Spoustu lidí velice překvapila moje přítomnost na této akci plné piva, hudby a narozenin. Ne zrovna lichotivě se běžně vyjadřuji na adresu kapel s podobnou produkcí a tak i mě samotného trochu překvapilo, že jsem se ocitl ve víru hardrocku. A proč ne? Že prej no jó pivo zadarmo, tak se tu objevíš. Pro tyto lidi - nemám problém si pivo zaplatit. Nejsem žádná socka... Vstupné dobrovolné (dobrovolně jsem dal stovku), 400 piv zdarma (co to je 400 piv pro alkoholiky ze Skřivan?) a 3 kapely jako bonus. Kromě Atlantisu a jejich klipu, který se natáčel u nás ve Skřivanech a ve kterém si zahrála hromada mých kamarádů včetně mé krásné a milované ženy, jsem neznal ani jeden song od ani jedné kapely. Ale protože jsem zvídavý jako jiskra, nezbývalo nic jiného než oblíknout přiměřené hadry (mikina Obscene Extreme a tričko Samael :-) ) a dostavit se ve správný čas na tento pivní dýchánek. Po příchodu na místo konání akce jsem byl nemile zaskočen malou účastí. To se ale během večera změnilo a nakonec tam bylo docela příjemně zaplněno. Pivko se točilo do kelímků, který ale brzy došly, takže jsem s jedním kelímkem chodil pro pivo celý večer. Byla možnost nechat si točit projímadlo ze Smíchova do skla za zálohu dvaceti korun českých, ale toho jsem nevyužil. Když jsem měl druhé pivko, začala se rozcvičovat první kapela. Jejich zvuková zkouška mě orosila od prdele až po Karlovy Vary. Co to ty vole kurva bylo? Punk? A ještě špatně zahraný a zazpívaný se zvukem na vyližprdel? Všichni přítomní nechápavě kouleli očima a odvraceli zrak od toho martýria. Utěšovali jsme se že je to přeci jenom zvukovka a pak to bude lepší. Nebylo. Po rozpačitém úvodu a oficiálním začátku narozeninového mejdanu a po předání skleněných darů oslavencům, se na pódium vyšvihla první kapela BURACK. A hned po úvodních tónech bylo jasné, že se bude pokračovat v tom, co předznamenala zvukovka. Přepálené bicí, utopené kytary, příšerní zpěváci. Slyšel jsem někdy něco horšího? Jo, slyšel. Chinaski. Kluci, kteří vypadali spíš jako thrashmetalisti do nás ládovali punkové předělávky kapel jako Ramones a Green Day. Jak ale dokázali zprznit Tři Sestry a Visací zámek, bylo nevídané, neslýchané. Jenže to má všechno jeden háček. Kluci hráli, jak jsem se dozvěděl později, před obecenstvem poprvé. Nic to nemění na tom, že to byla jednoznačně nejhorší kapela večera. Důležité ale bylo, že jsme je v tom nenechali, morálně je jako fanoušci hudby podpořili a vyřvali si přídavek, z kterého se nejspíš Ozzy obrací nad hrobem. Zazněla totiž písnička Paranoid a byla fakt špatná. Kluci ji nejspíš asi ani neměli nazkoušenou, protože zpěvák si v telefonu nejdříve musel najít text a kytara s bicími jako kdyby každý hrál něco jiného. Jestli to kluci nezabalí, a budou opravdu hodně cvičit, možná to příště bude lepší...
Druhou kapelou která potrápila naše uši, byl ATLANTIS, kteří jak zpěvák trefně poznamenal, se proflákli videoklipem "Kocovina". Tahle písnička samozřejmě také zazněla. Zvuk byl mnohem lepší a světe div se, mě se to fakt hodně líbilo. Jo, vždycky jsem tvrdil, že je to sračka. Sorráč, není to sračka. Bylo to super. Kluci celé vystoupení pojali jako srandu a bylo to uvolněné a skvělé. Zelená tekla proudem do chřtánů hrajících muzikantů, jeden cover střídal druhý cover a prokládali to vlastní produkcí a všechno bylo tak super, že to uteklo moc rychle a najednou bylo po Atlantisu a to i přes fakt, že po ohlášení poslední písničky zahráli pak ještě asi čtyři nebo pět dalších kousků. Těžce nakažlivá záležitost. Tou dobou jsem odněkud zaslechl hlášku, která se mi líbila natolik, že ji tu uvedu: AŤ ŽERU CO ŽERU, VŽDYCKY SERU VLAŠÁK. Zašli jsme taky na bar na panáka zelený, ale protože jí bylo jen 10 litrů, tak už ji neměli. Chlastali jsme teda rum a bylo to taky dobrý. K naplnění žaludku byla k dispozici polévka (tuším že dršťková) a klobásy. Ani jednoho pokrmu se mi nezachtělo, takže nemůžu hodnotit.
Po Atlantisu se na pódium přihnali rychlostí předdůchodového věku členové kapely STAGNACE a spustili svoje verze nám všem dobře známých vodrhovaček slavnějších kolegů. Za zmínku rozhodně stojí cover od Manowar "Warriors Of The World", což je nejoblíbenější song kámoše (zdravím Žaluda), kterej byl ale dost vymaštěnej v tu chvíli, protože tu písničku nepoznal a dokonce ji i jak se mi přiznal, ve své pomatené hlavě zaměnil za Iron Maiden. Z omylu jsem ho vyvedl až já, neboť v určování klasických kousků jsem neomylný. Stagnace nás zásobila dalšími covery, takže se pokračovalo v Sabatech a Párplech a... Na co jezdit na originály, když tu máme tak kvalitní coverbandy? Ne, dělám si prdel. Originál je originál. Ale zase dostaňte Ozzyho do Skřivan, žejo… A proto máme tyhle kapely, kterým nechybí nadšení a nakonec co víc potřebuju na vesnici k pivu? Nic.
Jak to celý shrnout? Bylo to fajn. Když bude příště čas, na Atlantis přijdu klidně znova.
Žádné komentáře:
Okomentovat