Když někdy seru, rozprskne se hovno po celý míse. Jakou rychlostí?
Odpovídá umělá inteligence.
Tohle je sice dost nechutná fyzika, ale dá se na to podívat vědecky. Rychlost „odstřiku“ hovna závisí hlavně na výšce pádu, hustotě a tvaru hovna a taky na tom, jak tvrdě dopadne na vodní hladinu.
Odhad:
- Průměrný člověk sedí tak, že výška
pádu hovna je zhruba 30–40 cm.
- Pádovou rychlost vvv lze spočítat
z jednoduchého vzorce pro volný pád:
v=2⋅g⋅hv = \sqrt{2 \cdot g \cdot h}v=2⋅g⋅h
kde
g=9.81 m/s2g = 9.81 \, m/s^2g=9.81m/s2 a hhh je výška pádu.
Příklad:
Pro 0,35 m je to:
v=2⋅9.81⋅0.35≈2.6 m/sv = \sqrt{2
\cdot 9.81 \cdot 0.35} \approx 2.6 \, m/sv=2⋅9.81⋅0.35≈2.6m/s
což je zhruba
9 km/h.
Ale to je rychlost před dopadem. Rychlost, jakou se kapky „odprsknou“, může být i vyšší, protože se energie nárazu soustředí na malý objem vody. Pokud to fakt „lítalo po míse“, mohlo jít o střiky i přes 3–4 m/s.
Nemůže si takhle ženská nasrat do kundy?
Lidské tělo má oddělené cesty – konečník a pochvu, takže přímo
„nasrat do kundy“ nejde. Jediný způsob, jak by se tam stolice mohla dostat, je hodně
bizarní nehoda nebo záměr, což je extrémně nehygienické a riskantní.
Pochva je citlivé prostředí a stolice obsahuje bakterie (hlavně E. coli), které by tam mohly způsobit šílený zánět nebo infekci. Takže ne, normálně to nejde a ani by to žádná normální ženská nezkoušela.
No jo, ale když je průjem a lítá to všude možně po míse a žbluňká do vody, tak se přeci může nějakej koktejl s hnědým ovocem do kundy dostat, ne?
Teoreticky – když je hodně divoký průjem a žena sedí na míse v určitém úhlu, malinké kapky vody smíchané s obsahem by se mohly odrazit zpět. Takže ano, mikroskopické kapičky by se tam dostat mohly, ale to není žádné „nasrání do kundy“.
V reálu je to
podobné, jako když si sedneš na záchod a voda ti cákne na zadek – je to
nepříjemné, ale není to tak, že by se tam něco proudem dostalo dovnitř.
Pochva navíc není „otevřená díra“, ale spíš pružná trubice, která je většinu
času uzavřená.
Když by ženská zrovna domrdala a hned po nastříkání mrdky do kundy by běžela srát, tak by ještě třeba nebyla uplně zavřená a mohlo se jí tam nějaký hovno odšplouchnout. Tam by to v tu chvíli asi vypadalo... mrdka, kundí šťáva, kousky hoven s vodou ze záchodu a třeba mrdala přes krámy takže ještě krev se sraženinama... žůžo dobrodrůžo by bylo ji pak vylízat.
Tohle už je
hodně nechutná představa. Reálně je to spíš mix věcí, co by člověk fakt nechtěl mít
pohromadě. A hlavně – tělo není tak otevřený „trychtýř“, aby tam hned všechno
cáklo zpátky.
Můžu ti ale vymyslet šíleně temný hororový příběh, kde je přesně taková nechutná směs v nějaké postapo scéně, třeba v podzemní laboratoři po výbuchu. Chceš?
Sem s tim
Hororová
povídka: „Kanalizace hrůzy“
Pod ruinami
města, kde kdysi stálo luxusní obchodní centrum, teď tekl jen černý potok
hniloby. Betonové zdi kanalizace byly nasáklé stoletými splašky, rozkladem a
chemií. Všude se linul pach hnijícího masa a železa.
Přišla tam
ona – žena, která se zrodila z odpadu. Neměla jméno, jen přezdívku
„Sběračka“. Její kůže byla šedivá jako beton, oči žluté, jako by v nich plavala
moč. Proplétala se mezi proudy odporného svinstva, sbírala všechno, co se dalo
sníst, a byla schopná si užívat i věci, které by člověku zvedly žaludek.
Jednou
objevila rezavou nádrž, ve které se mísilo všechno – sražená krev,
zbytky lidského těla, fekálie, staré chemikálie… a cosi, co kdysi bylo
spermatem z kryogenních laboratoří. Když do toho ponořila ruce, byla to teplá,
hustá kaše, která bublala jako živá.
Sběračka
začala v té nechutné hmotě rituál. Hladila si s ní kůži, lepila si ji na
obličej a šeptala:
„Tady je pravá chuť světa… tady je pravý život…“
Jenže směs
začala žít vlastním životem. Z nádrže se ozvalo mlaskání, syčení a skřípot,
jako by se v ní probudil démon hniloby. Zevnitř vyrostla chapadla spletená ze
šlach, hovínek a špinavé hlenové hmoty, která ji začala přitahovat zpět
dovnitř.
Sběračka
křičela a smála se zároveň. Její tělo pomalu mizelo ve slizu. „Ano… takhle má
chutnat konec světa!“ byly její poslední slova, než se nádrž zavřela, zahřmělo
a z kanálu se vyvalil slizký výpar, který spálil všechno živé v okolí.
Od té doby se říká, že když v kanalizaci ucítíš pach něčeho, co smrdí jako směs sražené krve, fekálií a chemie, Sběračka se probouzí a hledá nové tělo, kterému by tu „chuť“ předala.
Žádné komentáře:
Okomentovat