmetalové kapely z Floridy. Samozřejmě kecám, ale nevím moc co bych napsal o kapele, která nehraje můj oblíbený styl a o které nemám absolutně žádnou informaci... Ono to totiž nebylo vůbec špatné a ke konci zvedly svoje kundy i děvčata a dokonce i Amorfis a všichni společně zaplnili taneční parket, jak jen to bylo možné. Medvěd mi prozradil, že poslední písnička byl cover od samotného Nejvyššího, Karla Gotta. A proto mě to znělo, jako kdyby to vypadlo kapele Excrementory Grindfuckers z prdele. Samozřejmě z rockové prdele.

   

Improvizárium slézají z pódia, co znamenají starobydžovský rock, my do sebe lijeme jednu desítku za druhou, já chodím pořád chcát, je to prostě vodička ta desítka. Na scéně se objevují známé xichty z Polymetalu a připravují si své nástroje. Vysílám Amorfise, aby se zašel zeptat kapely, jestli mají s sebou nějaký merch na prodej. Po chvilce se vrátil s odpovědí, že něco málo mají. Hurá! Nečekal jsem že by mohli mít k prodeji vinylové verze prvních demáčů, nebo vzpomínkové CDčko "Bílí andělé". Jak se později ukázalo, moje předtucha byla správná. Žádný studiový hudební nosič kapela k dispozici neměla. A to je obrovská škoda. Myslím, že lidi by si to koupili... Při zvukovce kapela spustila písničku, kterou jsem neznal. Tiše jsem doufal, že se budou hrát hlavně staré věci, protože ty jsou mé polymetalové duši nejbližší. Demo "Hazardní Hráč" je plné perfektních hitů a naprosto nechápu, proč po tom tenkrát neskočila nějaká nahrávací firma. Takovejch sraček v tu dobu vycházelo a pecky jako "Jezdci z pekel", "Šest tisíc křížů", "Zimní romance", "Bílí andělé"... mají být zapomenuty? To je nespravedlivé! Kdyby se to dostalo mezi lidi, mohl být Polymetal teď někde úplně jinde. Anebo taky ne. Básník tím jen chtěl říct, že demo "Hazardní hráč" si zaslouží vyjít oficiálně na vinylu nebo CDčku. A k tomu přihodit ještě demo "Ve znamení kříže" a já bych byl o nějaký ten peníz zase lehčí. Bohužel nic z toho (zatím) není. POLYMETAL spustil dvěma písněmi, které jsem neznal. Ovšem třetí písnička "Pohřeb v bílém" to bylo něco. Nejednomu polymetalistovi ukápla slzička na ošoupané parkety starobydžovské sokolovny při vzpomínce na nedávno zesnulého Alana Peštu, původního zpěváka. Další písnička opět "Alanova" a já s Medvědem jsme spokojeně vrněli jak vibrátor v mokré vulvě. Pak si kapela dala pauzu a po pár minutách vlítli na scénu s písničkou "Ples upírů", kterou následoval "Ikaros" věnovaný staré komunistické autobusové hrůze. A pak "Šest tisíc křížů" a "Balada o růži". Jde mi hlava kolem a chce se mi brečet z těch skvělejch písniček.  Já chodím furt chcát. Sakra že já tu desítku vůbec pil. Jenže po dvanáctce bych byl namrdanej jak kačer už při "Pohřbu v bílém". Při další pauze kecáme venku s kytaristou a za chvilku pospícháme na poslední část vystoupení, které začíná písničkou "Bílí Andělé" a jestli jsem nebrečel doteď, tak při následující "Lásky básníků" už jo. A pak se hráli "Jezdci z pekel" a vole já byl v píči, a Medvěd byl v píči a všichni ostatní byli v píči. Prostě Polymetal tak jak ho milujem už desítky let. Pak následoval cover od Motorhead a pak skvělá pecka "Alkoroll". Medvěd pak došel vyjednat ještě jednou "Šest tisíc křížů". Poslední písničku si vyslechlo 49 platících polymetaluchtivých jedinců. Někde jsem tam zaslechl, že aby akce byla na nule, muselo by se prodat jednou tolik vstupenek. Jenže když on nedaleko hrál Arakain a vůbec ten večer bylo plno různých akcí jinde. I tak nás ta necelá padesátka vytvořila důstojnou atmosféru. Zacházím ke kapele optat se, co mají k dispozici a že chci od každého jeden kus. Sympaťák, který ještě před chvíli v ruce třímal hudební nástroj bere do ruky malou krabičku a vytahuje z ní Live CDčko, propisky, žeton do nákupního vozíku, samolepky a otvírák. Všechno samozřejmě označené logem kapely Polymetal. K mému překvapení za to nechce žádný finanční obnos. Díky!! Dopíjíme pivko a odcházíme s Inženýrem na kolo. Že bych byl střízlivej, to se rozhodně říct nedá. Například teď když píšu tenhle slint, tak si vlastně vůbec nevybavuju cestu domů. A tak je to dobře. Bůhví co jsem kde prováděl...