OBSCENE EXTREME 2022, aneb LANGOŠ ZA STOPADE
9. 7. 2022 ROCKOVÁNÍ U STOLINŮ VOL. 4
30. 6. 2022 HELLOWEEN / HAMMERFALL
Vlhký sen každého fanouška heavymetalu se stal skutečností! Ten se stal vlastně už v roce 2017, když na obří turné po celém světě vyjela kapela Helloween i s Michaelem Kiskem a Kaiem Hansenem. Dvacetpět roků se čekalo, než se hlavní postavy mezi sebou udobří do takové úrovně, aby spolu mohli pobývat v jedné místnosti. Pokračování vlhkého snu bylo to, že se nejednalo pouze o nárazovou akci - turné - ale že všichni zapracovali a nahráli novou písničku. A dovršení vlhkého snu je kompletní nové album a turné k němu se všemi členy, kteří jak se zdá, se asi do Helloween vrátili na dobro, jelikož domovské kapely Kiskeho a Hansena (Unisonic a Gamma Ray) stagnují. Jestli je to dobrá zpráva nebo ne, nedokážu posoudit. Mě se líbí Helloween komplexně ať už s vyhnancema nebo bez nich. Původně měl na pražském koncertě místo Hammerfall jako host vystoupit UDO a zahrát set plný songů jeho bývalé kapely Accept, ale dýněžel se do toho vložil covid a tak po dvou letech odkládání koncertu se změnil i host. A přiznejme si to, změnil se k horšímu. Uda nahradili Hammerfall. Chjo. Když jsem si kupoval před dvouma rokama vstupenku, kupoval jsem ji i pro moji milovanou ženu Filoménu. Jenže se jí teď nějak nechtělo jet, tak její místo zaujal můj věrný severský přítel SODík. Nutno podoktnout, že její místo zaujal pouze coby majitel vstupenky. To jen tak na okraj pro různé škarohlídy, kteří by si mohli ledacos domýšlet. Do Prahy nás jelo 5, a šestý do party, SODík, na nás čekal na místě konání. Dostat se na parkovací místa bylo díky debilním řidičům s pražskou poznávací značkou trochu peklo, protože takoví řidiči, a obzvlášť v té zkurvené Praze, jsou prostě hovada. Sympatický mladík u závory na nás vysypal několik vět ohledně pravidel placení parkování, za což jsem ho upřímně politoval, protože to samé musel opakovat několika tisícům řidičů. Míst na parkování bylo dostatek a náš koráb jsme zaparkovali ve třetím patře.

Pak už jen pár desítek metrů výtahy a pěšky po přechodech a jsme v O2 aréně. Vystojíme si frontu se vstupenkama, podstoupíme šacování, odkládání osobních věcí do košíku a procházení bezpečnostním rámem jak na letišti a pak už jsme tam. Koncert může začít. Někteří z naší party si dávají pivo, já volím ovocnější variantu a kupuju COOL Lemon za padesát. V tom hnusným vedru lahodný nápoj. Protože mám já a SODík vstupenky na sezení a kluci na stání, tak se rozdělujeme a jdeme se mrknout do haly. Nikdy jsem v takové nebyl, takže se mi tam líbilo. A hlavně mě potěšila jakási klimatizace nebo výměník vzduchu, který, ač zcela evidentně fungoval, nezabránil pozdějšímu přilepení k sedačce. Najdeme si svá místa a třeseme se toho, abychom náhodou neměli nějaké obézní nebo nějak netolerantní přísedící. Nic takového se nestalo, i když se našlo pár blbců, kteří měli potřebu neustále courat tu pro pivo, tu pro hranolky nebo pizzu a všichni v řadě díky nim museli vstávat, protože sedačky nebyly zrovna dvakrát prostorné a pohodlné. Kurva lidi to nevydržíte tři hodiny bez žrádla? To jste se na koncert přišli nafutrovat? Blíží se devatenáctá hodina a retardi na stadionu začínají pískat. Patrně nezaznamenali, že začátek akce oproti původní sedmé hodině před covidem, byl posunut na půl osmou. Když začali pískat podruhé, silněji, pustil jim hlavní mlžitel trochu mlhy na pódium a Hemrfóluchtiví hevymetálisti sklapli pysky. Přesně v 19:30 hodin zkurveného pražského času začala hrát předkapela, bohužel HAMMERFALL. Opravdu jsem se snažil. Bůh je mi svědkem, že jsem se snažil naladit na vlnu jejich pojetí heavymetalu, ale ono to prostě nešlo. Jejich hudba byla směšná, primitivní, hloupá a ani zvukaři je moc nepodpořili, neboť po celou dobu měli zahuhlaný zvuk, který byl na můj vkus potichu. Téměř celé Hemrfólí vystoupení se neslo v pochodovém středním tempu, až si nejeden mohl říct WTF, co je tohle za sračku? (já si to řekl). Zpěvák byl ale absolutně nejhorší zmetek ze všech. Takhle falešně nezpíval svého času snad ani Andi Deris. Pouze místa, kde byl doplňován sbory kytaristů, to bylo dobré, protože hlavní zpěvák nebyl slyšet. Za celou dobu jejich koncertu jsem se nepřinutil spokojeně kývat do rytmu hlavou, nebo si podupávat nohou. Naprosto bez zájmu. A to jsem se fakt snažil najít něco pozitivního. Švédové hráli 75 minut mínus žvanění a jejich chování chvílemi připomínalo Manowar. Obzvláště pak trapné bojovné gesto blonďatého kytaristy při závěrečné představovačce evokovalo k nekontrolovatelným tikům mé pravé oko, které to vzdávalo a nemohlo se na to již nadále dívat. Hammerfall končí, mají obrovský aplaus od svých věrných a my se jdeme vychcat.
Na hajzlech fronta až do prdele ale když musíš tak musíš. Vracíme se do hlediště, pořizujeme si jako správní teenageři selfíčka s nápisem Helloween a po chvíli usedáme na naše místa, která byla jen tak mimochodem docela dobrá, ač se to z přiloženého videa může zdát jak chce. Pokud jsem na začátku psal, že i když klimatizace fungovala, byli jsme ulepení, tak po přestávce právě nastal ten čas o kterém se zmiňuju. Já jsem člověk, který se rychle zahřeje a rychle se potí, takže jsem se po pár minutách cítil jak v želví kundě. A bylo to opět přesně na čas (super!!) ve čtvrt na deset opět zkurveného pražského času, kdy se pustilo Helovíní intro a po chvíli Dani Löble třísknul do kotlů a HELLOWEEN naběhli v plné polní a hrnuli to do nás. Během chvíle jsem měl husí kůži po celém těle z toho, jak to bylo skvělý. Neskutečný rozdíl ve zvuku a takové té přímé živočišnosti oproti předkapele. Zvuk řezal, basil, mlátil, jebal, ty vole boží! Na úvod si pánové vybrali Hansenovu skladbu Skyfall a ať si všichni láteří jak chtějí, že na začátek zbytečně dlouhý, bylo to výborný. Zpěváci se střídali, kytary kvílely, Markus s basou pobíhal a prstama bublal do strun a všem vzadu vévodil Dani za svými škopky, které byly posazeny do obrovské dýně, což vypadalo velmi efektně. Ještě efektnější pak byla obří projekce, na které byly různé animace dějově a časově zasazené k písničkám, nebo se tam promítaly záběry z pódia. Zmínil jsem zpěváky, což je u Helloween kapitola sama o sobě. Já osobně se řadím mezi ty, kteří uznávají všecky tři zpěváky, kteří se v kapele vystřídali. Někdo nemůže vystát Derise, někdo zase Kiskeho a ti co se narodili po roce 2000 nejspíš ani neregistrují Hansena jako zpěváka. JENŽE! Byl to právě Kai Hansen, který byl toho večera, ostatně stejně jako i minule, z těch tří nejlepší. Když přišla jeho chvíle a hrálo se z prvního mini LP a debutu, takhle s přehledem zařvané prastaré krásné songy, to byla slast poslouchat!!
Ale ani Kiske, který sice trochu šišlá, a zlí jazykové tvrdí, že se už dávno vyzpíval z hlasivek, dával svoje party s přehledem. Bohužel pan zvukař, patrně jeho velký fanoušek, mu chvílemi tak strašně ohulil mikrofon, že to bylo trochu nepříjemné a budilo to dojem, že nezpívá Kiske, ale že někde za rohem probíhá pomalá kastrace starým rezavým nožem. Pokud ale budu hodnotit jeho zpěv, byl o třídu lepší než minule.
Derisův zpěv mám rád. Líbí se mi, jak se v roce 1994 popasoval se svojí úlohou, když na něj kritika plivala špínu, protože to nebyl druhý Kiske. Nikdo z nich si ale neuvědomil, že to byl právě on, kdo zachránil kapelu před jistým rozpadem. Mám rád i jeho skladatelskou stránku a vůbec mi nevadí, že zpočátku zpíval falešně. Za roky u kapely se vypracoval a i když zpívá svoje party uplně jinak, než by je vyječel Kiske, prostě to funguje.
Nejlíp to bylo slyšet při duetech, kdy Kiske jede jak hodinky podle přesně nalajnovaných čar, zatímco Deris experimentuje jak s hlasem tak i s načasováním slov. Pokud se podíváme na setlist, zjistíme, že 8 písniček + pětipísničkový medley, pocházelo ze staré éry od roku 1984 do roku 1988, čtyři písničky zastupovaly nové album a jen dva songy ze středního období z roku 1996. Takže naprostá ignorace Kiskeho Pink Bubbles Go Ape, Chameleona a kromě jedné desky i všech alb z období Andyho Derise. Jenže když má Helloween na každém albu 5 hitovek tak prostě nemůže zahrát všechno. A myslím si že všichni byli s výběrem songů spokojeni. Někteří dementi začali odcházet ještě před přídavkem. Kdyby věděli, že po jejich odchodu kapela hrála ještě přes půl hodiny asi by si rvali rodidla. A někteří poloviční dementi odešli před úplným závěrem, skladbou I Want Out, která byla rozdělena do dvou částí. Písnička začala úplně normálně jako vždycky, do lidí byly vhozeny velké nafukovací balony, kapela za vydatné pomoci fanoušků vyřvává chytlavý refrén I Want Out a najednou se to zvrtne do jakéhosi reggae a někdo, zatímco kapela vyhuleně jamuje, do mikrofonu říká, STOP... STOP... OOU ... STOP... Myslel jsem si, že to přichystala kapela sama, jakože se písnička zvrtla špatným směrem, že bude nějaké tlachání a komunikace s fanoušky, ale bylo to jinak. Na pódium přišli pořadatelé, v rukou třímali zlaté desky a došlo na předávání ocenění, objímání, gratulace. Bylo to pěkné... Poté kapela zase začala reggaeřit, diváci zpívali dle pokynů I Want Out, písnička se dostala do své obvyklé podoby, Andy Deris zvedl ze země transparentík, který k němu doputoval od jednoho dýňového uctívače, a byl na něm vyveden nápis ve smyslu DĚKUJEME ZA NEJLEPŠÍ POSLEDNÍ ŠKOLNÍ DEN... a grandiozní koncert spěl do svého finále.
Bylo to úžasné a skvělé a je naprosto úchylné, že za čtrnáct dní se budu vožralej válet v trávě na Obscene Extreme Festivalu a do uší mi budou hrát takové pecky jako 3Onany Boys, Aggressive Tyrants nebo Dismember. Po skončení spěcháme k automatu zaplatit parkovné, a rychle se dostat z parkovací budovy na silnici, což byl opět díky řidičům s pražskou poznávací značkou, porod. Stavujeme se na benzince na bagetu a nějaké pitivo. Bohužel Vojta, náš řidič, vybral patrně tu nejhorší pražskou benzinku, kterou mohl. Paní za pokladnou, stará ženská, nevrlá, dlouhé šedivé vlasy, vrásčitý xicht, za covidovou přepážkou na nás jebala, že takhle teda ne, tohle nejde, že musí o půlnoci zavřít a že prostě ti co čekají na kafe, tak své kafe nedostanou a ať vypadnou. Byla píča tak zmatená, že mi dvakrát namarkovala Vineu, a tak jsem za bagetu a půllitrový nápoj zaplatil 142Kč, i když to mělo být jen 109Kč. Při placení se mi to zdálo hodně, ale nechal jsem to tak být. Aspoň teď tady můžu napsat TY KUNDO NEVYLÍZANÁ NASER SI!! Cestou domů se jen tak tak čelně nepotkáváme se srnkou, která stojí uprostřed dálnice. Píča tam stála a nehejbala se. Úplně stejně jako ta děvka pražská co mě ojebala o 33Kč!!
CZECH DEATH FEST 2022
Doprdele ty vole. Je mi blbě. Ne z chlastu, ale ze stáří. Dnes jsem totiž zase o rok starší a jakoby si moje tělo řeklo, že bude stávkovat a nakazilo se nějakým moribundusem. Z nosu mi teče, teplotu mám, v krku knedlík, zimnice... Ale i tak se pustím do psaní reportu z výborného festivalu a sdělím světu něco málo slov. Takže jako první informace, kterou tu vybleju, je moje váha před odjezdem. To jsem vážil krásných 105.7 kg. Dneska když jsem přijel, tak už to bylo 108,4 kg. Z toho je vidět, že jsem rozhodně nestrádal a s klukama si užil festival plnými doušky. Ale popořadě. Před několika měsíci nám zavolala paní domácí z hotelu, že ruší naši rezervaci a nastěhovala si tam Ukrajince. Nasralo nás to, ale nic jsme s tím neudělali. A všechno ubytování kolem bylo už obsazené. Nakonec se medvědovi podařilo sehnat stanování u jedněch hodných lidí na zahradě s tím, že bychom měli k dispozici sociální zařízení. Ale i z toho nakonec sešlo, a byl to opět chrchlající a smrkající medvěd, který dva dny před začátkem dokázal vypátrat apartmán s kuchyňkou a koupelnou. No i když apartmán, spíš takovej pokojíček. Bylo nám řečeno, že je to tak pro tři lidi, že tam je postel, rozkládací minigauč a místo na podlaze, ale by se nás tam možná 5 vešlo. Jak nám přišlo vhod, že Kinedryl den před odjezdem naprosto nepochopitelně a nekolegiálně oznámil, že nikam nejede. Zbyl nám tedy plonkový lístek ale hlavně, kdyby jel, už by se tam s námi nevešel. Z apartmánu se nakonec vyklubala místnůstka asi 4x2,5 metrů. Aspoň že medvěd nedal majiteli šanci dostat svých nasmlouvaných tři a půl litru za ubytování na víkend a dal mu jen tři. Budu se teď maličko věnovat popisu našeho ubytování, neboť ke s míchu a tanci nám později v reportu zahraje Amorfis. Takže ubytování bylo se skosenou střechou uklohněné nad garáží. Po nepříjemných strmých schodech vyrobených z kovových roštů se šlo na odpočívadlo, zahnulo se doprava a čekaly nás ještě další tuším čtyři schody. Dveře, které když se otevřely, tak už se nedalo otevřít do koupelny. Při sprchování se muselo sedět a když se trůnilo na míse, tak jsme měli hlavu přímo u maličkatého umyvadýlka. To ovšem nepovažuju za nevýhodu, neboť kdo měl potřebu, mohl srát a blít zároveň. Z miniaturní chodbičky se vešlo do minipokojíku, který netřeba popisovat. Důležité budou pro věci budoucí schody.
Když jsme se vybalili a převlékli do metalových outfitů, přemístili jsme se do nedaleké hospody na oběd, který byl průměrný s Plzní, která byla teplá. Vstupné na festival stálo 1950Kč, my měli z předprodeje za 1500Kč a Medvěd měl z doby předkovidové zakoupený lístek za 900Kč. Dvakrát. Prodat se mu ho nepodařilo, ale nakonec se díky němu na festival podíval kluk, který nám dal tip na ubytování. Na čepu bylo opět primátorské pivo tří nebo čtyř druhů, Kingswood, Birell, ochucený Birell, za ceny více než přijatelné. První dva dny jsme většinou jeli v pětivoltážní Apě. Letos poprvé se neplatilo ani hotově ani žetony, ale vychytávkou, kterou už samozřejmě známe. Čip na náramku, který se přiložil, píplo to a hned jsme byli chudší o 38Kč za pivo. Když přicházíme do areálu, hraje EXORCIZPHOBIA. Upřímně, nemám tuhle kapelu v lásce. Na mě jsou moc levičáčtí a prostě je nemám rád. TRANSLUNARIA je druhá kapela, kterou vidíme, ale je to na nás moc progresivní, takže odcházíme do stínu popíjet a čekat na kapely které nás baví. Ale slyšeli jsme to nejdůležitější, a sice že toto bylo jejich první vystoupení po deseti letech. V tu chvíli vysvitlo slunce a kromě noci a večerů svítí až do konce festivalu a to samozřejmě při dvanáctce není pro stařečky našeho věku zdravé. Začínáme být tedy docela brzo narvaní. Ale protože jsme hovada, stejně jen co dopijem, jdeme si pro další. Taky jsem zašel za Richardem do distra a prohrabal jsem mu tam desky a zakoupil si split LP PŘÍTEL BELIAL / CHLAD. Ani jednu kapelu neznám, ale má to hezkej obal. A hlavně už jsem měl naváto a to je mi pak jedno co kupuju. Vypozorovali jsme, že opět vidíme stále stejné xichty. Stále stejné xichty pokročilého věku 40+. Kdo bude chodit na festivaly a koncerty, až přestaneme my, toť otázka. Dokonce ani moc žen a dívek tam nebylo. Opravdu nevím čím to je, protože pohled na dívku v metalovém outfitu je pro naše vejce vždycky potěšení. Tenhle festival byl pro mě jednoznačně nejdražší. Nevim proč, když třeba na Brutal Assaultu, kde byla vstupenka dražší, pivo dražší a nikdy jsem neměl potřebu navštívit bankomat. Ono to není nic levnýho. Ubytování, vstupné, nabití platícího čipu, obědy, večeře, a jsme na pěti litrech. A to je o dva litry víc než to bylo zatím pokaždý. Medvěd nemůže prodat vstupenku a mračí se tak, že k němu přijde týpek a poprosí ho, aby se usmál. Medvěd se usměje, týpek poděkuje a odejde. Obdobně jsem to dělal i já s oprsenou obsluhou, která mi točila pivo. Ta holčina, milá, hezká, ale furt zamračená. Pokaždé jsem vyžadoval, že chci pivo natočené s úsměvem. Ona se vždycky tak hezky usmála a to pivo hned chutnalo lépe. V 15 hodin nula minut vidíme záchranáře, jak nesou prvního zkolabovaného ožralu. Kluky jsem nalákal na kapelu PROCH z Polska. Ono jak není moc příležitostí vidět nějaký blackmetal, tak mě zajímá každá blacková kapela, i když je to třeba sračka. A to co předváděli Proch v čele se zpěvákem, který měl poprsí číslo 3, bylo fakt špatný. A přitom je tolik zajímavých a dobrých blackmetalových kapel z naší rodné vlasti, které by si s tím polským vytřely svoje černé prdele. Jen namátkou třeba Wyrm, Stíny Plamenů, Sól, Dark Seal, Sezarbil, Inferno, Cult Of Fire, Kraake, Unclean, Asgard, Bohemyst, Trollech,... Je toho fakt hodně. Proch tedy s čistým svědomím posíláme do hajzdlu a jdeme popíjet. Ze zvědavosti jsme se zašli podívat na STELLARIS a byli jsme překvapeni. Strašně sympatická zpěvačka, která dávala jak čisté zpěvy, tak growling. Burton C.Bell by se od ní mohl učit. Hudebně to bylo někde mezi Sirenií, Arch Enemy a Fear Factory. Na rovinu ale píšu, že kdyby tam s mikrofonem pobíhal chlap, kapela by takový úspěch neměla. Žádná vychrtlina a moc pěkně se na zpěvačku koukalo a to i v tom zkurveném slunku, které nás pálilo podle tílek a triček.
Jirka se nám svěřil, že chtěl na tajňačku vyfotit bobra svojí starý a když už z ní opatrně odhrnul deku a že to vyfotí, ona ho zpražila: "Co, chceš to poslat těm blbounům?" My se mohli smíchy pochcat když nám to vyprávěl... Taky bych mohl zmínit, že jsme si dělali hromadné selfie ve městě. Respektive jsem ho prováděl já, cizím telefonem. A kdo mě zná, tak ví, a nebylo tomu jinak ani tento festival, že právě moje telefony jsou středem pozornosti některých situaci nechápajících návštěvníků festivalu, neboť v době, kdy se všichni předhánějí, kdo má větší displej, si já s tím svým třípalcovým hovadem bez problémů vystačím. S velkejma telefonama prostě neumím. A podle toho taky vypadá to naše selfíčko...















































