16. 4. 2022 ORTHODOX VS. BLACK METAL
8.4.2022 - V.A.R./FLESHLESS/PAČESS
Opět jsem vyrazil sám, neboť nikdo neměl chuť, čas, vůli, peníze nebo všechno dohromady, aby jel se mnou. OK, beru to. V.A.R. a FLESHLESS kluci viděli už hodněkrát. Ale utekl jim Pačess, kde na bicí sesličce usedl jistý pan Martin "Marthus" Škaroupka, který drtí blány mimo jiné u hvězdných Cradle Of Filth. Kluci dali přednost jiným aktivitám. Já si vzal dovolenou a vyrazil na tuhle zastávku víkendového miniturné. A nebyl jsem sám kdo se přišel podívat. Když jsem po zaplacení vstupného 250Kč vešel do klubu, většina míst u stolů a na baru byla obsazena. Zakoupil jsem lahodného Birella a šel si sednout do opět nefungující hospody. V hospodě tábořili V.A.R. se svým skromným distrem. Stejně tak tomu bylo i u vchodu do klubu, kde měli svá distra Fleshless a Pačess. Začátek byl stanoven na dvacátou hodinu, ale čeká se do 20:35 hodin. To nastupují na scénu moji oblíbení PAČESS, které již nějakou tu dobu sleduju a obdivuju jejich beer-black-metal. V sestavě se pro toto turné (anebo nastálo??) objevil jak už jsem psal Marthus a byla radost ho sledovat při svojí bicí práci. S jakou lehkostí tenhle člověk mlátí do bubnů, prostě paráda! Setlist stejně jako loni na Příhrádku začíná parádní skladbou "Jako most k lidem", a jestli si tímhle flákem nezískají publikum kdekoliv jinde, tak už ničím jiným. Chymus řve do mikrofonu jako hlasivek zbavený, zpívá čistě, dává vzpomenout i na nižší polohy z dob Isacaarum a musím s čistým svědomím napsat, že se hodně zlepšil od doby co jsem ho viděl v pačessí družině pět poprvé. Zvuk byl od prvních tónů pěkný, hutný, čitelný, obě kytary byly slyšet (na rozdíl od již zmíněného Příhrádku). Když chtěli po třičtvrtě hodině slézt z pódia, většina z přítomných víc než šedesáti platících hlav (konkrétně to bylo 61 kusů, jak jsem se informoval u vstupu) si vyřvala přídavek. Většina z nich nejspíš asi nepoznala, že skladba kterou Pačess přidali, už ten večer jednou zazněla. Nejspíš toho nemají víc nacvičeného. Ale nikomu to nevadilo. Všichni museli být spokojení. Kapela s odezvou, návštěvníci s vystoupením. Bylo to fakt skvělé a určitě zatím nejlepší Pačess jaký jsem měl možnost vidět. A jsem rád, že ho za týden uvidím znovu v rámci Orthodox festu v Děčíně a v červnu znovu na Czech Death Festu.
Dávám si dalšího lahodného Birella a čekám. Čeká se 50 minut, než pódium obsadí staříci z V.A.R. Usměvaví kmeti (kromě kytaristy, ten není kmet, ten byl jen usměvavý) od začátku hrnou svůj alko-thrash´n´roll a opět musím podotknout, že toto byl jednoznačně nejlepší VAŘí koncert co jsem měl možnost shlédnout. Já v jejich věku budu mít problém vstát z postele a oni jen tak z nosu vyfrknout padesátipětiminutové vystoupení plné rychlých a méně rychlých rokenrolovětrešových skladeb. Mě by na jejich místě někdy kolem čtvrtého songu museli odvézt na dialýzu. Zvuk měli naprosto precizní. Strašná škoda, že atmosféra jejich koncertů není zaznamenána i na jejich hudebních nosičích. Nebo aspoň mě to tak přijde. Před jednou děkovačkou si nás zpěvák zavolal blíž prej Poťte blíž, já vám něco povim. No tak někteří šli blíž a pán za mikrofonem spustil, že Děkuju člověku bez kterýho by tady tohle nikdy nemohlo bejt, díky Lumíre... Místo ale aby ukázal nahoru do nebe, nebo dolů do pekla, ukázal do obecenstva. Fanoušek v první lajně se otočil směrem kam zpěvák ukazoval a ptá se týpka osamoceného na parketu To seš ty? Samozřejmě to nebyl Lumír. Lumír svou Ponorku už pozoruje z druhé strany... V klubu oproti minule byl naprostý nedostatek něžného pohlaví. Místo nich přední linii zaujmuli nějací dorostenci. Partička opilých výrostků, vzhledově bych je typoval na jinou akci, se snažila poctivě pařit ale moc jim to nešlo. Spíš se jen tak kymáceli a hopsali. Potřebovali by absolvovat školení na Obscene Extreme Festivalu. V.A.R. zahráli skladby z pravěku, zahráli novější věci a když chtěli odejít, opět se vyřval přídavek. Bylo to skvělé dědci!! Těším se na vás někdy příště!!
Tou dobou se v klubu nenacházela snad ani jedna dívka. Také jsem zaznamenal debilní chování některých jedinců, kteří měli nutkavou potřebu co dvě minuty z parketu chodit na svá místa ke stolům a zase zpět na parket. Samozřejmě jim bylo uplně u prdele, že tím lidi, kteří přijeli za muzikou a ne vyhýbat se jim aby mohli zalézt do hnízda a zase vylétnout, serou na to, že nejsou schopni vzít si svůj nápoj a držet ho v ruce. Co jsme kurva na plesu nebo co? Po V.A.R. si jdu pro Birella. Záměrně nepíšu lahodného. Už když mi ho podával barman výměnou za 35Kč, upozorňoval, že mám smůlu, neboť tento nelahodný Birell nemá vylepšenou recepturu. Až u stolu když jsem se podíval na minimální trvanlivost, jsem zjistil toto:
Ale i tak byl dobrej... Při zvukové zkoušce posledních vystupujících, FLESHLESS, se kytaristá ptá bubeníka: Nabuzenej? Bubeník odpovídá: Nasranej! A člověče pro následující třičtvrtěhodinu to byl dobrý základ. Protože takhle nasraně znějící Fleshless jsem ještě nezažil. Jestli to bylo tím, že je většinou vidím na větších akcích a nedostanu se k nim tak blízko, ale stejně jako u Pačessa a u V.A.R. byl tohle absolutně nejlepší Fleshless co jsem měl možnost vidět. A asi jsem nebyl sám, kdo to vycítil, protože v průběhu vystoupení jistý prostovlasý mladík v tričku Krabathor rozpohyboval stojaté vody parketu poctivou pařbou. Něžně hopkající mlaďáci valili svoje pivem zmožené oči, jaké peklo se rozpoutalo. V malém prostoru pardubické Ponorky to ale není moc dobrý nápad. Naštěstí všichni ve zdraví přežili zkrácený set, který byl zapříčiněn tím, že Fleshless mají nového bubeníka a ještě toho nemají víc nazkoušeno. Zazněly prastaré skladby, zazněly skladby z aktuálního alba a také jedna žhavá novinka, která byla nahrána před třemi týdny a která měla v Pardubících svoji premiéru. Zvukově byli Fleshless, ač bez basy, velice precizní. A opět se přidával přídavek a rovnou několik a bylo to prostě boží ty vole! Když to všechno skončilo, hučelo mi v uších a teď když píšu tyhle píčoviny, hučí mi v nich pořád. Výborná akce!! Příští zastávka: ORTHODOX FEST DĚČÍN!!
26. 3. 2022 WELICORUSS / INNERSPHERE
Poprvé jsem měl na Welicoruss v plánu jet už v době, kdy svět neznal slova restrikce, rouška, respirátor, koronavirus a podobné píčoviny. Jenže jsem si o jeden den popletl datum a místo abych byl v Pardubicích na koncertě, vypravoval jsem v hospodě kámošovi, že zejtra vole jedu do Pardubic na Welicoruss vole. Jaké bylo moje překvapení druhý den, když mi na facebooku vyletěla hláška, že akce se zúčastnilo tolik a tolik lidí. No jo, když máte v hlavě nasráno jako já, není vám pomoci... Podruhé jsem Pardubice ve spojitosti s koncertem Welicoruss zaregistroval v době, kdy se neusátle omílaly ruce-roušky-rozestupy-covid. Samozřejmě koncert byl zrušený jako všechno ostatní. Náhradní termín se objevil v době, kdy všichni řešili jestli očkovat nebo neočkovat a jestli si nasadit respirátor, nebo se nechat zmlátit fízlama. Tenhle termín byl z podzimu také přesunut na 29.1.2022 a následně zrušen v době, kdy se Rusák začal ochomejtat kolem Ukrajiny. Třetí náhradní termín už vyšel a mohl jsem teda v sobotu hned po práci vyrazit do pardubické Ponorky. Tentokrát s přítelem Obelixem, jež nikdy na akci podobného typu nebyl a právě počet vystupujících kapel (dvě) byl jedním z důvodů, proč jsem ho na koncert vzal s sebou. Kdyby se mu to náhodou nelíbilo, tak aby netrpěl moc dlouho. Moje obavy byly ale liché, neboť ač neznalý tvrdé metalové muziky, koncert se mu líbil. Na neděli jsem si pro jistotu vzal dovolenou, protože ruku na čuráka, v Ponorce si nikdo nemůže být jistý, že koncert nezačne v jedenáct večer... Do Pardubic přijíždíme v 19:30hodin a světe div se, před klubem bylo parkoviště plné. A stejně tak všude kolem. Trochu jsem znejistil, protože Ponorka není moc prostorný klub a kdyby všichni z těch zaparkovaných aut byli dychtiví po ruském paganmetalu, mohl by nastat problém s nepříjemnou atmosférou. Našli jsme jedno volné místo asi pět minut chůze od klubu u popelnic. Cestou do klubu potkáváme dvě děvčata, z nichž jedna močí v křoví a druhá se nás ptá, Nemáte náhodou papírový kapesníky?, neboť si nemají čím utřít ústí močových trubic. Když jsme jim sdělili, že zrovna právě teď u sebe žádné takové vymoženosti nemáme, otázala se nás ta akční, čím si utíráte pinďoury? Necháváme dotaz letět vzduchem dál někam do Hradce Králové a míříme ke vstupu do Ponorky. Hned po zaplacení vstupeného 250Kč mi bylo jasné, že nikdo ze zaparkovaných aut nebyl dychtiv ruského paganmetalu, neboť se v prostorách klubu nacházelo jen pár lidí.
Paní u vstupu se nás zeptala, jestli nevíme zda-li už skončil hokej (Pardubice vs. Budějice). Zjišťujeme, že klání bude trvat ještě dvě minuty. Kupujeme lahodné birelly a usedáme v prázdné hospodě bez obsluhy. Ano, tento večer byl funkční pouze bar v klubu. Hospoda fungovala jako jakási chill-out zóna. No a jak už to bývá v Ponorce zvykem, avizovaný začátek akce na devatenáctou hodinu se samozřejmě posouvá. Asi se čeká až skončí hokej a milostivě se dostaví blbci v červenobílých dresech. Vysral bych se na ně vole! Kurva buďto chci halekat na hokeji, že rozhodčí je piča nebo chci halekat na bubeníka, že už nemůže ne? Obelix si v autě zapomněl telefon a protože se začátkem to vypadalo bledě, zašli jsme pro něj do auta. Když jsme se vraceli, močící dívky se od křoví přesunuly ke schodům u vstupu a opět na nás žadonily papírový ubrousek (by mě zajímalo čím se teda utřela když nic nesehnala?). Obelix z kapsy vyndává zmuchlaný, avšak nepoužitý ubrousek a věnuje ho dojaté dívce, která hned na to upírá prosebný zrak na mě. Vytahuju z kapsy hadrový nepoužitý kapesník a posílám ji do prdele se slovy Ten ti nedám, je svatební do výbavičky. Dáváme dalšího birella a když padne devátá hodina, dvě hodiny po oficiálním začátku akce, na podium naskáčou čtyři, na pohled odrbaní, špinaví, počmáraní chlapíci z WELICORUSS a beze slova a bez zvučení nám pouští intro, po kterém se rozjede jejich sedumdesátipětiminutový set plný melodického paganmetalu, blackmetalu, heavymetalu, nasamplovaných kláves, blackového skřehotu, čistého zpěvu a semtam falešného zpěvu.
První písnička na mě od začátku křičela Ty vole tohle vypadá na zvukovej průser roku! Naštěstí druhej song byl už v pořádku. Přítomno mohlo být tak 50 (?) lidí, z nichž mohla být tak jedna třetina něžného pohlaví. První řadu obsadily z větší části fanynky, které mohly nechat oči a svá vlhká rodidla na členech kapely, kteří, přiznávám ve svých outfitech vypadali velmi sympaticky. První třičtvrtěhodina patřila hádám novým skladbám. Usuzuju tak dle toho, že po čtyřiceti pěti minutách nám bylo ruskou češtinou oznámeno, že další songy budou staršího data. Komunikace kapely probíhala výhradně skrz zpěváka a to v angličtině, ruštině a češtině. Nejvíc na mě fungovaly písničky zpívané v ruštině. V hledišti se žádný levičácký provokatér s ukrajinskou vlajkou neobjevil, o politice nepadlo ani slovo, takže koncert ubíhal písničku za písničkou bez zásahu securitas, holky z první lajny do sebe lily jednoho panáka za druhým, zapíjely to pivem, kroutily se, pařily, objímaly, tančily... děvčata já vás miluju!! Kapela hrála jak o život, zájem v hledišti si vydobývala roztleskáváním a skandováním HEJ! HEJ! HEJ! které znělo tak trochu jako OI! OI! OI!... Když to udělali poprvé, řekl jsem si OK, na rozjezd chtějí rozpohybovat publikum, když neproběhla žádná předkapela. Když to udělali v dalším songu znovu, už to nebylo zábavné. Když to ale dělali téměř v každém songu, tak už to sralo. Co jsme kurva na Michalovi Davidovi? Když jsem psal, že se zvuk u druhé písničky zlepšil, je to pravda. Ale ideální to rozhodně nebylo. Bohužel kapela hraje jen s jednou kytarou a ta navíc ještě zdála se mi utopená oproti kopáku, který vévodil. A nebylo to místem kde jsem stál. Vyzkoušel jsem tři pozice na parketu. Při kytarových sólech jak už to bývá u jednokytarových kapel vznikla hluchá místa a navíc ta utopená kytara... No, mohlo to být lepší. Nicméně jakožto fanoušek muziky a klubové scény jsem byl spokojený. Po koncertě Welicoruss nastalo fotící a podepisovací peklo s fanoušky, také došlo patrně na znásilnění maličkého distra s tričkama, neboť každý druhý na sobě hrdě měl hadřík s nápisem Welicoruss. I přes průměrnou návštěvu si myslím, že kapela mohla být spokojená. Dáváme pito a čekáme na druhou kapelu večera INNESPHERE, kteří jak jsem se dočetl hrají melodický deathmetal.
Po stavbě bicích a nazvučení nástroů, které netrvalo ani tak moc dlouho, jsem od jedné opilé dívky zaslechl, jak vříská na druhou opilou dívku Hele ty neznáš orgasmus Lucifer a Satan všechno dohromady vole... Jak já miluju tahle opilá blábolající děvčata... Při zkoušení si kapela na kytary a basu vybrnkávala pecky od GNR, Lynyrd Skynyrd, Queen, Iron Maiden a mě bylo jasné, že s tím deathmetalem to nebude zas až tak horký. A při první hromadné zkoušce se potvrdily moje obavy, protože kousek, kterým zkoušeli zvuk, mi přišel spíše jako doommetalový flák. Když se rozjeli naplno, zvuk byl víceméně v pohodě (měli dvě kytary, basu a tři zpěvy). Při poslechu jejich muziky mě napadla jen jedna možná přijatelná škatulka: Deathmetal pro slečinky. Prostě to na mě tak působilo. Ono to nebylo nijak špatné, holky z toho na parketu uchcávaly, a několik hlav i pařilo, ale nebylo to nic moc pro mě. Asi jsem čekal něco jiného. Něco víc chlapskýho. Takže asi po půlhodince Innerspeřího metalu jsme se sbalili a vydali se na cestu domů. Bylo půl dvanáctý a ruku na Putina, po dvanáctihodinový směně v továrně, dvouch hodinách čekání u Birella na začátek akce, moje tělo už to prostě nestačí vstřebat. Nejsem stroj, ani můj kámoš, který nemusí spát třeba měsíc v kuse. Závěrem musím napsat, že jsem rád, že se Ponorka stále drží po smrti Lumíra a že do klubu pozve občas i nějaký ten nářez. Ten příští bude už za 14 dní. Do pelechu jsem zalezl něco po půl jedné ráno a letmo zkontroloval facebook. Vyskočila na mě hláška, že koncert Welicoruss začíná ve 20hodin. To je nejlepší se takovou novinu dozvědět několik hodin po... No a poselství do budoucna: Bez papírových kapesníků na utření pičky a bez peněz, na koncert do Ponorky nelez!
Pro pár dalších fotek klikni sem.
11. 3. 2022 GORE GANG BANG PARTY
Zatímco já jsem smrděl na noční směně v továrně na výrobu kovových obalů pro potravinářský průmysl, můj věrný přítel ze severu křepčil na akci nazvané GORE GANG BANG PARTY v Teplicích. Nikde jsem nenašel žádný pěkný oficiální plakát, takže jen obrázek latexové dívky z oficiální události na facebooku...
4. 3. 2022 INSANIA - GRRROTESKY TOUR
Někdy před měsícem jsme dostali od nezvěstného kámoše mejlem pozvánku na liberecký koncert INSANIA. Bohužel jsem se musel nezúčastnit, respektive jsem měl v plánu tento měsíc hlavně URATSAKIDOGI, kapelu z Ruska, takže jsem Insanii odmítl. Jak všichni vědí, Putin je čurák a tak se Uratsakidogi nekoná a já tak přišel o Uratsakidogi i Insanii. Včera ráno jsem otevřel oční bulvy a na jedné ze sociálních sítí mi můj severský přítel připomněl, že předevčírem proběhl koncert Insanie v Liberci. Úplně jsem na něj opomněl a kdybych na něj byl býval neopomněl, tak jsem tam určitě jel. Nevadí. Naštěstí můj věrný severský přítel SODík tam byl a poslal mi pár hodnotících slov k převčerejšku.
"K mému velkému překvapení mě nezvěstný kámoš 22.1.2022 oslovil, zda nenavštívíme koncert Insanie (Jeden z důvodů návštěvy koncertu byla i otázka, jestli jedna z melodií v písni Jedeme peklo, byla inspirována melodií z písně Immigrant Song od Led Zeppelin. Prej "Tak se jich dojedem zeptat, máme to na půl cesty zhruba, nebo o den déle v Rock Caffe Praha". A protože Prahu nemá nikdo rád, volba padla na Liberec. Pro mě z Ústí do Liberce pohodová cesta autem. Pro nezvěstného kámoše cesta z Vraclavi koňským povozem, busem, vlakem, docela vopruz. Z domu vyrazil ve 14:30 a v Liberci byl v 19:58. Jak říkám, vopruz. Vzhledem k tomu, že jsme se dlouho neviděli a mohli na shledání popít, kámoš zajistil ubytování v Inter Hostelu Liberec, nedaleko od přehrady Starý Harcov (mohu doporučit, sice mají hajzly na chodbě, ale jen pro dva pokoje). Hostel je od klubu vzdálen cca 2,5km, takže příjemná procházka. Cestou jsme zastavili ve vietnamské restauraci MỘC, která je od klubu nedaleko. Příjemné prostředí, příjemná obsluha, vynikající jídlo (smažená rýže, volské oko, vietnamská klobása a Svijanské pívo.)
Vzhledem k pozdějšímu příjezdu jsme do tak akorát zaplněného Bunkru dorazili ke konci setu předkapely AFD (původně byla avizována Exorcizphobia). V rámci přípravy na koncert jsem si dvě písně poslechl na youtube, a nijak mě jejich elektronic rock´n´roll nenadchl. Velice mě ale překvapili, když jako poslední flák zahráli pecku od Turbo Negro - All My Friends Are Dead. Mám pozdezření, že se kapela inspirovala při výběru názvu právě touto písní. AFD - All Friend Dead.
V pauze jsme dali nějaké to pívo. Za barem byly pohledné a usměvavé dívky. Čepovaný Budvar se také nechal pít. Celkově na mě klub působil velice pohodově.
Kolem desáté začalo to, proč jsme přijeli. Pro mě je Insania jedna z nejlepších CZ klubových kapel. Na velkých pódiích jim to tak nesluší. Zazněl průřez starší tvorbou a nová deska byla odprezentována (pokud se nepletu) čtyřmi songy. Pro mé nekritické ucho naprostá spokojenost a vše v pořádku. Dle pařby u pódia usuzuji, že i kámoš byl nad míru spokojen.
Po odehrání setu Poly oznámil, že jsou ubytováni na Ještědu, tak tedy přidají dva kusy a musí frčet a upozornil, že na stánku mají mimo jiné i svou knihu Kacířův kancionál. Jasná koupě a hlavně důvod, jak se vetřít za účelem podepsání knihy do šatny a zjistit jak to tedy je s melodií z Jedeme peklo. Kluci byli jako vždy vstřícní a na své otázky jsem dostal uspokojující odpovědi.
Ano, autor tohoto blogu samozřejmě děkuje za Richardí zavaření (uplně normálně bylo Richardovi řečeno, že autor blogu prohlásil, že ROOT v Richardím podání s kapelou Hystos, je prostě špatný, jak se můžete dočíst tady a podívat zde.)


















