DEATH COFFEE PARTY 2021

Na letošní Death Coffee Party jsem vyrazil s Magim a to jako řidič mého bílého oře. V plánu bylo vyrazit v pravé poledne, abychom měli tři hodiny do první kapely a stihli v klidu dojet a zajít do hospody na výtečného burgra tak jako vloni. Dokonce jsme nakonec vyrazili o hodinu dříve, ale stejně jsme burgra nestihli z následujících důvodů. Ty důvody jsou celkem dva. První důvod bylo obrovské šestnáctinápravové nákladní auto, které se ploužilo třicetikilometrovou rychlostí někde od Jičína až pomalu k Mladé Boleslavi. Vzhledem k tomu, že byl pátek, provoz jako kráva, takže předjet se to pořádně nedalo. Až když byly dva pruhy do kopce, tak jsem rozvášnil svoji jednačtyřku a předjel jsem ho. Už jsme si říkali, že konečně.... Jenže kouknu do zrcátka a vidím, že se za mnou ženou majáky a houkačky fízlů a záchranka. Jako poslušný řidič zpomalím a zajedu ke kraji. Blikající auta mě předjedou a za několik set metrů uprostřed silnice fízlové auto naštorc a z rychlostní silnice nás posílali směr Dolní Bousov. Tam se tvořila neskutečná kolona. Popojížděli jsme po pěti metrech asi třičtvrtě hodiny. A když jsme zjistili důvod té kolony, vyhrkly nám zvratky do ústních dutin. Celým tím popojíždějícím martýriem byla vinna jedna malá blbá křižovatka ve tvaru TÉ v Dolním Bousově. Žádná bouračka, žádné dopravní omezení, prostě nic. Jen blbá křižovatka a patrně řidiči, kteří se báli nebo neuměli rychle vjet do křižovatky v kombinaci s řidičema hajzlama, kteří nepřibrzdili a neumožnili tak volný a plynulý průjezd. Prostě trapas jak má bejt. Pak jsme ještě čekali na semaforu v Zahrádkách, ale to už nebylo tak velké zdržení. Každopádně do Litoměřic jsme dorazili ve čtvrt na tři, takže na burgra jsme se už vykašlali abychom stihli první kapelu, která měla výkop v 15hodin severočeského času. Po povinném okroužkování festivalovou páskou a zakoupení festivalové žetonové měny, jsem šel vstříc žateckému peklu v podobě jedenáctistupňového piva pivovaru Žatec. Už vloni se mi kroutily chlupy na jazyku z toho, jak to pivo bylo hnusný. Nečekal jsem žádný zázrak ani letos, ale tohle byl fakt humus. K dispozici byla i třináctka, ale tu jsem ochutnal až pozdě večer. Počasí vyšlo na jedničku. Nebylo vedro, nepršelo, nebyla zima. Tak by to mělo být. I když paní Honsová, o které se tak trochu zmiňuji v reportu na Obscene Extreme Festival, před týdnem hlásala, že bude chcát a zima, aby to ve čtvrtek změnila na tropický víkend. Ani jedna věštba se jí naštěstí nevyplnila. Pět minut poté, co mě ve velkém stanu, ve kterém bylo jeviště i hlediště, zákeřně kousl komár, spustila první kapela. VANGUARD měli od začátku parádní zvuk (stejně jako většina vystupujících na tomto festivalu) a jejich vystoupení se mi líbilo ještě mnohem víc, než před třemi léty v Hradci Králové. Když Vangurard končili, měl jsem v sobě tři opravdu hnusná piva. Nešlo to udělat jinak, než že jsme se ten hnus snažili přechlastat. ARAWN na mě byli příliš melodičtí, tak jsem jim nevěnoval moc pozornosti. Zkouším Cider s ledem, který byl o deset KáČé dražší než jedenáctka, tedy za 50Kč. Cider byl osvěžující, lahodný, ale taky pálení žáhy vyvolávající. NECROSY z Taliánska byl super deathmetal. Když jsme nestihli zajít na pořádnýho burgra do hospody, dal jsem burgra uvnitř areálu. Byl dobrej, ale tak trochu syrovej. Salmonela se naštěstí nedostavila...

WICTIMS byli vlastně takoví Michal David revival. Hlavně pak díky tomu šílenému klávesovému nástroji, který používá právě Michal David. Otázka však zní, kde byl Magi, milovník deathcoru, když Wictims právě tento hudební styl bravurně drtili? Patrně se se svými přáteli oddával všemožným radovánkám. To já a můj severský přítel SODík jsme staří suchaři a snažíme se vidět conejvíce kapel a proto obdivujeme deathmetal bandy BLOODTRUTH, která by se zcela určitě líbila kámošovi Medvědovi, jenže pro něj tenhle festival neměl lákavou soupisku. Při jejich setu jsem vylil první pivo. Ne proto, že by do mě někdo strčil, nebo že bych klopýtl, nebo cokoliv jiného, ale proto, že bylo tak neskutečně hnusné, že při každém napití se mi obracel žaludek a hrozilo blití na všechny strany. Další kapelu kterou jsme shlédli, byli BEAR. Kámoška o nich prohlásila, že hráli jak buzeranti. Severský přítel SODík se mi svěřil, že když měl covid a týden neměl chuť a čuch, že když ho to přešlo, tak si koupil kilo gumových medvídků a užíval si jejich ovocněchemické chuti. Kdyby si v tu dobu koupil pivo pivovaru Žatec, modlil by se za opětovné onemocnění covidem! Tak hnusný to pivo bylo. Když jsem si pro něj chodil, nežádal jsem u obsluhy dvě piva, ale rovnou jsem jim říkal že chci dva hnusy. Obsluha mě z počátku nechápala, ale když se po tom tam ošklíbal skoro každý,  už mé výroky na adresu Žatce nijak nekomentovala. Chápala. NONE SHALL FALL byla pařba jak cyp ty vole. Na scéně se objevil zelený nafukovací krokodýl, žlutá kačenka a růžový plameňák. Kopačku do břicha od kotlechtivého fanouška jsem dostal a dokonce došlo na přerušení produkce kvůli oživování jiného fanouška v kotli, který lehnul. Ale to jsem se dozvěděl od jiných, neboť tou dobou jsem byl na svém prvním WC, které bylo označeno vtipně, ale o to více jasně v dnešní zkurvené genderové době, kdy někteří blbci nevědí, zda jsou ženami, muži nebo obojživelníky. Na dveřích na pánské WC byl namalovaný penis. A na dveřích na dámské WC byl namalovaný škrtnutý penis. Jak jednoduché a jak pravdivé. Tak to prostě je. Když nějakej debil s růžovejma vlasama v lodičkách bude mít mezi nohama péro, je to pořád debil s růžovejma vlasama v lodičkách, který by měl jít na pásnké WC. A je uplně jedno jestli se cítí být lokomotivou nebo ledňáčkem. Těmhle debilům bych dal lopatou nejdřív po zádech a pak do ruky a do dolů s nima. Ono by je přestalo bavit terorizovat svět blbostma. 

První headliner, nám už známí CYTOTOXIN zahráli vyníkajícně! Kotel na ně byl krutopřísný: vzduchem létaly piva, mobily, lidi.... V pivním prostoru jsme se seznámili se sympatickými Liberečáky, z nichž jeden vypadal jako Karel Kryl zamlada, ale SODík říkal, že vůbec nevypadá jako Karel Kryl zamlada, že jenom jeho knírek vypadá jako knírek Karla Kryla zamlada. Ale SODík je chabrus na oči, takže neviděl tu jasnou podobu. Každopádně Karel Kryl a jeho sympatičtí přísedící nám rozhodně doporučovali, ať přejdem z hnusné jedenáctky na třináctku, která nejenže není menší zlo, ale naopak je velice chutná. No tak jsme si tedy dali třináctku. A jak to dopadlo? Po prvním loku letěl kelímek i se zbytkem piva do křoví. Takovej hnojník ty vole!! Druhý letošní headliner SQUASH BOWELS měli z počátku velmi špatný zvuk, ale pak se to vyladilo a byla to naprostá řežba. Snad ještě lepší než na letošním Obscene Extreme festivalu. V kotli začal být aktivní jeden kokot, který vyloženě toužil po tom, někoho zranit i mimo kotel. Tohle už je za hranou a čurákovi v kapuci přeju syfilis. Vystoupení Squash Bowels pro mě ukončila dýmovnice, která nás vyhnala ven. Štípala v nose a očích a smrděla jak nemytý nebinární gender. Kapela DECULTIVATE nás chtěla politicky agitovat a proto jsme si na hajzly zanadávali a odešli pryč. Hudebně kapela hrála stejný hovna, jako ta, která se valila zpěvákovi z úst. Strašná sračka.... DEWDROP a THE CORONA LANTERN jsme vynechali. Budiž nám to kapelami odpuštěno.

Sobota pro nás začíná v půl osmé, kdy se pomalu chystáme k severskému příteli do Ústí, využít jeho domácího sociálního zařízení. Ne že by v areálu nebylo vše potřebné k dispozici, ale co bysme tam kurva až do dvanácti dělali žejo. Než jsem odjížděl na tenhle festival, vedl jsem zajímavou diskuzi ohledně piva s jedním pivařem. Svěřil jsem se mu, že se tu točí Žatec a že uvažuju o tom, že si s sebou vezmu plínku. Zasmáli jsme se tomu, ale to jen protože jsme netušili, jak blízko jsme byli tomu, plínku potřebovat. To si totiž takhle škádlíme SODíkovu jednaosmičku dýzl, když v tom se nám svěří Magi, že to nevydrží, že musí jít srát. Musíme mu tedy zastavit u lesa, protože projímadlo Žatec si vybíralo svoji chvilku poezie. Cestou obdivujeme krásnou přírodu všude kolem, hlavně pak když sjíždíme do Ústí, které je zahaleno mlhou. Špatné jméno severním Čechám, potažmo ústeckému kraji udělala média, když se v jeho souvislosti zmiňují povětšinou o nepřizpůsobivých občanech a kriminalitě kterou mají na svědomí povětšinou nepřizpůsobiví občané. Jenže pak tam přijedete, krajina plná lesů, kopců, hradů, zámků, hospod, klikatých silnic, luk...  

Do areálu se vracíme za pět minut dvanáct. Ne podle toho přísloví, ale ono bylo opravdu za pět minut dvanáct. Jdu na Cidera a pak hned na první sobotní kapelu NO FACE NO CASE. Hele dobrý. ALE.... Ty dva kokoti v kotli, karatisti nebo nindžové zasraný, kopali do každýho i mimo kotel, hlavně pak jeden by zasloužil železnou tyčí mezi oči. Další zmrd co vyloženě chtěl někoho zranit svým cripple-pitem (samozřejmě od slova kripl, protože přesně takhle se kriplové chovají). Co to s vámi doprdele lidi je? Samotná kapela se svěřila, že toto bylo jejich první vystoupení. Přehráli nám celou patnáctiminutovou diskografii a musím konstatovat, že to bylo dobré. Ale někteří zrmdi po pódiem.... Škoda slov. To druhá kapela MIVEDANTAL, to bylo jiné kafe. Grindcore jako kráva, zpěvák naprostý šílenec, dokonale divadelně ztvárňoval podstatu textů. Kam se na něj sere podržčurák evropské unie Jan Hrušínský!! Ten by určitě nedokázal mimikou ztvárnit vyhřeznutí plodu plného červů z těhotné ženy a následné sežrání. Celé jejich vystoupení dokonale vystihuje jedno jediné slovo: epilepsie... Škoda jen, že neměli větší účast. Blbečci v kšiltovkách s rovným kšiltem, ponožkami vytaženými nad lýtka a načesanými kníry by asi nechápali. A ještě jednou bohužel pro kapelu Mivedantal, zahlédl jsem nějakou rozepři mezi členy kapely. Vím kvůli čemu to bylo, ale nechci to zde rozebírat, tak budu jen doufat, že se nerozpadli. Byli fakt výborní. SILENT GENERATION, ač jsem z nich byl unešen letos na Czech Death Festu, bojkotujeme kvůli kriplům praktikující cripple-pit. Mezi těma debilama není nikdo v bezpečí a obdivuju všechny kdo s nima do kotle vlezl. Stejně jsem potřeboval srát. Žatec je prostě nekompromisní v tomhle ohledu. Ještě dlouho mě bude ve snu strašit jen to slovo: Ž A T E C... Následní DIVERSITY trochu zklidnili nervózní vody svým instrumentálním postmetalem nejvyšší kvality s perfektním zvukem. Zašel jsem si koupit nové LP Anime Torment a pak hned na MADAFAKA, kteří ale bohužel úplně zanikli mezi ostatními kapelami hrající podobný styl. Tenhle brutal slam death core metal, bude beztak jen dočasná móda, která doufám za deset roků padne. Stejně jako byl na výsluní thrash, death a black a všechno to padlo. Maďarští PREADIATRICIAN hráli grindcore s ne moc dobrým zvukem. Zase na ně ale pařily i děti. Zvlášť pak jeden hošíček, to měl zmáknuté k dokonalosti. Když se pak optal jiný dětský fanoušek tatínka "Co to mají ti hudebníci na sobě?", tatínek pohotově odpověděl "To sú doktori." 

Tou dobou také došel točený Cider, což bylo nemilé zjištění. Byl pak už jen Cider v plechovkách. Taky dobrý, ale točený je točený. Každopádně pořád o dvěstě procent lepší než pivo. Slováky ATTACK OF RAGE už jsem jednou viděl, ale nějak mě to zklamalo. Ne však tady. Jejich melodický grindcore přilákal i několik dětí do první lajny, kteří pařili né proto, že by jim někdo přikázal "PAŘ", ale proto, že se jim to líbilo. A to je jen dobře. Holandští DISTANT byli opět ze zástupu kapel hrajících ultra brutal total anal kakal slam, ale tady to bylo o třídu lepší. Bubeník se při jejich setu moc nepředřel. Zkoušíme třináctku a světe div se, chutnalo nám to jako pivo. Hurá!! Při ANIME TORMENT si jeden cripple pěkně rozbil tlamu. Dobře mu tak. Nějak si kotník pojebal, a odkulhal pryč. Ale za chvíli už byl zase na scéně. Tohle není o paření. To je o tom, předvést se kdo je největší kokot na parketu. Samotní Anime Torment byli skvělí jako vždycky. Jen tiše se SODíkem doufáme, že se nezkurví nějakým slamem. Byla by to škoda. Jdeme si pro další třináctku, ale zjišťujeme, že třináctka došla. KURVA TEĎ KDYŽ NÁM ZAČALA CHUTNAT!! A beztak nedošla, jen to tak řekli, aby lidi chlastali jedenáctku... Dobrá tedy, došli jsme si pro jedenácku. Půlku vylévám pod lavičku. Ne, tohle pivo se prostě nedá. Kapelu RISK IT sleduju z lavičky, pod kterou jsem vylil pivo a nějak zvlášť mě jejich HCrossover nebral, ale SODík si je užil stejně tak se spoustou jiných. Kotel byl prý bez cripple účastníků. Následují KOPRSE, kteří nejspíš vyhlásili válku všem ostatním pomaluhrajícím brutal slam death a dokazují, že jde zahrát ještě pomaleji, než by si člověk myslel, že to jde. Kupodivu je jejich produkce zábavná a dost návyková. Jenže když je toho za den tolik, začne to nudit. Kdyby Korpse svůj set zkrátili na polovičku, udělalo by to asi trochu vrásky na čele pořadatelů, ale pro obyčejné smrtelníky, by to bylo lepší. Možná proto se mi tolik líbili No Face No Case, kteří po patnácti minutách šli do piči. CHAOSEUM ze Švýcarska bylo něco mezi Marylinem Mansonem, Avatarem a Kornem se zpěvákem, který vypadal jako něco mezi Predátorem, Jokerem a Ivanem Bartošem. U pátého songu mě to začalo nudit. To JIG-AI, poslední kapela kterou jsme měli v plánu, to byla jiná písnička. Ultrarychlý zběsilý bordel. Konečně rychlá kapela zase. Kotel byl bez cripple. Ono se není co divit, protože by se sami umlátili v tý rychlosti nindžové posraný. Na ploužáky slamovejch kapel umí bejt drsnej každej retard!! Tak. Asi jsem si tímto reportem udělal mnoho nepřátel v klubu slumistů. Naštěstí ty moje žvásty nikdo nečte...

7. 8. 2021 ROCKOVÉ TŘTĚNICE

Opět mi přišla spousta e-mailů od čtenářů mých reportů. Tentokrát si stěžujete, že jsem v podstatě nenapsal žádnej report, kterej by byl kritickej. Report na Chinaski se nepočítá. Tam to jinak než kriticky nejde. Jenže když já jsem tak strašně kulturně otevřený, co se hudby týká, že se mi líbí kdejaká píčovina. A nejinak tomu bylo i včera ve Třtěnicích. Tím nechci světu sdělovat, že vystupující kapely byly píčoviny. Spíš naopak. Co jsem viděl, tak to byli všechno sympatičtí lidé... Letošní ročník mě stejně jako ten  minulý lákal jedním jménem na soupisce a to byli samozřejmě ROOT. A pak taky Aleš Brichta. A trochu Vitacit, z pocitu "legendářství". Taky mě trochu zajímala Alžběta, protože jsou příliš oblíbení na to abych je ignoroval a o Rimortisu jsem šlyšel že jsou dobří. Takže nakonec mě toho tam vlastně zajímalo povícero. Dopoledne jsem vyrazil na kole podívat se do Třtěnic, abych zkontroloval areál, jestli je všechno na svém místě, jak hrdě hlásil facebookový profil festivalu. Zkonstatoval jsem, že je všechno cajk a jel domů. Těch 33 km mě docela znavilo. Přeci jenom nejsem nejmladší a atletickou postavou také neoplývám... Ve správný čas mě můj osobní řidič dovezl limuzínou značky Dacia Sandero před areál, kde jsem zaplatil vstupné 500Kč a vkročil do krásného zastřešeného areálu. Ani nevím, jestli kromě Rockových Třtěnic je areál využíván ještě i na jiné akce. Ale to není moje starost. Pivo bylo k dispozici v jedenáctistupňové svijanské verzi a byla to lahoda za 35Kč. Opravdu výborné! Fronty se vůbec netvořily, osoby za čepem dělaly svoji práci rychle, pivo bylo studené, mělo míru a hlavně jak jsem zmínil, bylo opravdu chutné. K uspokojení chuťových pohárků byly k dispozici následující pokrmy:

Celým festivalem nás provázel sympatický chlapík z TV Óčko Star, který byl mnohem lepší než ten co tam byl před dvouma rokama. Před čtrnáctou hodinou uvedl na scénu ALEŠ BRICHTA TRIO a my koukali, jak Aleše, toho času zdravotně velmi indisponovaného, odvedli na židličku. Aleš působil velmi roztřeseně, slepě, nemocně. Když ale zaměstnal svoje hlasivky, byl to ten Aleš Brichta, na kterýho všichni čekali. Jisté potíže s výslovností mu prominu. Aleš měl mezi písničkami krátké monology, šprýmoval a byl strašně milý. Až to nejednoho nutilo zamáčknout slzu, když ho viděl. Zvukově byl celý festival zaštítěn opravdovými profesionály. Zvuk byl perfektní na každou kapelu od začátku do konce. Škoda jen, že Aleš Brichta Trio používají samplované bicí, které jsou prostě špatné. Aleš měl k dispozici ještě akustickou kytaru, se kterou si ale moc netykal, tak ji po několika písničkách odložil a dohrálo se bez ní. Žádný nářez z dob ranných Arakainů se nekonal a asi to ani nikdo nečekal, ale zazněly i prastaré písničky, například Ztráty a nálezy. Nejvíc se mi líbila písnička Cizinec ve vlastní zemi. Aleš sklidil velký aplaus, odvedli ho z pódia a já jsem rád, že jsem ho viděl. Během jeho vystoupení jsem do sebe kopnul tři piva. Tak moc dobrý bylo. Abych to udejchal, tak jsem zmírnil nastolené tempo. Nakonec jsem jich za večer dal jen deset. Tak moc jsem se brzdil. Nemám tušení kolik mohlo být přítomno lidí. 250?  Sešla se tam všehochuť. Od důchodců přes začínající šedivce až po miminka. Při setu Aleše Brichty jsem si všiml, že se tam sešla opravdu směska maniaků, kteří měli na sobě klasické džísky s nášivkami Arakain, Zetor a podobně, ale také fanoušci v tričkách Burzum, Czech Death Fest, Death, Kataklysm... 

Druhou kapelou, kterou uvedl černě obrýlený konferenciér, byli TINNITUS. Ti už hráli se živým bicmenem a měli v sestavě dvě kytary. A jak se mi to líbilo? Hele, po čtyřech pivech dobrý. Jejich písničky byly krátké, úderné, spíše rockověji laděné s uřvaným zpěvem. Snad až poslední song se mi nelíbil. Jakoby zpěvák zpíval něco jiného než co měl. Ale to je pouze můj osobní dojem člověka, který má za sebou 21 ročníků Obscene Extreme Festivalu, což je tak trochu jiný svět. 

Třetí v pořadí vystoupili RIMORTIS, o kterých jsem slyšel že jsou fakt dobří a že hrajou speedmetal. Po instalaci dvojkopáku na nás kapela spustila rychlý speed, ne nepodobný tomu, co si představuju, že hrajou Edguy. Výbornej zpěvák, výborní muzikanti. Škoda že kapela hraje jen s jednou kytarou. Kdyby místo toho nesmyslu alá Michal David, použili druhou kytaru, udělali by líp. Při sólech by nevznikala hluchá místa. 

Regionální hvězdy ALŽBĚTA jsem nikdy neslyšel. A to hrajou každou chvíli někde v okolí. Zpěvák Radek, bratr mé spolužačky, byl oděn do černého outfitu, na kterém měl půlku železářství. Chvílemi mi zněl jako pěvec z kapely XIII. Století, což potvrdila písnička Čachtická paní, která jako by třináctýmu století z prdele vypadla. Už při zvukovce měli velký ohlas. Při jejich setu plného hevíku vznikla šarvátka mezi dvěma kokotama, kterou ale bystří a drsní securitas rychle utli tím, že se do šarvátky přidali. Po nějaké chvíli došlo ke druhé potyčce, která už přerušila koncert a konferenciér doporučil krvechtivým aktérům, že pokud si chtějí rozbít tlamy, nechť tak učiní mimo areál. Stalo se tak při písničce Mám chuť se rvát. Jak typické... 

Po Alžbětě byla na řadě legenda VITACIT. Legenda, kterou jsem taky nikdy neslyšel. Kapela zvučila na můj vkus strašně dlouho, ale výsledek byl znát. Naprosto precizní křišťálový zvuk se na nás spustil hned od úvodních tónů. To samozřejmě ale na videu přiloženém níže nelze poznat. Vitacit měl obrovský úspěch, nicméně pro mě to byla nejméně poslouchatelná kapela. Sorry.

Legenda dohrála a na řadu přišel můj headliner ROOT. Už jsem je letos jednou viděl na Czech Death Festu, kde hlavní persóna, zpěvák Jirka, působil jak kdyby ho hned po koncertu měli naložit do rakve. Ne tak ve Třtěnicích. Oproti minule vypadal o stodvacet procent zdravěji. Dokonce ani mezi písničkama moc nežertoval a hrnul to do nás od začátku do konce s jednou přestávkou na ladění kytar a na občerstvení. Nejvíce opět zafungovaly staré skladby. Bylo by velmi milé, kdyby Root udělali vzpomínkové turné, kde by se hrálo výhradně z prvních dvou desek. To se s největší pravděpodobností ale nestane. Zvuk byl opět v pořádku, jenom jak měl Jirka hubu daleko od mikrofonu, tak nebyl moc slyšet. Je to jeho nešvar, ale co už v jeho letech žejo. 

Rootí vystoupení uteklo jako voda, Jirka slezl ze židličky, za pomoci svého asistenta odbelhal někam dozadu a byl konec. V žaludku mi žbluňkalo deset jedenáctek, v nohách bolelo 33 kilometrů, tak jsem se rozhodl zavolat osobního řidiče s limuzínou a zbývající dvě kapely Mira Šmajdu and Terrapie a pak jednu, která do soupisky vystupujících přibyla dodatečně a na plakátech nebyla a její jméno jsem zapomněl dřív než jsem ho na facebooku přečetl. Miro Šmajda a ten druhej mi tedy prominou.  Tak. A příště bych si dal TORR prosím pěkně.

 

29. 7. 2021 PAČESS NA PŘÍHRÁDKU

Zatímco město Nový Bydžov podpořilo LGBT komunitu koncertem Marka Ztraceného, za kterého jen tak mimochodem zaplatilo 400 tisíc (Marek Ztracený byl takovej frajer, že jim  padesát litrů slevil), tak Pardubice na to jdou od lesa, a náhodným kolemjdoucím naservírovaly na Příhrádku dne 29.7.2021 výtečnou, nechci psát blackmetalovou, protože blackmetal zní jinak, kapelu PAČESS a podpořili tím tak  utiskovanou heterosexuální menšinu. Původně jsem se chtěl na tuhle lahůdku vydat vlakem a udělat si z toho celodenní výlet. Jenže nebylo jisté, že bych stihl zpáteční spoje, takže jsem se radši sešel se zpěvákem Sagvan Töfi na parkovišti u klubu Ponorka, kde jsme měli v plánu ponechati naše skvělá auta a vyrazit do indické restaurace na romantickou karivečeři. Všechno by bylo v pořádku, kdyby nenasytné město nezačalo rejžovat na parkujících občanech. Před klubem a všude okolo, a tím myslím opravdu všude, byly nově nainstalovány parkovací automaty. První hodina dvacet kaček, další započatá hodina čtyřicet kaček. My potřebovali aspoň tři hodiny, takže to spravilo kilčo tvrdé české měny. Ale pochopit a naučit ovládat se ten vymrdanej automat, to je zpočátku peklo. Starší lidé bez platebních karet, mobilních vymožeností a zájmem o techniku asi doparkovali...

Zkusili jsme se přemístit na jiné místo s tím, že tam třeba automat nebude, ale jak jsem psal výše, jsou úplně všude. Takže jsme nakonec zaparkovali kousek od klubu, kousek od Příhrádku a kousek od indické restaurace. Myslím, že aspoň před klubem by se platit za parkování nemuselo, protože poctivým parkérům se do budoucna může návštěva koncertu trochu prodražit. Po zaplacení 100 +100 za dvě auta (kartou Sagvana, protože mojí kartu automat odmítl a sorry jako, ale stovku v drobnejch jsem po kapsách fakt nenašel) jsme podešli podchodem na velmi pěkné historické místo, snad náměstí nebo pěší zónu co já vím co to bylo a vklouzli jsme do ne moc útulné indické restaurace, kde jak nás upozornil nápis na tabuli, vaří pravý a nefalšovaný Nepálec. Zalezli jsme si na zahrádku a posadili se do ne moc pohodlných, pro obézního člověka jako jsem já, židlí, ke skleněným stolům. Česky hovořící obsluha u nás byla dřív než bys řekl Pačess a my si vybrali z jídelního lístku nějaké jehněčí a nějakou indickou placku. A birella. Jídlo nám přinesl sám nepálský kuchař, který se nás se silným přízvukem zeptal, kam půjde to pálivé (k Sagvanovi) a kam půjde to nepálivé (ke mě). Jídlo bylo nandané v nerezových číších, uvnitř kterých hořela svíčka, která přihřívala pokrm. Já jsem tu svíčku ale sfoukl, protože mě to sralo. Samotné jídlo bylo velice chutné, nebylo toho hodně ale ani málo, celkově spokojenost. Očekával jsem však nějakou výzdobu v indickém stylu, ale kde nic, tu skoro nic. Zkusil jsem tedy zajít na záchod, jestli třeba svůj indismus majitel restaurace nekoncentroval tam. Nekoncentroval. Pidizáchod s pidiumyvadlem s pidizrcadlem. Nikde nic indického. No ale jídlo bylo fajn. 

Před devatenáctou hodinou jsme se vykulili z restaurace zase na to náměstíčko pěší zónu (no, jezdily tam auta, takže asi moc pěší to nebylo) a z nedaleké dálky jsme zaslechli jak Pačess drtí zkoušku. Dle našich informací se mělo začít hrát až po sedmé, takže jsme v klidu šli na místo konání, takový malý dvůr, útulné místečko, kde jsme ještě asi půl hodiny čekali na zahájení pačessí produkce. Vedle pódia byl kompletní kapelní merch, zatím bohužel bez vinylové verze poslední desky "Poupě" na kterou si brousím peněženku, ještě více vedle pódia byl malý výčep, který nabízel pivo pivovaru Bahno, točenou Kofolu a snad i párky v rohlíku. K dispozici byla asi dvacítka plastových židlí ke klidnému rozjímání při posezení. 

Překvapila mě vcelku velká návštěva. Kolik tam mohlo být lidí? 60? 80? Záleželo na tom, kdo šel zrovna kolem. Myslím ale, že ti náhodní chodci, kteří se potutleně usmívali, když šli kolem, nevěděli co si o tom mají myslet. Ale to je jejich problém. Obzvláště pak mladík "moderního" vzezření, který na své velké svítivě zelené koloběžce brázil dlažební kostky Příhrádku, si málem rozbil tlamu, když kroutil hlavu i uši doleva, aby se podíval co se to tu děje. A dobře mu tak. Kdyby poslouchal kvalitní muziku, nemusel čumět jak puk.... Samotný koncert uvedl Chymus, pěvec souboru, několika slovy, kde nás seznámil s tím, že set se bude skládat nejdříve z nových písní z nového alba, poté z písní z mininahrávky Zoigl a nakonec nějaké staré vykopávky. A taky že fakt neumí zpívat... Hned první písnička kterou kluci zahráli byla moje nejoblíbenější z novinky, takže jsem se od začátku koncertu cítil spokojen. Zvukově to přímo před reprobednami nebylo ideální. Pačessova kytara byla docela utopená, naopak Chymusův ryk hlasitostí vévodil všemu okolo. Zvuk o trochu více doprostřed hlediště byl o chlup lepší. Na akci byly přítomny i dětské postavy, což je jenom dobře, protože kde jinde, než právě zde, by měly nabrat metalově-koncertní zkušenosti žejo. Tady nehrozili žádní naháči, ožralové, orálové (viz letošní Obscene Extreme Festival), nebezpečí úrazu vlivem stagedavingu a circlepitu vzalo též za své. Zkrátka ideální pro budoucí metalovou generaci. Náhodní procházející byli patrně jiného názoru, ale i mezi nimi se našli zvědavci, kteří se zastavili, vytáhli telefony a natáčeli si křepčící kapelu. Ať už z důvodu, aby mohli kámošům v růžových košilích vyprávět "No helee, to bylo hroznýý, no, mi málem praskly uši z toho hlukuu" anebo ze zvědavosti a třeba jednou právě na základě toho, že šli kolem metalového koncertu, namíří své kulturní smýšlení správným směrem. Místo Marka Ztraceného v Novém Bydžově budou pak radši vyhledávat Pačessa na Příhrádku. Jak na začátku prohlásil Chymus, tak se taky stalo. Jestli se nepletu, zaznělo 10 songů a uteklo to rychle přesně tak, jak rychle utíká to, co se vám líbí. Přídavek jsme si nevyškemrali, kapela poděkovala, slezla z pódia a všichni byli spokojeni. A my to měli jen tak tak, abychom stihli konečný čas našich parkovacích lístků... Já děkuji městu Pardubice za uskutečnění téhle pidiakce, neděkuji městu Pardubice za problémy spojené s parkováním, děkuji Marku Ztracenému za to, že byl tak šlechetný a za vystoupení si řekl jen čtyřista tisíc, dík Sagvanovi za pivo, které sám uvařil a přivezl mi vzorek a v neposlední řadě dík Pačessovi za skvělou muziku, kterou dělá. Díky!

18. 7. 2021 SURSTRÖMMING

Ten kdo chodí sem na blog pravidelně a čte všechny ty blbosti co tu píšu, mohl si přečíst v jednom z minulých reportů, že můj severský přítel SODík se mi svěřil, že by rád ochutnal švédskou delikatesu, která dostala do vínku název Surströmming. Na youtube koluje spousta videí, které povětšinou končí hromadným blitím. Pár dnů předtím, než jsme konzervu otevřeli, jsem shlédl dvě naprosto rozdílná videa v pojídání tohoto pokrmu. V jednom nějací kluci z Tábora na výletě ve Švédsku zakoupili  Surströmming a po otevření konzervy se diví, že to není zas tak strašné a z konzervy vytáhli krásnou rybu, čerstvou. Vykostili si ji, nafiletovali si ji, naporcovali si ji a pochutnali si na ní. I mě se sbíhaly sliny při sledování jejich videa.

         

No jenže pak jsem si pustil jiné video, kde slovenští kluci otevřeli konzervu, a místo čerstvých ryb v ní měli hnusnou smrdutou kaši. To se to klukům z Tábora machruje žejo...

   

No a protože za mě mluví činy, tak jsem tuto pochoutku SODíkovi koupil (pro zvědavce, s poštou to vyšlo na 409Kč) a přivezl ji na letošní Obscene Extreme Festival, kde jsme ji druhý den otevřeli. Navlékl jsem si jednorázový oblek, gumovou rukavici a neohroženě se jal otevírati konzervu tupým starým otevírákem. Po prvním propíchnutí víčka se s výstřikem vyřinul naprosto šílený zápach, který se nedá k ničemu přirovnat. Mršina v příkopě nebo mrtvá kráva tejden na sluníčku nedosahuje takové vůně jako čerstvě otevřená nečerstvá konzerva Surströmmingu. Když si na ten smrad člověk zvykne, není to už tak intenzivní, ale pořád vás to nutí uhýbat a nevdechovat to. Ve videu dole, jsem si na konec na otevření konzervy do nosu vrazil papírové kapesníky, protože bez nich bych nejspíš vrhl. Když jsem konzervu otevřel, bohužel na nás vykoukly shnilé ryby v hnusné shnilé hnědé nabublané kašovité tekutině, stejně jako klukům ze Slovenska. Původně jsem to chtěl ochutnat, ale když jsem to viděl, tak jsem slušně odmítl. Při otevírání jsem si lepkavou slizkou hmotou potřísnil ruku, na které jsem neměl rukavici. I přes veškerou snahu za pomocí různých mýdel a desinfekčních prostředků, se mi nepodařilo smrad z ruky odstranit, a tak mi několik dalších hodin i přes několikeré mytí smrděla, jak kdybych prstoval starou indiánskou ženu... No a příště si otevřeme kundu.

OBSCENE EXTREME 2021

 

Paní Honsová z českého hydrometeorologického ústavu je asi pěkná píča ne? Tak ty vole vona straší, že celej víkend bude chcát a v noci zima jak v ruským filmu, a nakonec jsem byl rád, že jsem si narychlo před odjezdem přibalil do tašky ještě tři tílka. Až taková je píča paní Dagmar Honsová. Hydrometeorologický ústav pláče nad její demencí, stejně jako obyčejný dělník nad demencí nadřízených. Tímto úvodem jsem chtěl jen říct, že letošní počasí bylo opět extrémní, co se týká hnusu. Však nejdřív půlhodinový deštík ve frontě. A pak sauna, která se střídala s nočníma bouřkama. Prostě humus. Potil jsem se jako vrata vod chlíva už cestou na Bojiště, kam jsem letos zavítal po dvacátéprvé. Když jsem přijel s kámošem na parkoviště před benzinku, šli jsme suverénně do areálu, že si odbydeme povinné nasazení náramku s finančním čipem, dokud tam není fronta. Čurbyžel nás tam nepustili s tím, že budou pouštět až od dvanácti hodin trutnovského času. Trochu zklamání, ale co už. Na tyhle kapitalistické móresy jsme byli zvyklí z monstrakce s názvem Brutal Assault. I kvůli těmto nelogickým tahům ze stran pořadatelů, jsme tam přestali jezdit... Zašli jsme tedy na hotel ubytovat se s tím, že když je ten poloviční ročník, že snad nebude tolik lidí a fronta později žádná nebude. Když jsme ale šli zpět z hotelu k areálu, potkali jsme kámoše, který jel na hotel a hlásil, že před vstupní branou se tvoří fronta až někam do prdele. Trochu mě to nasralo, ale nakonec se ukázalo, že kámoš nejenže blbě slyší (dostal facku v ringu na ucho a od tý doby na něj ani po operaci neslyší) ale on i blbě vidí, protože fronta měla sotva padesát metrů a navíc docela rychle odsejpala. Jenže když jsme si vystáli novou frontu u vstupu, logicky se musela uvnitř tvořit fronta na dobití čipů na náramcích. A taky že jo. Mraky se začaly zlověstně kumulovat, takže když jsme pak stáli s kámošema ve frontě až do prdele k okénku, kde nám nabili čipy, spustil se parádní liják. A panečku, jak by to odsýpalo, kdyby se otevřelo ještě i druhé dobíjecí okénko, které bylo zavřené. Patrně málo personálu, protože i sám velký pan pořadatel u vstupu kontroloval vstupenky. No každopádně to trochu zamrzelo. V pláštěnce jsem tedy moknul ve frontě, kámoši stáli pod střechou. Po nabití financí jsme konečně mohli vyrazit na pivko. Kelímek 70Kč, pivo 45Kč, manipulační poplatek 30Kč, takže po zakoupení prvního piva jsem na náramku měl z nabitých 1000Kč krásných 855Kč. A to se vyplatí. Naštěstí byl letos na čepu Radegast Ratar a řeknu vám, byl naprosto skvělej. Žádnej festivalovej speciál, jak je zvykno na festivalech. Nic takového. Tohle pivo bylo prostě boží. To se kurva pilo samo. Nekopalo to, bylo to vychlazený, chutnalo to prostě jak pivo v hospodě. Vynikající!! Započali jsme teda prolévat játra Ratarem a nadávat na největší nešvar letošního obscénně extremního festivalu. A tím byla absence programu. Kdybychom dostali u vstupu místo promoletáčku vytištěný program, každý by to ocenil více. Ano v době dat a mobilních telefonů si to můžeme vyhledat, a i v areálu to bylo na několika místech uvedené v bilboardové formě, ale zvyk je železná košile a mě prostě ten tištěný program chyběl. No a tady veškerá kritika ve věci pořadatelství končí. První kapelu jsem chtěl vidět. Už jenom kvůli tomu, že bubeník pochází z mojí rodné vsi, v sestavě mají Mexičana a prý hrají i nějaké zábavné covery. Ano ono je jedna věc chtít vidět a pak to porovnat s viděným výsledkem. Tohle se nepovedlo. A rozhodně tomu nepřidalo ani hodinu a čtvrt zpoždění, za které ale kapela nemůže. Závada byla na nějakém zařízení. Začalo se tedy déle. Nikomu to nevadilo. Ratar nás hladil na těle i na duši a HYSTOS - tak se jmenovala ta kapela, šla jedním uchem tam a druhým ven. Ony zmíněné covery byly od kapel Brujeria a Root. A nevím který byl horší. Ale asi ten od Brujeria. Každopádně skvělý tah byl ten, že Hystos hráli jako první, a ještě lépe to vyšlo s tím zpožděním, že všichni už byli nadržení na muziku, takže i Hystos si užil křepčení fanoušků pod pódiem. Čínská chřipka za poslední rok a půl pěkně zamotala hlavu promotérům a pořadatelům různých akcí a po době, kdy nesmělo být nikde nic, se povolili alespoň menší akce. A i tou měl být letošní, řekněme malý, obscín. Co se počtu návštěvníků týká, ani mi to nepřišlo. Co se týká vybavenosti areálu, zaregistroval jsem absenci velkého stanu nahoře, menší pódium, bez velkoplošné obrazovky, méně dister, menší cattering, ale vůbec ničemu to nevadilo. Všechno šlapalo a ani fronty se nikde moc netvořily. Na druhou kapelu jsem se musel jít vymočit do nejskvělejšího vynálezu na světě, do chcací rakety. Měl jsem tou dobou už šest piv a hrozilo protrhnutí hráze. Nemohl jsem se dochcat. Lidi kolem odcházeli a přicházeli a já pořád chcal a chcal... AFTERCOME hráli jakýsi punk grind crust, který zněl velmi dobře, ale já musel sejít ke vstupní bráně, neboť přijel kámoš z Rumunska a já pro něj měl vstupenku. Na FAÜST jsem byl zvědavý, zda potvrdí svoje kvalitní vystoupení z loňského miniobscenu a nezklamali mě. Byli neméně dobří jako minulý rok. Parádní treš! TRIGGER mě zaujal svým bordelem který lahodil mým ušním boltcům a taky to, že měli bicmena netradičně vlevo z našeho pohledu. REPULSIVE FEAST produkovali crust? Co já vim. Tyhle škatulky mě serou. Pro někoho je to Dbeat, pro někoho crust, pro mě je to všechno metal. Potím se jak kůň po velký pardubický a tak navyšujeme rataří tempo a lejem to do sebe horem pádem. BLACK SACHBAK z Izraele hráli trochu jako Anthrax a mě se to dost líbilo. Mám rád takovej bigbít. Pak byli na řadě NEEDFUL THINGS a na ty jsem byl zvědavej, protože vyměnili zpěváka. Bylo to dobré jak pardubický perník. Byl jsem se podívat i v první lajně v kotli a karma zapůsobila a tak jeden pařmen mě pošlapal ruku a druhej mi prdelí skočil na hlavu. A aby toho nebylo málo, když jsem si pak šel pro pivo, zavadil jsem kraťasama o vykukující šroub z lavičky a roztrhl si kapsu tak, že mi peněženka z ní vypadla. Mám neblahé tušení, že pokud někdo nenasype do rekonstrukce bojiště pár milionů, další generace nebude mít kde pařit. Areál chátrá a je to vidět. Nejvíc právě na těch lavičkách. 

PUTRID OFFAL byl o pět bordel, který mám rád. SPASM  rozjeli klasickou spasmí prasečinu se vším všudy. Zahráli nový song, který zněl úplně jinak, než jejich dosavadní produkce. Trochu jako atmosférický blackmetal devadesátých let... Kecám. Nikdo by nepoznal, že se jedná o nový song, kdyby to zpěvák Radim neprozradil. Tentýž zpěvák také pochválil nahaté obecenstvo, kterého se vyrojilo letos víc než dost, o čemž bude ještě řeč. Pak naběhli INSANITY ALERT a zase nás poslali všechny do hoven. Bylo to skvělé jak chléb s máslem, rychlé jak Petr Rychlý a zábavné jak demonstrace v Teplicích. Prostě skvělá live-kapela. Zpěvákovi od minule vyrostlo bříško, ale na mě nemá. Před odjezdem jsem se vážil, měl jsem krásných 106,8kg. Dnes, když píšu tento výblitek, vážím rovných 110kg, což zas až tak velká hitparáda není. Zvukově tomu nebylo co vytknout, kotel se pod pódiem vytvořil ve velikosti větší, než velké a všichni si to užívali, protože Insanity Alert jsou prostě skvělí!! Po nich se zvučilo a zvučilo. To totiž hvězdy HATE chtěli dobýt Bojiště a tak namistrovaně ladili své nástroje jak mistři světa ty vole až už to začalo být trapné. Hudbu Hate jsem měl vždycky za takovou slabší odnož Behemoth, ale nakonec se mi to celkem líbilo, ale nemůžu se zbavit dojmu, že tahle kapela prostě na OEF nepatří. Nakonec mě to může být putna, neboť jsem polovinu setu strávil ve frontě na pivo. Fronta čítala asi 5 lidí, ale bohužel za pípou se vystřídala směna a bylo to znát. Mladý klučina neměl šajnu jak se to má dělat, a tak na naše výtky ať kurva už točí, projistotu netočil. Prostě katastrofa. My tam měli žízeň, a jemu to bylo putna ty vole že nám utiká headliner festivalu díky jeho nešikovnosti. Jéééé ten si tam vyslechl.... Někteří šli radši na jiné pivo, kterých bylo k dispozici hodně. Já ale nechtěl míchat a tak jsem si počkal až brzda laskavě natočí. Pro příště by to chtělo zjišťovat u brigádníků, jestli mají aspoň nějakou praxi. SQUASH BOWELS mám rád, ale jak hráli minule na tomto festivalu se nemohlo líbit snad ani jim. Jenže to hráli starý songy ve speciálním vystoupení. Letos nic takového nehrozilo, takže to byli staří dobří Squash Bowels, které máme všichni rádi. Zahráli parádně. Po nich jsme dali už jenom turecký CENOTAPH, který ač bez basy, měl excelentní zvuk a jejich brutal chlív death zněl brutálně dobře. Jenže pak jim praskla struna bo co a nějaký čas nehráli, tak jsme se s kámošem odebrali a šli na hotel. Ono to samozřejmě bylo spíš únavou, ale všude budem řikat, že nás nebavilo čekat, než si kapela vyřeší svoje technické problémy. Na hotelu jsme pojedli, provedli ústní hygienu a zahučeli na lože s nebesy. Spokojení. První den se přes počáteční nasranost zmíněnou výše, vydařil.

Druhý den, tedy sobota, začala hromadným vyprazdňováním střev. Teda ne hromadným že jsme srali všichni pohromadě, ale hromadným jakože jsme srali všichni, ale pěkně popořádku. Pak proběhla snídaně a pak něco, co bylo v plánu. Otevření nafouklé konzervy švédské lahůdky, OSKAR SURSTRÖMMING. Nerad bych to zde rozebíral, a právě proto to zde nerozeberu a rozeberu to tady někdy jindy. Ale možná taky ne. Než jsme se vyhrabali, bylo půl jedenáctý a tedy čas odchodu do města na oběd. Šli jsme automaticky do hospody, kam jsme chodívávali minulé roky na vynikajícího burgra, ale covid pěkně zamával z restauratérstvím, takže hospoda zavřená. Vzali jsme za vděk hospodu v podloubí na náměstí, kde kuchyně nestála za mnoho, obsluha stála taky za hovno, ale důležitý byl teplý oběd do našich žaludků. Opět se potíme neskutečným způsobem. Paní Honsová je píča. Sice jsem to již zmiňoval, ale ona si zaslouží to zopakovat, neboť opakování je píča Honsová. Rychle dobít nový prachy na chlast a v mém případě urychleně, ale opravdu   U R Y C H L E N Ě  do toitoiky, ve které jsem strávil krásných 20 minut. Vyšel jsem z ní jako nový člověk. Takhle dlouho jsem snad ještě nikdy nesral. Divím se, že se to tam všechno vešlo. Vždycky jsem si myslel, že už to je všechno, ale pak to ve mě zavrčelo a další gejzír obscene extreme mi vyletěl z prdele rychlostí 3 machy. Z toitoiky vycházím naprosto unavený, propocený a potácím se ke korytu s tekoucí vodou, sahám po mýdle které tam někdo nechal, oplachuju si obličej a od koryt jdu jako nový člověk, krokem lehkým, kam jinam než pro pivo a pak honem na kapelu, neboť z pódia se ozývá to, co má každý normální člověk rád, tedy grindcore jak prase, který produkuje duo říkající si IMPULSEAR. Po nich pražští JUST WAR odehráli vynikající set plný motorometalu. To bylo opravdu skvělé. Kdyby dostali hlavní vysílací čas, tak rozbijou bojiště na sračku. Oproti nim mě následující SCHIZOPHRENIA moc nenadchla. Na můj vkus to bylo moc metalové. Ale dobře se u toho popíjelo. U prvního songu jsem si řikal, že slyším Morbid Angel. Později jsem si všiml, že kytaristi mají trička Morbid Angel, takže je jasné odkud vítr fouká. A hádejte, jaký si na konec vystoupení střihli cover... Ano od Morbid Angel. BOWEL FUCK trávím dole u kulinářských stanů. Když jsem šel opět na raketu, všiml jsem si, že někteří, kteří měli hovno v poslední zatáčce otevřeli dveře toitoiky a znechuceně je hned zase zavřeli a šli zkusit další, která neměla nasráno tam, kam normální člověk nesere. Také jsem zaregistroval holčinu, byla to normální holka, docela pěkná, udržovaná, jak vylezla z toitoiky, spokojená, že vykonala potřebu. Chvíli na to se objevil týpek se skříženýma nohama, otevřel dveře toitoiky, ze kterých před chvílí vyšla ona spokojená dívka a znechuceně odvrátil nos a oči od míst, kde dívka vykonávala potřebu a šel zkoušet štěstí do nějaké jiné umělohmotné boudy určené k vyprazdňování. A co tím chtěl básník říci? Že největší prasata co se týká sraní a chcaní jsou ženský. Ale i tak vás mám rád!! Jste krásné a že vás tam letos zase bylo... Radost pohledět. A na ty polonahé, to byla pastva pro oči! Pak jsem zašel na PERFECITIZEN, kteří se mi líbili vloni na NTEY festu. Avšak zde, to byla strašná nuda a bylo to tím, že hráli z nového alba, které se mi nelíbí. Staré songy fungovaly dobře. Nová tvorba je moc složitá, a já jsem člověk jednoduchý. SKIPLIFE oželujeme a jdem si nacpat nácka. Tím nemyslím nácka jako nácka, ale nácka jako nácka, tedy žaludky. Říká se to tak, nebo ne? Na výběr byla více než dostačující nabídka všemožných veganských produktů. Já si vybral s kámošem tortillu s falafelem, česnekovým dipem a zeleninou. Velkou za 150Kč. Možná se někteří podiví nad cenou, ale tady se musím prodejce zastat. Nejenže falafel v tortille byl dobrý, ale byla toho hromada. Obrovská tortilla, v tom 5 falafelových karbošů, hromada zeleniny a skvělý česnekový dip. Nejsem žádný houžvička a jím rád a hodně. Snědl jsem i tuto tortillu a můžu říct, že jsem měl problémy ji do sebe celou nasoukat. Dobře investovaných 150Kč!! Po tortille naběhli SKELETHAL, kteří měli výtečný zvuk a jejich death byl též výtečný. Tím nechci říct, že by jiné kapely měly zvuk na hovno. Většinou to bylo tak, že první song se to vyladilo a zbytek setu už byla jedna velká křišťálová zvuková stopa. LYCANTHROPHY bez zpěvačky Zdíši mě nijak zvlášť nebaví, takže jsem je s kámošem strávil v odpočinkové zóně na lavičce v parku, kde jsme dali odpočinout našim znaveným údům. Co jsme slyšeli, byla plně komplikovaná hudba plná nečekaných záseků a řvaní. ZATRATA bylo něco co se mi naopak líbilo. A líbila se mi i dvojbarevná dredařka, která suprově pařila mimojiné právě i na Zatratu u levé strany pódia. Chtěl jsem si ji natočit, protože se mi velice líbila, ale než jsem tam došel, tak nějací dobrodruzi vytáhli v kotli dýmovnice s černým kouřem, škrtli zápalkou a rázem bylo pod pódiem nedýchatelno, neviditelno, černo. Černokouř mě spolehlivě vyhnal z kotle. Dobře mi tak. Nemám šmírovat hezké špinavé krasterky. 

Po výborné Zatratě měli ABORTION těžkou úlohu, ale jejich vystoupení bylo plné kokotského humoru a nagrindovali do nás pořádnou porci pravého slovenského grcu, který se musel líbit všem kdo šel kolem. Po Abortion naběhli kámošovi oblíbenci FLESHCRAWL. Já z nich zpočátku moc nadšený nebyl, ale od třetího songu se mi to líbilo. A to tak že hodně. Takže mé obavy z třičtvrtě hodiny nudy, se ukázaly jako liché. Když jsem si po Fleshcrawl šel pro pivo, sympatický chlapík v kloboučku za pípou mi sdělil infarktpřivozující novinu: Dochází Ratar. Je ho už jen 6 sudů. Chytl jsem se za srdce a bylo mi to hrozně líto, protože ten Ratar, to zlato, které Radegast uvařil, byl prostě skvělý. No co, budem chodit na desítku. Ono už stejně nebylo moc piv v plánu. Na JACOBSAE jsem vůbec nebyl zvědavej. Nikdy jsem je neslyšel a ono mě to rozsekalo na louži výkalů. Naprosto perfektní zvuk, precizně provedené zasekávačky, fastcore jak cyp ty vole. Veliké překvapení pro mě a do té doby asi nejlepší kapela festu v mých uších. Po Jacobsaech naběhli skoroPUNGENT STENCH a nastalo peklo. Přehrávali totiž první desku, kterou ač jsem slyšel naposledy jako dorostenec střední školou povinný, vybavoval si postupně všechny písničky. Jako kdyby mi je v mozku nějaká neviditelná mechanická ruka vyndávala z regálů ze šuplíčků. Zajímavý. Po Pungentech se odebíráme spokojeně znavení, nebo znaveně spokojení na hotel, kde se dohadujeme co bylo ten den nejlepší. Ukončil jsem to vsunutím špuntů do uší, ve kterých mi příjemě hučelo.

Neděle opět začíná snídaní s kámošema z hotelu a odjezdem jednoho z nich na dětský tábor. Jako vedoucí... Pak se zašlo na pizzu, která byla vynikající. Stejně tak obsluha, která byla rychlá a usměvavá, narozdíl od minulých let, kdy tam obsluhovaly krávy převlečené za servírky. Pizza nám zaplácla naše bezedné nácky a tak na CONQUESTIO funíme a při tom sledujeme holčinu, jak huláká v pro nás nezajímavém crustu bo co to bylo. Ráno bylo pod mrakem, ale už když jsme dorazili do pizzerie, tak bylo hnusně dusno. Přesně jak nepředpověděla paní Honsová. To je totiž strašná píča, kdybyste to nevěděli. Po tý pizze se mi do piva ještě nechtělo, tak jsem zašel na vynikající Cider. Bohužel to byl poslední, protože chvíli na to došel. Škoda. Zašel jsem tedy na alkonádu, konkrétně na aperoládu, což byl za 110Kč panák aperolu, led, grepový sirup, soda a kousky citronu. Naprosto vynikající!! Osvěžující, a trochu předražené. Půllitr jsem měl v sobě za pár minut a kdybych se tím měl nabažit, vychlastal bych toho galon. Tak dobře mě ale neplatí. Jdu si projít distra konečně a zjišťuju, že někteří prodejci jsou asi z jiné planety co se cen hudebních nosičů týká. Sháněl jsem Hellhammer, ale bez výsledku, takže letos jsem si nepřivezl žádné cédéčko ani desku. Pak jsem zašel znovu za holčinou, která mi udělala ten skvělý aperolový nápoj. Chtěl jsem si dát ledový čaj, protože bylo zkurvený vedro, jak ostatně nepředpověděla píča Honsová, ale ledový čaj už došel. Nechal jsem si tedy namíchat čerstvou limonádu s příchutí limetka a máta. Upozorňuju slečnu, kterou bych v tu chvíli nejradši zprznil, že požaduji, aby to bylo studené. Ubezpečila mě, že to studené bude. Ovšem když jsem se poprvé napil, nejradši bych tu slečnu, kterou jsem chtěl před chvílí prznit, zabalil do ostnatýho drátu a strčil ji ze Sněžky dolů. Teplý to bylo ty vole jak chcanky. Když to nemáš chlazený, tak si vytři kundu kopřivama!! Když jsem to nasraně dopil, zašel jsem na radegastskou desítku a bylo zase dobře. TURTLE RAGE jsem tedy trávil již s nápojem metalistů a užíval si bordelu až na kost. Je k neuvěření, že se něco takového dá vyprodukovat ve dvojici. Zahráli nám asi třistapadesát tisíc písniček a šli od válu. Dobrá práce! Při jejich setu jsem se s kámošem bavil tím, že jsme pozorovali ožraly a odhadovali, jestli klopýtnou o kus trubky, která uprostřed cesty mezi lavičkami trčí asi patnáct centimetrů ze země. Zatímco opilci se s přehledem kolem trubky vymotali, střízlivě vypadající účastníci zájezdu jménem OEF padali k zemi jak hrušky. Je až s podivem, že se nikomu nic nestalo. Kdyby totiž na tu trubku někdo spadnul hlavou, nastal by velký problém... Další kapelou byla KULMA, která byla na můj vkus příliš uřvaná. Tou dobou se s námi rozloučil další kámoš, který musel domů jet obhospodařovat venušin pahorek své ženy. Zůstal jsem tedy se zbytkem kámošů a jednou kámoškou, o níž se nemohu zde na blogu zmiňovat, neboť by se tento výpotek změnil na růžovou knihovnu a to samozřejmě nikdo nechce. Poslechli jsme si sympaticke kratke zobaky z Ostravi jménem NAHUM   a po nich já už celý natěšený letěl dolů kousek za kotel na SICK SINUS SYNDROME. Tahle kapela byla můj osobní headliner. Já věděl že budou dobří. Věděl jsem to už když vypustili do světa první písničku na jůtůbu, že budou dobří. Byli tak dobří že jsem jejich set strávil celý na sluníčku, vypotil jsem cisternu potu a slunko mě sesmahlo na Palacha, tak jak je to u mě zvykem. Bylo to to samé sluníčko, které tento víkend dle paní Honsové vůbec nemělo vylézt. Víte kdo je to paní Honsová? Nevíte? Tak já vám to prozradím. Paní Honsová je hlavní odhadovatelka počasí v naší krásné zemi české, která odhadovala, že celý víkend proprší a bude 17 stupňů. Odhadla to špatně a proto je to píča. PRŮMYSLOVÁ SMRT byla opět uřvaná kapela, která mě nijak nenadchla a tak jsem ji prolil v hledišti ve stínu. Rumunští NECROVILLE byli nejzajímavější svojím původem, tedy Rumunskem. Jinak jsem na jejich deathmetalu neshledal nic, co by vybočilo z podprůměru. Po nich zahrála EXORCIZPHOBIA, kterážto mě taky moc nebaví, protože když bych si chtěl poslechnout, kapelu hrající jejich styl, sáhnu po Anthrax a ukojím svoje crossoverové choutky. Ale cover od Malignant Tumour za pěvecké pomoci zpěváka z Malignant Tumour byl fakt dobrý. Po Exorcizphobii se na pódium s chodítkama přišourala část domova důchodců, říkající si SCHISMOPATHIC. Ty vole dědkové starý jak dřevěný uhlí a oni to drtili jak manažer dělníka! Neuvěřitelný! K další kapele nevím co už mám napsat. FLESHLESS je prostě dobrej. Výborně se u toho kejvá do rytmu hlavou a to i za předpokladu, že jste je viděli už hodněkrát. Pak naběhli GOD DETHRONED a já se rázem ocitl někde na jiném festivalu. Vůbec se mi to nelíbilo, bylo to na mě moc melodické, vyměklé. Ještěže se na scéně objevili naháči, které zmiňuji v počátcích tohoto výseru. Takže si to představte. Kapela velkého jména, která musí být vyplašená už jen z toho, kam že se to dostala, dohraje písničku, a najednou na pódium vyleze kluk s holkou, kluk stáhne kaťata a holka mu začne náruživě kouřit péro. Všichni kolem se smějí, kouřenej týpek vytlemenej hází šťastné pohledy do obecentsva, rukama přiráží hlavu klečící partnerce a užívá si svoji třičtvrtěminutu pornoslávy. Asi tak dlouho totiž trvala tato roztomilá exhibice, na kterou God Dethroned nezapomenou ani až se rozpadnou. A to v tu chvíli netušili, že hned jak začnou hrát další písničku, vyleze na pódium další dvojce, tentokrát kaťata stáhla holčina, vytasila chlupatou píču a kudrnatý týpek ji začal přímo před kapelou lízat. Neskutečné, a ještě teď, když píšu tyhle žvásty mi slzí oči smíchem. Když holčina schovala svoji chlupatou bembeřici, už se nic podobného při setu God Dethroned nekonalo, takže se v klidu důstojně dokončil koncert a všichni na něj budou vzpomínat. Někteří na to, jak kapela dobře zahrála, většina přihlížejících na to, jak se na Obscínu při koncertu kouří a líže. Takhle vznikají legendy a předsudky o tomto festivalu. Stačí prolézt některé internetové diskuze, pokud se někde píše o Obscene Extreme Festivalu. Lidé neznalí poměrů v tomto festivalu vidí jen násilí, hovna a sodomii. Jsou to samozřejmě slabomyslní lidé, protože normální člověk musí v Obscene Extreme festivalu vidět lásku k muzice, přátelství a zábavu. 

Na GRIDE jsem byl zvědavý jak středoškolák na klitoris a tak jsem se uvelebil na pěkném místečku a pozoroval prachatický coremetal v okleštěné obměněné sestavě, kde bubeník, který mimochodem neskutečným způsobem zvládal bubnovat a i zpívat, kde basu drtil bubeník Honza Kapák z Masters Hammer a kde kytarista řezal rify a melodie a hlasivky zároveň. Bylo to působivé i bez šedivého dlouhána, který dříve obstarával pozici uživatele mikrofonu. Bylo to bych řekl že i lepší. Ale nejsem znalec Grajdu. V tu chvíli jsem se zbytkem kámošů řešil důležitou věc. A sice jsem vypozoroval, že po Radegastu vůbec nesmrději naše prdy. A že jeden z mých kámošů se s prděním vůbec nesere. Prdel mu bublala každou chvíli, že jsme si všichni mysleli, že se zesral. Ale nezesral. Ale ani to taky nesmrdělo. Ani jsem z okolí nezaregistroval žádný smrad z prdů, jak tomu bylo zvykem. Ano bylo tam méně lidí, ale stejně, když si člověk usere, tak to prostě smrdí. Zvlášť když tři dny chlastá pivo a žere příšernosti. Letos ale ne. Řešení je jasné. Bylo to Radegastem. Jak tam většina lidí chlastala Ratara, tak prostě to pivo je tak dobrý, že lidem nesmrděly prdy. A proprděli jsme se k poslední kapele letošního ročníku, a sice opět skoroPUNGENT STENCH, kteří na svém druhém letošním vystoupení odehráli své druhé album. Sám za sebe mohu říci, že se mi vystoupení z předešlého dne líbilo více. Nejspíš proto, že první deska kterou přehrávali, obsahuje lepší materiál. Druhá deska je taková utahaná, sice hutná, ale prostě utahaná. Na scéně se opět objevují naháči, takže v nejeden okamžik na pódiu kromě kapely a securiťáků byli i čtyři úplně nazí kluci, kteří pařili svými bimbasy. Kapela dokonce i poděkovala za čtyři penisy na pódiu. Pak se tam objevila i holka s kozama venku, a pak zase kokoti a pak jsme si vyřvali přídavek a pak byl konec... Uteklo to jako voda, ale pokud se mě týká a měl bych si vybrat, dávám přednost letošnímu formátu festivalu. Tři dny bohatě stačí k domrdání mého zchátralého organismu. I letos byly k vidění netradiční masky, například již tradiční Marge Simpson, králíci, Mad Max, různí superhrdinové, kočičky, prase atakdáleatakdále. Ovšem dva převleky zde musím vyzdvihnout, protože byly sexy, úchylné a dokonalé. Jedná se samozořejmě o sadomaso dvojci a pak o Bohuša. Obojí vidíte na fotkách pod textem. Proč Bohuš? Však má jen červený trenky, bílý tílko a hučku s parukou. Jenže ten týpek, vysoký hubený, měl víc Bohušovské pohyby, než samotný Bolek Polívka ve známém filmu. A tím letošní slintání o festivalu Obscene Extreme končím, jen ještě připomenu, že Honsová je píča: Honsová je píča.