Ten kdo chodí sem na blog pravidelně a čte všechny ty blbosti co tu píšu, mohl si přečíst v jednom z minulých reportů, že můj severský přítel SODík se mi svěřil, že by rád ochutnal švédskou delikatesu, která dostala do vínku název Surströmming. Na youtube koluje spousta videí, které povětšinou končí hromadným blitím. Pár dnů předtím, než jsme konzervu otevřeli, jsem shlédl dvě naprosto rozdílná videa v pojídání tohoto pokrmu. V jednom nějací kluci z Tábora na výletě ve Švédsku zakoupili Surströmming a po otevření konzervy se diví, že to není zas tak strašné a z konzervy vytáhli krásnou rybu, čerstvou. Vykostili si ji, nafiletovali si ji, naporcovali si ji a pochutnali si na ní. I mě se sbíhaly sliny při sledování jejich videa.
No jenže pak jsem si pustil jiné video, kde slovenští kluci otevřeli konzervu, a místo čerstvých ryb v ní měli hnusnou smrdutou kaši. To se to klukům z Tábora machruje žejo...
No a protože za mě mluví činy, tak jsem tuto pochoutku SODíkovi koupil (pro zvědavce, s poštou to vyšlo na 409Kč) a přivezl ji na letošní Obscene Extreme Festival, kde jsme ji druhý den otevřeli. Navlékl jsem si jednorázový oblek, gumovou rukavici a neohroženě se jal otevírati konzervu tupým starým otevírákem. Po prvním propíchnutí víčka se s výstřikem vyřinul naprosto šílený zápach, který se nedá k ničemu přirovnat. Mršina v příkopě nebo mrtvá kráva tejden na sluníčku nedosahuje takové vůně jako čerstvě otevřená nečerstvá konzerva Surströmmingu. Když si na ten smrad člověk zvykne, není to už tak intenzivní, ale pořád vás to nutí uhýbat a nevdechovat to. Ve videu dole, jsem si na konec na otevření konzervy do nosu vrazil papírové kapesníky, protože bez nich bych nejspíš vrhl. Když jsem konzervu otevřel, bohužel na nás vykoukly shnilé ryby v hnusné shnilé hnědé nabublané kašovité tekutině, stejně jako klukům ze Slovenska. Původně jsem to chtěl ochutnat, ale když jsem to viděl, tak jsem slušně odmítl. Při otevírání jsem si lepkavou slizkou hmotou potřísnil ruku, na které jsem neměl rukavici. I přes veškerou snahu za pomocí různých mýdel a desinfekčních prostředků, se mi nepodařilo smrad z ruky odstranit, a tak mi několik dalších hodin i přes několikeré mytí smrděla, jak kdybych prstoval starou indiánskou ženu... No a příště si otevřeme kundu.
Žádné komentáře:
Okomentovat