Vezměte několik komerčně velice úspěšných hitů známých interpretů, zprzněte je hrubým rokenrolem s hovadským zpěvem a naprosto kardinálními texty pojednávající o všemožných exkrementech, mrtvolách, hnusech a postříkaných kundách, zabalte to do hutného zvuku a máte nejlepší coverband minimálně na území naší krásné malé prohnilé zemičky. První demo studiového projektu dostalo název "Nemorální" a obsahuje šest stop, z nichž první, "Požitek s pilou" si mohli autoři možná odpustit. Místo zvuku pily zařezávající se do živého masa trpícího junáka bych uvítal ještě jeden cover nějakého komoušského zpěváka. Například kolotočářské hity Michala Davida "Nonstop" nebo "Kolu, pijeme kolu", si o to vyloženě říkají. Úplně nejvíc na téhle nahrávce musím ocenit, že ač zpěvák používá opravdu hovadský, vidlácký vokál, který zní jako kanál, je mu rozumět každé slovo. Takže si při poslechu můžete vychutnávat s ním různé kulinářské a ukájecí prasácké texty, ve kterých není nouze o menstruační tekutiny, výkaly, hnilobu, všemožné hnusy a hnisy a hleny, kterými lidské tělo disponuje. Každý tak trochu úchyl se musí od začátku do konce bavit nad tímto počinem, který mezi undergroundovou smetánkou už jaksi zlidověl a zkultovatěl. Však kde jinde uslyšíte na známou melodii "Sladké mámení" od normalizační bloňďaté zpěvačky silně romantický text "Krámy se sračkama, hovna s menzesem, budu vždycky žrát, abych neumřel hladem. Děvko nemožná, kurvo kozatá, pilou tě rozpárám, nožem tě celou vykuchám..." Dále tu pak máme zprzněný "Vysoký Jalovec", "Jahody mražený", "Kakaová" a píseň od Depeche Mode... Pokud to neznáte, nepatříte mezi smetánku perverzních hovad a radši si pusťte například Dying Fetus, kteří vás potěší víc. Tohle je pouze pro ty správné a tvrdé holky a kluky, kteří chtějí mít ekzém... Mě tohle demo kdysi posadilo na prdel a proto jsem ho před časem nechal vyřezat v počtu 3ks na vinyl. Jeden kus má člověk, který mě na Kundořez onehdá upozornil (zdravím Kina), jeden jsem poslal autorovi Kundořezu (zdravím Maroše) a jeden mám já (zdravím sebe). Díky za ten prasečinec!
PS: Pokud vám nepůjde stáhnout, nezoufejte a vraťte se sem jindy. Nastal nějaký problém se zabezpečením stránky a někdy to stahovat jde, někdy ne. Nejsem ajťák, takže s tím nehodlám nic dělat. Sorry, chyba není na mé straně...
Prvním mým letošním výjezdem za kulturou se stal dvanáctý ročník večírku nazvaného WINTER VIOLENCE, který nabízel můj oblíbený Mallephyr a další tři pecky. S omluvenkou se dostavil Medvěd, neboť jako hrdý vesničan dal přednost hasičské výroční schůzi. Vyrazil jsem tedy jenom s Amorfisem, který v Ponorce ještě nikdy nebyl. Upozorňoval jsem ho na liknavé dodržování hracích časů, přibržděného zvukaře a příjemný klub. A jak to dopadlo? To se dozvíte až po tom, co tu zdemonstruju jeden festival v Portugalsku, na který vyrazil Magi se svými vykutálenými kámoši a poslal mi několik bodů s poznatky, jaké to tam je. Takže jen krátce. Na můj dotaz, jaké jsou Portugalky a pivo a zvuk, mi přišla telegramem odpověď: "Portugalky jsou celkem dobrý, zvuk luxus a pivo je horší. 0,2 za 3 eura, 0,35 za 5 eur a 0,8 za 10 eur." A vole my tu nadáváme na Fialu jakej to je čurák, že zdražil pivo na sedum pětek. Ovšem pivo v průměrném portugalském obchodě je prý dobré a jen za jedno jediné usmrkané euro.
Na SODíkův dotaz ohledně počasí nám náš dopisovatel od společnosti Magi odpověděl: "Ve čtvrtek pršelo docela dost. Ale jinak tady chodíme v tričku přes den, nebo na chvíli si nasadíme mikinu, když fouká, ale jde to v mikině tady vydržet celý den i noc." To je ovšem ale poznatek velice zásadní, neboť můžeme s čistým svědomím zkonstatovat, že počasí v Portugalsku se téměř neliší od toho v České republice. No přece i u nás máme na sobě trička a mikiny. Že na nich máme natažený ještě i zimní bundy, neboť je venku mínus deset, je věcí jinou, nepodstatnou. Na můj dotaz, jaké kapely viděli, odpověděl benjamínek našeho týmu, který již není nejmladší, že "Kapely super, včera jsme viděli Anime Torment, Epicardiectomy, Kraanium a další kapely co byly dobrý ale už nevím název. Zvuk byl dobrý a Portugalci rozjíždí dobrej kotel už od začátku akce. Dneska budeme čekat na Teethgrinding, Analepsy, Anaal Nathrakh, Vulvactomy a Serrabulho." Na moji připomínku, že jsem viděl Anaal Nathrakh už třikrát a pokaždý měli zvuk na píču, mi bylo sděleno toto prohlášení: "To v tý době budeme asi tak na sračku, že zvuk moc řešit nebudeme."
Na moji prosbu o nějakou veselou historku z natáčení, se Magi svěřil, že jich má spousty, ale nejsou nijak spjaté s festivalem, ale že "takový veselý záblesk bylo, že tu nejsme jediní Češi a vyloženě jsme se těšili až na české kapely. Zařveme ´Pyčo hobluj´ a kluci to vždycky ocenili úsměvem..." No tak to je fakt docela úsměvné. Každopádně palec nahoru za Magiho, nemyslím ten palec, který mu chybí na jeho noze, který byl rozdrcen cihlou v jeho útlém mládí, ale ten který mu nechybí, ten na druhé noze, za to, že měl s kámošema koule vyrazit za písničkou tak daleko. Například já, ač velký fanoušek kapely Samael, byl jsem před lety pozván svými polskými přáteli na čtyři koncerty Samael v Polsku, protože žádný promotér je k nám do Čech nepřivezl. Měl bych zajištěné ubytování a průvodce, ale i tak jsem s velkými díky odmítl. Nikdy jsem na koncertě nebyl mimo území ČR a tak to i zůstane. Kapela má přijet za fanouškem, ne fanoušek za kapelou... Už jen dodám, že celá akce se odehrávala v Lisabonu a jmenovala se XAPADA FEST a že bylo vyprodáno právě díky takovým jako je Magi a spol., kteří nejsou kozervativní jako já.
A nyní se již můžeme pustit do pardubického koncertu, na který jsem vyrazil s Amorfisem, jak nenápadně zmiňuji v úvodu. Zima jak v ruským filmu, Amorfis bublinu u nosu a řidiči překvapivě nebláznili, dokonce ani ti v oktávkách. Do klubu jsme přijeli v 19:55 hodin. Začátek byl plánován na dvacátou hodinu, tak to máme ještě minimálně třičtvrtě hodiny čas... Po prvním zaslechnutí hospody a přilehlého klubu ještě z venku si řikám "Ty vole tam to hučí". Po prvním nakouknutí uvnitř hospody a přilehlého klubu si řikám "Ty vole tady to hučí." A fakt hučelo. Takhle narváno na metalovou akci tam pamatuju snad jen na Behemoth někdy za vlády krále Karla čtvrtýho. V klubu i hospodě je teplo, takže se v prosotrech pohybujeme v mikinách a tričkách. Všimněte si podobnosti s Portugalskem.... Hned si jdu pro pivo a valím oči. Krásná chlazená výborná hladinka Plzně za 50Kč. Dobře vy!! Bohužel můžu jen jednu, neboť by páni policisté mohli mít nějaké připomínky. Beru teda pivo, zaplatím vstupné 250Kč a zase valím oči na všechny ty usměvavé sympatické lidi. Pivo mám v těchto končinách poprvé od památného koncertu Cerebral Turbulency, který byl přerušen litry mé krve. Dočíst se o tom můžete tady. Znovu valím voči, když přesně úderem dvacáté hodiny začíná hrát první kapela MILLIGAN.
Kapela z Vysokého Mýta nám zahrála veselé deathmetalové písně o zvířátkách, které střídaly písně veganské a antiveganské a pohádkové. U třetí písničky pan kytarista, strašně sympatický chlápek, potřeboval vyměnit svůj nástroj, neboť ten původní odešel do kytarového nebe, tak jsem mu podal kufr s náhradní kytarou a vlastně jsem zachránil koncert. Celá Ponorka si oddechla, všichni mi gratulovali k úspěchu, přátelsky mě plácali po zádech a chtěli si se mnou povídat. S hrdinou... Přeberte si to jak chcete. Zvuk měli Milligan hutný, čistý, bez zpětných vazeb. Pan zvukař odvedl dobrou práci. Chvilku před třitvrtě na devět se před kapelou objevuje pan pořadatel, aby upozornil, že zbývá čas už jen pro jednu písničku. Nad hlavou se mi rozblikala tři duhová neonová písmena WTF a já přemejšlel až mě vnitřek hlavy z toho bolel, co se to kurva děje!! V Ponorce, kdy byl v minulosti naplánovaný začátek akce na sedmou hodinu, aby se v klidu začalo v půl devátý, zvukovky trvaly hodinu a víc a akce končívaly, když někteří vstávali do práce, se najednou začíná na vteřinu přesně a kapely mají svůj hrací čas, který je nekompromisně vyžadován pořadatelem? UFF! Ještě mi řekni, že zvukovka bude trvat dvacet minut a já vopíchám tu krásnou holku, co stála kousek vedle mě. Po skončení Milligan jsem se šel k výběrčím vstupného pozeptati na informaci ohledně počtu přítomných metaluchtivých fanoušků, avšak odešel jsem bez znalosti tohoto čísla, neboť si u vstupu nevedli evidenci a počet návštěvníků prý zjistí až rozbijí bakšiš. Každopádně tam bylo víc lidí než na úžasné akci, která v Ponorce proběhla před několika léty a o které se milý návštěvníku tohoto blogu můžeš dočíst tady.
Přítomnost skoroblackmetalových kapel na letáku této akce přilákala do klubu obecenstvo s nedobře vyvedeným corpsepaintem ve xichtech. Sorry, ale například já, ač blackmetal tak nějak trochu poslouchám, asi bych nešel na koncert zmalovanej jak píča. Tahle image patří na xichty členů hudebních spolků a ne na tlamy opilých fanoušků. Zašel jsem k baru, že bych ochutnal točený grepový birell, ale je tam tolik lidí a jen jedna holčina za barem, nemá absolutně žádnou šanci pokrýt svými službami poptávku. Všichni se navzájem překřikují, každý chce svůj drink. Já jsem čekání po několika minutách vzdal. Sedl jsem si na prdel u stolu a pozoroval mumraj a řikal si směrem ke zvukařovi Kurva to zase bude čekání. Ztracená hodina a půl života!! Ale co se to děje?? Zase ta tři duhová písmena nad mojí hlavou WTF, všechno odsejpá a najednou se na pódiu pohybují černě odění mladí sympatičtí lidé, ve kterých poznávám členy kapely MALLEPHYR a netrvá to dlouho a zvuková zkouška je u konce. Ty vole!! Ještě že to nestihli do těch dvaceti minut jak píšu výš, jinak bych musel opíchat tu krásnou holku co stála kousek ode mě a riskoval bych že si zadělám na ostudu.
Chvíli po deváté hodině večerní tedy začíná hrát kapela, kterou mám fakt hodně rád a která kvalitou svojí muziky převyšuje ty ostatní. Sorráč, ale já to tak prostě mám nastavený. Zpěvák mi v Ponorce přišel svým vokálním projevem trochu jako slovutný Attila. Od čistého zpěvu, přes deathový murmur a blackové skřečení se chvílemi dostával až po hrdelní mručení a nelidské chrčení! Miluju to!! Ne toho zpěváka, ale jeho zpěv. Čisté vokály mi trochu připomněly nikoho známějšího než Fenrize a všichni dobře vědí, jaký vztah mám k Fenrizovým kapelám. Pokud jsem o Milligan napsal, že měli hutný zvuk, tak vůbec nevím, jak popsat zvuk Mallephyr. Jak to kurva ten zvukař udělal za takovou chvilku? Jak je dopiče možný, že v minulosti jsem z Ponorky v půl třetí ráno odjížděl nasranej domů a to ještě měla hrát další kapela, protože se zvučilo hodiny a hodiny a teď, když člověk připraví Amorfise na zvukové martýrium, je zvuk jak z píči za pár minut? Zvuk z píči není myšlen špatný, ale naopak. Však víte, píča, potažmo kunda je ta nejkrásnější věc na světě. Mallephyr měli naprosto parádní zvuk. Bylo to kurevsky nahlas tak jak to mám rád, i když teď když píšu tyhle blbosti, mi dost hučí v pravým uchu. Kytary byly ostré jako břitva. Prostě všechno tak jak má být. Na poslední písničku jsem se šel podívat dozadu a tam ten zvuk nebyl tak výrazný a hlasitý, ale to mohlo být způsobené tím, že dva metry od pódia, kde jsem stál předtím, to bylo fakt nahlas a ostrý. Hudebně mi svojí složitější skladbou písní Mallephyr připomínal trochu známější kolegy Abigor. Nevim proč. Prostě mi to přišlo podobný. Moje hodnocení zní: Naprosto perfektní, skvělé a brutální. S přehledem si svojí rychlostí a tvrdostí vytřeli prdel s celejma Pardubicema i s tím jejich zasraným perníkem s průjmovou polevou. Když skončili, tak mě napadla taková nepříjemná věc. Při vší úctě ke zbývajícím dvou kapelám, nic lepšího ten večer už přijít prostě nemohlo. Amorfis si kupuje CDčko Mallephyr. Já si CDčko Mallephyr nekupuji, neboť jsem hrdým vlastníkem vinylové verze jejich skvělého alba "Wombs Of Worms". A nyní nastal čas, kdy se ověří, zda předchozí přesnost a dodržování časového harmonogramu nebyla jen náhoda. NEBYLA!! Nevím, kdo za tím vězí, ale díky jak cyp za to, že jsme nemuseli nekonečně dlouho čekat než začne další kapela. Na pódiu se začínají klátit pořadatelské postavy, kapela KLAN.
Zvukovka opět probíhá hladce a plynule. Jen kytarista měl nějaký problém s aparátem, který ale vyřešil a hned jak bylo vyřešeno, zabrnkal nám Metallicu a hned se šlo na věc. První song začal bez kopáků ale už během písničky se to vyladilo a Klan do nás začal hustit brutální hutný deathmetal s hovadským vokálem. To by se Medvědovi líbilo. Jenom škoda vazbení mikrofonu v míře nemalé. Zvuk vepředu řeže jak cyp. Kousek dál to opět není takový. Ale zase z toho nekrváceji ušní bubínky. Při posledním songu, který byl coververzí, jež jsem nedokázal identifikovat ale znal jsem ji, vznikl docela slušný circlepit a pařící kotel. Hádal jsem, že coverovanou kapelou byl Slayer nebo Venom. Strašně známá písnička. Kamarádi, kteří holdují thrashmetalu mě pak vyvedli z míry, když mi řekli, že to byli Sodom, konkrétně Agent Orange. Kapela, která minulých stošedesát let nekoncertovala a tohle vystoupení bylo jejich první nebo druhé, už si nepamatuju, si myslím, rozhodně ostudu neudělala. Naopak, měli největší podporu v obecenstvu a ten brutální deathmetal, který hráli se líbil i mě, a to jak jistě víte všichni, deathmetal není moje životní láska. Pravověrní deatheři museli hýkat nadšením. Já jsem také hýkal. Ovšem ne nadšením, ale svojí od přírody spořivou částí mého já, to když jsem si v ruce držel třetinkovou plechovku žlutého nápoje jménem Fanta a nadvakrát ji do sebe otočil. To vše za krásných 40 korun českých!! A doprdele... Pivo, i když je kurevsky drahé díky nenažranosti pivovarů, hospodských a v neposlední řadě i těch, kteří vedou naši zemi do záhuby, vyjde levněji, než obarvená voda s cukrem. Kam jsme se to dostali tyvole? Poslední kapelou, která zvučila své nástroje se jmenovala ALTARS ABLAZE.
Zkouška to byla trochu delší, neboť se vyměňovala bicí souprava. Máme tedy trochu víc času se bavit o tom, co přijde a zjišťujeme, že se nemáme o čem bavit, protože tu kapelu vůbec neznáme. Jediným vodítkem je označení death/black na letáku. Dobře, jsme dohodnuti, že když to bude sračka, pojedem domů už v průběhu setu. Zkouška dává tušit uměle až elektricky znějící kopáky, což osobně nemám vůbec rád. Když kapela spustí kousek písně při zkoušce, řikám si, že by to vůbec nemuselo být marné. Ve chvilce klidu haleká blonďatá holčina Jooo, to bude dobrý, Marduk!! Že by věděla něco víc než my? Stále platilo, že když to bude blbost, jede se domů. Jenže pak se objevil pán s mikrofonem, který svojí vizáží připomínal Roba Halforda v mladší verzi, zaskřehotal do mikrofonu a já byl lapen. Nikam se předčasně nepojede. To bylo jasné už při zvukovce. Takovej vokál, jakej měl pan zpěvák by mu mohla závidět nejedna renomovaná blackmetalová a deathmetalová kapela. Opravdu skvostné. I Amorfis ocenil sílu hlasivek zpěváka souhlasným kýváním své chlupaté ovousené hlavy. Ne, Marduk to nebyl, ale rychlostí a brutalitou si se švédskou legendou notovali dobře. Jediný co mě sralo, byly ty elektricky znějící kopáky. Kurva proč?? Taková škoda. Dokonce jsem se rozhodoval, že si půjdu koupit jejich CDčko, ale misku vah převáhlo to, že jejich písně byly prošpikovány deathmetalovými kytarovými sóly a já nejsem jejich příznivcem. Teď toho lituju, že jsem si CD nekoupil. Hudba Altars Ablaze byla rychlá, brutální, plná sól se zpěvem, co měl fakt hodně velkou sílu. A zaškatulkování do death/black sedí jako hrnec na prdel. Jen ty kopáky, kdyby nezněly jak čvachtání přejetých koťátek. Škoda no. Jako jediná kapela měla také kouř, a to takový, že kurevsky silný. V jednom momentě nebylo v klubu vidět na krok.
A tím nemyslím, že nebylo vidět na dva metry, ale opravdu nebylo vidět vůbec. Ani kapela, ani člověk předemnou, ani svítící reklama na CocaColu nad barem. Prostě nic... Docela škoda taky je, že v ponorce někdo neustále prděl, ale to byly takový bahňáky vole, hnusnej smrad v malým prostoru. Myslel jsem, že bar už zavřeli, jaká tam byla mlha a tma a semtam smrad, ale ne, když se kouř rozestoupil, bar se opět ukázal jako funkční. Celá akce končí pár minut po půlnoci, což je nevídané, neslýchané. Na Ponorku teda... Loučíme se se známými a odcházíme k zamrzlému automobilu a už z dálky vidím, že nejaký vemeno zaparkovalo tak jak zaparkovalo. Takhle parkuje jenom chuj pojebaný.
Kdyby mi podklouzla noha když jsem se snažil vměstnat moji vyzáblou postavu na místo řidiče, tak se oběsím na dveřích. Takhle může zaparkovat opravdu jen idiot s poznávací značkou 5E4 7179.
Pro pár dalších fakt hodně špatnejch fotek klikni na sem.
Po historickém čtivu, se kterým se tu doslova roztrhl pytel (haha), jsem se rozhodl občas sesmolit nějakou tu recenzi. Nebo spíš komentář, protože žádné číselné nebo procentuelní hodnocení v mých hodnotících úvahách nenajdete. Celý tenhle blog je pouze o mých pocitech a pokud má někdo jiný názor než já, mám to upřímně v piče. Nejsem žádnej profík, jako třeba redaktoři Sparku. Hodnotím muziku tak jak mi prdel narostla. Pěkně od srdce a ne podle toho, kolika lidem se daná nahrávka líbí... Jako první jsem vybral kompilační 2LP JDI A DÍVEJ SE.
Černý dvojasfalt (2LP) s rychlostí přehrávání 45 otáček za minutu jsem si napoprvé pustil na 33 otáček a kupodivu to bylo též slušně poslouchatelné... Jednotlivé strany vinylů jsou trošku chaoticky rozděleny do názvů A: "Jdi", B: "A", C: "Dívej", D: "Se". 7 kapel, 8 písniček. Obal působí docela depresivně svojím černobílým provedeným, kde přední stranu zdobí foto stromů v neutěšeném stavu. Zadní strana pak zobrazuje jakýsi umělecky laděný objekt nebo pomník před zalesněnou plochou. Booklet je vyveden také v barvě černé a bílé a fotky v něm nejsou o nic veselejší než ty, co jsou na obalu. K hudbě se to ale hodí jako hrnec na prdel. 8 stránek nás seznámí s logy kapel, minimálními nebo žádnými informacemi a texty skladeb a několika děkovačkami. Úvodní text potom promlouvá o projektu benefiční kampaně Good Night White Pride. To by mohlo leckterého hudebního konzumenta odradit od puštění si této kompilace, protože jak všichni víme, politika do hudby nepatří. Nebudu se tedy vyjadřovat k poslání za jehož účelem tato nahrávka vznikla, ale k jednotlivým písním. Úvod strany A, pojmenovanou "JDI" Obstarala kapela KRUH a jejich song "V břízách". Asi nejpoetičnější skladba a úvod jak cyp, jak vtipně říkáme my východočeši. Pomalé tempo, příjemná melodie, deathový vokál, dokonce na ženskou recitaci dojde. Krásná skladba!! Druhá kapela první strany prvního vinylu se honosí jménem PUSTINA a jejich song nese jméno "Tuk v okenních tabulkách". Tuhle kapelu jako jedinou účinkující jsem znal z dřívějška ze skvělého debutního dema "Předtucha nastávající zimy" a tak jsem věděl, do čeho jdu. Zahuhlaný demozvuk, hysterický skřek a chaotická palba. Smršť, krev, zlámaný kosti, utrhané končetiny, bezmoc a tuk v okenních tabulkách. Pecka!
Stranu B, pojmenovanou naprosto logicky jako "A", otevírá grupa MARNOST a jejich song "Mstivá Kantiléna". Snad jediná písnička z kompilace, která tak trochu připomíná ten klasický blackmetal, na který jsme všichni zvyklí. Začátek skladby v rychlém tempu, později ve středním až pochodovém a následně v hlemýždím tempíčku, které se opět rozjede do vyšších obrátek. Radost poslouchat tohleto sakra... Druhou kapelou na druhé straně prvního vinylu obstarává kapela SGRA a jejich výtvor "Veiled". Na úvod kvílivé kytary alá Samael v r. 1991, které mávnutím kouzelného proutku přeruší palba bicích, která mávnutím jiného kouzelného proutku zabředá do pomalého, nervydrásajícího tempa s kanálním deathovým zpevěm, vystřídaným opětovnou palbou bicích TATAATATAATATATA BLUEÉÉÉÉGHRAAAHH... Naprostá bezmoc a zkáza a jednoznačně nejlepší song z celé kompilace!!
Vinyl číslo dvě, konkrétně stranu první, pojmenovanou "DÍVEJ" otevírá song "Lost" od kapely DOPPELSGANGER OF DEATH. Nespoutané blasfémické peklo svojí rychlostí evokuje kolegy Dark Funeral, avšak spíše s deathovým vokálem. Skladba se dvakrát zvrtne do pomalého tempa, které nejvíc svým zvukem, ale i hudbou samotnou připomíná pasáže z geniálního alba "Filosofem" od té strašné a škodlivé norské kapely Burzum. Druhou a třetí skladbu na této čtvrtině kompilace obstarala kapela LICHENS. Song "Masové podlehnutí", ve kterém se střídá střední a pomalé tempo doplněné havraním skřehotem a bubláním basové kytary, trochu netypické bicí. Píseň samotná je ale dost brutální právě díky vokálu, který jakoby vypadl z hnízda plnýho nasraných havranů... Písnička "Odloučení" je jedním slovem excelentní! Pomalé tempo, basa si hraje se vším, co jí přijde do cesty, zpěv deroucí se snad až z rekta samotného levicově založeného Lucifera. Skladba by mohla účinkovat jako titulní věc na imaginárním albu "Best Of suicide". Na nic jiného než na sebevraždu při poslechu totiž myslet nebudete...
A jdeme do finále. Druhou stranu druhé desky pojmenovanou "SE", si na paškál vzala kapela SMUTEČNÍ SLAVNOST se skladbou "Plátno moře". Ne zrovna moderním zvukem se prezentuje tato kapela s krásným jménem. Střednětempý blackmetal mixnutý jakousi emo náladou a histerickým zpěvem alá ranné zakázané a všemi odsuzované Burzum. Ke konci by se mohlo zdát, že skladba sklouzne do ambientních vod, ale po chvilkové vyhrávce se vrátí do původní a ještě zběsilejší psycho pohody.
Dobře zmáknutá kompilace jak co se výběru písní týká, tak i po stránce designu. Rád se k ní vracím a to i když se zrovna nechystám oběsit na prádelní šňůře, nebo lepit vteřinovým lepidlem k silnici, jak je to teď moderní.
PS: Pokud vám nepůjde stáhnout, nezoufejte a vraťte se sem jindy. Nastal nějaký problém se zabezpečením stránky a někdy to stahovat jde, někdy ne. Nejsem ajťák, takže s tím nehodlám nic dělat. Sorry, chyba není na mé straně...
PS: Pokud vám nepůjde stáhnout, nezoufejte a vraťte se sem jindy. Nastal nějaký problém se zabezpečením stránky a někdy to stahovat jde, někdy ne. Nejsem ajťák, takže s tím nehodlám nic dělat. Sorry, chyba není na mé straně...
Poněvadž už nevím pořádně jak vokecávat ty moje reporty, aby v nich bylo aspoň něco, tak tenhle, předsilvestrovský a silvestrovský report, musím začít už dvacátého páteho dvanáctý, tedy na pojebanýho Štěpána. To jsem byl totiž zachvácen nějakým moribundusem. Jako poslední z rodiny jsem odolával angíně, kterou si děti a drahá choť prodělaly v listopadu a prosinci. Mě zachvátila jen taková slabá rýmička, takže na toho Štěpána se mi udělal knedlík v krku a bublina u nosu a já musel malinkato přehodnotit další můj program. Na 27.12. jsme měli nachystanou besídku, kde jsme se měli nezřízeně opíjet a brutálně přežírat, ale musel jsem svoji účast zrušit. Marně mě po telefonu přemlouvali někteří členové naší vesnické party, kteří na besídku šli, abych šel také. Byl jsem neoblomný. Nehodlal jsem tam svými hleny a nudlemi nikoho nakazit. Bylo mi to líto, neboť tyto akce a besídky bývají vždycky velké!! Druhý takový záchytný bod čtrnáctidenního volna měl být pátek, kdy jsem měl jít do mé oblíbené hospody na pivko. Ze stejných důvodů jsem ani tam nešel, i když už po rýmičce nebylo ni vidu, ni slechu. Škoda no, neboť servírka Zuzka je božííí...
Dostáváme se tedy k předsilvestří sobotě a tu jsem si už ujít nenechal. Aby taky jo, když program ve Farářově sluji, která se pro normální veřejnost, rozuměj pro vyznavače undergroundové metalové muziky, v roce dva tisíce dvacet čtyři uzavírá. Škoda. A škoda by bylo nevyužít poslední možné chvíle být součástí tohoto jedinečného místa. Stejného názoru byli i někteří z naší festivalové kavalerie, takže jsme se tam sešli opět v plné síle a jako minule, Bylo nás pět. Tmavo-oranžový leták nás lákal na zajímavá jména. Naurrakar jsem poprvé viděl až letos na jaře, taky v tomto klubu, podruhé pak na podzim a teď potřetí. Dobrá bilance. Infernal Cult hráli společně s Naurrakar na jaře, takže také žádná neznámá. Neznámou se pro mě stali pouze švýcarští Heathen Heretic. A ti se také stali jedinou kapelou, kterou jsem kdy viděl dva dny po sobě na dvou různých akcích. Ale o tom až později.
Po zaplacení vstupného, které bylo mimořádně 400Kč jsme dostali (já už podruhé, kluci poprvé) kartičku se zajacem, kterou jsme si u baru vyměnili za plzeňskou hladinku. Pro mě na piču, že jsem řídil a bylo to tedy pro mě pivo poslední. Někdo se možná pozastaví nad tím, že za tři kapely jsou čtyři stovky hodně. Odečtětě od ceny vstupného 60Kč za zajace vyměněného za pivo, cesťák a nějakou tu korunu pro pražské kapely a z těch platících 50ti lidí, nebo kolik jich tam bylo, vám pro švýcarskou kapelu moc nezbyde. Neviděl bych tedy výši vstupného jako nějakou hrozbu. Když jsem u baru čekal na své vytoužené první a poslední pivo, všiml jsem si, že klub je zaplněn po čárku a že o místo před kapelou budou probíhat pěstní a loketní boje. Maličko mě orosilo, protože ani jednomu ze dvou zmíněných soubojů neholduji díky své netrénované ochablé muskulatuře svalstva, ale zase nepřijel jsem za kapelama, abych stál někde v piče stranou. Také jsem si všiml, že se v klubu nachází spousta krásných dívek a já opět musím smeknout před jejich metalovým půvabem a přirozeností. Žádné zkurvené diskotékové typy, ale opravdu hezké holky. Že nekecám svědčí i to, že jeden čtenář tohoto blogu, kterého zmiňuju jako "sympatického barda v mikině Absurd" v jednom z minulých reportů, za mnou přišel a zmínil se mi, že jak píšu někdy o tom, že tam jsou holky v množství větším než malém, tak že to se právě děje. Děvčata, jestli to některá čtete, děkuji vám za to že jste! Když jsem psal, že nás tam bylo pět jako minule, tím jsem samozřejmě nemyslel, že nás tam bylo šest, nebo čtyři, ale pět. A sice ve stejném složení jako minule, tedy Medvěd, Jirka Karel takřečený Pavouk takřečený Spajdr, Amorfis, já a SODík. A právě SODík, neznalý poměru obrázku se zajáčikem, se mi stydlivě svěřil, že když si šel na bar pro pivo, rázný pan Farář na něj spustil: "Máš králíka?" A SODík, který nevěděl která bije, se Farářovi svěřil, že "Měl jsem králíka k obědu." Nakonec si to vysvětlili a kdyby SODík četl pozorně moje reporty, mohl se této trapné situaci vyhnout. Tolik tedy k zajacům, dívkám a pivu. Na řadě je první kapela, INFERNAL CULT, v jejíchž řadách nově působí dívka barvy vlasů té nejkrásnější, tedy zrzavé. Já miluju zrzavé vlasy. Na holkách. Důkazem budiž zrzavý blog, jehož jsem autorem.
Zrzavá vampýrka obšťastňovala hru na strunu basové kytary svými důkladně obřezanými předloktími. Kdysi jsem jednu takovou pingloval. Málem vykrvácela při jejich podřezávacích stavech... Je ale pravda, že taky měla tak pětkrát větší řezy, než zrzavá basistka. Všichni členové kapely měli koronavirus a protože jak všichni víme, Moje rouška chrání tebe, tvoje rouška chrání mě, jak trapně a neprofesionálně tvrdili takzvaní odborníci při pandemii Covid-19, když si celý národ jak banda píč a pičusů vyráběli ze starých prochcaných prostěradel roušky. No zkrátka všichni z kapely měli nasazené roušky s logem kapely a docela jsem je litoval, protože i když venku docela zima, v klubu se to vydýchalo a třeba já, ač bez roušky, byl jsem po skončení Infernal Cult propocen. Kapela nám představila krásný pražský blackmetal plný hezkých melodií, různých temp a kvalitních skřeků. Pravdou ovšem je, že kytary byly trochu utopené a zpěv také. Kytara se po stížnostech z řad obecenstva po prvním songu trochu zesilovala, ale stále to nebylo ono. Takže zvukově to ideální nebylo. Ale kdo chtěl v Infernal Cult najít si tam to svoje, ten si to tam našel. Stejně jako já. Našel jsem si tam zrzatou vampýřici, blackmetal a parádní atmosféru.
Po koncertě jsem přihopkal ke zpěvákovi, který si odnášel kytaru do auta, a vedl s ním tuto konverzaci:
"Chlapče, zastav se prosím."
"Ano mládenče? S čím ti mohu být nápomocen?"
"Rád bych se tě optal, zda-li zde nemáte nějaké CD s vaší jedinečnou hudbou."
"Musím tě bohužel zklamat, ale nic zde nemáme."
"To si děláš prdel vole? Tak vy jedete na koncert a nevezmete s sebou žádný cédéčka? Ty vole běž do piče, teda nemyslim abys šel do piče ale víš jak to myslím..."
"Ano vím a chápu tvé rozpoložení, avšak v tuto chvíli ti nemohu být nápomocen. Jsme aktivní na sociálních sítích a CD se dá objednat."
"Ok, ozvu se ti..."
Jo, takhle nějak probíhal náš rozhovor ze kterého vyplývá, že CD jsem nepořídil. Nevadí. Objednáme... A najednou se začalo blýskat. Nebylo to rozhodně na lepší časy, protože ten kdo vidí jak to doopravdy je, že naše vláda zoufalců posírá všechno na co sáhne, musí mu být jasné, že na lepší časy se blýskat nemohlo. Zrovna probíhal shluk účastníků koncertu před zdí. A to byl právě ten důvod blýskání se. Za chvíli jsme i my stáli na pobídku jedné slečny u zdi a fotili se na hromadné foto. Když jsme před fotografem paroháčovali, všiml jsem si, že u paní sousedky, která je dle všeho zřejmě svině nepřející metalové muzice, vlastně by si mohla podat ruku s televizemi a rádii, že má na balkoně otevřené balkonové dveře asi na dvacet centimetrů. Když nás pan fotograf pobídl slovy "Dívejte se sem na toho čůráka" (myslel tím sebe) z útrob balkonu se najednou zjevila popelavá tvář vrásčité postavy paní sousedky, která za sebou nechutně zabouchla její nasrané balkonové dveře a zmizela ve svém čarodějnickém doupěti. Až mi přešel mráz po zádech. Nedovedu si představit, jak by tahle dáma v letech vypadala, kdybychom tam začali obcovat s kozly, vyvolávat Belzebuba a řezat hlavy kolemjdoucím dětem. To přeci metalisti dělají, nebo ne? Po focení se většina lidí odebrala zpět do vyhřátého klubu, ale já se trochu zdržel psaním poznámky pro tento report a do klubu jsem dorazil o chvíli později. A už jsem se před kapelu nedostal. Stál jsem tedy v první lajně uplně u repráků. Zkouška zvuku druhé kapely, NAURRAKAR, mohla začít.
Byl jsem asi jediný, kdo při zkoušce zvuku poznal, že kytarista hraje melodii písničky "Bílá Liga" od nejnebezpečnější kapely na světě hned po Burzum a Absurd, tedy od Orlíku. Jak jsem to poznal, že to nikdo nepoznal? No jednoduše. Nikdo nereagoval. Nikdo nebyl pohoršen, a nikdo neprotestoval. A mě to bylo u prdele. Poněvadž jsem přišel později, nedostal jsem se do kotle, ale nevadilo mi to. Aspoň jsem měl kapelu hned u sebe a mohl jsem si vychutnávat její toxickou vizáž. Nemohly chybět plynové masky a kabáty, přesně tak jak to má být, když bouchne jaderná elektrárna. Na piču ale bylo, že zvuk přímo u repráků stál za hovno. Respektive kytary a basa byly potlačeny zpěvem. Ten všechno přehlušil. No aspoň jsem mohl zahájit studium zpěvu pana zpěváka. Výsledek studia: Prospěl s vyznamenáním. Vřískal, řval, zpíval, hulákal, chrčel, sípal.
Bylo to zajímavé to takhle slyšet a dokonce, ač to nebývá u mých videí zvykem, je z videa poznat, co zde popisuji. Kluci nadšeně říkali, že zvuk byl uplně výborný v hledišti a že se jim Naurrakar líbil jak sviň. Však jsem jim o nich taky básnil že jsou výborní. Hned jak skončili, šel jsem se juknout, zda nemají s sebou CDčka, kterými bych doplnil svoji skrovnou sbírku, ale nic tam neměli. Kurva do piče co je to za novou pražskou módu nevzít s sebou na prodej krabičku s pár cédéčkama? Nějaký statný jinoch mi chválí mikinu Evil Regiment a já se trošku uklidnil z toho zklamání absence CDček na prodej. Před hlavní hvězdou ze Švýcarska mě upozorňuje Spajdr, že mají také v sestavě dívku. Takže rychle vyvětrat venku a šup zpátky na značky, abych něco zase neprosral.
Postavil jsem se ke sloupu, odkud se dobře natáčí, je tam dobrý zvuk a ještě i malý stoleček. Slečna zpěvačka byla krásná, i když ne zrzavá, ale měla v sobě takovou přirozenou krásu, kterou měla jedna moje bývalá spolužačka, která vyšukala půl školy a hrozně ji šukat bavilo. Přesně tohle na mě sálalo ze zpěvačky. Zdravá živočišnost. A když začala zpívat, tak jsem se ten večer podruhé zamiloval. Poprvé samozřejmě do basistky Infernal Cult. Společně s druhým zpěvákem, který obsluhoval i kytarový aparát tvořili vypečenou pěveckou dvojici, která chvíli jela ve stylu kráska a zvíře, chvíli black a death. Oba zpívali fakt dobře, i když třeba čisté zpěvy zpěvaččiny nebyly úplně čisté. Vše vynahradila nasazením při growlingu a screamingu. Bylo vidět že si zpěv užívá a když zrovna nějakou delší chvíli nezpívala, tak provětrávala poctivým pařením své havraní kadeře. Já oba zpěvy slyšel od začátku dobře, ale kousek ode mě stojící Amorfis si stěžoval, že neslyšel skoro nic. A tím se dostáváme k obrovskému výseru, a tím byl zvuk kapely HEATHEN HERETIC. Od začátku byl divnej a špatnej.
První písnička byla uplně v prdeli. Jestli jsem si dobře všiml, dvorní fotograf z kotle mával směrem k baru, patrně na pana faráře, ať s tím zvukem jde něco udělat. Ale než se k tomu farář dostal, uběhly tři songy, které zněly jako hovno v tabatěrce. Úplně to odrovnalo požitek z kapely a jejich muziky. Když to farář konečně začal ladit, ozvaly se obrovské zpětné vazby a pak hřímání hromů a dštění blesků Páně Farářova směrem do hlediště "No vidíš to ty čuráku, teď sem to kuli tobě rozmrdal..." Když to farář jakž takž vyladil, stejně to nebylo ono, ale nějak se to postupně furt zlepšovalo, nebo jsme si zvykli na to jak blbě to zní, nevim. Každopádně poslední čtyři songy mě přesvědčily o kvalitě hudby, kterou Heathen Heretic předvedli a já okamžitě po skončení koncertu zašel koupit vytoužené CDčko. Opravdu se mi jejich melodická muzika, naladěná směrem k blacku a trošku deathu, se spoustou různorodých vokálů, líbila, i když třeba Medvěd z ní moc nadšený nebyl. Ale jak píšu, mohlo to všechno být tím zkurveným zvukem. Navíc, CDčko v digipackové verzi za dvě stě korun českých, to by nekoupil jen.... jen ten, kdo by to nekoupil. Z naší party Bylo nás pět, si CDčko koupili 4 členové. Za zmínku snad ještě stojí, že zvuk byl tak v prdeli ze začátku, že při páté písničce se z něj najednou skácel šedovlasý kudrnáč a povalil stoleček s pivama přede mnou a vyválel se na zemi. Bouchl se do hlavy, tak snad bude chlápek v pořádku. Držíme palce! Spajdr tradičně lovil setlist a na lov šel, když už to vypadalo, že bude kapela končit. Jenže nakonec dali ještě tři songy a náš milý Spajdr musel počkat, než si pro něj mohl natáhnout jednu z jeho osmi končetin. Před desátou hodinou, právě když začal být zvuk dobrý a vystoupení gradovalo, se najednou koncertní sál vylidnil. Jako kdyby mladoboleslavští pospíchali na poslední šalinu. Mezi vylidněnými byl i dvoumetrový, alkoholem podroušený junák, který mi celou dobu překážel ve výhledu. Blbec přišel o to nejlepší. Ale díky ti chlape, já konečně mohl to nejlepší dobře vidět. Předsilvestří tedy dopadlo tak jak dopadlo. Kapely dopadly na absolutní jedničku. Děvčata dopadla na jedničku s hvězdičkou. Šedovlasý kudrnáč dopadl hubou na podlahu...
Tam kde jsme v předsilvestří noci skončili, tam jsme na silvestra začali, s tím, že zvuk první předkapely, včerejšího headlinera, švýcarských HEATHEN HERETIC, šlapal jak švýcarské hodinky. O tom, že měli zvuk velmi dobrý svědčí i to, že ještě než začali hrát, tak jsem Amorfisovi řekl, že když budou mít dobrej zvuk, tak že si pak půjdu k nim koupit tílko. A vzhledem k tomu, že tílko je již zařazeno v mojí garderóbě, znamená to, že měli dobrý zvuk. Ale nebylo to jednoduché se k tomu dobrat. Pan farář, patrně vědom si, že večer předtím stál zvuk za vyližprdel, lítal a snažil se všechno mít ťyp ťop. O čemž svědčí i jeho láteření "Čí je to hlava?" (možná to pojmenoval jinak, nevím, ale jednalo se o nějaký hranatý přístroj). Ozve se člen kapely Moorah "Moje vole.""Dej si to kurva do piči to překáží a zvuk nejde ven hoď to přes plot do prdele. Do piči to je problém bo co.." Celý klub se bavil tím, jak Jirka zase nadává, ale mám takové tušení, že tentokrát to bylo trochu divadlo.
Každopádně zvuk Heathen Heretic byl perfektní. Zpěvačka byla krásná a perfektní a v čistých zpěvech byla jistější než předešlý večer. Výhled jsem měl na kapelu také skvělý, neboť oproti předchozímu večeru, kdy se přede mě postavil dvoumetrový habán v požehnaném stavu, tento večer se přede mě postavila tak malinkatá holčina, že by mohla sát mé sémě ve stoje. Ihned po skončení jsem si zašel koupit zmíněné tílko. Chtěl jsem klasicky na sebe velikost XL. Když jsem na to ale kouknul, zkonstatoval jsem, že tohle by bylo malý snad i Amorfisovi, který má postavu alá Rambo v prášku. Mojí chabou ingliš si tedy vyžaduji 2XL a omlouvám se Švýcarovi, že jsem "too much fat boy" načež on reaguje s úsměvem od Curychu po Košice, že "Oh no, its O.K. This is Switzerland size..." Tílko jsem si odnesl do auta a od té doby jsme Švýcary viděli už jen přisáté k půllitrům a flaškám. K jejich vystoupení ještě toliko, že to v porovnání s předešlým večerem byla úplně jiná kapela. Kvalitní zvuk dokáže divy... ovšem ne na přiložených videích...
Přítomno bylo podstatně méně lidí než předešlý večer. Odhadl bych to tak o třetinu méně. A myslím, že to večeru pouze prospělo. Nemuseli jsme se tak mačkat. Na řadě je druhá kapela MOORAH, ale co to vidí oči mé. Na pódiu se instalují tympány a objevuje se tam obrýlená šedivá hlava vrchního tympánisty ze slovutných Masters Hammer. Že by nejdříve hráli Sukkhu, ve kterých jsou také tympány? Ale kde kurva jsou divoženky ze Sukkhu? Moorah jsem si zběžně poslechl doma a nelíbilo se mi to, takže jsem si nezjišťoval sestavu ani nic jiného podobného a právě proto mi uteklo, že nejspíš tedy Silenthell účinkuje i v této kapele. Zvuková zkouška proběhla následovně: "Doporučuju kytary stáhnout vejšky, včera ty švýcaři to neudělali a měli zpíči zvuk..." Načež kytarista udělá co mu náš Pán doporučil. "Vole to je domluva, když nemusíš švýcarsky..." Všichni kdo to slyšeli propukli v hurónský smích.
Jdu si pro pivko k baru a slyším faráře jak spokojeně od zvukové zkoušky křičí na Věrku za barem "Věru, pusť tam něco." Věrka to pustí. "Hraje to?" "Hraje, ale není to slyšet." Začnu se tlemit... Farář se ke mě otočí a povidá mi: "Toho si nevšímej, to je moje paní." Poté jsme obeznámeni s tím, že nastává historický okamžik, neboť v sestavě MOORAH se představí dva bývalí členové kultovních Masters Hammer. Silenthella jsem už zmiňoval a tím druhým nebyl nikdo jiný než Ferenc Feco, paličkobijec. Sympatický zpěvák lomeno kytarista dal pokyn k začátku akce a Moorah spustili svůj, na mě až moc technický black/death. Zvuk měli hutný a hlasitý. Ekvivalentem k člověku, bych jejich zvuk přirovnal ke Škopkový ze známé série letních komedií Slunce Seno.... Bohužel hudebně je mi to vzdáleno, tak se věnuju pivku. Klub se trochu zaplnil, ale stále to nebylo jako předešlý večer.
Naštěstí z mého pohledu nehráli moc dlouho a najednou byl konec a na scéně se začaly objevovat zlověstně nalíčení členové kapely SUKKHU. Kolem se začínaji motat Švýcaři a Švýcarka ve značně zubožených stavech... Zvuková zkouška probíhala následovně: "To je v píííííči ty vole... Nejsou tympány. Já vim, protože ste mi neřekli že budou tympány a kabely sou v piči." Všechno s úsměvem na rtech, protože kabel se nacházel ve vedlejší místnosti. "Ňáký intro? Gore mrdací? Nic? Bubnuj!" Tympánista začne tympánovat známou melodii a do toho začne vřískat zpěvačka... "To je Honza málem králem vole, ježibabu ztlumíme..." Pak dostávají pokyn k hraní, načež se basistka, kudrnatá to ženština ptá "My nedáme tajnej nástup?" Odpovědí jí bylo "Jedem vy kurvy! Hobluj!!" "Nemáme bubeníka". "To nevadí!" Takhle když to píšu, neshledávám na tom ani já nic komického, ale věřte, že každá přítomná nasraná blackmetalová tvář se vždycky při zvukovce rozjasnila úsměvem. Když se našel bubeník, mohlo se začít.
Zvuk byl opravdu silný. Člověk se musí podivit nad tím, kde se to z těch bedýnek vůbec bere. Farář od baru huláká "Satanská nevěsta zpívá! Kurva to je hlas!" A má pravdu. Takovejhle ječák neměl ani Dani Filth v dobách největší slávy. Tohle bych si rozmyslel mít ji doma a poslat ji do piče jako moji ženu, kdyby na mě zařvala "Utři prach a umej nádobí zmrdeeee blueeeaaaarghh!" Sklopil bych uši a bez keců utřel prach a umyl nádobí blueargh. Takhle nějak zpívala. Zvuk opět krásně čitelný, nahlas a narozdíl od předchozí kapely byly i tympáni slyšet. Shrnout by se jednou větou dali takhle: Absolutně démonická show se skvělým zvukem, dvěma dívkami a členem Masters Hammer s šikovným kytaristou v popředí a bicmenem v pozadí. Sakra potřebuje někdo na poslední večer roku něco víc? Já teda ne. Jednoznačně nejlepší Sukkhu co jsem za svoji chabou existenci viděl. Proběhly i jakés takés serepetičky v podobě krásného nového nerezového řetězu z železářství, bronzový korbel z kovošrotu, trnová koruna bez trnů z květinářství. Krásné rituální vystoupení. Paní sousedka vůbec neví, o co přichází, když do klubu nezavítá a podporuje jeho zavření.
Sukkhu skončili o trochu dříve než chtěli, jestli jsem dobře zaslechl, měli problémy se šlapkou. A tou samozřejmě není myšlena ani jedna členka uskupení, ale ta píčovina, na kterou šlape bubeník a tluče s ní na buben.... Švýcaři neustále běhají k baru s prázdným sklem a zpět s plným. A proč ne? Poslední kapela, kterou jsem minulý rok shlédl, byla kolumbijská smečka BLOOD AND DISASTER. I když smečka... Oni to byli dva šoumeni a smečka by asi měla mít víc členů. Zvuková zkouška tentokrát byla krutě jednoduchá. Pan farář zařval do mikrofonu "Uaaaaaaaa! Je to venku slyšet?" Koukal přitom na mě, tak jsem zařval "Uaaaaaaa jo je." A bylo připraveno. Tohle mi bude chybět... Takže Kolumbijci nastoupili ve dvou a byl to masakr. Zvukově to nemohlo být dobré, protože chyběla basa a jak jsem si všiml v jedné instrumentální skladbě, vůbec nebyly slyšet kopáky. Šíleným satanským blackmetalem se prezentovali tihle dva sympaťáci, kteří hráli jak o život. Přesně jako Japonci když hrajou grindcore. Jako kdyby po nich měl nastat konec světa a okamžitě po seskočení z pódia měli chcípnout. Po třetím songu zpěvák pozvedl láhev s ohnivou vodou a zavřískal "Nastrafi!" Kluci hrajou, jak kdyby jim hořela koudel u prdele, klub se citelně vyprázdnil, ale ti, kteří zůstali, museli být nadšeni. Takovou kapelu jen tak někde neuvidíte. To nasazení s vědomím, že hrajou pro dvacet lidí. Na to musí mít člověk kolumbijský koule. Farář co chvíli přicválá do kotle podpořit tyhle kluky kokainový, jednou dokonce se sekyrkou v ruce, a když zrovna nemůže, řve od baru "Fabiano, máj sejtn san kurva tady je ticho...." Dvěma slovy bych charakterizoval jejich muziku jako černej bordel. Máme tu šíleného vřískajícího kolumbijce v kolumbijštině, bicí bez kopáků a kytaru, která jede hlavně vejšky a středy. A tak to má být. Totální underground!! Chvílemi to bylo opravdu skvostné ale chvílemi, právě díky absenci basy tak trochu uplně hluché.
Ve čtvrt na půlnoc je konec. Jdu se rozloučit s farářem a opouštíme toto ikonické místo. O pět stovek za vstupné a tři stovky za tílko chudší, o šest Plzní plnější. Když se přehoupnul rok 2023 do roku 2024, právě jsme projížděli kolem Jičína a měli jsme tak možnost sledovat z auta v bezpečí sucha a tepla ohňostroje všemožných měst a vesnic cestou. Ten nejlepší bych řekl měli v Úlibicích. Na druhou stranu, kdo by kurva chtěl trávit začátek roku v autě s ošklivým vousatým klukem? Asi nikdo žejo... Velký dík patří Amorfisovi, že na sebe vztáhl řidičské břímě a samozřejmě panu farářovi za dva úžasné večery plné skvělé muziky. Díky kluci!
PS: Pokud vám nepůjde stáhnout, nezoufejte a vraťte se sem jindy. Nastal nějaký problém se zabezpečením stránky a někdy to stahovat jde, někdy ne. Nejsem ajťák, takže s tím nehodlám nic dělat. Sorry, chyba není na mé straně...
Nedávno se mi podařil husarský kousek. Dokázal jsem sehnat první čísla časopisu Spark. To je věc nevídaná, neboť sehnat tato čísla není nic lehkého. A neplatit za ně ani korunu tvrdé české měny, je kousek ještě husarštější, než přinutit europarlament, aby nevymejšlel píčoviny. Pokud už se někde tyto časáky objeví, jejich majitel za ně chce částku v hodnotě několika stokorun za kus, což rozhodně neodpovídá kvalitě obsahu. Mě osobně třeba z celého čísla zajímá jen pár článků a zbytek je pro mě nepoužitelný. Tady jde spíš o to, že v době kdy to vycházelo, jsem neměl peněz nazbyt a zvědavost teď na prahu stáří, je velká. Je zábavné sledovat, jak kapely, které vedly rozhovory v té době, plácaji nesmysly a v dalších rozhovorech třeba za rok, mluví uplně jinak. Takže jsem se rozhodl první dva ročníky pěkně zdokundamentovat za pomocí mého předpotopního skeneru, a on-line převodníku JPG to PDF a výsledek, tedy první číslo časopisu Spark, si můžete stáhnout na odkazu níže. Upozorňuju předem, že jsem se nesral s žádným zarovnáváním a upravováním, takže je to celý nakřivo a prostě je to hnusný. A taky majitel časopisů má uvnitř různé výpočty a poznámky... Ale darovanému koňovi na chrup nehleď!!
PS: Pokud vám nepůjde stáhnout, nezoufejte a vraťte se sem jindy. Nastal nějaký problém se zabezpečením stránky a někdy to stahovat jde, někdy ne. Nejsem ajťák, takže s tím nehodlám nic dělat. Sorry, chyba není na mé straně...
Kdo by to byl býval řekl, že se do mladoboleslavské Farářovy sluje letos ještě podívám? A kdo by to byl býval řekl, že to bude takový menší sraz naší party, se kterou brázdíme po letních festivalech? Bylo nás pjet, jak jest psáno v jedné české knize jednoho českého spisovatele a jak zazní v jednom českém seriálu:
Ano, na švýcarský deathmetal Nihilo, švýcarský blackmetal Hån a český blackmetal Bjes, jsem se totiž vypravil s Amorfisem. A do třetice, kdo by to byl býval řekl, že ani řídit nebudu muset? Amorfis totiž nabídl svůj řidičský um právě na tento koncert, což jsem uvítal, protože jak furt jezdím na koncerty sám, nemůžu si dát pivo a to je vždy nepříjemné. Co by to bylo ale za mini sraz, kdyby se ho neúčastnil Jirka Karel takřečený Pavouk, takřečený Spajdrmen, který vymetá každou akci, takže proč by neměl být zrovna tady, žejo. Dalším do party srazu byl SODík, který přidáčijoval ze severu. Magimu jsme ani nenabízeli, že by se mohl jet podívat, neboť jeho pěstěný modrý vous a zkrácený vlas, by na blackmetalovém koncertě působil stejně přirozeně asi jako reklama na Zalando. A Medvěd? Medvídka skolila skoliosa nehezkého typu a upoutala ho na lůžko ve skrečenecké poloze a křečích, ale protože moc moc moc chtěl vidět pořádný kapely, tak se nechal uschopnit a přisedl ke mě a Amorfisovi do automobilu značky Mazda. Bylo nás tedy pjet... Po příjezdu ke klubu se zdravíme se SODíkem, který nás ubezpečil, že v klubu je protentokrát zima a málo lidí. Mě tam chladno nebylo, protože jsem vyžrané funící prase a je mi teplo i když ostatní navlíkaji svetry. Lidí tam bylo opravdu pomálu, ale to se změnilo v opak v průběhu večera. Dali jsme si všichni pivko na uvítanou, a vyčkávali co se bude dít. Do sluje přicházeli stále další a další fanoušci a rychle se prostory zaplnily. Zašel jsem si koupit CDčko kapely Hån, nastartoval jsem aparáty na pořizování obrazového materiálu a trpělivě popíjel z půllitru než se začne. Nejprve proběhla zkouška kouřovodu, kterou velectěný pan vikář okomentoval: "Sakra, řikal sem ať je toho míň. Se tady udusíme" a demonstrativně zachrchlal "zhuchrhuh". Potom vybídl zpěváka "Ráďo, tak se nestyď, pěkně se představte..." Ráďa ale nedbal farářových pokynů, někam s kapelou zmizeli a vrátili se po několika minutách ve slušivých rubáších. Ještě než se započne hráti, vlítne farář na plac a vyvolává SPZky "3SL 6543 - nemůže vjet dodávka, přeparkuj si to..." a "2AS 3456 Čí to je?" "To je moje." "Tak si to dej do píči vole, tam píčuje že nemůže projet..." Po vyřízení parkovacího pořádku se konečně může začít. Kolínská kapela s krásným názvem a ještě krásnějším logem, BJES, začala klidným intrem, aby mohla pěkně začít hrnout svůj romantický depresivní blackmetal, kde melancholii střídá blackový bjes. Krásné dlouhé songy lahodily mým uším, avšak už ne mé ruce, která držela záznamové zařízení. Kurva mít deset minut zvednutou ruku, to je pro moje ochablá ramena a svalstvo značně nepohodlné. Ale co bych pro vás neudělal... Atmosféra byla parádní, neboť jak jsem psal výše, klub se pěkně zaplnil a tak to má být. Škoda jen malých prostorů, že někteří nemohli přímo před kapelu, ale postávali u baru nebo ve vchodové místnosti. Ale ono je to jedno. Farářova sluj za nějakých 21 dnů bude minulostí, tak co řešit takový věci jako malý prostory... V průběhu vystoupení Bjesu přibjesnil i náš kamarád Jirka Karel takřečený Pavouk takřečený Spajdrmen. Místo toho, aby nás pozdravil, pozvedl a potřásl pravicí, zamířil rovnou k výčepu. Hrací čas se nachýlil k neúnosnosti a tak Farář od baru burácí "Žaneto, poslední, neni čas!" načež mu Žanetka odvětí, že "to byla poslední", že "je konec", což pan Farář přátelsky okomentuje "Jo. Konec. Dyk ste hráli hodinu parchanti..." Bjes tedy dobjesnil necelou hodinu poté, co bjesnit začal a na začátek večera i Medvěd, SODík a Amorfis uznali, že to bylo dobré. Jak zvukově tak hudebně. Medvěd se mi svěřil, že když vešel do sluje, rozblikal se mu nad hlavou růžový neonový nápis "Ty vole, kam sem se to dostal?!" Patrně takhle reaguje každý kdo tam vejde poprvé. Ale po chvíli se počáteční zděšení vždycky změní v nadšení.
Jdu ven pochcat paní sousedku, krávu, která z velké části může za to, že klub bude zrušen. Nahoře nad klubem blikají zelená světýlka od právě probíhající diskotéky. Zmrdi buzerantský... Na řadě je druhá kapela, a také má krásný název a krásné logo, švýcarští HÅN. Na ty jsem se těšil, protože jsem si je poslechl a jejich "horní" blackmetal (od slova Horna, což je finská legendární blackmetalová kapela) se mi tuze líbil. Při zkoušce kytara trhá uši. Líbí se mi to, ale asi ani já, sebetrýznící kokot, bych nevydržel třičtvrtě hodiny tohle poslouchat. Nejlepší zvukař na světě, rozuměj sám farář, nařizuje stáhnout to. Po stažení kytar se otočí do obecentsva a ptá se jak to zní. Kurva to je zvukař!! Netrvá to vůbec dlouho, ono ani nemůže, protože času není nazbyt, začne Hån burácet blek jak Horna cyp. Netradičně s kytarami v popředí a zpěvákem schovaným za nimi. Zpěvák mi možná přišel trochu monotónní, ale co byste nechtěli od kapely hrající raw blacmetal. Myslím, že operní árie čekal jen málokdo. Hån ještě ve 21 hodin hraje a je tedy jasné, že zase budou nervy aby se skončilo včas. Hån se prezentovali nádherným dřevním blackmetalem, který prostě nejde nemilovat. Za mě velká spokojenost, klukům se to taky líbilo a Spajdr hned běžel vykoupit celou jejich diskografii.
V klubu se kromě spousty krásný hochů nachází i spousta děvčat, která jsou některá nádherná, některá krásná a některá hezká. Děkujeme něžnému pohlaví za to, že chodí na koncerty. Ve 21:20 hodin slujského času Farář už zase lítá a nadává ať už se hraje aby se nemuselo pomáhat a chránit... Z davu jsem zaslechl: "Máš vítr že přijde sousedka, viď?" "Svině jedna..." Netrvá dlouho a NIHILO začnou hrát. Hrají zvláštní deathmetal s pro mě trochu nepříjemným zpěvem. Přišlo mi, že zpěvák zpívá furt dokola jedno slovo. Zněly mi všecky dost podobně. Jeho zbarvení hlasu by se spíše hodilo do NYHC (pro blbce, ňů jórk hárd kór). Ale muzikou se Nihilo prezenotvalo kvalitní. Parádní death. Přesně ten, který mi vůbec nevadí. O tom, že zpěv byl jiný, svědčí i můj rozhovor mezi písněmi při pauze... Stáli jsme na lavicích úplně vzadu a SODík mi řiká: "Tady je ten zvuk takovej zahuhlanej" načež kontruju že "mě se to naopak tady líbí, ale nelíbí se mi zpěv." což SODík dookomentuje, že "Mě přijde že zpívá to samý furt dokolečka." Řikám mu, že přesně tohle jsem si napsal i do poznámek. Takže není to mnou, že bych byl vesnickej debil bez pochopení deathmetalu. Ono to tak opravdu bylo. Jakýmsi odlehčením hlavního vokálu byly kytaristovy doprovodné vokály, které zněly každé slovo jinak. Ovšem s postupem času i hlavní zpěvák jakoby začal používat i jiná slova a všechno začalo znít normálně. Pro fanouška extrémní muziky samozřejmě. Kapela dává přídavek pro faráře, píseň to byla skvělá, nějaký cover, a chvíli po desáté hodině je konec. Děláme společné foto naší party Bylo nás pjet, od Spajdrmena dostávám nějaká CDčka a LGBT samolepku kapely Afsky (díky!!), od SODíka pornočasopisy, abychom se v práci nenudili (díky!!) a od Medvěda emulzi z hořčičného semene (díky!!). V autě i Amorfis zauvažoval o tom, že se mu zdál vokál poslední kapely jako kdyby zpíval neustále jedno slovo a já měl takovou radost, že si toho všichni všimli, protože by ze mě zase udělali debila, až by si to přečetli tady na blogu. Koncert to byl výborný, s výborným pivkem a výborným zvukem. Díky za něj Jirko!!
Pro několik nekvalitních, nicneříkajících a atmosféru nijak nezachycujících fotek klikni sem.
Tenhle oranžový krásný leták s nádhernými nečitelnými logy jsem poprvé zaregistroval už někdy na jaře a celou dobu si říkal, že by to mohlo bejt dobrý. A že bylo!! Účast v deliriu slíbil i Amorfis. Jenže kdeže loňské sněhy jsou, Amorfis se na to vysral. A nebyl sám kdo se na akci vysral. Den před koncertem jsme se z facebooku dozvěděli od pana pořadatele Faráře, že cituji "Angláni se na to vymrdali." A že místo nich zahraje severočeská kapela WYRM. Hurá!! Mám-li být upřímný, Angláni, kteří se na to vymrdali, nebyli těmi, na koho jsem se těšil. Nechtěl jsem být hudby neznalý a tak jsem si netradičně naposlouchal všechny tři avizované kapely z oranžového plakátu. Tedy Ante-Inferno, Abduction, Sunken. A jediní SUNKEN mě doslova odrovnali. A protože se Sunken na to nevymrdali, neboť to nejsou prašiví Angláni a přibyli k nim moji oblíbení Wyrm, mé černé srdíčko zaplesalo radostí. Stejně tak SODíkovo, který dodržel své severské slovo a do Mladé Boleslavi přijel. Já jsem byl rozhodnut se koncertu zúčastnit stůj co stůj. Z práce jsem utekl o půl hodinky dřív, abych měl v klidu hodinu a kousek na cestu. Celý den pršelo, některé silnice byly pod vodou, hovno bylo vidět, ale to mi absolutně nemohlo zabránit vyrazit směr Farářova Sluj. Zvlášť když to bylo možná naposledy. Jak jistě všichni vědí, klub ke konci roku zavírá a bude po koncertech. A to je škoda, teď, když jsem si do klubu našel cestu. Myslím tím letos. Potřetí. Cesta byla v pohodě až na kretény, kteří jeli za mnou a neustále mě oslňovali dálkovými světly ve zpětném zrcátku. A taky mě sraly moje stěrače. Prej tichý chod. Hladké stírání. Hovno! Neúnavně každým setřením čelního skla vydaly nepříjemný hlasitý zvuk, jak je trochu slyšet na videu níže. A to je ještě potichu oproti tomu, co stěrače vyváděly když byl automobil v pohybu. Možná si říkáte, že zase jen nadávám na píčoviny, a že jsem čurák a máte pravdu, jsem čurák. Ale jsem čurák, kterej fakt nemá náladu víc jak hodinu poslouchat neustále stejný zvuk. Ty vole to bylo jako když vedle mě neúnavně chrápe medvěd. Pravidelné chrčivé oddechování a můžete na něj mlaskat jak chcete a on stejně nepřestane. Tak nějak takhle to znělo. Jako když chrápe medvěd brtník.
Takže po vymrdání se vymrdanejch Anglánů vznikl nový, možná ještě hezčí plakát, kterému vévodila dvě jména. Dánský SUNKEN a český WYRM. Pro mě skvělá změna i z toho úhlu pohledu, že jsem na akci jel po práci a jen tak tak jsem to stihl, být tam tři kapely, tak mi jedna uteče, nebo bych musel z práce utéct dřív.
Začátek akce byl plánovaný na devatenáctou hodinu a třicátou minutu. Do klubu jsem přiběhnul deset minut před avizovaným začátkem. Zaplatil jsem příspěvek 300Kč na narkotika kapelám a vyhledal v davu lidí SODíka. Dal jsem mu na uvítanou velkou pusu a šel si pro pivo. Chvíli kecáme a SODík se mi svěřil, že si nevěděl rady s vchodovými dveřmi do klubu, které zvenčí nemají kliku a honosí se nápisem Soukromá akce... Prý bušil na dveře a škemral "Pusťte mě dovnitř. Já chci blekmetál...." I zželelo se ho nějakému pochybnému individuu, potáhlo za dveře směrem k sobě a nebohého SODíka pustilo dovnitř. Farář jako obvykle dští síru, tentokráte kvůli nucenému konci klubu. Budeme všichni doufat, že se na pořádání koncertů nevykašle a třeba někde splaší jiné prostory. Nechme se překvapit. Zbývá už jen nalíčit xichty kapely WYRM, kteří se shání po zrcadle, což mi přišlo směšné, ale ono to jinak nejde. Pokud se chce průměrný blackmetalový muzikant líbit průměrnému blackmetalovému fanouškovi, musí mít šminky nanesené na pleti v jasně stanovených invencích. Nevím co to slovo znamená, ale líbí se mi, tak jsem ho použil. I když asi tam má bejt "konvencích". A vůbec dosaďte si tam co chcete. Když si kapelníci pekelníci nabílili vousy a tváře, vyskočili na pódium, a ještěže s nimi nepřijel zpěvák Ondra, který trpěl doma po zákroku sadistického dentisty, protože i ve třech jich bylo plné pódium. Neznalý fanoušek tohoto blogu, potažmo kapely Wyrm si teď asi říká "Wtf, co to jako bylo za koncert bez zpěváka?" My, kteří máme nějaké informace o kapele Wyrm víme, že Ondra se do kapely vrátil relativně nedávno po dvaceti letech, kdy Wyrm fungoval jako trio. Takže všechno s prstem v nose odzpíval baskytarista Mormo, který má v hrdle snad nějaký vibrátor, neboť dokáže vyloudit opravdu impozantní hrdelní ryčení. Ke zvuku asi tolik, že byl opravdu dobrý, jen právě zmíněný zpěv mohl být trochu potišeji. Důležité ale bylo, že nijak zvlášť nepřehlušoval kytaru, basu ani bicí. Prostě byl jen víc nahlas. Takže tu máme parádní podzemní prostory klubu, kapelu hrající tu nejkrásnější muziku na světě - blackmetal, ve které basa jménem Mormo duní až se vám ušní lalůčky rolují dovnitř ucha, kytara jménem Alsius šlehá ostří na všechny strany a vzadu neviditelný motor bicí soupravy jménem Bális, který rozdrtí všechno, co se mu připlete do cesty. Pamatujete ne? "Seš blázen. Ty vole seš blázen. Von je blázen". Blázen není, ale bubnovat kurva umí. Shrnutí jednoduchého typu: Basa duní, kytara šlehá, Mormo blije, Bális jebe. SUPER!
Po skončení se zajdu podívat k Dánům, co s sebou přivezli na prodej. Mají krásná trička, ale těch mám dost a nepotřebuji je. Kupuju si tedy za šestikilo jejich vinyl. Ne že bych těch už neměl dost, ale tak nějak mi je míň líto utratit šest stovek za desku než za tričko. Od Wyrm si nekupuju nic, protože už všechno mám. A pak na scénu přichází nasranej Farář. Nějaké problémy s mikrofonem, nebo s odposlechem, prostě něco co se týká zpěváka. Najednou mu je celý prostor malý a vzduchem létají samé píčy (podle vzoru -žena-, proto na konci po -č- tvrdé -y-), kundy (stejný vzor), kurvy (ano, i zde podle vzoru -žena-), prdele a hovna a drž píču vole zasranej mixák... Blesky mu lítaly z očí, šel z něj strach. Uhnout mu nebylo moc kam, a zkřížit cestu se mu neodvážili ani ti nejostřejší hoši. Po několika minutách hrůzy nahánějícího, kabel s každým koncem jinak zakončeným shánějícího, Farář zmizel a za chvíli jsme si všichni oddechli, neboť jsme zaslechli Farářovo "Jo vole to je vono." TOHLE je zvukař!! A ne ta brzda, co zvučí v Pardubické Ponorce. Farář to zase vyřešil a najednou kapela spustila společně na zkoušku, kývla si mezi sebou, a mnou velice očekávaný koncert mohl začít. A víte co? Bylo to absolutně skvělý! Zvuk byl vynikající. Díky Jirko za to jak jsi tam každýmu a na všechno nadával a naháněl kabel, dokud jsi TY nebyl spokojenej. Pokud jsem v souvislosti s překapelou Wyrm psal, že jich bylo plné pódium, tak Sunken bylo plné pódium plus dva. O tom, že hraní v pěti bylo velmi stísněné svědčí i to, že nejednou se basákovi zamotaly jeho dlouhé kadeře do aparátu vedle něj stojícího kytaristy. SUNKEN začali naprosto úžasnou skladbou, neptejte se mě na název, ale písničku jsem měl naposlouchanou za poslední týden a řadím ji k té nejlepší co jsem od nich slyšel. Bylo to jako když smutek a beznaděj střídá smršť. Jako když na rozkvetlé louce za zvuku čviřikajících ptáčků poletují dva krásní barevní motýli z kytičky na kytičku a ve vzduchu je cítit nekompromisně se blížící tornádo. Pomalu se z klidného vánku stává vítr, listí ze stromů padá, aby bouře najednou udeřila a smetla všechno co jí stojí v cestě. Naši krásní barevní motýli už neletí pospolu, ale vítr odvanul každého někam do jiné prdele, načež v plné síle spustí to pravé peklo. Krávy lítaji vzduchem hned vedle švištícího autobusu plného členů stran vládní pětikoalice, aby se po chvíli všichni dostali do pomyslného klidného oka tornáda, kdy autobus dopadne čelně na zem a z rozmlácených oken vystříknou hektolitry pětikoaliční krve a vnitřností, kráva, která ještě před chvíli okusovala jetel na louce, bez hlavy dopadla prdelí na rozdrcenou ministryni obrany, torza již neokřídlených tělíček motýlů, jako listí na podzim bezvládně plují směrem k zemi... Totální zmar a skáza, beznaděj. Oko tornáda se posouvá dál někam do prdele, asi směrem na Prahu a je tu zase větrná smršť která dojebe všechno, co dojebáno ještě nebylo... Ty vole to zase píšu blbosti. Ale na mě to tak působilo. A co tím básník chtěl naznačit? Že Sunken hráli post black metal ve stylu vybrnkávačka - smršť - brnkačka - apokalypsa - konec a beznaděj. Vynikající písnička. Další na sebe nenechaly dlouho čekat, frontman toho moc nenakecal a byl mile překvapen naší odezvou, která vůbec nebyla vlažná. Farář už nedští síru a lítá po celým klubu nadšený, zdraví se se všemi, povzbuzuje, paří, skanduje... Dánové končí své vystoupení chvíli před dvacátou druhou hodinou. Vyškemráváme krátký přídavek a je po prdeli. Zpěvák slézá z pódia a míří ke stolu, kde mají trička a CDčka a desky. Zajdu si koupit CDčko, protože víte jak, triček mám dost. Dokonce i SODík zakoupil stříbrný kotouček. A teď, když píšu tyhle debilní sračky, mi to CDčko hraje a je skvělý. Asi mám novou oblíbenou kapelu a trochu mě mrzí, že jsem si nekoupil i tričko... Jenže co se to děje? Hned jak zaplatím za CD, zpěvák odklusává na toaletu a za chvíli za ním běží kytarista, aby mu oznámil, že koncert ještě neskončil. Společně vyskočí na pódium a na řadě je druhý přídavek, který končí ve čtvrt na jedenáct, tedy v dobu, kdy už nás tam měli mlátit pomáhači a chrániči, měli nás vyvádět s rukama zkroucenýma za zády, používat proti nám donucovacích prostředků a policejních psů. Velká škoda, že tenhle klub končí. Každopádně to, že Sunken byli výborní svědčí i velký potlesk a jásot na konci. Výborná byla také stroboskopická světla umístěná za kapelou, která umocňovala ten správný vizuální efekt. Taková světla jsou vždycky dobrá. Akorát se blbě fotí. Ale co já kdy vyfotil dobře s těmi mými předpotopními přístroji miniaturních rozměrů. Takže jako vždy, ani z fotek, ani z přiložených videí absolutně není cítit atmosféra, která tam panovala a kterou si užívala asi padesátka (??) lidí. Loučím se se SODíkem, nasedám do automobilu značky Ford, cestou domů jsem nesrazil zajace, kocúry, ježky, lišku ani srnce, kterými se to po silnicích hemžilo. Domů jsem dokodrcal před půl půlnocí. Bystří pochopili, že před půl půlnocí je před dvacátou třetí hodinou a třicátou minutou, a ti méně bystří budou zase volit Fialu. Skvělý koncert!!
PS: Zdravím Liberečáka, který nemá rád, když seru politiku do reportů...
