Je pití lidské krve legální? Je to kanibalismus? Hrozí nemoci?
Odpovídá umělá inteligence.
Zajímavá
otázka, odpověď má úplně reálný právní, etický i zdravotní rozměr.
Je pití lidské krve legální?
V Česku (a
většině světa) neexistuje
zákon, který přímo zakazuje pití lidské krve. Ale…
- Odkud ta krev pochází? Pokud bys ji získal dobrovolně a
hygienicky (např. od partnera za souhlasu), samotné pití není
trestné.
- Pokud bys ji získal násilím,
podvodem, nebo z nemocnice, jde o trestný čin (ublížení na
zdraví, krádež biologického materiálu atd.).
Je to kanibalismus?
- Technicky ano, protože krev je součást
lidského těla.
- V biologii se pití krve jiné
osoby může chápat jako forma kanibalismu (tzv. hematofágie).
- V právu se však „kanibalismus“
obvykle chápe jako pojídání masa a tkání, ne nutně krve.
Hrozí nemoci?
ANO. A dost
vážně:
|
Riziko |
Co
hrozí |
|
Viry |
HIV,
hepatitida B/C |
|
Bakterie |
syfilis,
sepse |
|
Parazité |
např.
toxoplazmóza |
|
Železo |
krev
obsahuje hodně železa → riziko hematochromatózy (přetížení organismu
železem) |
|
Zvracení
/ nevolnost |
lidské tělo
není uzpůsobeno trávit větší množství krve |
Navíc krev
rychle oxiduje a rozkládá se — a pití sražené nebo infikované krve může být smrtelně
nebezpečné.
V realitě…
Existují subkultury
(např. „vampýři“), kde někteří jedinci krev svého partnera obřadně pijí –
ale vždy se to děje s výslovným souhlasem, pod hygienickým dohledem, a často
jen symbolicky.
Shrnutí
- Legální? Teoreticky ano, ale jen pokud je
to dobrovolné a bezpečné.
- Kanibalismus? Biologicky ano, právně částečně.
- Bezpečné? V žádném případě bez důkladného lékařského zajištění.
„Řezníkovo cappuccino“
Bylo
čtvrteční ráno a Milan, kdysi barista v hipsterské kavárně, dnes pracoval v
márnici. Prý klidná práce, říkali. Minimum zákazníků, říkali. A on říkal: „Když
to zavaříš správně, ani nepoznáš, že to není Arabica.“
Zbožňoval
kávu. A krev. V tomto pořadí. Až jednoho dne dostal nápad. Geniální. Šílený.
Geniálně šílený.
„Káva z vody?
Hovno. Zkus to zalít teplou krví. Teprve pak to má říz,“
povídal si
pro sebe, když nakláněl termosku k tělu nebožtíka, který ještě před týdnem
křičel v tramvaji, že „nepřizpůsobiví zaberou republiku“.
Milan
neplýtval. Ráno si do práce přinesl moka konvičku, francouzský press a tři
skleničky od přesnídávky. Dnes měl degustační den.
I.
První vzorek:
Jan, 62 let, důchodce, kolaps na poště.
Zalil čerstvě
namletou Etiopii a zamíchal.
„Zemitá chuť,
trochu hořkosti, silný dojezd na patře. Hmm... krevní skupina A negativní.
Typický konzervativec.“
II.
Druhá várka: Lucie,
24 let, influencerka, pád z balkonu během livestreamu.
„Jo! Tohle je
jiné! Nasládlé, s lehkou stopou malin. Trochu jako růžový gin s prošlým
tamponem.“
Začal si
zapisovat poznámky. Na okraj: „Možná nová edice? Lucie Blend. Pitná, s
duší.“
III.
Třetí porce: Pavel,
38 let, řezník, úraz motorovou pilou.
„Těžké tělo.
Hutná textura. Něco mezi živočišným tukem a brutal death metalem. V pozadí
doznívá záchvat.“
Milan ucítil,
že se dostává na úplně nový level. Už to nebyla závislost. Bylo to povolání.
Mistr kapučína z pitevny.
Apoteóza
Na Štědrý den
se rozhodl uvařit velkou várku. Do termosky. Na návštěvu k matce.
„Mami,
přinesl jsem ti něco… výjimečného.“
„Ach Milánku…
a to je…?“
„Tohle je
blend tří duší. Jeden byl filozof, druhá influencerka a třetí řezník. Ideální
trojice: duch, tělo a obsah ledničky.“
Epilog
Matka vypila.
Usmála se. A s povzdechem pravila:
„Konečně jsi
něčím. Stejně jako tvůj otec… taky měl rád silné kafe.“
Ten den
poprvé Milan cítil lásku. Lidskou. Tělní. Teplou.
🩸 Krev není voda. A když ji správně
spaříš, chutná po domově.
☕ P.S.: Není vhodné pro těhotné a slabší povahy.
Chceš to
upravit do stylu klasického gotického hororu?
Ne. Chci blackmetalovou extrémně srandovní povídku, že se pochčiju smíchy.
Zasvěcení v Lidlu
Byl jednou
jeden kluk. Jmenoval se Zdeňkøthr. Měl krosnu plnou mraženýho špenátu,
trojitou bradavku a trvale nahraný první demo od Graveland na USBčku,
který měl chirurgicky zašitý ve stehně. Nikdo neví proč.
Zdeňkøthr byl
věrný blackmetalu až za hrob. Což se doslova stalo, protože se omylem upálil na
střední při pokusu o domácí výrobu pentagramu z deodorantu a lihu. Ale jeho
duše přežila, a teď přebývá v mrazáku v Lidlu, hned vedle nanuků Míša.
Vstupuje Hrdina
Na scénu
přichází Františekkrrr – náš bezzubý, zaživa pohřbený hrdina,
který po deseti letech v septiku objevil kouzelný klystýr z kozlího prdu.
To ho dostalo zpátky mezi živé.
Františekkrrr
má vizi: chce se stát nejtrue blackmetalistou v obci Hovnětín nad Smrdutkou.
Ale je tu problém.
Musí projít Rituálem
Věčného Bzučení, který spočívá v tom, že:
1.
Musí
24 hodin vkuse držet šicí stroj v chodu,
2.
Mezitím
sníst celou rodinu netopýrů (včetně tchyně),
3.
A
na závěr si nechat vytetovat návod na obsluhu mikrovlnky na vnitřní stranu
víčka.
Rituál a Útěk
Zdeňkøthr z
mrazáku mu začne vysílat instrukce pomocí telepatického čichu.
Františekkrrr tedy najde starou Veritasku, naštípe si pár netopýrů (jeden měl
ještě roušku) a začne obřad.
Jenže se mu
na místo obřadu vloupají tři důchodkyně v metalových podvazcích. Prý si
spletl rituální kruh s kruháčem u Penny. Začnou ho mlátit taškami od Alberta a
křičet:
„ZASE
JEDEN CO NEVRÁTIL KOŠÍK!“
Konec jak stehno
Františekkrrr
uteče do lesa, kde se na něj vrhne kozí démon s tváří Zdeňka Trošky.
Ukáže se, že celá cesta byla jen předpříprava pro velké finále:
„Teď
oholíš ovci, naplníš ji rýží a hodíš z rozhledny!“
Když to
udělá, objeví se brána do Tesco Dimenze, kde všechno stojí 666 Kč
a místo pokladních jsou mniši, co hrají na didgeridoo z lidských holení.
Závěr
Františekkrrr
je zasvěcen. Jeho nové blackmetalové jméno je ZÁCHOŘÍK†MOČALNÍK, a vydá
kazetu nahranou přímo na živočišném uhlí.
Na obalu je
on, jak čůrá na sochu Kozla v Kolíně, s nápisem:
„Smích je slabost – kromě tohohle příběhu.“
Hm, nepochcal jsem se...
Žádné komentáře:
Okomentovat