Dvacátého pátého pátý dvatisícedvacetčtyři jsem si večer měl poklepávat nohou v Pardubicích na blackmetalové kapele Sezarbil. Tato kapela byl pro mě hlavní tahoun, díky kterému bych byl ochoten investovat do pohonných hmot a oželet turnaj v šipkách. Ovšem dva dny před akcí jsme se dozvěděli, že Sezarbil bohužel kvůli vážnému onemocnění člena nepřijedou. Jako adekvátní náhrada byli pozváni Sceletons, což bez urážky jak jistě sami uznáte není adekvátní náhrada. Thrashmetal totiž NIKDY nemůže být adekvátní náhradou za blackmetal, což jsem ostatně napsal pod oznámení.
Vzhledem k tomu, že nikdo nereagoval, je to každému asi u prdele... Mě ne. Několik hodin před začátkem akce navíc bylo oznámeno, že odpadají i Pikodeth. Takže jsem přehodnotil plány a už od dopoledních hodin jsem se věnoval pivu na hasičské soutěži ve Skřivanech, která se konala u příležitosti stotřiceti let od založení sboru dobrovolných hasičů. Celá akce se konala v areálu zámeckého parku. Pořadatelé měli všechno pěkně připravené, počasí přálo, ceny byly příznivé, lidé usměvaví, hasičky krásné, mladé, pevných a pružných těl. Co víc si přát? Jak to vypadalo na soutěži, ukazuje video níže. Pro hnidopichy, kteří by snad mohli namítat, že video není dobré kvality bych podotkl, že ano, video opravdu není dobré kvality, neboť můj miniaturní telefon, vyrobený čínskými soudruhy, prostě nedisponuje kvalitním fotoaparátem a navíc dostává všeobecně dost zabrat nešetrným zacházením. Ovšem na druhou stranu můžu říkat, že je to rozmazané schválně, aby nebyly vidět xichty lidí a nemusel jsem tak řešit GDPR.
Na soutěži jsem nebyl až do konce samozřejmě, neboť se blížila hodina H, jako hokej. Semifinále s modrožlutými prasaty (né těmi ukrajinskými ale švédskými) jsem si nemohl nechat ujít. Vyrazil jsem tedy do páté cenové do Nádražky v Novém Bydžově. V kapse mi cinkaly šipky, protože plán byl takový, že si na Nádražce dám dvě pivka a přesunu se na turnaj, který začínal v jiné hospodě od 16 hodin. U hokeje si ke mě sedla dvě děvčata, Alča a Zuzka. Přinesly s sebou déšť, zimu a bouřku. Když jsem odcházel, tak mi popřály, abych turnaj vyhrál, což jsem reálně odmítal, neboť nejsem dobrý hráč. Odcházel jsem za stavu 2:2 v době, kdy přestalo na chvíli pršet. A než jsem se přemístil do druhé hospody, což byla asi desetiminutová procházka po městských chodnících, stačilo naše mužstvo vstřelit tři góly. Takže jsem prosral třikrát nasraný švédský tlamy. Nevadí... Turnaj v šipkách byl posunut až na po hokeji. Když mě začal tlačit močák, šel jsem se vychcat. A samozřejmě jsme dali další gól. Pak jsem už radši nechodil, abych zase něco neprosral. Turnaj tedy začal s hodinovým zpožděním, ale nic nám nechybělo. Venku se grilovalo, všude teklo pivo a jiné tekutiny proudem a když jsem šel hrát první zápas, měl jsem v sobě 7 piv. Naštěstí ke mě byl los milosrdný a jako první jsem hrál s holčinou, kterou jsem o malinkatý fous dokázal porazit. S holkama se obecně hraje na hovno a navíc tahle to docela umí a ještě svoji skvostnou prdelku nasoukala do úzkých džín. No a hrajte si pak s tímhle žejo... Můj druhý zápas opět neměl valnou úroveň, neboť jsem hrál s člověkem, který byl uplně na šlupky. Dokonce jsem mu musel vysvětlovat pravidla. To snad radši dostat nakládačku než hrát s podobně upraveným šipkařem. Třetí můj zápas jsem byl už trochu rozházený, takže jsem porazil tatíka holčiny, kterou jsem porazil jako první. Marně žadonila Tatíí pomsti mě... Byl jsem neomylný. A tím moje tažení šipkovým turnajem skončilo, neboť pak jsem prohrál se svým spolupracovníkem o kousek a pak jsem prohrál s jedním, se kterým mám skóre 2:2. A světe div se, ty tři moje usmrkaný výhry stačily na to, abych se umístil na třetím místě. Dobře já!!
PS: Pokud vám nepůjde stáhnout, nezoufejte a vraťte se sem jindy. Nastal nějaký problém se zabezpečením stránky a někdy to stahovat jde, někdy ne. Nejsem ajťák, takže s tím nehodlám nic dělat. Sorry, chyba není na mé straně...
"Tak nám zabili Ferdinanda, paní Müllerová..." Jinak než touto větou tenhle report nemůže začínat. Festival se totiž ze zaběhlé lokality kempu u Ferdinanda v Srbské Kamenici přesunul do rekreačního centra Bajtlich v Chřibské. I když taky mohl dnešní report začít větou "Tak nám postřelili premiéra, paní Čaputová...". Ano, den před festivalem slovenský premiér schytal několik kulek od vyšinutého magora za to, že neleze Evropské unii do prdele a nepanáčkuje před Zelenskiým jak postižená opička. To jsou přesně ti aktivističtí levičáci, kteří vidí hákový kříž i na kohoutovi z Orloje. Pamatujte si to moji milí zlatí. Tihle lidé naši krásnou Evropu dlouhodobě ženou do sraček a jediné co s tím my můžeme udělat je, že sedneme do auta a sjedeme si vylejt palice na festival Nice To Eat You, který je ovšem také nacistický a pořádající kapela Flehless v čele s Vláďou Prokošem jsou totální náckové. Tak pravili levičáci v jedné z mnoha diskuzí na modrobílé sociální síti. Nové prostředí, staré xichty, parádní kapely. To vše jsme si užili. A ještě mnohem víc. Ovšem osazenstvo našeho auta si to užilo už cestou do Chřibské, to když se nám přihodila ta věc, že jsme byli požádáni posádkou služebního automobilu celní správy, abychom je následovali za účelem prolustrování našeho řidiče a sdělení nám oznámení o spáchání přestupku vjezdu motorového vozidla s registrační značkou neoprávněnou k vjezdu na dálnici stran nezaplaceného poplatku. Zjednodušeně, nás prostě zastavili fízlové a navedli nás na benzinku, aby nám dali pokutu. Příslušník ve slušivé uniformě, který měl postavu alá Rambo v prášku, vyzval našeho řidiče, kterým byl Medvěd, aby se legitimoval a aby předložil platné dokumenty od vozidla. "Jestlipak víte, čeho jste se dopustil pane řidiči.." "Noo, nevim." "Náš systém vyhodnotil vaše vozidlo jako nezpůsobilé vjezdu na dálnici." "Ale tenhle kus dálnice do Liberce je zadarmo ne?" "Ale vy jedete po dálnici do Prahy." "Cože? My nejedem do Liberce?" "Ne, jedete do Prahy..." Já se vzadu chechtal a v duchu si představoval scénu z geniálního filmu o dobrém vojáku Švejkovi, kde ač jde Švejk na frontu směrem od Budějovic, i tak jde do Budějovic ...A přece jedem do Liberce....I když jedem od Liberce... Naštěstí páni policisté byli rozumní ale hlavně bylo na nás vidět, že jsme se opravdu spletli a místo do Liberce omylem jedeme z Liberce. Medvěda to stálo usmrkaných 500Kč pokuty na nové košile příslušníkům a my se mohli otočit a nabrat správný směr. Když jsme se nad tím později smáli s přáteli, tak nám došlo, že ještěže nás zastavili, protože jinak bychom si všimli, že jedeme špatně až když bysme viděli panoramata Hradčan... Chvíli po tom, co jsme opustili dálnici a nabrali správný směr, chcíplo medvědovi v jeho letité Oktávce turbo. Magi řekl, že by to ale nemělo být tím, že jsme v autě čtyři a máme naložený kufr, neboť jsme o pětikilo lehčí. Všichni jsme se tomu smáli. Někteří více, někteří méně.
Po příjezdu se zabydlujeme a zjišťujeme, že chata nemá patřičné vybavení v podobě ledničky a rychlovarné konvice (tu přivezl SODík, který dorazil později). Ale to je asi s nemožností zaparkovat auto před chatou, jediné mínus celého festivalu. Sociální zařízení v chatě je dostačující, postelí bylo o jednu méně než jsme si objednali, ale to se vyřešilo během několika desítek minut, povlečení čisté, polštáře měkké. Proběhla diskuze o tom, kudy se tam dostal Spajdrmen. Medvěd: "Tys jel přes Skalici? To je o dost delší." Spajdrmen: "Jo ale taky o dost levnější". Všichni si to dáme do souvislosti s pětikilem pokuty a všichni se tomu řehtáme několik desítek vteřin. Když si rozebereme jednotlivé postele, na Magiho zbyla vrchní část jediné rozvrzané palandy. Moc se mu tam nahoru nechtělo, ale protože by to mohl být náš syn, neměl jako nejmladší člen našeho týmu na výběr. Povidám mu: "Hele je to lepší než někde ve stanu. Má přijít nějaká vichřice a třeba nám i střecha ulítne." Magi se na mě podívá od stropu svýma psíma očima a prohlásí: "Hm, jestli ulítne tak já to budu vědět jako první."
Z počátku se nám zdá, že systém rozestavení chatek je jeden velký chaos a bludiště a máme problém do ní trefit zastřízliva. Báli jsme se o Amorfise, který nepobral moc prostorové orientace, ale po dvouch až třech zablouděních si každý našel svůj systém kudy se k naší chatě dostat. A nejsme sami kdo s tím měl problém. Popíjíme si takhle na chatce pivko a najednou k nám vejde cizí kluk a začne vypravovat "Hele to nevypadá špatně...." Koukne na nás, vidí neznámý xichty a "jé já sem asi ve špatný chatě..." Amorfis dodal: "Ještě to nezačalo a už potřebuje kompas..." První kapelou festivalu byla banda s názvem SKÁRS OF VAJOLENS. Vůbec jsem je neznal ale protože chci vidět conejvíce kapel ve vesmíru, tak jsem na ně zašel a ty vole to bylo boží! Nejdřív jsem si myslel, že se jedná o nějaký bum čvacht cover band, ale když jsem se zadíval do tváře krásné zpěvačce ve slušivém, z kůže staženém legínovém outfitu, okamžitě jsem se zamiloval. Rozdávala úsměvy a xichtila se a mračila se a culila se a byla uplně skvělá. Co na tom záleží, že bubeník vůbec neuměl bubnovat. Kapela zněla krutě těžkotonážně a prostě uplně výborně a pro mě to byla jasně zatím nejlepší kapela festu. Hned jsem si šel koupit CDčko a nebyl jsem sám. Okamžitě po skončení setu se nás u stánku s merchem objevilo několik. Jo jo, kunda proti vodě, utáhne tři lodě, jak praví klasik. (Poznámka pod čarou - když jsme potkávali zpěvačku potom v civilu mezi lidma, vůbec nevypadala hezky. Jakmile se ale usmála, zase byla pěkná. Na Němku.)
Na druhou kapelu se těšil hlavně Jirka Karel takřečený Miloš Zbyněk Láďa Daniel Dominik Marián Pavouk zlořečený Spajdrmen. Indové GADLES byli dobří, ale hele, baba z první kapely byla lepší. Každopoádně mi v žaludku zatím žbluňkalo páté pivo, které se prodávalo za cenu v dnešní době směšnou. Však i v hospodě, kam nepravidelně docházím, platím za půllitr piva 42Kč, což je přesně o dvě koruny víc, než stálo na festivalu. Volátka jsme si proplachovali jedenáctkou Březňákem a i když mi z počátku nechutnalo, prochlastal jsem se až do doby, kdy mi chutnalo. Další kapelu, na kterou jsem se šel mrknout, byli PIKHED. Magi o nich řekl, že to zní jako Slam z Wishe. Prostě uplná blbost. Snažili se brutálně hrát, ale vůbec jim to neslušelo. Venku se docela ochladilo. Šel jsem se s Magim dooblíknout a asi i ostatní vytušili, že Pikhed nejsou to co by chtěli slyšet, tak se všichni přihrnuli do chaty a už se krájí měnický pecen chleba, šiška myslivecké sekané, podávají se nakládané feferóny, okurek, na stole se objevily dva druhy hořčice. Udělali jsme si to hezký... Když jsem si nacpal nácka, zjistil jsem, že můj kelímek zeje prázdnotou, takže se trhám od ostatních, jdu na pivo a na kapelu. Za chvíli se přiřítil Magi a iMaginárně mi odtrhl z tváře nos, jako malému dítěti, aby upoutal jeho pozornost. Ovšem na mě si nepřišel. Místo upoutání mé pozornosti jsem ho stáhnul o cígo... Další kapelou, která proběhla mými očními bulvami byli EPYKARDYJEKTOMY. Něco jim vazbilo ve zvuku a hudebně to byla taky mrdka. Všici netrpělivě čekáme na SENTYNEKS. Teda všichni... Mě to bylo jedno, já deathmetal neposlouchám, ale kluci co deathmetalu holdujou, se na ně klepali už od poledne. Podle prvního songu jsem usoudil, že Sentyneks bude super. Podle dalších songů jsem zjistil, že Sentyneks JE super. Buchta z první kapely promine, ale Sentyneks byl lepší. Představte si, že měli bubeníka, který dokonce uměl bubnovat! Je mi jasné, že nelze jen tak srovnávat začínající kapelu, která má sotva jedno CD, s legendou hrající více jak třicet let. Každopádně Sentyneks měli vynikající zvuk, zpěvák byl podstatně starší a ošklivější než zpěvačka z první kapely. Zajímavé zjištění: Zpěvák vypadal jako Big Bos z kapely Root, kytarista vypadal jako Vláďa z Fleshless a bubeník vypadal jako Pokáč. V podstatě česká kapela... Další velkou kapelou, kterou si doma neposlechnu co je uherský rok dlouhý, byly SYNYSTR. Zvuk měli absolutně bezchybný, muzika parádní. A přitom taková blbost žejo...
Ovšem NERFSEL mě dost nudili. Narozdíl od Spajdrmena, který na nich ujel. Ale o něm je známé, že ujíždí na kapelách, které mě přijdou nudné. Celou dobu stál v první lajně, ostatně jako u každé kapely, od které chce do sbírky koncertní setlist. Když přišel na ubikaci, vyprávěl nám, jak prováděl těžké boje o kus oblemcaného papíru s názvy písniček, a sundal v boji svého úhlavního nepřítele. Dobře mu tak. Každý přece ví, že přes setlisty je tady Spajdrmen. Magi šel chrápat už někdy za světla a jako druhý jsem zalezl já, protože jsem byl KO. Předchozí noc jsem se totiž vzbudil ve dvě hodiny a devět minut ráno, neboť jsem měl těžké spaní ze spáchaného atentátu na slovenského premiéra. Levičáci mě ve snu honili kolem poslanecké sněmovny se znaky EU ve svých veganských rukách, chlupaté holky které krámovaly na volno do kalhotek na mě hulákaly že jsem zkurvený nácek a proruský dezolát. Tak jsem se radši vzbudil než ve spánku sledovat takový sračky... Po mě zahučel do postele, co znamená odpočinek, SODík. Zbytek party chlemstal někdy do půl čtvrtý, neboť se jim přihodila ta ošemetná věc, že dostali žízeň. Asi se pěkně zbořili, protože ráno je vůbec neprobudilo moje prdění, smrkání, chchlání, snídání, sprchování, sraní, čištění zubů. Vrčeli do peřin jak kdyby tejden nespali. Když se konečně probudili, dali jsme si hromadné kafe a po kafi zase začínaji chlastat. Jediné co mě napadlo bylo, že zase odpadnou už odpoledne... SODík se mi svěřil, že se mu zdálo, že se celou noc chodil na verandu dívat se, jestli mu někdo neukradl igelitku s jídlem, kterou si tam dal za účelem chladu, díky absenci ledničky. A když se tam ve snu šel podívat naposledy, zjistil, že někdo ukradl verandu a že taška s jídlem visela na zábradlí. Nooo, tak to je taky slušnej oddíl tohleto... Spajdrmen chrápe a vůbec nic si z předešlého dne nepamatuje. Kecáme s přáteli z Liberce a že prý mám zvěčnit Pana Psa zde na blogu. Přátelé, tedy seznamte se prosím: PAN PES!!
"Neser mě, nebo ti jebnu jednu hovnem přes držku" zaznívá od vedlejšího stolu, když se SODíkem popíjíme pivko v pivním stanu. Prší, fouká, je zima a ze stanu, co znamená Nice To Eat You festival se ozývá zvuková zkouška první páteční kapely. Ta po vzoru včerejšího modelu skrývala v útrobách sestavy opět ženu. Nutno podotknout, že sakra sympatickou a hezkou violistickou čelistku, která byla přidanou hodnotou kapely, hrající jakýsi deathcore. A Magi, náš deathcorista je prochlastal někde. Kapela se jmenovala SÉRČENDYSTROJ a právě díky dívce, která rozkročmo stehny objímala moderně vypadající smyčcový hudební nástroj, jsme vydrželi až do konce. Druhá kapela byla duo pálivých papriček KEPSEJSIN STYTČ RAPČR. Bohužel díky absenci živého bubeníka trpěla zahuhlaným zvukem. Automatické bicí prostě nejsou to pravé ořechové pro živá vystoupení prezentující jejich paprikový gore bordel. Na kapelu NEUROTYK MAŠINERY jsem příliš málo opilý abych si je užil, ale poctivě jsem si je odstál a odposlouchal. EFOUBÝ prožíráme a přicházíme na ně až když zpěvák říká - Děkujeme vám dámy a pánové. Pokoukali jsme tedy asi jednu minutu a můžeme hrdě hlásit, BYLI JSME NA EFOUBÝ! Jdeme si teda sednout do pivního stanu a po dvaceti minutách u stolu si všimneme, že Efoubý stále hrajou. Takže nás mystifikovali, když říkali obligátní loučící frázi "děkujeme vám dámy a pánové". Oni si prostě jen nepřáli naši účast... Venku je kosa. Magi chrápe. Medvěd řikal: "Pičo já ji mám jako kráva." Pak sežral hermelín a zakroutil nechápavě hlavou na Dárktroun, který jsem zrovna pouštěl. Drobil, kusy chleba mu padaly na zem, hermelínu měl plnou hubu... S koncem Efoubý přichází Amorfis s informací, o klukách, že prý "Ty tam vrčeji jak medvědi v Liptovským Mikuláši." Další kapela která zahrála, byli SAKYN LÝČ. Z počátku mě moc nebavili, ale když jsem si došel koupit další pivko, vylepšilo se to. Když jsem na pivo čekal, vešel do stanu náš známý slabomyslný hoch, kterého známe z minulých ročníků. Neuplyne ani pět minut a už otravuje zpěváka na pódiu. Lejdýzendžentlmen, seznamte se prosím!!
Po několika zevlováních na pódiu se jal věnovat činnosti, ve které vyniká - srát lidi kolem. Dělá to tak, že vyhledává oční kontakt a když se nedejbože na něj podíváte, přijde až před vás s xichtem vraha a snaží se vás vtáhnout do kotle, všeljak vás objímá, strká do lidí, zvedá je.... V jednu chvíli se v kotli pohybuje zmíněný slabomyslný hoch, děsivá paní fotografka s tourettovým syndromem a vozíčkář a užívají si atmosféru kapely každý po svém. Vedle mě stojící SODík poznamená: "Teprve teď je to ten pravej krypl-pit." SODík samozřejmě za toto půjde do pekla, kde na každém čertím doupěti bude viset žlutomodrá vlajka (a nebude švédská), a z amplionu nepřetržitě bude hovořit střídavě pan Petr Fiala, paní Markéta Adamová Pekarová a pan Vít Rakušan. To mu nezávidim tohleto... Kluci došli vzbudit Medvěda. Když se přikulil, řikám mu: "Vole máš tady kus nějakýho hovna nebo hermelín..." Medvěd tlapou přejede po svém kulatém bříšku a ze záhybu mikiny mu vypadne skroro půl krajíce nějakého napůl rozžvýkaného chleba.... DISGORČ FOUTUS se líbili hlavně Čeňkovi, který s námi ale nejel, tak si nechal od nich aspoň koupit nějaký merch. Disgorč Foutus hráli ve dvou, měli švédský zvuk, hráli gore, ale hele nic moc. Když se přistihnete, že místo kapely sledujete děsivou fotografku s tourettem jak sebou nekontrolovatelně škube a nadává, nedělá to v mých očích kapele dobré jméno. Ale uplně špatný to nebylo. To nemůžu říct. Protože venku byla kosa, tak měli slušnou návštěvu, děti na ně pařily, kotel byl, lidé s protézami nohou v rukách na ně pařili... Každopádně na můj vkus to bylo moc dlouhý. Ovšem DYVAJN DEFILMENT byli jedním slovem strašní. Po prvním songu odcházím. Takhle blbej slam sračka mrdka blbost se jen tak nevidí. Tohle by se líbilo Magimu, kdyby pořád ještě nechrápal. A jen jsem si dopoznamenal tuhle poznámku, objevil se Magi u stolu a samozřejmě jsem mu hned vpálil, jaká to byla skvělá kapela, že by z ní vytekl. Na řadu přichází pořádající kapela FLEŠLES. Hledám v davu lidí kluky. Nacházím kývajícíse opilou trosku Amorfise. Držím si od něj odstup a když Amorfis odejde, sejdu k Medvědovi a koukáme na speciální set u příležitosti vydání nějakého prastarého dema. Najednou se přiřítí Amorfis a vyleje mi pivo do kapsy u mikiny. Jak se mu to povedlo, je mi záhadou, protože ač mám loužičku piva v kapse, zbytek oblečení zůstal netknut suchý. Jdu se ven vychcat do chcací rakety a vidím opilého slabomyslného hocha, kterak se chlubí svým malým pérem, které má i s varlaty vytažené z gatí. Tak takový já měl speciální set Flešles. To nevymyslíš. A to není všechno!! Když už Flešles hráli speciální set, to by bylo, aby se nepřihodilo ještě něco. Protože je na řadě jakési propichování a sadomaso show, odcházím na chatu, kde se dozvídám, že Medvěd pohřbil nějaký úkáčko. Skoro. Došlo k tomu tak, že Medvěd šel po skončení setu Flešles pozdravit kytaristu, podat mu ruku, neboť kapela zahrála výborně. To se ovšem nelíbilo chlápkovi s modrožlutou vlajkou na předkožce (ne švédskou) a víte jak oni jsou namyšlení, arogantní, nevděční, hluční, nepříjemní, líní a vychcaní tithleti hájení lidé z východu, tak se tam jeden z nich pustil do Medvěda s vervou větší, než by mu bylo kýmkoliv doporučeno, protože co si budem povídat žejo. Medvěd není žádný floutek a svým pérem by otravnému Ukrajincovi vyrazil z nosu nosní přepážku kdyby na to přišlo. A že na to málem přišlo. Naštěstí kde se vzala, tu se vzala, odněkud se zjevila zrzka, celý spor ukonejšíla a zachránila tak milého Ukrajince od asistované sebevraždy. Ale takhle nasranýho Medvěda jsem ještě neviděl. V něm se vařila krev ještě několik hodin potom. Nebýt oné zrzavé holčiny, Ukrajinec by z Chřibské odjížděl nohama napřed. Hele jak píšu... Každý si speciální show své oblíbené kapely užívá jinak... Očekávanou kapelou byli FLEŠKRAUL. Dokonce i já jsem se na ně těšínkoval, protože naposledy na jiném festu se mi líbili. A nejinak tomu bylo i tento festival. Vychytrale si stoupnu kousek za vozíčkáře, kde jsem chráněný před aktivními kotelníky, neboť ač v kotli jsou kolikrát ožralá hovada, povalení vozíčkáře je na oprátku. Jenže po nějaké chvíli vozíčkáře odvezli do první lajny a samozřejmě za chvíli v návalu v kotli pařících fanoušků toho dýdmetálu vznikla strkanice a já měl na sobě další vylité pivo. Po chvíli se vozíčkář i s vozíčkem ocitl nad hlavami v první řadě, což naprosto ohromen ocenil zpěvák kapely. Fleškraul tedy nelze nic vytkntout. Následní GAT neměli pražádnou šanci zaujmout mé sluchovody, protože Fleškraul nasadili laťku tak vysoko, že to prostě nešlo. Dáváme se SODíkem pět songů a jdem na kutě. Amorfis už spí... Ráno se bavíme o předešlém dni. Amorfis: "Jo, to si eště pamatuju." Marján: "To protože to bylo v poledne." No a co myslíte? Ještě nepadla devátá ranní a už jdou zase na pivo..
Čtyřlístek na kapele GUT: Zleva Bobík, Pinďa, Fifinka a Myšpulín.
Sobotní ráno jsme se někteří doproleželi až k první kapele MINOR, kterou nám zpěvák představil tak, že "viete čo, prave sme si všimli, že tu sme jediná kapela zo Slovenska, takže je na nás, abysme vas presvedčili, že aj skurvení čoboláci umí hrať metal." Přesvědčili. Šlapalo jim to dobře. Náš liberecký přítel vyhrál soutěž v honění umělých čůráků. Gratulujeme!! Následní SPAJNLS FAKRS nám ukázali, jak se hraje Lidl core. Zpěvák a basák nepostojí a už u první písničky pobíhají kolem nás v hledišti za zvuku rychlého grindcore s designem obchodního řetězce Lidl. Moc pěkné. Hráli přesně to, co Spajdrmen nemá rád a to co já rád mám. Pro mě to byla jedna z nejlepších kapel festu. PARALEL EKZYSTENC se líbili jen Spajdrmenovi asi, neboť byl jediný, který na ně přišel. Důležité ale bylo, že ulovil setlist. I když ulovil, to je silné slovo. Nikdo jiný ho nechtěl. Takže asi tak.
Další kapelu, kterou Spajdrmen nechce slyšet byli MIVEDANTAL. ALE!! Ono to bylo lepší než polovička zde vystupujících. Zpěvák výbornej, jako kdyby utekl z nějakého ústavu pro chorobomyslné voliče pětikoalice. A navíc si mě děsivá fotografka trpící tourettovým syndromem při jejich setu 3x vyfotila. Šestkrát to s ní při tom škublo, tak nevim jak jí ty fotky vycházeji... Poslední song Mivedantal uvedl takto: "Poslední song věnujeme Láďovi a jmenuje se Vrrmmbbbrrrruueee...nebo tak nějak." Načež kytarista vyzvídá, co to vlastně budou hrát. Další kapelou byli KOMANDR a bylo to zdaleka to nejlepší, co nám Spajdrmen doporučil. SODík ale i tak ke konci odešel, neboť se styděl za slabomyslného hocha s hochem s pomuchlanou rukou, kteří se hledali až se v kotli našli. Kapela si musela pomyslet, že je to tu samý debil. Sedíme na pivu s nějakými Slováky a já jim řikám "Hele já mám ženu Slovenku." A on na mě "Tak to sme na tom stejně. Já mám za ženu Češku." Načež kontroluju moji výhru slovy "Já jsem na tom hůř, já ji mám z Humenného." Nezbývalo mu než souhlasit. Poté jsem se jich zeptal, jestli vědí, jak vznikli Slováci. Všichni to vědí, že Maďar voprcal vopici, hodil ji přes Dunaj a ona tam vysemenila Slováky. Kupodivu mě nevykostili, ale přidali do mlýnku jednu hezkou historku. "Jedna čaja ráda fajčila a urobila fajku týpkovi a druhej den se jí udělala na držce taká pliaga hnusná. Tak honem doktor a výtěr držky a tam se zjistilo, že tam má bakterii co se objevuje jen na mrtvolách. Tak policie za týpkem a našli u něj dvě mrtvoly." Jo tak to bejvá, když rád pícháš mrtvoly a dostaneš chuť na poctivou fajku.
Následná kapela svým názvem trochu koresponduje s příhodou. Jmenuje se MENSTRUAL KOKTEJL a byla to strašná sračka. Odcházíme popíjet a po chvíli přiběhne malej Jára, že to bylo boží. Je vidět, že je ještě mladej a blbej, jak mi s oblibou říkává můj táta... Místo OBSCENITY, kteří nevystoupili pro nemoc, znovu hrají Disgorč Foutus. Chlastáme a teď pozor přátelé moji. Stala se totiž věc, která se stane jednou za život. Chytlo mě sraní (což se stává maximálně devětkrát za den), takže jsem se odebral na chatu. Kouknu do chaty a vidím Magiho jak chrápe. On vlastně skoro celej festival prochrápal. Ale to je teď vedlejší. Důležitý je, že otevřu dveře na toaletu a tam na míse sedí a sere vousatý neznámý chlap. Slušně se mu omluvím, zavřu dveře a v hlavě mi to šrotuje. Buď jsem na špatný chatě já, jenže to by byl na špatný chatě i Magi. Anebo je na špatný chatě vousaté seroucí individuum. Kouknu do kuchyně a vidím tam flašku s utopenci, kterou dovezl Amorfis. Jdu tedy za chrápajícím Magim, a řikám mu: "Vole, na hajzlu sere cizí chlap." - "Cože?" - "Jo pičo ty tu chrápeš a na hajzlu máme cizího chlapa." - "Hm." Víc jsem z něj nedostal. Zavrtal se do polštáře a chrápal dál. Jdu tedy před dveře toalety a řikám: "Kámo, budeš srát ještě dlouho?" Okamžitě v zápětí se ozve spláchnutí, potom mytí rukou a z útrob sociálního zařízení vychází spokojený vousatý chlápek. Něco na mě mluví neznámou řečí a jakoby nic, za sebou zavře vchodové dveře a odchází do víru festivalu. No ty vole! Já se začal tlemit a nemohl jsem přestat ještě hodně dlouho. Tohle se fakt nestává každej den. Smích mě na chvíli přešel, když jsem vešel na klozet. Takovej smrad co tam neznámý vousatý muž po sobě zanechal. Když mě to podruhý nakoplo k blití, zašel jsem pro deodorant značky Borotalco a vystříkal to tam. Teprve pak to bylo použitelné... Díky shledání se shitmanem stíhám z vystoupení RESRAKČET jen poslední čtyři písničky. Líbilo se mi to. Další kapelu nám doporučoval náš společný známý, který prožívá naše festivaly z pohodlí domova. AVR OF PÝNS mi ale přišla jako strašná nuda. Všechny songy mi přišly stejný. Takže zase popíjíme a najednou k nám přijde týpek a spustí: "Jsem... z Lípy... a už... vás sleduju... delší... dobu..." Lezlo to z něj jako z použitý šprcky, tak mu chci pomoct a řikám mu: "Tak už se vyžvejkni vole." A on se nasral a odešel. Chjo... Další kapela je opět gore a opět je to sračka. Jmenovali se JŮELSÝEM. Zlé jazyky tvrdí, že když kapela neumí hrát, nebo neví co má hrát, tak hraje goregrind. Proto jsou gore kapely oblíbené na festivalu Obscene Extreme, kde z těch čtyřech tisíc lidí, se vždycky najde pětset opilých nebo zhulených fanoušků, kteří na ně rádi zatančí a ocení donekonečna opakující se -tupatupatupatrrrr-. Naštěstí hráli jen sotva půl hodiny, takže to dlouho netrvalo. Spajdrmen se už nacházel na chatě a tam plný očekávání čekal na poslední kapelu, před kterou.... No co vám mám povídat. Opět stalo něco, co se nestává každý den a co nás všechny, kromě Spajdrmena tedy, rozesmálo na hodně dlouho. Na řadě byli KRYJEJŠNS FROM D TOMB. Spajdrmen nám řikal, že je to gore kravina a kdesi cosi, ale já jak se snažím vidět všechny kapely ve vesmíru, tak jsem nedbal na jeho varování před nekvalitou a šel se na ně podívat. Tý vole to byla pecka!! Absolutní řežba, kapela vysmátá, sympatická, skvělej inteligentní bordel, kotel byl, lidi nadšení, všichni spokojení, usměvaví... Píšu tedy na naši skupinu, že je to uplně skvělý a že tolik energie v sobě neměly všechny kapely dohromady a že je to nejlepší kapela festu.
Na konci vystoupení se najednou objeví Malej Jára se setlistem v ruce a já mu řikám: "Ty vole co to máš za setlist?" A on že "no co asi, co teď hrálo - DEMIURGON". Představte si moji milí, že předposlední Kryjejšns From D Tomb nehráli a místo nich byli DEMIURGON. Ty na které se uplně nejvíc těšil Spajdrmen. Na chatě. Takže já a SODík jsme s nadšením sledovali uplně jinou kapelu než jsme si mysleli že sledujeme, Spajdrmen si myslel, že si z něj dělám prdel, když jsem psal do skupiny jaká je to pecka. Cestou na chatu na rozloučenou olíznu libereckou kopretinku což bylo příjemné, potom olíznu jejího manžela, libereckého vagabunda, což příjemné nebylo a jdeme se vysmát Spajdrmenovi, který když viděl malýho Járu se setlistem, teprve pochopil, že prosral kapelu na kterou se tak těšil.
Všichni kromě Spajdrmena jsme se nemohli přestat smát a kdybychom nebyli tak unavení, smějeme se tam všichni (skoro) ještě teď. Tak takový byl festival Nice To Eat You roku dvoutísícéhodvacátéhočtvrtého, jak jsem ho viděl já. Můžete nesouhlasit, je mi to upřímně u prdele. Při pasní tohoto chrchelu nebyl poraněn žádný levičák. A na úplný závěr tu mám vzkaz na přání pro našeho společného kamaráda ohledně utopenců: Mě chutnaly moc. Mám tyhle blátivý průmyslově vyráběný sračky plný chemie v oblibě. Měly sladkokyselý nálev, minimum masa, spoustu cibule. Snědl jsem tři a byla to lahůdka. SODík upřednostňuje kyselejší a masitější typ utopenců, snědl jen dva a moc s nimi spokojený nebyl. Spajdrmen snědl buď 4 nebo 7. Přesný počet jsme z něj nedokázali vymámit. Každopádně já bych dokázal sežrat celou flašku sám na posezení.
PS: Pokud vám nepůjde stáhnout, nezoufejte a vraťte se sem jindy. Nastal nějaký problém se zabezpečením stránky a někdy to stahovat jde, někdy ne. Nejsem ajťák, takže s tím nehodlám nic dělat. Sorry, chyba není na mé straně...
PS: Pokud vám nepůjde stáhnout, nezoufejte a vraťte se sem jindy. Nastal nějaký problém se zabezpečením stránky a někdy to stahovat jde, někdy ne. Nejsem ajťák, takže s tím nehodlám nic dělat. Sorry, chyba není na mé straně...
V jednom z minulých reportů jsem se maličko rozohnil za podpory mého známého na koncertě v Hradci Králové, že ceny některých desek v českýkch e-shopech jsou neúnosné, i když se za hranicemi prodávají za poloviční ceny. Ne, opravdu nemám potřebu a chuť platit 9 stovek za gramofonovou desku, kterou v Polsku nebo ve Francii můžu objednat za 60 polskych zlotych, respektive za 15 EUR. Může někdo namítat, že e-shop musí platit vysoké poštovné, a někdy i daň a clo. Ok, beru na vědomí. Proč ale teda natáhnou pak cenu každé desky? Proč to poštovné nerozpočítají mezi všechny kusy z balíku? Je pravda, že zrovna deska, o které je dneska řeč, tedy parádní album "nové" kapely COFFIN STORM vydala firma Peaceville, která u nás nemá moc zastoupení, a i ona tuto desku nenabízí nejlevněji. Na druhou stranu jsem ji na jednom anglickém shopu našel za usmrkaných dvacet eur. Plus pošta. Plus clo. Plus DPH. Zmrdství v přímým přenosu. To bych ale nebyl já, abych na to nešel od lesa.
Nyní je nejvyšší čas né do pekla pozvat Dorotu Máchalovou, ale vysvětlit, co znamená nadpis dnešního výblitku "Od Karla k Nagellovi." Je to jednoduchý jak žebřík. Dávat vosum stováků za desku jak jsem zmínil, fakt nechci. Pokud pomineme etický důvod, tedy že je to rána pod pás na fanoušky, tak mi je jedno, že za ni dám 800Kč, jen ty prachy nesmí jít z rodinného rozpočtu. A jak pravidelní masochisté čtoucí tyhlety moje bláboly vědí, sem tam zajedu na vesnickou burzu, tam narazím na někoho, kdo neví jakou cenu má to, co prodává. Já to koupím za hezký úsměv, doma to očistím od prachu, šoupnu na aukční portál aukro.cz, na kterém jsou lační sběratelé všemožných píčovin a jsou ochotni za ně utratit nemalý peníz. Stalo se to 30.3. 2024 v půl osmý ráno, když jsem procházel prodejce všemožné veteše na burze v Tuhani, když jsem bystrým okem mým zaregistroval u jednoho pána na zemi krabičku s audiokazetama (pro později narozené, to jsou takové ty malé umělohmotné blbosti, ve kterých je pásek, na kterém je nahraná muzika) a na mikrosekundu jsem zahlédl na hřbetě jedné z nich část nápisu "...RAKŮ". Udělal jsem ještě dva kroky, než mi došlo, že to nemůže bejt nic jinýho, než originální kazeta od Karla Kryla, "Karavana Mraků". Vrátil jsem se a potvrdil si můj úsudek, když jsem vzal kazetu do ruky, kouknul dál do krabičky a jé hele, další Karlové Krylové. Kouknu na google, za kolik se prodávají na aukru, zeptám se prodejce, za kolik je prodá on mě a vyšlo mi z toho, že mě deska Coffin Storm nevyjde na osmsetkorun českých, nýbrž ji budu mít zdarma. Pan prodejce mi sdělil, že kazety prodává po desetikoruně. Když jsem mu podával 40Kč, oči mu svítily výdělkem. Ale mě víc.
Doma jsem si je poslechl abych se ujistil, že je na nich nahrané to co by tam být mělo. Bylo. Do aukce jsem musel napsat, že neručím za kvalitu, neboť jsem to poslouchal na nekvalitním přehrávači v nekvalitních sluchátkách a že je tedy pouze na potencionálních kupcích, kolik si přihodí. Aukce začínala od jedné koruny české. A jak to dopadlo?
Ale to není všechno. Burzový bůh se nademnou ten den slitoval a zavedl mě k jinému prodejci, kde jsem objevil ještě jednoho Karla Kryla "Karavana Mraků". Ptám se "Kolik za tu kazetu?" a paní odpovídá: "Kolik byste dal?" Vůbec mi to nebylo blbý a odpovím "10 korun". Paní nadšeně souhlasí, ale pán sedící v autě mi řekne, že "To je málo mladý pane...". Vůbec mi to nebylo blbý a odpovídám: "Tak teda 15 korun." Pán s mojí nabídkou souhlasil, a když jsem paní podával dvacetikorunu s tím, že nazpět nic nechci, byl spokojený i on. Takže do aukce půjde ještě jedna Karlova Karavana Mraků, která jak vidíte výše, se vydražila za 240Kč. Pln radosti jsem si odnesl kazety do auta a šel hledat dál nějaké poklady. A štěstí opět stálo při mě, když jsem u nějaké cikánky narazil na igelitku plnou kazet. Trochu jsem se v nich pohrabal a vytáhl z tašky dvě kazety Ládi Křížka, jednu kazetu Kreysonu a jednu kazetu Miloše Dodo Doležala. Za jednu paní cikánka chtěla 30Kč. Všechny se cenově pohybují kolem dvouset korun v aukcích. Já je tam někdy šoupnu zase pěkně od koruny a děj se vůle boží. Už tak z prodeje Karla můžu s čistým svědomím bez narušení rodinného rozpočtu objednat předraženou desku. Takže "Karla" z názvu příspěvku máme vysvětleného. Teď vysvětlím "Nagella". Nagell je příjmení zpěváka kapely Coffin Storm, kvůli které vznikl tento hnidopis. A taky je to jeden z dua kapely Darkthrone, která vydala nové album, které si taky musím koupit, takže si CD Darkthrone objednám společně s LP Coffin Storm a nepodpořím zmrdství nějakého českého e-shopu, neboť si to objednám z allegro.cz, což jsou Poláci. Díky Karle Kryle!!
Dohrává mi poslední song a já nemůžu jinak, než pustit si tohle parádní dílo znovu. Zní to, jako kdyby se spojili Behemoth (které nemám rád) s Laibach (které nemám rád) a udělali muzikálovou verzi jakéhosi černého rituálu, při kterém je dýkou obětována nahá vyholená blondýnka s ňadry velikosti tři. Všude spousta krve, dvojhlaví černí psi s vyplazenýma hadíma jazykama poslušně čekají, jestli nezbyde kousek blondýnky, kolem éterické bytosti v černých kápích čekají, jestli na ně přijde řada, aby si pohrály s její kundou. Všechno to sleduje na trůnu chlupatej nasranej Belzebub olizující pahýl nohy z talíře plného pahýlů nohou. Opodál zpívá mohutné chorály sbor složený ze všech démonů sériálu o Smrtelném zlu. A když album skončí, tak nemáte jinou starost než to, jak a kde sehnat čerstvou vyholenou blondýnku s ňadry velikosti tři. Jo. Přesně takhle zní deska "Rituals" od Rotting Christ. Kapely, která by se mi měla líbit od začátku do konce, ale věc se má tak, že z celé její diskografie se mi líbí právě jen tohle album. Na desce spolupracovala spousta muzikantů z undergroundového světa a jestli se nepletu, tak snad v každé písničce zpívá někdo jiný. Myslím, že tohle dílo ocení každý kdo má rád metalovou muziku. Krásné melodie, hutné bicí, různorodé vokály, parádní kytary, sbory, satanistické texty. Všechno, co průměrný našinec od muziky očekává.
No ale byla to pěkná sobota!! Napsala mi jedna paní, že prý náhodou vlezla na tenhle blog a zamilovala se do prvního čísla časopisu Spark, a že prý jestli bych nebyl ochoten jí ho pustit. Ona si rovnou i odpověděla že to asi neklapne ale že to zkusit musela. Dobrá to žena!! Odpověděl jsem jí, že časopisy nejsou moje, že je mám pouze zapůjčené za účelem naskenování a ona to pochopila. Ale i tak, kdyby se majitel prastarých Sparků rozhodl poslat je do světa, nechť mi dá vědět... A nyní se dostáváme k jádru kokršpaněla, a sice k malýmu Obscínu. Na první pohled pro normálního člověka bombastická sestava. Však považte, moc šancí vidět !T.O.O.H! v posledních letech nebylo, stejně tak Isacaarum, kteří už po několikáté zase začínají hrát. Nevím jak Contrastic, ale taky jsem je dlouho neviděl. K tomu Insanity Alert, Inhumate, MOB47. Pecka! Jenže když se na to normální člověk podívá druhým pohledem, do očí ho práskne logo hárdkorových veteránů MOB47, které prostě vidět nepotřebuje. A když, tak ne jako headlinera. O BELZEBONG nemá smysl vůbec hovořit. To je stejný úlet, jako když deathmetalisté nesnesou na svém festivalu blackmetalovou kapelu, protože je to přeci deathmetalový festival a pak -BUCH- jako hlavní kapela rapující Clawfinger (viz červnový Czech Death Fest). Zbývá tedy už "jen" Insanity Alert a Inhumate, které jsem viděl několikrát, a i když pokaždé byli skvělí, místo nich bych radši viděl něco v našich končinách méně profláklého. Nicméně jsem na nic nečekal, objednal ihned po zveřejnění sestavy tři lístky a s Amorfisem a Medvědem jsme vyrazili. Řídil Amorfis, ale je to jeho chyba. Já mu radil - Medvěd pivní speciály, který tam budou, nemá rád, loni dal tři, kdyby řídil, mohl by klidně ty tři dát znova a večer sednout za volant. Amorfisovi loni chutnalo ale nedokázal Medvědovi říct aby řídil letos on, tak to odsral. No a když se dva nemůžou dohodnout, třetí se má dobře. Takže jsem si vychutnával pivka v množství větším, než normálním. Řídil tedy Amorfis, Medvěd zaujmul místo spolujezdce a já si svoje koule hladil na zadním sedadle. Amorfis zaparkoval dvě auta od našich známých kteří pocházejí z Chlumec-city, zdravíme se s nimi a pak hned další zdravice pravice s dalšími našimi kamarády a přáteli. Procházíme distra a hurá na pivko! Na čepu bylo 8 speciálů a já chtěl stejně jako loni započít zápolit s takzvanou sjezdovkou, tedy že si dám od každého piva jedno pěkně odshora dolů. První pivo bylo FRANZ SPALEK. Bylo dobré, ale chutnalo jako normální pivo. Výčepnímu jsem se svěřil, že nemám pětikorunu z toho důvodu, že jsem si dal všechny drobné na šipky a on že také hraje šipky. Abych mu dokázal, že nekecám, vytáhl jsem svůj mobilní telefon značky Unihertz a jal jsem se mu ukazovati webovou stránku šipkařskou naší hospody. Když jsem vyndal telefon, tak prej na mě A že nemáš ještě menší telefon... Odpovím s klidem Mám a vytáhnu z kapsy dvou a třičtvrtě palcový tintítko, kterým pořizuju videozáznamy. Ostatní barmani a barmanky se mohli pochcat smíchy. A pak se stala taková ošemetná věc. Vypil jsem první pivo a šel pro druhé, které se jmenovalo Clock a to vám byla taková lahoda, že už jsem u něj zůstal a další neochutnával. Jenže chlastejte si nějakejch vosum devět hodin pivko s voltáží 5,2 volume žejo... No dopadlo to tak jak dopadlo. S druhým pivkem jdu mrknout na první kapelu večera, v tu dobu ještě vlastně odpoledne, a tou byli mlaďáci DEADROOTS. Je neuvěřitelné, jak vyspěli oproti minule, když jsem je viděl. Kluci hráli fajny thrash těžkotonážního levelu. Líbilo se mi to. Zvuk měli hutný, světla dobrá. Já být spokojený. Zpěvák screamoval a trešově hulákal, kytaráci brejkovali a bicmen ladil přesnost. Bohužel neznalý jejich tvorby jsem zaznamenal jejich asi nejklidnější píseň. Ostatní songy byly nářez. Slyšel jsem ovlivnění Slayerem a Sepulturou. Za mě dobrý!
Jede se načas, takže i pauzy mezi kapelami neznají opožďovacího charakteru, za což patří obrovský dík panu pořadateli. Všechny kapely měly na svoji přípravu stejně dlouhý vymezený čas patnáct minut a děj se vůle boží. Takže jsem si ani pořádně nestačil popovídat a už to mlátí druhá kapela, která se zove GORC. Na téhle kapele mě zaujaly tři věci. První byla zpěvačka, která byla nasraná až za roh, druhá byla písnička s názvem Posranej rohlík, která pojednávala o plýtvání potravinami a třetí byla neuvěřitelně rychlá muzika, kterou se presentýrovali. Byla tak rychlá, že bubeník po každé písni popadal dech, seč mu plíce stačily. Naštěstí pro něj skončili svůj set po pár minutách. Mám neblahé tušení, že další desetiminutovku by už ve zdraví nedal. Jejich světelná šou byla ovšem velmi nevstřícná pro pořizovatele videozáznamu, neboť namířené bíle svítící reflektory do našich xichtů nebyly to pravé ořechové pro čočky v kamerách.
Další kapelou vystoupivší na obscénně societním festivalu byli poláci PUTRID EVIL, kteří rozvášnili především malého junáčka v první lajně. Jejich nemainstreamový deathmetal byl víc než fajny, ovšem pouze do té doby, než jsem zjistil, že každá druhá píseň zní jako ta předešlá a podobně jako ta následující. Opět bílé světlo namířeno na naše tlamy, takže ve videu nic pořádně vidět není. Když jsem byl v první lajně, tak kytara řezala jak tanga do kundy ale vzadu před zvukařem to nebylo nic moc. Amorfis jakožto řidič si svoji sobotní dávku chmelomoku vybral a nadále se věnoval už jenom nealkoholickému popíjení. Když mi oznámil, že plechovka grepověpomelového Birellu ho přišla na šedesát korun českých, číslicemi 60Kč, musel jsem se tím šokem napít báječného piva Clock. A to jsem si ten samý nápoj nedávno kupoval v akci za 17Kč. Takhle se vydělává! Víc než třísetprocentní marži nemají na půllitru chemicky ošetřené vody snad ani v demokratické republice Kongo.
V pauze před další kapelou kecáme o našich prdelích a prdelích našich idolů a pomaličku se prochlastáváme do začátku hracího času kapely FAÜST, na které jsem zaslechl v davu hejt, že sice jsou dobří, ale neřeknou slovo česky a dokonce že se i mezi sebou dorozumívaji anglicky. Ještěže Putin nemluví anglicky. Půlka světa by byla v prdeli. Včetně kapely Faüst... Potvrzuji, že byli dobří. Ba co víc, byli výborní. Ale rozhodně nemohu potvrdit fakt, že mluvili ingliš. Pan zpěvák mluvil jazykem mateřským, tím nejnádhernějším a nejkvětnatějším, naší milovanou češtinou. Odehráli parádní thrashovou jízdu a já byl opět spokojen. A myslím že i všichni kolem.
Po Faustech venku pokuřujeme borůvkové doutníčky když zaslechnem dunění ze sálu a já vykřiknu Beton pičo! S šedivákem vlítnem do útrob klubu a už z dálky vidím, že to není Beton ale kapela bratří, TOOH, moje zamrzlá láska, ke které jsem se nikdy nedokázal prokousat až do morku kostí, ale vždycky jsem je měl rád. Naposledy jsem je viděl v roce 2002 na Fekal Party, když ještě nebyla v té vymrdané Vopici, ale v krásném areálku v Riegorvých sadech. Strašně jsem se těšil až je zase uvidím. A jak to dopadlo? Naprosto famózně! Byl jsem nadšen, jak jim to šlapalo. V obecenstvu se našli debilové, které nezajímalo nic jiného než proč má zpěvák sluchátka na uších. Asi nějací voliči vládní pětikoalice. Kromě sluchátek na uších měl zpěvák k dispozici ještě pultík s notebookem a nějaké efekty. Bratři zahráli přesně tak, jak jsem si přál, aby zahráli a doufám, že bude víc příležitostí je zase někdy někde vidět. Děkuji tímto Čurbymu že je pozval a oživil mi tak vzpomínky přes dvacet roků staré...
Ani jsem nestihl s klukama probrat, jak skvělí byli TOOH a už duní kapela s nejvíc brutálním názvem na světě BETON. Slováci no. A uplně boží vole!! Narozdíl od dua TOOH jich na pódiu zevluje 5 a hrajou fakt skvělej deathmetal. Žádnej Vader nebo Grave, ale Beton do piče! Zpěv mi přišel podobný kapele Mörkhimmel, kterou čtenáři tohoto blogu možná ani neznají, tak vlastně vůbec netuším, proč je dávám za příklad. Muzikou by si mohli tykat s modrožlutou vlajkou, opět jako minule upozorňuju, že se nejedná o tolik u nás proklamovanou vlajku ukrajinskou, kterou většina lidí už nemůže ani cejtit, ale o vlajku švédskou. Ano, Beton hráli deathmetal chrastícího typu, tolik typický pro Švédsko. Naprosto skvělé vystoupení. Jenom si to uvědomělí politicky založení Slováci totálně posrali, když si museli rejpnout a jinak to prostě nešlo, oni MUSELI vyjebávat do mikrofonu že Fico je kokot. Mikrofon se za ně stydí ještě teď. Koho to kurva zajímá? Jestli chtěli hulákat protivládní politická hesla, měli se sebrat a jet jebat někam do jiné piče a ne do té pardubické. Řikám to furt, neserte politiku do muziky čuráci!! Po trapném výpadu proti premiéru Slovenské republiky (co jste si zvolili to máte kokoti!! My tu máme vládu plnou čuráků a nevšiml jsem si, že by si na to někdo stěžoval na koncertě, fakt jste mě nasrali kokoti maďarský!) jsme byli upozorněni, že Keby sme chceli a mali nejaké love, oni majů k dispozici nějaké tričká Tublatanky.
V přestávce popíjím pivko a pokuřuju borůvku s legendou sběratelů rychlodabingu na véháeskách a když zaslechneme dunění, zahodíme piva a cigára a ve spěchu si rozrážíme cestu lidmi, abychom viděli další kapelu, kterou není moc možností vidět a kterou jsem viděl naposledy v roce 2003. Řeč je samozřejmě o CONTRASTIC. A jak mě sralo světlo u předchozích kapel, tak Contrastic neměli nic. Jen pár barevných žárovek a jinak tma na pódiu. Takže opět video ve sračkách. Ovšem muziku předváděli skvělou. Až mě zamrzelo, že jsem jejich desku z mé sbírky poslal do světa. Zvuk měli vynikající. Ale to měly všechny kapely. Nejvíc se mi na zvuku líbilo, že nic nevyčnívalo nad ostatním a všechno bylo tak akorát. U elektrogrindu je taková věc k nezaplacení! Dobrá práce!!
Po Contrastic jsme plni očekávání dalšího z kapelních reunionů, v případě ISACAARUM už v pořadí asi třetího. A víte co? Nic moc. Pro mě teda. Nevím co vedlo Chymuse k odchodu od Pačess (vím ale neřeknu), každopádně mě Isacaarum ničím neoslnili stejně jako před jejich prvním znovuzrozením. Tahle kapela prostě není pro mě. Na druhou stranu mě nikdy jejich koncerty nenudily. Ale taky mě moc nebavily. Narozdíl od ostatních, kteří hýkali nadšením. Hýkali tak nahlas, že v jejich hýkotu úplně zmizelo klasické isacaarovské tupatupatrrrr tatatatatatatata. Podle mého názoru, který je samozřejmě špatný až nepřiměřený, měla tato legenda zůstat zakopána v mokré hlíně. Nic na tom nezmění ani svítící brýle a svěrací kazajka páně zpěvákova Chymusova. Před dvaceti lety by to na mě nejspíš fungovalo. Dnes už ne.
Na festival si našel cestu i nácek, kterého potkávám na jiných akcích. No a kurva co? To že nefandíme naší prolhané vládě a líbí se nám Burzum, z nás nácky ještě nedělá. Nebo jo? A mě je to jedno. Důležité bylo, že na řadu přišla legenda s velkým L. Parta Francouzů s šíleným zpěvákem, který pro rozbité čelo a zasliněnou bradu nechodí nikdy daleko. A nejinak to bylo i na Obscene Society festu. Už u třetí písničky visela zpěvákovi pod bradou tkanice hustých bílých slin. Jeho vizáž naprosto korespondovala s produkovanou muzikou, která byla jedním slovem báječná. Komu se tohle nelíbí, tak je proruský šváb. Hele když to může říkat Fiala o zemědělcích, proč ne já o všech, kteří neposlouchají INHUMATE žejo. Jako vždycky kapela předvedla neuvěřitelné výkony, plné hlenů, škubů, krve, potu a hnusu. Bordelizující muzika nenechala nikoho v klidu. Například já v první lajně přišel o své pivo, aby na mě následně jedno cizí přistálo. Napiču je, že se proslýchá, že Inhumate končí a už nás tedy do budoucna nebudou obšťastňovat svými tanečky. Pro undergroundovou muziku je to velká ztráta. Inhumate byli bez debat nejlepší kapela celého festu.
Tou dobou jsem byl již slušně oCLOCKován a i mé poznámky dostaly patřičně jiný rozměr. Například tato poznámka (V ponofce plesky. Vekal jsrm bitkju) znamená, že ve vedlejším klubu Ponorka měli nějakou akci plešky. Těšil jsem se na pravou nefalšovanou bitku mezi levičákama a plešatcema, ale k ničemu nedošlo. V plánu byla před naším odjezdem ještě jedna kapela a tou byli INSANITY ALERT. Bohužel pro ně už jsem si stanovil vrchol festivalu v podobě předešlé kapely, takže jsem k nim přistupoval vlažněji. Tím ale nechci namítat, že by hráli špatně. Naopak, byli jako vždy dobří, cover od Queen neměl chybu. Cover od Iron Maiden je už taková klasika. Co víc k nim napsat? Nic.
V tuhle chvíli jsme měli nasednout do automobilu a odjíždět z Pardubic, ovšem z mě neznámého důvodu se tak nestalo a zašli jsme se podívat ještě na hárdkorovou legendu MOB47. Ani nevim, jestli jsme tam byli až do konce a je to jedno. Karty byly jasně rozdány. Top 3 kapel: 1- Inhumate, 2- Beton, 3- TOOH. Top 3 piv: 1- CLOCK, 2- CLOCK, 3- CLOCK. A to je vše přátelé. Amorfisovi jsem vylepšil kapotu jeho auta, cestou domů jsem poklidně podřimoval a najednou jsem byl doma. Byla to výborná akce a vůbec by mi nevadilo, kdyby velký Obscín letos skončil a pokračovalo se v menším jednodenním formátu.
V době, kdy jsem začínal psát tuhle dnešní píčovinu, mi poslal nějaké informace Magi, který se trhnul od naší party a byl za jinou písničkou na jiné akci. Napsal mi, že koncert byl fajn. Kapely většinou hrály samý beatdown jako NFNC, takže bylo dost kryplpitu. Dokonce jednou stáli kluci blíž a jedna ženská se rozeběhla a rozrazila dvě řady lidí před nimi a pak na Magiho skočila a dala mu ránu pěstí do spánku, takže potom se už mezi ty kretény neblížili. Dávali pivka a kecali a prostě si to tam užívali. A vyvrcholení celé akce byli Epicardiectomy, kdy šli do kotle a všechno bylo úplně super. Žádné vrážení do lidí zbytečný, jen se houpali do rytmu jak jim to hudba dovolila. A taky byla sranda, když zpěvák řekl And next song is called a začal blít do mikrofonu a my JO TO JE PŘESNĚ TEN SONG TO ZNÁME! A on se smíchem dodal, že přesně na tuhle reakci čekali všichni z kapely. Toliko tedy korespondenčně z jiné akce od Magiho...
PS: Pokud vám nepůjde stáhnout, nezoufejte a vraťte se sem jindy. Nastal nějaký problém se zabezpečením stránky a někdy to stahovat jde, někdy ne. Nejsem ajťák, takže s tím nehodlám nic dělat. Sorry, chyba není na mé straně...
Jak už dva letáky v úvodu dnešního klávesového průjmu napovídají, nevyhnula se této akci změna v line-upu. V jednom z předešlých reportů jsem psal, že díky absenci blackmetalu na festivalu Czech Death Fest uvidím letos až do podzimu jen jednu blackmetalovou kapelu, a tou jsou NÁV. A ani to mi nevyšlo. Náv kvůli zdravotní indispozici pana bubeníka byli nahrazeni neméně kvalitní kapelou, a sice bjesnícíma BJES. Pro mě osobně kosmetická úprava, některým to mohlo přijít s Náv lepší, já už teď prozradím, že se mi to jako většinou zase líbilo. Do klubu přijíždíme chvíli před avizovaným začátkem, který se posunul o půl hodiny. Nakonec jsem vyrazil jenom s Amorfisem, který, ač skolen nehezkým kašlíčkem, jel podpořit klubovou akci. Takový je to srdcař! Po zběžném prošmejdění klubu a přilehlé hospody můžu konstatovat, že plno rozhodně není. Dáváme si Plzeň, která od minula podražila o pět korun českých a pozorujeme pana zvukaře, jak se se vším loudá, motá kapely, uklízí kabely, kontroluje, ladí, a všechno tak hrozně pomalu. Přesně tak, jak jsem na to z Ponorky (kromě minulé akce) zvyklý. Nabíráme tedy půlhodinku zpoždění. Zatím můžeme obdivovat vyzdobené pódium různými svíčkami a kosterními propriety. A pak přiběhla kapela s masakroidním názvem SEKEROMLAT, která rozhodně nešetřila šminkama. A bylo to ku prospěchu věci. Designově to měli vymazlený. Bubeník měl klasický blackmetalový corpsepaint, jaký používají severské blackmetalové kapely, basák měl obličej zmalovaný na černo (není to náhodou rasisticky nekorektní?) s velkým obráceným bílým křížem namalovaný od plešky až po krk, prostě přes celej xicht. Kytarista se pyšnil netradičními zebřími pruhy našikmo a zpěvák měl vizáž démona z kanálu. Kdo viděl legendární filmy Demons a C.H.U.D., tak ví o čem píšu. Zvukově to ze začátku nebylo vůbec dobrý a zvukař si možná tři písně se zvukem hrál, ale ani když se to srovnalo, i tak to nebylo ani třetinový oproti úternímu koncertu v Hradci Králové. Ale co člověk potřebuje za zvuk k punkově znějícímu dřevnímu blackmetalu, jakým se Sekeromlat prezentovali? To co zvukař vypotil stačilo k tomu, aby mě Sekeromlat jako první kapela rozsekeromlatil. Fakt mě to bavilo a to i když jsem si před nějakou dobou poslechl jejich nahrávku "Drápy a tesáky" a moc mě neoslovila. Živá produkce byla ovšem o něčem jiném. Chtěl jsem si koupit jejich nahrávku, ale bohužel ji mají k dispozici jen na audiokazetě, kterýmž neholduji... Po skončení sekerního mlatu si jdu zakoupit CD Bjes, ale nikdo u stolu s kapelním merchem nesedí. Chvíli čekám a nic. Asi samoobsluha.
Jdeme se vyvětrat ven do teplého večera, protože v klubu bylo na můj vkus moc teplo. Klábosíme s bývalým Chlumečákem a jeho paní o muzice, Amorfis se dusí kašlem, zapíjí to pivem a já jsem zvědav na další kapelu, kterou jsou ENTRAPPED, o kterých kamarád básnil, jak ho jejich album poslalo do hoven. Dokonce na ně měl přijet, ale něco mu do toho vlezlo. I tričko si vyjednal, že aby mu tam kapela přivezla, no nakonec z toho sešlo... Cestou na taneční parket si chci koupit CD Bjes (už zase) ale opět u merchandiseového stolu nikdo není. Se čtvrthodinovou sekero(mlatou) na pódium, co znamená hrát pro čtyřicet lidí, vlítnou zmínění Entrapped a hned jak kytarista hrábnul do strun, bylo všem jasné, odkud vítr vane. Samozřejmě ze Švédska. Dismemberovsky chrastící zvuk, který je poslední léta v oblibě u množství kapel rozvášnil několik fanoušků, kteří pařili jak o život. Obzvláště jeden alkoholem znavený fanoušek metalu pocházející ze země s modrožlutou vlajkou, ne, není to Ukrajina, odhodil křiváka někam do prdele, válel se po zemi, mezi stoly a užíval si chřestýše z Českých Budějovic, odkud kapela pochází. Zvukově to vepředu bylo hodně dobré. Před zvukařem se mi zdálo, že to bylo zbytečně překopákováné. Hudebně to není můj šálek dobrého piva, ale mě naživo baví většina kapel, takže mě to vůbec nenudilo a Amorfis z toho byl dokonce nadšen.
Jdu si koupit CD Bjes a zjišťuju, že samoobsluha už není, a příjemná dívčina mi z krabičky vyndá CDčko a huráááá, mám Bjes! Zase jdeme ven vyvětrat se do vlahého večera. Amorfis zase chrchlá až je celý dezorientovaný a přes plot zahrádky odflusne zdehtovatělý roztok plic, kterým málem trefil zrovna procházející paní po chodníku. Kdyby ji trefil do nohy, tak ji zlomí stehenní kost, vykloubí kyčel, vyhodí koleno a zůsobí těžkou distorzi hlezna. Takový chrchle se trhaly z amorfisového dýchacího ústrojí. Také se nám pochlubil, že si koupil jednak CD Bjes, ale hlavně LP Entrapped a ještě víc hlavně tričko Entrapped. Vypravoval nám prej Já chci tričko XL, načež mu entrappedí prodejce sdělil, že má jen jedno této velikosti, které si objednal někdo na facebooku. Amorphis se mu svěřil, že ten někdo je náš společný kamarád, a že se nedostaví. Jak je ten svět malej... Hodíme si nákup do auta a jdeme se podívat, co jsou zač ti TRIGONUM MORTIS. Vysokomýťáci na letáku byli presentováni jako death/black. Nevím jestli to sedělo, spíš ne a je to jedno. Každý se stejně maximálně soustředil na kytaristku. Jak vždycky píšu, dívka v metalové kapele je vždy potěšení pro oči a pohlazení na duši. Kytaristka Žaneta nejenže rozdávala úsměvy na všechny strany, občas se zamračila, ale hlavně bravurně obsluhovala svůj nástroj. Tuhle holčinu vídám na letních festivalech a díky její křehké postavičce, bych nikdy do ní neřekl, že hraje v kapele podobného ražení. Povědomý mě byl i zpěvák, který jak jsem se dozvěděl obsluhuje hlasivky ještě i v jiné vysokomýtské kapele, Milligan, kterou jsem v Ponorce už také viděl. Nicméně musím pana zpěváka pokárat. Ne za to, jaké dokázal vyluzovat chrochty a skřeky, ale nějak mi jeho zpěv neseděl do muziky. Možná to byl jen můj problém, protože měli ze všech kapel největší podporu, ale mě se to prostě nějak nelíbilo. A oni hráli tak strašně zbytečně dlouho. Kdyby zahráli o dvě písničky méně, mohli jsme se zbavit zpoždění, které jsme měli a nikdo by asi ani nic nenamítal. Hráli fakt dlouho. Čím dýl hráli, tím víc mi jejich muzika připomínala -bum-čvacht- Jak píšu, ostatním se to líbilo...
A naposledy jdeme ven na vzduch, který se z teplého až vlahého proměnil na celkem chladný. Amorfis opět kloktá výtok z plicního edému. Díky delšímu setu Trigonum Mortis je nám jasné, že v půlnoci se neskončí, což mě trochu sralo, protože jsem ráno potřeboval brzo vstávat. Domluvil jsem se s Amorfisem, že ať bude situace jaká bude, prostě to ve čtvrt na jednu zabalíme a pojedeme domů. Myslím, že kdo si na BJES počkal, nemohl být zklamaný. Bjes se rozbjesnili v černých hábitech v hustém kouři při omamné smradovůni vonných tyčinek za tónů blackmetalu, který se linul z jejich nástrojů a hrdla zpěváka, který se posilňoval červeným vínem rovnou z flašky. Pan zvukař svoji práci tentokrát téměř dotáhl do konce. Zvuk byl hlasitý, čitelný, jen trošičku přepálený zpěv. Ale to už vysírám. Bjes se mi ze všech kapel líbil nejvíc. Škoda, že nehráli předposlední, protože kdyby se prohodili s Trigonum Mortis, mohli jsme před půlnocí s čistým svědomím odjet. Najednou padla čtvrt na jednu, tedy domluvený čas odjezdu, ale jakožto řidič jsem dal Amorfisovi jasné echo, že se nikam nejede, že je to skvělý a že počkáme do konce. To bylo v době, když Bjes rozbjesnil poslední písničku. Skončilo se kousek před půl jednou. Loučíme se bývalým s Chlumečákem a jeho paní, proháníme ježka po parkovišti a svištíme domů rychlostí povolenou. Narozdíl od jednoho debila, který... ale co, nebudu se rozčilovat. V Chlumci nad Cidlinou v sokolovně probíhala asi nějaká diskotéka, dle opilých polonahých dívek a sjetých mladíků pohybujících se vrávoravou chůzí po chodnících. Jeden z nich nebezpečně málem vběhnul pod moje kola. Jen by se to dvakrát zhouplo a bylo by po sjetém mladíkovi. Svět jde do sraček. Takže shrnutí: Zlato bere Bjes, stříbro Sekeromlat, bronz Entrapped a valník brambor vyhrávají Trigonum Mortis. V dnešní době, když je žrádlo drahý, je beztak valník brambor lepší než cokoliv jinýho... Boha jeho to jsou zase kecy...
.jpg)
