Je to asi 14 let, co jsem podstoupil artroskopii ramenního kloubu (neplést s rektoskopií - tu jsem také podstoupil ale je to něco jinýho). Bylo to v nemocnici v Trutnově, kde to bylo prostě divný. Jednak poslední část, která nebyla zrekonstruovaná v tý době, byla právě lůžková část chirurgie kde to smrdělo komunismem na každým kroku. Za celou dobu pobytu (4 dny) jsem podle evakuačního plánu, kterej visel na zdi nedokázal najít východ na dvůr nemocnice, kde se údajně nacházela prodejna s potravinama a tiskem. Musel jsem se teda spokojit s automatem se sušenkama. Ne že by tam vařili špatně. To určitě ne. Nebo aspoň mě se nezdálo. Jenže já sežeru celkem všechno. Každopádně hlady jsem netrpěl. Takže nacházíme se teda na lůžkové části chirurgie v trutnovské nemocnici, kde na postelích leží nemohoucí lidé, kteří mají voperované nové umělé kyčle a klouby, lidi po operacích kolen, který se šouraji po chodbě s fofrklackama (rozuměj berlema) a třeba dojít na záchod pro takovýhle lidi v té době bylo docela peklo. Hned za dveřma na WC byl totiž jeden velkej ale fakt abnormálně velkej schod, kterej prostě dělal problém lidem omezeným v chůzi. Pokud ale člověk překousne i tenhle fakt, tak si už nemá skromný pacient jako jsem já, na co stěžovat. Snad ještě na tehdejšího doktora, kterej mi dělal prohlídku před operací a pak prohlídky po operaci a nikdy nezapomněl připomenout, že jsem vyžranej jak prase a že bych měl zhubnout. Tehdy jsem vážil 92kg. Kdyby věděl že mám teď o 14kg víc, tak by mu patrně prasknul penis podélně, protože na ne-obezitě jak mi sdělil nemocniční personál, zakládal si tento Dr. víc než je zdrávo. Ale to není to o čem chci dneska psát. Dneska se budu věnovat jednomu sráčovi, kterýho přivezli ke mě na pokoj a taky naprosto geniální věci - narkóze. Takže já měl narkózu celkovou. Když mě odvezli do naha svlečenýho na operační sál, tak jsem byl vyzván, abych si přelezl z lůžka z pod peřiny na operační stůl. Nic moc příjemnej pocit. Řekl jsem jim, že dokud tam bude tým lidí, kteří měli provádět operaci, že si nepřelezu, poněvadž jsem povahy velice stydlivé. Oni ať nedělám hérečku a přelezu. Když viděli, že si stojím za svým, tak se všichni otočili a já si v klidu přelez na ten vyšší stůl a přikryl se kouskem papírovýho ubrousku. Je mi jasný že když pak člověk spí, že si s nim můžou dělat co chtěji. Každopádně prdel mě po operaci nijak nebolela, takže z tohoto hlediska bylo všechno v pořádku. Anesteziolog se mi představil a povidá mi, že jakmile mi dá masku na xicht, že do deseti vteřin usnu. Jsem mu na to řekl, že to možná bude problém, poněvadž mám problémy se spaním a že by si neměl být tak jistý. Ujistil mě, že to řiká každý a ať počítám do deseti. Napočítal jsem do jedný a byl jsem K.O. Skvělý!! Po operaci, která trvala údajně něco kolem půl hodiny jsem se začal probouzet na pooperačním. Jakože vydržel bych tam ležet dýl, jenže jen co jsem otevřel oči, tak vidím nějakou ženskou metr vedle mě jak blije do připraveného kyblíku - jak jsem se později dozvěděl, jednalo se o pooperační nevolnost, která je běžná. No a na druhý straně hlasitě chrápal jinej pacient. Uznejte sami že v takovém prostředí se prostě spát nedá. A hlavně automatický měřiče tlaku dělali docela solidní rámus. Pokynul jsem teda na sestru, která chodila každou minutu zapisovat z monitorů náš stav, jakože už nechci spát. Byl jsem ještě solidně zmagořenej z narkózy, ale cejtil jsem se skvěle. Snad teda až na trubičku, kterou jsem měl v krku, a kterou mi ta sestra, učiněný anděl vzhledově - domyslet si křídla, kterou mi ta sestra obratně vyndala a zeptala se jak se cejtím. Odpověděl jsem že mě bolík krk od hadičky a zeptal jsem se jí, kolik je hodin. A že už chci na pokoj. Koukla mi na kapačku a řekla že jsem moc brzo vzůru. Ujistil jsem jí že jsem OK a že chci na pokoj. Odvezli mě teda tím zkurveným labyrintem trutnovské nemocnice i s nedokapanou kapačkou a lidi co jsme potkávali mě považovali za těžce nemocnýho, minimálně nějakýho válečnýho hrdinu, kterýmu právě z jater vyndali kus šrapnelu. Kdyby věděli, že se mi půl hodiny vrtali v rameni, tak by mnou určitě opovrhovali. Užil jsem si teda svejch 5 minut slávy a na pokoji jsem si ještě chvíli pospal. Do tý doby, než jsem narkózu dostal, měl jsem problémy s usnutím a spánkem vůbec. Od tý doby padne osmá večerní a já nemám problém zabrat během chvilky. Narkóza je prostě vynikající věc a měla by bejt na předpis k dostání v lékárně. První den po zákroku na pokoj přivezli starýho hrozně tlustýho dědka. Představil se jako nějakej inženýr, ale už od pohledu bylo vidět, že je to vymatlaný pako. Podle mě se tam jenom přišel zadarmo nažrat, vysprchovat a vychrápat. Protože jakmile ho posadili na postel, jeho první otázka byla, co máme dnes k večeři. Prase tlustý zasraný dýchavičný. Pískalo to v něm a chrochtalo a prostě jeho průdušky zněly jako fekál nad septikem. Když byl ujištěn, že s ním na večeři taky počítají, tak si lehnul a nekecám, během pěti vteřin začal takovým neskutečným způsobem chrápat, že přilítly 2 sestry do pokoje a nechápavě na mě koukaly, jakože co se to tam děje. Řikám jim, že si pán jenom trochu zdřímnul. Politovaly mě a odešly. Vydržel jsem tam s ním 20 minut. On nejenže chrápal jak prase, ale on do toho i prděl a nejsem si jistej, ale řekl bych že si i ublinknul. Večer se pochcal. Prostě se mu nechtělo vstávat, tak si nachcal do postele. Oddůvodnil to tak, že ho bolí kolena a že nemůže vstávat. Když ale šel kouřit, tak ho nebolelo nic. Tu noc jsem nemohl spát. Ani když už jsem podstoupil narkózu. Prostě to nešlo, protože to prase, ten dobytek chrápal nestkutečně nahlas. Ale jedno se musí nechat - jak ho sestry vprcaly za to že se pochcal ve dne, tak si to asi vzal k srdci, a v noci vstal z postele a vychcal se do umyvadla přímo na pokoji. Hovado. Druhej den byla k obědu bramborová kaše s přírodním plátkem. To prase žralo jako... no jako prase. Žrádlo mu každou chvíli padalo do jeho krakonošskejch fousů a za chvilku tam měl půlku toho co si nabral na lžíci a spadlo mu to. Mlaskal jak vzrušená vagína a co chvíli se nerušeně nahnul na stranu a usral si. Jakože já taky prdím, všichni prdíme a kdo řiká že neprdí tak je idiot. Jenže neprdím v nemocnici v malým pokoji při obědě. Hovado dementní. Nenáviděl jsem ho a hlavně nechápal, proč na obyčejnou operaci kolene přišel do nemocnice už 2 dny předem. Jak jsem psal, podle mě se tam prostě přijel jenom nažrat a vyspat. Konečně třetí den nastal čas kdy si ho odváželi na operační sál. Ještě předtím ho ale osprchovali, protože se jim zase pochcal. Když mu jedna praktikantka ustlávala postel, tak se předehnula a uplně normálně na mě vystrčila chlupatou kundu. Vůbec jí nevadilo, že neměla kalhotky. Prostě ji na mě vyšpulila. Bylo to takové malé příjemné zpestření před mým odjezdem. Později jsem se s ní dal i do řeči, protože se zajímala co poslouchám (měl jsem s sebou discmana). Vylezlo z ní, že má ráda metal, ale druhým dechem dodala, že nemá ráda ten brutální kde jenom blijou. A co z toho vyplývá? Že metalistiky, co poslouchaji měkkej metal maji chlupatá přirození. Sympatická holka. Už jsem ji pak nikdy neviděl, stejně jako jsem nikdy neviděl to hnusný prase co se každou chvíli pochcávalo a usrávalo. Předpokládám že je už na onom světě. Po třinácti letech od operace (konkrétně tady) jsem začal mít opět docela velké problémy s ramenem, ale snažím se to nějak doklepat do důchodu. Rozhodně už nechci do nemocnice do Trutnova poslouchat doktory, že jsem obézní, nahý se producírovat před operačním týmem, a hlavně strachovat se, že přijde zase nějakej krakonoš a bude si chcát pod sebe do postele.
Když se dnes podíváte na hodnocení této nemocnice, není to žádnej zázrak...
Kozni - hruza (Mudr Salajova)! Prislo mi, ze jsme tam pani doktorku vylozene otravovali. Takovy chovani jsem uz dlouho nezazila. Na kontrolu se samozrejme neukazem.
Byla jsem dnes v nemocnici na chirurgické ambulanci. Sestru nezajímalo nic jiného, než “Proč jako jdu zrovna ve svátek?” A nakonec mi stejně nepomohla. Jen na nás koukla a HNED věděla, že s tímhle mi stejně nepomůže. No... Za mě nic moc, sestřičko. Myslím si, že když už jste si toto povolání zvolila, měla byste ho asi vykonávat svědomitěji. Snad to bude jednou lepší, třeba s novou generací ... s pozdravem, Maierová
Dětská pohotovost. Příšerné. Očekávala bych naprosto jiné jednání s dětmi. Žádná empatie, respekt a pochopení. Jen strašení a zvyšování hlasu. Doufám, že nebudu muset už nikdy zažít. Natož znovu moje děti.
Rozhodně nedoporučuji ORL a pana primáře Pallu. To raději jdete jinam. Obzvláště, pokud tam musíte s tříletým malým dítětem. Malej měl zánět středního ucha, primář Palla propíchl zánět a horzně se diví, že se tak malé dítě brání když mu něco strká do ucha. Na kontrole opět výstup, co si to dovoluje že se brání. Tenhle člověk by měl dělat na patologii, kde se pacienti moc nehýbou. Na dotaz kde je otec, že musí volat sanitáře aby dítě podržel, mu manželka odpověděla že v práci. Kde by asi tak byl. Od toho ten sanitář tam je nebo ne? Arogantní neochotné jednání primáře. Nedoporučuji pokud tam jdete s dětmi.
Dnes jsem jela na pohotovost, s bolesti ucha a hlavy, teploty...pani dr. se koukla a pry "tak to vam nepomuzu, jedte si do Hradce mebo Nachoda.. ja nejsem orl" ....bez jakehokoliv vyšetření... pak jsem zjistila, ze orl pohotovost tam funguje...asi se pani dr. nechtelo resit... a pri odchodu jsem jen zaslechla "tak a je to vyreseny, co js s tim, nejsem ušař"
Děs. Porušují práva pacientů a hrají si na profesionály. Většina sester jsou namyslené ani nechci říct co. S otřesem mozku vás vezou po kachlech na dřevěném prkně. A to byste měli videt ty ksichty, když jen chcete dojít čaj.
Absolutne nejhorsi pristup doktoru a sester k tomu,kdyz vam nekdo umre.Nejdriv nam rekli,kdyz odvezli babicku do nemocnice v bezvedomi,ze zavolaji jakmile se "neco" zmeni.Smrt cloveka asi pro ne nebyla zmenou nebo si dotycna sestra nedelala vubec starost!O umrti nasi babicky nam dali vedet az rano,s vysvetlenim,ze ve 22.00h je pry uz pozde a pozustali asi spi,a tak nechteji nikoho budit!To je teda sila!A nakonec doktor z neurologie lze do telefonu,ze linka byla obsazena a vymysli si dalsi lzi,aby to nevypadalo tak,ze je nekdo z nemocnice na vine!Neskutecny,jak se nektery doktori a sestry muzou chovat v takovou chvili,kdyz ztratite nekoho blizkeho.Mimochodem v cele nemocnici neni ani jeden clovek,ktery by hovoril anglicky,a tak radeji vzdy zavesi telefon...ostuda!Jak mohla byt tahle nemocnice vyhlasena druhou nejlepsi v kraji mi neni jasny!Takze az vam nekomu nekdo v tehle nemocnici umre,tak volejte prosim hodne casto,protoze vy se toho telefonu nemusite jen tak dockat.Jinak nevim,jak je to v CR,ale v USA muzete do nemocnice prijit kdykoliv ve dne v noci a jit za pacientem,tady nejsou navstevni hodiny a pristup doktoru a sestter je uplne jiny...jeste se mame co ucit!Babicko odpocivej v pokoji,chybis nam...tam nahore je ti ale urcite ted lip!
Žádné komentáře:
Okomentovat