METAL HAMMER 4/1995

 


METAL HAMMER 4/1995 STAHUJTE ZDE!


PS: Pokud vám nepůjde stáhnout, nezoufejte a vraťte se sem jindy. Nastal nějaký problém se zabezpečením stránky a někdy to stahovat jde, někdy ne. Nejsem ajťák, takže s tím nehodlám nic dělat. Sorry, chyba není na mé straně...

METAL HAMMER 12/1995


METAL HAMMER 12/1995 STAHOVAT TADY!


PS: Pokud vám nepůjde stáhnout, nezoufejte a vraťte se sem jindy. Nastal nějaký problém se zabezpečením stránky a někdy to stahovat jde, někdy ne. Nejsem ajťák, takže s tím nehodlám nic dělat. Sorry, chyba není na mé straně...

Malé zamyšlení nad hovnem...

Jen takové malé zamyšlení nad hovnem... Dole je výčet kapel, na které bych mohl jet v příštích dnech po východočeských klubech v Hradci Králové, Pardubicích a Jaroměři, ale nepojedu. Proč? Protože ani na jedné akci (výčet kapel je z jedenácti nadcházejících akcí) není ani jedna blackmetalová kapela. Ano, dejme tomu Purnama by se mohla mezi blackmetal zařadit, ale stejně není to ta zběsilá černá sračka, na kterou bych rád zajel. Takže do píči pojedu moji milí. Sjedu se podívat na koncert do Pardubic, kde sice taky nebude blackmetal, ale bude tam Squash Bowels. A prdel je, že na jaře ta bída pokračuje. Co tím chtěl básník říct? Že jsou pořadatelé už trapní s tím, jak blackmetal ignorujou. Ale asi to tak má být. Aspoň ušetřím za benzin a vstupné.

ARCHEONIC, DAY BEFORE, TARTARO:S, ZODIAC, HORNDAL, DROM, THE CORONA LANTERN, INNERSPHERE, PURNAMA, SLOOW, ABUSED & NEGLECTED, CRITICAL ACCLAIM, KRVEŽEKSON, ČAD, STELLVRIS, V.A.R., SHATTER, MORTIFY, IN VEINS, EPHIALTES, CUTTERED FLESH, SQUASH BOWELS, ANGELCRYPT, VELKHANOS, DYSANGELIUM, SADISTIC HANNIBAL, SCELETONS, RAVENS AGONY, SCORCHED ÆARTH, SPITE INC., ABSENT GOD, IN THE NAME OF GOD.




METAL HAMMER 6/1997

 



PS: Pokud vám nepůjde stáhnout, nezoufejte a vraťte se sem jindy. Nastal nějaký problém se zabezpečením stránky a někdy to stahovat jde, někdy ne. Nejsem ajťák, takže s tím nehodlám nic dělat. Sorry, chyba není na mé straně...

31.1.2025 NORNÍR / HALPHAS / BJES




Do poslední chvíle nebylo jasné, s kým se vlastně objevím na této akci, protože jak Medvěd tak i SODík bojovali s rýmičkou, což jak všichni víme, je nejzákeřnější chlapská nemoc na světě. Nakonec se oba dva dali tak nějak dohromady a mohli jsme vyrazit na blekmentál. Kdyby se nedali dohromady, vyrazil bych sám. Medvěd se pro mě stavil jeho letitou oktávkou a chvíli před oficiálním začátkem akce jsme hledali parkování u kulturáku. Čáru přes rozpočet nám udělalo plné parkoviště a plné přilehlé uličky. Ve velkém sále kulturního domu se patrně konal nějaký ples, soudě dle načančaných děvčat a naškrobených chlapců pohybujících se kolem objektu. Nakonec jsme zaparkovali před nějakým nehtovým studiem nebo co to bylo. A měli jsme z prdele kliku, protože zrovna odtamtud vyjíždělo auto. No i když z prdele kliku... o tom se dočte náruživý čtenář tohoto blogu na konci dnešního slintu. Po zaparkování se vítáme se SODíkem, který přijel do boleslavské metropole ze Sudet a honem do vyhřátého kulturáku, protože venku byla vlezlá kosa. Jdeme najisto, neboť z minule jsme již poučení, že pan Farář své akce pořádá ve skromných prostorech divadelní scény z druhé strany. Po zaplacení vstupného, které pro tento večer činilo 450Kč, si honem běžím koupit LP Nornír od ošklivého vousatého plešatého bubeníka kapely a tričko Bjes od krásné sympatické havraní slečny bjesky. Jen škoda, že už nebylo k mání tričko se starým logem, které jsem trestuhodně v minulosti prosral. To logo je totiž genální... Rázem jsem o 1350Kč lehčí. Bylo to ale v plánu, takže spokojený si odnáším desku a tričko do auta a honem zpátky na pivko. Minule byla na čepu Plzeň za 55Kč, tentokrát to byl Krakonoš za 45Kč. No i když těch 45 bych bral s rezervou, jak se dočte průměrný čtenář tohoto blogu na konci reportu před příhodou dobrého místa k zaparkování. Na pivo se opět čeká dost dlouho. Možná je to záměr, aby se lidi neztřískali a neponičili zařízení kulturáku, možná to záměr není. Každopádně by to mohlo odsejpat rychleji, kdyby si pan výčepní hleděl pouze a jen točení piv a nerozléval ještě i panáky.


Při zkoušce první kapely, zmíněných BJES, si všímám, že malý sál je opět velmi pěkně zaplněn. Na můj pozdější dotaz kolik se prodalo vstupenek, jsem se stejně jako posledně nedozvěděl nic. Prej "No, sešlo se nás tu takovej nějakej počet". Lidé postávají a posedávají v očekávání věcí budoucích. My zaplujem do první řady sedaček a sledujeme zkoušku, kterou neomylně řídí pan Farář Neomylný. Jednou se za mnou přišel poradit, jestli je třeba trochu stáhnout zpěv, což bylo, takže ho stáhl a bylo to dobré. Pak si kapela pustila z telefonu intro, ale hned jak skončilo, vyskytl se nějaký problém, který se po chvíli vyřešil a intro se pustilo znovu. Také se řešila tma, která by byla k bjesnícímu přednesu tou nejlepší volbou. Jenže nikdo neví, kde se zhasínají světla, takže dva slabé kužely světla osvětlují kraj pódia. Dle mého to atmosféře koncertu nijak neuškodilo. Sálem smrdí vonné tyčinky, hnus z kadidla. Kapela celá v černém s kapucami na lebkách, kouřovod chrlí modře podsvícenou mlhu, následuje úvodní řev, prásknutí do bicích, přidá se basa a kytara a už se bjesní! Zvukově to, musím přiznat, nebylo ideální, ale nejsem si jistý, jestli to byla chyba zvukaře, nebo jestli kapela takovýhle zvuk bere jako svoje poznávací znamení. Druhá věc, co mě trochu vadila, byla intra mezi jednotlivými skladbami. Nemějte mi to za zlé, všeobecně mi intra nevadí, pokud jsou použita tak, aby hudbu doplňovala a ne aby hudbě podstrkovala hluchá místa. Díky nim mezi skladbami vznikaly dlouhé pauzy. Písně plynule nenavazovaly na končící intra a to byl možná celý kámen úrazu. V této rovině by to chtělo dopilovat. Jinak jsem byl ale s hudbou Bjes naprosto spokojený. Jejich písničky nesoucí se na vlnách post blacku (závěrečná skladba byla regulerní post rock), jsou chytlavé, mají hlavu a patu a a a a... prostě se mi líbí. Kluci mé nadšení z Bjesu (kurva to je tak dokonalej název pro černou kapelu!!) neopětovali. Myslím, že kdyby se vylepšil zvuk, i oni by občas hýkli nadšením. 

   

Během bjesího bjesnění dovalil ještě i Pavouk a Čeněk z naší party. Opět čekáme na pivo a SODík se mi svěřil, že už se těší na kapelu Mojimír. Koukám na něj jak Pražák na křižovatku bez semaforu a až po chvíli mi dojde, že má na mysli druhou vystupující kapelu, NORNÍR. Při zkoušce se pan pořadatel ptá kapely, jestli by nemohl nechat rozsvíceno za účelem vyfotografování během vystoupení, ale maličkatá zpěvačka, kterou byste doma mít nechtěli, společně s kytaristou rezolutně odmítají jakékoliv jiné osvětlení než pódiové.


Když začli Nornír hrát, všem nám spadla čelist. Hele, mám Bjes fakt rád, ale tohle byla uplně jiná třída (taky ale uplně jiná muzika s uplně jiným zvukem). Nornír svým vystoupením odsunul Bjes do druhé ligy. Sorry Bjesové, snad mi nerozbijete hubu až se zase někdy někde potkáme... Zpěvačka Nornír se s tím nesrala a do jejich blackmetalu s heavymetalovými kudrlinkami vřískala, krákala, zpívala a ještě do toho řezala na kytaru. Vypadala pořád nasraně, pokud to nebyl jen dojem z jejího namalovaného xichtu blackmetalovými barvami. Ale byla fakt výborná. Obzvláště v rychlých a epických pasážích zněli Nornír prostě dokonale! Ani po zvukové stránce nebylo nic moc co vytknout. Nornír předčili mé očekávání ale i trochu nasrali, neboť nezahráli píseň "Helvegen", toho času cover od Wardruny. Tam by se teprve projevily kvality zpěvaččiny.

 

Po Nornír čekáme na další pivko za dalších 45Kč a honem mrkat na zkoušku poslední kapely toho večera, HALPHAS. Stejně jako Bjes a Nornír, tak i Halphas zapálili vonné tyčinky. Smrdělo to tam jako v nějakém orientálním obchodě se strakatými ponči. Fuj kurva co je tohle za módu? Blackmetalová kapela by měla mít na pódiu uříznuté kozlí hlavy a ne vonné tyčinky. V případě veganské blackmetalové kapely by na podlaze mělo být rozházené zapáchající nechutné fermentované tofu a ne vonné tyčinky. A v případě politicky zaměřené blackmetalové kapely by se v kaluži krve měla na podlaze s uříznutou hlavou válet madam fon der lejnová a ne vonné tyčinky!! Nebo byl snad pátek mezinárodním dnem vonných tyčinek? No nic...


Halphas bylo čiré blackmetalové zlo. A díky nepovedenému zvuku to bylo hlavně o zpěvu. A bicích. Atmosféra nechutná, hnusná, brutální, černá, funerální. Prostě kvalitní raw blackmetal. Ty vole s vonnejma tyčinkama mě jebne snad. Je mi jasné, že taková muzika není pro každého, a to dokonce ani pro některé fanoušky z branže. Například Pavouk znechuceně odešel v průběhu setu. Čeňkovi se to také nelíbilo. Já s tím neměl nejmenší problém. Jenže já nejsem normální. Kdo jinej na světě si v jeden den pustí Helloween, Final Exit a Ulver? Takových dementů jako jsem já opravdu mnoho není.  Poslední píseň Halphas byla vyloženě skvělá! Byla pomalá, valivého charakteru a řekl bych, že i zvukově si to sedlo. Trochu pozdě no.

   

Během jejich hraní mě někdo zatahal za rukáv. Byl to Čeněk a jestli prý nechci pivo. Chci Čeňku! Samozřejmě fronta zase až do prdele, takže jsem se ke svému pivu dostal až po skončení koncertu. A nyní slibovaný výser ohledně čtyřicetipěti korun za pivo, o kterém se zmiňuji v úvodu. Když upíjím z upatlaného kelímku nechutné pivo (ten večer bylo hnusné poprvé), svěřil se nám Čeněk, že tohle pivo nestálo 45Kč ale 60Kč. Kůůůrva, to je inflace! Petr Fiala hadr s jeho inflací!! Aby během hodiny podražilo pivo o 15Kč, na to nemá ani ten fialovej blb. Kdyby to pivo bylo aspoň dobrý, ale byl to ekl, takže jsem asi čtvrtku vylil. Loučíme se a odcházíme k autům, když najednou medvěd zabručí: "No podivej se na ty debily." Řikám mu: "Co, máš tam botičku od fízlů?" Ano, bystřejší jistě pochopili, že následuje v úvodu slíbené vysvětlení toho, že jsme měli z prdele kliku s parkováním. Takže obejdu auto ke zničenému medvědovi a ten jen smutně lomeno nasraně hlesne: "Nějaká svině mi ukopla zrcátko." A opravdu. Zrcátko u řidiče viselo za dráty, které ho držely pohromadě s autem. Jinak bylo úplně ukopnuté. Kurva kterýmu zamindrákovanýmu voliči Víta Rakušana vadilo zrcátko na starý oktávce? Nebo vadila hradecká SPZka? To bych čekal spíš v Pardubicích tohleto. BĚŽTE DO PRDELE VY KUNDY ZASRANÝ ZKURVENÝ ZRCÁTKA NA AUTECH NIČÍCÍ!! No takže tak. Nebýt třicetiprocentní inflace na pivu a zdemolovaného zrcátka, mohl to být skvělý večer. Takhle to byl skvělý večer (díky kapelám), s třicetiprocentní inflací na pivu a dojebaným zrcátkem.

Několik dalších fotek najdete níže. Stačí kliknout sem.

METAL HAMMER 8/1996

 



PS: Pokud vám nepůjde stáhnout, nezoufejte a vraťte se sem jindy. Nastal nějaký problém se zabezpečením stránky a někdy to stahovat jde, někdy ne. Nejsem ajťák, takže s tím nehodlám nic dělat. Sorry, chyba není na mé straně...

18.1.2025 Winter Violence 13 ( Melancholy Pessimism / Kraake / Klan / Svinibrod )


Zanedlouho se bude na drsném Severu konat narozeninová akce Bálisových aktivních kapel (Wyrm, Kraake, Unclean) a já tam jaksi nebudu moct být, takže taková malá záplata v podobě jedné jeho kapely (Kraake) na pardubické zastávce v Ponorce mi byla malým zadostiučiněním. Dva detmentály, jeden trešdet a jeden blek vystřídal moji rutinu sobotních šipkových turnajů. Naložil jsem Medvěda a vyrazili jsme vstříc městu, ve kterém mají jednak perník se soplovou polevou a jednak hokejový tým, který neumí hrát hokej. Cesta byla prosta debilů a tak jsme se s medvědem po několika desítkách minut vykulili z automobilu pár minut před oficiálním začátkem akce. Zdravím se s Kubajem Kénigracem, zdravíme Kocoury a zjišťuju, že stav návštěvníků je uspokojivý. Pospíchám na Birella, neboť mi vyschlo v hrdle a ještěže jsem měl ten večer v popisu práce ovládat volant, neboť kdybych neměl a chlemstal pivo, asi by mě odnášeli nohama napřed jakou jsem chytl slinu. První Birell zasyčel během pár minut. Když začíná zkoušet Svinibrod, jdu si pro druhého a ten se ve mě ztratí ještě dřív, než zmínění začnou hrát. 


SVINIBROD začali s dvacetiminutovým zpožděním a zahráli nám muziku, které vůbec nerozumím. Jednalo se o jakýsi hybrid thrashe a deathu s různými vokály od stylu Anthrax až po deathmetalový murmur. Medvěd například o nich řekl, že to není nejhorší. Já bych klidně šel i dál a řekl bych že byli dobří. Dokonce i několik hlav jsem zahlédl třepat se.

   

Hned jak ukončili své pidlikání bylo v plánu zakoupit si tričko Kraake, ale žádná s sebou kapela nepřivezla, takže mám smůlu. Mířím na dalšího Birella a pak žvaníme s Marjánem, který se objevil v průběhu svinibrodího vystoupení. Při družném hovoru nám aspoň rychleji uteče příprava mých osobních headlinerů KRAAKE. Ti začali s půlhodinovou sekerou, ale čekání se vyplatilo. Kapela má na kontě stále aktuální album "Sonog" v krásně vyvedeném dvojvinylu (na CD jim to vyšlo taky) a právě první dvě písně byly z tohoto opusu a byla to pastva pro uši. Blackmetal severského střihu, chvíli pomalý a hravý, chvíli rychlý a dravý. Ježek své hlasivky modeluje v zaběhlých konvencích tohoto hudebního žánru, Bális vzadu může bicí rozmlátit a kytaristi hladí své miláčky pověšené na ramenech. 


Všechno dohromady s jakous takous image, kterou představoval nějaký klacek v Ježkových (zpěvákových) pazourech, zdánlivě smrdutá kápě na těle páně Ježkova, nechutný náhrdelník ze slepičích, nebo možná havraních, pařátů, ... nebylo toho mnoho ale to vůbec nevadí. Osobně by mi stačil u blackové kapely jen corpsepaint. Myslím, že se to libilo všem, protože dokonce vznikl i takový jakoby kotel v předních řadách. Beru to tak, že blackmetal není hudba, u které by musel nutně probíhat circlepit. To by bylo dost gay. Muzika se otírala o obě vydaná alba a znělo to všechno opravdu skvěle. Jen mě trochu zamrzelo, že pokud se nemýlím nezahráli majstrštyk "Sonog" ze stejnojmenného alba. Tahle písnička zaslouží minimálně šesté až desáté místo v hitparádě rádia Kiss!!

 

A poněvadž mám z toho pojebanýho Birella naplněný močový měchýř, jdu ven z klubu trochu nadýchat se čerstvého vzduchu a pochcat nedaleký strom. A pak hned pro dalšího Birella, neboť jsem naprosto nepoučitelná Růžová Veverka. Následuje kapela KLAN, která celý večírek pořádala. Třicet šest minut po dvaadvacáté hodině při zkoušce zazněla z nástorje pana kytaristy Metallica a chvíli na to Klan začali svým hutným deathmetalem ničit posádku Ponorky. 


Trochu mi vadila předimenzovaná basa a jednotvárný zpěv. A taky fakt, že měli dvě kytary ale slyšet moc nebyly. A taky plný močový měchýř. Ne, dalšího Birella si už nedám. Bych se nemohl dochcat po tom. Klan rozpohyboval osazenstvo tak, že ti co měli nejvíc vypito circlepitovali, ti ostatní si od nich drželi odstup. Klan zakončili svoje klanování sodomáckým coverem "Agent Orange", který utvořil kotel přes půl klubu. A to i přes to, že díky zvuku, který byl převážně o kopácích a base, v tom "Pomerančového Agenta" poznali jen fanoušci kapely strýčka Toma Angelrippera.

 


 Jak je vidět na přiložených fotografiích, moc jsem se s tím nesral. Můj telefonní aparát v klubových podmínkách prostě není sto vymyslet kvalitnější fotku. Berte nebo nechte bejt... Kocouři s Medvědem šli na cígo, zatímco se připravuje MELANCHOLY PESSIMISM, kteří jsou z Uherského Hradiště a hrají zkurvený deathmetal, jak poznamenal pan zpěvák. A hráli ho kurva dobře!! 


Dle mého o třídu lépe než Klan. Také měli o třídu lepší zvuk s o třídu řezavějšíma kytarama. Sice se musel po dvou písničkách opravovat mikrofon, ale když se problém vyřešil, zvuk u sloupu byl jako víno. Bohužel jsem své sloupové místo musel opustit, neboť díky velmi slušnému kotli tam začalo být nepohodlno. Přímo před zvukařem ten zvuk už nebyl takový. Každopádně muziku hráli fakt super a potěšil mě třicettři roků starý flák "Melancholy Pessimism" ze stejnojmenného dema, které jsem jako puberťák střední školou povinný sjížděl velmi často. Pan zpěvák, velmi sympatický bard, nás mezi písněmi obšťastňoval zábavnými hláškami a celé to bylo prostě super. Dal bych jim po Kraake druhé místo. Třetí u mě skončili Svinibrod a nejméně se mi líbili Klan. Chlapi sorry. Ale viděl to tak i Medvěd a Medvědům není radno co? No? Medvědům není radno odporovat vole.

METAL HAMMER 7/1995

 



PS: Pokud vám nepůjde stáhnout, nezoufejte a vraťte se sem jindy. Nastal nějaký problém se zabezpečením stránky a někdy to stahovat jde, někdy ne. Nejsem ajťák, takže s tím nehodlám nic dělat. Sorry, chyba není na mé straně...

METAL HAMMER 3/1996

 



PS: Pokud vám nepůjde stáhnout, nezoufejte a vraťte se sem jindy. Nastal nějaký problém se zabezpečením stránky a někdy to stahovat jde, někdy ne. Nejsem ajťák, takže s tím nehodlám nic dělat. Sorry, chyba není na mé straně...

28.12.2024 PSORA / BLOOD AND DISASTER / KARDROZ


Farář je mrtev, ať žije Farář!! Sláva Farářovi, nikoli Ukrajině, jak to vyvolávají slabomyslní politici, jimž jejich dny u moci naštěstí už brzy skončí.... S ukončením legendárního klubu Farářova Sluj v Mladé Boleslavi letos v únoru, bylo několika desítkám fanoušků blackmetalu prachmizerně. Například já to nesl jen velmi těžce, protože ať si kdo chce řiká co chce, blackmetal v mojí dojezdové vzdálenosti nemá na růžích ustláno a do Farářovy sluje jsem jezdil dá se říci, výhradně na blackmetal. Takže velkou radost jsem měl, když se objevil designově povědomý plakát na jednu akci v Mladé Boleslavi, kde sídlil i nuceně uzavřený klub Farářova Sluj. Sice jsem na tu akci nejel, protože byla deathmetalového charakteru a já byl stejně pracovně vytížen u mého kapitalistického chlebodárce, ale i tak jsem měl z toho radost. A Farář na sebe nenechal dlouho čekat a vyflusnul do éteru další leták, tentokrát na black/deathovou akci. Navíc v době, kdy jsem do práce nemusel, takže když jsem se rozhodoval, co budu dělat 28.12. s načatým večerem, volba byla jasná. Žádná pekařina ani zasraná Jihlavanka, jak hlásá reklama na kafe, ale Dům kultury Mladá Boleslav!! Nakazil jsem ještě i Amorfise a Medvěda. Amorfis se chopil řidičského umu, takže po všech stránkách všechno cajk!! Ehm, teda až do doby zaparkování a následného hledání místa konání koncertu. Jelikož mladoboleslavská sokolovna, nebo chcete-li Dům Kultury, je docela velký objekt, vešli jsme, ač se nám to moc nezdálo, po schodech do prosklených dveří velkého vchodu, za kterým si hrála dvě vietnamská děcka s tamagoči, po chodbě pobíhali nervozně Vietnamci a ve velkém sálu byly nazdobené stoly prohýbající se pod hromadami jídla kuchyně vietnamského typu. Naštěstí žádný z Asiatů nevytáhl katanu za účelem rozčtvrcení našich těl do polévky a vůbec neřešili, že na jejich svatbu přišli tři vagabundi v černém oblečení a dál ševelili po okolí a zařizovali si svoje věci. S úsměvem na tvářích opouštíme hlavní část budovy a hledáme dál. Po chvilce narazíme na další vchod po straně, kde už podobně pozičně postižení řeší, kde vlastně je ta sokolovna, chcete-li Dům kultury. Chlapík před námi byl odkázán na stejné místo, odkud jsme přišli. Povidám že Tam jsme teď byli a je tam nějaká vietnamská svatba. Všichni propukneme v huronský smích a pokračujeme dál. Až z druhé strany pod zaplivaným betonovým podloubím, které vlastně vůbec nemělo "louby" takže to asi byla spíš terasa v patře, se nacházelo několik černě oděných postav. Hurá! Našli jsme to! Cestou ke vchodu si málem namlátím tlamu, neboť tam bylo na zemi zmrzlé cosi, co bylo velmi kluzké. 


Hned si jdu koupit tričko k distru Blood And Disaster, ale zjišťuju, že kolumbijská verze XL je mi těsná a XXL neměli, takže jsem si tričko nekoupil. Vystojíme si malou frontu na pivko. Na čepu byla Plzeň za 55 korun českých. Jak blízko Prahy (50 km) a zároveň tak daleko od Prahy (Plzeň na koncertě za 55 Kč po Praze si asi nedáš žejo. To máte proto, že jste volili Fialu vy kreténi!!). Nakouknem do sálu a napadne mě jen jedno prodloužené slovo: "Božííííííí..." Sál, ve kterém se konal (v době nakouknutí do sálu teprve bude konat) koncert, byla příjemná místnost svažující se směrem k vyvýšenému pódiu, a hlavně: Byly tam sedačky!! A to je věc nedocenitelná, hlavně pak pro nás s měkkými kostmi a znavenými těly. Ať ses posadil nebo postavil kam jsi chtěl, odevšad jsi perfektně viděl na vystupující umělce. Zdravím se s panem Farářem Pořádajícím a jeho paní, popíjíme Plzničku, která by snesla trochu víc vychladit. Kdo Plzeň nepije, měl smůlu. Bylo nám oznámeno, že k dispozici je pouze Plzeň. Tak jen tak z prdele, když si jdu pro druhý pivko, řeknu, že chci Staropramen. Paní Farářová se na mě podívá a spustí její mateřskou počeštěnou Slovenštinou Ty musíš furt něco ty veveryčak jeden! Vehnalo mi to úsměv do uší. Znělo to v jejím podání strašně roztomile. Když se ladila první kapela, vzal si slovo pan Farář. Předstoupil před nás se spojenými prsty svých dlaní u pasu, pozvedl pohled vzhůru k Nebi a s citem sobě vlastním prohlásil: "Přátele, upozorňuju, že tu máme nové židle." Z obecenstva se ozvalo "Neboj vole my na nich nebudeme stát." Pan Farář šibalsky doplnil "No aby nebyly vod krve a tak...". Naštěsti jsem si později nevšiml, že by někdo využil krásné nové židle k tomu, aby na nich prováděl obětní rituál, byť už aby se někde obětovala koza, ňadratá blondýna, nebo třeba jen slepice. Máme sice malý zpoždění, ale i tak Šéf celé akce - pro nechápavé, blbé, a voliče Petra Fialy, Šéfem celé akce je samozřejmě Farář - směrem ke kapele pronese "Kluci, tak za deset minut jo?" Pak se otočí k nám, do velmi pěkně zaplněného sálu "Nebo chcete hned? Aby vám neujel vlak..." Kapela ale trvá na svých deseti minutách přípravy. Po deseti minutách se opět objevuje velký šéf a Hujersky zvolává z davu "Pane profesore, už je čas!!" Na scéně se objevuje první kapela večera PSORA.

 


Po chvilce produkce za mnou přijde Šéf a ptá se mě, jestli je ta kytara dost slyšet. Řikám mu že Kytara je v pohodě, ale ta basa je nějaká na piču. Odpovědí mi je, že s tím nic dělat nemůže, že si to basák zvučí sám. Nicméně třeba zmíněná kytara se velmi líbila Medvědovi. Pro mě osobně celý ten jejich deathmetal nebyl nic moc. Není to prostě moje parketa. Kapela mi to promine. Není to její chyba. Pro mě to nebylo ničím zajímavé. Navíc to snad bylo i trochu mixnutý hardcorem nebo já nevim, možná se mi to zdálo. Komorní atmosféru malého kinotheátr-sálu umocňoval zvuk, který nebyl nahlas, ale ani potichu. Bylo to prostě tak akorát, že když jste odlepili prdel ze židle a šli k podiu, reprák vám neustřelil palici. V polovině Psořího vystoupení si jdu pro třetí Plzeň a zjišťju, že na akci přišlo opravdu docela dost lidí. U vstupu nedisponují informací kolik se prodalo lístků. Odhadem tak 60+? Opravdu nevim, ale rozhodně bych si předem tipnul, že přijde méně lidí. Také zjišťuji, že z dámských WC se do foayer line smrad a na pánských WC nebylo cítit vůbec nic. Ne nadarmo se říká, že ženský jsou větší prasata než chlapi a že jen dvě věci smrdí jako ryba a jedna z nich je ryba... Vracím se s pivkem na koncert, kde kapela stále drtí ten svůj kolovrátek, basák tam furt šoustá tu jednu strunu, prská mu to zvukově a prostě to dost ruší. Z davu mezi písněmi zaslechnu zvolání směrem ke kapele "Ještě kdybyste tak měli basáka!" Já sám můžu držet maximálně tak pysk, protože na jakoukoliv kytaru nezahraju ani hovno, takže nebudu pomlouvat basáka z fungující kapely, že hraje na piču, i když hraje na jednu strunu, což jen tak mimochodem v tomto hudebním stylu není nic neobvyklého. Medvěd například podotkl, že nejslabším článkem kapely je bicmen, ale to je řekl bych relevantní, i když nevim pořádně co to slovo znamená. Zkrátka třeba jen v hudbě Psory nedostává šanci prokázat svůj um na plný vejce. Zpěv se nesl od kvičícího mrouskání přes prasečí ryk až po trhání hlasivek řevem. Ono to vlastně nakonec vůbec nebylo marný, ale koupit si to nepoběžím. Můj plán byl koupit si tričko Blood And Disaster, bohužel jsem hnusný tlustý růžový veveryčak a kolumbijská verze XL mi byla takzvaně jitrnicovatá. Blížíme se do finále vystoupení první kapely a to bylo to, co mě bavilo nejvíc. Ne to, že bych si říkal No konečně pudou do piče, to to trvalo... To vůbec ne, ale proto, že mě jejich poslední píseň zaujala ze všech nejvíc, neboť mi svojí strukturou připomínala trochu zapomenuté bohy CBT. Kturopýrsky těžkotonážní song!! A kapelní výser na závěr bylo, když minutu před koncem se posrala kytaristovi kytara a on na tu poslední minutu ještě zapojil do hry náhradní, kterou měl za sebou připravenou ve stojanu.

   

Dáváme další Plzeň a čekáme na mé osobní headlinery BLOOD AND DISASTER. Na pódiu se pohybují tři Kolumbijci. Oproti loňskému roku, kdy se Blood And Disaster stali poslední kapelou, kterou jsem viděl (silvestrovská akce) přibyl do živého hraní basák. A můžu potvrdit, že s basou je to lepší, neboť je to právě basová kytara, která tvrdí muziku. Navíc Kolumbijec s basovým aparátem basově nekolumbijcuje jen na jednu strunu, ale basově kolumbijcuje pěkně na všech pět strun. Kolumbijština z chřtánu zpěvákova zní hodně sexy a kolumbijský bicmen do toho bije jako správný Kolumbijec. Fabian (zpěvákokytarista) během představení burcuje lidi v sále, aby neseděli, ale šli tancovat před kapelu. Velký Šéf z davu lidí mu odpovídá "Fabijáne musíš slušně (česky)" a Fabiján reaguje "Hehe Farar Satanu blueaaarrgh!" a opět spustí ten jejich kolumbijský black speed thrash. A já jim to prostě baštím se vším všudy. Poslední song, který byl přídavkem, jež dostal pracovní název pro ten den "Nemám čas" snad ani nebyl přídavkem, protože kapela vůbec nepočkala až si ho vyškemráme ale asi po minutové pauze nám  ho prostě zahráli. A byla to píseň pár ekzalánc. Byla mi dost povědomá, a je možné, že šlo o nějaký cover, neboť to znělo až moc evropsky. Snad tu nepíšu moc předsudkově a rasisticky. To by mě mrzelo. Na tomto blogu nemá rasismus místo! Jako třeba v tom hnusným vtipu. Znáte  ho ne?

V pondělí v deset hodin dopoledne se zřítí panelák, ve kterém bydlí 12 rodin cikánů a jedna rodina bílých. Všichni cikáni zahynou pod troskami, jenom bílí přežijí. Pozůstalí cikání z okolních paneláků jsou tímto jevem natolik rozrušeni, že uspořádají před budovou Městského úřadu demonstraci a požadují šéfa záchranného sboru: 
"Jak je možné, že všichni cikáni v baráku zařvali a bílý kurvy přežily?" 
Šéf záchranného sboru jim to vysvětlil:
"Kdybyste všichni chodili do práce jako ty bílý kurvy, tak se vám taky nic nestalo..."

Prostě odporně nechutný tohleto...

A nyní je čas na srovnání bývalého Farářového působiště (klub Farářova Sluj) a mladoboleslavského kulturního domu. Předně je třeba říci, že jsem rád, že se vůbec něco děje. Ale! V kulturáku není žádný genius loci. Do Sluje jste se protáhli škvírou mezi těžkými dřevěnými dveřmi a ošuntělou zdí a nebylo pochyb, kde jste. Do kulturáku jste prošli dvěma prosklenými dveřmi a není poznat, kde se to kurva nacházíte. V kině? Divadle? V roce 1983? Nikde žádný satanský obrazy a odkazy na metal a špína nebo cokoliv co by vás hodilo do smrduté tmavé sluje k páchnoucímu tříhlavému drakovi. Všude svítí lustry z doby, kdy Československu pevně vládla Komunistická strana Československa, imitace mramoru, židličky, šatna, světla na stěnách... Ve Sluji když jste se chtěli kouknout kolik je hodin, potřebovali jste baterku abyste viděli na ručičky na hodinkách (pokud teda neholdujete různým chytrým nesmyslům na zápěstích). V kulturáku je potřeba vzít si sluneční brýle, aby se vám do sítnice nevypálily ručičky z hodinek. Samozřejmě přeháním, jen jsem tím chtěl naznačit, že Farářova Sluj byla jedinečná a svojí podstatou naprosto přesně splňovala to, co člověk čeká od místa, kde by se měly konat metalové koncerty. No nic. Zamáčkneme slzu a těšíme se na poslední kapelu KARDROZ

.

Při přípravě bicích došlo k nějakým neshodám a nervozitě, nevim proč co se dělo, ale vše vyřešil Angelo, toho času KolumBijec předchozí kapely, který zapůjčil nějaký aparátek Kardrozu a vše dál pokračovalo s úsměvem na triku. Tedy ehm, na tílku. Image kapely byla tragická. Bílá tílka na nevzhledných hubených nebo sádelnatých mužských tělech vidět nechceš. A hnědou pruhovanou hipísáckou košili zpěvákovu už vůbec ne. Trochu divně to vypadalo, když spustili black/death s přesahem do všeho možnýho, dokonce i down death core jsem v tom zaslechl. Je toto možné? Hrajou bez basáka, vypadaji jak grungeová kapela z poloviny devadesátých let, ale naštěstí hráli velice příjemnou muziku. Bylo to velmi poslouchatelné a návykové. Děvčata se kroutila do rytmu a vůbec jejich muzika rozpohybovala největší počet fanoušků. Mezi třetí a čtvrtou písní jsem zaznamenal, že kytarista krátce zariffoval Píseň pro Satana od ROOT, ale celé písně jsme se nedočkali. Možná se mi to jen zdálo a prostě jen rukou zavadil o struny. Celé vystoupení Kardroz kazila jen jedna jediná věc, a sice, že nebyly slyšet kopáky. Jako kdyby upadl mikrofon a ven do lidí nic nešlo. Byly slyšet tak jakoby z povzdálí ale například mě to vůbec nevadilo. Bůhví jak by mě to s nazvučenýma kopákama sralo. A třeba to tak mělo být. Nevim... Když Kardroz dohrál, opět předstoupil velký Šéf Farář, poděkoval, že jsme přišli a pozval nás na akci, která se bude konat 31.1.2025. My přijedem Jirko!! Díky za povedenou akci!



Pro pár nekvalitních fotek klikni tady.

METAL HAMMER 10/1995

 



PS: Pokud vám nepůjde stáhnout, nezoufejte a vraťte se sem jindy. Nastal nějaký problém se zabezpečením stránky a někdy to stahovat jde, někdy ne. Nejsem ajťák, takže s tím nehodlám nic dělat. Sorry, chyba není na mé straně...

EP LIBIDO AIRBAG - Miss Melanoma


Kníkavé intro nás připravuje na střednětempý úvod projektu, který se prezentuje elektro cyber gore grind píčovinou. Dalo by se říct, že Libido Airbag je legenda. Samozřejmě ve svém ranku. Poslouchal jsem tuhle sračku už jako dítě střední školou povinné, dokonce i debutní CD jsem si za mrzký peníz koupil. A pak mě přestali bavit a znovu jsem je objevil až s geniálním kraťasem Bagman (video dole), kde je použita hudba z EP Miss Melanoma, které je předmětem tohoto blábolu. Samozřejmě jsem hned běžel koupit si CDčko. Tohle prostě musíš mít. No a později se naskytla příležitost za pár korun pořídit toto elektrozvěrstvo i na vinylu. Hudba samotná není pro každého. Ale to asi žádná z tady recenzovaných nahrávek. Ono ne každý chce poslouchat umělé dunění basů, automatické bicí, houpavé taneční vyhulené tempo, navazující na blastbeatový ryk, kytaru, která nezní jako kytara a zpěv, který je vytažený z prdele, tak jako u každého správného goru. Prasata ve chlévě nechrochtají tak procítěně, jako zpěvák na tomto minipočinu. Kurva tohle by byla kapela na Obscene Extreme festival!! A né pořád dokola Gutalax. Nic proti hovnům, ale kapel, které hrají jako Libido Airbag opravdu není mnoho a naživo to musí být švanda. Když k tomu připočítáte opravdu vymazlený zvuk, který je ideální do paneláku na nasírání sousedů, zjistíte, že se vám ta dunivá uštěkaná chrochtající sračka plná tanečních beatů kurevsky líbí. Na druhou stranu poslouchat tohle dýl než dvacet minut, tak mi praskne palice.  Další nahrávky od téhle kapely už mi nepřišly tak sexy. Myslím, že tohle EP je nejlepším počinem kapely lomeno projektu a že už nikdy nebude překonané. 



METAL HAMMER 11/1995

 


STÁHNOUT OZZYHO MŮŽETE TADY


PS: Pokud vám nepůjde stáhnout, nezoufejte a vraťte se sem jindy. Nastal nějaký problém se zabezpečením stránky a někdy to stahovat jde, někdy ne. Nejsem ajťák, takže s tím nehodlám nic dělat. Sorry, chyba není na mé straně...

7.12.2024 BLEAK DECEMBER ( ABSENT GOD / TRIGONUM MORTIS / WOLFGRIEF )


Práce, hospoda, šipky. Práce hospoda šipky. Prácehospodašipky... Pořád dokola. Už mě ten stereotyp začal srát, takže jsem se rozhodl zajet na jednu malou akci, kde vystoupily kapely, které bych vůbec nepotřeboval vidět a slyšet. Furt lepší, než vysát v přetopené hospodě deset dvanáctek a zúčastnit se šipkového turnaje, nebo sedět doma s lahváčem u televize. Ne že by mě šipky a chlast nebavily, to ne, ale jak se můžu prosadit proti borcům, kteří každý den trénují umění hodu šipkou, a já v podstatě jen házím při turnajích. To že jsem dvakrát skončil třetí a jednou druhý svědčí o tom, že štěstí lítá tak dlouho kolem, až sedne na vola. Takže jsem takhle v neděli v práci hledal, jestli se třeba v sobotu, kdy byly v plánu právě šipky a Radegast, něco neděje v pardubických a hradeckých klubech. Hradec zklamal, ale Pardubice na mě troubily letákem na akci nazvanou Bleak December a tím mě tak zachránily od dalšího práce, hospoda, šipky. Třikrát hurá! Ostatní z party nad tímhle koncertem ohrnuli čenichy, což se není co divit. Ono co se také dalo očekávat od večera, na kterém se představily tři kapely, z nichž jedna hrála naživo poprvé a nemá venku žádnou nahrávku a nedalo se v podstatě vůbec předem poslechnout co hrají, druhá se mi posledně moc nelíbila a třetí je mimo můj obvyklý hudební záběr. Jenže zvědavost na kapely a neochota jít si propláchnout játra pivem zapříčinila, že jsem v sobotu usedl za volant mého automobilu značky Ford Fusion a vydal se do města Perníku s hlenovou polevou. Po příchodu do objektu valím bulvy na narvanou hospodu. Jaký to rozdíl oproti minulé akci, kde se nás sešlo dvanáct. Zcela evidentně některá z kapel si tam přivezla značnou část fanouškovské základny. Jdu zaplatit vstupné, které činilo dvě sta korun českých a řikám výběrčímu: "Moc mi to neutahuj", načež on pásku na ruce dotáhne, zvedne hlavu a se psíma očima se mě ptá "Prosím?" Ach jo... Jdu si pro Birella, sedám si ke stolu v klubu v očekávání dalších chvil. 


Na pódiu už se pohybují mladíci z kapely ABSENT GOD, kteří se nalíčili ve stylu strýčka Festera. Ne všichni tedy. Bubeník byl bez šminků a nápadně mi připomínal Mlčenlivého Boba z filmů s Jayem a Mlčenlivým Bobem. Po klubu se porůznu potulují individua a vagabundi různých velikostí a pohlaví, oblečených do všemožných outfitů od vycházkových tenisek a širokých kalhot, přes blackmetalová trička, tvídové sako, a bundy s kožíškem, až po punk a gothic oblečky. Asi nějaká inkluze bo co... Pořádající kapela se pilně připravuje na svoje první vystoupení a je vidět, že nemají ještě zkušenosti, protože zvukař v jedné chvíli použil větu No tohle neříkám často... to když kytarista jaksi pozapomněl nebo nevěděl něco zapnout. A ten druhej to měl zase na plný pecky, že když se dotknul struny, všichni kolem obranně zabořili hlavu před hlukem mezi ramena. Dali to ale dohromady velmi dobře, protože když začali hrát, nebylo pochyb o dobrém zvuku. Jak je mým zvykem, aby tady v těch reportech bylo něco, co by přiblížilo koncert, a né jen snůška slovního průjmu, natáčím si pár minut videa, které ale stejně nikdy nedokáže díky své nekvalitě věrně demonstrovat, jaké to tam bylo. Jedna ze zmíněných inkluzí, obrýlený blonďatý mladíček s půllitrem v ruce, se klátil z nohy na nohu a nebezpečně se ke mě přibližoval. Než se ale stačil přiblížit, jiná inkluze s profi foťákem se postaví přede mě a začne si pořizovat snímky kvalitativně na mnohonásobně vyšší úrovni, než jsem schopen pořídit já, na úkor mého videa. Připadal si hrozně důležitě, že fotí kapelu na jejich prvním koncertě a mě neskutečně sral. A když jsem se přesunul na druhou stranu, našel si cestu i tam. Ty vole zlatejch dvanáct lidí minule!! Ne, hele dobrý. Kluci hráli něco na pomezí blackmetalu, HC, sludge, doommetalu a fakt jim to šlo. Na první jejich vystoupení, kde zpočátku byla trochu cítit tréma, zahráli výborně. Jen škoda, že zpěvák, který příležitostně hrál i na kytaru, svůj nástroj na některé písně odkládal, protože hned to šlo se zvukem o level níže. Do budoucna bych na jejich místě druhou kytaru používal po celou dobu. Jak jsem zmínil, image kapely byla všeljaká, a když stáli na pódiu, už nevypadali moc jako strýček Fester, ale spíš jako nějací gotici, odění do koženého kabátku, volného trika nebo já fakt nevim co to měli na sobě. Mlčenlivý Bob vzadu u bicích vypadal stále jako Mlčenlivý Bob. Dalším takovým nešvarem po nepoužívání druhé kytary na sto procent, mi přišlo, že zpěvák se chvílemi hubou netrefoval před mikrofon, protože měl potřebu dívat se na kytaru, jestli hraje správně, a tím pádem pak nebyl slyšet. To by chtělo dopilovat. Jinak ale kluci zvedám palec. Ani na chvíli mě vaše songy nenudily. Jsem zvědav, jak budete znít skrze digitální vlny.

 

Když si jdu pro druhého Birella, ptám se chlapce u vstupu, který mi způsobil odumření pravého zápěstí koncertní vstupenkovou páskou, kolik se prodalo vstupenek. Odpovědí mi bylo, že to nemá spočítané. Ale odhadem bych odhadoval čirý odhad nějakých 50 lidí? Očekával jsem zkoušecí martýrium, jak jsme na to dříve z Ponorky byli zvyklí, ale nebylo to zas tak strašný. Vysokomýtští TRIGONUM MORTIS po nějaké půlhodince naběhli v tričkách Unleashed, Carpathian Forest a Dakrthrone, aby do nás nahustili jejich verzi death/blacku. A musím říct, že mě velmi mile překvapili. Minule, také v tomto klubu, se mi nijak zvlášť nelíbili, ale na této akci, nevím proč, byli prostě dobrý. Zahráli bez basáka, který je zdravotně indisponován a vůbec to na zvuku nebylo znát. Kytaristka, drobounká dívčina, ne o moc větší než kytara, nešetřila úsměvy na všech stranách, aby je hned vystřídala nasranou grimasou, hmatala po svém hudebním nástroji, pařila, hopkala, jebala struny. Pecka! Druhou kytaru obsluhoval zkušeně a v poklidu sympaťák s Unleashedem na hrudi. Vzadu bicí rachot (chtělo to malinko ubrat na rytmičáku pane zvukař) a ve předu vévodil svojí obří postavou a drtícím hlasem zpěvák, který mistrně střídal blackmetalový ryk s deathmetalovým murmurem (chtělo to malinko ubrat i zde pane zvukař). Jejich muzika dokázala rozpohybovat slušnou dávku chlapců a děvčat na parketu. Apropos, děvčata... Bylo jich tam ten večer množství požehnané v kráse neutuchající! V jednu chvíli těsně přede mnou tančily 3 krásky a další 4 se kroutily kousek vedle. Další v poklidu stály vzadu, jedna s kytarou na pódiu, další dvě v příští kapele... Co se děvčat týká, byl večírek nazvaný Bleak December, zastoupen v množství dostatečném. Kapela nám naservírovala staré písně, i ty nové, které vyšly jako singly letos, a musím uznat, že některé pasáže byly vskutku skvostné (ty ultrarychlé, kdy se obě kytary doplňovaly). Takže za mě opět palec nahoru!

 

Po skončení Trigonum Mortis se to tam úplně vylidnilo. Patrně si všichni, stejně jako já, mysleli, že poslední kapela bude nějaká ucajdaná popová sračka, která nemá místo v metalových duších. No jejich blbost. Já si počkal a sledoval, jak se na pódiu pohybují tři osoby kapely WOLFGRIEF, kteří si připravují svoje serepetičky, odlišné od těch, které si připravují normální, rozuměj metalové bandy. Blonďatý chlapík, vypadající jako panáček Ken, co vozí panenku Barbie v růžovém kabrioletu, se motá kolem pultu s monitorem a takovým jakoby klávesovým aparátem, s kytarou pověšenou na rameni. Slečna zpěvačka má na stojanu mikrofonu krabičku, která jí umožňovala minimálně dva efekty, jestli  jsem to dobře pochopil. První efekt byl na zdrsnění jejího hlasu a druhý efekt na "hall". Třetím členem do party byla opět slečna, v tomto případě slečna DJka, která se starala o svůj pultík. "Hm, zajímavý. Tady to bude buď průser, nebo pecka. Nic mezi tím..." honilo se mi v mém lobotomií poznamenaném mozku. Když vyzval pan zvukař, ať Ken vyzkouší tu svou mašinku, moje uši se zachvěly radostí. Když vyzval slečnu zpěvačku, mimochodem velmi krásnou dívku, aby vyzkoušela svůj zpěv, moje celé já bylo totálně v prdeli. Seskočil jsem z barové židličky a všiml si, že se v klubu nacházím jako návštěvník téměř sám. Koukám na tu éterickou bytost za mikrofonem a bylo jasné, kdo bude ten večer nejlepší. Když pak zkusili kousek písně všichni dohromady, v duchu jsem se nezmohl na nic jiného než na nadšené No do píči ty vole...


 Nikdy jsem naživo nic takového neviděl. Zvukově mi to připomínalo dnes již zaniklé industrial metalisty Gorgonea Prima (díky samplům) a trochu i jako stále více industriální metalisty Anaal Nathrakh (díky podladěné deathcoreové kytaře) a trochu The Gathering (díky zpěvačce, která měla hlásek jak peříčko), ale všechno to bylo zabalené do moderního popu a hiphopu a jánevimčehovšehoještě. Všemu vévodily husté elektrobeaty, na které většina metalistů není zvědavá. Ne tak já. První dvě písně jsem strávil vepředu abych věrohodně (ne)zachytil atmosféru koncertu na filmový pás a zbytek jsem si šel do středu prořídlého sálu vychutnávat. Celou tu hudební nálož umocňovala pěkná světelná show, pokud to tak můžu nazvat, která dodávala vystoupení parádní šťávu. Hýkám nadšením. Jeden oplodňovák střídá druhý, hutná kytara rifuje, DJka kroutí temné beaty, zpěvačka pěje, kňourá, rapuje, a pak je najednou ze všeho na chviličku regulerní hiphop, nebo aspoň to, co si pod pojmem hiphop představuju já, a já byl uplně v prdeli. Přesně tohle jsem potřeboval slyšet. Jen převeliká škoda, že po necelé půlhodině skončili. Asi toho víc nemaji, protože kdyby jo, tak by určitě přidali ještě aspoň jednu skladbu. Ještě chvíli čekám, jestli třeba nezahrají nějakou písničku znovu, ale nic se už nestalo. Vedle mě stojící mladík to shrnul takto: "Tohle by se hodilo na nějakou gotik párty, kde maji všichni rypáky vod koksu, sou vožralý a lezou po sobě..."  Pro mě osobně to byl ke konci roku jedinečný zážitek, kapelu tímto začínám sledovat a budu doufat, že někdy něco vydají na fyzickém nosiči. Určitě si to koupím...

METAL HAMMER 4/1996

 



PS: Pokud vám nepůjde stáhnout, nezoufejte a vraťte se sem jindy. Nastal nějaký problém se zabezpečením stránky a někdy to stahovat jde, někdy ne. Nejsem ajťák, takže s tím nehodlám nic dělat. Sorry, chyba není na mé straně...

18. 11. 2024 VÝLET DO XXXLUTZ

 Tuhle jsem se díval na televizi. Nedělám to zas tak často, protože je v ní docela hovno. A i když mám k dispozici Netflix a T-mobile TV, většinou skončím u nějakého donekonečna opakovaného sitcomu, nebo čumím na relaci, kde stárnoucí obchodník se starožitnostmi prolejzá haraburdí za účelem přeprodání se ziskem. No a při jednom takovém sledování podobného pořadu na mě vyskočila reklama na nově otevřenou prodejnu XXXLutz v Hradci Králové. To jsou ti kreténi s tou velkou židlí, jak se zpívá v reklamě. No a mě napadlo, že bych vyvezl rodinu na výlet, podívat se do toho zázraku, a pak třeba ještě něco nakoupit, když se blíží ten Děda Mráz a když už tam budem, že se stavíme na baštu v Mekáči. Samozřejmě se to ujalo s nadšením. Děti měly slíbeno každý patnáct stovek z mojí karty, tak coby ne žejo... Kolem budovy XXXLutz, těch čuráků s tou velkou židlí, jsem jel dva dny předtím na koncert a docela mě udivila monstróznost celého objektu a jeho megalomanské nasvícení. Velká čínská zeď z vesmíru není tak vidět, jako XXXLutz v Hradci Králové. Na druhou stranu, já su blbý vidlák z vesnice, kde podobné XXXLutzy, hovada s velkou židlí co svítí až na Pluto, nemáme, takže mi to přišlo jako zjevení. Škoda, že můj krásný piditelefon nefotí tak hezky jako Epl děvky Pekarový... 



První foto je foceno mým malým telefonním aparátem a druhá fotka je z dceřiného Ajfounu. Ani jedna fotka věrně nedemonstruje monstróznost a absolutní zbytečnost celého objektu. Však počítejte se mnou. Pár metrů před touhle budovou se nachází relativně nedávno otevřená obří pobočka Skonto nábytek. Ještě kousek před ní se nachází Hornbach, ve kterém se dá pořídit spousta věcí, které jsou i v prodejnách nábytku. No a teď tam vyrostl mega XXXLutz, to jsou ti zmrdi s tou velkou židlí, které se dělí o budovu s nábytkem Möbelix, na kterou bude v brzké budoucnosti navazovat propojení do nákupní zóny, která jen tak mimochodem obsahuje i velkou prodejnu Asko. Já vím, do Aska chodí jen tupec. Také jsem tam dvakrát byl a dvakrát jsem nepořídil. A jednou mě vyhodili, protože přijít do Aska čtyřicet minut před zavíračkou považovali za trestný čin. Tak kurva to si jako mysleji, že se tam všechny ty nábytkový centra uživěji? Leda hovno. Kdykoliv jsem přijel do Skonta, na parkovišti stály tři auta. Na to jsem ale moc malý mocipán a cílem našeho výletu nebylo Skonto, ale XXXLutz, dementi s tou velkou židlí. To že je hned vedle nich i Möbelix, jsem se dozvěděl až na místě. Zaparkoval jsem před Möbelixem a šli jsme dovnitř. Slušně vychovaný stevard za vchodem nás pozdravil a dál si nás nevšímal. Slušnej džob tohleto!! Hele, prodejna je to hezká, nábytek pěknej, všechno voní novotou, ale pořád si řákám PROČ? Však je to uplně zbytečný. Nejvíc mě zaujalo malý otočný křesílko, který by se mi fakt hodilo. Děti se zase nemohly nabažit masážních kožených křesel. Ani cenově to nebylo nic mimo realitu, ale jsou to věci, které nejsou potřeba. Já potřebuju nový nábytek do koupelny v dohledné době...


Podobný nápad jako já, jet se podívat do nově otevřené prodejny XXXLutz, těch dementů s tou velkou židlí, jsem neměl sám. Po prodejně Möbelixu podle na zemi nasvícených šipek bloudilo více návštěvníků, kteří se jen dívali, sedali na židle a křesla, lehali do postelí, koukali na ceny a šli dál. Podle šipek. Sem tam si někdo koupil nějakou blbost za stovku, aby si nepřipadal blbě. Stejně jako my. Když jde člověk do prodejny nábytku, měl by mít seriozní zájem koupit kuchyňský stůl, nebo sedací soupravu. A ne že si domů poveze šest kávových lžiček, deštník, polštářek, povlak na polštářek a růžový plechový hrneček, tak jako my. U pokladny jsme si založili zákaznickou kartičku se slevou 750Kč při příštích nákupech, nevím přesně jak to funguje, tyhlety věci jdou mimo mě a kromě slevové kartičky do lékárny odmítám veškeré jiné blbosti. Naházeli jsme ty cetky za pár stovek do auta a směřujem si to konečně do XXXLutz, k těm hovadům s tou velkou židlí. Můj syn je v hovězích letech a všude musí být první a všechno musí komentovat a vůbec prostě puberťák, takže šel napřed, a zatímco já si fotím dceru na velké židli před prodejnou, vrací se syn s výrazem ukřivděného zpráskaného poníka, že prý je zavřeno, že prý ho vyhodili. "Vyhodili?" Ptám se ho. "Jo. Nějakej týpek tam na mě řval ať vypadnu že maji zavřeno." Tak hele, nechtěl jsem si kazit výlet do XXXLutzu, k těm zasranejm kokotům s tou rozvrzanou velkou židlí, takže jsem polknul žluč a nechal to plavat, ale ten týpek, co na kluka řval ať vypadne má velký štěstí, že jsem do tý zasraný nově zkurveně otevřený zavřený prodejny XXXLutz, k těm debilním mrdkám s tou na sračku rozštípanou velkou židlí, nevlezl první já. Dopiče tak když mám zavřeno, tak proč mám otevřeno? To nepochopíš. Reklama samozřejmě hlásala, že nemají otevřeno, ale že brzy otevírají, což ze mě tady tak trochu (víc) dělá teď debila, ale mě je to jedno. Já su vidlák a my vidláci prostě debilové jsme. Takže jsme naskákali do auta, protože děcka už se viděla u Mekáče, ale ještě jsme zajeli do Decathlonu, New Yorkeru a Sportissima maličko utrhat drápky mojí platební kartě. Když jsme nakoupili nějaký hadry, tak jsme konečně mohli jít do toho všemi milovaného Mekáče. Cestou přes velké parkoviště jsme potkali dva buzeranty v luxusním BMW, kterak tůrují silný motor, nebezpečně se rozjíždějí a zase zastavují, z otevřených okýnek za zvuků dunivé hudby výskají do prázdnoty večera a spolujezdec si to natáčí na svůj buzerantský telefon aby se mohl pochlubit na síti, že má kámoše s nabušenou károu. Byli divný. Snad se později večer někde vybourali... Já jsem v Mekáči byl naposledy před dvaadvaceti lety v Německu, když jsme se vraceli z Norska. Od té doby jsem se mu úspěšně vyhýbal. Od různých recenzentů a jůtůberů všude slyším, jaká je to sračka a hnus předraženej a kdesi cosi, ale chtěl jsem to prostě vyzkoušet, tak jsem to navrhnul. Objednávku jsme udělali na velkých interaktivních obrazovkách a šli si sednout a čekat, než nám to připraví. V provozovně to smrdělo přepáleným tukem a bylo tam docela dost lidí. Jako kdyby nikde poblíž nebyla jiná možnost, než dát si toho zkurvenýho Mekdonalda. Všechno co jsme si objednali se vešlo na dva tácy a stálo to tisícčtyřicet korun českých. První fotka focená čínským malým sráčem Unihertz Jelly 2. Druhá fotka, focená z druhé strany, v Číně vyrobeným Iphonem 13.




Když na to člověk koukne, tisíc korun za tohle se mu zdá  hodně. Já pro sebe si objednal čedarové hranolky se slaninou, wrap a big tasty. Zbytek byl zbytku stolu. Co považuju za velký průser je, že do Mekdonaldu ještě nedošla zmínka o bezedném kelímku, takže půllitr kokakoly za 52 v dnešním předraženém, duševně narušeným panem premiérem Fialou vyřešenou drahotou, Česku, sice není uplně největší skandál, ale myslím že by to klidně mohlo být v bezedném automatu ke každé objednávce. S chutí jsem se pustil do čedarových hranolek a po prvním soustu jsem si pomyslel: "Ty vole proč na to každej nadává? Vždyť je do kurva dobrý!!" 


Pak jsem se pustil do double burgru a já jak to neumím jíst, tak jsem samozřejmě byl po chvíli upatlanej až za ušima, v ruce se mi to rozpadalo, omáčka mi tekla po prstech, no zkrátka jako vidlák. A nestydím se za to!! Ubrousků na poutírání papuly jsme dostali dost, i když kdyby se zaprasili i ostatní, bylo by jich málo. Burger mi chutnal. Nebyl tak dobrej jako z burgrárny, nebo z nějaké lepší restaurace, ale taky nebyl tak drahej jako v burgrárně nebo lepší restauraci. Opět na to nemůžu říct půl slova. 


Když jsem ho dojídal, říkal jsem si že bych klidně už nic dalšího nemusel, protože jsem byl už zasycen. No ale abych ze sebe nedělal zaměstnance XXXLutz, toho monstrčuráka s velkou židlí, tak jsem se pustil ještě i do wrapu a celej jsem ho vyžral a náležitě si na něm pochutnal. Postupně úplně všechno zmizelo z našich táců v našich žaludcích a já možná budu fakt za uplnýho kreténa, jestli to ještě více jde, ale já byl prostě spokojenej. V porovnání s KFC bych to okomentoval takto: Proti hovnu, jako med.


Samozřejmě mám teď zase na nějakej čas vybráno. Asi to nebude dalších 22 roků, ale myslím, že příští rok se tam zase zajedu juknout. WC tam mají maličké a když si myjete ruce (já doufám, že všichni kdo chodí na tento blog, jsou čistotní slušní lidé, kteří si po vykonání i jen malé potřeby myjí ruce), musíte se uhnout nově příchozímu, WC chtivému pánovi, aby vás nesmetl dveřmi, které jsou hned u umyvadla. Když se dožvejkala poslední hranolka a strips, odnesl jsem tácy na místo k tomu určené a vyšli jsme ven na čerstvý vzduch, který po půlhodině strávené v nevětraných prostorech uvítá asi každý. Nechtěl bych tam pracovat. Cestou k našemu automobilu potkáváme na parkovišti dalšího umělce, respektive jeho vůz. Otočím hlavou na druhou stranu a tam druhý vůz slabomyslnce. Na tohle je člověk prostý slov...



Celý nákupně gastronomický výlet mě vyšel na krásných pět a půl tisíce a víte co? Vůbec mi to nevadilo. Po dlouhý době mi nevadila všudypřítomná nevkusná muzika v obchodech a v restauraci a na záchodě v restauraci, nevadilo mi lesklé nehezké, rozuměj moderní oblečení v regálech, nevadily mi vysoké ceny značkových výrobků vyráběných v zemích třetího světa za pomoci dětí. Asi stárnu. Prostě úplně na pohodu. A pak že se máme za Fialy špatně. Vůbec ne!! No tak se uklidníme žejo....