NICE TO EAT YOU 2026
Tak vám nějak nevim. Dopředu jsem věděl, že bude počasí na hovno, že bude kosa, že tam nebude v podstatě jediná kapela, která by mě nějak zajímala, že to bude stát hodně peněz poněvadž si zase nakoupím desky téměř neposlouchatelné, že se ze všech těch vypitých piv a snědených separátů budu tři dny léčit, a stejně jsem tam jel. A jel jsem tam rád. Sešel jsem se tam totiž s naší partou, se kterou se vídáme jen na festivalech dvakrát do roka. A to se počítá! Jen kdyby nebylo to globální oteplování. Kde je ta umaštěná kunda Gréta s tou svojí hořící planetou? Ty vole... Patrně nejhorší možný jarní víkend podle předpovědi počasí, si pořadatelé vybrali. Obzvláště pátek vypadal vyloženě škodolibě. Ještěže jsme měli kde péra smočit...éééé tedy samozřejmě myslím kosti složit. Naše chatička, kterou máme v areálu již třetím rokem se za tu dobu téměř nezměnila a i když se jedná spíše o nouzové ubytování ve smyslu vybavenosti a kvality, těch pět tisíc za plnou chatku na celý festival za čistou postel, sprchu a výserník, je nedocenitelných. I když se jedná suverénně o nejhorší chatku v areálu.
Hele i kdyby jaderné hlavice padaly, (nejlíp na Prahu samozřejmě), stejně bychom se nacpali k Medvědovi do auta a jeli bychom. Tak se tedy stalo, že Medvěd se chopil volantu, neboť je to chápavý Medvěd a pochopil že nikomu jinýmu z nás se nechce volantu se chopit, a proto musí pochopit, že se ho musí chopit on. A on to pochopil. Samozřejmě kdyby chtěl, tak nás všechny najednou rozmáčkne předkožkou, ale on je takový ten hodný, pohádkový Medvěd. Roli spolujezdce jsem přenechal Amorfisovi a já vzadu s Magim oddávali jsme se hrátkám všelijakým. Nedávno jsem tu psal, že už v reportech nebudu psát o naší partě, co se kde přihodilo, co kdo řekl, ale víte jak.... Co jinýho bych kurva měl psát, když deathmetalu neholduju plnými doušky, nerozumím mu a prostě se mi buď líbí nebo nelíbí, což se zase nemusí líbit těm, co deathmetalu rozumí. Tentokrát tedy nebudu hodnotit kapely já, ale kluci, bezprostředně po skončení setu, ještě když budou plni dojmů. No i když... První hláška proběhla ještě před odjezdem. Když jsme přijeli k Magimu, hlásí Magi směrem k Amorfisovi: "Ty vole, ty máš jen šest plechovek? Ty se letos naběháš k výčepu." Amorsfis s klidem ledovým bohémsky odvětí: "Mě na pár krocích navíc nezáleží." Samozřejmě se jedná o citaci z našeho oblíbeného filmu o vojákovi Švejkovi. Když jsme se nacpali do auta a vyrazili, poslouchali jsme hlavně Vomitory, nad kterým se přední pozice v podobě Medvěda a Amorfise rozplývaly, narozdíl od zadních pozic, tedy Magiho a mě, kteří jsme kroutili nudou očima. Kousek za Jičínem proběhla druhá hláška, když jsme jeli kolem krásného stáda pasoucích se černých krav. Medvěd: "Amorfis když na ně kouká, tak vidí stejk nebo hovězí guláš." Amorfis procedí mezi vousy: "Bejvalku." Naše Škodověnka propukne v smích a já věděl že se festival povede. Po zabydlení se zdravíme se stále stejnými rypáky, které vidíme na festivalech, mimo jiné třeba masového knedlíčka Šakala, který krásně zapózoval, neboť ho zajímalo proč si píšu poznámky a slíbil jsem mu, že tady bude zvěčněn. Tento milý člověk má zkurvenou hnátu a taky pořádá festival, tak tam všichni jeďte, ať mu uděláte radost.
První kapela letošní chřibské sezóny se jmenovala COCONUT CLIT CRUSHER kterou pro vás zhodnotil Malej Jára: "Já mám gore rád, ale že bych se z toho posral? Na začátek dobrý, ale samostatně bych na to nešel." Já jen dodám, že to byla sračka. Podobně bych viděl i druhou kapelu, kterou byli SPANKY HAM, kterou budu hodnotit já, neboť nehráli deathmetal. Asi takhle... před dvaceti lety bych byl paf z jejich gumových prasečích rypáčků a asi i muziky. Ovšem v podzimu mého života to na mě působilo zbytečně. Navíc bez bicmena a basy a potichu. Nuto ovšem podotknout, že byli o level lepší, než první kapela a byli odměňováni slušnými aplausy. O tom, která z těch kapel byla horší, se můžete rozhodnout na základě videí níže, která jsou ještě horší než obvykle. A od mojí kritiky nic nezachrání ani David Hasselhoff, který přijel na festival zapařit.
Tou dobou, stále ještě nevyžvanění, poněvadž jsme se dlouho neviděli, ptám se SODíka: "Přijedeš k nám na Sadistic Fest?" - "A kdy to je?" - "Tejden před Čekdetfestem." Magi se vloží do hovoru a ptá se: "A kdy je Čekdetfest?" Aniž bych hnul brvou, odpovím: "Tejden po Sadistic festu." A vyprsknul jsem smíchy. Je zajímavé, že se tím diskuze ukončila a nikdo se vlastně nedozvěděl, kdy ten Sadistic fest je. A je čas na další hlášku, kterou jsem si poznamenal, a která vás nechá chladnými stejně jako ty předešlé, protože takhle to s hláškami přenesenými přes klávesnici prostě je. Všiml jsem si tam jednoho kluka, který měl místo rukou pahýly, patrně po úrazu, a stejně byl tak šikovnej, že dokázal na telefon natáčet kapely. A tak do větru prohlásím, že jsem byl kdysi na kapele Mrázek, jejíž kytarista neměl ani jednu nohu a ruku neměl a i tak hrál na kytaru. Magi jen s respektem prohodí: "Kam se na to hrabu..." (nemá palec u nohy, který mu rozdrtila cihla nebo kus zdi, když byl ještě malé magiminko). Kámoš se nám zase svěřil, že má známého, který přišel o obě ruce a jmenuje se Petr. Dostal přezdívku Petr Bezruč... No nic, jde se na další kapelu a tou je banda STUHLGÄNG, toho času první kapela, která měla živého bubeníka a basáka. Zpěvák byl ale divnej. Byl navlečený do posraný plínky, měl slizké pohyby, mluvil jak bukvice, a byl prostě divnej. Jak by řekla umělá inteligence: "Přihřáté tanečky zpěváka v pokálené plínce jsou legendární." Magi hodnotí: "Přišlo mi to jako klasický gore, ale spíš zároveň jako parodie na Gutalax". Souhlasím s obojím. Bylo to bez přidané hodnoty.
Další pičkou na čuráka byli DISFIGURED CORPSE, a ty budu hodnotit já, neboť klukům nebyla tato banda dost dobrá na to, aby na ni zašli. Disfigured Corpse byli úplně výborný. Napalm Death hadr vole! Kdybyste postavili fanoušky Napalm Death se zavřenýma očima před Disfigured Corpse a řekli jim, že je to Napalm Death a že hrajou songy z nového alba, které ještě nikde není ke slyšení, pochcali by se blahem. Jakmile byste jim otevřeli oči, prskali by, že je to sračka. Ne. Nebyla to sračka. Byli vynikající!!
Potkávám pana Vlastimila Henycha a nechává mě to absolutně v klidu. Ovšem když o kousek dál potkám zpěváka z ranných Deaf And Dumb, náramně jsem si s ním opilecky pokecal. Kámo, jseš borec! HENYCH 666 zvučí jak prdlej a zařídil tak půl hodiny sekeru. A ještě navíc to znělo jako rock´n´törr. Tohle není žádnej black volové. A jak to viděl Amorfis, toho času veliký fanoušek kapely Törr? "Trochu zklamání. Ve Volyni jsem si je užil víc." Já jen doplním, že ač kritizuju, toto Henychovo vystoupení, se mi ze všech tří, kterých jsem byl svědkem, líbilo určitě nejvíc. A další kapelu, tedy FLESHLESS si myslím, že můžu taky hodnotit já, i když nejsem hoden jakkoliv žánr deathmetal brát si do huby, jezdím na ně už třicet let. Jako hele, oni jsou jak víno. Čím starší, tím lepší. Marján: "Já je mám rád. Pohoda." Medvěd: "Fleshless se mi líbili jako sviňa, teď mám žízeň, byl jsem v první lajně dej mi pokoj."
Večer se nachýlil a já běžím na kapelu SCATOLOGY SECRETION, neboť Pavouk hlásil, že jsou dobrý. Hráli brutal death se slamovými prvky a to bych do Pavoukových oblíbenců nepočítal. Měli perfektní zvuk!! Pavouk: "Byli pro mě na hraně, nemusím je mít, ale jsou dobrý."
A následuje čtvrteční headliner, PYREXIA. Zpočátku se mi zdálo, že to bude píčovina, ale pak se to rozjelo. Medvěd: "Pyrexia byla výborná do tý doby, než mě někdo shodil na zem a rozšlápl mi obočí" říká mi Medvěd celej od krve s ošetřeným okem. SODík také marodí, konkrétně ho donala jeho severská DNA, jež mu způsobila otok palce u nohy, který vypadal jako hnusné, nahnilé, oteklé zmokvalé červené hovno. To Pavouk a Amorfis i na pódiu při Pyrexii vylezli a zapařili. Jsou to ti dva nejošklivější ze všech.
Po Pyrexii je už hodinu skluz, ale nám to nevadí, protože pan zvukař pouští nejlepší kapelu na světě, Helloween, a my si to užíváme. A poslední kapelu čtvrtka si dovolím taktéž hodnotit já, neboť jejich deathmetal byl trochu jiný. Kapela se jmenovala KHNVM a byla jedním slovem vynikající. Pavouk nám vyhrožoval, že budou nejlepší. Měli krásnou nazrlou kytaračku a i kdyby žádnou krásnou nazrzlou kytaračku neměli, stejně by byli nejlepší. Na piču bylo, že všichni po Pyrexii odešli a KHNVM hráli pro dvacet pět lidí. Kytaristka měla krásné nohy a když je roztála do metalu, byla cítit její mušlička. O lízání mušliček jen tak mimochodem bude i moje další povídka, jejíž vylízaný obsah se mi rodí v mojí vylízané hlavě. Jestli ji někdy zveřejním, ukáže čas.
Když je konec, pan zvukař opět pouští Helloween a my jsme tak natěšení, že si jdeme ještě pro pivo a posloucháme čtyřicet let starý heavymetal. Bohužel hned jak si pivka koupíme, tak se zhasíná a vypíná muzika a je ticho. Když jdu s Marjánem k chatě tak z prdele řešíme to, co by se stalo, kdyby se kluci zamkli. "Né vole, snad tak blbí a vožralí nejsou." A víš co vole? Bylo zamčeno!! Kterej debil!!....... Neuběhnou snad ani tři hodiny spánku a třese se mnou obrovské zvíře: "Ptáku vstávej!" - "Proč?" - "Protože je ráno vole." A do toho Amorfis začal štěkat a hulákat a chlastat a bylo po spaní. Kokoti dělali bordel a lemtali jedno pivo za druhým a my neodpočatí museli snášet jejich delirium dements. To se jim to chlastá a votravuje, když nešli chrápat ve tři ráno. Připomínám jim, že jsou to čůráci, že zamkli a my museli budit SODíka, který nám dopajdal se shnilým palcem u nohy odemknout a že Medvěd má obočí roztržený a že to byl on kdo nás zamknul a že je to piča a že teprve dostane přes piču od své ženy, která dostane přes piču později. První kapelou pátka byli MOROUS. Už podle zvukovky to vypadlo velmi dobře, což potvrdil po skončení Marján: "Dost dobrý vole." Magi dodává: "Škoda že je tohle první kapela. Jsou výborný." SODík nadšeně hlásí: "To byl kurva votvírák!" A já doplním, že hráli víc švédsky než kterýkoliv jiný Švéd. Po skončení popíjíme venku, v kraťasech v pohodě (kde je ten déšť a deset stupňů vy tupci meteorologističtí?) a najednou jde kolem velký hnědý pes. Já: "Je opečovávaný, to vypadá." Magi: "To bude ňákej ohař." SODík: "To není loveckej. Je tlustej." Ondrášek sedící vedle mě, který nikdy nemluví, pronesl: "Asi neloví." OVERVALD lákali hlavně na kundičku za mikrofonem, ale jinak si myslím, že působili spíš průměrně. Bez poštěváčku na zpěvu by nebylo pořádně na co koukat. Navíc zvuk kytary byl divnej, jako kdyby na jeden efekt byla jen zpětná vazba a třeba přídavek zněl tak na piču, že kytara úplně zanikla. SODíkův verdikt: "Ta holka byla podle mě nervozní ale měla v hrdle zlato."
Další jsou na řadě CREEPING FLESH. Škoda, že si tenkrát Entombed ten švédskej zvuk nenechali patentovat. Každá druhá deathová kapela chrastí jak Švédsko. Stal se z toho už takovej evrgrýn, který samozřejmě fanoušky chrastění, jako je Marján vždycky nadchne, ale třeba mě to už u pátý kapely nudí. Díky tomu, že znějí jako Entombed, nemají svůj xicht. Marján hodnotí: "Dobrý, ale kdyby zrychlili trošku." No a únava z nedostatku spánku se dostavila, tak v příštích desítkách minut probíhá jídlo káva siesta. Narozdíl od Medvěda a Amorfise, kteří od rána chlastají a vůbec se neodsáli od půllitrů. Jako kojenci od mateřského prsu. Ty budou vypadat... Jdeme až na DEAD CHASM, neboť prý pyšní se buchtou za mikrofonem a vole uplně vynnikající oldschoolovej deathmetal. Nejdřív jsme nevěděli, jestli je to holka nebo kluk. Žádný kozy, mejkap. Marján: "Ale ona není uplně hnusná..." Pavouk: "Vynikající!" Celou dobu na ni koukal a pouštěl slinu.
Medvěd sedí tam, kde si sedl před několika hodinami a furt pije. Pije a pije a pije. Leje jedno za druhým. Pak zase chvíli kecáme se Šakalem, toho času masovým knedlíčkem, když jde kolem jeho kámoš a praví: "Šakale, taky máš ten kelímek rozbitej? Je furt prázdnej." Ano, docela často jsme kelímky měli rozbité i my, neboť pivo Březňák, za směšných 50kč jedenáctka, (k dispozici byla za stejnou cenu i dvanáctka od Zlatého bažanta a dražší speciál od Beránka) mizel z kelímků rychlostí nevídanou, neboť letos řekl bych byl Březňák pitelnější než obvykle, což já vůbec nedokazuju, protože dokážu pořádně pít jen jeden den a to byl čtvrtek. Ovšem Medvěd s Amorfisem, jak je naznačeno před několika větami, ti se do rozbíjení kelímků pustili s vervou sobě vlastní. SEPULCHRAL CURSE začínají krásnou melodickou epickou pomalou písní, která mě vyloženě nadchla. Bohužel to bylo asi jen nějaké intro, protože byla jediná taková. Zbytek setu byly vypalovačky. Ale furt dobrý. Má to přidanou hodnotu v použití melodií. Není kdo by hodnotil, neboť buď nechcou, nebo závodí kdo rozbije víc kelímků, takže hodnotím já: "Velmi, velmi!!!! povedené." A tou dobou se dozvídám, že náš Malý Jára možná dneska zasune, řikal Magi. Okamžitě pasuju pro tento festival Malinkatýho Jarouška na inseminátora. Medvěd je v takovém stavu, že rozbíjí kelímky tím, že je vylévá. Jeden přímý zásah dostal i Marján na jeho vycházkové kraťasy. Všichni kolem jsme se tomu smáli, až jsme se za břušiska popadali. Jen tomu Marjánovi moc do smíchu nebylo. A pak se to stalo. Medvěd se rouhal před bohy. Marján mu totiž povídá: "Máš štěstí, žes mi nepolil nášivku Entombed." Medvěd neurčitě mávne rukou do prostoru před sebe, škytne a s přivřenýma očima se rouhá: "Ále prosimtě, ňáký švédský chrastidlo." Jasný důkaz toho, že měl asi dvanáct promile v žíle. V pátek začalo také mistrovství světa v hokeji a tak jako správní sváteční fanoušci jdeme do jídelny, kde jsme se chvíli koukali na zápas CZE vs. DEN. Ale ne všichni. Medvěď u to spíš spal, Amorfis furt chodil sem a tam, hubu nezavřel, s Němcema si povídal, a to prosím pěkně německy neumí ani slovo. My, co jsme v sobě měli nějakou energii, ale hlavně nám nějakej hokej může prdel políbit, zašli jsme na EPITOME, kteří ve stanu rozjeli parádní grindcore. Inseminátor se svojí křepelkou paří v první lajně jak kdyby měli dnes zdechnout. Hudebně to bylo mezi vším tím deathmetalem oživení a fakt mě ten jejich General Surgery, Haemorrhage a kvičení bavilo.
Pak se čeká na pátečního headlinera, kterými jsou DISHARMONIC ORCHESTRA. Medvěda jsme při pauze dovlekli do postele, kde se uložil k zimnímu spánku. Amorfis začal panákovat a my věděli, že je to konečná. Na Disharmonic Orchestra jsem vydržel patnáct vteřin jak mě to strašně sralo. Co naplat na další kapely čekat nebudu, protože nějaký dva čůráci mě nenechali ze včerejška odpočinout a od půl sedmý dělaji bordel. Medvěd včera rozsedl židli. Jako hele, tu by rozsedla i hubená holka, jak ta židle byla jen narafičená, opravovaná a lepená. Složili jsme třísky, které ze židle zbyly jen tak na stolek, který má také nejlepší léta dávno za sebou. Když jsem přišel na chatu, Amorfis chodí sem a tam a něco si mumlá. Já si v klidu popíjím a nechávám odpočinout nohy, když slyším, jak na zem dopadají kusy dřeva. Amorfis se jal dělati pořádek. Naházel tu rozbitou židli po částech před chatu z terasy a mumlal u toho: "No... A je uklizeno." Strašně mě to rozesmálo. On musí prostě za každou cenu i když sotva stojí na nohou furt někde chodit a něco uklízet. A že stál sotva na nohou dokazuje jeho rozseklé obočí, které se narodilo o několik okamžiků později, to když se Amorfis netrefil do postele. SODík mu utřel krev z xichtu a nedá mi to, jdu ještě mrknout na kapelu GLUTTONY. Pánové jsou asi šprýmaři tak trochu. Se svým corpsepaintem k jejich chrastícímu deathmetalu vydržím dva songy a balím to. Cestou na chatu potkávám Marjána s Amorfisem a takticky jdu na opačnou stranu: "Marjáne, užij si to s ním." a šklebím se od ucha k uchu.
Ráno je hluk opět jen na naší chatě. Sčítají se škody. Boule, odřeniny a ano, rozseklé Amorfisovo obočí. Nenechal kamaráda Medvěda samotného s úrazem. A ani nevěděl že boural. Všechno jsme mu ochotně vypravovali. A ten valil oči. Pak se nám přiznal, že po panáku má menší okno a vůbec nic si nepamatuje. Také mu říkám, že ze zábradlí z plechovek sléval zbytky piv do kelímku a pil to. Bohužel pro něj, jedna plechovka sloužila i jako popelník na vajgly. Amorfis se na mě podívá a říká: "No vidíš, tak já včera i kouřil." Zašli jsme na polévku vážení! Já si dal česnečku za krásných 65Kč. Porce to byla enormní. Snesla by možná více česneku, ale zase byla plná brambor a také byla pikantní. Kluci měli zelňačku a ta vypadala s nakrájenou klobáskou a hromadou zelí také luxusně. Dokonce i Amorfis se uvolil a polévku si koupil. Ale než ji začal jíst, tak už stojí u baru s Velkým Járou a vypráví a vypráví. Vypráví od čtvrtka v kuse. Vypráví jak jsem zmínil i cízími jazyky, i když cizími jazyky nevládne. Když už to vypadá, že začne jíst polévku, zvedne se, vezme si svoji porci a odchází. Medvěd: "Kam to neseš?" Amorfis: "Ať to mám blíž k výčepu." Tolik tedy, k tomu, že mu na pár krocích navíc nezáleží...
Než se začne naplňovat hudební program, probíhá oficiální svatba dvou fanoušků festivalu. Hraje jim k tomu písnička od Guns´n´Roses, kterou jsem měl já jako svatební tanec před skoro dvaceti léty. Je to dlouhá píseň. Patrně aby měli trochu času navíc si to ještě rozmyslet. Amorfis: "Letos svatba, za rok rozvod. Dávám jim rok, maximálně dva." Pak zaznělo dvakrát "ANO" a potlesk a výskot a paroháče a úsměvy a další začátek konce života byl na světě. Pak zazněla Metallica, proběhly gratulace a za dvanáct minut bylo po svatbě. První kapela po svatbě byla salám metal a jmenovali se CRYOFLUID CEPHALIC INJECTOR. Nejlepší byl basák. Měl kytaru asi s deseti strunami, ale brnkal furt na jednu. Kytaristka byla fajn. Rozdávala úsměvy a bicmen byl cyp nevídaný. Výborně při svém bubnování pařil. Magi: "Konečně taky něco, co se dá poslouchat." Já jen dodám, že je neuvěřitelný, že jde postavit celý hudební styl na jednom beatu, kterej se opakuje v každé slamové písni. Jak říká kámoš: "Lokomotiva, parní válec a sbíječka najednou."
ASS DEEP TONGUED byla pičovina zakuklená. Asi to byl stejnej basák jako předtím. Opět plno strun, ale v pohybu jen jedna. Píšu klukům do hospody, že je to salámovej Gutalax, tedy nic pro nás. Hodnotím já tak, jak by to asi ohodnotil Pavouk, kdyby tam byl: "Naprosto zbytečná kapela." Několikrát jsem tu zmínil naši chatu a dokonce i že zrovna ta naše je ta jedna nejhorší. Nám to nevadí hele. Stejně, co potřebuje průměrný alkoholik na festivalu, kromě postele, záchodu a někdy sprchy? Vlastně nic. Zmiňuju to jen proto, že třeba na promo fotkách kempu Bajtlich, to místo vypadá nádherně, že byste klidně tam zajeli na víkend. Opak je pravdou. Tam se zastavil čas někdy v roce 1983. Ano, probíhají nějaké opravy, a nejspíš ne vůbec levné, ale ve výsledku nejsou vidět.
Na INCARNATE jdu ze zvědavosti. Nelíbili se mi nikdy ať už sestava byla jakákoliv. Nyní v kapele zpívá syn pana pořadatele, a narovinu, vůbec se mi to nelíbilo a jak jsem slyšel na mladého Prokoše pět samé chvály, já myslím, že uběhne ještě dlouhá doba, než se vyvaruje chyb, které mají ve výsledku ten efekt, že chvíli není slyšet jeho zpěv a chvíli je zase naopak moc nahlas. Ona ani hudba Incarnate není nic co bych hodnotil kladně. Ale zase odezva byla velká. Proběhla při setu i oslava Markových zpěvákových vosumnáctin. Na pódium mu přinesli dort a šampus, který on zaklepal, odšpuntoval a vystříkal se do xichtu. Přímo do očí, které ho asi štípaly, protože si je pořád vytíral. Ale rozmrkal to a opět se chytl mikrofonu a kvičel a řval a zpíval. Odcházím, protože mě začínají bolet záda a potkávám Medvěda. Říkám mu, že má monokl jako měla stínování očí Britney Spears v devadesátkách. Někdo pronesl, že je Briney Spears blbá. Medvěd: "Je pěkná, má charisma..." Já ti dám charizma. Pěkný kozy a píču má! A pak nastupuje maďarský AGREGATOR a mě to přijde jak nějaká zábavová heavymetalová blbost z Dolních Kotěhůlek. Zašel jsem radši na oběd. Dal jsem si VKZ, tedy vepřo knedlo zelo. Ty vole!! Taková porce za pár peněz (186Kč tuším). Neskutečný. Ovšem to co později nandali na talíř Marjánovi, to se nevidí jen tak někde. Tohle byly regulerní tři porce masa. Chuť byla vynikající, maso se rozpadalo, knedlíčky houskové a bramborové, zelíčko červené sladké, bílé kyselé. No do píči!!
Následní PURULENT SPERMCANAL se mi líbili. Kluci je prochlastali a projedli, ale já poctivě pokoukal a vydržel do konce. Kdo je nezná, tak hrajou ve dvou, a hrajou goregrind. Když to skončí, potkávám Velkýho Járu a ptám se: "Kde je inseminátor?" - "Bral si klíče a šli do auta. To je spermcanal..."
Následní MURMUR mě nudili už při zvukovce. Poslední bandou, kterou jsem zvládl na letošním Najstuýtjů byli GRACELESS, kteří hráli velmi příjemný melodický deathemtal, u kterého jsem vydržel až do konce. Jupííí. Zbytek kapel vynechávám, protože třeba například HATE mě můžou prdel vylízat a ty ostatní vůbec neznám. Navíc když jsem se dozvěděl, že Hate měli před sebou nataženou oponu aby na ně nebylo vidět, stydět bych se musel kdybych tam byl. Takhle jsem si v klidu lehl a čekal na odjezd. I letos jsme říkali, že jestli už se na to radši nevyserem, že už nejsme nejmladší, hlavně Magi, žejo, ale je mi jasný, že většina z nás příští rok pojede zase. Už jen kvůli tomu, že jsme si nakoupili vstupenky na příští ročník. A zase se opijem a rozbijem. A muziku užijem.
Pár dalších hnusných fotek je tady.
MELODIE 7/1989
PS: Pokud vám nepůjde stáhout, nezoufejte a vraťte se sem jindy. nastal nějaký problém se zabezpečím stránky a někdy to stahovat jde, někdy ne. Nejsem ajťák, takže s tím nehodlám nic dělat. Sorry, chyba není na mé straně.
OBSCENE SOCIETY 2026
Ježiš ty vole to zase bylo. Kdybych měl teď sednout za volant, tak sjedu do příkopu hned za rodnou hroudou, jak se ještě motám. Za normálních okolností bych se tohoto večírku neúčastnil, protože normální okolností je u mě to, že si pořadatelé ve vybírání termínů vybíraji termíny na hovno, že musím do práce. Pan pořadatel na to šel tentokrát oklikou a můj oblíbený jednodenní festival udělal v den mého volna, což jsem kvitoval s vřelým nadšením, neboť sestava, jak už to u Čurbyho akcí bývá, byla našlapaná. Navíc se Amorfis dobrovolně nabídl, že se chopí volantu, což jsem kvitoval ještě víc, protože součástí malého Obscenu, jak se přezdívá pardubickému Obscene Society, je i minifestival pivovarů. Mňam ty vole. Nejsem žádnej znalec chmelomoku, piju to co mi chutná a když jsem tu byl předloni, tak mi kurevsky zachunal Clock. Co na tom, že stojí 70Kč. A jak je nenápadně zmíněno v úvodu dnešního krátkého povídání, nebylo těch sedumdesátikorun málo, co jsem věnoval barmanům výměnou za lahodný mok. Je třeba též nutné sdělit mým národům, že tak jak jste byli zvyklí na příhody naší party s Medvědem, Amorfisem, Járama a dalšíma skvělejma lidma, tak s tím je konec. Reporty už nebudou takové jako byly. Přeci jenom si taky chci užít všechny ty parádní kapely a ne furt psát poznámky a sledovat co se děje mimo koncertní běsnění, kde jaká krásná dívka popíjí, nebo kde se jaký sympatický mladík ožírá do němoty. Fakt už ne hele. Stejně to tu čte asi tak deset lidí takže naseru maximálně právě tak těch deset hlav.
Když přijedu s Amorfisem a chrchlajícím smrkajícím slzícím medvědem do poslední zatáčky před Hradcem Králové, rozuměj do Pardubic, kde se Obscene Society konal, zjišťujeme, že se opravdu za parkování při sobotě platí pouze do poledne, z čehož vyplývá, že jsme ušetřili asi tak dvě piva za parkovné. Potkáváme Velkýho Járu, Malýho Járu, kteří jak jinak kouří své polské dýmky míru, s nimiž jsem jim pomohl bojovat celý večer. Díky za to kluci, že jsem se mohl zúčastnit nelehkého boje s vašimi hnusnými cigaretami a zajebat si tělo hnědými hleny. Byly tak hnusný, že vůbec netáhly a jednu jsem si musel čtyřikrát zapalovat. Ale jak se to říká: Darovanému oři na chrup nehleď. Jdem to omrknout dovnitř a světe div se, od posledně se tam nic nezměnilo. Necháváme se opáskovat, a já nevim proč, ale už při páskování jsem dokázal svojí existencí rozesmát dvě dívky. A vyjímečně to nebylo mým nechutným vzhledem, ale mojí praktickou vynalézavostí, to když mi Monika, toho času dlouholetá přítelkyně a matka posledních čtyř dětí pana pořadatele dávala pásku na ruku a já si dal na zápěstí ukazovák druhé ruky, aby tu pásku přetáhla přes něj: "Hele já si tam dám prst, až se opiju tak budu oteklý, tak aby mě to neškrtilo." Jak málo stačí k dívčímu štěstí. Tato nevinná hláška rozzářila úsměv zmíněných dvou holek a já si pomyslel, že Mise splněna. Přijeli jsme načas, takže rychle pro první pivo a začíná hrát první kapela.
Mlaďáci ty vole, učit by se od nich mohli staří bardi, zahráli parádni thrashmetal. Líbilo se mi to. Proběhl tam i křest jejich desky. Křtil jim to kdo jiný než sám velky El Churby. Pivem. Bylo hezké vidět tohoto léta abstinujícího alkoholika s pivem v ruce. Kluci měli jen jednu desku, prototyp, vyrobený v počtu již zmíněném, tedy v jednom kuse. Politou pivem ji pak hodili do prořídlého davu, kde sebou plácla na parkety, než ji zvedl skalní fanoušek, který poctivě pařil od prvního tónu. Myslím že velmi krásný sběratelský artikl.
Po první kapele jdu na druhé pivo, kde se ve frontě dozvídám, že to první pivo, byl to Ventill, je bezlepkové. No tak to zase ne, já mám lepek rád, takže druhé pivo si dávám Ipu a u té zůstanu až do konce. Ipa byla velmi lahodná. A jak je naznačeno v úvodu, byla velmi velmi!! lahodná. Druhou kapelou měli být tito pánové, ale nebyli. Dle progamového prohlášení druhou kapelou byli tito pánové. Chlapíci předváděli velmi sympatický death/grind a co víc, pan kytarista měl kraťasy s logem kapely Darkthrone, což jest jasný důkaz, že to byli slušní milí lidé. Hudba se mi fakt líbila hlavně díky krásně chaotickým bicím, ve kterých můj chorý mozek slyšel ranné Kataklysm. Poslední písnička s názvem Štědrý den, tam jsem snad slyšel i náznak blackmetalu. Ale víte jak to je s mým miniaturním deformovaný mozkem žejo.
Zvukově byly první dvě kapely na jedničku. Světelně to bylo na jedničku s hvězdičkou. No a pak se to stalo. Naběhla totiž třetí kapela. A ta hrála grindcore. A já mám grindcore rád. Hlavně naživo teda. V průběhu setu jsem se dozvěděl, že za bicími v jeptiškovském řeholním hábitu sedí můj známý Dominik. A narovinu, Ty vole!! On bubnuje mnohem líp než zpívá a že zpívat umí, pokud se to chrčení a chroptění v tomto druhu muziky dá nazvývat zpěvem. Hned po koncertě jdu za ním a smekám pomyslný klobouček, protože ať si kdo chce co chce říká, třetí kapela se pro mě stala nejlepší z celého malého obscínu. Opravdu perfektní vynikající grindcore nářez se vším všudy tak jak ho máme všichni rádi. Myslím, že jsem nebyl sám, kdo z nich byl nadšený, protože se na ně velmi pěkně kotlilo pod pódiem a na tvářích přítomných fanoušků byly vidět úsměvy od ucha levého, k uchu pravému.
Jediným mínusem celého festivalu kromě toho že jsem se ožral, i když to vlastně taky nebyl mínus, bylo, že se tvořily fronty na pivo. Barmanům to moc neodsejpalo. Nebyli sehraní a když třeba zrovna při výrobě mého piva došlo pivo v sudu, dokázali z prázdného sudu přerazit na jiný prázdný sud a strašně se divili, že z ústí pípy žádné pivo nevytéká. Hned na to došlo pivo i v druhé pípě a to teprve nastal chaos, který měl za následek to, že najednou byla fronta na pivo delší než by měla být. Ale nebylo to jen díky tomuto zádrhelu. Fronta tam byla prostě furt. Řešil jsem to tak, že jsem před koncem každý kapely utekl z hlediště a honem pro pivo, než se tam nahrnou ostatní. Dostáváme se ke čtvrté kapele, která hrála deathmetal a já v tom slyšel i náznaky grindu. Jejich set byl cypovitý jako cyp, avšak cypovitosti předešlé, tedy třetí kapely, jejich cypovitost nedosahovala. Zvukově to bylo opravdu vymazlené, stejně tak světelně. Do toho to vynikající voňavý pivíčko, jééé mě se tam líbilo vážení...
Mezi každou kapelou jsem stáhnul Malýho Járu, nebo Velkýho Járu o jednu, popřípadě dvě cíga a jelikož opakování jest matkou moudrosti, a navíc jsem to Malýmu Járovi slíbil, je třeba si připomenout legendu tohoto blogu, a sice žvýkačky. Pravidelný čtenář těchto snůšek hoven ví, ti co nevědí, dozví se to v případě, že kliknou na slovo "tady". Nesmrtelná story pokračuje a chudák Malej Jára bude za svoji prozíravost pykat ještě několik let. Jen mě mrzí, že jsem uplně zapomněl koupit balení žvýkaček, které bych mu věnoval a zakončil tak největší objev lidstva za poslechnich tisíc pětset let. Pokud snad náhodný čtenář nemá šajnu o čem píšu, je nutností kliknout právě na "tady" a tam se vše dozví. Na pátou kapelu se těšili všichni chirurgové-patologové, neboť se jednalo o covidovou bandu. Pamatuju si, jak se dali v období koronavirového temna dohromady a zaplnili svojí muzikou díru na trhu. Já je okamžitě prokouknul a prorokoval, že budou dobří, ba co víc, že budou výborní. Kluci moje nadšení pro goregrind nesdíleli do takové úrovně jako já, ale to byla jen jejich mladická nerozvážnost. Uběhlo pár let a i oni dospěli do stavu, že se jim tato kapela líbí. Nicméně musím trochu kritizírovat, a sice to, že mikrofon s efektem zombie chrčení byl velmi utopený a nebyl slyšitelný. Narozdíl od druhého vokálu, který tomu zombiemu nedal sebemenší šanci vyniknout.
Následuje další pivo a další cígo (kolikátý a kolikátý už??) a pak se vrhám na šestou kapelu. Ač již značně opiven, přiznám se bez mučení, nelíbilo se mi to. A dokonce ani poslední píseň, jež byla cover, nejsem si jistý od koho, tak plácnu, že to byli Napalm Death. Sorry Slovačiska od Trenčína, ale stali jste se pro mě nejslabší kapelou festu.
A následuje sedmá kapela, kterou fakt nemám rád, protože jsou ultrapolitičtí a já na politiku co? Já na politiku seru soudruzi. Tohle svinstvo do muziky nepatří. Navíc ještě když hlásáš tu nesprávnou politiku. Nicméně musím uznat, že ten jejich Anthraxovsko Slayerovský trešmetal byl nakonec docela příjemný překvapení pro mě a rozhodně to pro mě bylo jejich nejlepší vystoupení co jsem od nich viděl. Možná za to mohl fakt excelentní zvuk, možná za to mohlo fakt excelentní pivo, těžko říct. Před festivalem jsem je pasoval do role zbytečný kapely, jak by řekl Pavouk, ale všichni kdo čtete tyto řádky a nemáte vzadu v lebce centimetrovou díru, tak jste si mohli přečíst, že nejhorší pro mě byla šestá kapela.
Ovšem osmá kapela, to bylo zase něco pro mě. Po kolikátý jsem měl tu čest? Potřetí? Počtvrtý? Kdo si to má pamatovat. Ale pamatuju si, že se mi ani jednou naživo nelíbili. To se změnilo v Pardubicích, kdy zahráli skvostně. Ne tak skvostně jako třetí kapela, ale líbilo se mi to.
Devátou kapelou se stali staří známí toxičtí bardi, kteří měli naprosto excelentní zvuk. Pokud předešlé kapely byly zvukově na velmi vysoké úrovni, pak tato kapela jim zvukově vévodila. Ale rozhodně to nebylo pro mě jejich nejlepší vystoupení v mém mrzkém životě.
No a pak už to bylo tak nějak spíš o udržení rovnováhy, protože hladina piva se převalila přes pomyslný okraj a valila se mi do nohou, hlavy a vůbec všude. Vím že jsem na desáté kapele byl, samozřejmě vím co to bylo za bandu a vím, že se mi to líbilo, jako minule když jsem je viděl. Myslím, že Malej Jára si z nich regulerně ucvrkl. Já jsem to zas až tak neprožíval, neboť můj úsudek byl ovlivněn jinými požitky.
Blížíme se k finále. Jedenáctá kapela byl tribute band.
A poslední dvanáctá kapela byla duo hrající goregrind a na závěr celýho večera to bylo víc než ideální. Mohli jste totiž po třech písničkách odejít a o nic zásadního jste nepřišli, protože vše již bylo řečeno právě v předchozích třech písních. Stejně jsme to udělali i my s Amorfisem a po třech čtyřech písních opustili taneční parket. Jednak jsem toho měl už fakt dost, druhak jsem ten den vstával v půl čtvrtý ráno a prostě v nejlepším se má skončit. Ale to zase ne, protože to bych skončil u třetí kapely. Sedáme do Amorfisového automobilu. Sami. Bez medvěda. Ten to nedal a během večera nás opustil. Naštěstí ne nadobro, ale jen s rýmičkou. Hele a jak tyhle blitky zakončit? Samozřejmě pochvalou. Celý festival byl výborný. Počínaje skvělými prostory, které ABC klub nabízí, přes pivo, kapely, sympatické lidi, krásné dívky, pár mých známých, pokec s T.O.O.H. až po zvuk a světla.
4.4.2026 AXE AGAINST THE CROSS ( Dark Seal, 1000 Bombs, Identity, Dark Methodism)
No konečně. To to trvalo kurva! Konečně zase nějaká akce, kde není samej deathmetal. A stačilo málo k tomu, abych se mohl zúčastnit. A sice mým kapitalistickým chlebodárcem nařízená povinná dovolená, anžto logistika nebyla schopna pracovat s nedostatkem EKOlaků a materiálu, což mělo ve výsledku ten výsledek, že nebyla zajištěna práce. Nejeden by se mohl domnívat, že je to překážka v práci zaměstnavatele z čehož vyplývá, že né povinná dovolená, ale že volno bez dovolený za 70% platu, což byl dotaz, který jsem položil vedoucímu našeho oddělení. Odpovědí mi bylo: "Přečtěte si zákoník práce." No comment. Ale co se divit, když ten samý vedoucí si stěžuje, že nevykonáváme práci s nadšením a že se ve svém volném času neúčastníme firemních akcí a nestmelujeme kolektiv. Pojeď se mnou na koncert vole, se tam stmelíme, že ti prasknou uši pičo. Chvíli jsem byl nasranej, protože dva dny dovolený vyplácaný na víkend, když už takhle mám dovolenou téměř celou rozplánovanou, není zrovna malý zásah do plánů. Ale pak jsem juknul jaké jsou možnosti a spojil příjemný s užitečným. Ve čtvrtek turnaj v šipkách, v pátek ráno burza, pak food festival v Dětenicích, večer turnaj v šipkách a v sobotu hááálelůůůja, koncert výtečných kapel. Do Pardubic, města lidí, kteří si myslí, že vyhrají hokejový titul, a já jim to přeju, protože kdo je má furt poslouchat žejo, jsem vyrazil sám. Opět. Medvěd se omluvil, neboť v tento termín se nacházel na renovaci kožichu, Marján s Kocourama vyrazili do posraný Prahy na jejich srdcovku LIK, Amorfis vedl patrně bitvu s lahváčema poněvadž se mi vůbec neozval jestli by třeba nejel, a všichni ostatní, kteří přicházeli v úvahu, dali přednost nedaleké velikonoční veselici za účasti Debustrolu a několika nezajímavých kapel. Teď popíšu, jak probíhal čtvrteční turnaj v šipkách v Novém Bydžově. Byla to katastrofa. Byl to první turnaj, který se započítával do nové sezóny a skončil jsem předposlední. Dobrá zpráva je, že je mi to jedno, poněvadž v uplynulé sezoně jsem se umístil na parádním pátém místě. Teď se podíváme, jaká byla sváteční burza v Tuhani. Byla to bída. Lidi si myslí, že jejich desky v žalostném stavu jsou zlatý důl a nestydí se i na vesnické burze požadovat za zničené kusy komoušských zpěváků horentní sumy. Jeden pán mi dokonce vykládal, jak jsou jeho desky v TOP stavu (nebyly, ani jedna z mých desek ve sbírce není ani z deseti procent v tak mizerným stavu, co nabízel on) a že ta japonská verze Yoko Ono je obrovská rarita. Našel jsem jeho raritu na discogs za 3 Eura a bylo po vychloubání. Jinak mě tam nezaujalo vůbec nic. Nyní se podíváme na zub pátečnímu food festivalu v Dětenicích, kam jsem se zajel mrknout s ženskou částí mé rodiny. Nabídka vypadala lákavě. Dětenický resort znám dobře, ale na food festivalu jsem nikdy nebyl. Když jsme se začali blížit k Dětenicím, po pravé straně jsem uviděl asi 500 zaparkovaných aut tam, kde je obvykle louka. "No do píči vole", zaklel jsem za volantem a polilo mě horko. Nemám rád davy a všechna ta krásná auta naznačovala, že se davům nevyhnu. Parkovné stálo 50Kč (vynásobte si to počtem aut), vstupné stálo 185Kč (vynásobte si to počtem lidí, kterých bylo určitě víc než tisíc, děti do 15 let zdarma). Nevím proč, ale nešlo zaplatit benefit kartou, na který mi smrdí patnáct tisíc. Škoda že nejsem hádavý, protože jinak bych se tam s nima hádal ještě teď, že Dětenice jsou na seznamu Benefit plus a nechápu tedy, proč nejdou benefity použít. Místo toho jsme to zaplatili normální kartou. Fronta u vstupu odsejpala plynule.
Areál naflákanej lidma, pobíhaly a vřískaly tam děti, dementní lidi si tam brali svoje psy. A nebylo jich málo. To pro pejsky muselo bejt peklo všechny ty vůně jídel, kterých na jednu stranu nebylo málo, ale zase nazývat to festivalem, to taky asi ne. Největší fronta, která v podstatě ani na chvíli neustoupila, byla na obyčejné palačinky s marmeládou. Dále bylo v nabídce na rožních rožnící se prase, kýta, krocan, beran. Podle čuchu menstruační vůně jste spolehlivě našli nabídku mořských plodů. Ty vole kdo na českém venkově ve středověku žral olihně a chobotnice? Jako první se ovšem vyprodaly koláče. Dále pak byly k dispozici bramboráky, se zelím, uzeným, guláš, hovězí jazyk, a to bylo vlastně tak nějak všechno. Člověk by čekal nějakou středověkou pochoutku, nějakou placku potřenou česnekem, něco co se dřív fakt jedlo, když se Dětenický resort pyšní středověctvím. Po celou dobu byl pro děti i dospělé připravený program ve formě bojujících rytířů, divadla, akrobati, bla bla bla, všechno zajímavý asi jako beďar na prdeli. Byl tam k dispozici drezér dravých ptáků, se kterými jste se za sto korun českých mohli vyfotit. Nabídka nápojů byla uspokojující. Od točené kofoly, přes vomrd alá domácí limonáda, pivo, tvrdý alkohol, vína a míchané nápoje. Platilo se tam žetonama. Jeden žeton byl za 35Kč a za jeden žeton se tam dalo koupit toto: koláč (proto byly vyprodané jako první), grilovaná kukuřice, pecínek chleba, později půl pecínku chleba. Takže když jsem si po příjezdu zašel na uzený hovězí jazyk s křenem a okurkem a chlebem, v přepočtu za 280Kč, byl k tomu chléb celý, rozuměj malý kulatý pecínek. Celkově jsem nabyl dojmu, že celý ten festival je jeden velký předražený ojeb na lidi. Tak třeba ten můj uzený hovězí jazyk. Slečna ho z umělohmotné misky nakrájený na plátky jebla na gril, kde se škvařily jitrnice a jelita a všechen ten jazyk mi vyráchala v jitrnocovojelitovým tuku. Pak mi to bouchla na papírový tácek, přidala křen z pixly (to vážně na takový akci za takový prachy nemohli mít čerstvě nastrouhaný křen??), šoupla na to dvě čtvrtky nakládané nedobré okurky, celý pecínek chleba a táhni hajzle. A nyní se dostáváme k jednomu z největších výserů. Absolutně poddimenzovaná místa k sezení. Tolik lidí si prostě ten svůj kus předraženýho masa nemělo kde sežrat. Mě jako stolek na stojáka posloužil sloup od plotu. Lidi se váleli všude, po trávě, na lavičkách, křesílkách, na stojáka, prostě všude bylo plno. Když jsem ochutnal obsah svého papírového tácku, litoval jsem že jsem si to koupil. Hnusný to bylo jak komouš na Hradě. Nechutný. Představ si omastek z jitrnice na používaným nečištěným grilu, vytřený kouskem uzeného jazyka. Prostě hnus. Ale stálo to jako oběd v dobré restauraci, tak jsem to do sebe naházel. Hnusnou chuť jsem přebíjel křenem, kterého mi dala slečna dostatek. Vyhodil jsem papírový tácek do jednoho z přeplněných košů a šel na kofolu do papírového kelímku za sedumdesát. Pak jsem našel dceru se ženou, které čekaly půlhodinovou frontu na palačinku. Na obyčejnou, normální, palačinku. S marmeládou za sedumdesát.
Snědenou na bobku na trávě pod stromem. Pak moje žena čekala dvacet minut na pečeného krocana za 250 (krocan) plus 35 (miniaturní pecínek chleba rozkrojený na dvě půlky). Krocan byl vynikající, ale zase, co je to kurva za umění naložit ptáka do marinády, napíchnout na vidlici a zatopit pod ním? Zašel jsem si pro další kofolu a žena si dala pivo. Celou akci holky zakončily úplně absolutně největším výserem celého festivalu a tím se staly fronty na chcaní a sraní. Jako sorry pane pořadateli majiteli, toho času o jedno mega denně bohatší, ale tři TOIky a jedny WC pro takové množství lidí je opravdu málo. Poté jsme se chvíli procházeli po zámeckém parku a sledovali trochu program, který ale dost nudil. Blížil se čas odjezdu, takže jsem zašel koupit náš čtvrtý chod a tím se stala grilovaná kýta s chlebem.
Mělo to být za 7+1, v přepočtu tedy za 280, ale slečna chtěla 8+1, tedy 315Kč. A to ještě toho chleba byla jen půlka. Asi jim docházel, protože jsem je pak viděl jak ty pecínky krájeli na čtvrtky. A samozřejmě vždy byl brán jeden kus chleba za jeden žeton, tedy 35Kč. Takže já na začátku celý krásný kulatý vynikající chlebík za 35Kč, ke konci čtvrtka toho samého za téže cenu. Tácek s kýtou jsem musel dalších dvacet minut držet v ruce, poněvadž se ženský rozhodly jít si opět vyždímat svoje krocany na WC a na WC byla po palačinkách druhá nejdelší fronta, která nikdy neubejvala. Takže si to shrňme. Co se mi tam líbilo? Několik hezkých děvčat v davu. Co mě tam sralo? Všechno ostatní. No neber to, za 17 stovek plus benzin (60km). Aspoň jsem si mohl odškrtnout další akci, které se už nikdy nikde nemusím účastnit, a sice food festivalu. A nyní bych se krátce zmínil o pátečním turnaji v šipkách ve Pšánkách. Díky šipkařům, kterých se tam sešlo 27, byla hospoda plná. Na čepu byl Mustang jedenáct nebo Mustang dvanáct. Dvanáctka byla výborná. Chutnala mi tak, že jsem se začal nekontrolovatelně potit jak prase a být červený jako sovětská vlajka, až se mě hezká servírka ptala, jestli nechci led nebo něco.
Mezi návštěvníky hospody se nacházelo 8 kusů fakt krásných mladých holek. Kde se to kurva vzalo v takový díře jako jsou Pšánky, kde ani není mobilní signál? Na turnaj jsme přijeli s tím, že si zahrajeme taky s někým jiným než s lidmi, se kterými běžně hrajeme na turnajích u nás. Jeli jsme tam s tím, že nám tam ukážou kde má kozel píču. Nakonec to nedopadlo tak strašně. Posádka našeho auta skončila na těchto místech: 7-8 řidič, 9-12 já, 13-16 spolujezdec. A to mezi těmi blázny, kteří zavírají šestá kola, bylo dobrý. Ono se nedalo moc soustředit, protože nejdříve tam buráceli pardubiční hokejoví fanoušci, pak tam burácel Dalibor Janda z repráku, se kterým zpívala celá hospoda "Hrááááli sme kličkovanou dyť to znáš...." a to člověka, kterej na pardubickej hokej sere a Dalibora jandu neposlouchá, trošku rozesere. A do toho ta krásná děvčata vyzívavě oblečená, hlavně ta v zelených legínách pod kterými se rýsovala tanga, anebo zrzavá pořadatelka, ze které její zrz sálal na desítky metrů. Radost pohledět. Byl jsem velmi překvapený, kde se to tam všechno vzalo. A ještě jedno překvapení mě čekalo při placení, kdy po mě pan hostinský za 5 dvanáctek, chtěl 175 korun českých. Děláš si prdel? Za tak dobrou dvanáctku třicetpět kaček? To je o dvanáct korun míň než platím v mojí domovské hospodě za dvanáctku od Radegastu. Je pravda ale, že Mustanga tam měli pouze na velikonoční víkend. Jak píšou na svém facebooku: Někdo má zelený pivo, my máme Mustanga...
A nyní se již vrhněme na sobotní koncert v Pardubicích. Po příjezdu před klub si jdu ověřit parkovací automat. Píše se tam že v sobotu je poplatek za parkování vybírán jen do dvanácti hodin. Mám tušení, že dřív vyžadovali parkovné do deseti do večera i v sobotu. Ale jistý si tím nejsem. Stačilo by dohledat zde v nějakém reportu. Na zahrádce mě přivítala typická vůně zapálených travních palic. Po otevření dveří do hospody na mě jukne klasický hukot plné místnosti. Vypadá to, že by na parketu nemuselo být prázdno. Zaplatím přijatelných 250Kč vstupné, sednu si na bar a popíjím Birella za 40. Z reproduktorů nám pan zvukař pouští Insanii. Na pódiu panuje mumraj, ve kterém se míhají členové kapely DARK METHODISM a zvukař. Všechno jim ale trvá trochu déle než by bylo potřeba a tak nervózní typický metalový fanoušek vyššího věku v kožené bundě od baru poznamená "Ježíš už hrajte, jste jak děcka." To bylo v době, kdy se mělo už 22 minut hrát. Konečně si pan zvukař stoupne za svůj pultík a začíná zvuková zkouška. Když je tak nějak hotovo, tak vyzve kapelu, aby něco zkusili společně. Kytara se zpěvem a s bicíma spustí ale basák nepřítomně brnká a na ně kouká a smutně prohlásí "Já nevim co hrajem." Přišlo mi to docela komické. A taky mi přišlo že byl basák malinko v jiném stavu. No a když už tu zmiňuju basáka, byl to právě jeho nástroj, který vévodil výslednému zvuku. Nebo mě to aspoň tak přišlo. Možná je to tím, že jsem v poslední době doma poslouchal samý opravdupíčoviny s šíleně plesnivým zvukem a teď najednou slyším dunění. Samotná hudba Dark Methodism mi přišla jako blackmetalový ekvivalent k Iron Maiden v tom smyslu, že je to jednoduché bum čvacht s občasnými zajímavými momenty. Ale jsou to kolíci bych řekl. Kytarista představil kapelu "My jsme Dark Methodism z Prahy a Hradce ale to tady radši řikat nebudeme." A já dodám jen tady na blogu "Obzvlášť když Pardubice půl hodiny předtím prohráli s Pražany." Cestou do klubu jsem jich potkal tisíce. Vypadali jak zmoklé slepice v dresech s velkým Déčkem na hrudích. Dark Methodism hráli půl hodiny a pokud bicmen zrovna použil kopák, což nebylo úplně často, tak to bylo zvukově takový jakoby přijatelnější. Po většinu času mě to ale nudilo. Sorry kluci...
Když kapela ukončila produkci a věnovala se balení fidlátek, sedám si na bar a objednávám si dalšího Birella u sympatické barmanky, která zrovna dávala lekci slušného chování již zmíněnému typickému metalovému vagabundovi v kožené bundě, který obtěžoval svojí existencí ostatní návštěvníky koncertu. Uběhne nějakých 40 minut (příprava kapely trvá dýl než samotné hraní, dobře jako...) a začíná zkoušet banda 1000 BOMBS. Už zvukovka dávala tušit lepší a hutnější zvuk. Dvě kytary jsou znát no. Moje předtucha se vyplnila a 1000 Bombs se do nás pustili svým vynikajícím thrashmetalem s parádním zvukem. Nečekal jsem to, protože tomuto druhu muziky neholduji, ale tohle se vážně povedlo. Nevím co víc bych k tomu světu sdělil. Prostě perfektní!! A zase hráli na můj vkus krátce. 35 minut mi jako krátká doba přijde. Přídavek nepřidali, neboť jim bylo řečeno, že není čas.
U baru je plno, tak se jdu opřít o sloup a popíjím si svého Birella, když zaslechnu od stolu halekat nějakého opilého fanouška: "Teď chceme vidět parádní výkon. Máte laťku nasazenou vysoko." Jeho halekání směřovalo ke kytaristovi následující kapely IDENTITY. Ten s rozhodným klidem flegmatického sebevědomého kytaristy odvětí: "To si jen myslíš." Podle mě ale moc dobře věděl, že má opilý fanoušek pravdu. A na řadu přichází třetí čekání. Jdu se ven vychcat a nadejchat čerstvýho vzduchu a informuju se u vstupu. Na akci dorazilo něco mezi šedesáti a sedmdesáti lidí. A to je dobrá návštěva. Čekání na Identity je nekonečné a ani po třičtvrtěhodině se ještě nezvučí. Hlavně že 1000 Bombs nemohli dát ještě jednu píseň protože není čas žejo. Teprve po hodině příprav začala zvukovka. Všichni členové mají v uších sluchátka. Asi to bude nějaká technická záležitost jejich muzika. Je čtvrt na dvanáct pryč a řeší se problém s bezdrátovým mikrofonem. Je to fakt nekonečný tohle. A jsou kolem toho zmatky. Jeden ze zmatků budiž na přiloženém videu, které znázorňuje úplný začátek Identitího vystoupení.
Když se konečně po víc jak hodině čekání začíná hrát, zvuk není z nejlepších. A basa má navíc takový ten dominantní zvuk, trochu jako měl Lemmy v Motorhead nebo jako má DeMaio v Manowar. Zpěv je obyčejný deathový a kytara přes rachot bicích a basy není pořádně slyšet. Naopak kytarová sóla trhala uši jak byla nahlas. Možná to bylo jen v místě kde jsem zrovna stál, možná ne. Každopádně to asi slyšel i zvukař, protože později už i kytara dostala svůj prostor. Ale furt ten zvuk třeba oproti předchozí kapele nebyl ideální. No a že by hudba Identity byla nějaká technická onanie, to bych taky neřekl. Podle mě obyčejný deathmetal s přesahem do jiných škatulek. Je možný že jsem v tom slyšel trochu i pokus o Impaled Nazarene? Nevím. Každopádně to nebylo nic pro mě a kdyby hráli jako poslední, tak bych po dvou písních jel domů. Byl to ale asi jen můj problém, protože ze všech kapel měli největší účast pod pódiem. Je také ale pravda, že se fanoušci postupně vytráceli. Poslední písnička Identity byl možná nějaký cover, protože mi přišla dost povědomá. Líbila se mi. Celkově jsem čekal od Identity asi něco jiného...
Já se jdu připravit na další nekonečné čekání. Naštěstí v případě DARK SEAL je na co se koukat i když nehrajou. Ne, nemají v sestavě žádnou ženu. To, na co se dá koukat, jsou různé serepetičky, které si připravili během večera. Různé stojany a držáky a lebky a svícny a dřevěné runy a dvě velké plachty. Všechno moc hezky vyvedené. Říkal jsem si, že kam to kurva chtějí na to malý pódium všechno dát. Vůbec mě nenapadlo, že by to nastrkali před pódium. Možná si to mohli všechno odpustit, když je to v Ponorce tak malý, ale zase je to jejich xicht všechny ty píčovinky. Opět to trvá hodinu, než se začne hrát. Bohužel jen asi pro 25 lidí. Většina odešla někam do prdele. A přitom Dark Seal byli tak výborní! Tohle je prostě nemoc posledních kapel v klubu Ponorka. Začnou hrát v jednu ráno a lidi prostě nejsou ochotni čekat tak dlouho. Viděl jsem Dark Seal potřetí a byl to pro mě jejich nejlepší koncert. Zvukově to mělo rezervu, ale šlo to. Aspoň to znělo pěkně syrově. Nutno podotknout, že všechny kapely měly velmi vlažnou odezvu od publika a třeba některé písně nebyly fanoušky oceněny téměř vůbec. A přitom zrovna Dark Seal hráli skvělý blackmetal. Nevim co víc by lidi jště chtěli. U poslední písně se v klubu snad někdo posral. Minimálně si musel trochu nasrat do trenek, protože takovej puch jakej se tam objevil, to byl pořádnej kekel. Přesunul jsem se na druhou stranu klubu a Dark Seal skončili. Jen tak naoko. Čekali jestli se někdo ozve na přídavek. Prozradím, že přídavek se nakonec konal a kolik se ozvalo lidí se můžete podívat ve videu dole, které je již tradičně trapné a nekvalitní. Tím oním přídavkem byla skvělá píseň "Beltain".
Někteří se při ní opilecky motali až jsem se divil, že vůbec své tělo ukočírovali ve vzpřímené poloze. Někteří usnuli s hlavou na stole a ani smrad z něčí prdele je nerozházel. Když před druhou hodinou ranní dozněla "Beltain", politoval jsem v duchu kapelu, která to musí teď všechno zase pouklízet a vydat se na cestu do Brna, protože jak nám jeden ze zpěváků sdělil, oni jsou ti čůráci z Brna, co prohráli s Pardubicema hokej. A můj konečný verdikt? Tahle sympatická akce byla spíš o čekání než o muzice. Škoda. Nejvíc se mi líbili 1000 Bombs a Dark Seal. Jestli na příští ročník pozvou zase nějaký blackmetal a budu mít volný víkend, tak určitě přijedu.
Několik tradičně nepoužitelných fotek tradičně tady.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)